Dění v roleplay

Další běh událostí v Elrendar Keep byl poznačen přípravami na cestu do dalekého Ulduaru s výpravou rytíře Corina Nightstridera.
Lady Astrae se zdála být unavenější, než obvykle, vstávala až po poledni a bloudila sály pevnosti trochu jako svůj vlastní stín, zatímco se lord Sunhand věnoval studiu knih a rozhovorům s panem Faelinem o možnosti magického rituálu, kterým by zabránil neoprávněným osobám číst nebezpečné knihy, které dovezl z Draenoru.
Nakonec byl kouzelný "zámek" na knihu umístěn společným kouzlem tří, do kterého každý ze sesilatelů vložil část své moci (světlo, stín, arkána a voda) podle druhu magie, který mu byl nejbližší. Od nynějška měl Kodex Krve být uchráněn pečetí, ke které byli klíčem právě jen tyto tři osoby najednou.
Pana Faelina napadlo ještě přidat detekční kouzlo propojené s magickým krystalem, který by varoval celou pevnost v případě, že by se s knihou chtěl někdo vzdálit z jejího úložiště.
Rituál byl sotva u konce, když se hlučně ohlásil další host ze sousedství - Lucius Andilien - a domáhal se naléhavě audience u lorda Sunhanda týkající se incidentu na jeho panství.
Kniha byla uložena do hlídané komnaty pevnosti ještě před jeho přijetím.


Pan Lucius Andilien poprosil hraničáře pevnosti o pomoc s vyšetřením krádeže jednoho z jeho čtyř talbučích hřebců nevídané ceny. Ocitoval výpověď svého majordoma Vo'rela, který byl prý jedné noci před pár dny oklamán a přepaden podivnou trojicí. Přidal i její popis.
Trolka s dřevěnou maskou, zrzavými vlasy, vonící po čokoládě.
Opilý černovlasý elf vyšší postavy, v bílé košili a pirátském šatu, páchnoucí po rumu.
A rusovlasá elfka s velkým výstřihem a dvěma čepelemi na zádech, která byla cítit burbonem.
Jedna z pdezřelých osob se prý měla po krádeži vydat směrem k pevnosti Elrendar, zatímco uloupený talbuk podle všeho směřoval na jih k Thalassijskému průsmyku. Trolka zmizela.
Elf s chováním trochu nabubřelého a zkostnatělého aristokrata se záhy rozloučil s tím, že bude k zastižení na panství Andilien či ve městě u architekta, a že se musí starat o nemluvně, které na něj doma čeká.
Jeho věta o tom, že ho ta zvířata kdysi stála duši, způsobila mezi posádkou nemalý rozruch.


Ceroth ani ostatní na sobě nedali nic znát, i když jim velice dobře došlo, koho to okradený elf popisoval. Kdosi poznamenal, že za krádež jízdního zvířete může hrozit i oprátka, což nikomu klidu nepřidalo.
Ze všech podezřelých byl po ruce jen jediný. Střízlivěl v cele.


Výslech Kierana Moonwolfa nepřinesl kýžený výsledek, což Aviannu ani pana Faelina, kteří už s ním měli nějaké zkušenosti, nepřekvapilo.
O události na panství Andilien tvrdil jen to, že talbuk se připojil k jeho výpravě za záchranu jeho lodi a slečny Hawke. A že ho povýšil na plavčíka. Že je to právoplatný člen posádky, vysvobozený z krutého otroctví.
Také vznesl stížnost na chování hraničářky Avianny, která ho prý v noci spoutaného mučila: nejprve do něj lila kořalku, a pak mu odpírala další.
Po upozornění na to, že jeho loď jde ke dnu (obrazně řečeno) a že by měl přestat s žerty, z něj nakonec dostali zmatenou teorii o tom, že má na své lodi cosi proti zlému čaroději, se kterým se chystala slečna Hawke bojovat. Jen neví, co to je.
Druhý podstatný problém byl, že mapu k místu, kde údajně skončila jeho loď, má jakási "panenka", která patří Hawke. A tu také nenašel.
Trval ovšem na tom, že Hawkové pomůže, i kdyby ho to stálo žold a místo v posádce.
Ceroth Sunhand mu tedy poradil do úsvitu si sbalit saky paky a ráno se nenacházet v dohledu pevnosti, jinak skončí jako cvičný terč pro nováčky.


Po dalším trpělivém vyzvídání, kdy si Moonwolf vyzvedl své zbraně a osobní věci, z něj nakonec Faelin dostal, že onen čaroděj používá "hlavologii" a proti té měl Moonwolf cosi najít nebo to snad doopravdy mít na palubě Milosrdné Sestry.
S termínem "mentální magie" ovšem pan Faelin neuspěl, piráti prý sýry nekonzumují.


Moonwolf byl ráno podle dohody pryč i se všemi svými věcmi.
V pevnosti ovšem chyběl ještě někdo další, jak se mělo záhy zjistit.
Lady Astrae zmizela přímo z hlavního sálu, ze kterého ji farstrideři neviděli vyjít ven. Na podlaze zbylo jen několik blátivých stop po raptorovi, stříbrná lžička a jeden pantoflíček.

---

Díky za zábavné RP, kterého se postupně účastnili: Avianna, Ashia, Calcipher, Ceroth, Eynor, Eryane, Faelin, Moonwolf
Díky za screeny Avelion a Cerothovi.
Galerie

---

A neodpustím si spoiler pro milovníky "dobrodružství" věčného smolaře Moonwolfa, pracovní název z pohledu Eynor by byl:

Pro dobrotu na žebrotu:

Povídá se, že lord Sunhand slíbil kohosi připravit o rodinné klenoty, načež se ztratil z pevnosti. Vrátil se s Eynor Astrae beze slůvka vysvětlení Nesse Kel'Rease, která po zmizelé lady původně pátrala s ním.

Pan Faelin prý nenalezl žádné informace o tajemném černokněžníkovi "hlavologovi", kterým se zdál posedlý nedávno vyhoštěný pirát Kieran Moonwolf. Někteří začali usuzovat, že by jím snad mohl být onen podivný soused, Lucius Andilien.

Nessaa Kel'Rease se prý chová čím dále více "emo" a do pevnosti dovedla elfku s hlavou skrytou pod červenou kápí.


Hraničářka Avianna prý poslední dobou neustále navštěvuje městský archív, kde sbírá staré ročenky mágské akademie a farstriderů. Hlavně podobizny mladých mužů z nich.

Také se říká, že se do pevnosti konečně dostavil kapitán Garan Balahen v nepříliš dobré náladě, a že dobří vojáci obvykle nebývají nejlepšími vyjednavači ani politiky.

Podle slov kapitána Balahena je Gorian de Ray živ a zpět v Azerothu, ale znamená to snad hrozbu pro pevnost nebo samotný Quel'Thalas? Neexistuje nic, čeho by se totiž pan de Ray dopustil a zač by mohl být stíhán. Že by on byl tím čáryfukem, o kterém neustále mluvil Kieran Moonwolf?


Prý pevnost Elrendar navštívila lady Elther Venerai s nabídkou vojenské spolupráce a obnovy města, ale kapitánova vášnivá a bez úvahy volená slova vyústila v kapitánovo odeslání na samotku a spěšný odchod správkyně, kterou musel chlácholit sám lord Ceroth Sunhand.


Mezi posádkou se také proslechlo cosi o chystané svatbě Nessy Kel'Rease a generála Emeralda Nurimu, kterou prý slíbila vést samotná lady Avari... také cosi o čemsi novém, čemsi starém, čemsi půjčeném a čemsi... modrém. A něco o spodním prádle?


Povídá se, že zdi v Elrendar Keep mají uši, některé i několik párů a minimálně jeden z těch párů je modrý.


Ken'jun prý v hlavním sále udílela několika elfkám a elfům rady a triky na svatební noc a pak se pokusila provdat Flairicu Amberdusk za...?


Podle zpráv z Shattrath byla v Taverně na konci světa vidět neobvyklá skupinka - flirtující střízlivý pirát a opilá zrzka, tahající se o panenku a její sukýnku; také zrzčina přísná elfí gardedáma se zlatými vlasy a tauren, jehož kodo už zase mělo rýmu.

Také se povídá, že jeden ze cvičných panáků byl po ránu nalezen rozseknutý na dvě části a že od pevnosti vedly medvědí stopy do Morových zemí.


Co je pravdy na tom, že se chystá krádež felových krystalů z Eversong? Nejsou již přeci životně důležité... ale jsou osoby, co na nich ještě stále jsou závislé.
Nebo na údajném napadení Quel'Thalas? Otevřená válka přeci nikdy nebyla Gorianův styl, slunce chraň!
A co o panu Andilienovi, který záhadně ovdověl na konci druhé války, a přesto se stará o elfí nemluvně?
A je duše doopravdy odpovídající cenou za čtyři talbučí hřebce s válečným výcvikem?

---

Galerie
Poradu jsme sice nedokončili kvůli přerušení nezvanou návštěvou z města toužící po pozornosti, ale vše ještě bude řečeno
Díky za RP, do kterého se postupně zapletli: Avianna, Balahen, Ceroth, Elther, Engiee, Eynor, Faelin, Flairica, Kattelyn, Kenjun, Moonwolf, Walan

Povídá se, že se do pevnosti načas doopravdy vrátila pyromancerka Flairica Amberdusk - snad za účelem napravení své minulé pověsti chodícího zdroje požárů. Také, že se její problém se vzpomínkami částečně vyřešil. I nadále ovšem tají detaily svého posledního pracovního zařazení, což se některým členům pevnosti zdá přinejmenším podezřelé.


Povídá se, že vstupní test, který dostal jako podmínku přijetí lovec Hroar, nedopadl dobře - od dob lovcova odchodu do Outlandu o něm totiž dlouho nikdo neslyšel. Že by se eredar Reth'hedron ukázal nad jeho síly... nebo si jen lovec zapomněl sehnat dostatečnou podporu či pořádně velký kanón?

Ham?:

Povídá se, že Nessa Kel'Rease si na noc vodí do pevnosti vysoké zrzavé cizince a chystá se na dalekou a nebezpečnou výpravu.

Další snoubenec?:

Povídá se, že Krvaví rytíři unášejí krásné elfí panny a zamykají je v cizích žalářích.

This is Elrendar!:

Povídá se, že některé elfky vůbec nemají orientační smysl a zabloudí za prvním stromem, jen co překročí první muchomůrku, pozdraví první světlušku a obejdou první pařez.

Optejte se svého hraničáře...:

Povídá se, že pátrání kolem panství Andilien přineslo místo odpovědí jen další otázky, nevraživé pohledy od majordoma a několik stop, z nichž jedna mířila do Morových zemí.
Povídá se, že na panství Andilien je tajemná komnata, do které nikdo nesmí.
A také pokoje připravené pro malé dítě, které nikdy nikdo neviděl.

O pověstné galantnosti krvavých elfů...:

Povídá se, že kapitán Balahen a jeho oddíl narazili u Scholomance na starý manželský pár, dva duchy, z nichž jeden ze zásady říkal na vše ano a druhý ze zásady ne. Vzhledem k tomu, že rozvod se zdál mimo možná řešení, pomohli jim najít věčný klid, ať už duchové chtěli, nebo ne.
Zdá se ale, že v síních Scholomance při svém páchání vyššího dobra "anihilovali" jeden důležitý obchodní kontakt jistého nepopulárního šlechtice.

Scholomance:

Povídá se, že pátrání v archívech vás může stát ruku nebo zdravý rozum, hlavně když narazíte na staré ročenky s polonahými portréty členů jisté hordské hudební skupiny a obrázky farstriderského sportovního týmu včetně roztleskávaček. A kdo to byl onen mladý švarný poručík Brighteye z obrázku "Trefa roku"?


Také prý v archívech můžete potkat toho, koho jste chtěli vidět ze všech nejméně. A vyslovit slovo kolíčky se nedoporučuje za přítomnosti gardy: mohli byste bez důvodu či obvinění skončit v městském vězení.

Kolíčky???:

Povídá se, že Zirael Hawke nosí nové šaty, nové jméno a bude se vdávat za aristokrata. Tedy, jestli to vůbec byla slečna Hawke. Po jejím zvláštním odchodu z místa setkání zůstal na zemi košíček s mašlí, jehož obsah nikoho ze zvědů nezajímal. Ten se později záhadně ztratil také.

Podivná slečna Andilien:

Povídá se, že pan Andilien a pan de Ray spolu buď spolupracují, nebo jeden o druhém sbírají informace. A že lord Ceroth Sunhand nařídil všem svým lidem, nechat oba aristokraty na čas na pokoji. Kdo má tedy "ukolébat" koho a proč?

Povídá se, že se vším se dá něco dělat, pokud na to máte dost velké kladivo.
Povídá se, že někteří rytíři smrti mají kladiva vykovaná z výhní Uthgarde Keep ze samotné nenávisti.
A že se pouhým pobytem v blízkosti zmíněných rytířů mrazivou horečkou nenakazíte.... i když můžete dostat rýmičku, jak tvrdila Eryane Scarlet panu Faelinovi.


Povídá se také, že Nessaa Kel'Rease chystá velký souboj v umění lovu se samotným Cerothem Sunhandem. Povoleny jsou jen chladné palné zbraně, drápy a tesáky. Sázky se uzavírají u Strážce Narlena Kel'Rease.

Sourozenecká láska!:

Povídá se, že se v knihovně a archívu pohybují elfky alergické na prach, které něco tají a propadají panice nad zlomeným nehtíkem či zatrženou nitkou na róbě.

Hádej, kdo jsem?:

Povídá se, že mágové z pevnosti Elrendar začali hledat informace o zapomenuté magické technice prapodivného původu, zvané vallas'lin. Našli ovšem spoustu jiných... věcí. A kdo že jsou krvaví mágové Lynnore a Drazial... a kam se poděli?
A na kom že to mágové chtějí testovat nově nabyté poznatky?

It's a mage thing.:

Povídá se, že rytířka a vyslankyně Ebon Blade, Eryane Scarlet byla pověřena dohledem nad hraničáři střežícími Thalassian pass - má hlásit každou podezřelou osobu, která projede z Quel'Thalas, nebo do něj. Od té doby se ale v pevnosti nehlásila.

Povídá se, že někteří mágové mají zvláštní nápady týkající se chytrých plánů, drastických metod a tvrdých prostředků... šuškalo se cosi o vylákání do hlubokých lesů, vykopané jámě a ráně klackem.
Vhodná, subtilní a patřičně sofistikovaná metoda pro řešení každého neřešitelného problému!


Povídá se, že kapitán Falanthir Brightspear na výcvik bere jen vyvolené a že se v pevnosti konala válečná rada, na kterou všichni přišli v sukních, kromě lorda Sunhanda a kapitána Balahena.
Povídá se, že lord Sunhand zasedl na počátku porady kočku. Nebo písaře. Nebo obojí.

Miaow briefing:

Povídá se, že krvavý rytíř Corin Nighstrider hledá super-plíživou skupinu dobrovolníků na super-tajnou misi.
Do povinné výbavy všech zúčastněných patří dudlík a plenka. Prý má mezi členy týmu i jednoho generála.


Povídá se, že vzkazy, které psaly opilé ztracené elfky, a které několik dní zůstaly zavřené v mojo-váčku plném čokolády a obývaném vzteklou žábou, nejsou moc čitelné a ani srozumitelné. Podaří se je vůbec někomu rozluštit?

Caution - mental hazard:

Také se povídá, že do pevnosti přibyla spousta nových hraničářů a pomocníků - nejen elfí krve, ale i taurů, orků a opuštěných. A šeptá se, že je prý možné, že další kapitán nebude elf a že jsou pro tuto pozici posuzování vhodní kandidáti. Sám kapitán Brightspear slíbil novému kapitánovi darovat čestnou palici. Totiž kladivo.


Povídá se, že Ceroth Sunhand hraje na Eynořinu loutnu lépe, než profesionální minstrel, a že nádherně zpívá.
A také, že byl v nočních hodinách spatřen, kterak se s mopem a vědrem krade tajně do Měsíční věže ke studovně mágů.


Také se povídá, že Elrendarští pomáhali lady Venerai s očistou ruin Silvermoon. Zdá se, že jim osud elfů z Quel'Thalas není lhostejný a pomohli v nouzi, jako vždy, i když některé zlé jazyky vykládají jinak.

očista Silvermoon:

---

Celé album shrnující většinu únorového RP dění kolem Elrendar Keep je zde a album Očisty Silvermoon je zde.
Za všechny screeny díky Avelion, Cerothovi a za Reth'hedrona wwww.wowhead.com

Elrendar se stal v poslední době doslova magnetem pro ty, kteří heldají službu. Branou pevnosti projíždí den za dnem spousty elfů, trollů, orků i taurů, kteří se hrdě hlásí do řad Elrendarských.

První, kdo požádal o službu u Elrendaru byl stínový mág Faelin Darksun a rytířka smrti Eryane Scarlet.

Při pátrání po Ken'jun narazili Elrendarští u Amanijského průsmyku na trolla, modlícíhi se za prozření svého národa. Po dlouhém rozhovoru troll, který se představil jako Amon z kmene Kirů, vyslovil přání, aby se mohl přidat k posádce a pomáhat jim bojovat se zlem.

Na místo kuchaře se přihlásil mladý elf Tomyas, který ihned dostal za úkol jediné: držet Narlena dál od kuchyně.
O den později se lordu Cerothovi přihlásila pozoruhodné dvojice: orkský válečník Runx a elfí léčitel Isendir, i oni posílili posádku pevnosti a zúčastnili se pod vedením kapitána Brightspeara prvního výcviku (a přežili!).

Jako poslední prošli branou mohutný taur Limarion, který požádal o místo stájmistra v pevnosti, a dva hraničáři Rickier a Belion.
(Přejeme všem nováčkům mnoho úspěchů a hlavně aby se jim u nás líbilo a rád bych vás požádal o krátké info o vašem charu do topicu: obyvatelé a  strážci Elrendaru, zde na forku)

Vítejte:

Pro zúčastněné i ty, co ten den nemohli, malé album z cesty plné vzpomínek, romantiky i nečekaného překvapení na závěr.


Někteří členové družiny se divili, proč Ceroth na počátku cesty od Eynor dostal korbel medoviny s věnováním "Na kuráž, B.B.", a kdo mu ho posílá.

Svatebčané se scházejí v Orgrimmar:

Jiné cestou zarazily historky z dávných cest, o panterech pohybujících se Ashenvale a zalehávajících elfy, kteří se rozhodli nocovat v jeskyních. Další zase zamrazilo při vzpomínkách na pátrání po snu, který se v té samé jeskyni prolnul s realitou.
A ti ostatní srdečně zavzpomínali na Altashův suchý humor, se kterým se poprvé setkali právě zde.

Vzpomínání v Ashenvale:

Po závratném stoupání na vrchol hory, kde se pomalinku vzpamatovává Nordrassil ze svých ran, se družina na okamžik uchýlila do slavnostího domu, ve kterém došlo na onen korbel medoviny a na pravdu o skutečném účelu výpravy.
Pak už lord Sunhand jen hledal, kdo mu podrží. Meč.
Šťastlivcem se stal pan Kell, zatímco Nessaa zůstala jako opora chvilku o samotě s Eynor.

Přípravy ve slavnostním domě:

Svatebčané doprovodili lorda Sunhanda na místo, kde se setkal se starými přáteli i původním dárcem korbele na kuráž, známým trpasličím průzkumníkem a cestovatelem, který se celou dobu šacoval a hledal svou placku pálenky, zatímco Ceroth čekal na svou vyvolenou pod zkoumavým pohledem kněžky i jasnovidce Voren'thala.
Za svitu hvězd a luny si pak snoubenci vyměnili svatební sliby, polibek i prsteny a byli před očima svědků prohlášeni mužem a ženou v tomto životě i dalších.

