Eventy u Elrendaru

...zvedl hlavu a zadíval se na oblohu. Narudlá mračna, která pohltila slunce, byla stejná jako před lety. Tak dávno. Šel pomalu a talbuka vedl za uzdu, v jeho sedle se choulila v kožešinách zabalená postava. I to bylo podobné. Jen, ty nejsi ustrašená malá holčička, ale krvežíznivá bestie v těle mého přítele. Poznal jsem tě hned, jak jsi otevřela oči. I tebe pronásledují stíny minulosti.
Před nimi se cesta dělila. Dřevěné tabule, označující směr cesty byly napůl shnilé, názvy na nich již dávno smazal déšť a zub času. Mohlo by uběhnout tisíc let a já bych se stejně pamatoval, kam tahle cesta vede, přišlo mu na mysl, když si prohlížel cestu stáčející se na jih. "Uděláme si menší zastávku," řekl hlasitě...


Ceroth se dle Eynořiných slov vydal na jih. Doprovod mu dělala falešná Ken'jun, tělo - posedlé duchem pavoučího loa Zeb'wy. Nápovědy, které zanechal jsou:
Ken'jun chtěla aby ji odvedl za sestrou
Ceroth pravděpodobně navštíví svůj starý domov

Skupina Elrendarských pod velením Eynor se vydala na jih po Cerothových stopách.

Rychle projeli nevlídnými Morovými zeměmi a zamířili přes skrytý průsmyk do Hinterlands. Zde je čekalo první překvapení. Na cestě se rozvaloval medvěd. Když jej uviděla Nessa, vykřikla radostí, byla to její známá medvědice - Moro. Družina se tedy rozrostla o dalšího člena.
Pátrání pokračovalo v Quel'danilu.

Vysocí elfové se zpočátku netvářili moc nadšeně, ale po vyslovení Cerothova jména se jejich chování změnilo přinejmenším na neutrální. Od starého správce se Elrendarští dozvěděli, že se zde Ceroth zastavil a následně pokračoval na jih k trollím chrámovým městům. Elrendarští kvapně vyrazili na další cestu a brzy si prohlíželi hradby chrámu Shadra'alor.

Zde u oltáře objevili podivné šupinaté vejce. Určili, že je dračí a tak se mu raději obloukem vyhnuli.
Během chvíle se setkali s Cerothem, který právě dokončoval rituál vymítání loa. Vše se zdálo v pořádku...když tu náhle se ze země vynořila chapadla s dlouhými ostny a napadla družinu. Elrendarští se ubránili prvnímu náporu a rozhodli se místo co nejrychleji opustit. Dokončili tedy rituál a postavili se objevivší se Shadře. Pak kvapně chrámové město i s Ken'juniným tělem opustili.

Když se sešli u svých jízdních zvířat, Eynor osvětlila ostatním svůj důvtipný plán. Předem poslala Ken'jun a Moonwolfa do hrobky Uthera Lightbringera. Trollčino nové tělo totiž bylo značně staré a tu a tam se začínalo rozpadat. Moc hrobky jej dokázala udržet v celku. Všichni společně poté opustili Hinterlands a vydali se zpět do Morových zemí - k Utherově hrobce.

Tam už je očekávali Ken a mírně přiopilý Keiran Moonwolf. Trollka prohlásila, že k rituálu návratu do svého těla potřebuje absolutní klid, čapla své bezvládné tělo za kotníky a odtáhla ho blíže k Utherově soše a jala se připravovat rituál.

Zbylí Elrendarští si rozdělali oheň a odpočívali. Eynor začala vyprávět příběh o potulném elfovi a jeho věrném rysu...brzy se však odmlčela. Ceroth sedící vedle ní zbledl a chytil se za spánky. Pak očima našel Eynor a oběma naráz splynulo ze rtů jediné slovo: "Pevnost..."

Během okamžiku seděli všichni v sedlech, každý víceméně cítil, že se děje něco velmi zlého. Cesta do Ghostlands jim zabrala skutečně jen okamžik, přesto už bylo pozdě. Přivítal je hustý kouř a ohlušující hukot plamenů, které halily pevnost. Kašlající Malan jim jedním hrozivým slovem osvětlil situaci: Drak!

Elrendarští tímto zvou všechny přátele, známé, příznivce jakož i Krvavé rytíře, Farstridery i obyčejný lid Quel'Thalasu k návštěvě nové pevnosti spojené s velkým turnajem.

Kdy: úterý 22.10. ve 20.00
Kde: Elrendarská pevnost (nová - viz mapa)

Program:
-Přivítání lordem Cerothem a lady Eynor
-Krátká prohlídka
-Turnaj
-Vystoupení žonglérů, básníků, hudebníků a rozličných jiných individuí
-Vyhlášení vítězů turnaje a rozdání výher
-Ohňostroj

K dispozici bude po celou dobu občerstvení. Po ukončení programu bude rozličnému panstvu dle stupně opilosti nabídnuto buď přespání či odvezení.

Turnaj bude probíhat stylem RP duelu, dle pravidel, popsaných zde na foru (možnost při shodném lvlu i PvP).

Jakýkoliv škodič a kazič bude spojenými silami lynčován a jeho ostatky expres poslány do Zul'amanu na výrobu chatrčí.

Spoiler:

A jak se do nové pevnosti dostat?
-Buď pěšmo, koňmo, kodmo - nejlépe z Tranquillienu stále na jih, skrz Thalassianský průsmyk do Plaquelands
-Nebo využít služeb Warlocka, který nám přislíbil pomoci (za cenu pouhých 13 duší!) a nechat se přemístit přímo k pevnosti.

Novou pevnost si přijelo prohlédnout množství lidu Hordy, největší zastoupení měli pochopitelně elfové, ale své pozdravy přijel osobně předat Gorlack Shadowwing, pravá ruka náčelníka Thralla. Po krátké prohlídce konečně nastalo to, nač se všichni těšili. Lord Ceroth a lady Eynor, pozvali přítomné do zdejší arény, kde v brzké době začal turnaj o titul šampiona.

Turnaje se účastnili:
An'darell
Avianna
Corin
Ceroth
Emerald
Gorlack
Lithiri
Nessa
Thirra
Versen

Po dlouhém boji a několika nečekaných zvratech pozvedl nad hlavu vítězně ruce orský šampion Gorlack.

Celého eventu se účastnili: Andarell, Ashia, Avianna, Balahen, Ceroth, Corin, Elsharin, Elther, Emerald, Eynor, Gorlack, Lithiri, Nessaa, Runiel, Thirra, Versen

Bažiny smutku...příhodný název, pomyslela si Nessa když vedla svého pantera po svažující se cestě do údolí. Walan je už dříve varoval, že kraj bude zcela odlišný od všeho, co doposud viděli. Páchnoucí močál skutečně byl něčím zcela novým. A všichni mysleli na to samé: raději bychom si tuhle zkušenost odpustili...

Pár Opuštěných, u kterých nalezli naši hrdinové útočiště, se ukázal jako poněkud nepříjemná společnost. Zejména proto, že byli až nezvykle dobře informováni o nedávném dění v Undercity. Slíbili, že nebudou našim hrdinům nijak překážet, když jim pomohou s jednou věcí - přípravou lektvaru k výslechu aliančního špeha. Walan pomohl trojici elfek se sehnáním přísad a posléze se rozloučil a zamířil na svém pšíkajícím kodu Vodoměrce k Temnému portálu.

Dle návodu byl umíchán pravdomluvný lektvar, který měl být použit při výslechu špeha, drženého ve Stonardu. Ashia sama se ujala tohoto úkolu a smíchala lektvar s pivem, které následně nabídla zajatci. Jak se však vzápětí ukázalo, buď použila moc silné pivo, nebo lektvar, který jim dali Opuštění, byl jed a špeh už po jeho požití už moc sdílný nebyl. Během hádky se strážnými, se k trojici přimotala záhadná osoba a pomohla jim spor urovnat, načež se začala zajímat o to, co dělají tři elfky tak daleko od Quel'Thalasu. Málokdo si všiml shrbené postavičky, krčící se ve stínu nedalekého stromu, která se tu a tam projevila odplivnutím hnědavé sliny či zaklením, při kterém by se zastyděl i trpasličí hrobník.

Když se pak skupinka s novou známou v čele vydala do bažin, vyklouzla postava ze stínu - byl to hubený troll nosící na tváří voodoo masku. Potřásl hlavou a zamumlal: "Bláznivý elfky." Pak se rozeběhl za skupinkou, která už zmizela mezi stromy.
Z bezpečné vzdálenosti, ukrytý za padlým kmenem sledoval, jak trojice elfek, se svou průvodkyní, zastavila na kraji Jezera Slz, nastoupili do loďky a vydaly se k potopenému chrámu. Chvíli přešlapoval na břehu a mumlal, vypadalo to, jakoby se s někým hádal. Nakonec vklouzl do vody a úspornými tempy zamířil ke středu jezera, kde se z vody vypínal chrám. Pak zaujal místo s dobrým výhledem na vchodu a čekal.

Eyra bezmocně udeřila do kamenné stěny pěstí. "Ta mrcha nás podfoukla!"zkonstatovala Ashia očividné. Nechaly se vlákat do pasti. Uvězněné v napůl potopeném chrámu. Chodba před nimi občas přinesla tajuplné a hrůzu nahánějící zvuky. Nessa přecházela sem a tam jako kočka v kleci, kterou v tu chvíli vlastně byla vztekle si mumlajíc co všechno té proradné ženské provede až...

Zaklepání, které se ozvalo z druhé strany kamenné stěny, všechny překvapilo.
"Hola hej elfky, chcete aby vám Gun'ny pomoh?"


Pokračování příště...

Eventu se dosud účastnili: Ashia, Eyra, Faerin, Khiara, Nessaa, Vvecky(Gun'ny), Walan

Galerie:

Spoiler:

Troll, který se představil jako Gun'ny, provedl trojici elfek skrz tmavé chodby potopeného chrámu a vyprávěl jim o historii tohoto místa. Nessa, Eyra a Ashia se dozvěděli o padlých zelených dracích, ovšem co stojí za jejich zlobou, to Gun'ny nevěděl.

Jejich pátrání po Satarel a po mečích je zavedlo na místo, kde si dříve Krkavci schovávali kořist. Komnata však měla strážce. Uprostřed na podlaze ležel obrovský spící drak, který se mihotal v podivném nazelenalém svitu okolních svící. Družina se nerozhodně zastavila, jejich dohady však netrvaly dlouho, zjevil se jim totiž někdo, koho na tomto místě nikdo nečekal. Malfurion Stormrage. Arcidruid Nočních elfů jim osvětlil, že je pouze snovou projekcí. Drak, který spí před nimi se jmenuje Eranikus a byl pověřen strážením chrámu, aby se do něj nevrátilo zlo. Bohužel neuspěl a dovolil temné moci, aby jej ovládla. Nyní jej musí porazit a když se jim to povede, očistit jeho esenci na nedalekém brazieru. Pak by měli vyhledat v západní části bažin jeskyni, obývanou někým, kdo jim pomůže. Po těch slovech byla Malfurionova snová postava roztržena na kusy a s tichým výkřikem zmizela.

Naši hrdinové se neohroženě pustili do boje a brzy již drak ležel bez života na zemi. Při pokusu o očištění esence byly nalezeny dvě zlomené čepele, které kdysi patřily Satarel. Následoval úprk z chrámu,neboť smrt vůdce pobouřila další draky, které podzemní chrám obývali.

Konečně na povrchu. Gun'ny se s ostatními rozloučil a s chmurnými myšlenkami zamířil pryč. Družina se ještě chvíli dohadovala a pak se také připravili k odchodu. V tom slunce zakryl tmavý stín. Všichni se připravili k boji. Stíns e změnil v obrys maličkého dráčka, sotva vylíhlé mládě, kterému z jedné nozdry tekla nudle a neustále pokašlávalo.
Dráče bylo poněkud ztřeštěné, ale družina z něj nakonec dostala, že potřebuje najít někoho, komu říkalo "Strejda Itharius". Po krátké poradě a vydedukování, že Itharius bude pravděpodobně ten, koho mají nalézt v jeskyni a taktéž si připomněli elfku Faerin, která je zvala, kdyby potřebovali pomoc...

Během náročné cesty byli naši přátelé několikrát napadení zelenými draky, které (jak se zdálo) malý dráček vykýchával z nosu. Všichni si oddechli, dkyž spatřili ústí jeskyně, ze které na ně přátelsky pomrkával táborový oheň.
Uvnitř jeskyně je přijal elf Itharius, ke kterému se hned začal maličký dráček ( o kterém se dozvěděli, že se jmenuje Eranon) lísat. Brzy si také povšimli opodál sedící elfky, ve které poznali lady Faerin, která je doprovázela během jejich cesty. To co bylo v jeskyni řečeno, rozrušilo všechny. Padla mnohá tajemství a nové záhady se vynořily ze stínů. Kam povede cesta našich hrdinů dál?

Účastníci: Ashia, Bestoff, Eyra, Faerin, Nessaa, Vvecky
Gm podpora: Eranon

Galerie:

Včera krátce po poledni projely branou Elrendaru dvě postavy. Kapitán Falanthir Brightspear a hraničářka Aerin Windsong. Po dlouhém putování z ledového kontinentu, konečně kopyta jejich zvířat zaklapala na dlažbě v pevnosti. Krátce po přivítání zjistil kapitán, že morálka posádky od posledně hodně poklesla a proto proti tomuto nešvaru vytáhl do boje. Svolal okamžitý všechny zahrnující výcvik a Aerin Windsong poslal do kasáren dumat nad tím, proč jí lord Sunhand nakázal vzít si šaty.

Noví rekruti i stávající členové posádky se s ležérními úsměvy začli pomalu trousit na cvičiště a přitom se sázeli kolik kdo dá večer piv. Jenže bezstarostné úsměvy jim z tváří opadaly hned po té, co jim kapitán přikázal udělat prostých deset dřepů s výskokem. Na počítání. A synchronně.

Spoiler:

Při osmadevadesátém dřepu a Falanthirově neustálém hulákání "Jedna" jim došlo, že idylka v pevnosti skončila.

A nezůstalo jen u dřepů, aby rozcvičili celé tělo, rozdal jim kapitán několik míčů a dal jednoduchý povel. Komu jich zůstane nejvíc, uklízí celý týden v kasárnách. Vyděšení vojáci začali metat po sobě míče takovou vervou, že některé z ubohých "mičud" dosáhly druhé kosmické rychlosti a s pronikavým "vžáááááu" opustily atmosféru Azerothu a navždy již budou jako komety prolétat vesmírem. Ovšem kapitánovi toto vysvětlení nestačilo a ihned "za ztrátů pomůcek k výcviku nutných" strhl účastníkům polovici žoldu. Někdy tou dobou se mezi cvičící tajně vmísila nenápadná elfka v olbřímím klobouku z nějž by při troše úprav byl kvalitní taneční parket. Málem si vypíchla oko o hůl, kterou přinesla, upustila si na nohu míč a napasovaná do přiléhavé hraničářské uniformy byla důvodem zranění vojína Darksun a hraničáře Kella, kteří ohromení elfčinými vnadami málem proběhli zdí pevnosti.
Kapitán Falanthir něžně požádal lady Astrae zda by nesundala klobouk a nevyhledala lorda Cerotha, který ji sháněl a když se lady otočila, zuřivými posunky urgoval cvičence k bleskurychlému opuštění pevnosti, než lady odhalí jeho úskok s odvedením pozornosti.

