Eventy u Elrendaru

Falanthir přihodil na oheň další dřevo a natáhl ruce k plamenům, které jediné jej mohli zahřát. Nechtěl myslet na události posledních dnů, na události, které zahalily Elrendar stínem. Dlouho už neviděl Cerotha Sunhanda tak zamyšleného a smutného. Z přemítání jej vytrhly lehké kroky. Zvedl hlavu a mlčky sledoval hraničáře, které se vynořil ze stínu lesa a přisedl si k ohni naproti němu. Hraničář si chvíli ohříval ruce nad ohněm a pak sklouzl zrakem k paladinovi, který z něj nespustil oči. "Je chladná noc," řekl zřejmou věc a zimomřivě si přitáhl plášť. "Pamatuji si podobnou noc, mrazivou a plnou stínů bylo to..."

Tak a tady přichází šance pro vás, v pondělí 12. 3. v 18.00 se sejdeme v Elrendaru Pojďte se s námi podělit příběhy, o kterých se mluví u táborových ohňů po celém Azerothu, znáte nějaké legendy? Tak nám je pojďte povyprávět, neboť noc je dlouhá a potřebujeme si ji nějak ukrátit, a co může být lepšího než vyprávění příběhů?

"...byla tichá noc, na bezmračném nebi plál měsíc v úplňku jako stříbrný talíř. Gerrak si přitáhl těsněji plášť, z Alterackých hor vál mrazivý vítr, který dokázal proniknout i přes několikeré vrstvy oblečení. Jeho společník na hlídce nevypadal, že by jej chlad obtěžoval. Hank seděl na zemi a s nepřítomným výrazem vyrýval do měkké půdy jakýsi ornament. Během nocí, jako byla tato, Gerrak nemrtvému záviděl. Troll podupával na místě aby se zahřál, nebylo to však moc platné. Náhle se mu zdálo, jakoby slyšel dusto kopyt. Zamžoural do tmy a položil ruku na jílec meče. Nic...viděl jen krajinu pohrouženou do spánku, ve které se nepohnulo nic. Nic krom listí, které se rozšumělo ve větru. Otočil se zpět a proklel tu temnou noc, která mátla smysly. Otočil se k nemrtvému a otevřel ústa, nevyšel z nich žádný zvuk, teď totiž znovu zřetelně uslyšel dusot kopyt...a nebyl sám. Hank se vymrštil, čepel v ruce. Jeho oči podivně zářily ve tmě. "Někdo jede," zachraplal zřrjmou skutečnost a poulil oči do tmy. Troll cítil jak mu po zádech stéká studený pot. Zvláštní věc, proč by se měl bát osamělého jezdce, navíc na dohled vesnice, přesto  se mu třásla ruka, když sahal po meči. Náhle se ozval hvízdavý zvuk a Hank znehybněl, pak se tiše svezl k zemi, čepel mu s tichým ciknutím vypadla z ruky. Gerrak polkl, v tváři nemrtého byla zaseknutá vrhací hvězdice. Troll an nic nečekal a přiložil k ústům roh, zvuk však nevyšel...namísto toho se z temnoty před ním vynořila hrůzostrašná postava - bledý rytíř na koni, oba jako výjevy z nejhorších nočních můr... Gerrak zaječel, odhodil roh a vzal nohy na ramena... Neslyšel jezdce, který ho doháněl...avšak ucítil jeho čepel...padl k zemi a z rány na zádech mu unikal život...tak rychle...svět se začal rozplývat, už neviděl nic...byl konec..."

Začíná nový event, který nás tentokrát zavede mimo Quel'Thalas, naši nemrtví spojenci v Tarren Millu nás požádali o pomoc. Naostřete si meče, připravte luky. Legenda ožívá...

"...projeli mezi prvními domy, dveře se před nimi zabouchávaly, okna zabedňovala. Obyvatelé cítili auru, která je obklopovala, auru před kterou se odvraceli i ti pro které byla smrt denním chlebem. Dojeli před krčmu a seskočili ze svých zvířat, tajemných, stejně jako jejich jezdci. První z jezdců, přivázal uzdu svého sněhobílého talbuka k pažení před krčmou a vstoupil dovnitř. Zbylí si stoupli do hloučku a z pod kápí vrhali pohledy po zvědavcích, kteří vykukovali z domů.
"Cítím jejich strach...něco tak nezvyklého...pro nemrtvé," Altash nasál nosem vzdech jako větřící pes a jeho vlk jej napodobil.
"Každý může cítít strach, je to důkaz toho, že si ještě zachováváš zdravou mysl," zavrčela elfka po jeho boku, pod černým vlněným pláštěm vykukoval ocelový hrudní pancíř s umně vytepaným znakem fénixe. Odhrnula cíp pláště a pohladila jílec meče. Poslední z jezdců mlčel, nevysoká elfka v rudém plášti těkala pohledem po okolí v ruce tiskla zlatavý přívěšek, který ji na douhém řetízku visel na krku. "Blíží se bouře, měli bychom jít dovnitř," pronesla a zamířila do krčmy.
Altash si odfrkl a zvedl hlavu k obloze a znovu nasál vzduch..."

Přivítání nebylo zrovna přátelské ale nakonec jsme zůstali a pomalu se pouštíme do vyšetřování. První mrtví byli nalezeni před 4 dny na sever od městečka pod rozložitým stromem. Byli to deathguard Hank Warren a jeho společník troll Gerrak. Jejich těla byla zohavena - končetiny a hlava uťaty.
Před dvěma dny byla ve svém domě nalezena mrtvá lékárnice Mila, její tělo vypadalo stejně jako těla prvních dvou obětí. Zajímavostí je, že dům byl zamčený, okna zabedněná.

"...zapadající slunce zalilo zahradu za klášterem rudou září, mírný vánek jen s nesmírným úsilím pomalu rozvinul potrhanou bílou vlajku na níž zazářilo jako krev šarlatové písmeno. Tucet stráží, v jejichž tvářích se nepohnul ani sval, tvořilo uličku, jejímž středem pomalu se svěšenou hlavou kráčel urostlý tmavovlasý muž v kdysi honosném oblečení, nyní porthaném a  špinavém. Zastavil se mezi posledními dvěma strážnými a pohlédl do jejich svěřepých tváří a nelítostných očí, jiskřících neskrývanou nenávistí. Pak sklouzl pohledem na postavu v rudém rouchu, která stála před ním, majestátní a hrozivá. Kněz mu věnoval zhnusený pohled a zkřivil odporem ústa, oči se mu fanaticky zaleskly když kývl na strážné. Ti uchopily tmavovlasého za ramena a donutili ho pokleknout. "Sire Balvine Greenfielde," zazněl knězův hals jako polnice, "Stojíš teď před soudem, obviněn z kacířství, napomáhání bezvěrcům, paktování se s nepřítelem a urážky Řádu. Popíráš to?" Kněz se s úšklebkem zahleděl na tmavovlasého rytíře. "Ne nepopírám," poprvé promluvil rytíř a jeho hlas zněl tiše a unaveně. "Slyšeli jste přiznání z úst vinníka," zahřímal kněz a na rtech se mu objevil vítězoslavný úsměv. "Nyní přichází trest. Balvine Greenfielde, vévodo z Vardenu, tímto jsi propuštěn z Řádu Šarlatových křižáků, jsou ti odebrána všechna práva a výsady. A,"kněz se nehezky usmál," dále tě odsuzuji k trestu lámání kolem, následnému usekání končetin a konečnému stětí. Rozsudek nabývá platnosti a bude vykonán okamžitě." Další kývnutí a strážní srazili tmavovlasého rytíře k zemi. "Nějaké poslední přání?" zeptal se kněz a odporně se zachechtal. "Vrátím se a pak vás dostanu všechny," zachraplal Balvin Greenfield a sjel nenávistným pohledem kněze i oba strážné. Kněz se jen usmál a znovu kývl..."