Zkouška odvahy a slib lásky:

Po přáních a polibcích se družina vydala dolů tajnou stezkou horami do nejbližší útulné krčmy k malé oslavě a rozhovoru. Radovánky v Everlook však netrvaly dlouho - již cestou po úbočí hory se některým zdálo, že jsou sledováni a sotva do města dorazili i novomanželé, strhl se u bran boj se skupinou démonů, která hosty sledovala již od chvíle, kdy minuli propast Darkwhisper.
Zraněnou Nessu Kel'Rease pak odvezl do svého domu generál Emerald Nurimu a pozval všechny na čaj, zatímco Ceroth nařídil urychlený odjezd a přípravu oddílu k prozkoumání démonického kaňonu. Sám se s Eynor odebral na tajné místo, které té noci bylo připraveno jen pro ně poblíž Starfall.

Everlook:

---

Celé album je k nakouknutí zde.
Za screeny patří díky Cerothovi, Avelion a občas mému prsteníčku
Cesty/obřadu/pařby v Everlook se zúčastnili: Ashia, Avelion/Aeranna, Ceroth, Emerald, Eynor, Faelin, Flairica, Kattelyn, Kell, Nessaa, Zaram/Eliendir

Emerald a Nessa přinesli Elrendarským všechny potřebné informace, aby našli zbývající stromy. Ceroth a Eynor se rozhodli, že nejprve zkusí nalézt strom v Ashenvale, cestou navštíví i Emeraldův dům a výpravu zakončí návštěvou Darkshore a vyřešením tamější záležitosti.

Vše probíhalo podle plánu - návštěva u Emeralda, při které byla odhalena mnohá tajemství a Ceroth byl přinucen probdít celou noc prý "jen tak pro jistotu".
Následujícího rána družina Elrendarských obohacená o Emeralda vyrazila k východnímu cípu Ashenvalského hvozdu. Bez problémů dorazili až na místo a před nimi se otevřelo údolí chráněné strážemi z řad dragonkinů zelené letky. Po urputném boji, několika menších zranění (a jedné větší bolístce) se podařilo získat část smaragdového klíče a vrátit se do Emeraldova domu. Tam bylo také prozatím převezeno podivné vejce, nápadně připomínající nether draky, které dobrodruzi našli poblíž úlomku klíče.

Galerie:

---

Album od Eynorky
Eventu se účastnili: Ceroth, Eynor, Limarion, Orkelt, Emerald, Balahen, Faelin, Nessaa

Po dobrodružství v posledních dnech naši hrdinové rádi přijali pohostinnost taurů v jejich hlavním městě - Thunder Bluffu. Jednodenní odpočinek všem prospěl a následujícího rána již byli připraveni vyrazit znovu na cestu. Jejich cílem byl Feralas, kde se prý měl nacházet další ze světových stromů a tedy i část klíče.

Vyrazili časně ráno a jejich jízdní zvířata je rychle nesla přes zlatavé pláně Mulgore. Jejich první zastávkou se stala vesnice Taurajo - zde se družina potkala s nezvyklou dvojicí - zraněným taurem a o něj pečujícím nemrtvým. Po rozhovoru oba poprosili Cerotha, zda by se k němua  jeho výpravě mohli přidat. Ceroth souhlasil a posílená výprava zamířila k jihu.



Další zastávkou se stal tábor Mojache, kde družina narazila na známou, lehce se potácející postavičku kterou nápůl podpírali opelichaný papoušek a poněkud zamračeně hledící gorila. Sám kapitán Kieran Moonwolf! Během rozhovoru vyšlo najevo, že stále hledá svou loď a zbraň proti čáryfukovi. Nabídku přidat se k jejich výpravě odmítl s tím, že má "něco" na práci. Jakmile však slyšel, že výprava hledá skrytý poklad (a poté co si vydupal 50% zisku) neváhal a přidal se k nim, s pomocí opice a papouška se vyškrábal do sedla svého jízdního raptora, zavelel napnout plachty a rozjel se do divočiny, váhavě následován zbytkem družiny.



Konečně se po dlouhé cestě před nimi otevřel výhled na světový strom s bránou do Smaragdového snu, hlídanou jedním ze čtyř zkažených wyrmů zelené letky.



Jejich plán byl jednoduchý - přímý útok, neboť draci o jejich příchodu věděli a proto tajné připlížení nepřipadalo v úvahu.

Boj o fragment klíče ke snu:

---

Eventu se účastnili: Bunn, Ceroth, Eynor, Faelin, Moonwolf, Nessaa, Orkelt, Spjuntrusek
Celé album: zde

Úlomky klíče - Hinterlands

Z Feralasu zamířili Elrendarští nazpět domů do pevnosti. Před nimi byl poslední díl cesty. Ceroth jim prozradil, kde se nachází poslední ze světových stromů. V Hinterlands.

Družina pod vedením Faelina Darksun vyrazila k jihu, propletli se morovými zeměmi a našli tajný průsmyk v horách, kterým se dostali přímo do Hinterlands. Jen aby zjistili, že jdou téměř pozdě. Draci zaútočili na elfí osadu Quel'Danil a naši hrdinové neváhali. Po urputném boji se společným silám vysokých elfů a Elrendarských povedlo draky zahnat. I přestože se obvytelé elfí osady nadále tvářili nedůvěřivě, vyjádřili hrdinům vděčnost a jedna z elfek se dokonce nabídla, že družinu ke stromu doprovodí.

Nikdo nepočítal s tím, že to půjde tak snadno, ale armáda dragonkinů, která se na ně vrhla překonala i ty nejdivočejší sny. Obklíčení, bez možnosti ústupu jen mechanicky odráželi zbraně a kouzla...jejich osud byl zpečetěn. Než zazněli válečné rohy a s pokřikem vjel mezi řady dragonkinů Hank O'Brienn, následován regimentem šermířů z pevnosti. Karta se rychle obrátila a nic už nepřekáželo nalezení posledního úlomku klíče. Ale kde vlastně byl jeho strážce? A proč Avianně přestala chutnat jablka? A proč přijel do pevnosti Moonwolf tak zasmušilý?

---

Eventu se účastnili: Profi, Mcnavara, Faelin, Moonwolf, Avianna, Nesssa, Ashia, Eynor (aka high elfka s jablíčky), Murohy
Album: zde

Mnohé Elrendarské stále zaměstnává podivná osoba, nesoucí jméno Gorian de Ray. Elegantní elf s vlídným úsměvem, za kterým však (přepečlivě schované), čekají dravčí tesáky. Kapitán Falanthir a někteří další si vzpomněli na pátrání po členech rodu Dawnstar...a na to, že Gorian má dceru - Novu. Poslední známá adresa byla: Sunstrider isle.

Nikdo netušil, že o drahého pana de Ray se zajímají i další osoby...takové, které byste jen neradi potkali sami v temné uličce...a některé, které byste neradi potkali ani za bílého dne na přeplněném náměstí.

Když skupina Elrendarských, sestávající z Falanthira, Aerin, Faelina, Nessy, Moonwolfa a Avelion našla Novu de Ray, byla zabraná do rozhovoru s vysokým elfem, oblečeným jen v černé suknici, paže a ramena mu pak zdobilo černé tetování a oči měl překryté páskou. Teatrálně se uklonil a představil se jako Varedis Kaer'menan, lovec démonů. Jedním dechem také doporučil Elrendarským ať se mu nepletou pod nohy a že vícero otázek milerád zodpoví za dva dny v Undercity. Přes pokus o zadržení se vytratil. Nova pak byla šetrně vyslechnuta dvojicí Nessa a Avelion, zatímco Moonwolf toužebně hleděl na moře a společně s Aerin zkoušeli rozluštit vzkaz, který po sobě zanechala zmizelá Zirael Hawková.


Dva dny uplynuly rychle jako voda a Elrendarští s pochmurnými, ale odhodlanými výrazy sestupovali ruinami Lordaeronského hlavního města k výtahům. Na tichý příkaz se rozptýlili aby našli lovce démonů. Brzy se jim to povedlo...a sledovali jej až na univerzitu. Tam jej našli v rozhovoru s JuDr. Edewishem Murphym, slavným právníkem, který před jistým časem řešil spor o novou módu s vázovým oblékáním v Silvermoonu. Nic nového však řečeno nebylo. Varedis se skromně usmíval a sdělil Elrendarským, ať laskavě přestanou strkat nos do jeho věcí. Na scéně se v tu chvíli objevila další pozoruhodná osoba. Ve fialovočerné zbroji přidusal Elrendarským taktéž známý Lucius Andilien.

Během následujícího rozhovoru se nenápadně vytratil rytíř Corin, který Elrendarské doprovázel. Nalezli jej později, kterak prohledává ruiny města a mumlá cosi o dítěti. Na přímý dotaz pak vypověděl co se děje. Andilien prý skrývá dítě, jehož otcem je Corin a právě teď je někde tady. Po rychlém prozkoumání ruin města objevili naši hrdinvé místo, střežeé najatými žoldáky, s menšími obtížemi si prosekali cestu vpřed a nakonec za pomoci draka Suraku zachránili Corinovo dítě. Jak se ale k jejich záchraně/únosu postaví pan Andilien, to se teprve uvidí...

---

Galerie:

Účastníci: Avelion, Aerin, Balahen, Corin, Eyra, Faelin, Hallin, Orkelt, Tomyas

Obležená Bloodhoof village se stala centrem odboje proti klanu Grimtotem. Pod velením Baina Bloodhoofa byl odražen první nápor. Baine pak svěřil vedení útoku do rukou zkušeného válečníka Orkelta. Ten vedl spojené síly taurů a Elrendarských k Thunder Bluffu.


Zrádci z klanu Grimtotem se pokusili zničit výtahy do města, ale jejich plán byl překažen a boj se přesunul na náhorní planiny, které tvoří tauří hlavní město.


Naši hrdinové se museli postupně probojovat na vzdálenější Rise a osvobodit je od vlivu Grimtotemů. Mnozí tauři byli zděšení hrůzami, jež Grimtotemové spáchali v Pools of Vision, naštěstí však jejich činy nemají trvalé následky.


Konečný odpor kladli nepřátelé na Elder rise. Nakonec však i oni byli poraženi a vůdkyně klanu - Magatha byla vyzvána, aby se vzdala. Nakonec to však byl duch Cairna Bloodhoofa, který přinutil šamanku k tomu, aby se podřídila. O jejím osudu se bude dála jednat.

Nakonec se nad městem vznesl vítězný pokřik, rebelové byli pobiti nebo vyhnáni a vůdkyně zajata. Baine Bloodhoof svěřil obnovu města do rukou zkušeného veterána Orkelta.

Eventu se účastnili: Avelion, Balahen, Faelin, Hawke, Kell, Orkelt, Walan

Povídá se, že v Morových zemích je dlouho klid, jako by nemrtví sbírali síly. Nebo kuli pikle! Taky to, že Avelion je zpět a bojí se, kdy se do pevnosti vrátí i Hank O'Brien. Kdo bude další, s kým se elfka s prořízlou pusou rozhádá, či popere?


Podívá se, že Aerin Windsong a Avelion se tajně radily za kaplí a kapitán Jednoočko je poslouchal přitisknut ke hřbitovní zdi. Šlo o nějakou závěť, nějaký účet v Silvermoonské bance a spousty zakopaných psů. Nebo pokladů.


Povídá se, že pan Faelin Darksun a Avelion byli spatřeni v důvěrném rozhovoru na schodech kaple v Light's Hope. Že by romance, nebo se chystali ke zpovědi či modlitbě? Možná Avelion chce, aby ji pan Faelin vzal do učení?


Povídá se, že nedlouho poté viděli u kaple výjmečně i lady Sunhand-Astrae doprovázenou minimálně dvěma koťaty, z nichž jedno mělo mrzutou náladu a utíkalo při slově "myš". O chvilku později pak byla ona kočka pronásledována Faelinem a Avelion. Skončila schovaná pod elfovou sukní a vypadala, že zrzce vyhlásila válku.


Povídá se, že transmutační svitky psané starou obecnou řečí jsou velice rizikový artikl. I věty, které do nich kdosi vepsal trpaslicky a elfsky. Hlavně, když takový svitek koupíte od trpaslíka.
Povídá se, že chaos u kaple nakonec ukončil sám lord Sunhand, a že se po dlouhé, dlouhé době vrátila písařka pevnosti, Isiel Snowdawn. Ve velice mrzuté náladě, s mizernou manikůrou a mašlí na krku.
Povídá se, že kapitán Falanthir Brightspear se nepohodl se slečnou Snowdawn a navzájem se dávají do hlášení.

transmutace???:

Povídá se, že oslavy toho večera narušil útok nemrtvých na kapli, ve kterém ti bystřejší poznali jen pokus o odlákání pozornosti od skutečného cíle. Povídá se, že ti, co přežili ten večer u Severní věže, vděčí za život posilám Argentů z Light's Hope vedených Faelinem Darksun, a léčitelským dovednostem Avelion.

útok na věž:

Povídá se, že se kolem kaple pohybuje duch gnomského piráta, který ovšem neví, že je duch. Prý jezdí na mořské želvě a hledá kapitána Moonwolfa. To aby to kraken... Rejnok?... spral.

---

Album se směsí velikonočního chaosu je zde
Díky všem, co se stavili si zařádit, obzvláště díky pak zachráncům slečny Isiel za naprosto božskou improvizaci (hlavně pan Faelin).
A díky zlému milovanému GM Eranon za podporu. Popis dubnových eventů najdete v jiné složce

Přihodila do ohně další kus navlhlého dřeva a zaposlouchala se do zvuků noční džungle kolem.
Nemohla si dovolit tábořit bez ohně – krev z ran jejího společníka lákala dravce jako lampa můry. Octli se zde uprostřed divočiny a nicoty, i když poslední, co si pamatovala, byl útok těch démonů a obří vybuchující krystal felu na Sluneční plošině.

Možná to byla právě teleportační magie jejího pána a snoubence, která je oba dostala pryč a zachránila před jistou smrtí. Pak ale bylo něco špatně – neměli být tady, ale u něj ve Slonovinové věži. Do myšlenek se jí vkrádal strach a nejistota.

Sáhla do brašničky u pasu a vytáhla flakónek, ve kterém byl jakýsi černý prášek. Svlékla si zuby jednu rukavici a odměřila na dlaň přesně vypočtené množství, pak jej nasypala do ohně. Plameny vyšlehly výš a žár začal být skoro nesnesitelný.

Dokázala z černovlasého elfa vytahat menší úlomky krystalu, ale ten největší, který mu trčel z prsou, byl nad její síly a schopnosti. Pochopila, že pokud ho vytáhne, elf vykrvácí a zemře.
Beztak mu té krve už mnoho nezbývalo, rány po menších úlomcích byly hluboké a krvácely. A ona tu rozhodně neměla jehlu a nit. Navíc se džungle jen hemžila zvířátky s úmysly mu do těch ran naklást cokoli, nebo se v nich zabydlet.

Prohrábla si rusé vlasy, opět natáhla rukavici a sáhla po rukojeti dýky, kterou nechala v plamenech rozžhavit do ruda.
I přes černou kůži cítila, jak kov pálí. Otočila se k bezvědomému elfovi a zvedla jedno obočí, pak se sklonila nad jeho rozšklebenými ranami, ze kterých stále prýštila krev.
„Promiň, Valendisi,“ zašeptala, druhou rukou ho pro jistotu přidržela na místě a přitiskla horoucí čepel na ránu.

Nad zdánlivě spící džungli se po tom srdcervoucím výkřiku zvedli ptáci, kteří mají v noci spát. Zmateně zakroužili proti temné obloze.
Ork Kragg se zadíval na velitele Aggro’goshe s jasnou otázkou v očích. Starší ork sevřel při pohledu na oblohu nad nedalekými trolími ruinami v rukou obě sekery a kývl na něj:
„Vezmi oddíl lovců a prověřte to. Jako by nestačilo, že se tu poslední dobou toulají ti dlouhouchové ze severu.“

Pozor, spoiler obsahuje drsný pirátský slovník.:

Zadržela pronajatého raptora, zatímco kodo dál tím příšerně pomalým a monotónním tempem táhlo orkský vozík. Natáhla ruku nad jeho náklad – černovlasý elf přežil noční cestu přes Šerohvozd, nyní se před nimi rozkládal průsmyk Deadwind, za kterým v dálce vycházelo slunce. Měla nepříjemný pocit v zádech, jako by je už od Grom'gol kdosi sledoval a ne zrovna s mírumilovnými úmysly.

Zvedla pokrývku a prohlédla si bardovu mrtvolnou tvář.
„Už jen několik mil, Skřivane. Vydrž to. Gorian tě zachrání, jako kdysi mne. Všechny nás zachrání,“ nahmatala jeho tep právě ve chvíli, kdy se kolem nich začaly zvedat strmé a nevlídné stěny průsmyku, jak sestupovali níž.
Tehdy to uslyšela… divné… cvakání. Cupitání.

Po zádech jí přeběhl mráz, vzhlédla od zraněného elfa a zakryla ho opět pokrývkou. Skály kolem se hemžily obrovskými pavouky. Obvykle zůstávali od cesty dál ve svých výšinách, ale dnes se patrně rozhodli, že ona a její vůz jsou snadná kořist.

„Sakra,“ odtušila a sáhla do brašničky k pasu pro podezřele vypadající flakónek - její alchymistické zásoby se tenčily, už cestovala příliš dlouho.
Mrštila jím o skálu před nejbližšího pavouka, ale výšleh plamenů, který následoval, poplašil jen to debilní kodo. Vrhlo se přímo mezi pavouky se silou, inteligencí a průrazností beranidla.
„Sakra!“ zaječela a sáhla po čepelích, pak pobídla raptora za tím živým tankem.

---

Postavy na sreenech: Allasseon, Avelion, Balahen, Hawke
album se screeny od Avelion zde
zdroj zbylých obrázků: wowwiki.com, wowhead.com, herniweb.cz

Rozhodol som sa Vám priniesť príbeh šiestich Elfských bratov, ktorý sa práve vydali z pokojného mesta Silvermoon City. A budú putovať Svetom World of Warcraft. Budem sem pridávať ich postupy vo svete. Fotografie zo zaujímavých miest a podobne. Vek priamo prepojím s lvl. (vek - 10 = lvl)


A hneď môžem predstaviť prvého z nich

Aldier Brightshore - Protect Paladin, Miner a Blacksmither


Pochádza zo šiestich bratov, a ako prvý z nich dorazil do oblasti Ghostlands, do mesta Tranqulien. Aj keď už má 24 rokov, tu sa zhostí svojich prvých úloh. Snáď mu budú jeho banícke a kováčske zručnosti výhodou v živote.
V meste ho privítal Arcanist Vandril.

Dnes sa lúči so svojim dlhoročným druhom a to svojim kladivom
, ktoré nahradí meč , ktorý si vyrobíl sám práve po vstupek miestnej kovárničke.
Celé ráno 21.5 trávil zháňaním surovín aby sa zabezpečil

Aldier dlho nečakal a hneď po získaní surovín sa pustil do prvých úloh. V jednej z nich sa stretol v boji s Anok'sutenom
Keď sa vrátil, aby to oznámil, čakala ho žiadosť od Rathisa Tombera, že mu ukradli jeho zásoby pre mesto. Aldier dlho nečakal a pustil sa do hľadania, a kto hľadá aj nájde
i keď pri tom prišlo pár nemrtvých  k úrazu. Rathis Tomber sa nakoniec Aldierovi podakoval
a prezradil, že ak preukáže mestu službu, získa zázračný čarovný plášť na chrbát, ktorý dokonca má svoje meno a to

Zamilovaný kuchař:

Piráti v kapli???:

Střepy znamenají štěstí???:

Tajemná zásilka:

Ukradený polibek:

Alexiel:

jak vyděsit lady:

A byl to tak dobrý plán!:

Fénixův popel:

Povídá se, že se Flairica Amberdusk dozvěděla cosi o „pohřbu palety“ v průsmyku Deadwind, a že každý Mistrův obraz má paletu vlastní.
Kterou to ale pohřbil… kam a proč?
Povídá se, že když se hrálo na to, kdo má nejvíc jizev, vyhrál kapitán Balahen.
I jeho jizvy mají jizvy!
Také se povídá, že z Valendise nikdy nebude lovec démonů, jako jeho bratr.
Netrefil by s páskou na očích do dveří za děvčaty…

---

album se směsí RP screenů od Cerotha, Avelion a Eynor zde
Postavy na screenech: Alexiel, Avelion, Eynor, Eyra, Falanthir, Lykourgos, Tomyas + rpeři, z jejichž scének nemám screeny: Flairica, Valendis
neautorský obrázek: wowhead.com

Ráno po návratu do pevnosti někteří z nich nemohli dospat nehledě na rány na duši i na těle, které předchozí noci utrpěli.
Jen kapitán Balahen byl spatřen, kterak spokojeně chrní s nosem zapíchnutým mezi stránkami záznamů ve strážnici.