Spoiler:

Poslední část výcviku probíhala v lesích Země Duchů, kde si cvičenci vyzkoušeli spolupráci a rychlou eliminaci vybraného cíle.

Spoiler:

Eventu se dne 2.3. 20144 účastnili: Balahen, Eyra, Eynor, Faelin, Flairica, Isendir, Kell, Runx
Za další drobné rp patří velký dík: Isiel a Runielovi

Lord Ceroth Sunhand a lady Eynor Astrae s potěšením oznamují, že 3. dne 3. měsíce spolu uzavřeli sňatek před zraky Bohů i smrtleníků. Stalo se tak na hoře Hyjal s laskavým svolením Nočních elfů.

Spoiler:

Spoiler:

Spoiler:

Svatbě předcházelo dlouhé putování z Elrendarské pevnosti až do Orgrimmaru v Kalimdoru a odtamtud do Ashnevalských hvozdů a na vrcholek Hyjalu.

Účastníci eventu: Ashia, Avelion, Faelin, Kattelyn, Kell, Nessaa, Zaram
Tvůrci eventu: Ceroth, Eynor
GM podpora: Eranon

Dva roky. Dva roky hledání, boje viditelného i skrytého, vyčítek. To vše mu proběhlo hlavou, když šplhal nahoru po mechem pokryté lebce služebníka Starých Bohů. Pohléd dolů na skupinu, kterou sem vedl...ale oči měl jen pro ni. Eynor stála přímo pod ním a upírala pohled nahoru na něj. Usmál se. Tohle brzy končí, věděl to. Ať už to dopadne jakkoliv, skončí to tady a teď. Přešel k prastarému meči a prohlédl čepel, byla prasklá...a kus jí chyběl, překovaný mu spočíval na zádech.
"Tu čepel nejprve musíme uvolnit," zvolal a ustoupil.
Eynor jemně kývla a ze rtů jí splynula modlitba k Elune. Čepel se zakývala náhle zalitá měsíčním světlem a pak pomalu vypadla ze svého místa, kde vězela po dlouhá tisíciletí.

Ceroth zvedl ruku s kopím, jehož čepel vypadala jako ukutá z ledu, před očima mu proběhla doba, kdy hledali tuto tajemnou zbraň. Eynor a její let na wyverně zakončený střemhlavým přistáním u tábora druidů z organizace D.E.H.T.A., smrkající a kašlající taurenka Nunn, Nessa a její obliba v čtení prokletých knížek a další a další příběhy, které se splétaly aby nakonec jeho a Eynor dovedly přímo sem.
A tady to končí. Zarazil hlavici kopí prudce do lebky na místo, kde spočíval meč.
Hotovo. A úspěšně, teď mohou...

"Musím vám poděkovat, za další zbraň do mého arzenálu," přerušil jeho myšlenky hlas. Spatřil před sebou temnou postavu a Ad'alar mu téměř sám skočil do ruky, runy na jeho čepeli plály. Napřáhl se.

Další co si pamatoval bylo, že leží na zemi a má pocit, jakoby na jeho hrudníku nějakou dobu (nejméně 14dní) tančili kodové.

Kopí bylo pryč, démon byl pryč...ale něco nového se objevilo...něco o čem si myslel, že to uvěznili navždy.

Album: Zde

Účastníci: Eynor, Ceroth, Emerald, Faelin, Eyra, Limarion

Po zjavení sa oznámenia pre vojakov na stene kaplnky sa v pondelok pri severnej bráne zhromaždilo vojsko Krusády pod vedením lorda Maxwela Tyrosa a elrendarský oddiel vedený kapitánom Falanthirom Brightspearom. Cieľom armády bola základňa Pohromy v Browmanovej píle severne od kaplnky.
Lord Tyrosus spoločne so svojimi mužmi napadol okolie píly, kým Elrendarčania sprevádzaní tajomnou elfkou v kapucni mali dobyť samotnú budovu a zabrániť Pohrome stiahnuť sa dnu.
Prikradli sa poza pílu, ale tam natrafili na trojicu ghúlov. Podarilo sa im ich zneškodniť, ale nemŕtvym sa takmer podarilo zabiť neznámu elfku. Kapitán ju potom, čo boj skončil, poslal preč a vydal sa k vchodu len s elrendarskými vojakmi. Pred pílou boli nastúpení nemŕtvi, ale keď lord Tyrosus uvidel, že Falanthir je pripravený vtrhnúť do budovy, spolu so svojimi vojakmi napadol Pohromu a odlákal ich od vchodu.
V budove našli len jediného ghúla, ktorý bol ale väčší než obyčajne a keď naňho zaútočili, prekvapil ich svojou veľkou silou. Dokonca ani oheň naňho nezabral. Podarilo sa mu preraziť Faelinov štít a zraziť ho na zem. Našťastie ho zachránila zakuklená elfka, ktorá ghúla odlákala a ten bol nakoniec zabitý vrhnutou Eyrinou dýkou, ktorá sa mu zasekla do hlavy.
Elrendarčania zabezpečili budovu a Krusáda porazila nemŕtvych pred ňou. Následne obsadili opevnenie na začiatku priesmyku do Noxious Glade na severe. Lord Tyrosus potom prikázal presun vojska ku Corin´s Crossing a požiadal kapitána, aby zostal s Elrendarčanmi a dohliadol na Rytierov ebonovej čepele, ktorí mali za úlohu dobyť Noxious Glade. Kvôli komunikácii bola s Krusádou poslaná Aerin a zvyšok sa stiahol spät do kaplnky na ošetrenie(v prípade Faelina) a oddych.

RP sa zúčastnili Falanthir, Aerin, Faelin, Eyra a Avelion

Deň po obsadení Browmanovej píly sa oddiel Elrendarčanov pripravoval na cestu ku Noxious Glade, keď do Light´s Hope prišla Aerin a oznámila kapitánovi Brightspearovi, že Argent Crusade sa v Corin´s Crossing stretla so silnejšími nemŕtvymi a vo veľkom počte. Elrendarskí mali po obsadení údolia na severe podporiť vojakov Krusády pred mestom.
Vydali sa teda k barikáde pri Browmanovej píle, kde na nich čakal oddiel rytierov smrti. Ich veliteľka, modrovlasá elfka, bez dlhých rečí prešla priesmykom v horách až k údoliu. Tam sa rozdelili, časť vojakov z oboch skupín šla na sever, kým Elrendarskí spoločne s veliteľkou a pár jej rytiermi napadli zikkurat na juhu. Tam našli telá nemŕtvych, ktoré bolo vidieť aj v údolí.
Postupovali na východ až k jaskyni vedúcej do Šarlátovej enklávy, na ktorej druhom konci bol druhý oddiel rytierov smrti, ktorí čakali na prípadných utečencov od Pohromy. Cestu im ale zahatal obrovský nemŕtvy stvorený z mnohých tiel. S problémami ho zabili len aby sa ocitli voči druhej podobnej veci.
S ťažkosťami týchto nemŕtvych porazili a dostali sa k druhej budove Pohromy. V jej vnútri natrafili na ďalších nemŕtvych a tiež ďalšie telá. Než to ale stihli preskúmať, začuli krik vojakov z druhej strany údolia. Ich mužov pri lesíku na severe napadli štyri obrovské obludy a vo veľkom ich zabíjali. Kapitán a jeho vojaci im šli na pomoc, kým veliteľka rytierov odišla k jaskyni pre posily z druhej strany.
Týchto nových silných nemŕtvych sa im síce s ťažkosťami, ale predsa, podarilo zabiť. Následne Falanthir a Ashia pomocou Svetla očistili kotol, v ktorom boli substancie spôsobujúce nákazu v údolí. Rytieri smrti potom odišli do Enklávy, loviť po prípadných utečencoch, ktorí sa mohli dostať preč, kým šli na pomoc ničenému oddielu.
Kapitán a jeho skupina sa vrátila do kaplnky, kde ich prekvapil zhon a rýchle balenie surovín. Faelin, ktorý sa liečil v kaplnke, im oznámil, že od vojska pri Corin´s Crossing prišla správa o armáde postupujúcej z Fungal Vale k mestu. Všetky zostávajúce sily Krusády sa pripravovali na presun k mestu, ponechávajúc len pár vojakov na obranu kaplnky.
Kým Krusáda pripravovala zbrane, zásoby, balisty, baranidlo, škriatkovské bomby a čokoľvek, čo má aspoň minimálny deštruktívny charakter, kapitán Falanthir prehliadaval všetkých, ktorí bojovali proti Pohrome na blízku vzdialenosť a mohli by byť nakazení. Po naliehaní si nakoniec elfka, ktorá s nimi bola už v Browmanovej píle, dala konečne dole kapucňu a kapitán v nej spoznal Avelion. Keďže ale nemali veľa času na vybavovanie starých účtov, rozhodli sa rozhovor odložiť na neskôr a pomôcť Krusáde s prípravami na rozhodujúcu bitku vojny o Východné Morové zeme.

RP sa zúčastnili: Falanthir, Aerin, Aeira/Faelin, Ashia, Avelion a Moonwolf

Ihned po příjezdu k bývalé vesnici bylo jasné, že tohle nebude procházka růžovou zahradou. Nemrtví byli všude a místo chaoticky pobíhajíchc ghúlů zde stáli organizovaní kostlivci s nebezpečně vypadajícími zbraněmi.

Vojsko Argent Crusade drželo východní okraj města, ale jak se zdálo nebylo v jejich silách nic jiného, dokud nepřijely posily z Elrendaru. Kapitáni Brightspear a Balahen se sešli s velitelem operace a vyžádali si volnou ruku a veškerou možnou podporu.



Prvním úkolem bylo zneškodnění nekromancerů, kteří organizovali armádu nemrtvých. K tomu se skvěle hodili Elrendarští hraničáři. Když padl poslední z nekromancerů k zemi, ukázal se i velitel armády nemrtvých. Strašlivý rytíř smrti, se kterým svedli Elrendarští velkou bitvu a nakonec se jim podařilo jej porazit.



Jednotky Argent Crusade pak vtrhly do města, aby se vypořádali s každým dalším nemrtvým.



Nakonec nad Corin's crossing zavlál prapor Krusády.




Eventu se účastnili: Aerin, Avelion, Balahen, Belion, Faelin, Falanthir, Kattelyn

Upravila si tabard, který jí nikdy právem nenáležel a ke kterému si pomohla ještě jako vzorná pokojská v pevnosti v dobách, kdy o něj jevilo zájem vícero členů různých frakcí ve městě, ať už za jakýmkoli účelem. Nikdy ji nenapadlo, že se ještě někdy bude hodit - Elrendar byl kdesi dávno v minulosti. Odešla tam, kam ji táhlo srdce, za tím, který chce zachránit svět a požádal ji o ruku. Tak... jí to Gorian řekl. A Gorian nikdy nelhal...

Magistři se zdáli s jejím požadavkem i úředním listem doprovázeným elrendarskou i silvermoonskou pečetí spokojeni, nakonec jeden z nich kývl na učně, který se sklonil a nabral flakónek vody zářící světlem a zlatem.

Zapečetili ho runou se znakem fénixe a předali jí ho zpět spolu s jasným vzkazem:
"Ctíme vztahy s Hordou a život nového vůdce shu'halo nám není lhostejný. Naši pomoc v boji s Grimtotemy ale nemohou čekat, jsme soustředěni na vlastní záležitosti. Raději zůstaneme mimo zorné pole nového warchiefa, protože kde Thrall viděl jednotu, on vidí jen válku a zmar. Sami potřebujeme uzdravit srdce i zem."

Vojensky mu zasalutovala, otočila se na patě a bílý plášť za ní zavlál.
Ve stínu chodby stoupající od sálu se studnicí si opět nasadila černý klobouk a zastrkala pod něj rusé vlasy. Napřímila se v zádech a vykročila k síni, kde kdysi bojovalo svůj poslední boj M'uru.

V tu chvíli se rozezněl ohlušující zvuk zesílený magií: Poplach!

Ohlédla se a spatřila magistry zvedající magické bariéry kolem sebe i studnice, jedna z neprostupných stěn rudé a zlaté energie se v tu chvíli spustila přímo za ní, sotva stačila uskočit. Vyděšeně se zadívala zpět k východu na sluneční plošinu.
Stály v něm siluety s netopýřími křídly a rohy. Stiskla v ruce zářící flakónek, až jí zbělely klouby a zavolala zpět jednoho z mláďat fénixů, kteří s ní cestovali jako společníci... nebo snad špehové.

"Démoni? Kudy... ?" ozývalo se ze všech stran.
"Jsme pod útokem! Sešlete ochranná kouzla a aktivujte i rezervní arkánní golemy! Zavolejte posily z města!"

Zůstala na místě jako zvíře v kleci. Nebylo cesty zpět a vepředu zuřil boj.

průběh eventu:

13 důvodů, proč zabít Valendise:

kapitánovy vyjednávací jemné taktiky :

"Elrendarští spolupracují s démony? A proč mi ten zrzek chtěl ustřelit hlavu? V Thunderbluff vypadal, jako by mne chtěl obejmout nebo líbat," zmateně se zastavila na místě, kde to bylo bezpečné a vydýchávala se. Menší z fénixů ji vytrvale následoval.
Magistři už měli situaci pod kontrolou a družina elfů a taurena zmizela v nějakém portálu.
Zkontrolovala si svůj ohořelý černý klobouk.

"A to jsem myslela, že je tu teleportační magie nesesilatelná, ani můj runový kámen nefunguje," zavrčela. "Takže po svých."

Znechuceně se obrátila zpět na cestu k bráně z komplexu paláců.
Arkánní golemové svou práci odvedli skvěle, ať už démoni přišli odkudkoli, byli rozdrceni. Zdálo se to skoro jako zbytečné mrhání sil na předem jasně prohranou bitvu, tedy ze strany toho, kdo velel démonům... nebo šlo o test obran Studnice?

Rozhodně by to měla říci někomu povolanému, ale magistři měli vlastní informační toky. Hádala, že si o všem už cvrlikají dragonhawkové v Eversong včetně detailů o účesech zúčastněných a o přítomnosti taurena na tomto místě.

Silueta elfa s černým culíkem, oděného v pirátské rozhalené košili a příliš těsných kalhotách, která se najednou vynořila v jejím zorném poli proti slunci, ji zarazila, ale nepřekvapila.

"Moonwolfe?" ujistila se nevěřícně. Jak sem mohli pustit elfa, jehož dech by dokázal při neopatrné manipulaci s ohněm odpálit celou budovu?