Pátrání po tajemném vrahu z Tarren Millu nás zavedlo do Scarlet Monastery. Při pátrání se nám povedlo zjistit jméno a pravděpodobný důvod útoků. Je to však skutečně pomsta, co žene Temného jezdce? Nebo něčí zlá vůle? A proč Ceroth ani jiný z mágů nedokázal zachytit stopy magie, přestože ta zde jistě používána je. A co ta podivná neštěstí v rodině Warrenů? A proč se Temný jezdec zastavil když nás spatřil? Mnoho otázek zatím zůstává nezodpovězeno a nad Tarren Millem se čím dál víc stahují stíny...

"...jeho těla se zmocnil chlad, jaký necítil už celé věky, rty mu zkroutil poslední úsměv, který věnoval Eynor a pak jej pohltila tma.

Pomalu kráčel dlouhou kammenou chodbou, osvětlovanou tu a tam mihotajícími se plameny pochodní. Nic víc než sen. A přesto tak skutečný. Natáhl ruku nad pochodeň a plamen mu olízl zápěstí, neucukl. Pak zaslechl temné hlasy, které jakoby jej volaly dál. Velká místnost, kruhový stůl vytesaný z jednolitého kusu kamene a kolem něj sedm kamenných křesel. Došel ke stolu a teprve pak si jich všiml, seděli v křeslech, nehybní a hroziví. Jejich kamenné zraky se upíraly na něj a on cítil tíhu jejich pohledu.
Přišel jsi.
Ten hlas studený, jako zimní noc.
Dlouho jsme čekali
Pomalu se vydal podél stolu a hleděl na tváře, které snad kdysi znal. Pak se zastavil před největším křeslem. Upíral se na něj chladný pohled oči temných a hlubokých jako hornické štoly. A pak se usmál, to gesto bylo tan nepatřičné na tomto místě, že se vzduch zachvěl podivným očekáváním.
"Tohle je sen, který patří mně, tady žádnou moc nemáte..."

S Kenjuninou pomocí došlo k navázání spojení s přízrakem křižáka. Ten pak k údivu všech ukázal obviňujícím prstem na Cerotha, načež zmizel. Ravenovi bylo vša jasné, tak se hned pustil po stopách elfího lovce. Ale Eynor nebyla přesvědčená o Cerothově vině. Jestlipak mluvil Hank O'Brien pravdu o osudu Warrenových? A co když ten tajemný nápadník pro Alici Wayneovou v Klášteře nezemřel? A co znamená to, že ráno nevyjde Slunce?

"...tříčlenná skupinka pomalu projela skrz vesnici, loučení bylo takřka stejné, jako vítání. Zabedněné okenice, dveře zavřené na závoru. Eynor se ohlédla, jen jeden dům měl okno otevřené, na chvíli se v něm mihla nezřetelná postava, která zvedla ruku na rozloučenou. Pak zmizela, jakoby nebyla ničím víc než jen prchavým přízrakem. Elfka pobídla koně a dojela po bok svým společníkům. "To je to tak pokaždé?" Ceroth ani Altash nic neřekli, ale ona přesto věděla. Sklopila hlavu a dál jela mlčky. Krvavé slunce vyslalo své poslední paprsky, které zalily kraj rudou září.

Na náhrobní kámen se snesla vrána a zakrákala ve snaze napodobit večerní píseň slavíka. SKlonila hlavu a zobákem si začala probírat peří. Náhlý otřes ji vyrušil, takže s polekaným krákáním odlétla pryč. Víko rakve se odsunulo a z ní vystoupil rytíř v temném brnění. Zvedl prsty ke rtům a okolím se rozlehl hvizd. Na ten signál přiklusal neznámo odkud hřebec a potřásl hlavou. Balwin Shadowfield zkřivil rty v parodii úsměvu a vyhoupl se do sedla. Otočil koně a zvedl jej na zadní. Hřebec ze sebe vyrazil strašidelné zaržání, které přehlušilo všechny zvuky v okolí a pak se vydal na cestu. Na sever. Za hranice Hillsbradských kopců. Přes prokletý Andorhal. Skrz Tirisfalské mýtiny. Ke Klášteru Šarlatových křižáků..."

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se účastnili eventu, vzhledem k počtu pozitivných ohlasů budeme pokračovat dál podobným stylem. Takže očistěte meče, doplňte zásoby šípů a dotáhněte sedlové řemeny u vašich zvířat. Pojďme napsat další kapitoly do Elrendarských kronik.

Bezmoc, zoufalství, vztek. Pod tíhou těch pocitů se mu podlomila kolena. Nesnesitelná bolest na hrudi mu vzala dech. Klečel. Zlomený. Na jeho mysl dopadla celou tíhou vina. Zabil ji, podlehl vzteku a ona je teď mrtvá. Na rukou má její krev. Ne. Ozval se tichý hlásek v jeho hlavě, zdál se mu tak cizí, nepatřičný, ale neodbytný. Vždy je naděje. Chopil se té myšlenky, jako se tonoucí chytá stébla. Vždy je naděje. Vstal. V pobledlé tváři horečnatě zářil pár smaragdových očí. "Není pozdě." Jeho vlastní hlas mu zněl cize. "Naděje umírá poslední." Něžně zvedl elfčino tělo do náručí, spíše jen vycítil, jak se mu ostatní postavili po boku. Cítil jejich odhodlání, jejich víru. Není konec, ne takhle...

Začal nám nový event, který přinesl mnoho zvratů. Altash byl vypovězen z Elrendarské pevnosti. Na otázky o něm odpovídají Stráže ponurým mlčením, stejně tak mlčenliví zůstavají při vyptávání se na místo pobytu Cerotha Sunhanda a Eynor Astrae.

Účastníci: Ashmourne, Ewee, Eynor, Satarel, Valonir

Stáli proti sobě, jako plamen a mráz. Jako světlo a noc. Smaragdové oči hledící do strašlivé prázdnoty temných očí liche. "Je to obchod," zakončil lich hlasem, který zněl jako když se ulamuje kus ledovce. Zůstal navenek klidný, nedal na sobě znát vzrušení a neklid. Cítil strach. Něco, co v jeho slovníku do dnešního dne chybělo. Čekal.
"Smlouva platí, od té doby, až ji vrátíš mezi živé," potvrdil kovově znějící hlas. Lich se usmál. Byl to velice nehezký úsměv. "Teď mne poslouchej, k jejímu oživení potřebuju tyto věci..."

Event nám dále pokračoval, skupinka dobrodruhů, která se snaží zvrátit Eynořin osud se vypravila do Scholomance, tamější nekromanceři totiž vládnou magií, která umožní oživit Eynořino dvojče Alexiel. Neboť nemohou existovat jedna bez druhé.