Pan Kechi se setkal s Hawke pár chvil před rozedněním – slíbil jí pomoci s věcí, která ji trápila, pak se rozloučil a dal slovo, že se vrátí na Avelionin soud.
Hodlal znovu navštívit Karazhan, přesvědčen, že černokněžníkova pracovna a laboratoř kvůli nedostatku času nebyly prohledány důkladně. Chtěl najít jakoukoli stopu po velkém plánu, o kterém ve Vířící prázdnotě mluvil Princ Malchezaar.
A při té příležitosti hodit Plamenné legii další klacek pod nohy, což prý byla jedna z mála věcí, které ho činily šťastným.

Pan Faelin mezitím u čekání na snídani, která toho dne kuchaři Tomyasovi trvala nějak déle, probíral s Flairicou včerejší boj a jeho následky – naštěstí si odnesli jen zranění, ne ztráty na životech.
Stejně tak diskutovali důvody, proč vlastně pan Faelin zůstal v Elrendaru a zda a co měli který do činění v minulosti s Kruhem mágů nebo požárem staré pevnosti.
Flairica odsouhlasila, že boj proti démonům a neustálé nebezpečí zde v pevnosti je určitě více motivující, než dění ve městě, které je to celé jen o tom kdo s kým, kde a za kolik.

tak jaká byla mise?:

Zvědavá Avianna se k nim v jejich čekání na lívance a čaj připojila s nastraženýma ušima a chtěla nějaké pikantnosti z mise nebo vysvětlit důvod, proč je Avelion už zase v base… a proč s vojáky od Stromu do tábora dorazil i bard pochybné pověsti, Valendis Kaer’menan, bratr jistého lovce démonů ještě pochybnější pověsti.

Flairica při vzpomínce na Varedise trochu posmutněla, zatímco pan Faelin doufal, že oddíly od věže přivedou i jeho wyvernu… a hlavně obsah jejích sedlových brašen. Démonické knihy Goriana de Ray, které chtěl prostudovat.

Když se Avianna začala ptát, co se to v noci po náhlém objevení družiny u bran řešilo s "domácím vězením" pro Hawke, pan Faelin odvětil, že netuší, protože se vzdálil, aby ze sebe smyl zbytky de Raye.
Ovšem při diskusi o zatčení Avelion měl elf podezřele potěšený výraz.
Flairica namítla, že vězení je dobrá věc na uklidnění a pocvičení sebeovládání a mysli. Vymýšlením plánu útěku se přeci dá zaměstnat hlava na pár hodin… někdy i na pár měsíců.

Vzhledem k tomu, že jednotky od věže měly dorazit za úsvitu a slunce se vykulilo konečně na obzor... a snídaně lákavě voněla, ale stále ještě nebyla, vydali se k ubikacím důstojníků, aby se optali někoho z velitelů, co vše bylo dovezeno zpět a jaké jsou další povely.

Stačili se tak rozloučit s odcházejícím panem Kechim, který se poroučel s tím, že lordovi nechal v pokoji, kde nocoval, malý balíček. Doufali, že se nejednalo o výbušninu, ale pan Kechi prostě nebyl ten typ… přestože ho v noci po příchodu slyšeli s Cerothem mluvit dosti zostra ohledně jisté uvězněné osoby.

a farewell?:

Než pan Kechi stačil dojít ke stáji pro hippogryfa, vyloupl se mezi budovami pevnosti Valendis, kterého s sebou jednotky od Karazhan kupodivu dovedly také, a tanečním krokem si to přištrádoval ke skupince debatující před ubikacemi důstojníků. Strašně se sháněl po latrínách pro posádku.



Hawke se při pohledu na Valendise neubránila zakroucení očima:
„Výborně, takže tu máme tragédii, komedii i operu. Já zařídím světelné efekty. Mimochodem…. mám pocit, žes mi zkazil dvě svatby po sobě, ale nejsem si tím tak absolutně jistá.“
Bard s laskavým úsměvem opáčil:
„Nemáš zač,“ pak přistoupil blíž, popadl elfku za ruku, teatrálně se sklonil a přitiskl rty na její prsty. Hawke se mu znechuceně vytrhla, ale očividně ho to neodradilo.
Zahlédl Flairicu a blýsklo mu v oku, vykročil k rusovlasé mágyni.
Pan Faelin ho frustrovaně sledoval a zamumlal:
„Že bychom ho dali do vězení jako společnost pro Avelion? Ale to by asi bylo příliš kruté pro obě strany.“
Avianna se zle usmála: „To by asi jeden z nich nepřežil.“
Valendis mezitím vrkal na Flairicu, kterou označil za svou zachránkyni, která ho polibkem probrala z mdlob u Karazhan – elfka zcela zřejmě netušila, o čem to bard mluví, ale s úsměvem se zasnila, když začal tlachat cosi o snu, ve kterém ji potkal.
Hawke se začala shánět po místě, kde doplní zásoby, nebo sežene stravu, tak se Valendis rozšafně nabídl, že ji provede po pevnosti, jako by snad on byl „místní“ nejvíc ze všech přítomných. Dokonce při tom parodoval kapitána Balahena, o kterém prohlásil, že ho pozval do pevnosti na prázdniny.

...Valendisovy divoké sny:

„Klobásku?“ optal se elf dvojsmyslně rusovlásky s čepelemi na zádech a ona znuděně protáhla:
„Prosím?“
„Říkala jste, že máte hlad, kuchyň je tudy,“ ukázal. „Co dobrého si dají ostatní?“
„Odkud to tu, do háje, znáte! A do detailu? Kdo vás sem pustil neměl soudnost,“ vrčela Hawke, ale stejně jako ostatní nevěřícně následovala barda, který se choval jako pán domu a průvodce.

optejte se svého průvodce:

V jídelně usedli ke stolu, kde již bylo prostřeno.
„Jsem to tu chtěl vyhodit do vzduchu,“ poznamenal Valendis jako vysvětlení svých detailních znalostí celé pevnosti a prohlédl si zblízka Faelina: „hmm, ty vlasy vypadají skoro pravé, jen ta pěšinka...,“ naklonil hlavu a poškrabal se na bradce.
Pan Faelin mlčky přešel Aviannin smích a Flairičino dobírání si pravosti jeho vlasů a usadil se raději na druhé straně dlouhého stolu, kde si naložil na talíř sýrů a šunky.
Hawke nedočkavě zabořila prsty do kuřecího masa. Chuť ji téměř okamžitě přešla, když se vedle ní natěsnal Valendis a neustále se kolem ní natahoval pro korbel a pečivo. Stíhal při tom sledovat její i Flairičin výstřih.



Konverzace se obloukem vrátila k tomu, jak je to s těmi svatbami, které Valendis překazil.
Elf ovšem trval na tom, že prý svatby nekazí, jen zachraňuje nebohé panny ze spárů chlípných ženichů a za odměnu chce jen málo. Tak řekl a skromně se začervenal.
Avianna k tomu strašně potřebovala vědět, jestli jsou po záchraně nevěsty ještě panny, o čemž Valendis naprosto bez zaváhání potvrdil, že ano.

Vtom se Hawke zakuckala, zadívala nenávistně na své jídlo, a pak z něj se zhnuseným výrazem vytáhla dlouhý černý vlas. Otočila se k bardovi, jako by ho chtěla zabít pohledem, ten se po vlasu rychle natáhl, vytrhl jí ho z ruky a s díky si ho schoval, že ho hledal.
Hawke se ještě chvilku dusila, odmítla sklenku vína, která jí byla nabídnuta, vrátila Valendisovi (patrně dobře míněnou) herdu do zad, zaklesla si prst za zlatý obojek, a s kašláním se vydala pro čerstvou vodu do kuchyně.
Valendis za ní volal, že odebírání šperků dámám je jeho specialita, ale ani se neohlédla.
Chvilku na to ji už slyšeli škytat jako o život.

svatbokaz:

Flairica si při pohledu na džbánek vína, ze kterého upíjela Avianna, a na pivo, které si doléval Valendis, rozpomenula na noc, kdy popíjela s Kieranem Moonwolfem. Nějakou dobu pak střídavě bledla a rudla a nereagovala na otázky, jen si tiskla ruku na čelo.
Valendis a Avianna se mezitím dali do slovního souboje o to, kdo z nich je lepší bojovník a zabiják, elf u toho tvrdil, že nemrtví se jako skolení soci nepočítají. Flairica se během jejich hádky vrátila zpět ke svému klidu a pokerovému výrazu. Poznamenala, že zabíjení je snadné, ale zmařené životy už nikdo nevrátí.

budeme si počítat body?:

Valendis se po odchodu Hawke ještě chvilku hádal s Aviannou, pak dopil džbánek piva, vyjedl z okolních mís ten nejlepší sýr a nejlibovější kousky uzenin, utřel si ruce do ubrusu a s pohvizdováním se vydal na procházku.
Cestou vzal ze stolu svůj prázdný korbelík.

Nějakou dobu na to se panu Faelionovi zdálo, že zaslechl dvě rány, takže nastražil uši, polkl sousto, beze slova se zvedl a také zmizel v chodbě.



Avianna a Flairica se z rozhovoru vytrhly až ve chvíli, kdy jim přišlo divné, že se Faelin dlouho nevrací. S očima na vrch hlavy opatrně vykročily za zvuky, které se linuly od kuchyně.

Přede dveřmi kuchyně leželo na zemi tělo v uniformě Elrendaru, u něj klečel pan Faelin. Voják byl naštěstí jen v bezvědomí, a když místo činu prohlédli, našla Flairica prázdný korbel. Zachmuřeně ho zvedla a vstala. Kývli ke dveřím kuchyně.

Vstoupili dovnitř a spatřili Hawke, která stále kousek vedle Majordoma se sklenicí ledové čerstvé vody a mračila se na Valendise. Ten pro změnu studoval zaprášené lahve archívního vína u zdi.

byl to zahradník!:

Flairica mu beze slova ukázala prázdný korbel a elf za něj poděkoval a sáhl po něm. Když žádali vysvětlení, tvrdil, že si dělal starosti o Hawkovou a v cestě stála gorila tvářící se, že má několikadenní zácpu, kterou jednoduše nemohl požádat o umožnění vstupu do kuchyně… tak ji prostě omráčil.

dedukce, Watsone!:

Pan Faelin byl neúprosný – nařídil Valendise odvést do vězení, třeba i za použití hrubé síly a donucovacích prostředků. Avianna si to vyložila po svém, takže se v těsném prostoru kuchyně strhla rvačka, na jejímž konci byl Valendis odmrštěn nárazem stínového kouzla na zeď.
Teď se s jeho eskortou do basy rozhodla pomoci i Flairica, zatímco Hawke, podrážděná tím, že drze přerušili její rozhovor s kuchařem a majordomem, odešla zpět do jídelny a kryla svůj pohár vody vlastním tělem.
Povídala cosi o neuvěřitelném humbuku, který někteří dělají 24 hodin denně a 8 dní v týdnu, a pijí jí tím krev.

stráže! stráže!:

Když Valendise vedli jídelnou kolem Hawke, která se vidličkou nimrala v jídle a hypnotizovala očima obraz na protější zdi, bard ji pozval, ať ho určitě přijde navštívit. Hawke poznamenala, že vědět, jaké s ním budou potíže, nechala ho tehdy u Sunwellu ležet na místě i s tím felovým krystalem.

Faelin, Avianna a Flairica uvrhli Valendise do volné cely na doslech od Avelion, která se začala dožadovat právníka, vyvážené stravy a spravedlnosti a obviňovat kapitána Balahena z několika porušení zákona Elrendaru a nazývat ho „blbcem“.
Faelin ji se zlomyslným úsměvem upozornil, že si za vše může sama – i když je do brány pevnosti přenesla Imarion, mezi její zdi pak za kapitánem vstoupila Avelion sama dobrovolně.
Nemusela je následovat, ale její zvědavost patrně opět přebila rozum.
A že „blbec“, jak ho nazvala, je kapitánem pevnosti a jeho rozkaz platí, dokud o jejím osudu nerozhodne sám lord Sunhand.

vrána k vráně...:

Při návratu do jídelny pan Faelin stěží skrýval pobavení a spokojenost nad vývojem situace, Flairica zase v hlavě mapovala vězeňské cely a možnosti útěku, které osoby v nich lapené mají.

Všimli si, jak se Hawke s podepřenou bradou nechala unést obrazem krajiny a Flairica se optala, zda ho má spálit. Hawke zakroutila hlavou a vysvětlila svou myšlenku: zda by Gorianova magie fungovala i na krajinu, pokud by ji jednou namaloval a propojil s obrazem?
Tenhle obraz Tisíce jehel prý dříve visel v komnatě bývalé léčitelky Esperanty, kterou kdysi Valendis shodil z věže.
Flairica v krajině poznala místo, které kdysi navštívila se strážným Narlenem – Hawke tvrdila, že se to tam změnilo k nepoznání, celá krajina je pod vodou a ovládli ji Grimtotemové… viděla ji nedávno, když tudy cestovala do Mulgore s obchodními záležitostmi Goriana de Raye, které měla vyřídit v Darkmoon Faire.
Místo toho ale skončila zapletená v boji o Thunderbluff a poprvé potkala Faelina Darksun a jeho družinu.



Hawke je pak ještě varovala ohledně Valendise: bard prý má své metody, které nejsou po chuti každému, ale ví toho více, než se zdá. Nechat se ukolébat hranou hloupostí by byla chyba.
Moc nechápala kapitánovo rozhodnutí eskortovat Valendise do táboru a Karazhan a nechat ho cestovat s jednotkami a pohybovat se po pevnosti jako host.

Jakkoli se od událostí ve Firewing Post choval Valendis nevinně, viděla ho předtím zabíjet bez mrknutí oka a bez zbytečné krve, čistě a jednou ranou.
Dokonce se prý podle jedné historky převlékl za zbrojíře ve chvíli, kdy měli důstojníci pevnosti trénink a natřel jim cvičné čepele jedem. Kapitán Falanthir a stavitel Kiriel se tehdy navzájem téměř zabili pouhými škrábanci.

Flairica odsouhlasila, že se jí bard zdá jako jedna z nejnebezpečnějších osob, které kdy potkala a pan Faelin se zamyslel nad tím, zda bylo opravdu nutné ho pouštět do pevnosti zvlášť, když lord vydal příkaz nezkřivit mu vlas na hlavě a brát ho jako hosta.
Chvíli pak mudrovali nad tím, jestli si některý z vězňů Elrendar zaslouží smrt na popravišti, a kde vlastně skončila Kniha Jmen, a proč vzal Valendis smrt svého bratra tak klidně.



Dole v celách se mezitím odehrávala bitva myslí a vůlí o příčetnost.
Valendis z kalhot vytáhl archivní láhev vína, kterou ukradl během krátké bitky v kuchyni a Avelion si lámala hlavu nad tím, jak ho mohli hodit do basy a neprohledat mu věci a možné zbraně.
Elf s rozkoší popíjel lahodné víno (ano, přesně z té zaprášené lahve, jejíž letopočet na etiketě začínal sedmičkou) a elfka visela na mřížích, cloumala jimi, prskala a dožadovala se po něm náhradních bot za nějaké, které jí kdysi ukradl.
Valendis se zdál čím dál spokojenější a rozšafnější, Avelion se zase pomalu začínala vařit krev. Ve chvíli, kdy jí dal sprostou hádanku o kněžkách jako je ona, její sebeovládání bylo v trapu.

hádanka POUZE pro dospělé :

„A dost! Já chci povolení vraždiiit!“ zaječela nahoru ke strážnici, sehnula se pro kamínek a mrštila ho po elfovi. Valendis kamínek chytil v letu mezi palec a ukazovák a prohlédl si ho s výrazem „oh, dárek pro mne?“
Vzápětí pro elfku složil píseň:
„Juchééj, a mám já radost převelikou, že jsem zavřen se semetrikou!
Dává dárky k vánocům, kosti kočkám, mléko psům! Jucheej!“

V jídelně, pod kterou se část vězení rozkládala, zvedl pan Faelin tvář zářící jako samo slunce od talíře.
Optal se, zda něco slyšeli - nikdo nic, snad jen zpívající ptáky ve stromech.
Flair si tipla, že mají možná vězni v celách seznamovací rande a Avianna sobě i Faelinovi nalila víno a začala uzavírat sázky na to, kdo zešílí první a kdo přežije.
Hawke dál upíjela svou vodu a třela si otlačený krk, pak se optala, jestli je možné se dozvědět, co vše jednotky od Karazhan dovezly zpět i pro někoho, koho kapitán Balahen nařkl z krádeže talbuka a určil mu domácí vězení.
Netušila, co na tom všem chce řešit, když se ke krádeži sama přiznala – Aviannu napadlo, že pokud je doopravdy Zirael Andilien, těžko se to dá pokládat za krádež v rámci rodiny, jestliže talbuk patřil Andilienovi.
Hawke s lítostí poznamenala, že veškeré důkazy o jejím původu měl u sebe Gorian a musely zůstat v Karazhan.

Z vězení občas zazněl zoufalý ženský výkřik a neutichající zpěv barda.
Pan Faelin si liboval, že je venku krásně a že si vychutná to dobré vínko na slunci.
Projde se po nádvoří a možná se i opře o dveře. O jedny specifické dveře, u kterých si užije tu nebeskou hudbu a zpěv.
Na všechny kolem stolu se usmál, vzal pohár s vínem... a sotva vyšel na chodbu z místnosti, téměř se srazil s modrovlasým elfem vedeným dvěma strážnými.
Při zvuku jeho hlasu Hawke automaticky sáhla pro zbraně.
Nezdvořák, který ji obtěžoval v močálu i u Stromu!



Flair z chování Hawke usoudila, že se jedná o toho hulváta od Stromu, a když z něj Faelin dál tahal rozumy o tom, kým je a proč je zde, obě ohrnuly nosánky a otočily se ke vchodu ostentativně zády.
Avianna chytře posoudila, že byl modrovlasý možná dlouho na cestách, pokud obtěžoval Hawke, že „prý pak někteří elfové skočí i na prkna, když mají jistotu, že jsou v nich vypadaný suky“.
Hawke se rozhodla, že to nebude brát za urážku svého vzhledu, ale na hraničářku od té chvíle koukala jako na chlupatého pavouka.

a zase ten modrovlasý!:

Ze schodiště zády se jim náhle ozval lord Ceroth Sunhand stroze žádající Aviannu, aby poupravila slovník.
Div nepřevrhly stůl, jak se začaly zvedat a stavět do pozoru, ale lord jen kývl, ať pokračují v jídle, že ho zajímal zdroj hluku.
Faelin lordovi vysvětlil, co provedl Valendis a dovedl k němu zájemce o "členství v klubu".
Když se mu nováček představil jako Eliendir Dawnsong, lordovy rysy ztvrdly a požádal rekruta, aby sejmul klobouk. Naznačil, že podezřele připomíná hned dvě osoby naráz, osoby, co už v pevnosti sloužily a jsou prohlášeny za mrtvé.



