Dění v roleplay

Zpráva o průběhu mise s cílem infiltrovat kult Dětí Fénixe:

Já a Eliendir Dawnsong jsme se dostali dopis, který nám řekl kdy a kam máme dorazit, pokud chceme vstoupit k Dětem Fénixe (přihlášku jsme podali při předchozí misi do města). Po příchodu jsme dostali róby a první úkol. Naším úkolem bylo zařídit, aby se tanečnice v oblíbeném městském podniku neoblékaly tak odvážně. K naší skupině se připojili Kianel Lianari (bývalý člen řádu Krvavých Rytířů) a neznámá elfka, chtěli se také přidat ke Kultu.. Po neúspěšném vyjednávání v klubu se dříve zmíněná elfa rozhodla klub zapálit, aby vyhnala tanečnice ven, kde se budou muset obléknout.
Tento čin potvrdil, že členové řádu jsou naprosto zfanatizovaní.



Po návratu jsme dostali za úkol chodit po městě, pomáhat lidem a obracet je na víru ve fénixe.
Mezi tím provedla krvavá rytířka Sabra Firemane razii v sídle Kultu a zabavila jim veškeré finanční dokumenty. Sabra znala Kianela, několikrát se ho pokusila přesvědčit, aby odešel a vrátil se zpět k rytířům.
Poté přišel náš poslední úkol, který měl prokázat naší věrnost řádu. Byla to vražda Sabry Firemane, krvavé rytířky která dělala Kultu dusno.



Eli nás však předběhl, a rytířku upálil kouzlem.
Mám podezření (doufám) že to bylo předem domluvené a že šlo pouze o iluzi, ale nemám pro to žádný důkaz. Po tomto kousku Eli skončil zatčen městskou sráží, ale umožnil mi tím přesvědčit Kult, že jsem na jejich straně. Jako odměna nám bylo přislíbeno setkání s Flaricií a byl jsem přijat do Kultu. Infiltrace tedy byla úspěšná.

P.S. Rád bych podal stížnost na chování Eliendira Dawnsonga na misi. Je nezodpovědný a naprosto nehledí na následky svých činů. Není to poprvé co se u něj s tímto chováním setkávám.

Rekrut Taharis Victus

Galerie minulé části eventu:

Sprava pre kapitánku Windsong

Dnes som sa spolu s ďalšími členmi kultu zúčastnil slávnostnej hostiny poriadenej lordom Icarionom. Na stole bola taká kopa jedla, že chudým by stačila aj na mesiac. Mäso, ryby a iné pochúťky, aké si viete predstaviť, sladké či slané. V miestnosti sa tiež nachádzali aj niektoré významné osoby z mesta.
Ja osobne som mal to šťastie obsluhovať Lorda Icariona a takzvanú Vyvolenú. Všetko prebiehalo celkom kľudne, aj keď sa reč stočila na nedávnu vraždu Sabry Firemane a samovznietenia v Eversong, no lord Icarion na to bol pripravený a ladne sa zo všetkého vyhovoril.
Tiež spomenul hnev fénixa, ktorý vraj zasiahne každého zradcu kultu.

Lord iIcarion tiež vyhlásil, že sa všetky deti fenixa čoskoro vydaju na svatu cestu, ktora im na konci prinesie spasenie a bude znamenat prichod fenixa na tento svet.
Moje obavy o vlastný život rastú každou ďalšou minutou, ktorú tu musím stráviť.

Chcel by som dalej oznámiť, že sa mi podarilo nadviazať kontakt s Flairicou Amberdusk, keď sa lord Icarion neplánovane vzdialil s lady Greywind.
Flairica mi za tú chvíľu predala informácie o tajomnej zahalenej žene, ktorá vraj pravidelne navštevuje komnaty lorda Icariona, hlavne v nočných hodinách, a tiež lokalitu, kde by sa malo skrývať jej ohnivé zlato: Sunsail Anchorage.
Ak by to bolo možné chcel by som sa tej mise zúčastniť.
Budem čakať na tom najbezpečnejšom mieste v meste.