Úkoly:
Valonir - získat lebku Horguse (splněno)
Satarel - získat vodu z posvátné studánky u Quel'lithien (splněno)
Ewee - získat 5x Lichbloom

Eynor otevřela oči, nad ní se skláněl Ceroth, mírně se zamračila, neboť měla dojem, jakoby jeho tělo vydávalo slaboučkou zlatou záři, pak však byl dojem pryč a zůstalo jen vědomí. Rozpomněla se na to, co slíbil lichovi a tvář jí potemněla hněvem. "Slyšeli," její hlas z počátku tichý získával na síle každým slovem,"slyšeli jste co tenhle hlupák slíbil lichovi, za to když mu prozradí jak oživit Alexiel?" Zlostně si prohlížela elfa, který ji držel v náručí. Ostatní elfové zašuměli a přistoupili blíž. Nikdo z nich si nevšiml Satarel, která se vyhoupla do sedla, otočila talbuka a tryskem se rozjela směrem k Scholomanci...

1. část Vzducholoď (Eynor, Valonir)
...Goblin smutně pokrčil rameny. "Jak jsem řek, ta kráska nepoletí, dokud nevopravíme mašinu, esli nám chcete píchnout sežeňte tudlecty věci a modlete se ke svejm bohům, ať to ti blbouni," goblin kývnul směrem k mechanikům postávajícím opodál," zvládnou. Co plácnem si, možná vám dám i slevu dejme tomu...patná...chm pět procent." Goblin napřáhl ruku. Ceroth vrhl pohled na své druhy a když mu oba kývnutím dali najevo své rozhodnutí, plácl do golbinovi ruky. "Zítra chci být na cestě," upozornil goblina. Ten se jen zasmál a hvízdaje zmizel ve spleti uliček...

Na cestě do Moonglade nás potkala první nepříjemnost, rozbitá vzducholoď. Musíme sehnat součástky na opravu stroje a balonu.

Úkol: Každý musí donést tyto věci:
3x Mithril Tube
2x Unstable Trigger
5x Mithril Casing
40x Silk Cloth

Jakmile každý hráč, který byl na tomto eventu odevzdá ingame tyto věci Cerothovi (stačí i poštou), pohneme se dál.

...Ceroth dokončil příběh a jeho oči přelétly po mlčících společnících. Cítil teplo Eynořina těla, jak se k němu elfka tiskla. Objal ji kolem ramen a pak pohroužil zrak do plápolajících plamenů táborového ohně. Nelisa se zavrtěla, zvedla hlavu a s očima upřenýma na oblohu se tiše zeptala: "Zajímalo by mne, jestli je to pravda?"
Ceroth pokrčí rameny. "To záleží na tom, jestli tomu chceš věřit," řekne s lehkým úsměvem. "Měli bychom se vyspat, zítra nás čeká dlouhý den," dodá. Jeho společníci pokývou hlavami a zachumlají se do pokrývek. Po pár minutách je slyšet pravidelné oddechování tří spících. Ceroth pohlédne na Eynor a smutně se usměje, elfka zavrtí hlavou a on chápavě kývne, natáhne se políbí ji a pak si lehne a přikryje se, po chvíli zavře oči...

Následujícího rána jsme vyrazili dál na jih, dopoledne jsme překonali Southfury River a zamířili do Crossroads, kde jsme se ukryli před poledním žárem. Potkali jsme zde starého známého Skrittka Darkfalla, který cestoval do Ashenvale...

Předák Ammathor Sunhollow nás seznámil se svým poněkud neobvyklým plánem využití veverek při opravě pevnosti. Nakonec, ale proč to nezkusit, že?

"...Ammathor balancoval na zdi, v jedné ruce olovnici, druhá ruka rozmáchlými gesty doplňovala vodopád jeho výmluvnosti. "Jak říkám nejefektivnější způsob výměny střešních tašek zařídí tyhle drobounké pracovnice," ukázal na veverku čístící se kožíšek. "Teď jich jen sehnat víc..."

Tak veverky jsou se sestavené, tak se budeme moci přesunout k samotné opravě (konečně!).
Ještě to chce důkaz, že jsme skutečně splnili zadaný plán:

Děkuji všem zúčastněným, těším se na příště ;-)

Lywelyn obrátila v prstech sošku mláděte pantera umně vyřezanou z mléčně bílého kamene, pak se podrbala za jedním ze svých střapatých culíků a olízla si ret.
"Být ta čiči ze dřeva, řeknu, že tu smrdí voodoo. Ale trolové opály takhle nevyřezávají. Podobné věci občas vyplavilo moře v Azshaře, ohlazené vodou a časem, pamatu...?" Lyn zvedla hlavu od figurky a zjistila, že je sama, nabručeně se ohlédla po plavovlasém elfovi,  který za rachocení své plátové zbroje opustil ošetřovnu lazaretu, aniž by počkal, než Lyn dokončí větu, nebo ji pozdravil.
"Kapitán... bratránku! U netherské pijavice, kam se valíš... no hej! Potřebuji odvoz do pevnosti, jestli jedeš tím směrem, talbuk se mi splašil u Brázdy a s tou nohou tam sama..."
Jestli ji slyšel, nijak to nedal znát, seběhl do ulice, až za ním zavlál bílý plášť Elrendaru, pak zaslechla jen ržání jeho hřebce a cvakot podkov na mramorové dlažbě.
"Miláček Falanthir, jako vždycky," odfrkla si Lyn a znovu se zadívala na figurku ve své ruce, pak na ni vyšpulila rty a podrbala ji pod bradičkou. "Takže dokud tě budu mít, čiči, nemohu umřít, povídala ta ženská?"
Oči sošky jako by na chvilinku zazářily vnitřním světlem, ale také to mohl být jen odlesk slunce z ulice.
Lyn si lehla na bok tak, aby viděla na bledou a nehybnou Aerin na vedlejší posteli. Chvilku si s figurkou pantera hrála divadlo na polštáři, pak nakrčila čelo a natáhla se přes uličku mezi lůžky. Rozhlédla se, povytáhla se ještě více dopředu a zastrčila figurku do promodralých prstů nehybné hraničářky.

Aerinin sněžný tygr, který až dosud odpočíval na prosluněné terásce před lazaretem, zařval tak, že jedno z oken na ambasádě prasklo... a vzápětí se rozplynul jako ranní mlha, když se do ní opře slunce.
Lyn se leknutím převážila do uličky mezi postelemi, krátký ale krkolomný pád ji vrhl na bok, dlahou na noze se řádně praštila do ruky a do čela. Než stačila pochopit, co se stalo, do místnosti nabručeně vstoupila nejstarší z ošetřovatelek a začala ji zvedat zpět do postele.

Eynor s nevěřícným pohledem strhla z vývěsky u krčmy jeden z mnoha pergamenů poznamenaných počasím, zubem času i šipkami a dělbuchy, které do nich z protější strany základny házela goblinka Pixel, když měla dlouhou chvíli.
Přimhouřila oči a dvakrát prostudovala podobu hledané osoby, jako by se ujišťovala, že se jí to nezdá, pak se rozhlédla a rázným krokem zamířila ke kapitánovi, který se u napajedla staral o svého oře a Cerothova talbuka.
"Vysvětlíte mi, jak je možné, že se osoba podobné pověsti vůbec dostala mezi vybrané hraničáře pevnosti Elrendar?!" vyštěkla a podala Falanthirovi otřepaný pergamen tak, že ho s ním téměř udeřila do tváře. Falanthir ani nehnul brvou, odložil smotek slámy, kterým koníkovi třel boky, a vzal si od ní naprosto vyrovnaně zatykač.
"Tiše, lady, prosím," zapřísahal ji, "nechceme vzbudit lorda Cerotha, co kdyby... zase začal básnit, že."
Trpělivě sledoval, jak se její rozzlobený výraz mění ve starostlivý a smutný a jak jí do očí vystupují slzy. Otočila se na patě, zakryla si tvář a vběhla zpět do krčmy, při čemž vrazila do Ronseho a Narlena, kteří z ní právě vyšli.
Falanthir se tvářil stále stejně jako obvykle, to jest: nijak. Počkal, až mu ostatní přestanou věnovat pozornost, rozložil pergamen na boku koně a začal ho studovat. Po chvilce zvedl jedno obočí a neubránil se smíchu, který zamaskoval záchvatem kašle.