Lord Sunhand kázal odvést nového rekruta do kasáren a učinit ho součástí posádky, což u Hawke způsobilo vražedný záchvat hněvu, který si vybila na zelenině.
Téměř se jí podařilo modrovlasého přes rameno trefit bramborem a okurkou, ale mrkev ji zradila. Avianniny výzvy k souboji na vidličky pohrdavě ignorovala.

vřelé uvítání:

Když lord dokončil své povely tím, že bude elfovi prohledán veškerý majetek a nadále bude pod dozorem stráží a z kasáren se nevzdálí bez jejich vědomí ani na krok, někteří si oddechli, jiní to měli za šikanu.
Modrovlasý se tvářil, jako by si nic ohledně bitvy u Stromu či setkání s Hawke nepamatoval a všechny přítomné viděl poprvé.

náhoda?:

Ceroth Sunhand po té usedl v čele stolu a posnídal s ostatními, vysvětlil ještě, že se ten elf představil jménem jedné mrtvoly a vypadal takřka jako dokonalá kopie jiné… a že by se tedy měli mít na pozoru.
Avianna rozvedla teorii o elfech barvících si vlasy na modro, že prý to v lese musí zářit na míle jako jasný cíl pro každého trola a Ceroth se jí jen optal, kolik vína už stihla ve službě po ránu vypít.
Nálada u stolu celkem zhoustla a Hawke se s omluvou vytratila, i když měla na lorda několik otázek.



Později toho dne viděli lorda Sunhanda s Hawke sedět na ohradě u stájí, zabraných do patrně neveselého rozhovoru.
Hawke během něj cosi dloubala nožíkem do trámku, na kterém seděla.
Když ji lord propustil a ujistil se, že ho snad nikdo nevidí, odlomil zmíněný trámek z ohrady a prchl s ním k věži mágů, oči vytřeštěné, jako by snad viděl krále Liche tančit v krajkách a podpatcích čtverylku.
Hawke zbytek dne strávila v kovárně a ostatním se vyhýbala.

jak... domácí vězení?:

Pár hodin po úsvitu, kdy se vrátily všechny jednotky, a po společné snídani, která skončila uvězněním Valendise a prošacováním Eliendira, se některým z pevnosti začala houpat země pod nohama a tmavnout svět.
Jiní se začali dávit a kašlat, padali slabí k zemi jako mouchy. Další měli mžitky a neuzvedli ani pohár s vodou.
Lord Sunhand povolal k lady nejlepšího léčitele a vyhlásil v pevnosti stanné právo.

Že by Elrendarské dostihla nákaza či Pohroma, se kterou někteří bojovali pod praporem Argent Crusade?

---

Účastníci RP: Avelion, Ceroth, Faelin, Flairica, Hawke, Kechi, Lykourgos
celé album se screeny od Eynor a Avelion je zde
Detaily tehdejšího ranního dění souvisí s víte jakým minieventem a vyšetřováním, které následovalo. Tak se snažte, Sherlockové.

Povídá se, že se nový modrovlasý rekrut představil jako Eliendir Dawnsong a rozhodl se stát šermířem. Po rozhovoru s lordem Sunhandem vyzval kapitána Falanthira Brighstpeara na duel na meče. Dostal nehorázně na zadek, nicméně coby rekrut byl přijat.


Povídá se, že návštěvy v base jsou ztráta času, pokud s sebou nemáte popcorn nebo kapesník.
Vězni jen hází špínu na všechny kolem a vykřikují obvinění, pro která nemají důkazy, a nakonec řeknou, že chtějí dotyčného obžalovat a vše řešit mimosoudní cestou. To aby se v tom tallstrider vyznal.

krysy a pavouci:

Ach, ten Eli:

Povídá se, že pan Orkelt se při pokusu projít do mágské věže bez vědomí mágů lapil do jakési elfí pasti. Voněla po pryskyřici a chybělo už jen peří a med. Ti elfové mají ale divné zvyky...

Povídá se, že když byl prastarý plavý talbuk vrácen na panství Andilien, hrůzou a neochotou nechat se opět ustájit na tom prokletém místě zaržál... a přivolal tak na „poctivou nálezkyni“ tucet poskoků s vidlemi, krumpáči a lopatami, kteří měli na běžné elfy nebývale mnoho svalů, kopyt, křídel a rohů a oháněk.

Pozdravy lordovi ze Stormwindu, Eyra:

Domácnost u Sunhandových:

A zase ten Eli:

šmírák!:

Povídá se, že farstriderka Windsong dostala za úkol vybrat si malý tým na speciální neheroickou misi, ze které si někteří mágové utahovali. Asi proto, že se báli, že by si při ní polámali nehty. Ale někdo musí dělat i práci, za kterou se netleská a nedávají metály a tituly.

proč s sebou vzít na misi Kierana Moonwolfa?:

Povídá se, že když to nejméně čekáte, objeví se kodo v rychlém pruhu a nedá vám přednost v jízdě. To samé kodo se pak neprocpe dveřmi elfí stáje.
A hned nato se zjeví taurení věštec studující elfskou genealogii.
A elfka, co se převléká, kdykoli se nediváte!

já viděl KODO hnát se tmou!:

Povídá se, že pan Faelin si odvedl známého taurena stranou a dlouho si šuškali. A že zabavené předměty se vydávají jen za dobré chování, pokud do té doby omylem... neshoří.

baf?:

Povídá se, že se Theoryn očividně nezná ani k jednomu z tygřat, co se náhle doslova vyrojila po celé pevnosti. To, které zbylo na Aerin Windsong, se ale očividně zná k němu.

máma má misi:

Povídá se, že byl Eli přidělen na misi Aerin Windsong, která se v tu samou chvíli dozvěděla, že je seržant. Její peklo na zemi mělo teprve začít.

povolené ztráty:

Povídá se, že kapitán Falanthir buď vdechl hodně velkou mouchu, nebo se nedokázal srovnat s novým účesem seržantky Windsong.

Echmmmmm….:

Také se povídá, že prosba Flairicy Amberdusk o vlastní zatčení, nebyla zcela pochopena. Když k ní kapitán došel na slovíčko, polkla a málem seslala neviditelnost.

jak dráždit hada bosou nohou…:

Také se povídá, že pan Faelin nedává hodiny ani hodinky a že náplní práce mága je rozšiřovat se.
Nebo se dloubat v nose. Ale hlavně vymýšlet bonmoty!

ukradené hodiny?:

Povídá se, že když Flairica z rozrušení popustila trochu své ohnivé energie, ale pak ji zkrotila do podoby dvou ohniváků, Eli si celkem popálil ruce a lovil je tak, jako pobíhá slepice za flusem… dokud nebyli odvoláni, po čemž propukl v zklamaný křik.

ptáci včetně Eliho vtipu pro dospělé:

Prý výmluva pana Faelina, proč nemůže na medvěda, zněla:
„Rozhodně bych to zvládl, ale plně důvěřuji hraničářům, že zvládnou tuto svět ohrožující hrozbu v podobě medvěda.“
Vůbec nešlo o to, že by nemohl mít róbu a musel se plížit!
V pevnosti se uzavírají sázky, jestli postupně všichni muži začnou nosit sukně. A všechny ženy kalhoty.

já se neboojim:

Povídá se, že podle velice zvláštního rozkazu samotného lorda Sunhanda měl být tehdy o půlnoci Valendis Kaer’Menan odvezen na hranice Quel’Thalas a doprovozen na panství Andilien v Ghostlands. Povídá se, že tam měl být ponechán svému osudu.
Také se povídá, že zatímco se oblékali a zbrojili na cestu, kapitán naznačil, že pokud se Valendisovi stane cestou nehoda, nebude se s tím asi dát nic dělat.

mission incredible:

problemus bardus lascivus imbecilus:

Povídá se, že Valendis Kaer’Menan odmítl obvinění z otravy vody v pevnosti, protože pil celou robu chlast; že otravu zažil jen, když ho zavřeli k té zrzavé; že Knihu Jmen snědl, protože měl malé příděly… a že jeho drsný zubatý a zlý raptor se jmenuje Kulíšek.

Valendis - jediný pravý originál od Mattela!:

Povídá se, že se družina urychleně vrátila zpět Thalassian pass do Morových zemí, aby hned druhého dne ráno mohla vyrazit na lov líté šelmy.

nic nevím, a i kdybych to věděl, tak to nepovím:

---

Aneb mišmaš z týdenního RP mezi dvěma částmi soudu.
Postavy, kterých se RP více či méně týkalo: Aerin, Avelion, Avianna, Balahen, Ceroth, Eynor, Eyra, Faelin, Falanthir, Flairica, Hallin, Lithien, Lykourgos, Orkelt, Valendis ...všem díky za RP
celé album najdete zde

"Anar'alah belore! Jsem zde nahoře!" Faelinův hlas se nesl věží, zatímco se v ní Avelion snažila vyznat. Nadskočila a zadívala se nahoru, kde nad zábradlím vyhlédla bledá tvář jejího mistra.
"Ano, správně, ten sociopat v šedooranžové. Schody jsou po tvé levé straně."
Avelion vykročila vzhůru po schodech a trochu klopýtala v sukni, na kterou nebyla zvyklá. Ruka na zábradlí se jí chvěla, zastavila se až nahoře a zadívala se na mistra Faelina Darksun. Černovlasý elf se skláněl nad stolem, na kterém bublal alchymistický aparát a leželo několik otevřených knih, zápisníků... misek s bylinami a lebek.

"Posaď se a udělej si pohodlí," řekl, aniž by k ní vzhlédl, "stříbrolist, zeměkořen."
"Co?" optala se s manýry dítěte ulice.
"Hovořte," řekl elf a konečně se na ni zadíval. Připadala si zmatená.
"J-jako o těch bylinkách?" vykoktala ze sebe.
"Najdi si jakékoli téma a hovoř o něm. Poslouchám tě," přešel k tykání a na chvíli nechal svůj intenzivní pohled zabodnutý přímo do jejího. Uhnula očima jako první.



Vhodil do baňky šedavý prášek a elixír uvnitř zčervenal. Černovlasý se zadíval do knihy vedle aparátu, uznale pokývl a odvětil, aniž by se na ni znovu zadíval:
"O čem jen chceš, výběr tématu je na tobě."
"Já myslela, že učit máte vy mě," bezmocně se posadila do křesílka a hned jí došlo, že udělala chybu: najednou se zdál mnohem větší, temnější a hrozivější.
"Ah, k tomu se dostaneme. Jakékoli téma. Povídej," Faelin se usmál a sehnul se k dravčí lebce na stole. Začal prohlížet její zuby a mírně do nich ťukat nástrojem, který vzal ze stolu. Když se zamyslela a nadechla, zadíval se na ni skrze rozevřené čelisti, jako když se šelma dívá na budoucí kořist.

"Stříbrolistí je volně rostoucí keř, jenž lze najít ve většině oblastí mírného pásu. Je pojmenováno pro svou typickou barvu spodní strany lístků a používá se do mnoha lektvarů. Samotný výtažek ze stříbrolistí má uklidňující účinky."
"Proč sis vybrala tohle téma?" zvedl se od lebky a přeměřil si ji téměř jako inkvizitor.
"Já nevím. Řekl jste stříbrolistí a zeměkořen, tak jsem začala na to téma. Navíc mi výtažek ze stříbrolistí dali dnes ráno."
Faelin svraštil čelo:
"Představme si nyní, že jsem nic neřekl. Začni o něčem hovořit. O čemkoli, co tě napadne. Může to být i úplná hloupost. Cokoli."


Chvíli mlčela a nervózně si hrála s konci rukávů, než začala odříkávat jako naučenou básničku:
"Lordaeron bývalo pravděpodobně největší království z celé staré Aliance. Ta vznikla, když byl zničen Stormwind a mladý následník trůnu spolu s hrdiny první války se doplavili až ke břehům Southshore. Lordaeron samotný jako území existuje stále, ale... je tam poněkud... mrtvo," střelila očima po elfovi, ale zdálo se, že ji nesleduje, zkontroloval plamen kahanu pod zkumavkou a vrátil se k zápisu do knihy.
Nadechla se a pokračovala:
"Opuštění si tuto půdu nárokují jako svůj domov, ale kolují fámy, že poslední z rodu Menethil, sestra Arthase, je stále naživu. Ta by tím pádem měla mít nárok usednout na trůn Lordaeronu... což by se ovšem neobešlo bez krveprolití na straně lidí i opuštěných," Avelion se odmlčela, jako by přemýšlela, co říci dál.

Faelin Darksun vzhlédl od knihy.
"Proč zrovna Lordaeron? Během historie lidí existovalo devět království, pokud počítáme i Tol Barad, tak deset. Proč Lordaeron?"
"Nová Elrendarská pevnost je na rozmezí Zemí duchů a Morových zemí, ty bývaly součástí Lordaeronu. Prostě mne to napadlo."

Mlčel a sledoval ji, pak promluvil znovu:
"V historii tohoto světa je jedna věc, která mne velice zajímá, přesto nevím, jak se to vlastně celé událo."
Avelion si oddechla úlevou, že na chvilku nemusí mluvit.
"Stormwind založili potomkové krále Thoradina. Wrynnova dynastie jimi není, ale lord Anduin Lothar byl. Jak je možné, že ten rod prostě někdy přestal být královským? Jak je možné, že Arathorští zmizeli a jejich potomci, Lotharovci, nevládli?"
Faelin náhledl do knihy, dopsal řádek a vrátil se k alchymistickému aparátu.
"Né každý touží po moci, někteří prostě jen chtějí služit ušlechtilým cílům, a pokud se necítí na vládu, ponechají ji v rukou těch, kteří na to stačí. Anduin Lothar měl stále právo Arathiů nárokovat si trůn, ale neudělal to."
"Skutečně ho měl? Arathor neexistuje - ani během jeho života neexistoval. Jeho království už nebylo. Je to zajímavé."
"Přesto byl jeho rod stále respektovaný, dokonce i elfy."

Elfova tvář nad kahanem a ampulemi vypadala téměř ďábelsky, když vyrovnaně pokračoval:
"Někdy si myslíme, že je něco naším právem, že případně někdo jiný má na něco právo... a skutečnost je jiná.
Někdo řekne: Já jsem král.
Ale druhý poví: Ne, nejsi.
Jeden elf proti druhému... Kdo má pravdu? Každý může vysvětlit svůj postoj, ale kde se skrývá pravda?"
"Rod Arathiů si vydobyl respekt svými činy. Například noční elfové by Arathi asi nerespektovali, protože je vůbec neznají, zatímco Quel'dorei pomohli během války, i když lord Lothar neměl na hlavě korunu."
"Ano... získali si respekt. Takže přestože koruna nebyla jejich... a přestože nebylo právo jejich... stejně získali pomoc od krále Anasteriana a vedli Alianci.
A kdyby Anduin Lothar přišel za králem Terenasem a řekl by mu: Jsem král, pokloň se mi!
Co by řekl král Lordaeronu?"
"Řekla bych, že v takovém případě by hrála roli okovaná bota a Lotharovo pozadí," usmála se a vzápětí se lekla elfova výrazu, "ale on si nepřišel nárokovat korunu."
"Ne. Lothar přišel prosit. Přišel za králem Terenasem po boku Variana Wrynna a poprosil ho o pomoc při dobytí Stormwindu. O pomoc proti Hordě."
"Přišli jako národ téměř vyhlazený náporem orků, který chtěl jen bezpečí... a také chtěli varovat ostatní království," dodala a snad malinko doufala, že ji pochválí za její znalost historie.


Elf se odmlčel a došel až ke křesílku, ve kterém seděla. Pak groteskně napodobil její vlastní výraz věčného štvance.
"Jsem Avelion. Přišla jsem obvinit kapitána Garana Balahena z ublížení na zdraví a krádeže," řekl a nespouštěl z ní pronikavý pohled.
Jen protočila oči.
"Jsem Aveion. Obviňuji Faelina Darksun z černokněžnictví a spojenectví s Gorianem de Ray," pronesl neúprosně.
Avelion začala pomalu červenat vzdorem.
"Jsem Avelion a vstoupila jsem do pevnosti, i když mi to bylo zakázáno."

"Neobvinila jsem vás, jen jsem varovala, že by tu mohla být spojitost! To je rozdíl!" vykřikla a chvilku na něj hleděla jako divoké zvíře, sevřela rukama opěradla křesílka a držela se, aby nevyskočila a něco mu-
Faelin v tu chvíli udeřil pěstí pravé ruky do stolu vedle sebe a vzápětí zkřivil tvář bolestí.
Avelion se lekla a stáhla se sama do sebe.
"Příjdeš sem, obviníš členy posádky! Vběhneš sem jako ten pseudo-následík trůnu a požaduješ svoje právo! Ty nemáš právo!" křičící Faelin Darksun dalece překonal její představy o hrůze, která ji mohla čekat.
Choulila se v křesle a držela si ruce na uších. Elf ale jen vydechl a vrátil se ke své obvyklé kontrolované tváři hodné aristokrata.

"Bojovala jsi. Prohrála jsi. Tvůj nárok na trůn je ztracený."
"Ten by byl ztracený, i kdybych vyhrála."
Faelin na ni namířil prst a přikročil blíž:
"Co očekáváš, že dostaneš v pevnosti? Přijetí? Přátelství? Šanci?! Po takovémto návratu, kdy chceš otřást jejími základy? Nic z toho nedostaneš, máš jen dvě možnosti."
"Chtěla jsem jen pomoci. Elrendar mi byl domovem a od chvíle, co jsem byla poprvé vyhozena, jsem žádný jiný neměla."
"Ten domov již nemáš."
"Jestli vám vadí, že jsem se bála o lady Astrae po tom, co přede mnou prohlásila, že udělá, tak ano, jsem vinna."
"Obhajuješ se a jen odvádíš pozornost, a to dost uboze. Myslíš, že to přehlédnu?" tiše zavrčel a Avelion se stáhla trochu víc k opěradlu židle.


"Po tom, co tě kapitán porazil v souboji, jsi stále opakovala, že jsi mluvila pravdu."
"Říkala jsem pravdu!"
"Nikdo tomu nevěří. Jsi ten metaforický Arathi, který přišel do Lordaeronu žádat zpět své království. A nedostala jsi nic. Víš, proč? Protože na to nemáš právo."
"Nikdo mi nevěřil ani předtím, dokonce ani když jsem byla členem posádky, tak nikdo nebral nic, co jsem řekla, vážně."
"Možná měli důvod."
"Ta elfka v kasárnách, co zemřela před zničením staré pevnosti, mohla být naživu, kdyby poslechli moje varování."
"To je mi ukradené. Minulost mne nezajímá, zajímá mne to, co se stalo teď. Obvinila jsi kapitána z něčeho, co evidentně neudělal. Kapitána pevnosti, ve které jsi. Stále si na to stěžuješ a nevidíš, co se stalo ve skutečnosti."
"Vím, co se skutečně stalo, ale nikdo mi to nevěří, protože u toho nebyli svědci!" vykřikla frustrovaně.
Umlčel ji gestem ruky.
"Prohrála jsi. Ukázalo se, že nemáš pravdu. Ani se tomu nedivím, znám kapitána jako dobrého chlapa, který drží své slovo. Jenže se vyskytla ta maličkost," Faelin zvedl prst a usmál se jako liška.

