Obyvatelé a Strážci Elrendaru - Profily RP postav

Během jedné z cest po Kalimdoru dovedla Eynor Cerotha na hrob svých rodičů a místo, kde stával její rodný dům. Ordil Aran v Ashenvale. Heartswood tree.

Na první pohled zarazí její malá výška, která dodává ještě víc k obrazu oživlé porcelánové panenky.
Nepoužívá líčidla, jen si voní růžovým parfémem své dlouhé černé vlasy, které jí obvykle volně splývají až k bokům.
Od událostí s loa uvězněným pod starou pevností jí zbělel jeden pramen vlasů, který nosí zastrčený za ouškem.
Ceroth Sunhand ji podle drbů zahrnul šperky, kožešinami a róbami, ale jediné šperky, které nikdy nesundavá, jsou dva prsteny od něj: jeden připomíná hvězdu obklopenou dalšími šesti. Druhý, zdobený srpkem luny, jí dal Ceroth na hoře Hyjal v den jejich svatby.

Eynor vlastní malý a útulný byt na Walk of Elders, o kterém ví jen pár bližších přátel. Byly doby nejistoty, kdy se tam ukrývala před světem i před nimi.

Eynor dva roky studovala v Kirin Tor pod dohledem samotného arcimága Rhonina a i když se jejich profesionální vztah dal přirovnat k vodě a ohni, vzhledem k mnoha rozdílným názorům, nemohla si přát lepšího učitele historie a teorie magie. Na oplátku přeložila pro Dalaranské mágy prastaré texty psané písmem, se kterým si místní znalci marně lámali hlavu.
její závěrečná práce byla zaměřená na vliv ley-lines na sílu kouzel a techniku magické školy zvané leywalking. Na toto téma dokáže diskutovat celé hodiny, dokud ji lord Sunhand neumlčí polibkem... nebo dokud posluchači neusnou... nezemřou věkem... popřípadě neutečou.
Ráda porovnává magické rituály a kouzla, kterým se kdysi sama učila, s experimenty a výsledky mágů současných, v Dalaranu i Silvermoon je tak dost často vidět se svým notýskem, do kterého si neustále něco zapisuje nebo kreslí.

Obdivuje kohokoli, kdo se dokáže bít za bezbranné. Je dost bystrá a raději své okolí pozoruje a poslouchá, než aby se sama zviditelňovala; svůj rychlý postřeh naznačila nejen při bojích o Sluneční studnu ale i v mnoha situacích, kdy to bylo to jediné, co jí mohlo zachránit život, protože není zrovna mistrem zbraní.
Ke všem ve svém okolí se snaží být milá bez ohledu na jejich původ. Nesdílí nenávist krvavých elfů ke "staré Alianci", trpaslíkům a lidem, své postoje k nedávným událostem historie pečlivě skrývá.
Má dar vyjít s každým, pokud to situace vyžaduje, a spolknout i hněv, jakkoli se občas chová paličatě, má-li pocit, že tak může zabránit křivdě.
Eynor nedokáže ublížit ničemu živému, pokud tak neučiní v sebeobraně. I kdyby chtěla, tak na fyzický boj postrádá vlohy a sílu. Snad s tím souvisí i její odpor ke konzumaci masa v jakékoli podobě, kterým uvádí majordoma Malana na pokraj šílenství, kdykoli má vymýšlet slavnostní menu.
O Eynor se ví, že trpí panickým strachem z výšek, vratkých lávek a strmých schodišť, přesto každý večer, kdy je Ceroth Sunhand nepřítomen, vychází na nejvyšší věž Elrendaru a nechává na ní až do rána zářit svou sluneční lucernu.

Eynor nádherně zpívá a hraje na loutnu, ale jen pro ty, které miluje. Ve chvilkách klidu, pokud zrovna nečte knihy, vyšívá na oděvy svých přátel kouzelné elfí runy, které mají nositele chránit na cestách i v boji.
Je o ní známo, že miluje hvozdy Ashenvale, Moonglade, Hinterlands.
Nade vše ostatní ale miluje výpravy, plavby a vyjížďky s Cerothem a přáteli; možnost opustit pevnost a vydat se za moře do milovaného Kalimdoru, nebo poznat svět, jehož tvář se pro ni tolik změnila.