první část eventu ukončena
dílčí úkoly:
Narlen: sehnat převlek pro Moonwolfa, aby mohl nepoznaně cestovat vzducholodí s ostatními - splněno
Moonwolf, Narlen: zaplatit mýtné za použití mostu přes Southfury (150g za tři osoby celkem, jízdní zvířata směla zdarma) - částečně splněno (*dusí se*)
Falanthir, Narlen: získat informace o soškách popřípadě zdroji jejich nálezu - splněno
Falanthir, Narlen: získat mapu naleziště - splněno
Falanthir, Narlen, Versen, Flair: pochopit, kdo unesl zvěda Moonwolfa a najít stopy vedoucí k místu, kde by mohl být držen, nebo kde se nachází jeho tělo - splněno
Družina momentálně vlastní: Moonwolfův meč a tabard od krve; dále hrst divně svítících šupin a stopu určující za Moonwolfova únosce nágy spolupracující se satyry.

Orkský warlock se při jejich příchodu ani nepohnul, dál klečel před Azshařinou sochou a v transu mumlal zaříkadla, kterým nerozuměli. Nepohnul se, ani když bojovali s jeho nohsledy a stoupenci, kteří se na ně vyhrnuli z postranních výklenků znesvěceného a napůl zatpeného chrámu Elune.
Kapitán Falanthir jako vždy neváhal s rázným řešením, sehnul se pro odloupnutý kousek mramoru a přesně mířenou ranou trefil orka do zátylku, až to křuplo. Jako dobře vychovaný gentleman věděl, že není hezké zabíjet bez varování.
"Hej zlosyne! Co jsi provedl s Ranem Moonwolfem?!" jeho hlas zazněl jako polnice a zaburácel promáčenou klenbou chrámu, až se povážlivě otřásla a družina se na chvilku přikrčila před padající mramorovou sutí. Žel slunci mu nedošlo, že na orka pokřikuje v thalas.

Kelris zachrčel a prudce se otočil, hůl připravenou k boji, okamžitě zkusil ovládnout mysl paladina narušitele a uspat jeho doprovod. Právě v tu chvíli ovšem Flairice podklouzl střevíček na vlhké dlažbě; ve snaze zapřít se o svou zbraň se chtě nechtě sklouzla do cesty warlockovi, rozmachujícím se proti družině v mocném gestu vzývajícím všechny stíny Azerothu ku své pomoci.
Její ohnivá čepel s mlasknutím a křupnutím projela orkovou róbou i hrudním košem. Flairica vykřikla hnusem a zbraň okamžitě vytrhla, zatímco ji Falanthir rychlým pohybem uklidil za sebe a svůj štít. Zazněla tupá rána, jak Kelris dopadl na mramorovou podlahu a Flair jen naprázdno polkla a vyhlédla Falanthirovi pod paží k orkovi, který se držel za hrudní koš a třísnil  krví vše kolem sebe.
"Ten už nám nic nepoví," odtušila, zatímco se na ni kapitán frustrovaně podíval svým jediným okem a zatnul zuby.
Vithral Vipero si posunul klobouk více z čela, a pak se odtrhl od studie prastarého hanbatého reliéfu zpodobňujícího život pod hladinou oceánu a zahleděl se ke krví zbroceným schodům a vnadné soše na oltáři.
"Satyři spolupracující s dryádami a ork, který koná rituály před sochou Azshary?" zabručel si a poškrábal se pod krempou, pak začal sochu obcházet a vydal ostřejší syknutí.
"Tu je váš muž, kapitáne!"
Nadhodil si tornu plnou rudy a drahého kamení pevněji na pravé rameno a ukázal na odvrácenou stranu oltáře před obrovskými zapečetěnými dveřmi. Ve stínu sochy tam mezi dvěma uhasnutými rituálními ohni ležel na zádech bez jediného hnutí Ran Moonwolf, oděný jen do rozervané haleny a nevkusně strakaté dámské spodničky.

"Moonwolfe, jsi vpořádku?" kapitán opět nečekal na nic a bez obav se rozběhl ke zvědovi, padl u něj na kolena a natáhl se, aby ho probral nebo ošetřil, když Moonwolf, sotva hýbaje bledými rty sykl:
"Už ani krok. Šeptejte. Nedělejte prudké pohyby."
Nechápavě pohlédli jeden na druhého, pak opět na něj. Moonwolf vypadal, že sotva dýchá a že se nad snaží zpomalit i svůj srdeční tep.
"Věděli.. že zkusím utéci a pouta mne nezadrží. Dali mi pod šaty... černou zmiji," šeptal. "Je tu vlhko a chladno, ale u mě se té... mrš-!!!... líbí."
Sledovali pohyb jeho řas ke spodničce a pomalinku se začali stahovat dál od něj.
"Chceš říct, že máš pod sukní hada?!" Vithral Vipero odpověděl tiše a přeci rozčíleně a zastavil se uprostřed kroku.
Flairica helděla na bouli pohybující se někde kolem Moonwolfových slabin a znovu polkla:
"Nechceš po nás, abychom tam... sahali, že ne?"
"Ne. Kdo ví, co byste zkusili zabít. Jen... jděte pryč. Utíkejte. Pryč z tohoto místa, je prokleté," ačkoli šeptal, zněl velmi důsledně, v jednom oku se mu zaleskla slza.

Falanthir stoicky vystrčil bradu, jak bylo jeho zvykem vždy, když se mu snažil velet podřízený. Pak pokrčil rameny, sáhl k opasku pro kladivo, věnoval Moonwolfovi soucitný pohled... a rozmáchl se za slov:
"Alespoň budou zase mít všechny matky a panny Azerothu klidné spaní."

druhá část eventu ukončena
dílčí úkoly:
Vithral, Falanthir, Flairica:
dostat ze staršiny Muglashe informace týkající se nedalekých ruin, popřípadě jistého plakátu "hledá se Moonwolf, odměna 1000g" - splněno
najít vstup do potopeného chrámu Elune - splněno
najít Moonwolfa nebo jeho mrtvé tělo do 10 minut po vstupu do instance - nesplněno (následky vás ještě dostihnou muhaha)
dostat Moonwolfovi ze spodničky mambu - splněno (au, to si bude pamatovat!!!)
porazit "mazlíka" prastarých Aku'mai a utéci včas z chrámu i podzemí před tím, co jste probudili v limitu 3 minut- splněno
Vithral, Falanthir:
dostat z chrámu i Moonwolfa - splněno
Vithral, Falanthir, Versen, Nunn, Narlen, Flairica:
rozhodnout se, jak naložit s vypsanou odměnou na člena družiny a informací o "perle hlubin"; zjistit, jaká entita si chvílemi půjčovala Moonwolfovu mysl; ošetřit Moonwolfa a odhalit spojitost mezi satyry, nágami a kultem v Ashenvale - částečně splněno

Jeho šíp jako vždy bezchybně zasáhl cíl. Přišpendlil hlavu posledního kultisty ke stromu, u kterého se pokoušel skrýt. Stříbrovlasý elf si mlčky přehodil luk přes rameno, sehnul se a vytáhl svou dýku z oka dalšího ležícího těla, otřel ji o hadry mrtvoly, a pak se otočil k drobné elfce v kápi, která celý boj strávila s rukama na očích stále ještě v talbukově sedle. Oslovil ji skoro šeptem:  "Tady jsi tehdy žila, Eynor?"