"Byla jsi přijata jako budoucí rekrut pevnosti. Pod mým velením. To znamená, že já rozhodnu o tvém osudu v Elrendaru a slyš má slova:
Dokud nepřestaneš být uražená fiflena, který si myslí, že má ve všem pravdu a všichni ostatní jsou strašní a hloupí, nemám s tebou o čem diskutovat."
"Jen jsem chtěla, aby někdo znal pravdu..." Avelion namítla a sklopila hlavu.
"Dokud nebudeš schopná si přiznat, že nejsi dokonalá a že tvůj pohled na svět není jediný ultimátně pravdivý a spravedlivý, nemám s tebou o čem mluvit."
Tentokrát mlčela a jen nakrčila čelo, rozhněvaně se dívala na podlahu a dusila se tou nespravedlností.
"Dokud se nenaučíš alespoň troše pokory a neuvědomíš si, že jsou možná i moudřejší, než ty sama, nemám s tebou o čem diskutovat."
Zůstala očima u třásní koberce a vyšívaného lemu jeho róby.
"Dokud si neuvědomíš, že ne každý, kdo se na tebe vysere, nebo ti nevyhoví v rozmaru, ti tím způsobí zlo a musí za to pykat, nemám s tebou o čem hovořit."
Elf se otočil a odešel za stůl, sfoukl plamen kahanu.

"Až budeš schopná přijít za mnou a začít svůj výcvik u mne a přiznat své chyby... potom můžeme hovořit."
"Já myslela, že už tady měl být výcvik."
"Ano, toto je jeho první část. Naučit se pokoře. Pokud toho nejsi schopná, víš, kde je brána. V tom případě mi stačí poslat písemný vzkaz."
"Ale tak proč si neuvědomíte to samé i vy? Že né každý je dokonalý a že Balahen má také nějakou chybu?! Tam na pláži-"
Faelin se zašklebil a vrátil se k vykání:
"Jak už jsem řekl, i já bych konal jinak, tak abych přežil. Můžete začít s výcvikem, učednice."
"Ale on se tak choval až poté, co jsem ho ošetřila!"

Elf ji nadále ignoroval, vykročil dolů po schodišti a ona za ním utíkala jako opuštěné štěně.
Zastavil se v půlce schodů, ale neohlédl se.
Možná čekala nějaké povzbudivé slovo?
Nebo doufala, že zakopne o tu svoji róbu a sesype se dolů do té hloubky a zlomí si-

"A abych nezapomněl - jestliže vynesete knihu z věže, bude to mít zlé následky. Jen vás upozorňuji," Faelin Darksun se slabým úsměvem na rtech odešel a nechal ji nahoře pohrouženou do myšlenek.

---

Povídá se, že hlášení z lovecké mise lorda Sunhanda nepotěšilo. Kázal okamžitě sestavit oddíl a najít pohřešovaného Hanka O'Briena, nebo stopy po něm. Velením na akci pověřil seržantku Windsong.
Povídá se, že nálada kapitána Balahena od soudu jen klesá. Že už vůbec nepije a už vůbec se nesměje. Že měl spory s lordem, když mu vysvětlil, že na svou průzkumnou misi nikoho nepotřebuje; a mezi ním a kapitánem Brightspearem probíhá studená válka.


Povídá se, že Zirael Hawke si utahovala z Avelion a přesvědčila ji, že musí svému Mistrovi zahřívat postel a masírovat záda na požádání.
Také, že požádala lorda Sunhanda o převelení do oddílu kapitána Brightspeara a předala lordovi jakýsi vzkaz, který lord okamžitě spálil na prach.

Povídá se, že Valendis složil vlastní verzi deseti žlutých kačátek. Jmenuje se třista mrtvých kačátek a Avelion ji už nikdy nezapomene. Prý k ní po sto čtyři a čtyřicátém kačátku domyslela vlastní sloku, kde na zbylá káčátka padla bomba.

Povídá se, že tirisfalské nachové voní po zradě a nesplněných snech a stojí doslova majlant. Také to, že není vhodné lézt po čtyřech po stole, když za vámi stojí kapitán Brightspear.

oops aneb nevystrkujte prdelku na kapitána Brightspeara:

Povídá se, že kapitán Brightspear okamžitě omezil zvědovi Hawke "netradiční metody" nebo je úplně zakázal. Povídá se, že slečna Hawke má oči zelené jako oázy v Barrens a mrkat umí jako koloušek Bambi. Hlavně když jedná s vedením. A je jí to na kapitána Brightspear přesně na dvě věci.

Povídá se, že rekrut Eliendir vyzval k lekci šermu jistou Hawke. Přál si souboj bez pravidel a někteří ho pak viděli, jak usilovně vyrábí vyztužený suspenzor a chodí dva dny stylem "obkročmo".
Kapitán Balahen prý odmítl duel s Hawke, aby jí prý neumazal tu krásnou košilku. (čti: postroj s přezkami pro šermíře) Určitě ne proto, že by se bál prohry nebo o rodinné klenoty.

Tři oříšky pro Eliendira, aneb zásnubní tanec ptáků z Draenoru:

Povídá se, že kde se vzala tu se vzala, v pevnosti se objevila Helen Mayer, kterou kapitán Balahen po svém typickém způsobu chtěl rovnou strčit do chládku... a lord Sunhand pozval na sklenku třešňovice.
Povídá se, že kapitán Balahen se poslední dobou chová jako vzteklý pes a že Eliendir plánuje strašlivou pomstu za prohraný souboj s Hawke.


Také prý se sám kapitán Balahen přišel Helen omluvit za neomalenost ke slavnostnímu stolu a byl okázale ignorován. Snad proto se všeobecného veselí a vyprávění historek nezúčastnil.

kapitán vrčák:

Prý Zirael Hawke radila Eliendirovi s délkou kalhot a sladění oblečení, pak spolu zavěšeni jeden do druhého večeřeli s tím, že se jí Eli pomstí až zítra. Povídá se, že byla jistá zrzka u večeře velice přítulná k modrovlasému elfovi a venku před branou pak doslova přeskočila jiskra.
Povídá se, že Avelion se dozvěděla, že její zavazadlo mělo nehodu při kontrole ve vězení. Rest.In.Pieces.
Povídá se, že hraničář Belion se má jak k dílu tak k jídlu. Alespoň podle drbů prý na posezení snědl skoro celého krocana a zabavil každé nehlídané pivo.
Také prý vilně mrkal nejprve na Avelion, a pak na tu ženskou, či to co z ní zbylo (čti: Helen)


Povídá se, že byl rekrut Eli spatřen, kterak osahává zeď u brány.
Povídá se, že tentokrát Avelion načapala někoho jiného při šmírování u zdi. Docela ji to rozhodilo!


Povídá se, že se Hawke toho večera Suraku nedovolala, a že Kieran Moonwolf je dokonalý utěšitel dam v nesnázích.

Utěšování ala admirál Moonwolf:

Povídá se, že v kovárně bylo tentokrát obzvláště horko během rozhovoru plného omluv i slibů naplácáním mečem naplocho na prdelku.


Povídá se, že se na strážní věži pilo a pak se močilo dolů na různorodé šmíráky.

...:

Povídá se, že Valendis má kapesní padák a mrzutou náladu, když nikdo nechápe jeho umění a šlechetné úmysly.


Povídá se, že kapitán Balahen si vyžádal zpět Hawke do svého týmu a povolení na cestu do Nagrandu. Také se povídá, že v Nagrandu žijí dobré orkské víly a smradlaví medvědi.

Ten je táák milý...:

Povídá se, že se kapitán vrátil z Nagrandu sám, jen s medvědem. A taky, že už zase pije.
Slunci dík.


Povídá se, že mistr Faelin ve své učednici našel víc, než tušil. Možná proto je od toho večera karanténa plná.

---

Celé album se screeny od Avelion a mé maličkosti je zde
Postavy, kterých se RP týkalo: Aerin, Avelion, Balahen, Belion, Ceroth, Faelin, Falanthir, Flairica, Hawke, Helen, Lykourgos, Valendis
Všem díky za RP

Arcanum:

Úřední hodiny Lady Astrae:

Gobliní trhy v Silvermoon City:

Záhadný pan Thanalos:

Trable s mágy...:

Smlouvání podle pana Faelina:

---

Celé album najdete zde
Díky za RP goblinkám Tracii a Nanny i jejich "zboží", také Helen, Eyře, Faelinovi, Flairice, Avelion, Lykourgovi, Nesse
Pan Thalanos budiž ještě jednou vítán.

trénink:

fénix:

trpasličtina pro pokročilé?:

ach to ego:

s čím že to kapitán…???:

mise - Tanaris:

smrt jim sluší?:

špeh?:

nebezpečná přitažlivost?:

pije za 3, bojuje za 8 a miluje za 12 a spí za... celý batalion?:

Belionovy bochánky a Avianniny kérky:

příliš mnoho elfů:

host:

bludný kruh:

Eliendir:

Silvermoon City:

OCD v praxi, nebo je prostě jen extravagantní?:

jak nevyzvednout mága:

jezděte bezpečně!:

target fail:

chcete do toho čaje citron nebo stačí kanárek?:

bylo to velice informativní a naprosto zbytečné:

nabídka, kterou nelze odmítnout:

co se stane v Elrendar, zůstane v Elrendar:

na koho že je to sklíčko?:

mágové, mágové...:

---

Stála kousek vedle stáje s tím svým druhým výrazem, který obvykle znamenal potíže. Chvilku přemýšlel, jestli jen projít a mlčet, i když původně vyrazil za ní s potřebou se obhájit.
Zastavil se a ještě jednou se ohlédl po skupině u brány, kterou před chvilkou rozpustil Sunhand. Jeho vzor... jeho dokonalý nyní-nemrtvý starší bratr... tam ještě stále rozjímal o vznešenosti svého osudu a lord se mračil a sledoval oblohu.
„Chtěla bych odpověď na otázku a doopravdy se to netýká té sukuby, se kterou ses spustil,“ promluvila a její hlas ho přiměl se rychle otočit zpět.
„Proč ze sebe necháš dělat idiota, kdykoli ON otevře ta svá namyšlená ústa? To je nějaký druh trestu, co sis udělil?“
„Každý si neseme nějakou vinu,“ odvětil a zadíval se jí do tváře.
Dokonalé bílé čelo začínalo pomalu červenat a zamračilo se, očima jí proběhla nebezpečná jiskra světla.
„Pro mne jsi chlap, co pohne světem, když si usmyslí. Vidět tě TAKHLE…,“ mávla rukou, „promiň, že jsem zdržovala. Jen jsem si nikdy neuměla vybrat…,“ chvilku jako by váhala, jestli ho obejmout či zfackovat.
„Nevím, co na to mám říct,“ prohlížel si ji, jak udělala krok blíž a zatnula pěsti.

„Ne, prosím, vysvětli mi to - ustupuješ mu z cesty kvůli něčemu, co se stalo kdysi. Necháš se ponižovat!
Pokud si přeješ, abych to udělala také a zkousnula to, dobrá. Jen proto, že tě miluju, ale to není nic, co by se nedalo vyléčit. Půjdu mu z cesty, jestli to chceš,“ prošla kolem něj, div do něj nevrazila ramenem a zůstala stát zády k němu, rozhněvaně zírala na Belkarena u bran Síně Slunce.
„Ale on je hrdina. Je starší... víš, pro mne bylo těžké vyrůstat ve stínu svého bratra,“ zarazil se, když mu došlo, co řekla, a její hlas ho zasáhl jako šlehnutí bičem.
„Žádám jen o návod na to, jak se chovat, protože jestli mi ho nedáš, zabiju ho, i když je už... mrtvý,“ zasyčela a nespouštěla oči ze stříbrovlasého.

Chytil ji za ruku a ona se zamračila na ubikace, pak na balisty, pak se otočila a zadívala se mu do očí, zatímco téměř omluvně pronesl:
„Na rozdíl ode mne, on je čisté krve elf...“
„To je nějaká omluva pro debilitu? Garane, za tebe mluví vše, co jsi dokázal a udělal, ne nějaká čistá krev, prober se!“
„On toho dokázal hodně,“ trval na svém.
„Naštvat mne, ano,“ zadívala se na jeho ruku na své, pak se hořce usmála, zatímco on pokračoval v obhajobě svého, ach tak dokonalého, staršího bratra.
„Když orkové prorazili a pálili naše hvozdy a elfové stále ještě váhali poslat pomoc Alianci, byl to ON, kdo se jejich řadami prosekal na čele svého oddílu… nečekal na to, až se k hordě přidají trolové, prostě… bojoval tak tvrdě, že se krev řinula po zemi v proudech.... to ON věšel na hranicích troly dříve, než já vůbec vzal do ruky meč... to ON sám se rozhodl napadnout přímo Arthase uprostřed zástupu jeho Pohromy…“
„Nepamatuji si, že by uspěl? Nevím nic o jeho činech, nečetla jsem o něm romány nebo kroniky. Nikde ani zmínka. Možná celá jeho sláva existuje už jen ve tvých vzpomínkách? Proto tě potřebuje.“
„Nikdo z jeho lidí nepřežil, aby o něm psal. Kromě mě. On padl hned na začátku útoku. Mne poslala ranger-general Windrunner, abych koordinoval jeho útoky s jejím plánem... neposlechl mne... jako jejího posla.“
„Jako létavice, co prozáří oblohu jedinkrát svou slávou a již nikdy více ji nevidíš? Možná najdeš na louce ohořelý kámen, ale po slávě a záři štěkl dragonhawk?“
„Vyrazil se svým oddílem na Arthase sám… kdybys to jen viděla,“ Garanovy oči se rozzářily skoro dětským obdivem a nadšením, „odvaha sama, to on... se měl jmenovat Thaeris.“
„Stupidní úsudek i odhad nepřítele. A ty se snažíš chodit jeho stínem… v jeho stopách. Místo toho, abys do světa vykrojil mečem vlastní zásek?“ rozhněvaně mu vytrhla svou ruku.

„Ty nevíš, jaké to bylo... mohl jsem mít... mohl jsem zachránit... ji. Být jinde. Ale on trval na tom útoku. Miloval jsem ji jako každý druhý z hraničářů, ale jen on měl koule neuposlechnout její rozkaz.“
„A moc se mu to vyplatilo, že?" zaprskala jako rozzuřená kočka.
"Takže mi říkáš, že miluješ vzpomínku na hraničářku, ze které se stala královna Banší, a necháš si srát na hlavu od někoho, kdo zavinil její smrt? Nebo z toho viníš sebe?!
Ty sám bys jistě nedokázal zastavit vojska krále smrti, když si šel pro Studnu, co je to za nesmysl? Lepší než ty na to nestačili!“ zakroutila hlavou a ustoupila od něj dál.
„Tomu se říká sebelítost! Tohle nejsi ty - a na tom se odmítám podílet!“ rozhodila rukama a otočila se opět ke stáji.
"Ano, máš pravdu... dobrou noc,“ svěsil hlavu, otočil se zády k ní a chůzí stoletého starce vykročil po schodech k ubikacím, unaveně a ztěžka.

„Je strašná blbost vinit sebe sama z věcí, co by tak jako tak byly mimo tvou kontrolu,“ zůstala odvrácená, její hlas zněl najednou naprosto klidně, jak smutně sklopila oči, pak si rukou přešla přes tvář.
„Učím se s tím žít,“ zastavil se ve vchodu a ohlédl se, když ho znovu oslovila.
Sledovala ho planoucím pohledem, ruku na dýce u opasku.
„Garane?“
„Zirael?“
„Ty znáš moje jméno, to je vtipné,“ zakroutila hlavou.
„Nedělej to. Nechoď v jeho stínu, prosím.“
Kapitán Balahen jen sklonil hlavu.
Bylo to jako házet hrách na stěnu, hovořit do dubu, přesvědčovat berana, aby nešel hlavou proti zdi, nebo kodo, aby šlo k vodě jinudy.
„Jsi můj hrdina... se všemi trpaslicemi a soudky prachu,“ řekla a on se lehce usmál, pohled stále upřený na špičky svých bot.
„Nikdo není jako ty,“ chvilku jako by váhala, zda ho následovat, ale pak se otočila a zmizela ve stínech.
„Děkuji...,“ řekl a vzhlédl, ale byl na nádvoří sám.

---

celé album je zde
Postavy na screenech: Aerin, Alexiel, Ashia, Avelion, Avianna, Adreya, Balahen, Belion, Belkaren, Ceroth, Engiee, Eynor, Faelin, Falanthir, Flairica, Hawke, Ithereal, Kechi, Lykourgos, Thanalos, Valendis
Za rp díky I nevyfoceným Emeraldovi a Daetharovi =) 'Twas fun!

vítejte v Elrendar...:

...vlastně jsem váš fanoušek...:

OCD medik aneb čáry s čárami:

kapitánův výraz při prvním představení nového medika byl nepopsatelný...:

hygiena v pevnosti, aneb jak i na Pivo došlo:

měření pindíků a diplomů...:

kde že má Avianna to klíště???:

Veverka z Bitýšky... další nepovolené opuštění Hory...:

jak pan Faelin neví, kde to všude byl, aneb dávejte si do háje pozor s těmi pety při RP!!:

Oni fakt jedou? A nás nevezmou???:

NE:

jak nesmlouvat s mágy:

róba k sežrání!:

elfové z Eversong jsou otužilí!:

výchova elfů po modru:

kam se poděl fénixův popel?:

---

Celé album s Rp směsí je zde
postavy na screenech:
Avelion, Avianna, Balahen, Ceroth, Emerald, Eynor, Faelin, Flairica, Hawke, Helen, Ithereal, Kechi, Thanalos

---

OOC: Tímto vyhlašuji zákaz vodění petů do hlavní síně pevnosti, pokud jim neumíte dát stop na místě nebo zařídit, aby nelezli po stole. Na jízdní zvířata jsou stáje, na psy psinec a medvěd má pelech ve věži. Teda v ruinách.

Rusovláska ukázala na vrchol kopce, kde se krčeli vystrašení kultisté:
"Jako by tu měli nezvaného hosta. Někdo jim musel zatraceně zkazit večírek."
Černovlasá se zadívala nahoru, pak pod své nohy a znechuceně odstoupila od hromádky kostí.
"Orkové tu uklízí pravidelně a stejně se sem tihle... uctívači... vždy vrátí. Nejsem tu poprvé, takže mnou to nebude. Ale poprvé je vidím tak vyděšené, takže... jeden z vás dvou?" pokračovala rusovlasá a zadívala se na elfku i taurena.
Černovláska zesinala a sáhla po zbrani.
"Vzbuzovat až takový strach... to by se mi líbilo, ale takový Mistr ještě nejsem."
"Vyděsit něco víc, než tu želvu v Ratchetu, Lio?" rusovláska ohrnula ret. "Nehodlám to tu nikomu usnadnit," zavětřila jako divoké zvíře, zadívala se k jeskyni, pak nahoru na vrcholek Dreadmist Peak, "páchne tu strach. A něco dalšího. I kdyby se nebáli vás... stojí nám v cestě."

Vyrazila nahoru a tauren okamžitě za ní. Bez váhání se vrhl i do boje s kultisty v táboře u jeskyně. Lia je dohnala až na samém vrcholku hory, na kraji kalného jezírka, u kterého tauren poklekl a hleděl do něj jako do posvátné studánky.
"To je divné, to jezírko vypadá nezkaženě a čistě," zabručel a zrzka znechuceně zakroutila hlavou, jako by byl blázen. Dívala se střídavě do bublajícího bahna a na taurena.
"Tak se z něj napijte," navrhla Lia a nenápadně se kradla blíž zajejich záda se zlým úsměvem na tváři.
Tauren utrhl stéblo trávy spálené sluncem a ponořil jej do vody, zamumlal:
"Zvláštní, chvíli jsem měl pocit..."
Zrzka se ohlédla a přimhouřenýma očima chvilku sledovala Liu, ruce stále na zbraních.
"Takže je odpověď v jeskyni, ne zde," řekla rusovlasá náhle a vrhla se přes kraj kopce zpět dolů k táboru u jeskyně, kde se ještě ukrývalo pár kultistů. Tauren ji nenásledoval, zůstal očarovaně stít u jezírka, zato Lia se smrtí v očích ano.
Dopadla jako kočka, zůstala v podřepu a protočila čepele v ruce.
Jako by na černovlasou čekala, nebo ji z vrcholu odvedla úmyslně.
Lia si uvědomila svou chybu, ale cítila se na svém území. Pomalu a chladně se usmála. Prostě další duše, kterou potěší Elideie.