PS. Pre pobavenie prikladám ešte zopár drbov, čo som počul ráno v meste

drby:

Spoiler:

Galerie minulé části eventu:

Záhad kolem Vyvolené přibývá. A co je tajemným Hněvem Fénixe? Snad se dozvíme více toto úterý (4. 8. 2015) večer. Jste zváni do Eversong, ať jako členové výpravy, či náhodní kolemjdoucí.

Spojka, tedy rekrut Taharis Victus, nejen nenechala vzkaz, ale nebyla k nalezení na žádném z míst, které Taharis prozradil spojencům.  
Podle tvrzení servírky i podivné obsluhy z městských lázní, se má takový fešák určitě dobře.
Jel na výlet a je v dobrých rukou Kultu...
Ale i další osoby z města se začaly ztrácet... kněžka Fyalenn skončila v lazaretu prohlášena za šílence a její místo převzal kněz Tyrael. Mnoho elfů opustilo Silvermoon portálem vedoucím do Tirisfal, aby se vydali na posvátnou pouť, kterou mají dokončit jen ti skutečně silní a hodní požehnání Fénixe.

Po té, co kapitánka Windsong zjistila možný Taharisův osud, nevěstící nic dobrého, odpojila se od oddílu, aby si vyžádala pomoc u vojenských složek města.

Velení mise od té doby převzal seržant ThanalosDawnspear, cíl se zdál snadný:
Dojet do Sunsail Anchorage a vyzvednout tam Flairičino ohnivé zlato, kterým ji vůdce kultu vydíral. Jenže věci se zřídka stanou tak, jak plánujeme...

Hlásenie pre kapitánku Windsong:

Zpráva pro seržanta Dawnspear, t.č. Silvermoon a okolí:

Dopis s pečetí Řádu:

Zabavený dopis adresovaný lordu Sunrain:

Eventu se (byť chvilkově) zúčastnili: Corin, Lithelia, Aerin, Sabra, Thanalos, Ygraine, Alathaes, Eloyn, Kechi, Veline, Andraste, díky za RP

Zvu vás na pokračování: čtvrtek 6. 8. 2015 večer, Elrendar Keep -> Tirisfal -> Hillsbrad.
Tentokrát vhodné i pro menší levely.
Pokud máte zájem zahrát si scénářovku Opuštěného či člověka z Hillsbrad nebo kultisty, obraťte se na Thanala.

Galerie poslední části eventu:

Ogatixovy zápisky, Azerothské datum šestej den vosmýho měsíce, rok po pádu nějakého LK. (Vážně, kdo tenhle stupidní kalendář používá? Měli byste přejít na goblinský kalendář. Má dvacet měsíců a z každýho měsíce na vás pózuje kozatá goblinka.)

Šli jsme hledat všechny ty pošahance z toho ohnivýho kultu. Nemuseli jsme daleko, přes celý Silverpine šlapaly roztáhlé skupiny poutníků, všichni úplně mimo, špinaví a vyhladovělí. Fakt jsem jim nezáviděl. Jeden ale byl o něco chytřejší, protože ten se nějak vzpamatoval a přešel k nám, aspoň na chvíli.



Někde v části lesa (nejsem mapofil, neměl jsem vůbec páru, kde to jsme, když se tam nedá nic střelit) stála stará polorozpadlá farma plná worgenů. Víte, co jsou worgeni? Takoví psi, co jen smrdí, štěkají a serža Thanalos to není. No a před tou farmou bylo spousta krve. Spousta. Celý kaluže, no nedělám si srandu. Ve stodole tý farmy se cpal worgen bandou elfů, co byli dost blbí na to, aby tam vlezli. Nebo je tam možná zatáhli, co já vím. Někdo sestřelil worgena a šlo se zachraňovat zbytky. Jen jsem to viděl, musel jsem ven, páč elfové zevnitř vypadají vážně hnusně, fujtajksl. Eloyn se ale očividně v hrabání v těch zbytcích vyžívala. Já věděl, že je trochu trhlá, ale toto. Mimochodem, nejsem si tím jistej, ale Daelgar tam možná nabral nějaký náhradní díly. Já se o ty roztrhané nestaral, měl jsem moc práce s tím, nabírat krev z kaluží do sáčků, ať je co transplantovat.