Vypráví se, že až do jistých pečlivě utajovaných událostí v pevnosti ji nikdy nikdo neviděl projevit hněv, jako by postrádala schopnost se zlobit, zlo konat, zlo cítit nebo vůbec pochopit. To vše se změnilo od cesty do Moonglade a návratu Eynořina dvojčete.
Po pevnosti se ještě stále šeptá o její sestře, Alexiel Coldheart, která osazenstvu pevnosti natropila mnoho zlého, než záhadně zmizela; také o údajném vztahu Eynor se Silvermoonským sukničkářem Corinem Nighstriderem - v tomto ohledu Eynor přísně prohlašuje, že byli vždy POUZE dobří přátelé. Stejně tak odmítá jakékoli žerty na téma hraniční generál Nurimu.

3. dne 3. měsíce minulého roku byli při západu slunce na hoře Hyjal Lady Astrae a Lord Sunhand sezdáni a spojeni tak v rodinu.
8. dne 8. měsíce minulého roku se narodil její a Cerothův prvorozený syn, Eltir Sunhand.

Krom synka a milovaného muže Eynor poslední dobou provází přisprostlý papoušek Fant, kterého drží většinou v pevnosti dále od ostatních slyšících osob, a Eltirova druhá neoficiální chůva, vílí dráček Fidget.

Od návratu z hostiny v Gilneas, kde byla družina Elrendarských přepadena zrádným hostitelem, lordem Ravenmoon, nikdo Eynor neviděl vyjít z Cerothova Slunečního domku. Od těch dob se na lordově tváři začaly objevovat chmury, ale povídá se, že hledá lék na jakousi kletbu.

V pevnosti se objevila po té, co ji zachránil Altash Blooddragon ze spárů rytířky smrti, která byla později odhalena jako Alexiel Coldheart. Aerin dlouhou dobu vzdorovala všem přímým rozkazům od kohokoli, kromě velitele Blooddragona, a až do událostí týkajích se magického zrcadla Highborne se všeobecně chovala jako spratek, který se několikrát veřejně pohádal i se samotným lordem Sunhandem. Kdykoli jí tuto dobu někdo připomene, cítí lítost, ale přiznává své chyby.
Po Altashově zmizení a svém vyhazovu z posádky vrhla všechnu svou energii a čas do sebezdokonalení ve zbraních a boje s nemrtvými v Deathholme a poblíž Thalassian pass, kde ji opět vyhledal kapitán Falanthir Brgightspear a přijal ji zpět do pevnosti jako zvěda.
Od těch dob prý nezapochybovala o jediném rozkazu a její chování se změnilo ve stroze vojenské. Občas by se jí snad dala vytknout přílišná horlivost s jakou se snažila kapitánovy rozkazy splnit.
Od událostí v Dalaranu a honu na Valendise ji už nikdy nikdo neviděl s tygřicí Freyou; její stará sněžná sova se však stala věrným společníkem kapitána Brightspeara. Stejně tak od těch dob Aerin nepoužila dvouruční zbraň a nechala si speciálně upravit luk.
Před rokem a půl byla Aerin vyslána na misi do Northrendu jako stopař pracující pro rytíře Corina Nighstridera. Vyprosila si, aby po skončení mise směla rozšířit řady Argent Crusade a sloužit v první linii při bojích proti Arthasovi. Z Northrendu se vrátila až po jeho pádu.

Šaty, které nosívá ve svém volnu, nebo na které obléká svou farstriderskou zbroj, bývají výlučně rudé barvy, kterou miluje.
Aerinina postava odpovídá výškově elfce těsně před fyzickou dospělostí - i její pohyby bývají dost často chlapecké víc, než dívčí.
Od událostí v Dalaranu nikdy nezískala zpět sílu v rukou, proto nenosí obouruční meč.
Má pihu u vnějšího koutku pravého oka.