Přistoupil blíž a vypadal jinak. Široce se usmíval a blížil se s rozpaženýma rukama:
"Budeme přátelé?" jeho hlas zněl jinak. Zvučně, svůdně, zpěvně a... střízlivě.
Naklonila hlavu na stranu.
"Valendis?! Tebe si pamatuji. Kdysi jsi mi zkazil svatbu. Ale není to divné? Vůbec si nepamatuji, koho jsem si brala a jak dopadl. Jen mám pocit, že tehdy zemřela má družička."
"Budeme kamarádi?" zopakoval s ještě širším úsměvem.
Všimla si, že drží v jedné z rukou flétnu. No - buď se vrátil k herectví, nebo ho tehdy na věži Ceroth Sunhand doopravdy změnil.
"Může být. Ale nesahat. Musím ven do přístavu, chytit loď na jih. Ti elfové z Elrendar řekli, že je má láska Gorian v nebezpečí."
"Gorian de Ray?" elf zvážněl a ukryl píšťalku za opaskem: "Asi budeme mít společnou cestu."
Jen kývla, až jí vlasy zakryly bělostnou tvář, pak máchla rukou k východu.
"Doufám, že máš platné doklady, u brány i v přístavu je prohlídka dost důkladná. Až nedůstojně důkladná."

Valendis si písknul, jako by se na prohlídku snad těšil, sevřel ruku na zdobném jílci kordu a vykročil tanečním krokem za vysokou rusovláskou. Tedy za jejími boky, ze kterých nespustil zrak.

Bezstarostnost trvala jen do chvíle, kdy ucítil bodavou bolest v zádech a na prsou. Sklopil zrak a zadíval se na krev na své bělostné košili a zelený průsvitný střep, který mu vyrostl z hrudníku a způsobil neskutečnou bolest.
Chtěl vykřiknout, ale ze rtů se mu drala krev a dusila ho, natáhl ruku za rusovláskou před sebou, která se otočila s výrazem hrůzy a tasila čepele.
Viděl, jak démoni napadli i ji. Pak vše pohltila milosrdná tma.


_________________________________________________________________
Díky za event, který by nebyl možný bez RP GM Eranon a jeho trpělivosti.
Díky za screeny Cerothovi, Avelion, mé maličkosti.
Celé slavné obrovské album je k vidění  zde
Eventu se účastnili: Avelion, Balahen, Belion, Faelin, Flairica, Hallin, Orkelt, Ceroth a Eynor (na více altech)

PS. Scéna s kulovnicí u hlavy byla tak geniální, že jsem ji tam prostě nechala

Vyrazili ještě za tmy, beze spánku, po nutné opravě výzbroje a výstroje, po chvilce zdržení, kdy kapitán zhltal jídlo jako hladový dravec. Vozík tažený kodem získal náskok sotva hodinu a jeho stopa byla čitelná i v začínajícím v dešti, a podle teploty kodího trusu, který našli na kraji provazového mostu, se náskok jejich cíle zmenšoval.

Avelion zarazila kapitánova schopnost domluvit se plynule obecnou řečí s aliančními vojáky tábořícími  na kraji strže oddělující Stranglethorn a Šerohvozd, ale jeho pestrá minulost patrně mohla vysvětlit i tohle.
Podle neochotných lidí a trpaslíků sledujících je přes namířené pušky tudy prý zrzka na raptorovi a s vozíkem projela uprostřed noci, překročila lávku do Šerohvozdu a velikou oklikou se jejich táboru vyhnula.


V Šerohvozdu pak ke svému dalšímu překvapení narazili na pana Faelina, jemuž to opět slušelo více, než Avelion. Hovořil o svých konexích s magistry, kterým vděčil i za zánovní výstroj. Byla půjčená, takže doufal, že ji nezničí jako tu předchozí. Naskytl se ale menší problém – tři osoby už by medvěd neunesl. Kapitán věrný své minulosti opět zavelel k činu hodnému hrdinské písně… nebo zatykače.
Krádež koní z Darkshire.


Ze vsi se dostali nepozváni, ale ne nepozorováni a neslyšeni. Ujížděli na kradených koních, jako by jim za zadky hořelo.
A ono hořelo. Sem tam prolétly i nějaké ty vidle a kámen, popřípadě hozená slepice.
Noční hlídka osedlala zbylé koně, pozvedla pochodně a vyrazila za zlodějskými elfy.


Na kraji průsmyku Deadwind je čekalo další překvapení: vůz, který se snažili sledovat už z Grom’gol. Nalezli ho prázdný, jen se stopami krve, kus od něj ležela vysušená mršina koda, do které už pavouci stačili naklást svá vejce. Raptor podle stop prchl bez jezdce kamsi do Bažin Zármutku.
Trojice tedy rychle pospíšila ke Karazhan v naději, že fénix s vodou ze Sunwellu sem teprve přiletí a že jim Flairičin portál koupil dost času.

a zase ten Orkelt:

Kupodivu se zde jejich cesta opět zkřížila s cestou Jasnovidce – věštec Orkelt pomáhal ve vsi před Mediwhovou věží mágům z Violet Eye bojovat proti duchům. Podle slov mágů se aktivita ve věži i kolem ní zvýšila a proto jsou duše mrtvých neklidnější, než obvykle. Magická pole a štíty, která seslali před časem, jsou nestabilní, a arkánní senzory se doslova zbláznily, jako by se chystalo něco velkého.
Zapečetili tedy hlavní vchod a poslali pro posily do Kirin Tor – ujišťování dobrodruhů, že chtějí jen pomoci, s nimi nehnulo, odmítli přední vstup otevřít.


Arcimágyně Leryda jim jen řekla, že existuje „zadní vchod“, který střeží její učednice, ale prý, kdo ho použil, už se nevrátil. Jen jeden elf se strašnýma očima a ušlechtilou tváří si volně prochází sem i tam, ať je den, nebo noc.
Jen co tauren Orkelt zaslechl, že chtějí cestovat Kryptou, varoval je. Sám by jí prošel pouze ve chvíli, kdy by neměl na vybranou a na hlavu mu padl Caradhras.
Tak jako tak se zdálo, že jiná volba neexistuje – vyrazili proto ke kryptě a pan Faelin cestou vyrobil z kusů rozpadlého plotu provizorní pochodně. Cestou zjistili, že s Orkeltem opět cestuje tajemná a mlčenlivá krvavá rytířka Hallin, která se k nim bez váhání přidala také.
U vchodu do krypt potkali ještě zmíněnou učednici mágyně Lerydy. Zdálo se, že si zlatovlasá elfka svou magickou holí drží od těla talbuka, o kterém jí prý kdosi řekl, že žere děti.

Andilienův talbuk?:

o kapitánově volném čase... jen pro 18+:

Elfka se jim představila, jako by se na drobné zdvořilosti dal najít čas i v nouzi nejvyšší, ukázala jim cestu ke prorezlé a magicky zapečetěné mříži, kterou byl uzavřen vchod do Krypty.
Mříž se nepohnula za pomoci magie ani jemné techniky; Orkelt nakonec vymyslel, že elfky ji mohou podlézt a elfové se snad protáhnou skrz, ale ukázalo se, že by se u toho moc rozcuchali. Navíc někteří elfové nevypadali, že by se mezi mříže dokázali vmáčknout.
Nastala tedy ultimátní zkouška síly svalů, kdy se pan Orkelt a kapitán Balahen rozhodli mříž společně nadzvednout a podepřít.



Temnotou kobky zahřmělo dlouhé a hlasité uprdnutí typu "veletrh".
Po chvilce trapného ticha a obviňujících pohledů byl kapitánem za původce prdu označen jeho vlastní medvěd, který se i přes vyslovené obvinění dál na všechny díval stejně. Hladově.
Na druhý pokus se ale mříž podařilo konečně dost zvednout a všichni se dostali dovnitř jen s pár ulámanými nehty.
Světlo Faelinovy pochodně a svit mágské hole učednice ale odhalily jen prázdnou a na první pohled pustou a zcela nepodezřelou hrobku.

Pat a Mat v Azerothu:

Radost z úspěchu jim zkazil skřípot za jejich zády, ukončený ohlušujícím rachotem, se kterým mříž opět zapadla do uzamčené pozice. Bylo jasné, že se vzpříčila a oni skončili v pasti.
Nakonec našli chodbu, která se zdála stejně opuštěná jako hrobka. Prázdná ale ani zdaleka nebyla. Ve stínech se ukrývali elfští elitní zabijáci. Během boje s nimi byli zatlačeni až na rozcestí – cesty ale byly plné pastí, jako by chtěl někdo předem řídit jejich kroky.

Hidden and Dangerous... warning, obsahuje pirátské výrazivo:

v pasti?:

Po geniálním nápadu páně Orkelta zkusit spustit jednu z pastí a pak ji obejít a vyhnout se tak jejímu účinku - kdy tauren vrhl do pasti kámen - celá jedna část podzemí vzplála. Měli co dělat, aby si zachránili zadky, vlasy i důstojnost.
Přidušeni a načichlí kouřem se zastavili dále a hlouběji, než předtím vůbec chtěli dojít. Cestu zpět teď odřízly nejen mříže, ale i plameny.

Dostali se tak do skutečného srdce Krypty, kde se po kolena brodili prachem, jehož složení raději blíže nezkoumali.
Místo ale nebylo tak prázdné, jak se zdálo. Některé hrobky měly nově osazené a zamčené dveře s nedobytnými zámky, jiné nové a pevné mříže. A další byly snad… obydlené?

Ne všichni zajatci se však po osvobození zdáli přátelští. Hejno elfích konkubín nejprve nalákalo muže z družiny planými sliby rozkoší a radovánek, a pak se je pokusilo zabít. Jejich hlasité vychvalování svalů „toho chlupatého“ nechalo družinu chvíli na vážkách, zda chlupáčem byl myšlen kapitán Balahen, tauren Orkelt, nebo kapitánův medvěd Pívo.
Navíc zvuky jejich boje odněkud přilákaly dobře ozbrojené stráže se znakem dvou zkřížených žezel na štítech.
Oddělit od družiny se zde na dně Krypty nevyplácelo, proto kapitán Balahen přikázal všem držet se ve skupině a postupovat zpět k cestě, kterou sem přišli.

labyrint Krypty:

Po zjištění, že oheň, který je odřízl od horních pater podzemí, konečně ustal, a že většině hlasů volajících o pomoc se stejně nedá věřit, už chtěli vykročit zpět nahoru. Vtom se ozval hlas další a nezněl lidsky ani elfsky. Orkelt ho označil jako Suraku, draka, který jim pomohl kdysi v Tirisfal proti Andilienovým bodyguardům, a který hledal Hawke.  
Dostali se dovnitř do cely, kde byl drak z netherwingské líhně připoután řetězy a zmučen odběrem „vzorků“, který na něm patrně páchali jeho věznitelé. Chyběly mu šupiny a krvácel z mnoha ran, zdál se neschopen letu či rychlejšího pohybu.

Suraku:

Podařilo se jim draka vyvést z těsné hrobky ven do Krypty a chtěli ho odvést na povrch, on ale trval na tom, že musí za Hawke a šel za pachovou stopou stále níže do podzemí, otíral se při tom bokem o stěnu a nechával na ní krvavou stopu… došli až na místo, kde narazili na několik démonů a hlínu prorostlou jedovatými rostlinami.
Právě tam někteří z členů výpravy učinili některá šokující odhalení jako například kapitán, který se přiznal k hrátkám se sukubou; nebo taková Avelion: k tomu, že má chapadla.

vskutku...?:

Učednice z Violet Eye se začala obávat, že se elfové nadýchali nějakého podzemního plynu, řekla proto, že je dostane ven včetně draka a dovedla je zpět k východu, přes který se dostali za pomoci teleportu od jejích mistrů.
Suraku byl odveden k mágům pro ošetření a kapitán Balahen se vydal vyhlížet posily, pro které vzkázal předchozí noci do Elrendar. Ostatní si alespoň na chvilku užili zasloužený odpočinek a nabrali síly pro návrat do krypt - ještě stále totiž nenalezli cestu skrz, do Gorianova doupěte.

Jak vyvenčit svého draka:

Po krátkém odpočinku se vrátili zpět ke kryptě a tentokrát se dovnitř dostali za použití magie učednice, která byla pověřena jejich doprovodem. Kde se vzal tu se vzal, přímo uprostřed akademického sporu mezi Faelinem Darskun a zmíněnou učednicí, objevil se elf v masce, který v okolí prý lovil večeři a hledal poklady. Připojil se na čas k jejich výpravě a teprve ve sklepení se ukázalo, že jde o silvermoonského generála Emeralda Nurimu.

výprava pokračuje:

Po předchozích zkušenostech s odstraňováním pastí  a následného závodu o život s ohněm v chodbě se tentokrát kapitán rozhodl zakázat házení kamenů, kostí a čehokoli podobného kamkoli . I jal se sám jednu z pastí odborně rozebírat. Úspěch to byl tak mohutný, že mu trochu ohořelo obočí i bradka, jak rychle velel ústup před další plamennou stěnou. Generál Nurimu se tentokrát zdržel komentáře a raději se pohyboval kolem ukryt ve stínech a dohlížel na bezpečí celé skupiny.

trap master :

U jedovatých rostlin, které je zastavily při jejich předchozím pokusu o průchod, zkusili mnohé: květenu vypálit, obejít, zastrašit a přechytračit. I tak neunikli bolestivým popáleninám a poleptání. A někteří i pošramocenému egu. Pan Faelin se zde vydal ze sil snahou rostlinstvo spálit za pomoci své magie, ale bylo tak husté a provlhlé, že se čin nedočkal kýženého výsledku. Navíc kouř stoupající z rostlin některé z nich nutil slzet a kýchat. Po tom co nějakou dobu meditovali jak zničit nezničitelné, nakonec následovali blondýnku z řad mágů, která správně odhadla, že v květinovém bludišti jde o obratnost a rychlost. Ne o stání a žvanění na místě.

náhodou farstrideři umí i cizí slova!:

Bludiště mezi rostlinami je nakonec dovedlo až další kryptě – tato byla uzamčena pevnou mříží, která se zdála být o dost používanější, než ta, se kterou zápasili u vchodu.
Za mříží nenechavci objevili laboratoř prosycenou pachem felu, plnou zlověstných run, krystalů a obsahující i trvalý portál a vyvolávací kruh. Tehdy si při pohledu na ostatní generál Nurimu raději vyměnil kápi za děsivou plynovou masku, což ostatním moc na pocitu sucha a bezpečí moc nedodalo: sami tak dokonalé vybavení postrádali.
Učednice všechny varovala, aby nesahali na portál a ani na kruh na zemi, ale někteří se prostě museli o všem přesvědčit na vlastní kůži: co kdyby ty věci mohli použít a nezničili tím svět?
Portál i kruh se aktivovaly poté, co přes ně několikrát přeběhla elfí noha a tauří kopyto. Ve chvilce tak mamlasové bojovali s obřím nathrezimem, proti kterému jim snad pomohlo více štěstí, než sil a rozumu. Démon byl totiž v síle omezen mocí vyvolávacího a poutacího kruhu, ve kterém se zhmotnil.

can't touch this:

Nakonec odhadli, že felové krystaly v místnosti fungují jako zdroj energie pro portační zařízení, tak se je rozhodli zničit a portál zakrýt ledovým kouzlem. Během jejich snažení kov portálu nevydržel střídání teplot a rozsypal se na malé kousky.
Dobrodruhové pak volili cestu dál – zda zpět mezi jedovaté rostliny - či dolů do jámy plné vody, ve které se vlnilo cosi jako obrovská chapadla s přísavkami a trny.
Zjevně trpěli nedostatkem pudu sebezáchovy či zdravého rozumu, protože se rozhodli skočit dolů. Ti, co nesouhlasili, byli strženi i proti své vůli.

tentacle rape:

Po ošetření vzniklých ran se již celkem dobití dostali na kraj podzemního jezera, jak tu hnusnou zatopenou část Krypty nazvali. Temná jáma zaplněná ledovou vodou, ve které, jak záhy zjistili, viselo na hácích spousty rozkládajících se mrtvol.  Nešťastníků, co patrně měli stejně stupidní nápad jako oni: jít si zaplavat.
Když kapitán zavelel svléci se do naha, někteří exhibicionisté už byli dávno svlečeni, jako by čekali jen na to… a falešný stud začali předstírat až dodatečně.