Spustila ruce níž a bílý talbuk ji klidným krokem vynesl do svahu kolem hromady těl, co tu zbyly po krátkém pokusu o přepad. Nehleděla na zem a na mrtvoly, jen vzhůru k rozvalinám elfího sídla a stromu s dvojitým propleteným kmenem.
"Tohle býval můj domov. Ordil'Aran. Ale jen chvilinku, jen krátce, dokud jsem si nevyměnila místo se Sha-," polkla to jméno a pohladila talbuka po šíji, když se zastavil u prvního mramorového sloupu. "Narodila jsem se tu a žila tu jako malá holčička spolu se sestrou, než si ji vyvolili ke dvoru, Cerothe. A oni... rodiče tu zůstali až do konce," počkala, až k ní přistoupí a svým obvyklým galantním gestem jí pomůže ze sedla, pak si přidržela dlouhou sukni a vystoupila blíže ke stromu, který nějak nezapadal mezi ostatní kolem.
"Nebyla jsem tu, když zemřeli. Co se stalo, vím od přátel... ale byla jsem tu s Dath'Remarem a Shalasyr po tom, co byli démoni poprvé odraženi. Zjistit, co se stalo. Najít je a pohřbít."

Ceroth ji váhavě následoval a rozhlédl se, zatímco dál tiše hovořila, pak k sobě přivolal velkého bílého lva a zamyšleně ho podrbal mezi ušima.
"Prý bránili město do posledního dechu a zdržovali nápor démonů, aby se odsud dostali léčitelé a děti. Zdrželi je dost dlouho, aby mi jeden z těch léčitelů mohl říci, že Isilme zemřela jako první. A Ithiel si věčnost bez ní nedokázal představit. Když ho naposledy viděli, stáli v bezpečí ve skalách nad Maestrou a on byl ještě stále uprostřed toho, co zbylo z Ordil'Aran, obklopen démony ze všech stran. Přivítal svou smrt jako hrdina ze starých ság," Eynor položila ruku na kůru stromu a pohladila ji, jako by snad byl živá bytost a ne jen rostlina. Pomalinku klesla na kolena a Ceroth došel až k ní, položil jí ruku na rameno a stále ostražitě sledoval okolí. Bílý lev se přikrčil a zmizel ve stínu nedalekých křovin, jako by se snad vydal na obhlídku.
"Je divné přijít na tohle místo a cítit místo smutku a ztráty jen lásku?"
"Ne... není to divné," hovořil k ní, ale dále se rozhlížel, jako by věděl vše o očích sledujících je ze stínů okolních stromů.
"Když jsme jejich těla našli, zbyly z nich jen ohořelé kosti... bylo to dlouho po prvních bojích s démony, které vyslala královna, ale nešlo je nepoznat. I ve smrti se stále... objímali."
Ceroth se poprvé zahleděl na propletený kmen stromu a jeho kůru, nakrčil čelo, jako by na něco vzpomínal.
"Shalasyr řekla, že tu mám zasadit strom, jak bylo zvykem našeho lidu. Ale nijak velkolepý jako ten, co měl cosi ukrýt na Hyjal. Ten, který jsem zasadila tady měl něco navždy připomínat. Jejich lásku.
Naposledy, co jsem ho viděla, byl vysoký jen tak jako rybíz, na který chodí Kenjun za Elrendar keep," Eynor se slabě pousmála a shrnula si za levé ucho kápi i s pramenem vlasů z tváře, pák vzhlédla ke koruně prastarého stromu, u kterého klečela. Ohlédla se a dotkla se jeho ruky na svém rameni, pak se o ni opřela tváří.
"Jsem ráda, že jsi mne sem dovedl. Do nového rozdělení světa jsou spolu a věřím, že zůstanou i pak," elfka se natáhla a přejela opět konečky prstů popraskanou kůru stromu.
Ceroth ji dál mlčky sledoval a jen lehkým stiskem ruky na rameni jí dal najevo, že je stále s ní.


Dokončila šeptem krátkou modlitbu s hlavou obrácenou k obloze a korunám stromů, pak si povzdechla:
"Přesto mne tíží, že je můj rodný dům a hrob mých rodičů důležitý pro vykradače hrobek. Proč by hledali poklady právě zde, po válce tu nic cenného nezůstalo," ruka jí z kmene stromu pomalu klesla do klína a ona se ohlédla k Cerothovi.
"Nechala jsem tu nedaleko pod poslední nezbořenou branou cosi, co tu déle není bezpečné se vší pozorností, která se na toto místo soustředí. Věřím, že ten strom ochrání spánek mých rodičů. Ne ale přítomnost té věci," její oči se od Cerotha rozeběhly po okolních sutinách. "Jenže brány Ordil'Aran se už rozpadly všechny, jak se zdá, nemám nejmenší tušení, pod kterou z nich jsem tu věc ukryla. A já mám tak mizernou paměť na místa... vše je tu jiné."
Ceroth se náhle ostře nadechl: "Co to bylo?"
"Krystal," odpověděla po chvilce váhání, a pak se k němu naklonila a pošeptala další část tak, aby ji nikdo jiný, než on, nezaslechl: "Krystal, který otevřel jakékoli dveře. Takže klíč, chceš-li ho tak zvát."
Cerothovu tvář přeletěl stín a odpověděl stejně šeptem: "Lásko, možná, že to je odpověď na přítomnost členů toho kultu zde."
Eynor se zamračila a pohlédla zpět na těla pochybných archeologů, kteří je napadli, sotva se přiblížili k ruinám... a kteří teď leželi pod svahem.
"Ta věc měla spojitost se stavbami a magií Urozených, nač by byla smrtelníkům - tedy, pokud by nenašli dveře, které neumí otevřít. Lásko, o tom klíči jsem ale věděla jen já. A jeho tvůrce, který nemohl přežít Rozdělení. Nikdo, kdo tu věc neznal a nedržel jednou v ruce, by ji nedokázal najít."
Cerothův hlas zněl klidně ale nesmlouvavě: "Podobné věci se nemají ukrývat, ale ničit, lásko."
Eynor smutně sklopila hlavu a zašeptala: "Vím, ale byla jsem pod dohledem, my všichni... již od Rozdělení jakákoli magie připomínající urozené poutala nežádoucí pozornost starších elfů, jakkoli se Dath'Remar rozčiloval, že nepoužívat ji je plýtvání vzácným darem. A kdybych jej tehdy zkusila zničit-"
Ceroth si povzdechl a pak vzal Eynor za bradičku a zvedl ji, aby mu hleděla do očí: "Pořád zapomínám, odpusť."
"Co zapomínáš?"
"Ne... to je jedno, mluv, říkala jsi, že jsi o něm věděla jen ty a jeho tvůrce."