Sotva byl tauren z doslechu, Lia se přestala tajit svými úmysly, sevřela v jedné ruce čirý a dosud nepoužitý krystal, namířila ho na rusovlásku:
"Vrátíte mi je, Hawke?" zaječela, "nebo si je mám vzít sama z vaší mrtvoly, až s vámi skončím?!"
"Ty křehké krystaly, co vozíte u sedla a nikdo se jich nesmí dotýkat? Krystaly, které vám křičí přímo do hlavy, když se jich i přes ten zíkaz dotknete, protože někdo nechal koně samotného ve stáji v Ratchetu?" Hawke se pomalu narovnala, sklepla z čepelí krev a nechala je v rukou, divoce hleděla na cizí elfku přes rusé vlasy.
"Ukradla jste je?!" zaječela.
"Není to snad jasné? Jsem zloděj. Je to silnější, než já, je mi to taaaak líto...," zrzka se malinko usmála, "proč si pro ně tedy nedojdete? Nebo máte také strach?" otočila se od ní, jako by ji vůbec nebrala za nebezpečnou a šla pryč.
Vykročila k ústí jeskyně, přikrčila se u něj a nabídla tak Lie svá záda jako dokonalý terč. Černovláska se zadívala na svůj zkrvavený meč, pak na krystal.
Trpělivost... možná nechá nějaké její části naživu po všem, co z ní odseká, tak, aby se musela dívat... ale ještě stále jí mohla vyklouznout. Až v jeskyni...
"Ti orkové něco skrývají," zašeptala zrzka a ukázala dovnitř jeskyně.
Lia otřela ze své zbraně krev do róby jednoho z těl a zavrčela:
"Dovnitř až po vás."
"Ale to vy jste jim chtěla doručit ten dárek, proto jste nás najala, nebo ne?" Hawke sáhla k opasku pro tmavý kožený váček, odtrhla ho a zatřásla s ním... zachrastilo to, jako by se rozbíjelo sklo.
"Vy! Tak přece jste ty krystaly ukradla! Opatrně s tím, jsou zatraceně křehké!" Lia málem přišla o své dokonalé sebeovládání.
"Ta zásilka přeci byla pro tyhle orky z Dreadmist, ne? Pak jsme splnili úkol a zasloužili si svůj plat od vás," Hawke se s úsměvem otočila a přitiskla zády na stěnu jeskyně vedle vchodu.
Lia sevřela v ruce svůj čirý krystal, namířila druhou rukou s mečem na Hawke a začala něco šeptat.
Z dlaně jí vylétl stínový provazec, sledoval linii čepele a zatápal kolem hrdla zrzky, jako by ji chtěl uškrtit. Elfka ji ale překvapila tím, že proti jejímu kouzlu zvedla dlaň a čelila mu jako dobře školený akolyta... vlastním stínem, kterým jako by se na okamžik sama stala.
"Někdy příště, sestro Lio," zašeptala a hodila její vytoužený váček přes rameno do hloubi jeskyně za sebou.
Lia okamžitě přerušila kouzlo a vyrazila za svým pokladem. Jenže když se zadívala u vchodu na místo, kde předtím stála Hawke, bylo prázdné.
"Co... NE!" naštvaně usekla hlavu jedné z mrtvol a začala pobíhat po okolí a hledat tu zlodějku, aby ji...
Nakonec se ale vydala do jeskyně pro váček. Tolik duševních krystalů si nemohla dovolit ztratit, pokud chtěla udělat dojem na Ty Tři.
Všichni kultisté uvnitř byli jako posedlí strachy, nikdo jí nestál v cestě, když si věc vzala a opatrně otevřela, aby se ujistila, že cenný obsah váčku nedošel újmy.
Duševní krystaly... nejcennější měna kultu... povolila šňůrku a rozložila váček na dlani.
V tmavé kůži se třpytilo sklo z několika rozbitých flakónků od lektvarů.
Lia sevřela pěst a mrštila váčkem o stěnu jeskyně... zbývající akolyté se krčili se ve stínech a ani nedutali, aby si jich nevšimla.
"Ta děvka!"

Hawke se zastavila vedle taurena, který konečně kopím z jezírka vylovil meč z bílého kovu... zanesený pískem a bahnem. Zadívala se na zbraň, jako by ji to ani trochu nepřekvapilo, a zkřivila tvář. Přikrčila se, aby na ni z tábora nebylo vidět a zašeptala:
"Meč Pravdy, hádám. Ocením, když s tím budete na míle ode mne a po větru.
A teď: Lia Firestorm po nás půjde, stejně tak její lidé. Po mně víc, i když vy teď máte něco, co by z ní v její sektě udělalo jednu z vrchních sviní. Jen jsem ji hodně pozlobila, takže chvíli nebude myslet hlavou. Navíc za krádež jízdního zvířete už mne hledají...
Povedu ji na jihovýchod a vy jděte na sever nebo západ. Schovejte se kdekoli, kam se nedostanou uctívači démonů: Moonglade, Thunderbluff, Elrendar."
Při posledním slově se na ni tauren pronikavě zahleděl.
"Neponesu tohle do Thunderbluff a neohrozím svůj kmen. Ale znám Bílou pevnost a najdu si cestu. Tahle věc stejně patří tam."
"Já mám být úplně na jiném místě a pomáhat přítelkyni, která mne potřebuje. Místo toho tu dělám hovadiny a ztrácím čas, kterého se jí nedostává," dodala šeptem při pohledu na Liu Firestorm, která pobíhala kolem a brala životy zbytku akolytů z tábora. Krystal v její ruce už nebyl čirý, jak se zdálo.
Vzhlédla k taurenovi a uklidila čepele na záda:
"Bylo mi ctí bojovat po vašem boku. Nevracejte se pro své kodo, dokud se ona nevydá za mnou," řekla, pak se otočila a utíkala zpět k místu, kde nechali jízdní zvířata. Tak, aby ji černovlasá elfka viděla.

---

Před výpravou do Ratchetu:

Trosečníci:

Drby z Ratchetu:

Co že se stalo v Orgrimmar a na Dreadmist Peak?:

Drby z cesty přes Barrens:

Skoro doma... skoro všichni... skoro zdrávi?:

Ten host je čím dál divnější...:

Zpět v pevnosti:

Au?:

Lordova nečekaná inspekce:

Lásce neporučíš?:

Lordova ... cože? Vnučka?:

Lokni a pošli to dál...:

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě?:

Žádám jen jednu noc...:

O morálce a cti?:

---

Zanadával, vyhrabal se z hromádky sena a vyrazil za ní, tahal si jeho stébla z vlasů i zpoza košile. Mířila pryč ze stáje a už zase měla ten výraz, při kterém jste jí raději šli z cesty, nebo měli chuť předat měšec s posledním žoldem i všechny cennosti a vzít nohy na ramena.
"Je to můj plán, Zirael. Nezahrnu do něj žádného mága! Ne proti Berionovi, snědl by tu tvou zrzavou kamarádku jako malinu..."
"Budeš proti magii bojovat bez magie? Pak tě chraň samo Slunce," rozhodila rukama a ani se neotočila.
"Magie, pche... Jednou jsem se na ni spolehl a i tak mne zklamala. Poslouchej mne," zaváhal, pak se nadechl a smutnějším hlasem pokračoval.
"Bylo to v době, kdy studna nebyla dosažitelná. Ona tehdy měla démonický artefakt... prostě něco na bázi felu, používala to, když měla ten... hlad, jako mívají mágové. Já se ho naučil ovládnout, ale ona ne. Nebyl jsem mág, ale když nebyla jiná možnost a skončili jsme v pasti... použil jsem tu věc také, na naši obranu proti Berionovi... jen jednou. Odpálil jsem tak půlku hory a pohřbil nás pod sněhovou lavinou. Jeho, sebe i ji. Než jsem se k ní prohrabal sněhem, ona už byla-"
"Ty hodně nemáš rád mágy," vydechla a začala si oprašovat kalhoty, stále se na něj ani neohlédla.
"Nemám rád magii," opravil ji a donutil se odvrátit oči od všeho, čím ho v téhle pozici sváděla.
Možná to nedělala úmyslně. Ale u ní si jeden nebyl nikdy jistý.

"Pokud selhala věc, kterou do té doby Elerien bezpečně používala, někdo na ni mohl umístit past, nebo se přetížila tvým nesprávným použitím. Nebo jste byli v místě, kde nebyly stabilní magické toky. Mohl jsi probudit v zemi samotné cokoli mimo tvou znalost a kontrolu," předklonila se a ometla seno i z vysokých bot.
Polkl a na chvilku se zadíval na její zadeček, pak zvrátil oči, jako by na obloze hledal nějakou podporu nebo radu.
"Neříkej její jméno, prosím. Selhal jsem já. Nedokázal jsem ji proti němu ochránit. Použil jsem magický artefakt a jen nás tím odsoudil ke zkáze."
"Viníš z toho sebe, když jsi o magii netušil ani prd, jak říkáš? A proč se tedy rovnou neobviníš ze smrti své matky, nebo z toho, že Pohroma vpadla do Quel'Thalas?! Víš, jako kdo mi teď zníš?!" zarazila se a otočila jako ztělesnění hněvu, skrze rudé vlasy jí zasvítilo slunce.
Jen přimhouřil oči a užil si ten pohled.

"Co já vím, proč matka zemřela, tu odpověď jsem nikdy nenašel. A Arthasův vpád na mne neházej - tou dobou jsem ani nebyl v Quel'Thalas, dávno ne."
Stála proti němu a zatínala pěsti, zhluboka dýchala.
"Odvádíš pozornost od pravdy. Kdybych jen měla právo..."
"Právo na co?" usmál se tím svým lišáckým způsobem, za který by ho hned zabila. Ale škoda šípu.
"Právo ti radit nebo cokoli přikázat... ale vy muži tohle máte všichni stejně. Jste posedlí svou důležitostí a tím, že vše, co se ve vašem okolí nepodařilo, je vaše vina. Jako by osoby kolem vás postrádaly právo činit svá vlastní špatná rozhodnutí!"
"Ale tohle byla má vina," přistoupil až k ní a natáhl se po stéblu sena, které jí uvízlo v korzetu. Nevnímala ho, rozčílená doběla.
"Orkyně, která mne kdysi koupila, mne na zbytečné výčitky naučila lék. Ránu bičem, kdykoli jsem pochybovala sama o sobě. Kolikrát za den si vyčteš hovadinu namísto toho, abys věřil sám v sebe a svůj cíl, ve svou pravdu..."
"Věřím ve svou pomstu," řekl tichým sametovým hlasem a to stéblo pomalým a svůdným gestem vytáhl tak, že jí vehnal ruměnec do tváře. Nehodlala se ale jen tak vzdát.
"A ta pomsta je na kom? Na vrahovi tvé ženy?"
"Na Berionovi, který ji zabil, a na jeho pánovi," řekl a pošimral ji tím stéblem na klíční kosti.
"Ale oni za vše mohou - ne ty. Jakékoli jiné myšlenky ti jen ubírají jistotu a odhodlání to dokončit," řekla tvrdě a odstrčila jeho ruku se stéblem od sebe.

Jeho postelový výraz se v tu chvilku děsivě změnil, začal se smát jako šílenec, tak nahlas, že od něj o krok ustoupila a položila ruku na dýku u pasu.
"Pověz mi, kdybych nešel za pomstou až tam na sever, našel by mne Berion sloužící svému pánovi? Našla by mne snad Ona? Ne. A kdyby mne nikdy nepotkala, byla by naživu. Kdybych nezklamal, byla by naživu."
"Tys Elerien potkal až při honbě za svou pomstou? Myslela jsem, že to byla až její smrt, co tě obrátilo na tuhle stezku zkázy, kdy vidíš jen ten jediný cíl a nezastavíš se, dokud ho nedosáhneš. A co bude, jestli ho dosáhneš? Co budeš dělat dál, až se pomstíš?!"
"Neříkej její jméno," zopakoval varovně, "potkal jsem ji během své cesty za odplatou. Protože ho pronásleduji celý život. Ne Beriona, ale jeho pána. Berion se do toho všeho zapletl, až když jsem dorazil do Northrendu."
"A co ti ten pán udělal tak strašného? Kdo to vůbec je?! Jak víš, že je skutečný?"
"Nevím kdo to je, neznám jeho jméno, ale existuje. Až ho najdu, poznám ho a zabiji ho... ale nejdřív se ho optám, proč to tehdy udělal."
"Neznáš ani jeho jméno, ale pronásleduješ ho odjakživa? Co tak hrozného udělal?! Mluvit s tebou je stejně frustrující jako pokoušet se diskutovat s kodo!"
"Zabil mi matku!" vykřikl se vším hněvem, co se v něm střádal celé ty roky, a ona ustoupila o další krok a narazila zády do sloupu přístěnku, trochu se přikrčila.

"A to jsi nemohl říci dříve? Nejdeme tedy po mágovi, co zabil tvou ženu v průběhu tvého tažení, ale proti jeho pánovi, co zabil kdysi tvou matku? Znát skutečný cíl by bylo vhodné, než do toho zatáhneš další osoby, nemyslíš? Nebo prostě nikdy neříkáš celou pravdu?"
"A proč bych to říkal? Ta pomsta leží jen na mých bedrech. Na nikom dalším. Po vás chci jen pomoci dostat Beriona," zavrčel nervózně.
"Zajímal mne důvod tvé posedlosti. Ale pokud s celou svou pomstou nechceš pomoci od nikoho, doopravdy budeš vždy sám.
A pokud přijmeš pomoc od přátel, vždy ji přijímáš s rizikem, že padnou po tvém boku a nic s tím nenaděláš. Jako zemřela Elerien."
"Neříkej to jmé-" sykl a odhodil stéblo sena stranou, vykročil blíž k ní a jeho ramena na chvilku zakryla výhled na vše jiné kolem, "má pomsta mne stála Ji i mé přátele. Už jsem smrti svých blízkých viděl dost - tohle už znovu zažít nechci. Ukončím to a buď u toho zemřu, nebo ne. Ale pomsta si tě vždy najde, i když na ni na chvilku zapomeneš a necháš ji spát. Mám dokonalý plán, budeš mi v tomhle muset věřit."
"Pokud padli po tvém boku, měl bys to přijmout. Obětovali se pro tebe, dali ti největší dar a chtěli, abys žil. Když ten dar odmítáš, je to, jako bys pohrdal tím, jak se sami rozhodli. Pokud to tak chtěli, nezbývá ti, než přijmout a být vděčný. Jít dál."
Zhluboka se nadechl:
"Povím ti jedno, Zirael..."

Nenechala ho to říci, natáhla se a na chvilku s hněvem v očích sevřela límec jeho košile v hrsti.
"Proč mám pocit, že je Berion jen berlička, přes kterou se chceš dostat k velké rybě? K jeho pánovi? A my jsme prostředek, který to umožní?
A jak strašný musí ten pán být, pokud je Berion vrah mágů, kterého hledá i sama Kirin Tor... psychopat, který dvakrát přežil svou smrt, ten, který má schopnosti, že se sám mohl stát jedním z arcimágů v Dalaranu, a přesto jde proti nim... ten, že jen tak někoho poslouchá?
Pak bude moc jeho pána několikanásobně vyšší a budeš potřebovat mágy, aby ti zachránili zadek. Sám na něj nikdy nebudeš stačit. Nenechám tě udělat blbost. Už teď zníš, jako bys chtěl v té své pasti v Ghostlands skončit sám, nebo se chystal zemřít!
A občas zníš dost šíleně na to, abych si dala pozor na cokoli, co povídáš," pustila ho, odlepila se od sloupu, vykročila pryč a opět se k němu otočila zády.
"Kdybych se chtěl obětovat, nežádal bych tě o pomoc. Neměl bych na krku tu drbnu Aviannu a nebral bych si na to celé Lordovo povolení. S Berionovým pánem si nedělej starosti - toho nech na mně. Ty se postaráš o Beriona a o to, aby v katakombách nestihl a nemohl použít celý svůj magický potenciál. Mám důvod, proč tohle celé chci přežít."
"Myslela jsem, že ze sebe chceš udělat návnadu, zatímco já ti budu krýt záda, nalákat Beriona do těch tunelů, a pak to tam celé odpálit. Byl by klid. A najednou přijdeš s historkou o další pomstě na jeho pánovi, který je tvým hlavním cílem, a ten výhled se mi líbí ještě méně. Zatajování podstatných detailů před misí se dá pochopit jako zrada.
Chceš tedy Beriona zatknout živého a dostat z něj mučením informace o jeho pánovi? Není problém," zaskřípala zuby a zůstala stát snad až příliš napřímená v zádech, ani se neohlédla.

"...paličatý... jeden jako druhý," zamumlala, "Flair mne zabije sama, jestli tu misi přežiji."
"Druhý?" nastražil uši, zvedl obočí a příblížil se k ní.
"...každý," opravila se a zamračeně se na něj otočila, ve tváři nečitelný výraz.
"Každý?" zopakoval a zarazil se. "Nevěděl jsem, že někoho máš... je to ten tupý kapitán?" optal se tiše a zklamaně a ona semkla na chvíli rty a přísně si ho prohlédla.
"Nemám nikoho, jestli to potřebuješ vědět. Měla jsem pár slabých chvil a občas jsem měla milence, z nichž někteří ještě žijí. Některé i proti své vůli. A na tvou otázku - on byl také jedna ze slabých chvil. Kapitán má sebe, své pochyby, své vojáky a své papíry. Já mám sebe, svou svobodu a zdravý rozum."
"Nechci být slabou chvilkou. A nechci být matnou vzpomínkou ve tvé paměti, Zirael," natáhl se a vzal ji za ruku, otočil ji k sobě. Chvíli těkala očima po jeho tváři, pak se zamračila.
"Kdo řekl, že mezi námi dvěma někdy něco bude?"
"Ty máš rodinu, přátele, máš Elrendar... a já jen tu pomstu. Ale nechal bych to všechno být, kdybys-"
"Matnou vzpomínkou nebudeš nikdy, Thanale, neznám nikoho dalšího, kdo by si četl o gryfonech, wyvernách a dracích, jako by se proti nim chystal do války... a pak se strachy schoval na lustr před malým pavoukem... nikoho, kdo se vrhne za pomstou jako sebevražedný maniak, co nemá co ztratit a rozum i zodpovědnost nechá daleko za sebou. Nepotkala jsem blázna, jako jsi ty. Ale pokud máš u té pomsty uspět, měl bys být rozumný, netopit se v sebelítosti, vině a pochybách, ani v citové poblouzněnosti.
Nabídla jsem ti pomoc a to platí až do jakéhokoli konce. S tím nic nenaděláš, i kdybych u toho měla zemřít."
"Možná jsem blázen, když to říkáš. Možná dělám zase chybu. Rozum mi říká jedno, srdce druhé. Ale nedovolím, aby se ti něco stalo," řekl a znělo to skoro jako by přísahal.