Učednice z Violet Eye slíbila, že pohlídá jejich věci, očividně tak maskovala svou neschopnost plavat, oni ale trvali na tom, že si je ponesou na druhou stranu s sebou v Avelionině bezedném batohu plném kradených věcí.
Nastalo tedy svlékání a zdánlivé neočumování se, které si asi nejvíce ze všech užíval generál Nurimu, zcela bezostyšně sledující celou skupniku po tom, co se chrabře nabídl, že pohlídá zaparkovanou blondýnku. Ta se taktně a stydlivě otočila zády k naháčům, a pak se dlouze upravovala v zrcátku.

Vrrrrr (a za screeny poděkujte Avelion) :

Že udělali chybu zjistili ve chvíli, kdy se na druhé straně oblékli a ozbrojili a vzápětí vběhli do rány přesile nemrtvých pracujících na dalším supertajném projektu pana de Ray. Hlava nehlava, suší nebo mokří, skočili zpět do vody a plavali pryč.




V další místnosti za vodou, plné ohlodaných a polámaných kostí, ve které se udýchaně zastavili a ždímali, ještě našli obří hnusnou nemrtvou věc, která pana Faelina označila za otce, zatímco se dloubala v nose.
Chytrou lstí té mýlky využili a věc poslali „hrát si s panenkami“ (čti: nemrtvými), kteří jim byli stále v patách.
Toho, že se pan Faelin patrně nějak podobá Gorianovi de Ray, chtěli ještě využít, žel dalším kostlivcům to už bylo docela jedno.

tatííí:

Mokří a naštvaní pak vylezli zpět na místě, kde původně opustili elfí učednici, kterou se rozhodl pohlídat generál Nurimu. Nebyla po nich stopa, zato z hromady kostí ve vedlejším velkém sále lezlo cosi, co je přimělo trochu více zvážit svou hlučnost a nápadnost, stáhnout půlky a dál se pohybovat nenápadně.

kostíci!:

Emeralda a učednici našli schované ve stínu v ukryté komnatě o patro výš, kterou hlídali dva arkánní strážci a magické bariéry elfího původu. Během pokusu oklamat golemy Gorianovou a Faelinovou podobností nakonec došlo k boji a konstrukty musely být deaktivovány vyjmutím jádra uprostřed těla. (čti: rozstřílením na střepy...)






Po chvíli soustředění nakonec přišli na to, jak otevřít magický zámek na dveřích a vstoupili do malé komnaty, které vévodil oltář se svícemi pokrytý zaschlou krví, runový kruh v barvě felu na zemi před  ním, a obraz polonahé elfky na stěně za oltářem. Rusovlasá dívka na něm měla obvázaná zápěstí a vypadala, že umírá na posteli prosáklé krví. Byla to Hawke a nesla všechna zranění, která za poslední týdny utržila, ačkoli na ní samotné se rány ztrácely.  Jako by rány místo ní utržil tento obraz.

obraz:

Konečně pochopili, odkud pramenila podivná nezranitelnost pana de Ray, či jeho schopnost se zotavit téměř z čehokoli. Kapitán vypadal, že má všeho právě plné zuby, když si všiml truhly v rohu vedle knihovny. Vypáčil její zámek a sáhl do ní pro dvě poloprůhledné čepele, které kdysi nosila Hawke. Tak-tak stačil uskočit plamenům, jak truhla vzplála.




Místnost plná knih a dalších obrazů začala hořet a v panice se kdosi z nich opřel o jednu z knihoven. Ta se odsunula stranou a odhalila úzké točité schodiště vedoucí kamsi vzhůru. Zadívali se na sebe, a pak po něm vyběhli  nahoru.





Při zjištění, že se dostali do věže, kam mágové zakázali vstup z důvodu udržení stability magických polí až do příchodu posil z Kirin Tor, se blond učednice omluvila a rozloučila s tím, že musí podat hlášení svému mistrovi.
Generál Nurimu ji s rošťácky zvednutým obočím následoval do malého portálu, který vytvořila a povídal cosi o soukromé lekci plavání v džungli.



Zůstali sami v chodbě obydlené pavouky a netopýry, na místě plném záhad a nebezpečí.
Dostanou se ještě někdy nějak ven? A najdou ztracenou Hawke, Valendise a Goriana?




________________________________________________________________________________________________________
Eventu se postupně po dva večery účastnili: Hallin, Orkelt, Emerald, Balahen, Faelin, Avelion, Eynor; Ceroth na mnoha altech a v mnoha podobách a smnohými chapadly.
Děkuji RP GM Eranon za skvělou přípravu a dobře odvedenou práci, smysl pro humor, rychlou reakci i fantazii... i za hodiny, po které se nám věnoval. A za tu správnou záporáckou atmosféru.
screeny: Ceroth, Avelion
scénář a plánování spawnů: Eynor
celé album zde

kouzlo nechtěného:

Vynořila se z lázně a nechala konkubíny, aby ji osušily a oblékly. Zatímco jí upravovaly vlasy rudé jako oheň do svůdného účesu a oblékaly ji do černých krajek a sametu pro jejího pána a snoubence, sledovala svůj obraz v zrcadle a ruce držela daleko od sebe jako loutka, která čeká na toho, kdo jí vdechne život.
Jako by v zrcadle byl někdo jiný. Někdo jiný, kdo se po celé té lapálii se Sunwellem chystá na večeři s Gorianem… na večeři před svatbou, do které zbývají tři noci.
Pokusila se usmát, ale její plné rty se nepohnuly, zvedla k nim ruku a dál sledovala obraz té mrtvolně bledé elfky v černé krajce a sametu, kterou otrokyně zdobily šperky a voněly nejdražším parfémem ze Silvermoon.
Něco bylo špatně, ale nemohla tomu přijít na kloub.
Sliboval dnes k večeři drahé hosty z Elrendar Keep. Sliboval, že snad přijde i sám lord Sunhand, pro kterého připravil speciální překvapení. Dar.
Měla by mít tváře růžové od napjatého očekávání… bude se vdávat za dokonalého aristokrata, měla by hořet nedočkavostí a štěstím –
Otrokyně dotáhly korzet tolik, že se skoro nemohla nadechnout, urovnaly jí sukni úzkou tak, že sotva mohla učinit delší krok, pak se poklonily a pozpátku a stále v předklonu odešly z ložnice.
Odvrátila smaragdově zelené oči od zrcadla a stiskla na chvíli pěst, jako by bojovala s touhou to sklo rozbít.
Se vzpřímenou hlavou pak vykročila chůzí hodnou královny dolů na schodiště do šachového sálu a světlo svící a pochodní pozlatilo její rudou hřívu i perlově bílou pleť.
Tehdy poprvé to zaslechla…
Křik, pak hysterický smích a zařinčení čepelí.
Strhnula ze zdi nejbližší pár zbraní a svou urozenou sukni zničila hned při dalším skoku až k pasu. Vztekle ji ze sebe strhnula a odhodila kamsi do propadliště dějin.
On je v nebezpečí!
„Goriane?!“
Narazila na zavřené dveře, pod kterými k ní prýštila krev. Šachový sál byl zapečetěn a uvnitř něj probíhal boj na život a na smrt
„Goriane!!!"

Průběh eventu:

nevinná panna Avelion se snalostí mezirasových (obchodních) styků :

Odborníci!:

brainwashed:

Hrdina bez bázně a hany?:

Faelinovo coming out?:

Dívala se do temnoty před sebe, jako by nevnímala váhu těla ve svém klíně, jednu ruku zapomněla v elfových narezlých vlasech a snažila se přemýšlet.
Myšlenky byly jako démoni číhající ve stínech na její první zakolísání. Vzpomínky bolely jako rány karabáčem, kdykoli se snažila zaměřit na tu postavu v nich, ze které zbyl jen obrys.
Tihle elfové s bílými tabardy ji chtěli svést z cesty. Nejvíce ze všech ten zraněný, jehož spánek hlídala. Zdál se n apohled roztomilý stejně jako spící tygr: ten také vypadá k pohlazení… když spí. Ale jen proto, že spí, to nepřestal být tygr, který vám ukousne ruku, když ho zkusíte pohladit.
Tlumené povely střídajících se nočních hlídek z venku ji na chvilku vytrhly z propasti pomatených vzpomínek, ve které vždy chodila jako v začarovaném kruhu.
Byl to Gorian, kdo ji zachránil z Labyrintu Stínů a Gorian, kdo jí ukázal Nagrand. To on zastavil Valendise a zachránil Cerotha Sunhanda. Byl to Gorian, koho viděla jednou ranou přepůlit toho orkského černokněžníka, nebo -
Očima se vrátila k zraněnému elfovi, jehož hlavu držela na klíně – byl větší a těžší, než většina těch, které znala. V rozhalené bílé košili, kterou mu darovala v Grom’gol, prosvítal zkrvavený obvaz a přes ohryzek se mu táhla tlustá jizva, jako by ho snad už jednou oběsili. Opatrně ji přejela prstem, na chvilku jako by neslyšela neustálý Gorianův šepot ve své mysli… přikazující jí návrat. Prosící o pomoc. Nic. Bylo ticho, dokud se dotýkala tohoto cizince.
Protáhla si pod ním nohy tak pomalu, aby ho nevzbudila, zapřela se zády o krabici se znakem hordy a vzhlédla ke střílně na protější zdi.
Venku vycházely oba dorůstající měsíce. Do svatby s Gorianem zbývaly tři noci a najednou nebylo nic jisté ani jasné, jako před pár dny. Poprvé ji napadlo… že by se nemusela vrátit.
Sklonila se nad raněným elfem, kterému říkali „kapitán“ a pečlivě si prohlédla rysy jeho tváře, jak jen to bylo uprostřed noci možné. Její rudé vlasy mu na chvíli zastřely tvář jako závoj, jak sledovaly její pohyb.
Měla zatraceně silný pocit, že se stane něco strašného.






Varedis se odvrátil od scény prosvítající otevřenými dveřmi orkské krčmy, nasál vzduch, jako když větří zvíře, a vystoupil zpět po úbočí hory k místu, kde nechal gryfona. Obvaz na jeho prsou se leskl prosakující krví, ale na rtech mu hrál provokativní úsměv.
Nevzdají to. Vzal Gorianovi cosi, co chtějí. Mají potenciál toho psa odlákat od prahu jeho pána, a pak bude konečně moci udeřit na Malchezaara. Jen je dostane tam, kam potřebuje.
Tentokrát se s ním utkají na jeho území a on bude připraven.
Stiskl v ruce felový krystal s kapkou krve, jako by ho chtěl rozdrtit. Elfka bdící v pevnosti se rozechvěla bolestí a schoulila se sama do sebe.
Ona bude klíč, který mu odemkne bránu.







________________________________________________________________________________________________________
Všem zúčastněným díky za RP, které bylo epické a akční z mnoha úhlů pohledu
Obsazení: Avelion, Balahen, Corin, Faelin, Hallin, Hawke, Orkelt
Scénář: Eynor
Celé album zde

Zastavili se před portálem, z oblohy se jako vždy na tomto místě sbíhaly blesky. Orkové, kteří ho strážili, jim popsali poslední, kdo prošli na druhou stranu, v dokonalém detailu. Nemohli se splést.
Nejprve zraněný zlatovlasý elf s páskou přes oči, pak dvojice rusovlasé elfky a elfa na helikoptéře. Kechi a Hawke měli náskok.
Stiskl ruku na jílci dýky za opaskem a chvilku sledoval portál, před očima jednu ze scén v Dreadmaul hold, když ji zaslechl, jak se domlouvá s JEHO mágem o tom, že ho vyřadí z boje s lovcem démonů i za cenu toho, že ho promění v ovci.

„Pokud si pochybuješ, že jsem schopnej porazit jednoho podělanýho lovce démonů… je mi jedno, jak je silnej!“ vyběhl za ní z budovy a přerušil tak její pikle se slečnou Záhadou Amberdusk.
„Jste zraněný,“ hovořila klidně a vyrovnaně, „svěřit do vašich rukou životy vaší posádky je nepřiměřené riziko.“
„Proto to bude jen on a já... a vy se budete držet z cesty,“ opáčil se svým obvyklým sebevědomím. Viděl, jak jí naběhla žilka na čele a stiskla pěst, ale neměla zbraně. „A ty mne za ním dovedeš.“
Moment.  NEMĚLA zbraně.
Na chvilku se na něj dívala s divokým vzdorem, pak se otočila a utíkala k místu, kde večer ustájila wyvernu.
„Zkuste mne zastavit!“
Avelion se za ní rozběhla s krvežíznivým výrazem - očividně to brala jako výzvu.
Občas doopravdy váhal, jestli by nebylo moudřejší ji střelit do nohy, a tak zpomalit. Ji i tu druhou zrzku.

„Kapitáne?“ pan Faelin přitáhl jeho myšlenky zpět k současnosti. Elf v róbě zářil nadšením jako děti na školní exkurzi a studoval Temný portál.
Potřásl hlavou a zahnal z ní vzpomínku na jiné setkání zde u portálu. S černým drakem, kterého na něj poslal Gorian de Ray před půl rokem.
„Jaké je projít portálem?“ mudrovala Avelion, která už patrně zase měla ty své „špatné pocity“.
„Jako projít jakýmkoli jiným portálem,“ odvětila Flairica Amberdusk tónem učitele a bedlivě dál sledovala družinu, ostatně jako vždy. Tak pozorně, že z toho šel mráz po zádech.