Prý ji jako malou prodali do otroctví ke gnómskému cirkusu (?) a později orkům v Kalimdoru, ale ona na orky a jejich hrdost, tradice a rodinnou sounáležitost i přesto nedá dopustit a často srovnává jednání elfů s jednáním hrdé rasy válečníků a šamanů. Události Pohromy a pocit prázdnoty po pádu Studny ji tak zcela minuly, do Quel'Thalas se vrátila až jako dospělá v době, kdy elfové získali zpět svou studnu.
Zirael se účastnila dopadení vraha Valendise, známého jako Rys, když sehrála roli zesnulé nevěsty Luciel Dawnsong na fingované svatbě v Saltheril Haven. Na její doporučení byl tehdejší farstrider Garan Balahen povýšen na kapitána.

Prokázala však i neochvějnou loajalitu osobám, se kterými byly v pevnosti potíže, což jí u kapitánů příliš dobré jméno nevysloužilo - jako Maledict Ravenshade, který ji z orkského otroctví vykoupil, ten byli nakonec ze zdí Elrendaru vykázán pro podezření z paktování se se zbytky sil prince Kael'thase, ačkoli Zirael vždy hovořila o pravém opaku. Tohoto elfa dosud pokládá za svého učitele a jediný otcovský vzor, který kdy měla, dokud nepoznala Cerotha Sunhanda. Dokonce se vyprávělo, že při požáru staré pevnosti zachránila život vrahu Valendisovi a nechala ho utéci i ve chvíli, kdy ho kapitán Brightspear téměř dopadl v Silvermoonské taverně, což jí vysloužilo další nedůvěru u velení pevnosti.

Trávila dost volného času ve společnosti podivínů z Andilien Estate, se kterými prý hrávala kostky v kčmě v Tranquilienu. Dokonce kolem ní zaznívají jména jako Halduron Brightwing, který dívku jednu dobu nechával sledovat. Mělo se za to, že šlo o jeho pečetní prsten, který pohřešoval a někteří ho viděli právě ve jmění Zirael Hawke.
Další Ziraeliny mise byly v Outlandu, v Terokkarském lese a Nagrandu pod vedením kapitána Garana Balahena, ve snaze předejít návratu dávného nepřítele pevnosti a únosce Malana Dawnstar - Goriana de Ray.
Poté byla spatřena Kenjun a Moonwolfem, kterak na "vypůjčeném" talbukovi ujíždí do Morových zemí.
Následně se Zirael objevovala právě po boku bohatého aristokrata zvaného Gorian de Ray na několika místech v Silvermoon. Její podoba je trochu jiná než dříve, jako by ji někdo dotvořil k dokonalosti. Její chování ale naprosto odporovalo povaze dobrodružného zvěda, jakého si posádka pamatovala.
Zirael se naučila hovořit plynně Thalassian a pohybovat se s elegancí urozené dámy, po toto období, kdy se zdálo, že jí byly změněny i vzpomínky, se představovala jako Zirael Andilien, chystala se za Goriana de Ray provdat a bránila ho před kýmkoli z Elrendaru téměř fanaticky.

Posádka ji následně potkala na misi v Thunderbluff, kde Zirael jakožto cestující obchodní zástupce svého pána neváhala přiložit pomocnou ruku k záchraně taureního města: z družiny elrendarských ji identifikoval kapitán Balahen, kterého ale nepoznala. Na konci akce, když ji chtěl konfrontovat, opět zmizela poté, co se pod ní na zemi rozzářila magická runa.

Později byla spatřena během bojů při nedávném útoku démonů na vybrané budovy Quel'Danas. Po odeslání flakónku vody ze Sunwellu a konfrontaci s démony vzala do zaječích, pronásledována bardem Valendisem.

Posádka se s ní opět setkala v Stranglethorn a nakonec v samotném Karazhanu, kde se jí podařilo vymanit z kouzla, kterým Gorian de Ray držel v šachu její mysl a vzpomínky, jakkoli zlatý obojek jí zůstal a s ním i druh bolestivé kontroly nad jejím tělem, kterou si černokněžník ponechal.