Když už toho měli všichni dost, mohli jsme jet dál. Já se vecpal k Hawke na motorku. (sorry, Daele, že jsem ti zabral flek) Jeli jsme a jeli a najednou začalo cosi mrňavého na obloze hejkat, vzduch se naplnil nějakým hnusem práškovatým a…chrrrr.

Pardon, usnul jsem. Vzbudila mě až facka. Všichni okolo nás chrápali, krom pár chytráků, co se toho plynu, či co to bylo, nenadejchali. Hawke usnula taky a její čuprčopr skončil metr ve vzduchu, tedy ve stromu. Jen jsem si protřel očka, začala na nás hejkat nějaká černá polonahá elfka s kápí, červenejma očima a zombíkama za zády. Tady očividně někdo moc hulil. Ostatní se s ní začali diplomaticky bavit, zatímco já, Hawke a Thanal jsme tahali čuprčopra ze stromu. Měl několik promáčklých plechů, ale nic, co by nespravilo pár ran medvědí kostí. (Poznámka: motorka po zbytek cesty divně rachtala, pak se na to budu muset kouknout. Absenci brzdové kapaliny vem čert, ale z toho rachotu mě bolela hlava.) S tou křiklounkou se nakonec někdo dohodl, takže se jelo. Na cestě leželo víc maniaků, víc fanatiků, všichni chrápali, všude ten prach, nuda… z toho by jeden usnul…zase.



V Hillsbradu (řeknu vám, Huilžbret by znělo mnohem líp) už taky pár těch zmagořenejch následovníků ohnivé slípky bylo. Pamatujete si na toho elfa, co se přidal k nám hned na začátku? Tak na něj začalo volat nějaké škvrně: „Tátí, tátí!“ Šok! Bylo to jeho dítě! To ste nečekali, co? Vy šmíráci, co mi čumíte do zápisků! To děcko povídalo, že mu unesli maminku (ano, to byla manželka toho našeho elfa, jak von se jen jmenoval? Něco od M nebo tak ňák. Všechny elfský jména zněj stejně.) Čili fajn, změna plánu, jelo se na farmu, kam měla ta jeho žena jít s pár dalšími pro jídlo. Stopro kradli a stopro je chytili, blbce.



No a ne? Dojeli jsme na tu farmu a já musel hned blejt, protože ta motorka děsně rachotila a Hawke terénem vážně nejezdí nějak šetrně. Ale bingo! Z toho, co sem mezi dávením zaslech, ten farmář je chytil a držel je ve svým domě, dokud nevymyslí, jak je popravit. (Určitě si chtěl vymyslet nějakou lahůdku, třeba vhození do žumpy.) Nevím teda, co na něj zkoušeli, ale hned, jak se žaludek uklidnil, (nebo už taky nebylo co zvracet, to je taky možnost) tak se ten trotl Eli rozjel přímo na cosi velkého jak Gallywixovo ego, asi yetti to byl. Věděli jsme, že je tu průšvih jako vrata, tak jsme mu šli pomoct. Kdyby k němu aspoň jel sám, ale on do toho musel zatáhnout i Engiee. (mimochodem všechno nejlepší k zasnoubení) Nějak se mu povedlo vylákat toho yettiho na útes a pak už jen stačilo ho shodit. (Shodil jsem ho já kouzlem, jasné? Kdo říká něco jiného, je nepřítel státu Zippyland!) Ten pád samozřejmě yetti nedal a pošel na syndrom pádu z velký vejšky. Farmář měl radost, tak pustil elfy. Elfové měli radost, protože mohli jít. A Daelgar měl radost, protože si během boje nerušeně nadojil plný klobouk mlíka, které recyklovaně pil. (Myslete zeleně! Kecám.)