Varedis je chtěl v Outlandu a kapitán Balahen z toho sakra neměl radost. Dal povel sesednout a provést jízdní zvířata portálem za uzdu, aby se neplašila. Když vystoupili po schodech až bráně, najednou se její plocha rozvlnila a přímo proti nim prolétl fénix, tak, že se sotva stačili sehnout. Pak druhý. Ohlédli se a viděli jejich plamenná křídla mizet nad rudými horami na severozápadě, tam, kde se v dálce bělala Slonovinová věž.
Netušil, jak mu znovu skočila kulovnice do ruky, ale nevystřelil. Sklonil hlaveň, pak jí máchl k portálu a kývl na ostatní:
„Jdeme.“

Průběh eventu:

léčitelka ve jménu světla:

Catch her if you can:

neserte Varedise...:

I kapitán má své emo dny:

always look on the bright side of death:

Kapitán Balahen se unaveně narovnal s poněkud ohořelým obočím a nic neříkajícím výrazem.
Země kolem páchla jako spáleniště a felové obrazce, které na ní vznikly během boje s Varedisem, teprve pomalu pohasínaly a chladly.
Faelin vypadal méně unaveně než obvykle, ale jeho róba byla na cáry. Kechi a Avelion měli co dělat sami se sebou – ostatně blonďáka tu po skoku do lávy už ani nikdo nečekal. Navíc polonahého. Flairica stála nad tělem lovce a dumala o chybách, které tak nerada opakovala a Hawke-
Ohlédl se.

Zrzka stála na samém kraji terasy, jako by se snad chystala skočit dolů, beze zbraně, bez wyverny a vybavení, sama uprostřed pekelné pustiny plné démonů a sopečného popela.
Zadíval se na pergamen, který našli u Varedise – ručně načmáranou mapu Blasted lands, kde byla přes zátoku na jihovýchodě nakreslena dvě zkřížená žezla: znak rodu de Ray.
Pomalu se vrátil k Varedisovu tělu a vydal rozkaz vzít jeho čepele do pevnosti. Aniž by se dál staral o osud zrzky nebo družiny, sklonil se, sebral svou orkskou halapartnu ze země a pískl na Ha’raku i na medvěda.

Přišli o mocného spojence a byli na nejlepší cestě ztratit velitele. Naaru neznají lež a A'dalova slova byla dost jasná.
Vítězství mělo hořkou pachuť. Vyhoupl se do sedla a bez ohlédnutí se vznesl pryč.
Avelion se otočila na zbytek družiny s jasnou otázkou v očích. Flairica jen pokrčila rameny a otevřela portál do Shattrath. Hawke i kapitán byli v trapu, jako obvykle.
„Inu, já si pro změnu dám koupel, večeři a nocleh v posteli hodné elfa,“ poznamenala mágyně a Kechi i Faelin ji s díky následovali portálem. Avelion se otočila k opuštěnému chrámu a zamumlala si pro sebe:
„A co když tu ta kniha přeci jen někde JE?“



________________________________________________________________________________________________________
Eventu se účastnili: Balahen, Kechi, Flairica, Avelion, Hawke, Ceroth (alias Varedis)
Celé album se screeny od Avelion, Cerotha, Eynor je zde
Díky za GM podporu RP GM Eranon

Nevěděla, jestli se smát, nebo plakat. Krystal byl pryč a Gorianovo sevření jejích myšlenek povolilo. Svět měl najednou i jiné barvy, než černou a bílou. Vzpomínání na vše, co zapomněla, nepůsobilo bolest, jako když to zkoušela dřív.
Stála na důlní plošině pod sopkou, nad kterou někde zapomněla svou poslední wyvernu, po tváři si rozmázla slzy a vločky popela jí padaly do vlasů i do očí.

Krystal byl pryč a už ho nikdy neměl nikdo najít. Její mysl patřila jen jí samotné a Gorianův šepot sem přes portál prostě nedoléhal.
Bylo by tak snadné se nikdy nevrátit. Tedy pokud by za ní neposlal Stopaře - jeho jezdce, co lovili uprchlé otroky.
Zavadila prstem o zlatý obojek se znakem rodu de Ray a euforie ji přešla.
Srdce jí na chvilku sevřelo něco jako ledový spár. Nemohla zůstat na místě. Nemohla se přestat hýbat. Nemohla se zastavit a nemohla mít klid, dokud on dýchá.
Odhodlaně se otočila k výtahu a málem umřela hrůzou.

Stál tam v celé své neochvějnosti ve zbroji Elrendaru, na hlavě přílbu a na rameni dvouručku z Nagrandu, medvěda u boku. Skoro si vybavila nějakou zapomenutou myšlenku, ale ztratila ji, než ji dokázala uchopit a prohlédnout důkladněji.
Obešel ji krokem dravce a medvěda jí nechal za zády, jako by jí chtěl odříznout cestu.
Točila se k němu čelem s výrazem zvířátka v kleci, zatímco vykračoval po samém kraji plošiny s jistotou námořníka zvyklého chodit po ráhně i za bouře. Nesejmul tu helmu ani ve chvíli, kdy ji oslovil.

„Nečekal jsem, že to takhle skončí.“
„Přišel jste mne zabít?“
„Teď, když vím, že to tak jednoduše nepůjde? Přemýšlel jsem dlouho, co udělám… rozsekat na kusy? Spálit? Nemyslím,“ ukázal na svou obouruční orkskou zbraň zavěšenou přes rameno.
Zasmála se, ale neznělo to vesele. Vlastně to ani moc nepřipomínalo smích.
„Do toho. Vy spolupracujete se správnými chlapy, s kladňáky. Já se zapletla s tím špatným, očividně. Ale ten lovec démonů mne doufal zabít a přitom mi zničením krystalu prokázal službu. Má mysl je zase jen moje a pro jednou ostrá jako čepel zabijáka. Nebudete to mít snadné.“
Zakroutil hlavou, pak se sehnul, nabral hrst sopečného prachu a nechal jedovatý vítr, aby mu jej odvál z dlaně.
"Tohle místo bývalo tak nádherné a teď je to pustina."
"Morové země byly pustina," řekla nesouhlasně, ruku za zády na vrhací dýce za pasem.
„Mí lidé už mne jednou zradili. Podruhé to nenechám zajít tak daleko. Myslíš, že ty jsi ztracená? A co mám říkat já? Už ses houpala na laně obklopená těmi, kterým jsi věřila?“ zastavil se na kraji plošiny, otočil se k propasti zády a zhoupl se na patách. Každý normální elf už by letěl dolů, ale on byl dál tam a sledoval ji štěrbinou v hledí přílby.
„Potřebujete pomoc a já netuším, jak vám pomoci… a jděte od toho kraje, bojím se o vás,“ zamračila se a pustila dýku.
Náhle udělal rychlejší krok blíž k ní:
„Ne. Já pomohu tobě, dal jsem slib.“

průběh eventu:

...vskutku?:

pan kechi je na dálkové ovládání!:

Avelion pobídla wyvernu níž a nestačila se divit: prostor před bránou mágovy věže se bělal stany se zlatou zástavou Elrendaru. Dokonce i teď, na večer, viděla kolem ohňů odpočívat dobře několik stovek elfů.
Nechala zvíře přistát a rozhlédla se. Stranou spatřila skupinku, ve které i na dálku poznala část „své“ družiny, ale kapitán s nimi nebyl.
Hawke seděla na Faelinově wyverně, držela v ruce jakousi knihu a provokativně se předkláněla. Elf, který se vždy tolik ovládal, vypadal, že je na hranici soudnosti, prostor kolem něj doslova černal potlačovanou energií hněvu.
Flairica se dobře bavila a pan Kechi jen rozhazoval bezmocně rukama.
Seskočila ze sedla a pleskla wyvernu, aby se doběhla napojit… odměnou jí bylo otřepání se, při kterém se z wyverny zvedl oblak sopečného prachu. S kýcháním a kašláním a trochou nadávek vzala od sedla svůj batoh a vykročila za ostatními.
Přesně doprostřed vášnivého rozhovoru.

„... když se nám ho podaří nasměrovat k tomu Stromu, tím lépe. Prostě musíme upoutat jeho pozornost jinam, pokud to vůbec uvnitř bude slyšet…“ vykládal pan Kechi.

„To se mělo stát hned na začátku. Navíc uvnitř je věc, která ho má zabít, pokud jsem to správně pochopila. DAR pro Cerotha Sunhanda.“ Hawke před sebou držela otevřenou knihu se strašidelnými deskami a pomalinku z ní trhala jednu stránku, očividně pobavena Faelinovou fyzickou i psychickou bolestí pramenící z jejího kacířství.
Nevzrušeně pokračovala: „Otázkou je, jestli DAR má Gorian, nebo ten eredar. Je tu ale něco, nač jste zapomněli.“

„Mohu vzít vojáky ke stromu, napadnout to tam, získat to jméno i bez něj, vytvoříme meč a zachráníme ho!“ Faelin hovořil velice rychle, střídavě bledl a rudl, ruce natažené ke zrzce na wyverně a knize, kterou ničila.
„Dejte mi ty knihy, nebo vám provedu věci, co vám ani Gorian neudělal!“

Hawke seskočila ze sedla a přistoupila k němu blíž, snad aby na její dílo zkázy viděl lépe. Tvářila se jako hráč pokeru.
„Sex pro změnu v posteli?“ optala se cynicky.

Zvuk trhajícího se pergamenu doslova otevřel kudlu v kapse i Avelion, ale zatím se držela ve stínu. Flairica kašlem zamaskovala smích.
„Ne, děkuji,“ odvětil Faelin, „ale prosím si ty knihy!“

„Démonické knihy,“ Hawke nesouhlasně kroutila hlavou a pokračovala v pomalinkém trhání stránky.
„Netuším, jak je na tom Sunhand, ale většina osob, která se Gorianovi podívá do očí-“, Hawke učinila dramatickou pauzu a zadívala se na Flairicu. Elfka kývla při nehezké vzpomínce na Silvermoon, kterou obě sdílely.
„Kdo z vás odolá ovládnutí mysli?“ Hawke se rozhlédla po ostatních.

„Já. Tedy… myslím, že ano,“ ozval se Faelin a oči všech přítomných se na něj obrátily. Pan Kechi pronesl cosi ve smyslu „to nevíme, dokud to nezkusíme“ a Hawke zachmuřeně kývla.

„Je toho mnoho, co se musí udělat. A Sunhand dovnitř vtrhl bez přípravy. Bez informací.“

„Musíme počkat na kapitána, jen on má právo vést vojáky do jiné akce – ke Stromu,“ trval Faelin na svém, „já tu pravomoc nemám.“

„Já se vzdálím a vyčkám vás tam. Pobyt tak blízko Gorianova sídla mi nečiní dobře.“

„Zapomněla jste, že vás nesmíme nechat bez dozoru. Co kdybyste se splašila a nikdo u toho nebyl?“ optal se pan Kechi a zakřupal prsty.

Hawke se zamračila.
„Klíč od horní branky mám – pokud vám ho nebudu chtít dát, stačí mne zabít. Jen se pak raději držte dál od mého těla.“

„NE!“ vykřikla Flairica, až Kechi nadskočil a Hawke s křivým úsměvem zvedla jedno obočí.

Avelion vstoupila do jejich diskuse s brbláním o tom, kam se to všichni zašili a dotazem směřovaným na Hawke.
„Už normální, nebo pořád zamilovaná?“

„Budu čekat u stromu čarodějnic za úsvitu. Pokud se neobjevíte, zkusím tu věc ukrást. Tedy… jestli tam je.“

„Dobře… ale dejte mi už konečně ty posrané knihy!“ Faelin hrozivě máchl rukami a zbytek společnosti se k němu znovu otočil s otevřenými ústy. Sprosté slovo?! Doopravdy řekl-

Hawke si jemně odkašlala, zavřela knihu, kterou tak mučila, natáhla se a se sladkým úsměvem urovnala elfovi jeden pramen vlasů za ucho.
Faelin mlčky stál a hněval se, ruku dál nataženou k ní.
Elfka mu podala knihu, kterou držela, pak ustoupila a poslala k němu jeho wyvernu.
„Celá jen vaše,“ řekla hříšně a elf se s vášní vědce vrhl k brašnám a kontroloval stav knih.
Ohlédla se po něm a pokrčila jedním ramenem.

„Teď si budu muset ukrást jinou wyvernu,“ povzdechla si Hawke, oči upřené na Faelina osahávajícího knihy a vedoucí zvíře z jejího dosahu, „a ano, Avelion, stále zamilovaná, Slunci žel. A jako vždy do toho špatného.“

„A knihy o démonech už byste krást neměla! Jdu je prostudovat a popřípadě možná zjistím, co na nás může poslat ve věži,“ brblal Faelin a vedl wyvernu s knihami ještě dále stranou, „nebo jak vyřadit jeho portály.“

„Vy mu dáte knihy o démonech?!“ Avelion se pomalu začala žhavit doběla.

„Mohu nějak pomoci?“ nabídla se Flairica a Faelin si ji přísně prohlédl.

„Máte zkušenosti s vyvoláváním démonů?“

„Jen teoretické, jinak z praxe vím jen to, jak někoho vysát,“ odvětila zrzka klidně.

„Jen ty z druhé stra-… počkat, to nebylo na mě?“ ozval se ve stejnou chvíli Kechi.

„Hádám, že to za jednu noc snad zvládnu. Potřebuji spíše praktické zkušenosti… hm, dobře pro vás, že to umíte, vypadá to hnusně a je to dost kruté, nikdy jsem to nepoužil, ale pro zastrašovací účely…“, Faelin se pochmurně usmál.

„Používalo se to v Outlandu k vysávání démonů,“ Flair pokrčila rameny.

„Jako démonickej pes? FUJ!“ Avelion sáhla po zbrani. Kechi na mágyni vyvalil oči a hlasitě polkl.

Faelin s díky odmítl pomoc a odvedl wyvernu až k tábořícím farstriderům, kde se usadil u jednoho z ohňů. Hawke za ním zavolala cosi o tom, aby si pořídil dobré světlo, nebo si zkazí oči.

Pak se vážně obrátila na ostatní:
„Ta věc o Daru nebyl žert. Pokud máte jakýkoli způsob, jak Sunhanda dostat ven, udělejte to,“ náhle se zadívala mezi stany rozšířenýma očima, přikrčila se a… zmizela.

"Co to zase bylo?!" rozčílil se pan Kechi. Chvilku marně pobíhali kolem, ale zrzku už nespatřili, jen zaslechli její tlumený výkřik radosti.

Chvíli na to nad nimi prolétl azurový nether drak, jehož jezdec uhýbal šípům farstriderů a volal na ně:
„Budu vás čekat u Stromu!“

Pan Kechi zasakroval a šel si pro šroubovák.






________________________________________________________________________________________________________
eventu se účastnili: Faelin, Flairica, Hallin, Hawke, Orkelt a Ceroth (jako karavana a chapadla), do dění zasáhli i Avelion, Lykourgos a Balahen
album se screeny od Cerotha, Eynor a Avelion je zde

Vstoupila do ledové vody vodopádu, ale stejně ze sebe nedokázala smýt vzpomínku na necudný dotek modrovlasého elfa a vlastní přeochotnou reakci.
Něco uvnitř ní se sevřelo hrůzou a zatnulo hněvem, jako by ukradený polibek zanechal stopu podobnou ponižující ráně bičem. Od chvíle, co ji modrovlasý políbil, cítila kolem sebe Gorianův hněv, jako by černokněžník stál jen krok vedle ní.
Jako černý mrak, který překrýval vše v dohledu. Jeho šepot sliboval smrt každému, kdo se dotkne jeho hračky.