"Jde o informace, o kterých by neměl vědět nikdo krom tebe, tedy zatím ne... dokud nezjistíme, jestli tu opravdu pátrají po krystalu.
V době po rozdělení světa jsme byli spíše trpěnými hosty, než bratry kal'dorei. Dath'Remar byl mnohdy větší fanatik než starší elfové, co nás hlídali, nechtěla jsem, aby o tom krystalu věděl, protože jsem se bála, co vše by to pak způsobilo nebo jaký potenciál by v něm spatřil. V té době byl mým učitelem a velitelem. Ctila jsem ho a obdivovala a přesto se bála jeho prchlivosti. Dovedl mne sem, protože věděl, že se trápím pro osudy rodiny, kterou jsem ztratila. To on mi pomohl pohřbít Isilme a Ithiliena a nechal mi tu dost samoty a soukromí. Tehdy jsem se rozhodla, že tu schovám Athrikův krystal."
"Chápu tvé pohnutky, lásko, často musíme některé věci skrývat, protože víme, že ne všichni mají stejný náhled, jako my," Ceroth se dotkl její tváře a ona pomalu vstala.
"Pokud bych tu tehdy zkusila zničit Athrikův krystal, rozhodně by si toho všiml Rem i kal'dorei. Uvolněná magie z takového činu by neušla jejich pozornosti a my pak následnému trestu. Proto jsem ho místo zničení ukryla do základů jedné z bran a zapečetila starou magií. Ráda bych tu věc zničila teď, dokud mám své vzpomínky zpět a vím, jak na to. Jen ji najít," s nakrčeným nosíkem se rozhlédla, ale on se dál mračil a nehýbal se.
"Athrikus?"
"Athrikus Narassin byl jeden z vyvolených šarlatánů královny. Tvořil tyhle věci s lehkostí, s jakou to nedokázal nikdo jiný
a ano, ten klíč byl jeho. Vím, že ho ještě před Rozdělením a záplavou poslala královna do magických věží na pobřeží, pracovat do laboratoří na tajných projektech, tak jako na jiných se pracovalo v Eldre'Thalas.
Nikdo netušil, jestli to bylo povýšení, nebo se chtěla zbavit jeho rostoucího vlivu u dvora, či ho držet dále od Studnice.
On sám se choval, jako  by svůj post v magických věžích v Bashal'Aran a Ammeth'Aran dostal za trest a upadl v nemilost. Byly věci, které vyrobil a utajil i před královnou, jako by se proti ní chtěl pojistit."
Ceroth pomalu sevřel ruku v pěst.
"A nedaroval mi ten krystal, pokud se ptáš na tohle, prostě jsem mu od něj... pomohla, když si mě a Alexiel zkoušel namlouvat. Alexiel byla naštěstí otrlejší a shledala jeho dvoření zábavným. Mne více bavila jeho laboratoř. Dobře tušil, kdo mu klíč vzal, ale nedostal příležitost se pomstít." Eynor se otřepala, jako by měla ochutnat sliz ze stok v Undercity.
"Ano, měl jsem čest poznat způsoby Alexiel," Cerothova tvář ztuhla a dál sledoval drobnou elfku.
"Doufám, že Athrika po Rozdělení potkalo, co si zasloužil. Snažili se tehdy vychovat generaci nad-elfů křížením 'vhodných talentů a krve', jak tomu říkali."
"Takových už bylo," Cerothovy rty se trochu pohrdavě stáhly, pak se znovu rozhlédl, "ale... hmm... je možné, že ten krystal vydává nějakou magii?"
"Ano, měl by mít auru jako většina věcí, které jsou očarované nebo nesou kletbu, či se dají použít jako zdroj energie."
"Takovou, kterou by vycítil každý kouzelník? Nebo bys musela vědět, oč se jedná?" Ceroth zamyšleně pohlédl na těla kultistů.
"V tomto případě bys musel vědět, co hledáš, i proto o něm Dath'Remar neměl tušení. Athrikus si u svých tajných projektů dával zatraceně pozor na nežádanou pozornost."
"Předpokládám, že ve volném čase nedáváš dohromady temné kulty?" Ceroth zvedl jedno obočí a upřel své smaragdové oči zpět na ni.
"Jsem jen zmatená, že aura klíče tu dále existuje, ale jen jako residuum... cože kulty? Ne, nic takového nedělám a i Alexiel tak hluboko klesne jen ve chvílích, kdy se nudí...
Moment."

Eynor se otočila zpět k mrtvolám, pak pohlédla na Cerotha a on se dál díval na ni s hlavou nakloněnou na stranu. Eynořiny oči se rozšířily.
"A to si myslí, že tímhle otevřou dveře starému bohovi nebo démonovi? Nebo co je to za kult??"
"Pokud to nevezmeš jen jako metaforu, staří bohové skutečně jsou za dveřmi... a pokud ten krystal dokázal otevřít každé..."
"Někdo by jim musel dát popis toho předmětu a 'naladit' je na vnímání jeho aury. Nic takového neexistovalo a deník jsem si začala psát až nedávno, po ztrátě paměti. Pokud se nějak nedostali k Athrikovým laboratorním záznamům, nechápu, jak by mohli..." Eynor značně znervózněla. "Měla bych to tu prohledat, a to urychleně."
"Souhlasím, ale - kolik elfů vědělo, jak přesně ta věc vypadá a co vyzařuje?"
"Jak říkám, byly věci, co tajil i před královnou. O klíči jsem věděla jen já a on. Od chvíle, co mě chtěl ohromit svou mocí"
"Nu, Azshara by sem pro tu věc nejspíše poslala nágy. Tebe mohu také vyloučit, takže nám zbývá-"
"Ve věžích na pobřeží ale při přílivové vlně nemohl nikdo přežít! I chrám, co byl výše, než ony, se propadl do vod," Eynor rozrušeně ukázala směrem, kterým tušila pláž Zoram'Gar a zatopené Blackfathom.
"Podobná slova jsem už slyšel mnohokrát. Pojďme to tu prohledat a když nic nenajdeme..."
Eynor šeptem zaprosila: "Tam nikdo nemohl přežít... ne on. Ne obluda jako on, když jiní, co si zasloužili žít, zemřeli!"
"Skončí jako všichni, co by chtěli ublížit tobě, nebo ostatním."
"A když nic nenajdeme?"
Ceroth pohladil Eynor po zádech, ona ho rychle objala a vydala se k nejbližším rozpadlé bráně.

Jelikož rod Darkweaverů ukázal, že jsou moudří a civilizovaní nemrtví, stáhli žalobu a proto si k večeru zavolal Falanthir posádku pevnosti.
"Hraničáři! Darkweaveři stáhli obvinění, proto bychom jim měli vyjít vstříc. Lady Lamie prý miluje dorty. Uděláme tedy pro ni i její rodinu dort, jaký ještě nikdo nikdy neviděl!"

Korpus pro dort bude vytvořen z: Delicious Chocolate Cake
Ten se vydlabe a do něj se vloží 2 kusy od:
Last Week's Mammoth
Haunted Herring
Bad Clams
Tasty Cupcake

Jako poleva se použije 2x Blood of heroes
Konečné zdobení se provede 6páry Small Spider Leg

Pro přípravu je nutné, aby alespoň jeden člen týmu měl na hlavě Chef's Hat a dva další Cookie's Tenderizer

K servírování si členové musí vzít žluté košile, které budou jasně viditelné.

"...Malan naposledy zkontroloval obsah brašen, k pasu si připjal pouzdro s dýkou a otočil se k Falanthirovi. "Slečna Hawková ví, co má dělat. Narlen si na středu zase vyžádal lívancový den, tak jen dohlédněte ať zas neomatlá těstem všechnu výzbroj. A málem bych zapomněl, architekt Sunhollow má povolůené vycházky jen ve večerních hodinách a to od sedmi do osmi hodin. No to bude vše...snad to tu zvládnete..no kdyby se něco dělo, hned se vrátím a..."
"To je v pořádku, odjíždíte přeci jen na dva dny, věřte mi, nic se nestane," přerušil ho s úsměvem kapitán a pomohl majordomovi s věcmi ke stájím.