Od osvobozených elfů jsme se dozvěděli ještě jeden špek. Taharisovi se v kultu očividně přestalo líbit, tak ho uctívači ohnivé slípky poklidně propustili. (To byl sarkasmus, jestli ho nepoznáte.) Odvlekli ho k Veledíře (Smiřte se s tím, zní to mnohem líp, než Dalaranský kráter a rozhodně to je trefnější.) kde mu postavili takovou malou roztomilou hraničku, na které ho chtěli rituálně upálit. Přišli jsme tak, jak je naším zvykem, pozdě, ale ne zas tak moc. Vypadalo to nějak takhle: Banda povraždila fanatiky, já hasil hranici, Engiee skočila rozverně do ohně pro Taharise, (tomu říkám vzít přísloví „Dát za někoho ruku do ohně“ na další levl) a Eloyn ho pak tak nějak ošetřila. Ale na to, že měl popáleniny prvního a druhého stupně byl celkem v pohodě, jen nadával jako špaček a sháněl svoje věci. Z nějakého důvodu je ti kultisté táhli s sebou, asi aby bylo do čeho nasypat popel.



Tak za půl hodiny jsme dojeli do Tarren Millu, kde teď chrápeme. Brounoc, budoucí Ogatixi nebo šmíráku, který tohle čte.





Za účast poděkujme: Thanalosovi, Hawke, Eloyn, Engiee, Lykourgosovi, Taharisovi, Althaelasovi (jestli jsem se spletl ve jménu, promiň, máš ho složitý), Daelgarovi a Ogatixovi (To su já)
Za scénářovky poděkujme: Taharisovi, Astrae a Girkonovi (To su taky já)
Za screeny poděkujme: Ave a Eyny
GM podpořilo: Ano, podpořilo…díky Eyny 
Také vás tímto zveme na pokračování v neděli večer, začíná se v Tarren Millu, Hillsbrad Foothills

Jak sedět v dopravním prostředku jako profík:

Zpráva pro seržanta Dawnspear - Hillsbrad:

Na jih od Thandol Span...

Zhluboka se nadechla, postavila se ve třmenech a křikla svým nejsilnějším hlasem, který byla zvyklá používat jen na pevnostním cvičáku.
"Myslíte si ještě pořád, že vás tahle cesta stála málo?! Nedivíte se, kam se ztratili sousedé a členové vaší rodiny, co s vámi ještě včera tábořili? A proč s vámi Lord Icarion a Vyvolená nejdou pěšky také?!"

Dav, který za pomoci hraničářů a loveckých zvířat dokázali zastavit v panickém úprku do močálů Wetlands, zaváhal a zamručel. Za zády jim i přes houstnoucí déšť stále jasným plamenem hořel most přes Thandol Span, ke kterému teď ukázala.
Velitel farstriderů po jejím boku ji sledoval se směsicí hrůzy a obdivu. Tak proto mu řekla, aby byl připravený na útěk, kdyby selhala.
Většina elfů měla ještě stále v očích hrůzu z toho, co se stalo na mostě. V panické snaze uniknout žáru jich bylo mnoho ušlapáno a někteří volili smrt skokem dolů do hlubin průlivu. Vystrašeně ji pozorovali, jako by ji nechápali... někteří ale hltali její slova.

"Lhářko! Poznáš hněv fénixe! My obstojíme!"
"Fénix nás zkouší! Zkoušky nás nezlomí, ženská!"
Pohlédla stranou na elfa v kápi, který stiskl rty.
"Říkala jsem, že nemám mluvit s davy. Nejsem v tom dobrá," zamumlala a z davu náhle vyletěl kus bahna, minul ji a zasáhl jejího společníka, velitele farstriderů. Ani nehnul brvou, otřel si bahno z tváře.