Po Bitvě o Strom a Knihu Jmen doprovodila kapitána Balahena do Blackrock k Černé kovadlině, kde stvořil zbraň určenou pro zabití démonického prince, a pak elrendarské následovala i v boji proti Gorianovi a Princi Malchezaarovi, stejně neochvějně, jako kdykoli před svým zmizením. Během posledních chvil boje se na ni Gorian pokusil seslat zlé kouzlo, které ji mělo postupně proměnit v démona jako poslední část jeho pomsty.

Po návratu do pevnosti pod vlivem Gorianova kouzla vhodila flakónek jedu do hlavní studny Elrendaru a způsobila tak hromadnou otravu, kterou sama pomáhala léčit, aniž by si svého činu byla vědoma. Následně čelila Hawke obvinění z krádeže Andilienova talbuka, kterou se nikterak netajila. Podle slov lorda Sunhanda pak na vlastní žádost pevnost dočasně opustila... i se zmíněným talbukem. Nebýt zvědavosti posádky a jejich pomoci, patrně se už nevrátila z Andilienova panství, kam talbuka zkusila vrátit.

Po krátkodobém zařazení do oddílu kapitána Brightspear si ji vyžádal kapitán Balahen zpět do svého týmu. Kupodivu se mu prý od té doby spravila nálada. Zato o Zirael Hawke se povídá, že místo kasáren začala nocovat ve stájích. Následná vzpoura proti kapitánu Balahenovi zahrnovala i ji samotnou, i když se narozdíl od ostatních uvězněných netajila svou bolestí z dané situace.

Během další mise v Kalimdoru byl její život ohrožen démonickou kletbou, kterou na ni ještě před svou smrtí uvalil Gorian de Ray - díky pomoci ostatních a hlavně Cerotha Sunhanda byla nakonec zachráněna a vrátila se do aktivní služby.

Na podzim minulého roku se zdržovala v paláci svého údajného otce, lorda Andilien, ve městě a proslechlo se, že si vybírá ze sedmera nápadníků "toho pravého". Nikomu se to nezdálo jako její typické chování a později došlo k odhalení faktu, že na místě nebyla dobrovolně.
Od svého návratu do pevnosti byla uvolněna z bojových misí pro nastávající mateřství - vede hodiny alchymie a poznávání jedů.
Byla často vídána, jak hledí do čirého krystalu, který jí daroval učedník Ogatix.
Prvního dne měsíce dubna tohoto roku se jí narodil synek Faenris, kterého vychovává spolu se seržantem Thanalem Dawnspear. U chlapce se ke zděšení obou rodičů již projevila "jiskra" či dar pro magii, k pobavení jeho kmotra, Eliendira Dawnsong.
Podle všech zpráv chystá svatbu se seržantem Dawnspear, ale ani jeden se do ní nežene.
Povídá se, že po narození synka bylo za pomoci lady Sunhand konečně zničeno pouto mezi Zirael a Gorianovým prokletým obrazem, stejně tak kletba, která poutala jí a draka Suraku.
Suraku se podle posledních zpráv vrátil do Outlandu.

Nedávné dění v pevnosti, kde se objevil vrah pohybující se stíny a odkazující na Maledicta Ravenshade, ji opět vrhlo do práce a kontaktů se starými známými ze Silvermoonského podsvětí, které už nechtěla nikdy vidět.

Zirael nosívala na krku zelený felový krystal, který občas červeně zazářil, jeho původ nikdy nikomu nevysvětlila.
Původně dar od Maledicta pro její bezpečí se stal zbraní v rukou černkněžníka Goriana de Ray, který ji jeho pomocí ovládal. Lovec démonů Varedis pak krystal mrštil do sopky v Shadowmoon Valley a navěky ho zničil.