Při průjezdu bránou se míjel s cizím elfem v dlouhé zdobené róbě, který se na něj usmál a pokynul mu. Malan jen zavrtěl hlavou a pobídl hawkstridera, na malý okamžik měl pocit jakoby elfa, který jej zdravil, znal..."

Nový event nám přináší plno hádanek k rozlousknutí, množství piklů ve stínech, zradu a další překvapení...další info ingame nebo zde na foru již zítra...



Po vyslechnutí nabubřelého projevu pana Goriana de Raye zavládlo v pevnosti na kratičkou dobu ticho. Všichni si srovnávali v hlavě myšlenky...krom Corina, který srovnával na talíři lívance. První nápad vyšel z úst krvelačné léčitelky Avelion: "Zabijem ho". Slečna Hawková rozšafně nadzvedla sukýnku a z pouzdra na podvazku vytáhla vražedně vypadající nůž. Falanthir jen mlčky zavrtěl hlavou. "Zbijem ho!" nabídla k prodiskutování další návrh Avelion a zakoulela očima.
"Tohle je vážné! Musíme najít Malana, ten bude schopen slova toho elfa popřít, je to poslední potomek Dawnstarů," Falanthir se rozhodoval bleskurychle. "Narlene, vemte pana Strongpaw a vyražte k lordu Saltherilovi a za každou cenu přiveďte Malana!"
"Co jsem o tom místě slyšela, tak touhle dobou se probouzí s kocovinou a otetovaným zadkem někde v Booty Bay," zamumlala slečna Hawková a povzdechla si, když si uvědomila, kolik práce ji s absencí majordoma přibyde...

Narlen se vydal na cestu jak kdyby zjistil, že mu Saltheril snědl porci lívanců a stejně rychle se dostavil i zpátky do pevnosti s hlášením, že Majordomus Malan Dawnstar nejen, že nepaří u lorda Saltherila, ale že tam ani nedorazil. Sám lord Saltheril se dušoval, že žádnou pozvánku na party do pevnosti neposílal.

Avelion byla za své drzé chování a neusposlechnutí rozkazu na den vhozena do cely sousedící s tou, ve které přebývá jistý rytíř smrti, který napadl několik elfů.

Corin Nightstrider byl požádán, aby zkusil vypátrat něco o rodech Dawnstar a de Ray. Tento úkol přijal za drobný úplatek několika lívanců a slibu, že příště si může dvakrát přidat.

Falanthir Brightspear se snaží věc vyřešit...legální cestou, na doporučení Corina bude kontaktovat notáře v Silvermoonu.

Slečna Hawková byla požádána, aby měla oči i uši na stopkách a zkusila se poptat v Tranquillienu, jestli někdo neslyšel o elfu jménem Gorian de Ray.

Výňatek ze smlouvy, kterou se oháněl Gorian de Ray:
"...a Věž Dawnstar spolu s přilehlými pozemky bude pronajata městu Silvermoon za symbolický nájem 2 zlatých tolarů. Rod Dawnstarů si vyhrazuje právo spravovat nadále pozemek i budovy na něm stojící a kdykoliv tuto smlouvu vypovědět..."


Z denníku kapitána Falanthira:
...dnešní den hluboce zapůsobil na psychiku mých mužů. Viděl jsem s jakou nechutí a smutkem opouštěli hradby pevnosti. Cožpak nás bohové skutečně zavrhli? Modlím se ke Světlu tak, jako už dlouho ne. Rána za ranou dopadá na Elrendar a já poprvé cítím...strach. Co když selžu? Cítím pohledy svých mužů vzhlížejí ke mně s nadějí, ale já nejsem Ceroth. Dokážu holýma rukama zabít trolla ale ne dát jim to, co by teď potřebovali. Světlo, dej mi sílu vytrvat, neboť když propadnu zoufalství, vše bude ztraceno...

Na doporučení druida Kahneeho Strongpaw posádka opustila pevnost a usadila se před hradbami. Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat. Vlákna reality prý v pevnosti slábnou a začínají se prolínat s jiným světem...Smaragdovým snem. K podobné události již došlo v Moonglade a druidům trvalo velmi dlouho, než dokázali nastolit rovnováhu.

V případu zmizelého Malana se objevilo několik dalších stop. Zirael Hawková se poptala v Tranquillienu a zjistila několik podrobností o elfovi, který si nechává říkat lord de Ray. Jedná se patrně o dost zámožného elfa, který přicestoval odněkud z dáli. Neměl potuchy o událostech jako válka na Quel'Danasu ani vládě královny.

Narlen zjistil, že dostat se ze zamčené klece umí skutečně jen David Copperfield, a tak nakonec musel žadonit o klíč.

Corin Nightstrider přijel se zprávami z archivu ve městě. Po vyslechnutí zprávy, že v pevnosti je nebezpečno, prohlásil, že on neví co je strach a odjel se vyspat do kasáren.


Kromě Malana existuje 6 jiných elfů s příjmením Dawnstar:
-Raelis Dawnstar - nalezen a získán úlomek (Vithral)
-Krvavý rytíř S. Dawnstar - nalezen mrtvý v Deatholme, úlomek získán od jeho vraha
-Arkanista Calesthris Dawnstar - nalezen ve Falcon Watch v Outlandu, úlomek získán po splnění úkolu
-Fyra Dawnstar - nalezena, úlomek přenechala své dceři (úlomek nenalezen)
-Veynna Dawnstar - nalezena v Shattrath, úlomek neměla - byl prý rozdělen pouze na 5 částí
-Marsilla Dawnstar - nalezena mrtvá v jezírku na sever od Shattrath, úlomek nenalezen

Úkoly:
-Setkat se s každým z daných elfů a zjistit zda vědí něco o Malanovi či poskytnou nějakou stopu, která by vedla k rozřešení záhady smlouvy.
-Zjistit o rodu de Ray (navštívit městskou knihovnu)
-Vydat se stejnou cestou jako Malan a zkusit vystopovat, co se s ním stalo.

Podmínky:
-Gorian de Ray musí přežít, nesmí mu být žádným způsobem fyzicky ani psychicky ublíženo - při porušení podmínky nastává ztráta Keep
-informovat kapitána Falanthira o krocích, které provádíte a úkolech, které se chystáte plnit
-nepřespávat v pevnosti (při porušení se připravte na následky )

Pokračování eventu:
Dle stop, které objevili si Elrendarští složili dohromady obrázek. Wretchedi z okolí Sunsail anchorage byli uplaceni mana krystaly, aby unesli Malana, následně do přístavu přijela loď, na kterou byl Malan naloděn a ta pak zamířila i se svým nedobrovolným pasažérem na sever.