"Thanale, podívej... jsem zvyklá, že mne skopnou stranou nebo zavřou do klece na vodítko, když už nejsem potřeba. Nejsem ze skla a nerozsypu se. Ale nejsem, u Slunce, zvyklá, aby se o mne někdo staral! Ne jinak, než o člena jednotky, kterému věří v akci," zkusila se mu vytrhnout, ale nepustil ji.
"Možná už bylo načase," usmál se na ni a zvedl její ruku ke rtům.
"Bojím se tě," nakrčila zoufale obočí a znovu cukla rukou.
"Ty se mne bojíš?" podivil se a pokusil se spoutat její pohled svým.
"Na laskavost se snadno zvykne, a když se jí pak nedostává, je po ní prázdné místo. Jako když vycvičíš psa a pak ho opustíš, i když to byl přítel. Jako když máš postel a dům, o které můžeš přijít, a tak se o ně bojíš. Nechci si zvykat na ničí laskavost, tím méně na tu tvoji. Má pomoc platí, Thanale, ale očekávám při ní vojenské velení, ne nějaké ohledy nebo strach, jak dopadneme," na chvilku propletla prsty s jeho, pak povolila stisk.
Díval se na to a odpověděl šeptem:
"Jistě."
"Tvá laskavost je děsivější, než cokoli, co pamatuji. Budu se od ní držet dál," pustila jeho ruku a odtáhla se.
"Když se na tebe podívám, neumím být jiný, Zirael. A není to proto, že ji připomínáš. Říkal jsem ti, že jsem pro tebe ztratil srdce."
"A možná je i tohle součást tvého plánu? Nebo způsob, jak změnit nepříjemné téma rozhovoru?" zvedla jedno obočí a usmála se tak, že sama na chvilku připomínala lišku.
"Pak budu muset být rozumná za nás oba, rekrute Thanale, jestli se neumíš ovládnout," odstoupila s neutrálním výrazem a jeho prázdná ruka klesla níž.
"Jistě, veliteli. Jsem připravený obhlédnout to místo v Ghostlands, co jste mi chtěla ukázat," nervózně zvedl ruku ke své osobité parodii na zasalutování, pak se nadechl:
"Ale rád bych ti před misí dal jeden dar, pokud dovolíš, Zirael."

---

Celé album s RP mišmašem, screeny ode mne, Ceryho a Ave najdete zde.
Za fajn RP v průběhu měsíce, kterého se shrnutí týká, děkuji:
Avelion/Avianně/Lie Firestorm, Balahenovi, Belionovi, Catheryn Teleri, Cerothovi/Valendisovi/Hanku O'Brienovi/Tonvaru Shadowhoof/Fraus/Walanovi, Eliendirovi, Faelinovi, Flairice, Moonwolfovi, Narlenovi, Thanalovi/Anarielovi Sunborn (díky jsou od Hawke/Saerin Scorchwood i Profesionálního Tlumočníka)

Na Faelinovo přání jsem "drby" poskládala do spoilerů, aby na stránce bylo méně obrázků a lépe se vám načetla. Jen pro informaci, u toho článku jsem s přestávkami strávila 3 hodiny. Protože spoilery ve spoilerech se tu prostě nedají udělat.

Garan Balahen byl zbaven bílého pláště Strážce a degradován na seržanta.

"Opatrně, poprvé jsem se hrozně lekla," zlatovlasá elfka v uniformě silvermoonské městské banky otočila klíčkem v magickém zámku u vchodu do jednoho z trezorů pod zemí. Zlacená mříž zajela do zdi a masivní dveře ze sáh silného mramoru se bez jediného zvuku odsunuly stranou. Úřednice obdivně zalapala po dechu, rusovláska dovnitř nahlédla přes rameno zlatovlasé a zamračila se jako obloha před bouří.

Magická světla v místnosti se postupně rozžhnula a ozářila tak kruhový prostor plný hromad zlata, v jehož středu byl stůl a na něm cosi zakrytého černou látkou. Po obvodu místnosti se na třinácti podstavcích lesklo dvanáct obřích dračích šupin. Každá z nich by stačila dospělému muži jako štít. Byly ze starých modrých draků.
Na stěnách mezi podstavci a sloupy zahlédla quel'doreiský dlouhý luk, trpasličí pušku, trpasličí dýmku s krabičkou tabáku ze Stratholme…. A bílou zástavu s černorudým znakem stejným jako ten, co nosil ON vytetovaný na levém rameni.
Bez zájmu překročila hromady zlatých mincí a šperků na podlaze a došla k zástavě, zatímco zlatovlasá elfka vzdychala nadšením nad vším tím bohatstvím.

"Čeho jste se tu poprvé tak polekala?" oslovila úřednici zády k ní a nechala látku praporu proklouznout mezi prsty, jako by se ztrácela v myšlenkách.
"Těch šupin, cožpak nejsou nádherné? Děsivé?" blond elfka div netleskala nadšením.
"Mám doufat, že patří jedinému drakovi? Hádám, že pokud je takhle vystavuje, jsou to trofeje z několika dospělých jedinců. A asi už chápu, odkud vzal i tu, kterou donesl Elimu. Takže on loví… draky.
Měla jsem ho za lovce odměn. Za lovce zvěře a renegátů… draky, tedy... hm. Proč ale výlučně modré?
Modří jsou spojenci, patří k aspektu magie... od války o Nexus a porážky Malyga spolu s ostatními čelí černé letce… jako my všichni."
"Netuším, ale jestli je loví, musí být dost schopný. Mimochodem ta zásilka z Kalimdoru dorazila včera večer."
"Modří jsou mágové. On nenávidí mágy, má to snad souvi-… zásilka?" zrzka pustila zástavu a ohlédla se.
"Vy nebudete mít informace od původního majitele, že? Ale to je v pořádku, kdo má klíč, je novým vlastníkem trezoru. Zanechal k tomu instrukce, vše, co je zde, je nyní vaše."
"Ne, nejsem původní majitel, ten ale stále žije a je v nesnázích. A problémy ho teprve čekají, až ho najdu," řekla velice tiše a zle. Pak upřela pohled na zlatovlasou, která došla do středu místnosti, kde bylo ono „něco z Kalimdoru“ zakryté černou látkou.
Blondýna se natáhla po jejím cípu a řekla:
"Tohle totiž muselo stát tolik peněz jako palác v Silvermoon," pro dramatický účinek věc odhalila jako nějakou novou sochu, ale rusovláska se k ní snad naschvál obrátila zády a přejela pohledem trpasličí zbraň u zdi, teprve po chvíli se k ní otočila zpět s jedním obočím zvednutým.  

Na stolku uprostřed trezoru stála rozložená velká kuše z lehké slitiny, se zásobníkem na tři druhy šipek, se zaměřovačem, jehož součástí očividně byly i diamanty a titanium, pažbu i křídla zdobené drahým obsidiem a elementiem. Zrzka došla až ke zbrani, chvíli nad ní stála a studovala ji ze všech úhlů, pak si všimla lístku vedle ní. Zvedla ho k očím.

Doufám, že ti přinese štěstí, Bratře,
Kadash.

"Asi mám jen dvě možnosti, že," složila vzkaz a schovala ho do kapsičky u opasku, zatímco blondýna ještě stále dělala ach ich och uch nad kuší a svírala v rukách cíp černého hedvábí.
"Buď budu dál hrát jeho hru podle jeho plánu, nebo to konečně udělám po svém," hovořila spíš sama na sebe, než na elfku. Pak sáhla do vlastního váčku pro starou a ošoupanou minci, vyhodila ji do vzduchu, chytila v letu a položila na nárt druhé ruky. Držela ji chvilku zakrytou a sledovala blondýnu, která se celá rozplývala.
"Smíte si odsud odnést vše, jste nový majitel. Původní majitel za tyto služby zaplatil poměrně velkou sumu a nechal přesné instrukce…“
„To už jste říkala,“ řekla vyrovnaně a chladně, "jako by si cokoli z toho, co tu je, mohl odnést do hrobu a mělo to nějakou cenu tam," znechuceně se rozhlédla po pokladech kolem, pak se zadívala na minci na své levé ruce, "takže odpověď je ANO, pomož tomu bastardovi, proč mne to nepřekvapuje."




Natáhla se, zvedla tu obrovskou kuši a začala ji skládat - šlo to překvapivě lehce - křídla se po stisknutí pojistky zasunula do pažby, tělo celé se dalo zkrátit. Chvilku manipulovala s pojistkami, pak zbraň obalila naolejovaným kusem plátna a vložila do pouzdra, které pro ni připravili. Dlouhý válec s řemenem přes rameno. Pověsila si ji křížem přes prsa a rozhlédla se ještě po místnosti.
"Potřebuje dostat lekci o tom, že s přáteli se Hra nehraje, pokud je nechce za příští protihráče."
"A nevíte, kde je? Je to takový pěkný elf! Myslíte, že už se tu neobjeví? Hmm, ale stejně bude určitě zadaný, tihle bývají vždy zadaní…""
Zrzkal se prošla kolem dokola místnosti a ještě jednou si prohlédla každou šupinu, pak elfí luk...
"Je přesně tam, kde chtěl být," pokrčila rameny a vzhlédla od trpasličí flinty a dýmky.
"Určitě v posteli nějaké ženy, elf jako on musí být už zadaný nebo na roztrhání. Navíc je bohatý."
"Je ženatý, ano. Ale třeba mu to rozmluvíte, až ho zase potkáte."
"Já nejsem ten typ," blond elfka smutně sklopila ouška.
Hawke došla k zástavě, dotkla se znaku na ní a dala se najednou do tichého smíchu.
"Čeká mne cesta do Orgrimmaru,“ řekla, vzala zástavu a smotala ji, přidala ji do své brašny, "a tohle se bude hodit na zakrytí těla, pokud je už mrtvý," poznamenala polohlasem ještě něco o potetovaném zadku a vykročila ven z trezoru, počkala na úřednici. Blondýna se celá rozpačitá vyhrnula s vykulenýma očima ven a zamkla trezor, pak u něj vyslovila ochrannou formuli.
"Ten... fešák má tetování tam dole?" ujistila se.
Zrzka s pokerovým výrazem kývla:
"Jistě, má tam srdčíko a chundelatého medvídka, jdou o tom legendy po celé pevnosti a vojáci se s ním bojí sami do umývárny. Shorel aran," natáhla ruku pro klíček, zatímco úřednice stála na místě a nebyla schopna slova.
Pak ho pověsila na kožený řemínek na krku, na kterém se už houpal jistý stříbrný prsten a vykročila zpět do ulice zalité ranním sluncem.

---

bastard:

Výprava za Kadashem:

Bzukot v pevnosti:

A příště budou i dřepy…:

Takže plínky a jégry s sebou...:

Abu, milovník umění:

Věštba z karet od Helen:

Přípravy na cestu:

Narlyssa:

Trochu divná eskorta:

Výzva od Engiee:

Vítězství stylem start - cíl?:

---

Kieran Moonwolf se zadíval elfce na zemi vedle lavičky do vlasů, pak ukázal opičce prstem a opička se rozběhla a začala jí z rudých kadeří vybírat slámu. Hawke se zasmála, protože to šimralo, zaklonila hlavu a zadívala se na opičku.
„Výprava za Thanalem povede na sever, a tam je i tvá loď, Moonwolfe, nebo se pletu? Mohu tedy počítat s tvou podporou, popřípadě svezením zpět na její palubě?“
Elf spokojeně cosi zabrumlal při představě, že se konečně dočká slibované cesty za Milosrdnou sestrou.
„Takže je to něco jako dvě mouchy jednou ranou? I tehdy v Shattrath jste povídal něco o lodi, ale tam není oceán,“ ozvala se rekrutka Engiee a posadila se proti lavičce, na které seděl Moonwolf.
Opička popadla Hawke za nosík a zatahala, elfka se smíchem vyslovila něco jako:
„Ňňň…,“ pak opičku odehnala a raději se narovnala: "patrně byl tehdy tak ožralý, že netušil, že ani není v Azerothu."

Opička se ještě uraženě poškrabala na zadečku a nabídla všem kolem, nikdo si ale nedal.
Chvilku si probírala srst, zatímco růžoví dvounožci kolem dál řešili zbytečnosti. Pak její oko dopadlo na to, co se lesklo na krku zrzky.
„Tak jako tak je hlavním cílem tam na severu Thanalos,“ sykla Hawke skoro nenávistně, „ten, kterého hledáme, původně přišel do pevnosti s tím, že shání vybavení na boj proti zabijákovi mágů, čaroději, co zabil jeho ženu. Nastražili jsme na něj společně past v Ghostlands – ale ukázalo se, že Thanalos nestál o smrt toho mága.
Nechal se úmyslně chytit a doručit k tomu, kdo tomu mágovi velí… a po kom Thanalos ve skutečnosti jde. Jaksi všem zapomněl říci, že to je starý modrý drak, pokud jsem to pochopila správně.“
„Tfuj, drak,“ Kieran Moonwolf se neudržel a promluvil. Jeho opička se opět přiblížila k Hawke a zatahala ji za ouška.
„No tak, Abu, co jsem ti o tom říkal?!“ vyhuboval zvířeti a to s vřískotem na chvilku odskočilo stranou a uraženě si hladilo pupík.

„Jmenuje se Abu?“ optala se Engiee.
„Jmenuje se Abu Ahmed Ibn Rabin, ale já mu říkám Abů nebo King Kongu,“ prohlásil elf pyšně, zatímco Engiee nadšeně pozorovala opičku a ta se teatrálně poklonila a smekla neviditelný klobouk.
„Moonwolf kdysi zaparkoval svou loď v Howlingu a já mu slíbila pomoci ji získat zpět. Cestujeme tak jako tak přes Vengeance Landing. Nevidím důvod nezkusit najít jeho loď, pokud na ní má ten obrovský kanón, na který pořád láká nevinné panny. Takže…“
„Pěkné a to ztratil loď a našel tuhle opičku?“ Engiee začala na opičku dělat grimasy a opička ji napodobovala.
„Skamarádili jsme se v přístavu. Máme dohodu: já dostávám zlato, on banány,“ Moonwolf se začal šacovat, pak našel placatku s rumem a přihnul si z ní.
„Zlato? A kdo vám ho dává?“ nechápala Engiee.
„Přece Abu,“ odvětil pirát s přehledem a opět uklidil rum.
„A Abu je bere kde?“
„To… raději neřešme. To jsou jeho tajemství,“ široce se usmál a nasadil nevinný výraz.

V tu chvíli opička opět hbitě přiskočila k Hawke a začala se jí přebírat ve vlasech. V nestřeženém okamžiku pak rozvázala kožený řemínek, na kterém elfka měla stříbrný prsten a klíček, a se svou kořistí se okamžitě utekla pryč z jejího dosahu.
Hawke si krádeže všimla téměř okamžitě, vyskočila a vrhla se po zvířeti skoro střemhlav, zakopla u toho ale o lavičku a natáhla se na zem.
Opička s vítězným vřískotem vyrazila k Síni Slunce.




Hawke s nadáváním kulhala za ní, v očích smrt.
Kieran Moonwolf tušil, že musí zvíře najít první, nebo mu z něj zbude leda packa pro štěstí, předběhl proto elfku a naštěstí našel Abu,jak se houpe na lustru na marodce. Okamžitě se začal šacovat.
„Pojď dolů, neřáde, okamžitě to vrať! Dej to sem, hop! Kruci… banán… kde je banán?“
„Na stole v kuchyni, pokud myslíš ovoce,“ zavrčela Hawke za jeho zády, přenesla váhu na nezraněnou nohuu a mávla pravou rukou. Z rukávu jí do dlaně vyjelo cosi malinkého a po cvaknutí pojistky se to rozložilo do podoby miniaturní kuše.
„Vymění to určitě za banán,“ tvrdil Moonwolf sebejistě a otočil se, při pohledu na elfku strnul a roztáhl před ní ruce, jako by ji chtěl zastavit.
„Vydrž, sundám ji,“ řekla a neznělo to, že žertuje, pak zvedla kuši a zamířila přes jeho rameno.
„No! Nonono!“ Moonwolf jí zacláněl ve výhledu a šermoval rukama nahoru a dolů.
„Uhni!“
„Nene, jdu pro banán! Banán bude stačit!“
„To říkáte vy chlapi vždycky.“
„Neboj se, Abů, já tě zachráním!“ zavolal přes rameno na opičku houpající se bezstarostně na lustru a ochutnávající prstýnek a klíč najednou.
„Kašlu na Abů, potřebuji to zpět, nejsou to mé věci! Mohu ji střelit tak, že budeš moci kožich dobře prodat. Nebo jí přerazím jen jednu packu,“ řekla tiše a smrtelně vážně.
„Banány budou STAČIT,“ zamával jí rukou před očima po Quigonjinovsku, vykulil oči a odmítal jí dovolit na opičku vystřelit.

„No tak dělej, nevystřelím, dokud to nezkusíš,“ sykla a sklonila kuši.
„Ani krok! Hned jsem tu!“ rozběhl se k jídelně stylem Peggy Bundové a začal přehazovat věci na stole.
„Banán, u přesolený tresky, kde je banán?!“
Za chvilku přiběhl zpět třímaje banán jako nějakou cennou trofej vysoko nad hlavou:
„Banán! Mám! Abuuuu! Podívej, co pro tebe mám: banánek!“ začal banán pomalu loupat a lákat opičku dolů.
Opička se na banán zadívala, naklonila hlavičku, zhoupla se z lustru na jednu z paland, přiběhla po ní blíž a začala se natahovat po ovoci. Elf ovocem ovšem uhnul jako toreador muletou.
Hawke vypadala, že má buď neskutečné bolesti, nebo tají záchvat smíchu při sledování elfova šermu s banánem:
„Mohl bys dělat servírku v Booty Bay. No, hádám, můžeme Engiee směle odpovědět na otázku, odkud bere Abu zlato. “
„Nenene, Abu, z ruky do ruky,“ ucuknul polo-oloupaným banánem znovu. Pak nechal opičku chytit banán a sám nenápadně sevřel v ruce kožený řemínek, na kterém se houpala její kořist.
„Tak pusť, ty malej prevíte,“ nechal opičce banán a vytrhnul jí z pacek a tlamičky domnělý šperk. Hawke si ulehčeně vydechla, opička se i s banánem odklidila do bezpečí a vystrčila na ně zadek. Moonwolf se s vítězoslavným výrazem otočil a zakýval oslintaným prstenem a klíčkem na koženém řemínku:
„Tadá!“ teprve nyní se zadíval na to, co to drží: „Tolik povyku pro takovou cetku?“

Hawke zbledla a natáhla se po věcech:
„Ty věci patří Thanalovi, ten prsten jeho mrtvé ženě.“
„A proč to nosíš na krku ty, ma chérie?“ podivil se.
„Nechal to tu, aby ho to pomohlo najít. Klíč je od sejfu, kde měl zbraň, co potřebuje. Prsten je stejný jako nosí on a ukazuje směr, kterým se nachází ten druhý. Kámen na něm občas svítí.“
„A jsi si jistá, že jemu nechali ten jeho prsten, nebo že už z něj dávno není mrtvola?“ zabrblal si pro sebe.
„Nemám nejmenší tušení, ale mám za úkol ho najít a přivést. Pokud ne, pohřbíme ho. Podepsal smlouvu a tím se pojistil. Elrendar své vojáky nenechává v nouzi, pokud si přejí pomoci,“ hovořila a opička se otočila se zbytkem banánu, zadívala se na svítící prsten na řemínku a v očičkách se jí opět chtivě zablýsklo.
„Po téhle lekci to na krku nosit nebudu,“ Hawke trochu napjala tvář při pohledu na zvíře a zamyslela se, pak sejmula levou rukavici. Prsten se na ni zdál dost velký, tak skončil na prostředním prstu, což Moonwolf sledoval dost pobaveně.
„Omlouvám se za Abu, prostě je takový,“ pronesl Moonwolf, zatímco elfka hopkala kolem po jedné noze a snažila se prstenem zamířit na všechny strany.
„Není důvod se omlouvat, ten malý chmaták by ve městě byl hotový poklad.“

„Tobě se s chlapama moc nevede, co?“ poznamenal Moonwolf, když mu opička přeběhla z postele po ruce na rameno a objala jeho hlavu.
„Ne, to máš výborný odhad. Ale ani žádného neplánuji zahrnout do svého života. Štve mne, když mi někdo podrazí nohy v akci a použije mne jako figurku ve své hře. Podle jeho vzkazu to plánoval od začátku, od prvního dne, co mne potkal… a já se celou dobu chovala přesně tak, jak předpokládal.“
„Za to bych ho asi nechal projít po prkně…“
„Prý noc, na kterou nezapomeneš, pche. Já mu taky dám památku, na kterou nezapomene.“
„To já… na většinu nocí zapomínám… A co tak hrozného chceš zapomenout? Dáš si rum?“ sáhl za kazajku pro placatku.
„Všechno zapomenout,“ řekla unaveně a vzhlédla od prstenu, který náhle zazářil kouzelným světlem, jak se tak otáčela.