Zirael má cosi vytetováno na bříšku kolem pupíku - zpoza opasku lze obvykle spatřit jen ornament připomínající sokolí křídla nebo starý znak vysokých elfů. Celé tetování měli možnost spatřit jen následující osoby: Valendis, kapitán Falanthir, kapitán Balahen, lord Sunhand, Ken'jun, Thanalos.

Zirael je tošku vyšší než běžná elfka, ale velice štíhlá. Má velmi světlou pleť a na slunci jí na nose naskáče pár pih. Její vlasy jsou temně rusé a na přímém slunci k nepřehlédnutí.

Nikdy nesundavá rukavice bez prstů. Pokud je vysloveně donucena, obvykle okamžitě zakryje ruce dlouhými rukávy, aby tak skryla stopy jizev na vnitřní straně zápěstí.

Na levé ruce nosí prsten s oranžovým opálem odrážejícím sluneční svit a na krku malý klíček.

Thanalos sa narodil ako bastard mladej elfke, ktorá bola vyhnaná z domu a usidlila sa na samote u mora v Eversongu, tam pokojne a šťastne žil a hneval do svojich 7 rokov, keď mu jeden oheň a drak zmenili celý život.  Bol prevzatý do Silvermoonskeho  sirotinca, pretože jeho otec bol neznámy a nikto z jeho žijúcich pribuzných o neho nejavili záujem. Thanalos, ktorý bol dovtedy dieťa lesov, tam nevydržal a ušiel.

Potom, čo ušiel, žil Thanalos na ulici a  začal kradnút aby mal čo vôbec jesť. Keďho raz chytil nemenovaný strážnik a chcel ho odviesť, zachránila ho skupina deti a priviedli ho k svojmu vodcovi, dospelému elfovi prezývanému Havran, ktorý žil na streche opustenej budovy v sučasnosti ešte neobnovenej časti Silvermoonu.
Thanalos potom pár rokov robil neodobrovolného zlodeja pre Havrana a navštivil domy a spálne najmocnejších rodov Silvermoonu.  Niektorych z ich skupiny chytili, ale Thanal mal šťastie. Vtedy dokonca ziskal aj prezyvku Lišiak. Po pár rokoch však ušiel od Havrana, ktorý ho len využival, a vydal sa k hraniciam a za svojim snom stat sa lovcom drakov, aby mohol pomstiť matku (ešte predtým si však vyzvihol nahrdelnik z jej hrobu).

Thanalos mal štastie narazil na par ludskych lovcov, aspon si to zo začiatku myslel az neskor sa ukazalo, že su to len niaky pobudovia kseftujuci s otrokami. Chceli ho predat s ostatnimi, no ako to tak byva, štastie sa na teba niekedy usmeje
a Thanalos nemusel pocitit, ako je to byt otrokom, zachranil ho jeden križenec, ktory žil na hraniciach medzi Loarderonom a Quel'thalas. Priviedol ho do svojej skryše a povedal mu svoj pribeh, naučil ho stopovat, lovit, bojovat, bol tou jedinou osobou ktorou by Thanalos nazval otcom. Už si myslel, že necha pomstu tak. (No pomsta si vás vždy najde)

Kratko po druhej vojne sa ale objavili elfovia z Quel'thalasu, ktorí hladali pomstu za svojho brata zabiteho v dueli, a počuli o skutkoch jedneho miešanca pri utoku orkov. Zabili Thanalovi pred očami jeho majstra a odniesli si zo sebou jeho hlavu. Thanalos opat stratil všetko, čo mal a ani sa nemohol pomstit, lebo to predtim Majstrovi slubil. Odišiel zo skryše len z jeho lukom a začal robit to, čo chcel: lovit draky.

Kratko pred tretou vojnou Thanalos stopoval jedneho modreho draka, ked narazil na tu najčudnejšiu skupinu aku kedy videl: dvoch pajzlov a najviac ukecaneho orka, najprv sa brali ako konkurencia, no nakoniec sa spojili proti spoločnemu nepriatelovi a Thanalos podpisal zmluvu a pridal sa knim.
Dokonca sa mu na rameni po jednej bujarej noci objavil vytetovaný znak Dragonhuterov. Našiel konečne rodinu svojich bratov.