Vrhla se po hlavě do nejhlubší tůně pod vodopádem, až voda vysoko cákla, a zadržela dech… co nejdéle…
Zůstala u dna tak dlouho, až jí krev začala hučet v uších i ve spáncích. Takhle ho konečně neslyšela.
Nemůže zemřít, dokud existuje ten obraz. Vždy se bude vracet a některé věci tedy bude mít před očima už navěky.

Nad vodou se rozlehl dračí řev. Polekaně vystřelila nahoru jako šíp, zalapala po dechu a rozhlédla se.
Azurový drak kroužil nízko nad hladinou a vydával svůj osobní druh nářku, který šetřil pro chvíle největšího zoufalství, když nemohl najít vhodná slova ani ve své drakonijštině.
Neměla čas se litovat.
Byl tu Suraku, který cítil její bolest, pohrdání i nenávist k sobě samotné… a byla tu bitva, která je oba čekala.
Doplavala ke břehu a osušila se, pak se začala pomalu oblékat do zbroje.

Průběh eventu:

Suraku ji dloubl nosem do ramene, snad aby se sebrala. Ohnala se po něm a dál se choulila do klubíčka, dlaně přitisknuté na uších a oči zavřené. Seděla na jedné z mohutných větví „Varedisova“ stromu, protože tady, tady ten šepot slyšela méně. Nejdéle zítra se přidá k bitvě v Karazhan… a sama netuší, jak obstojí, pokud si Gorian opět vyžádá její mysl.

Suraku do ní znovu dloubl, div nepřepadla dolů, otočila se s tváří od slz, co se děje. Drak se mlčky a nevrle přesunul stranou ke kmeni a odkryl tak výhled na elfa, který už delší dobu stál za ním.
Kapitán Balahen, kterému se nedokázala podívat do očí.
Netušila, čím pro něj vlastně je: hmyzem, který je třeba rozšlápnout, nebo nepřítelem, který stojí v cestě? Někým, kdo ho zradil jako ti, co ho kdysi chtěli pověsit?

„Měl byste být se svými lidmi, potřebují vás,“ řekla a odvrátila se, aby snad nezahlédl tu divokou radost z prostého faktu, že ho vidí živého. Zamračila se na vodopád nad vzdáleným jezerem, jako by za vše mohl on.
„Stěží si připadám jako jejich velitel. Možná na to prostě jen nejsem dost dobrý,“ odvětil a studoval její schoulená ramena i rudé vlasy. Otočila se zpět tak prudce, že jí kolem hlavy na chvilku udělaly ohnivou svatozář.
„Vydržím všechno, ale jestli o sobě začnete pochybovat vy, nemám proč bojovat ani já,“ odsekávala slova jako by je krájela nožem. Stále se stejným výrazem ji sledoval, když se zvedla a otočila, přistoupil k ní opatrně blíž.
„Co vaše rána?“ přejela prstem zdobení jeho zbroje na hrudi a on ji rozepnul, rozhrnul košili a odhalil tak tenkou světlou jizvu, která vypadala, jako by byla dobře rok stará. Široce rozevřela oči a zvedla je k jeho tváři, i když prstem sledovala čáru té jizvy.
Takhle se tedy dá přežít smrt provazem a zastřelení? Nebude to tím, že by Avelion, nebo Kechi byli zázrační léčitelé, navíc zrzka vypadala, že by se spíše uživila jako švadlena, nebo řezník, kdykoli ji sledovala při práci.
Možná někde existuje obraz, který vrací zpět život i Garanu Balahenovi, tak jako Gorianovi de Ray… a jí?

Místo všeho, co chtěla říci, slyšela sebe samotnou říkat:
„Vzpomněla jsem si na Nagrand.“
„Toho jsem se bál,“ kývl a zněl hořce. Pak sáhl do torny a podal jí její čepele.
„Měla by ses vyspat. Čeká nás dlouhá cesta a boj,“ ukázal na širší místo u kmene, pak tam hodil pokrývku. Poslechla ho a posadila se na ni, své staré čepele stále křečovitě držela v rukou, jako by nemohla uvěřit, že jsou její.
Je to tak i s jeho důvěrou?
Kdysi ji sledoval až do nepřátelského doupěte, jen aby se přesvědčil, že ho nehodlá bodnout do zad nebo prodat Sunhanda nepříteli.
„Neusnu, co jsme zpět z Outlandu, slyším v hlavě jeho hlas. Bez ustání,“ rty jí zkřivil pokus o úsměv.
„Dnes to bude jinak, Hawková. Zavři oči,“ poklekl vedle ní na koleno a skoro se divil, že ho poslechla bez váhání, jako obvykle. Na chvilku ji i přes zavřená víčka oslnilo jasné světlo, a pak si už nepamatovala nic, jen hlas přející jí sladké sny.



________________________________________________________________________________________________________
Díky všem za akční, dramatické i chaotické RP.
Eventu se účastnili: Balahen, Belion, Faelin, Flairica, Hawke, Kechi, Lykourgos, Nessaa, Valendis
Děkuji za podporu a zahrání padoucha RP GM Eranon.
album se screeny od Cerotha a Eynor je zde

Průběh eventu:

questions, questions...:

O'rly? tak proto sedí?:

je v Azerothu vůbec někdo, kdo nezkusil zabít lorda Sunhanda???:

jak asi funguje takový obraz od Mistra de Ray:

a tohle chce být farstrider...:

Možná ten vzkaz pochopila špatně.
Domácí vězení v ubikaci, kde bydlel jen on a kapitán Falanthir Brightspear… skoro to znělo, jako by si ji poslal na pokoj čekat, než se vrátí.
Neznala tohle místo a omylem vstoupila do Falanthirova pokoje, ale stačila vycouvat, než ho vzbudila.
Má čekat na chodbě, nebo dole v přednáškové a soudní síni? Po koupeli v lázních jí byla zatracená zima... ještě chvíli si hrála na hrdinku, ale pak vešla do druhého pokoje.
Je divné být sám s věcmi, které patří někomu, koho znáte, když on není doma. S věcmi, co na vás doslova křičí „pirát a voják“.

Prošla kolem jeho lože a zlehka se dotkla polštáře, pak prsty přejela kraj pokrývky a sloupek postele a přešla ke stojanu se zbraněmi.
Zvědavě si prohlédla hřbety knih, které by tu čekala snad nejméně ze všeho… pak malou truhličku s masivním zámkem na nočním stolku.
Ten zámek si doslova koledoval o otevření, ale věděla, kdy nenechavé prsty raději strčit za vlastní opasek.
Některá tajemství je lépe neznat, protože jsou výzvou a lákadlem, jen dokud je nerozluštíte.

Kdo je to Thaeris?

Otázka se vrátila ve chvíli, kdy prošla kolem stojanu s elrendarskou zbrojí, vyčištěnou a připravenou do další bitvy.
Proč ji v Karazhan neměl na sobě, ani bílý tabard a plášť?
Ale stejně ho všichni poslouchali jako ovce.

Dotkla se té hrozivé obouručky z Nagrandu, kterou ji sliboval zabít, a kulovnice, kterou tak rád střílel hladové vlky a worgeny...
Vzápětí se skoro přerazila o pelech, ve kterém patrně spával jeho medvěd...
Tedy přinejmenším podle pachu.
Doufala… že to byl ten medvěd.

Co myslel tou přísahou, kterou v Blackrock nad kovadlinou pronesl v thalassian tak staré, že jí stěží rozuměla? Jaká krev Sunstriderů?

Zastavila se u okna a zadívala se na dvojitý úplněk pomalu zapadající za obzor.
Dnes měla mít svatbu a místo toho je z ní téměř vdova.
V každém případě to vypadalo, že svatební noc se odložila na neurčito.

Potlačila chuť schoulit se v jeho posteli a jako stín vyšla z místnosti pryč.
Odkradla se po schodech zpět do přízemí a ani jeden nezaskřípal, takže o ní nevěděl ani on...

Seděl nad lejstry, v ruce husí brk a zíral do nějakého pergamenu s podepřeným čelem, kalamář s inkoustem převržený a vylitý. Patrně sepisoval hlášení, nebo tisíc příkazů, kterými hned po ránu zlikviduje rekruty. Klížily se mu oči.
Zakázala si touhu donést mu polštář, deku a sfouknout svíčku.

Vrazi nemají přátele. Jen cíle.

Přes rty jí přelétl prchavý úsměv, když stíny prošla ven do blednoucí noci.
Tak jako tak by se nedočkala.




________________________________________________________________________________________________________
Celé album eventu se screeny od Cerotha a Avelion je zde
eventu se účastnili Avelion, Balahen, Ceroth (i za záporáky, za které ze srdce děkujeme), Faelin, Flairica, Hawke, Jeniik, Kechi, Orkelt
Za GM podporu, spawny a zlouny patří díky RpGM ERANON

Bylo to ve chvíli, kdy na marodku přibyl čtvrtý farstrider, následovaný modrovlasým rekrutem. Ten doopravdy nevypadal dobře, visel stranou z matrace, zvracel na zem vedle postele a jeho tvář už měla skoro stejnou barvu jako jeho vlasy.
"Tohle není náhoda," zavrčela Avianna, která pomáhala nemocným do postelí.
Přišlo hlášení, že se zhroutilo i pár vojáků na hlídce na hradbách. Neznala nákazu, co by postupovala tak rychle, kromě...
Otřásla se při vzpomínce na Silvermoon před pár lety.
Ne, nemůže to být ta Nákaza.... zadívala se na další elfku, kterou měla hozenou přes rameno, a leknutím ji málem pustila na zem.

"Flairico Amberdusk?!"
Mágyně cosi nesrozumitelně zamumlala a křečovitě sevřela zápisník. Avianna ji uložila na palandu a vyběhla ven z marodky.

Kde je kapitán? Lord? Léčitel nebo třeba pan Faelin?
Právě se vrátila z hlídky a nikdo jí neřekl nic, jen že se má hlásit na marodce a buď si lehnout, nebo pomáhat.

V bráně Síně Slunce spatřila Zirael Hawke, jak cosi provádí s lordem Sunhandem i s kapitánem Hulvátem.
Oba se zdáli dotčeni její drzostí, ale zrzka uměla být jemná jako šmirgl, když někdo zbytečně zdržoval. Vypadalo to, že se oběma dívá do oka. Přesněji na vnitřní stranu dolního víčka.
Potom zakroutila hlavou a ukázala jim za sebe k lazaretu. Kapitán Balahen k tomu poznamenal:
"Hele, já jsem v pohodě. Vyleju se pálenkou, vypálím červa a bude mi fajn. Ale v puse mám, jak bych v noci vypil všechen inkoust z kalamáře."
"Hm. Bylinky, masti, proč ne, ale spojte se s léčitelem a dbejte jeho pokynů, kapitáne," Ceroth Sunhand se ohnal po zrzce, "dost, Hawková!" držel si ji na délku paže od těla.
Hawke si opět pomalu nasadila rukavice.
"Snažím se zjistit, co s vámi je," odpověděla tónem ostrým jako břitva, "asi byste měli na marodku. Oba. Přinejmenším povzbudit umírající. Rozloučit se."
"Ono toho je víc?" vyděsil se Ceroth Sunhand, pohlédli s kapitánem na sebe, odstrčili elfku a vyrazili do kasáren k marodce.

pregnantní hodnocení situace:

Hawke rozhodila rukama a zadívala se na oblohu stylem "slunce, ty to vidíš". Pak ztěžka vydechla a rozběhla se za Patem a Matem.
Dostihla je ve dveřích marodky, kde kapitán opět popustil uzdu své jadrné mluvě při pohledu na kašlající a zvracející rekruty.
"Doprdele, ono to je fakt špatný," rozhlížel se po postelích. Volné zbývaly dvě.
„Neměla bych zkontrolovat i vězně, strážné na hradbách a obyvatele údolí?“ optala se Hawke s očima upřenýma na Cerotha, zatímco Flairica Amberdusk odložila na jedné z paland své zápisky, opřela se zády o stěnu, zadívala se na příchozí a dala se do kašle.
Avianna se bezmocně rozhlédla: „Narlena někdo pustil do kuchyně? Nebo dal Tomyas do jídla ty pygmy rybičky na které je každý alergický?“

„Vyhlásíme karanténu pevnosti,“ prohlásil kapitán Balahen, zatímco se Ceroth snažil pomoci s ošetřováním postižených a sám také ztrácel barvu ve tváři. Lusknul prsty na strážného u dveří a ukázal mu na koláč zvratků na zemi, mop a kýbl.
„Karanténu,“ Hawke ohrnula horní ret, „vy už vážně nevíte, jak byste mne tu zadržel.“
„Tohle není sranda, Hawková,“ Balahen už měl zase hlavu plnou papírů, jako by ty něco mohly zachránit a otočil se k zlatovlasému hraničáři: „Lorde, musíme probrat karanténní postupy.“

zelený mozek:

Ceroth Sunhand se zadíval na rusovlásku ve dveřích zkoumavým pohledem:
„Zirael Hawková, vypadáte lépe, než ostatní. Připojte se k léčiteli a zkuste dát dohromady něco… lék... marmeládu... kouzlo!“
„Je to Nákaza?“ optala se Flairica tiše a modrovlasý elf se schoulil do klubíčka a zacpal si uši.
„Rozkaz, pane. A ne, nemyslím, že Nákaza, cožpak ta působí tak rapidní rozklad krve?“ odvětila Hawke. „Jejich oční víčka i nehtová lůžka mají barvu zlatolístku, ne barvu zdravé krve, tam by se měla hledat chyba,“ Hawke popadla vedle stojícího strážného za zápěstí a stáhla mu rukavici, pak jeho ruku ukázala lordovi.
Chvilku na to strážný vysílením ztratil vědomí. Takže zbývala už jen jedna volná postel.
Ceroth Sunhand se zadíval na kapitána Balahena, který si nenápadně odříhl, přitiskl ruku na břicho a hodlal se vydat věc vyšetřit.
„Balahene, lehnout,“ ukázal palcem k poslední volné posteli.
„Tak tohle musím vidět,“ Hawke zastoupila kapitánovi cestu ven a založila si ruce na prsou, „kapitán na zádech.“
„Lehat si nebudu, stále stojím, takže probereme karanténní postupy,“ trval si kapitán na svém a Hawke kývla na lorda, jako by jen čekala na povel Balahena složit na postel.

ironman:

„Vyšetřování nech na mně – většina z vás se vrátila před sotva dvěma dny, zbytek dnes ráno. Nakažení jsou i ti, co až do úsvitu tábořili u Karazhan. A půjdeš si lehnout, nebo ti tam pomohu.
Berte to jako rozkaz, kapitáne!“ Ceroth přešel k formálnímu tónu.
„Nic to není, vážně. Poznám, když je mi blbě. Tohle vypadá jako nějaký druh nákazy. A myslím, že by bylo neprodleně důležité poslat zprávu do Kaple.“
„A nakazit tak i je, pokud to doopravdy máte za nemoc? Víte snad, jakým způsobem a jak rychle se šíří?“ Hawke si urovnala kožené rukavice a procvičila prsty.
„Vypadá to jako účinky jedu, který používala jistá nepopulární skupina v Silvermoon k vyřizování účtů. Stačilo škrábnutí čepelí, na kterou jste natřeli jen kapku. Za pár dní bylo po cíli, který vypadal, že zemřel na chudokrevnost, nevolnost a horečku. Jistá si tím, samozřejmě, nejsem.“
„A nedotáhli to ti, co se vrátili z Karazhan?“ Avianna si začala natahovat oční víčko a studovat nehty, kupodivu se cítila… obstojně. Zato kapitán začínal mít barvu goblina, který byl dlouho pod vodou.
„Uzavřeme pevnost, nikdo nesmí ven a dovnitř,“ pokračoval kapitán a Avianna se obrátila na Hawke, zatímco Flairica zvedla poznámky a opět si cosi zapsala.
„Tak na tom zapracujte, Hawková,“ řekl kapitán a začínal znít nejistě.