"Doopravdy cestujete na jih jen proto, abyste se podívali, jak vaše děti a ženy hoří? Nedivíte se, proč s vámi Lord Icarion není? Povím vám proč!" zvedla ruku a pokračovala.
Dav zahučel a jako by se z něj vydělila menší skupina.
"Podvrh! Lže!"
"Lord Icarion sedí v Silvermoon a cpe si břicho za všechny peníze a majetek, co jste nechali doma, než jste se vydali na pouť!" dobře, to byl bluff. Ale byl povedený. Povedenější než věci, co říkala předtím.
"Má pravdu, vykašlal se na nás!"
"Nevěřte nehodné, následujte mne!" zakřičel jeden z elfů v rudé róbě a učinil směrem k ní sprosté gesto. Pak se otočil směrem k močálu plnému krokodýlů, raptorů a gnollů.
Většina očazených a promáčených elfů však dál stála na místě a bezradně se dívala na ni. Sem tam bylo slyšet pláč dítěte.

"Poslouchejte, vy všichni. Ten most byl... je chloubou trpaslíků. Až se dozví, co se stalo, budou žádat satisfakci po každém, koho najdou poblíž. Nemáte zbraně. Máte s sebou děti. Doopravdy chcete čelit trpasličí kavalerii?" její hlas zněl umírněně. "Krokodýlové jsou to nejmenší zlo, které tu číhá. Doopravdy tu nechcete trčet ani o hodinu déle, než je nutné. Jsou mezi vámi nějací mágové?!"
Z davu se zvedly dvě ruce.
"Jsme vyčerpaní z marného hašení mostu, madam. Musíme si na chvilku-"
"Máte hodinu, dvě, než začne jít do tuhého. Netuším, kolik poslů se zprávou o požáru se dostalo na jih. Potřebuji, abyste tyhle všechny dostali domů... a předali vzkaz lordu regentovi. Utáboříme se tamhle u skal a využijte všechen čas, abyste nabrali co nejvíce sil," přísně se na ně zadívala, pak pobídla talbuka směrem, kterým označila tábořiště. Dav i hraničáři ji v sílícím dešti mlčky následovali.

Strašně moc potřebovala svěsit ramena a vydechnout, celá tahle cesta nebyla nic, než smršť katastrof jedna po druhé. Ale konečně nemusela mluvit, stačilo dělat věci, na které byla zvyklá z výcviku rekrutů. Obešla tábořiště a dohlédla na to, jak se elfové uchýlili pod skalní převis a do provizorních stanů, teprve pak z celty a ohnutých větví mladého stromku postavila ten svůj, který téměř okamžitě zabrala její promáčená tygřice.
Iralius ji sledoval a souhlasně kývl, aby tak vyjádřil uznání nad vším, co ji dnes viděl dělat. Zatímco si stavěl přístřeší poblíž, odešla nařezat větvičky na nové šípy do zásoby, pak se posadila u malého světla pod celtou, na kterou bubnovaly kapky deště, a začala je vyrábět.
"Vedla jste si skvěle," ujistil ji, ale ona si o tom patrně myslela svoje. Ani na něj nepohlédla a opět měla tu nezlomnou masku velitele a lovce. Dívala se kamsi na jih k močálům.
"Tohle zdaleka není u konce, abychom používali minulý čas," řekla, "odpočiňte si, za chvíli půjdu vzbudit mágy.
Cesta na jih se uzavřela."

Zpráva pro seržanta Dawnspear - Arathi:

Zápisky - Taharis Victus

Přenocovali jsme v Tarren Mill, ráno nás ale vzbudil povyk. Vesnice byla plná elfů. Členové kultu na pouti, kteří se oddělili od hlavní skupiny, zoufalý žebrali o jídlo. Jak moc musí být někdo zoufalý, aby žebral jídlo u nemrtvých?



My však měli jiný program. Seržant nám řekl o artefaktu, o ledovém srdci. Tento artefakt by mohl být zásadní v boji proti fénixově ohni.