Dlho lovili naši drači lovci draky všade možne, od severu na juh, od zapadu na vychod, dlho hladal Thanalos svoju pomstu, no nikdy ju nenašiel. Ale pomsta a smrt si našla ich. Raz, ked lovili velkeho modreho draka, sa niečo pokazilo a sežant, ich vodca a starši Darogov brat, zomrel. O pol roka zomrel pri boji s drakom aj Darog, ked sa obaja navzajom zabili, a Kadash prišiel o nohu, no medzitim sa už stalo niečo vyznamneho.
Pridala sa knim mlada krasna krvava elfka Elerien a hoci Thanal neznášal mágov, ona si k nemu našla cestu a on pomaly zabudol na pomstu. Po smrti a pohrebe Daroga prešlo velenie na Kadasha no on sa už po X rokoch na to necitil a hlavne s jednou nohou. Jeho prisaha bola dokončena a on sa chcel usadit v Orgrimare a prepit všetky tie prachy. ,
Thanalos mal podobny plan: nechať pomstu tak, a chcel sa s Elerien niekde usadit, no najprv museli zabit maga, ktorý po nich išiel. Ten mág sa volal Berion

Najprv si mysleli, že Berion išiel po magickom artefakte, co Elerien nosila pre svoj hlad, no nebolo tomu tak, on išiel po nich obidvoch, a chcel ich zivích, a tak mu prichystali pascu. No Thanalosov plän mal jednu chybičku.
Nepocital s tim, že mag predycha explosive arrow priamo do tváre, a ked sa o mesiac objavil za nimi na zasnezenom vrchu v Northrendu, vedel že bolo zle.
Tam zomrela jeho prvá laska, Elerien, tam zomrel vysoky elf Thanalos, a stal sa z neho blood elf. Blood elf, ktorý urobi pre pomstu čokolvek a nedovoli ničomu, aby do nej vstupilo, aj keby našiel lasku.
Už vie, že najprv musi dokončit pomstu, lebo ak ju nedokonči,pomsta si najde cestu do jeho života.

Dětství:


Její nejstarší vzpomínkou byly třpytivé ledové vody jezera Lordamere toho dne, kdy ji otec poprvé vzal na projíždku lodí spolu s Narasi.
Bouře zde pod úbočím Alterackých hor přicházely tak náhle... loď se převrátila a Narasi zmizela v rozbouřených temných vlnách.
Tehdy se v ní probudil jejich rodinný Dar, jak tomu otec říkával. Promočení a promrzlí stanuli všichni tři vpořádku na břehu po tom, co pro ně vykouzlila cestu vodou, kterou nechala zamrznout do podoby ledových dun.
Narasi se už nikdy nepřestála bát hluboké vody a ledu.
Isiel začala vodu a led milovat, pro tu hrdost, kterou měl táta v očích, když je zachránila dřív, než on, starší mág Kirin Tor, stačil seslat jediné kouzlo.

Studia: Základní průpravu získala v Dalaranu, stáže na Quel'Danas a ve Falthrienově akademii a posléze střídavé pobyty v Dalaranské Citadele a na Terase Magistrů.

Praxe: desítky let jakožto profesor abjurace v Kirin Tor, titul arcimága získala až po svém návratu do jejích služeb v době války o Nexus.

Služby Kirin Tor na čas opustila v době uvěznění krvavých elfů maršálem Garithosem a jejich putování v Outlandu, vrátila se do nich po apelacích magistra a arcimága Aethase Sunreaver ve chvíli, kdy bylo na čase obnovený Dalaran přemístit na sever.
Místo bojů proti Králi Lichů, na který se Kirin Tor chystala, však na severu narazili na pomatený aspekt magie, rozhodnutý vyvraždit všechny smrtelné uživatele arkány: Malygose.
Po konci Nexus war dále bojovala v řadách Sunreaverů i před branami Ledové Citadely jako jeden z jezdců na dragonhawcích - elitní elfí skupině mágů specializovaných na boj za letu.
Krátce po pádu Arthase pak podepsala svou smlouvu s Elrendar Keep, protože na poli magie a studia jí Silvermoon i Dalaran již neměly co nabídnout. I přesto nadále ctila své závazky vůči Kirin Tor.