„Pokud seženu suroviny, mohu zkusit vyrobit ten jed nebo jeho napodobeninu, ale tajemství jeho výroby bylo v Bratrstvu střeženo víc, než pravá barva Alteriiných vlasů,“ Hawke se vyčkávavě zadívala na lorda.
„PROTIjed,“ opravil ji Ceroth Sunhand.
„Ale já neznám recept ani na JED, pane, musím nejprve napodobit ten,“ Hawke se nadechla, "budu potřebovat jedový váček pavouků z Terrokar-"
„Obávám se, že jedy vás zde vyrábět nenechám, pakliže nemůžete přispět výrobou protilátky, nebudu vás obtěžovat. Odchod, Hawková! Jak se cítíte, hraničářko?“ Ceroth se obrátil na Aviannu, zatímco Hawke frustrovaně nakrčila čelo.
„Mohu se o to pokusit, pane, ale budu potřebovat pomoc mága nebo léčitele. Transmutační magii či dobrého léčitele,“ dostala ze sebe Hawke, zatímco Avianna zasalutovala, jako že je vše v pořádku.
„Pod DOHLEDEM, Zirael,“ řekl lord přísně a elfka zatnula zuby.



„Kontroloval někdo vězně? Nemohl to donést jeden z nich, nebo se nakazit od krys? Ten zpěvák prý býval vrah?“ optala se Avianna a Hawke dál přimhouřenýma očima sledovala lorda.
„Kde je pan Faelin?“ optal se kapitán, zatímco Hawke se už neudržela a vyjela:
„Nejprve mi řeknete, že nesmím na ubikace, pak, že nesmím do akcí, pak, že- do háje, to je jedno, i kdyby mne zabila otrava, vrátím se. Vy to víte.“
„Já jsem vám jasně řekl, kam smíte,“ Ceroth si povzdechl.
„Ano, smím do stáje,“ odvětila ledově.
„Kapitáne, jdu zkontrolovat stav posádky, a až se vrátím, budete tamhle v té posteli, SÁM, a budete se snažit léčit.“
„Takže mám ležet a chcípat,“ zavrčel kapitán. Z protější strany marodky mu modrovlasý nabídl ruku na high-five, ale hned se překotil a začal zase zvracet.
„Léčitelé se starají o všechny,“ řekl Ceroth, pak zbledl a zadíval se ven, „Eynor…“
Dívali se za jeho vlajícím bílým pláštěm, jak zmizel ve stínu chodby, pak se podívali na sebe.
„Nikomu nepomůžete, když se sesypete na obchůzce. Prosím, přežijte to, kapitáne,“ řekla Hawke a rozhlédla se.
„Je tu někde laboratoř? Nebo si prostě mám vystačit s kuchyní?“ pak poodešla stranou, otočila se, nakopla futra dveří a bolestí zatnula pěsti.
Po chvilce bolest nohy přešla a ona se opět dokázala usmát na hraničářku, která jí pobíhala v patách a hlídala ji.



„Je to hodně nakažlivé?“ Avianna sledovala Hawke, která smetla část prostřeného jídelního stolu a na místě si vyrobila provizorní pracoviště.
„Ne. Je to jen smrtelné,“ odvětila zrzka a vytáhla ze své brašny srolovaný pás kůže. Rozložila ho a odhalila tak ampule, kleště, skalpely a podobné nesmysly, které se mohly hodit stejně dobře na manikúru jako na …cokoli, co chystala.
„Ještě že tu nemám medvěda, posranej medvěd je poslední, co by mi tu chybělo,“ zamumlal kapitán a vydal se pomalu k posteli.

co kapitánovi chybí ke štěstí:

Hawke se třásly ruce a pracovala v rukavicích, z věže mágů jí přinesli požadovaný reagent, ale bádání se nedařilo, navíc jí přes rameno neustále pokukovala Avianna s dětskými dotazy.
Po několika zmařených pokusech se uvolnila v ramenou a podala přicházejícímu lordovi dvě ampule.

hrnečku, vař:

„Nedokážu zvrátit jednu ze složek té substance, možná kdybyste měl transmutačního mága, nebo léčitele, který se trochu vyzná... je to celé na bázi jedu z pavouka z Outlandu. Máte někoho, kdo se vyzná i v jedovatých bytostech nejen z Azerothu?“
Ceroth sevřel ampule a zamračil se: „Kenj… ne... Pak jedině Kechi, který je daleko, a Walan. Lady Eynor nepomůže,“ jeho pohled byl podivně tvrdý.
„Není moc na vybranou. Má práce zde skončila a ničím dalším neprospěji, takže jdu pomoci otráveným. Zbývá také zjistit, jak se ke všem ten jed dostal, někteří neměli ani jediný škrábanec.“
„Požili ho? Jako snědli?“ optala se Avianna vyděšeně.
Hawke sejmula rukavici a zadívala se na své upravené nehty. Jejich lůžka začínala ztrácet růžovou barvu a blednout. Čas se začal krátit i jí.
Sejmula i druhou rukavici, obě dala za opasek, pak kývla a vydala se k lazaretu, cestou vzala ze stolu džbán vody, o kterou si pacienti nahlas naříkavě prosili. Začala ji nalévat do misek a roznášet.
„Někteří z nás jsou na to odolnější, možná i to by pomohlo?“ navrhla Avianna, ale zrzka jen pokrčila rameny.

Pacient Modrovlasý:

Na marodce se Flairica snažila dostat nějaké informace z kapitána, ale ten nereagoval, tupě se díval do zdi, otočený zády k celému světu a zakrytý dekou až po hlavu. Hněval se.
Hawke došla i k posteli modrovlasého, a ač s odporem, podala i jemu vodu, o kterou prosil. Pomalu ji chytil za zápěstí.
„Zirael… řekni mi upřímně…“
Neucukla a trpělivě ho sledovala.
„…mé vlasy. Mám je rozcuchané?“ dostal ze sebe.
„Tak tohle je dost špatné,“ Avianna přiběhla s další vodou a zadívala se na elfa.
„Ví se, co to je?“ optala se Flairica slábnoucím hlasem.
„Až se na to přijde, budu, doufám, ten druhý, co se to dozví,“ zavrčel Balahen.

Pacient Beraní Hlava:

„Takže se to zatím neví,“ povzdechla si Flairica.
„Jako co dělá ten jed, nebo jak se dostal do těla? Z jídla to být nemůže, jestliže ho kuchař všechno ochutnává,“ rozumbradovala Avianna.
„Kuchař leží na první posteli zprava,“ poznamenala Hawke absolutně bez výrazu a došla k rudovlasé čarodějce.
„Takže tu máme traviče?“ zeptala se Flairica. „No paráda...“
Po té, co Avianna podala pohár vody i mágyni, jejíž pohyby začínaly být pomalé a opatrné, elfka delší dobu mlčela a válela ji na jazyku, pak ze sebe dostala:
„Ta… voda je divná,“ přimknula si pohárek k sobě a dívala se do něj, „není to v té vodě?“
„Brala jsem čerstvou vodu ze studny v kuchyni,“ bránila se Avianna.
„Mám podezření, že je kontaminovaná,“ trvala na svém Flairica. „Navíc mají potíže všichni, co přebývali v pevnosti od dnešního rána. Nikdo z jednotek hlásících se z hlídek mimo ni.“

Pacientka Brainiac:

V tu dobu do lazaretu přidupal tauren, kterého většina z nich dobře znala: Walan.
Za ním se táhla vůně bylinek a dýmu, v ruce držel ampuli, kterou mu prý venku vrazil Ceroth, že má vyrobit protijed.
Walan zastříhal ušima, máchl oháňkou a natáhl se po vodě.
"To se dá zjistit, když uděláme indikátor téhle látky, přidáte ho do vody a pokud v ní bude, voda změní... barvu. Na měsíčkově žlutou nebo to byla slunečnicově žlutá?“ zamyslel se, a pak začal třít paličkou v misce nějaké bylinky.
„Kapitán nereaguje na placku s rumem,“ oznámila Hawke tiše, „asi fakt umírá.“
„Minimálně mně se udělalo hůř po vodě,“ potvrdila Flairica.




Po chvilce bylo zjištěno, že byla kontaminována studnice pod pevností a všechny cisterny, do kterých z ní toho rána byla roznesena voda – ostatní zdroje, kde byla voda včerejší, byly v pořádku.
Během hádky o cti toho, co použije jed, namíchal Walan protijed a Hawke neutralizující látku, se kterou Avianna oběhla kontaminované cisterny.
U hlavní studny bylo jasné, že se bude muset vyčerpat, očistit a prohledat, na což zatím nikdo neměl síly.

Walan si pak z hřívy vytrhnl chlup a přidal ho k jedné s věcí, kterou míchal nad kahanem vyrobeným ze svíčky.
Hned poté se zadíval na vlasy Hawkové, která ho znechuceně pozorovala a s pištěním utekla.
Pak z váčku u opasku vytáhl živou myš a utrhl jí hlavičku.
Avianna zelenala, když ho sledovala: „To si dělá…“
Walan se sklonil a udělal čičí, podal přibíhající kočce myš a vytrhl jí z hřbetu chlup.
Vše přidal do směsi spolu se sušenými žábami, mločími oky a ještěrčími ocásky a dobře promíchal.
Pak do toho začal lít cosi jako čistý líh a sypat bylinky.
„Vypít tohle, nebo smrt?“ Avianna ho zhrozeně pozorovala. „Hádám, že to mnozí raději zvolí smrt. Nechcete mi doufám říci, že tohle budu muset do všech nalít?“



Flairica se tvářila, že by vypila i petrolej či krev ghůla, kdyby jí to mělo pomoci.
„Co… tohle? Ale ne, to jsem se jen zbavoval pár věcí, protijed mám namíchaný dávno,“ tauren sáhl k opasku pro čutoru a podal jí Avianně, která chvilku stála s otevřenou pusou, „každému jeden doušek a dejte si také.“




________________________________________________________________________________________________________
Zdálo se, že nebezpečí otravy bylo zažehnáno beze ztráty na životech.
Ale kdo stál za otrávením studnice v kuchyni, kam byl omezený přístup a kde věčně pobýval buď kuchař, nebo majordomus a kuchařovi pomocníci?

Navíc toho rána se v kuchyni vyskytlo příliš mnoho osob naráz. Hawke, Valendis, Faelin, Flairica a Avianna.

A co motiv? Prostě jen zkáza všeho živého v Elrendar? Voda z kuchyně se používala všude, včetně přípravy pokrmů.

Povídalo se, že kuchař Tomyas se zklamal v lásce, ale byl by opravdu tak nepříčetný?

A co zlomený flakónek s polovinou zbývající pečeti, který ranger-lordovi donesli hraničáři pověření prozkoumáním studnice? Prý měla tvar rudé liščí hlavy… tedy, co šlo soudit ze zbytku.
________________________________________________________________________________________________________
Díky za improvizační a zábavné RP, které bylo testem pohotovosti a reakce na předem danou situaci: kdo byl od rána v pevnosti a cokoli zkonzumoval či vypil (a nebylo to ze starých zásob), musel si hodit.
Roll pod 50 znamenal kašel, slabost, střevní potíže a pomalý rozpad krve. Ti, co měli šťastnější roll, mohli jednat a pokusit se o záchranu sebe i ostatních.

Na to, že to nebylo domluvené předem, jste si vedli skvěle a nikdo nehrál nesmrtelného a vševědoucího.
Celé album je zde
Účastníci minieventu (cca hodina času) Avianna, Balahen, Ceroth, Flairica, Hawke, Lykourgos, Walan

Odhalili jste zdroj potíží, ale ne původce a motiv. Možná vás čekají další nehezká překvapení.

Toho rána pršelo, jako by se i samo počasí rozhodlo předvídat náladu a důsledky dne.
V kovárně bylo příjemně teplo a Eriden mladší měl neskutečné zásoby trpělivosti. Ke štěstí mu stačilo, že ho Hawke nechala nabrousit čepele, které pro ni kdysi ukoval jeho zesnulý otec, než on i pevnost shořely na popel.
Eriden Mladší jí na oplátku půjčil všechno nářadí, o které si řekla a ponechal jí k dispozici kovadlinu, která byla dále od výhně.
Elfka si odložila zbroj a jen v lehké hedvábné košlice z látky z Booty Bay se dala do práce. Trochu zvedl obočí, když viděl, že se na to i... zula. Ale rukavice si nechala.

Pak už ji nevnímal, protože v  čepelích Fantóma byla zakletá samotná duše pouštního větru.
Uctíval brouskem práci svého otce, mistrovství šermíře, kováře i mága, který zaklel pouštní sklo tak, že se nedalo rozbít.
Byly to čepele tanečníka meče, toho, který tančí se smrtí.
Hawke se po něm přes rameno ohlédla a prohnula rudé rty v upřímném úsměvu radosti, jaký u ní skoro nikdy nikdo nevídal.
Ty šavle byly součástí její duše a oba kováři z Elrendar to věděli.

Kapitán Falanhtir Brightspear přihřměl do kovárny ve své obvyklé nakopu-všem-zadek-a-strhnu-gáži náladě.
Navíc s touhle zrzkou míval problém už kdysi, nehodlal ji šetřit. To kvůli ní to nebyl on, kdo zadržel Valendise.
I přesto příběh, co se o ní šuškal, nutil i hrubšího vojáka, aby se zastavil a politoval.
Jen tu byl ten problém, že vám byla schopná za lítost vypíchnout oko a to byl luxus, který si nemohl dovolit.
Měl už jen jedno.

Sledoval ji, jak bosá, polonahá a zpocená klečí na kovadlině a nejjemnějším kovářským pilníkem se snaží přepilovat zlatou obroučku na svém kotníku.
Šperk... či okov ze zlata... měl očko, ze kterého ještě stále visel znak Goriana de Ray.
Kapky potu jí stékaly po skráni a rtech a padaly někam, kam se cudný muž jako on rozhodně nemohl podívat.
Na chvilku zavřel oči, řekl si, že jí dá čas, a otočil se opět k východu z kovárny.
Bylo tu teplo, sucho a Eriden tu míval vždy to nejlepší pivo i pro hosty... a pohled plný pochopení. A nikdy se na nic neptal.
Podél zdi stály stojany s novými farstriderskými zbrojemi pro elrendarské - pro každého rangera, který o tu svou přišel v boji u Karazhan, včetně dvouokého kapitána.
Jenže ten se očividně rozhodl běhat po Azerothu ve spodničce po babičce.
Falanthir si odfrkl, protočil oko a ohlédl se po zrzce u kovadliny.