Kieran Moonwolf sám sebe přistihl při činnosti, kterou obvykle neprovozoval. Rozpačitě poplácal elfku po rameni ve snaze ji utišit:
„Tak já ti ho pomohu najít a pak ho protáhnu pod kýlem, savvy?“

---

Kouzlo nechtěného, aneb Posaď se na ptáčka, princezno:

Celé album zde
Postavy na screenech:
Avianna, Belion, Engiee, Eyra, Faelin, Falanthir, Flairica, Hawke, Helen, Lykourgos, Kadash, Moonwolf a Abu, Narlen, Narlyssa, Sylvanael
Všem děkuji za RP, obzvláště Helen za fantastickou věštbu... a omlouvám se za zpožděný zápis, trochu RL nestíhám

"Dal svému učedníkovi poslední dar: svůj luk. A chtěl po něm slib, že se nebude mstít. Co by sis myslel o tom, jak se mu podařilo vychovat svého žáka? Dole pod Nexem vypadal, jako by věděl, že neudělal dobře," Hawke vzhlédla od elfa vysíleného dalším záchvatem, pustila jeho křečovitě zaťaté ruce a narovnala se.
Eloyn se postavila na špičky, aby viděla na všechny a neuniklo jí nic, teď jen poznamenala:
"To se ale nedá splnit."
"Řekl bych, že selhal, a nebo bych mu už nikdy nedovolil mít žáka," zavrčel Eliendir z druhé postele a očima probodával ležícího elfa.
"On ale dodržel slib a nikdy se nepomstil těm, co zabili jeho Mistra. Místo toho otočil svůj hněv proti těm, co mu vzali domov, když byl malý. Ale nechci ho obhajovat: co se stalo v Nexu mi zlomilo srdce.
Starý drak, kterému pomstychtivý elf vybil rodinu, protože jiný drak vyvraždil tu jeho; a tak mu na oplátku vzal nové přátele a ženu, aby on zase vzal vše jemu... jako začarovaný kruh. Uprostřed boje se ten drak rozhodl raději zemřít sám. Netušila jsem, že draci pláčou."
"Kolik?" Eliendir začal dýchat rychleji.
"Pokud vím, zabil čtrnáct velkých modrých draků a mnoho jiných, mladších. A sám přišel o matku, dva bratry a ženu.
Na mně není posuzovat to, čí ztráta bolela víc, jen vím, že pomsta rodí pomstu a na jejím konci jsou jen trosky."
Eli se beze slova zvedl, odešel a věnoval svou pozornost na chvilku cvičným figurínám.
Mnohem později pak ranní služba z jedné našla jen třísky a po druhé jen očazené místo.

"Eliho to nějak vzalo," zašeptala Eloyn, "takže tohle se stalo na severu? Šli jste zabít draka, který zabil jeho rodinu, a drak  místo toho zemřel dobrovolně sám? To je mi mise."
"My jsme nešli zabít draka, ale zachránit Thanala a pokud možno se vyhnout přímému boji. Proč by drak plakal pro toho, kdo ho přišel zabít?"
"Protože pochopil," ozval se Eliendir ode dveří a oči nad šátkem mu divoce plály, ruce u boků měl sevřené v pěsti.
"Možná na sebe vzal vinu, kdyby nezabil Thanalovy blízké, nikdy by nezačal Thanalos zabíjet draky..."
"Ale on nebyl tím, kdo to tehdy udělal, i jeho rodina jen kryla skutečného viníka. Nechtěli říci jméno a místo, kde je pravý vrah, tak umírali, dospělí i děti.. do posledního. Až tenhle drak zůstal sám. Řekl, že pravý viník je dávno mrtvý.
Thanalos se žene celé roky za pomstou, která mu stejně unikne... ta ironie."
"Dosáhli jste teda alespoň něčeho na té výpravě, krom smrti jednoho draka, který se provinil jen tím, že mlčel?"
"Ah ty tvoje inteligentní soudy, Eloyn. Ale ten drak jen nemlčel, vraždil stejně jako Thanalos a jeho společníci, dokonce najímal maniaky na lov Thanala a jeho blízkých. Neměli si co vyčítat. Byl to zlomený stařec, který přišel o vše. A cíl mise byl splněn: vrátili jsme se s naším rekrutem. Jen být tam bylo... nečestné."
"Přišel o vše díky Thanalovi," zavrčel Eli, "po tom, co mu Thanalos vyvraždil rodinu."
"Nebráním ho... jsem zvědavá, jak vyjde v pevnosti s těmi, které proti sobě poštval. Faelin řekl, že vám ho svěřuje do péče k prověření toho, zda ho jeho worgenský věznitel nějak magicky nepozměnil během týdne mučení."
"Je tu jeden problém, bojím se, že by se mu v mé péči mohla stát nehoda," poznamenal Eli suše.
"A stane se?" optala se Eloyn nesouhlasně.
"S velkou pravděpodobností ano," Eliendir polkl a zadíval se na elfa.
"Až budeš přemýšlet nad tou nehodou, pomysli prosím i na tohle: každý z nás, co jsme tady, může padnout na úplné dno, a cesty z něj nahoru nejsou vždy ty správné. I já sama jsem málem nastoupila stejnou dráhu jako on... ale každý si zaslouží druhou šanci, nenávist mu zničila život, měl by mít možnost zkusit to ještě jednou a ...správně," promluvila Eloyn tiše a důrazně.
"Zaslouží, ale odmítám se k němu chovat jako k sobě rovnému a odmítám něco takového uznat jako člena Elrendaru."
"Nemusíš, ale neubližuj mu," řekla Eloyn vážně.
"To bude problém, byl svěřen do mé péče... Zirael, mám prosbu. Nikdy...a tím myslím, NIKDY... mne s ním nenechávej o samotě."
"Každý dělá chyby," namítla Eloyn.
"Ale za svoje chyby pak trpí a nevyvaluje se v péči těch, které předtím zradil," odsekl Eli.
"A vina za cizí smrt je trestem sama o sobě, vím to," Eloyn se mu zadívala do očí, zatímco Hawke přikryla rekruta pokrývkou a kývla na jeho dva "osobní strážce".
"O tom pochybuji," Eli nevypadal, že má náladu na usmiřování a odpouštění. Natož na chápavost.
"Pak ti přeji, abys to nikdy nezažil, je to trest jeden z nejkrutějších," povzdechla si Eloyn a smutně vykročila pryč.

---

it's raining elves, halleluya!:

sice mi zachránila život, ale mám chuť ji zabít:

Rekrut Zlomený Meč:

Eloynina léčba šokem, aneb mágové a léčitelé, jděte se zahrabat, stačí jedno kousnutí:

záhadný pan Dawndusk:

určitě za tím bude pan Klobouk:

Foot job? Nebo spíš boot job?:

Koblížek:

spánek beze snů?:

on je každý malíř magor, víte, jeden si uřízne ucho, jiný...:

Přihořívá...:

Thanalovy uspávanky pro otrlé:

O modré elfí princezně:

O příšeře z plovoucího města:

---

"Ale jestli se mne ptáš, jestli bych tohle ještě někdy udělal? Ne. Pomsta s jedním udělá své, vrátí se, i když ji nečekáš, vím, o čem hovořím," díval se otráveně na své dva osobní strážce, pak se posunul na posteli a posadil se na kraj. Přitáhla si židli a zadívala se na něj.
"Znáš mou minulost z Eversong: bastarda, se kterým si nechtěli ostatní hrát, protože neměl otce; víš o té části se sirotčincem po smrti matky... a o Havranově dětském gangu a útěku přes trolí katakomby."
"Myslela jsem, že od těch dob jsi byl s těmi, kterým říkáš Bratři. Dva trpaslíci a ork. Chrabrý, blbý a ukecaný," trochu se na židli zhoupla a rozhlédla se. Večerní klid lazaretu prosvěcovala jediná lucernička ponechaná u stolu léčitele.
"Ne... mezi mým útěkem z Quel'Thalas a setkáním s drakobijci uplynulo pár let. A hlavně jsem potkal Mistra."
"Mistra? Neměl jméno?"
"Každý má jméno. Ale pro mne byl vždy Mistr," pousmál se a ona se opřela jednou nohou o kraj postele a houpala se dál.
"Také jsem mohl skončit jako otrok, protože přesně to se stalo každému toulavému děcku, co uteklo na jih do království lidí, na území trolů a trpaslíků. Samozřejmě mne chytili - a pak jsme už byli na místě předání, já i podobní, co sdíleli můj osud. Objevili se kupci a vyměňovali si názory s bandity a otrokáři, dohadovali se na ceně a zněli hrubě jako zvířata. Hlasy se zvyšovaly a nakonec se zaleskly i nože a dýky... a náhle jeden z nich padl mrtvý a vzápětí dva na druhé straně. Vypukl chaos, otrokáři a překupníci na sebe křičeli, nikdo nikomu nevěřil a děti plakaly, nebo byly vyděšené a krčily se, aby také nekoupily nějakou ránu.
Ale já jsem něco viděl."

"Co jsi viděl?" natáhla se k nočnímu stolku pro pergamen s pečetí kapitána Brightspear a trochu vytřeštila oči nad novým seznamem úkolů pro rekruta a přestala se houpat.
Thanalos byl ztracen ve vzpomínkách, díval se kamsi do temnot lazaretu před sebe a mluvil dál, jako by bylo jedno, jestli mu naslouchá, nebo ne:
"Dvě modré oči, jak mne pozorují z lesa... a pak zmizely. A otrokáři a překupníci dál umírali. Ti, co se vydali do lesa, ukrýt se, nebo dopadnout útočníka mezi stíny stromů, se už nevrátili. Jejich smrtelný křik byl dobře slyšet až k nám... a nakonec zůstalo jen sedm otrokářů a jejich zuřící velitel, který sebral nejmenší z dětí, co našel, přitiskl mu nůž ke krku a rozhlédl se. Chlapec se bál.
Ne otrokáře, ne smrti... víš, čeho se bál?"
Odložila pergamen a trochu se protáhla:
"Bála bych se bolesti. A toho, že se nikdy nedozvím, kdo ty otrokáře nakonec zabil."
"Chlapec se bál těch očí, co zahlédl v lese, očí skutečného lovce. Pak otrokář zakřičel, ať ten elf z lesa vyjde ven, nebo mne zabije...
A on vyšel s napnutým lukem a založeným šípem... byl to doopravdy elf, zdál se tak na první pohled, měl kápi a šátek přes ústa. Ledově otrokáře vyzval, ať dítě pustí... ostatní se k němu mezitím obloukem plížili... a pak zaútočili.
Jednomu obratně uhnul, druhého vykryl lukem, a když měl čistý výhled, vystřelil. Trefil otrokáře do ruky, ve které měl nůž, přesně tak, aby nezasáhl mne."
"Takže tys tehdy byl to nejmladší dítě, které držel před sebou jako štít?" nevypadala, že by ji historka o mistrovském umění boje nějak ohromila či překvapila.
Thanalos kývl a opět se zadíval někam do stínů v koutě místnosti.
"Otrokář spadl a držel se za ruku a já se snažil odplazit co nejdál. Přitom jsem ho viděl, jak jde sám proti sedmi... v ruce jen luk. Uhnul dalšímu, vykryl další ránu, sehnul se, sebral mu zbraň, tou ho zabil a hodil ji po dalším... nic tak smrtícího jsem předtím neviděl... ani potom... doslova tančil tanec smrti..."
"A tys chtěl umět to, co on, že."
"Ano, který kluk by nechtěl? Elf pak tasil čepele. Rozpoutal peklo a zabil je všechny, až na jednoho, kterého jen omráčil... a neuběhlo víc, než pár minut...
Nebyli to vojáci ani zabijáci, jen otrokáři, ale on je porazil, jako by to byly jen cvičné figuríny... neměli proti němu šanci. Nakonec se zastavil nad omráčeným velitelem a cosi mu pošeptal. Zaslechl jsem cosi o osamělém lovci... než ho dorazil jednou čistou ranou. Pak šel a prohledal karavanu."
"A proč jen tak pomáhal nějakým dětem? Těm venku ve světě jsou dětští otroci a karavany ukradené."
"Protože... protože to byl on. Všechny osvobodil a nechal je jít. Ale já nechtěl jít, vydal jsem se do lesa za ním, běžel jsem, i když mi zmizel, spadl jsem a zranil se. A on se objevil na větvi nade mnou a ptal se mě, proč ho sleduji. Já mu řekl pravdu, že chci být jako on. A tak začal můj výcvik."
"A viděl jsi někdy jeho tvář? Byl to elf?"
"Ano i ne, byl půl elf... patřil mu luk, co se ukrývá v mé bance ve městě."
"Balahen je také půl elf. I generál Nurimu. Elfové ale nemají pro míšence moc pochopení. Proč ti ten farstriderský luk nechal? Už ho nepotřeboval? Nebo...?" přimhouřila oči a zmlkla.
"On chránil hranice, i když nemusel. I když ho to nakonec stálo život. Zůstal, i když mohl utéci... a ten luk byl jeho poslední dar. On byl pro mne nejblíž tomu, co se dalo nazvat otcem."
"Hmm, zajímavý chlap, škoda, že takoví už nejsou," protáhla smutně.
"A za vše může pomsta. Za vše v mém životě může pomsta," zesmutněl a sklonil hlavu, otočil se stranou a nahrbil záda. Jeho tvář na chvilku zahalily jeho rezavé vlasy.

"Tvá pomsta? Nebo jeho?"
"Ani má, ani jeho. Ale když přišli orkové, chránil ty, co se nedokázali chránit sami."
"Možná tak měl činit společně s dalšími a žil by a něčeho by i dosáhl. Válka není místo pro osamělé hrdiny."
"Ale on dal slib sám sobě - pohraničí bylo to jediné, co měl. Přísahal, že ho bude chránit a všechny v něm, ať už zvířata nebo elfy, lidi, celou tu dobu pomáhal předcházet zbytečnému zabíjení. Naučil mne vše, co uměl, příběh o osamělém lovci rostl dál. Bojoval s těmi, co nelovili z hladu, ale ze zloby či ziskuchtivosti. Byl smrtící. V boji téměř neporazitelný, nepolapitelný, nevystopovatelný.
"Zní to skoro jako Ceroth Sunhand, než se usadil," slabě se usmála na jeho svěšená ramena a on se ohlédl.
"Mistr byl jen jeden," řekl varovně.
"Možná pro tebe. Jiní lovci měli jiné mistry. Ale nechápu, to je ten, o kterém míváš ty hnusné noční můry? Zdálo se mi, žes nějakého Mistra volal ze spaní už v Coldaře."
"Byl nedostižný, byl můj vzor."
"A přeci zemřel."

"Ano. Měl důvod, proč byl vždy sám a nevracel se k elfům. Krátce po válce se příběh o půl elfovi, co zachránil celou ves před orky a byl mi jako otec, rozrostl o další pramen... o pravdu, která se odehrála dávno předtím, než jsem se já vůbec narodil. Protože přišli oni. Ti, co se mu chtěli pomstít a hledali ho celou dobu. Ti, kvůli kterým opustil Quel'Thalas a žil na jižní hranici."
"Tys byl u jeho smrti?"
"Porazil kdysi v duelu kvůli lásce jiného elfa a ten zemřel na svá zranění. On tak ztratil ji, domov i čest, byl přeci jen půl elf. Dostihlo ho to až po válce, v hlubokém lese... přišli elfové z Quel'Thalas s nabroušenými meči a lesklými zbrojemi, aby pomstili bratra, co tehdy zemřel v souboji, který sám začal."
"Měli přesilu? To nezní jako elfí způsob..."
"Postavil se jim, i když jsem ho prosil. Musel jsem mu ještě předtím něco slíbit... a on šel sám. Postavil se jim sám, jeden proti čtyřem. Jen s jedním mečem v ruce, i když je mohl zabít lukem a šípy. Jen jim čelil a bránil se. Zabili ho, aby splnili slib elfovi, který pomsty nebyl hoden. Aby splnili hloupý slib, zabili elfa, který se celý život snažil odčinit svou jedinou chybu. Chybu, která ho stála štěstí, domov a lásku."
"Chybu?"
"Ten souboj o lásku ženy, která se nemohla stát ženou půl elfa.
Víš, co jsem mu musel ještě předtím slíbit?" vyhledal v pološeru místnosti její pohled.
"Že se jim nebudeš mstít za jeho smrt?" vzhlédla a zadívala se na něj.
"Ano, že ho nebudu mstít. Viděl totiž, co s člověkem udělá pomsta, byl moudřejší, než já."

Na chvilku sklonila hlavu, jako by ji přemohl smutek.
"Zrovna jsem přemýšlela o tom, jak jinak bys hovořil, kdybys byl jedním z těch čtyř a modrý drak tím osamělým lovcem, který udělal chybu..."
"Nevím. Já ho potřeboval najít, chtěl jsem se ho optat proč to tehdy Azragos udělal, proč ji zabil... proč?!"
"Je mrtvý, jak řekl ten starý modrý drak. Odpověď se už asi nedozvíš."
"I mistr je mrtvý. Sebral jsem tehdy jeho luk, pochoval jeho tělo a odešel. Po pár letech jsem narazil na orka a dva šílené trpaslíky... a zbytek už znáš."
"Bez něj bys byl otrok a nikdy bys nelovil draky. Mohl jít mnoha jinými cestami a nikdy tu karavanu nepotkat. Děkuji za příběh," v jejích očích se náhle něco zatřpytilo a odvrátila pohled.
"Ty pláčeš?" narovnal se.
"Jen pro to, co se z tebe stalo i přes jeho výchovu," neotočila se na něj a on sklonil hlavu a vlasy mu znovu padly do tváře.
"Já vím... nebyl by na mne pyšný, ale asi to byl osud. Mstil jsem se drakům, protože jsem přísahal, že se nebudu mstít těm elfům."
"Vždy je na vybranou, jak jsi sám řekl. A na osud nevěříš," řekla tiše, vstala a opustila lazaret.
Zachmuřeně ji sledoval, ale když se zkusil zvednout, jeden ze strážných ho za důrazného pokroucení hlavou usadil zpět na postel.
Sevřel v ruce její sloupek a použil to jediné slovo, vhodné pro všechny společenské situace.
"...u Fetha."

---

Postavy na screenech či ty, kterých se drby týkají: Aerin, Ashia, Avelion/Eloyn, Belion, Eyra, Falanthir, Faelin, Flairica, Fyrenir, Hawke, Isiel, Lykourgos, Moonwolf, Narlen, Thanalos
Všem díky za RP
Celé album najdete zde
Tohle jsou poslední drby, co jsem pro vás dávala dohromady - další má na triku Avelion, jak slíbila, takže pokud do nich něco chcete přidat, nebo máte screeny, obracejte se na ni. A samozřejmě - tenhle topic je otevřený a vhodný i pro vaše krátké "drbací" příspěvky, pokud se jedná o IC věci

Rušný večer:

Večer plný otázek:

Zkouška ohněm...doslova:

Hot n cold:

Natzu:

Záležitosti mágů:

Guess who's back:

Příprava na boj:

Sejdeme se ve vězení:

Jeden večer bez problémů by byl moc:

Mise:

Problémový host:

Agent 001:

Nemoci a další problémy:

---

Postavy na screenech:
Aerin/Hawke, Avianna/Eloyn/Keyomir, Ashia, Balahen, Ceroth/Falanthir/Hank, Faelin, Flairica, Eliendir/Nanahuatzin, Fyrenir, Moonwolf, Larianda, Omnos, Thanalos
Díky všem za RP a za trpělivé čekání.