Isielina matka patřila k expedici, kterou do Draenoru vyslal arcimág Khadgar, a jejíž osud nebyl nikomu zcela znám, přestože Khadgar sám se objevil v Shattrath a je stále aktivním členem dalaranské Rady Šesti, stejně jako arcimág Vargoth (nyní v Dalaranu), který byl údajně poslední, kdo ji viděl před zničením Kirin Var.
Isielin otec zemřel ve chvíli, kdy Archimonde zničil Dalaran, po boku arcimága Antonida a mnoha dalších starších členů Kirin Tor.


Isiel má tři sourozence, obě její starší sestry jsou stále naživu, avšak nikdy neopustily služby Dalaranu a Kirin Tor.
Nejstarší je Hira, kterou lze potkat na Krasus Landing, kde poskytuje základní výcvik v leteckém souboji pro rekruty Kirin Tor, druhorozená Narasi se pak po vzniku Stříbrné úmluvy stala jejím členem, který opustil město a postupoval tak s jednotkami Aliance proti Ledové Citadele.
Vzhledem ke společnému boji proti Králi lichů se dá říci, že pouto mezi ní a Isiel je dost pevné, jakkoli o ní Mistryně Snowdawn nikdy nemluví.
Isiel měla ještě nejmladšího bratra, Vael'thase, který padl při Kael'thasově výpravě do Northrendu, během úsilí o zničení Ledového Trůnu dříve, než ho dosáhne zrádce Arthas.
Vael'thas se nakonec vrátil jako rytíř smrti a jeho návrat pro Isiel znamenal spojení se s vlastní minulostí... a smrt, i když se ji snažil Vael zachránit.
Poslední události jejího života odhalily i fakt, že se Isiel stačila kdysi vdát za magistra Theraldise Silversun, kterému porodila dvojčátka, Araniona a Therisiel.

Po svém příchodu do pevnosti byla Isiel nejdříve zařazena mezi učedníky, ale Eynor Astrae záhy uznala, že z hlediska arkány, limitů magie a morálních hodnot není elfce třeba vštěpovat zvláštní lekce.
Po té, co se v Tirisfal během hledání ztracené Aerin Windsong pokusila na kapitánův popud určit její polohu za pomocí divinace šperku, který jí kdysi patřil... a při té příležitosti šperk nechala nepovoleně projít magickou expertízou, na dlouhou dobu se ztratila.
Posléze bylo odhaleno, že ji při pokusu o teleport postihla nehoda s divokým aspektem magie, který na ni patrně uvrhla kletba zkoumaného magického šperku.
Po době, kterou strávila nedobrovolně ve formě kočky, byla pak za pomoci starého transmutačního svitku zachráněna Mistrem Faelinem Darksun, kterého od té doby chovala ve značné úctě, jakkoli byl o celé generace mladší.

Během další výpravy jako jedna z mnoha, co se dotkli prokletého rysa Jantára, propadla kletbě kamene. Vzhledem k ohrožení života družiny v ohnivé oblasti pod sopkou v Ashenvale, kdy se kolem nich snažila držet arkánní i ledový štít, její kletba postoupila rychleji, než u ostatních.
Nějakou dobu pak strávila jako miniaturní kamenná verze sebe sama... v kapse goblina Ogatixe.

Po zrušení kletby kamene s družinou dále nepokračovala, prohlásila, že je jí zapotřebí v pevnosti a vrátila se do Elrendar Keep, kde vedla exkurze a přednášky o nemrtvých.

Následující tragická série událostí začala nevinně: pohřešovaným magickým klíčem od truhlice, kterou s sebou zapečetěnou nosila již od prvního dne v pevnosti. Obsahem truhlice byl mocný orb stvořený proti vojsku pohromy, jehož prototyp byl použit již po pádu Silvermoon.