Aerin, Avelion, Falanthir, Gemouseq a Narlen, se přidali ke Corinovi, který se vypravil do města nalézt stopy po zmizelé Zirael Hawkové, která sledovala Goriana de Ray. Dostali se dokonce až do pokoje, který zmíněný elf obýval, ale čekalo je překvapení. Pokoj byl obrácen vzhru nohama, vypadalo to dokonce, jakoby někdo pana de Ray unesl. Než se však kdokoliv nadál objevili se na scéně Krvaví rytíři a vykázali Elrendarské z pokoje i hostince. Aerin a Falanthir se s ostatními domluvili na setkání před bránou a sami vyrazili do přístavu, kde pomocí několika stříbrných a kořalky rumu vymámili z jednoho z lodivodů informace o vhodných přístavech na východmím pobřeží kontinentu. V úvahu připadali tyto tři:

Šarlatová enkláva - pobřeží zničené rytíři smrti z Acherusu
-neprohledáno

Overlook cliffs - pobřežní útesy v Hinterlands
-prohledáno

Pobřeží Arathijské vrchoviny - v současné době obsazeno trpaslíky z klanu Dark Iron
-prohledáno

Známé věci:
-dopis tohoto znění:
"Pošlete balíček, pořád jen zdržují. Ať ti prckové koukají dělat to, zač byli zaplaceni, jinak jim nepomůže ani ten černý motýlek!"
-zlatá mince s emblémem Kirin tor na jedné staně a nápisem na druhé:
"Přeji si být z nich nejslavnější!" Gorian de Ray
-O znaku rodu de Ray (dvou zkřížených žezlech) nebylo v Silvermoonské knihovně nic k nalezení - zkusíme se poptat v Light's hope Chapel
-Gorian de Ray má prý bezchybné tělo s kůži miminka a přitom mu má být bůhví kolik let...

Pátrání v Plaquelands

Aerin, Avelion, Falanthir a Narlen vstoupili do Plaquelands. Jejich cílem se stala Light's hope chapel.

Kde, jak doufali získají informace o rodu de Ray. Štěstí jim přálo - Eligor Dawnbringer jim ochotně vyšel vstříc, ale při vyslechnutí jejich požadavku byl nucen jim sdělit, že matriky byly uloženy v sídle rodu, který toto území před válkou ovládal - rodu Barov. Byli  požádání, aby pomohli s kontrolou území a zabrali staré strážní věže a signalizovali jejich ovládnutí zapálenou pochodní.

Během doby, kdy se snažili připravit věž pro následné převzetí řádem Argent Dawn, je napadl rytíř smrti. Po vyčerpávajícím boji se jim podařilo jej porazit, ovšem Avelion, Falanthir i Narlen utržili zranění. Po rychlém ošetření však pokračovali dál, Falanthir je provedl skrz Terrowweb tunel do jižní části Plaquelands a po zabrání poslední věže se vrátili k Light's hope, kde byli ošetřeni léčiteli. Když Avelion a Narlen usnuli, Aerin s Falanthirem opustili kapli a vyrazili do noci, bez slůvka vysvětlení...

Během následujících dní prohledali naši hrdinové možná přístaviště, aby nakonec určili místo, kde loď zakotvila. Bylo to pobřeží Arathi Highlands. Dle výpovědi jednoho ze zajatých trpaslíků usoudili, že Malan byl prodán do otroctví klanu Dark Iron. Bez meškání se vypravili na místo, kde byl majordomus vězněn. Hluboko do hory Blackrock do města Shadowforge. Během nebezpečné výpravy se jim majordoma podařilo osvobodit a při cestě zpět an povrch se střetli s Gorianem de Ray. Ten neunikl osudu, když se zřítil do vroucí lávy poté, co jeho kůň na útěku klopýtl...

..."Falanthir pohlédl dolů kde se v hloubce padesáti stop vařila a přelévala láva."Tak to je konec Goriana de Ray," prohlásil zamyšleně a pohlédl na ostatní. "Už bylo na čase," zasupěla Avelion.
"Tak na co ještě čekáte bando? Jdeme domů..."

---

...v zatuchlé místnosti na stěně, zpola urkytý pod vrtsvami pavučin, visel obraz. Při pohledu na něj by se asi každý podivil, že malíř při malování obrazu nezemřel hrůzou z předlohy. Odporný vrásčitý stařec v jehož očích se skrývá nekonečná zloba. Portrét viditelně zapulzoval a pak zčernal. Ponurou místností se ozval strašlivý výkřik...

Když se v kasárnách začal zjevovat podivný naříkající duch, všichni to měli jen za dočasnou nepříjemnost. Jejich omyl však brzy vyplul na povrch.                                                

Prastaré zlo, spoutané pod zem elfem Elrendarem, konečně po staletích našlo způsob jak se osvobodit. Potřebovalo nalézt jednu specifickou věc...
Když se elfka Luciel Dawnsong pokusila o vyvolání ducha, byla zabita a vysáta, až z ní zbyla jen slupka. Kasárna byla hned evakuována a jejich strážením byla pověřena Ken'jun. Nessa byla vyslána do Kalimdoru, aby kontaktovala našeho starého známého Voodoo Mistra Gadrina.


Obvykle usměvavou Ken bylo možné zahlédnout čím dál zachmuřenější. Vše vyvrcholilo jejím návrhem na průzkum Zul'amanu.


Spolu s ostatními hrdiny z pevnosti se probojovala až do komnat hexlorda Malacrasse a vyzpovídala duchy Loa. Ti jí odhalili, co se skrývá pod pevností. Ken se rozhodla, vyřešit to na vlastní pěst ale selhala.
Její mrtvé tělo bylo nalezeno v kasárnách, v ruce svírala podivný tyrkysový kámen.

O několik hodin později dorazila do pevnosti Nessa s očima navrch hlavy.

Když se doslechla o tom, co se stalo Ken, místo podání hlášení se rozeběhla ke kasárnám, do kterých se začla dožadovat přístupu. Pak se trochu uklidnila a konečně ostatním vypověděla to, co se dozvěděla od mistra Gadrina. Kdysi byl prý Elrendarem použit tajemný Kámen pečetě, aby spoutal pavoučího loa jménem Zeb'wa. To on je zodpovědný za smrt Luciel a Ken'jun.

Podivná slova, která prý řekl mistr Gadrin, zněla: "Krev rodu aktivuje kámen" Po několika dohadech ("zlynčujte Cerotha/Malana/Elrendara") přišli strážní se správnou odpovědí: krví pavouka.

Jakmile na kámen dopadly první kapky pavouč krve, rozzářila se na něm podivná runa a všichni přítomní byli přeneseni do spletitých chodeb hluboko pod pevností. Z temných zákoutí tu a tam zasvítily nepřátelské oči, či se ozvalo zachřestění.

Hrdinové se však nenechali zviklat a pokračovali dál do středu chodeb. V podivné kruhové místnosti naplněné vejci se zastavili.

Jejich nosy naplnil odporný puch a přímo před jejich zraky se ze stropu spustil ten největší pavouk, jakého do té doby viděli.

Po překvapivě krátkém boji byl pavouk poražen a ve světle loučí se objevila ležící postava Ken'jun.

Trollka je malátně pozdravil a a zeptala se, zda zničili Zeb'wu nadobro - ohněm. Když to hrdinové popřeli, vyděšeně vyskočila a urgovala okamžitý útěk z katakomb. Bylo však už pozdě, sotva dorazili k východu, chodba za nimi vzplála plamenem a přímo před nimi se ze stínů zformovala pravá podoba Zeb'wy - pavoučího loa. Elrendarští vyrazili vpřed a po urputném boji pavouka porazili. Duchapřítomná Ashia pak ihned mrtvé tělo zapálila.


Event probíhal ve dnech: 20. 9. - 3.10.
Eventu se zúčastnili: Aerin, Ashia, Avelion, Balahen, Eyra, Nessa, Runiel, Salorin, Zaram, Zerath
Předchozích eventů se účastnili: Corin + spousty altů
Návrh eventu: Eynor
Realizace eventu: Eynor + Ceroth
GM podpora: Eranon