Vydali jsme se tedy na sever, směrem k alterackým horám, kde se měl ten tento artefakt nacházet. Čím víc na sever jsme byli,  tím horší bylo počasí. Nakonec jsme skončili ve sněhové bouři.



Na hranicích Alteraku jsme narazili na ducha. Ani nevěděla že je duch, přivítala nás v Alteraku, a po krátkém rozhovoru nás navedla k místu, kde by měla být královna hory, která by měla střežit ledové srdce. Také nám poradila že si královnu udobříme oříšky s medem, a že potom sněhová bouře zmizí. Bohužel jsme neměli med, tak jsme tento plán zamítli.



Vyškrábat se na nejvyšší horu Alteraku nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec jsme horu zdolali. Nahoře jsme našli několik ohořelých těl, a dost naštvaného ducha. Kultisti duchovi hory ukradli jeho ledové srdce.
Duch vzal pyromága Alathease za rukojmí, zmrazil ho, a za jeho svobodu požadoval své srdce zpět. Ukázal nám směr, kterým kultisti odešli, a tak jsme vyrazili východ.



Po chvíli chůze jsme došli k místu kde žili místní lapkové, po porážce lapků jsme zjistili že drží v zajetí jednu členku kultu, kterou zde kult zanechal. Byla vďečná za záchranu a ukázala nám kudy se vydal zbytek kultu. Vypadala že z víry ve fénixe je už vyléčená.

Sledovali jsme stopu, i když nás zasáhla další sněhová bouře, pokračovali jsme a nakonec jsme došli k jezeru, kde byli kultisté i ledové srdce, naložené na člunu. Boj byl tvrdý, ale kult jsme porazili.



Pak ovšem přišlo dilema, co udělat se srdcem. Srdce vrátit, a přijít tak o zbraň proti kultu, a nebo zkusit duchovi vrátit padělek a riskovat jeho hněv.

Možnost odejít se srdcem vůbec nepřipadala v úvahu, protože duch měl rukojmí. Hlasování bylo těsné, ale čest zvítězila. Rozhodli jsme se srdce vrátit.




Po vrácení srdce nám duch vrátil rukojmí, a taky nám dal část svojí ruky, která ho prý dokáže přivolat. Slíbil nám, že nám na pomoc příjde třikrát, po čtvrté už nepříde.

Museli jsme spěchat, protože kult už před námi měl pořádný náskok. Cesta probíhala hladce a bez problémů, až jsme došli ke velkému kamennému mostu spojující Wetlands a Arathi Highlands. Most byl v plamenech. Byl kamený, takže nehrozilo zřícení, ale plameny se nedalo projít.

Hledali jsme cestu okolo, ale žádná se nenašla. Uvažovali jsme o možnosti použít pomoc ducha z hory. Eli nás pomocí magie přenesl, ale musel použít fel aby nás všechny dokázal přenést. Most jsme tedy zdolali, a nemuseli jsme použít pomoc od ducha zimy, a tak můžeme pokračovat v pronásledování kultu.

---

Účastnili se Taharis, Eloyn, Engiee, Lykourgos, Abraxas, Greshi, Ogatix, Thanalos, Alatheas, Veline, Hawke, Daelgar
GM podpora a hra za NPC: Carpio
Spawny: Eynor
Scénář: Thana/Eynor
Screeny: Avelion
Všem díky za RP

Galerie poslední části eventu:

Pokračování dnes večer od 21 h, jste srdečně zváni.

Ogatixovy zápisky, 13.den, 8. měsíc, rok po pádu LK…nebo jestli jste už byli chytřejší: pátého ropodoje, rok 0 od poslední nehody (já vím, letopočet je oproti počítání od zombie apokalypsy trochu pošahaný, protože poslední čtyři roky od svého zavedení jsme pořád na roku nula, ale ukažte trochu důvěry, ne?)