Poté, co Vael'thas dopadl zloděje a vrátil klíček, zjistila, že z kasárna zmizela i samotná truhlice, kterou pak nalezl otevřenou za hradbami pevnosti právě Eliendir: chybělo několik osobních věcí a šperků a magický orb.
Pátrání po orbu dovedlo elrendarské na místo nelegální aukce v Ghostlands, kde právě o tento artefakt projevilo zájem hned několik skupin nemrtvých. Posádka varovala o krádeži artefaktu Undercity a dál sledovala jeho domnělého zloděje - čím dál víc se zdálo jasné, že je to buď sám Vael'thas Snowdawn, nebo sleduje někoho, kdo orb ukradl prodejci.
Vael'thase pak dostihli na misi, kdy vedl jednotky Ebon Blade v útoku proti pevnosti vrykulů, ve které se údajně usídlila část Pohromy, která jim dělala potíže.
V tu samou chvíli byli ale zajati právě jednotkami Pohromy, které vedl jakýsi san'layn. Vael ho identifikoval jako Isielina manžela, který padl kdysi během princovy výpravy do Icecrown.
Probrali se ve vězení a zjistili, že Isiel není s nimi - i když si členové posádky a dočasní spojenci probojovali cestu k samotnému Princi Theraldisovi, pro Isiel bylo pozdě. Svou obětí na poslední chvíli jim získala dost času, aby zlikvidovali jinak téměř nezničitelného nepřítele.
Teprve po návratu ze Severu byla přečtena závěť, kterou kdysi sepsala v Elrendar: odkázala posádce k výchově jedno ze svých dětí, dceru Therisiel Silversun.
Jak posádka později zjistila, o výchovu synka Araniona se střídavě starají Krvaví Rytíři a Isielina zbylá rodina. Dvojčata prý obklopuje hrozba nějaké temné věštby, ale zatím nikdo nezjistil její detaily.

Při nástupu do pevnosti měla černé vlasy.
Teprve posléze se odhalilo, že si z nějakého důvodu hlavu barvila na černo - sama prohlásila, že to bylo kvůli rozporu s alianční/dalaranskou částí rodiny, se kterou už nikdy nechtěla mít nic společného.

Panický strach z pavouků.
Prokázalo se během přednášky, kdy při spatření několikamilimetrové Luciky - Katrinina pavouka - skočila kapitánovi Brightspear kolem krku.

Hluboká nenávist k Pohromě a nemrtvým.
Její chování v přítomnosti Opuštěných se dá popsat jediným slovem: chladné. Obvykle co nejdříve vyklidí pole. Sama představa toho, že někdo pokračuje dobrovolně v existenci jako nemrtvý, je jí odporná. Ŕekla, že by v takovém případě volila smrt.

Pravidelné návštěvy Orgrimmaru - jednou za týden je minimum.
Využívá k nim teleportaci a svou přítomnost zde obhajuje "objednávkami a nákupy reagentů a substancí pro Elrendar Keep". Později bylo ujasněno, že se tak vídala se synkem a dcerou, Orgrimmar byl jen přestupní stanicí pro zmatení kohokoli, kdo by ji sledoval.

Led. Knihy. Létající stvoření. Duchaplná konverzace na úrovni. Sbírka soviček z roztodivných krystalů, o kterých si učedníci mumlají, že se v nestřežený okamžik pohybují.


Má zálibu v róbách fialové barvy, i když od své přítomnosti v pevnosti nenosila tabard Kirin Tor. Ovšem ani Elrendarský, pokud o to nebyla přímo požádána.
Její druhou nejoblíbenější barvou je ledově modrá.

Povídá se, že její ledová magická hůlka bývá v případě neposlušných učedníků použita jako trýznivý mrazivý bič. Nikdo z potrestaných se o tom ovšem nešířil nahlas.

Dále se tvrdí, že patřila ke skalním zastáncům prince Sunstridera, jakkoli si vybrala zůstávat v Dalaranu. Na toto téma se také odmítá bavit.