V tu chvíli to přišlo, neudržel se a kýchl, jako když se střelí z děla.
Omluvně si zakryl obličej, ale bylo pozdě.
Eriden si přibouchl kladivem prsty ke kovadlině a zařval bolestí kletbu hodnou Garroshe, Hawke prozměnu spadla na zem a leknutím mrštila pilníkem tak, že se třikrát odrazil o zdi kovárny, než dopadl do lázně na kalení ocele.
"Doprčic, já to snad nikdy nedodělám!" řekla jedna noha a jedna ruka někde za kovadlinou.
Něco křehkého tam křuplo jako když rozšlápnete pískle okovanou botou, ale jen vydechla a nic dalšího neřekla.

Raději se vyhnul krvežíznivému Eridenovi a s omluvným výrazem došel elfku vytáhnout a zvednout na nohy.
Aniž by mu poděkovala, dívala se po něm jako predátor, kterého v jeho revíru překvapí jiná šelma, a začala si rychle natahovat ty vysoké boty s přezkami.
"Pane?" řekla, když se dostatečně upravila a odhodila prameny rusých vlasů na záda. Pak si skříženýma rukama zakryla výstřih.
"Lord Sunhand si přál vaši přítomnost coby svědka u dnešního procesu," odříkal, jako by to byla fráze naučená z knihy.
Dívala se na něj a na okamžik jí v očích něco zazářilo, jako by -
"Budu tam kapitáne Brightspeare," odvětila, kývla se vznešeností královny a odvrátila se.
Něco chtěl říci, ale kousl se do rtu, sklonil stříbrnou hlavu a vrátil se na déšť. Kapky bubnovaly o jeho zbroj tak, že sotva slyšel její další slova.
Stejně nebyla určena jemu.
"Vždycky jsem si uměla vybrat," řekla hořce polohlasem.



________________________________________________________________________________________________________



Toho podmračeného rána kapitán Balahen svolal posádku k podivnému divadlu, které nazval vojenským soudem s Avelion, obviněnou z opětovného porušení kázně, podezření z činnosti směřující k ohrožení osob náležících k pevnosti či k její posádce, ať majetkově či fyzicky. Jako "nezaujatého porotce" pak zvolil opuštěného Milfeina, který se svou nemrtvou nevěstou Milli zrovna byl hostem lorda Sunhanda a ač překvapen, zhostil se nelehkého úkolu s důkladností jemu vlastní.



Posádka byla trochu zmatena, když kapitán Balahen slíbil, že bude projednávat nezávisle širokou škálu obvinění proti obžalované Avelion,  a vzápětí si jako obžalovaného povolal pana Faelina.
Lord Sunhand svůj postoj k celému procesu vyjádřil veškerou činností, kterou jako hlavní soudce za svým stolem vykonával: malůvky karikatur všech v místnosti, skládání papírových vlaštovek, stavba bunkru z tučných svazků knih, skládání večerníčkovské čepice a pinkání kuliček papíru po osazenstvu první řady lavic.
Když se kapitán prohlásil za soudce, žalující stranu i obviněného, některé napadlo, zda si neukousl příliš velké sousto.

my všichni jsme soudci:

Pravdou je, že na obhajobu pana Faelina Darksun vystoupili postupně ti nejméně pravděpodobní svědci: Aerin Windsong, promočená Zirael Hawke a Eliendir Dawnsong, nový rekrut.

pálení čarodějníků???:

Kapitán Falanthir Brightspear se jako svatý Martin rozdělil se zmrzlou Hawke o plášť, ale byl mnohem štědřejší: nechal jí obě půlky.



Pro některé  bylo z celého Faelinova procesu největším překvapením, že vznikl na základě udavačského dopisu od Avelion, ve kterém ho obvinila nejen z černokněžnictví, ale i z přisluhování samotnému Gorianu de Ray. Pan Faelin si proto své zbavení všech obvinění doopravdy užil s vítězným pohledem upřeným na zoufalou zrzku.
Druhý proces, který rozvířil emoce v místnosti, očividně hnul i žlučí lorda Sunhanda: kapitán volal k zodpovědnosti hraničářku, kterou už on sám za zmíněný prohřešek soudil a potrestal. Po chvilce zmatků a hořkého dohadování se mezi třemi soudci, kdy se Flairica stala právním zástupcem Hawke a nabídla se jí i jako živý štít, rusovláska opustila sál s výrazem, jako by ztratila důvěru v cokoli bílého, na čem byl zlatý štít a meč.

lov na čarodějnice:

Kapitán Balahen jí dvakrát po sobě slíbil smrt oběšením za čin, za který pykala už stonásobně. Jako by jakákoli smrt změnila to, že dokud někde existoval obraz, který pro ni namaloval její trýznitel, pokaždé by znovu ožila.
Tehdy Ceroth Sunhand celý proces zastavil a vyžádal si pokročení k případu Avelion. V té chvíli se kapitán Balahen prohlásil obžalovaným.

inu... to se možná mohlo říci hned na začátku...:

Patrně bylo na čase prohlásit celé řízení za zmatečné, ale lord Sunhand se rozhodl utišit rozohněná i krvácející srdce a zbytek procesu odročit na neurčito, dokud nebudou poslední dva aktéři - z nichž každý je žalobcem i žalovaným - připraveni.



Ten večer bylo v pevnosti ticho u večeře i v kasárnách. Při odhalení starých ran a vin většině přítomných došlo, že sami nejsou těmi, kdo by měl první házet kamenem.
Jen v cele, kam kapitán Brighstpear odvedl Avelion a opět ji zbavil pout, zazněla ostřejší výměna názorů mezi přítomnými svědky a obžalovanou.
________________________________________________________________________________________________________



Avelion neodolala a když kapitán Falanthir zamkl dveře cely, vyplázla jazyk na tmavovlasého elfa, který je celou cestu zpět ze soudní síně doprovázel s výrazem dobré kočky, která nemlsá. Faelin Darksun učinil krok blíže k mříži její cely, ale jen tak, aby nezalarmoval stráže. Flairica Amberdusk pomalu sestoupila ze schodů za jeho zády v doprovodu dalšího strážného.
"Kapitán Balahen je dobrý velitel, i když má své mouchy, ale respektujeme ho v pevnosti všichni... až na pár vyjímek. Obvinit ho z čehokoli, o čem věříte, že shodí jeho autoritu, se obrátí proti vám. Tak jako váš pokus očernit mne před těmi, co mne znají. Popřemýšlejte o tom."
Avelion se přitiskla k mřížím a sevřela je v dlouhých prstech, její strach z Faelina náhle přebil hněv.
"Zatím se mi prokázal jen jako násilník, opilec a osoba, která neumí držet slovo. A nebudu jako kapitána oslovovat někoho, kdo si tu hodnost v mých očích nezaslouží."
Faelinovu tvář přeletěl trochu snobský úsměv:
"Také vám říkám jménem a ne tak, jak se jevíte v mých očích. Ale předpokládám, že tam leží rozdíl mezi slušností a hrubostí. Ani vy jste se neukázala jako velice milá, příjemná a spolehlivá osoba."



"A vy snad znáte moje jméno?" odsekla a uchechtla se.
"Věřte mi, že kapitán své slovo drží, i když ho to bolí. Na shledanou, Avelion."
"Vážně?!" zaječela za ním, "Kdybyste viděl, co vše mi nasliboval v džungli, když umíral a potřeboval ošetřit! Jak mi vrátí, co mi ukradl, že se mne pokusí dostat zpět do posádky, kam jsem vždy chtěla a... pak mne sem prostě zavřel!"
"K posádce vás zpět dostal, v tom nelhal," Flairca Amberdusk vystoupila ze stínu a její oči prozářily temnotu cely jako nefritový úsvit.


"Také bych lhal, kdyby můj život závisel na léčitelce, která mne nemá v oblibě. Nezemřu jen proto, že jsem v milosti toho, kdo mne nenávidí. Lhal jsem Hawkové s příslibem mučení, lhal jsem Varedisovi o tom, že on je jediný, poslední a sám z lovců démonů a jeho snaha proti legii nic neznamená, protože budoucnost mají ti, co mají armády a prostředky, jako Elrendar... a lhal bych komukoli na druhé straně barikády, kdo se mnou nemá nic společného a stojí v cestě dobrému cíli!"
"Varedis nebyl poslední z Illidari?" ozvala se Flairica hlasem, který marně zakrýval silné emoce. Pan Faelin byl ale očividně soustředěn na elfku v cele a ta zase na něj. Teprve po chvíli odvětil:
"To netuším, ale určitě nebyl posledním lovcem démonů, jistě jich u kaldorei zbylo dost-"
Flairica si frustrovaně vydechla a zatnula nehty do dlaně ruky tak, že se zranila do krve.
"Lhal jsem proto, abych ho psychicky zdeptal. Když jste na dně, vaše síla a vůle vítězit se zmenší a... to jsme potřebovali."
"Moc dobře vím, jak tohle funguje," zašeptala rusovlasá mágyně, zavřela oči s tajenou bolestí a vyšla za elfem po schodech z vězení.
Avelion se pustila mříží, otočila se a opřela se o ně zády. Pak se po nich svezla na zem, kde se schoulila do klubíčka a dala se do pláče.
________________________________________________________________________________________________________



Když ji viděl v té černé kožené zbroji, kterou nenavlékla od návratu z Karazhan, věděl, že je na odchodu, jakkoli to měl za nemoudré. Mohla odejít po dobrém, nebo po zlém. A na něm opět zbývalo to rozhodnout.
Ceroth Sunhand seděl to ráno u stájí, jako by tenhle vývoj situace čekal... nebo možná by ji hledal právě zde, schovanou v nejhlubším koutě a sledující oblohu nad horami.
Eynor mu přeložila to, co zrzka vyryla do dřevěné ohrady stáje... a od té doby se snažil jen pochopit věci mimo svou kontrolu.
Mantra stvoření života a neživota, starší než sám aspekt magie.
Jak by se k ní dostala elfka, která donedávna neuměla číst a psát?

Zastavila se a unaveně usmála.
"Víte, proč za vámi jdu, lorde."
"Rozloučit se. Ale přese vše, co se stalo, Zirael, vám to zkusím rozmluvit. I když vím, že nespoutám vítr."
Zadívala se stranou do země a rudé vlasy jí na okamžik zahalily tvář.
"Jsem hrozbou pro pevnost a její vztahy s Quel'Thalas. Už jste mne potrestal za to, čím se netajím - to jest krádeží Andilienova talbuka - ztrátou svobody jednat a pomáhat na misích. Nebo jít kamkoli sama. Nehledě na to, čeho chce nebo chtěl svým řízením dostáhnout kapitán," na chvilku se odmlčela, "pokud se dostaví Andilien osobně, budete volit vy. Jestli mne vydáte spravedlnosti Quel'Thalas a jeho, nebo ne. A já vás nechci vystavit takovému rozhodnutí."
"Můžeš požádat o azyl," odvětil přesmutně a sledoval její boj se slzami.

"Garan Balahen je neobvyklý muž a k tobě chová... zvláštní city," zkusil to napravit, ale bylo to, jako by bosou nahou šlápl do mraveniště.
"Vskutku. Nehledě na fakt, že on patrně žádné city nemá, doufala jsem, že jsme přátelé. A dočkala jsem se zrady," zvedla tvář a zadívala se mu zpříma do očí.
"Nedělej to," zněl skoro prosebně, "víš, že Elrendar je domov i přístav. Nemusíš se vykázat navždy."
"Právě proto Elrendar neohrozím. Talbuk a vše, co kněmu patřilo, jsou věci doličné. Navíc to zvíře je prokleté a jen straší ostatní ve stáji. Mohu vás zbavit dvou problémů naráz. A jsou dvě cesty, které musím vykonat, pane."
"I přesto ti to zkusím rozmluvit. Cokoli, co v tomto směru uděláš, už nebude spojováno s Elrendarem. Budu tě muset poprosit o to, abys mi vrátila tabard."
"Nikdy jsem ho nedostala, pane. A ten, který jsem ukradla, skončil jako obvazy pro Valendise v džungli Stranglethorn."
"Má chyba, že jsem neviděl-"
"Byli jste jediný opravdový domov, co jsem měla. Ale musím pryč, než mi váš kapitán zlomí srdce. Jasně mi ukázal, že sem nepatřím," sňala rukavici a nabídla mu pravici k rozloučení.
Na zápěstí měla hojící se šrám, ale ani stopy po zlatém okovu.
Stiskl její ruku a zadíval se jí do očí... z toho levého vyklouzla jedna jediná slza a putovala jí po dokonalé tváři níž.
"Napravím vše, slibuji. A někdy, až nebudu znamenat jen potíže, se vrátím a budu se ucházet o místo ve vaší posádce," řekla, ale nebyla v tom ani špetka víry. I přesto se usmál.
"A kdybych opět někdy stála proti vám, spalte ten obraz," zašeptala.
Sevřel její ruku a otočil ji dlaní nahoru a cosi do ní vtiskl.
"Použij to, až ti bude nejhůř," kývl a ona malý váček nechala zmizet ve své alchymistické brašně, aniž by si ho prohlédla.

"Vy víte, že jsem měla připravený i záložní plán, kdybyste mne nepustil," zvedla smaragdově zelené oči s jiskrou darebáctví, "raději prohledejte okolí svého domu a strážným u brány zabavte večeři."
Jeho čelist vypadala náhle hranatější.
"Přiznala jsem se a byl to jen úmysl, ne čin, to je polehčující okolnost," zasalutovala mu a on mávl rukou ke stáji, jako by ji chtěl vyhnat, než si to rozmyslí a zašije ji do vězení k Avelion.
Když plavý talbuk cválal k bráně, jako by jeho i jezdkyni provázel stín, který neměl konkrétní tvar.

Ceroth se zvedl, jako by mu přibylo dalších pár set let, pomalu vykročil ke kovárně, kde mu Eriden mlčky ukázal na kovadlinu. Ležela na ní zničená zlatá pouta a obojek, vše zalité krví. Zadíval se vážně na kováře.
"Nechala nějaký vzkaz? Pro... kapitána?"
Eriden se ošíval, ale vydal mu pergamen potřísněný zaschlou krví.
Ceroth Sunhand se otočil a hodil ho bez váhání do výhně, zatímco se jeden z pomocníků zadíval na svého mistra a otevřel ústa, ale byl umlčen rychlým gestem ruky a odeslán pryč.
"Zbývá uzdravit duši Elrendar," řekl zlatovlasý elf a zadíval se do vycházejícího slunce.



________________________________________________________________________________________________________
celé album je zde
RP náročné na emoce a organizaci, ale zábavné a zajímavé pro všechny, jakkoli mé alty přišly o žold a o iluze. A neboj, Milfeine, my víme, že šlo o postavy, ne o hráče
autor eventu: Balahen
RP se zúčastnili: Aerin, Avelion, Avianna, Balahen, Ceroth, Faelin, Falanthir, Flairica, Hawke, Lykourgos, Milfein, Milli