Byli jste někdy v bažině? Nemáte důvod tam chodit. Je to blbé místo. Komáři, bláto a věčný smrad, co se z bažin pořád táhnul. A navíc jsme vším tím hnusem museli prolejzat pěšky, páč náš drahý seržant dostal geniální nápad, že ten hořící most zmrazí tou věcí od ledovýho obra, aby po něm mohli dále chodit cestující. Šlechetné, že? A taky zatraceně blbé, protože ten most uhasil až POTOM, co jsme se přes něj nějak pracně dostali a jezdecké slípky nechali na druhé straně. (Doufám zlobři, že jste si pošmákli, vy jedna tlustá a tupá nemehla)



Táhli jsme se bažinou jak sliz a nevypadalo to, že bude kdy konec. A nikdo se mi ani nenamáhal říct, jak je to ještě daleko, i když jsem se uctivě a civilizovaně ptal. Ale najednou, co nevidíme? No, popravdě jsme neviděli skoro nic, protože na cestě ležel krokolišek, který blokoval výhled. Vyflusnul pár rozežraných hadrů z elfů a zase se vrátil do vody. Díky tomu hladina v celých bažinách zase stoupla od dva centimetry, jak byl velký a tlustý. (Poznámka pod parou: Zjistit, čím se krměj krokoliškové z bažin a yettiové z hor a pokusit se to využít ve svůj prospěch. Na čtyřmetrovýho Ogatixe si nikdo dovolovat nebude, muhahaha) Taky jsme potkali pavouka, taky přerostlýho a navíc říkal „money, money.“ Ten taktéž vyflusnul, ale ne hadry, nýbrž balík nějaké své pavučiny a zmizel zpátky v bažinách. (Tak mě napadalo, nejsou tak velcí jen proto, že žerou elfy? Protože to se na to fakt radši vykváknu. Elfové jsou hnusní už jen na pohled a na rozhovor, představa, jak chutnají…buhuléé) Jak už jsem psal posledně, Eloyn je očividně víc než jen trochu šáhlá, takže musela samozřejmě ten balík rozbalit a našla v něm hlavu samomluvící panenky. Tvrdila, že říká „mami“ ale já vím, že to stopro bylo „money.“ Kdo by podporoval v dětech mateřské city, že jo?

Pořádný průser nastal, až když jsme došli k takovému tomu tunelu, co vede nahoru k jezeru Modan. Von ten tunel tak trošku lehce nenápadně hořel. A já to nebyl! V tom tunelu už číhaly dvě trpajzlice a vztekaly se kvůli těm elfům (samozřejmě že elfům, goblin vážně není tak pitomý, aby zapálil tunel, když u něj může vybírat mýto). Hořielfové ten oheň nějak vyfikundovali, aby se nedal pořádně uhasit. Nebo aspoň od nás ne. Kdo k tomu přišel, nemohl pořádně kouzlit. Až na Kešáka, ten nad oheň pověsil dešťový mrak a za pár minut bylo po ohni. Místo toho stálo na místě hořeniště dračácké vejce. Samozřejmě Thanalos to vejce chtěl okamžitě zničit, maniak jeden. No, poklepal jsem na něj holí a vejce se začalo klubat. Vyletěl z něj malej červenej dráček, který měl očividně potíže s chrlením ohně, páč místo něj jen smrkal vodu. Ale víte, co mě zajímá? Když jsou ty dračí vejce tak velký, proč jsou dráčata sotva poloviční? No nic, to nechám na jindy, stejně jako to dráče, které jsme tam nechali. Možná ho snědly trpajzlice, to mi je fuk.



V tunelu byla ještě jedna parta hořielfů, kterou jsme vyřídili nastejno s tím rozdílem, že tam už vejce nebylo. Mezitím už začal náš supermág Eli flirtovat s jednou z těch pajzlic, jako by žádnou snoubenku nebo manželku nebo co já vím neměl. Když jsem mu to jemně a taktně připomenul, prohlásil, že mi odloží mistrovské zkoušky, dokud se nenaučím respektu ke svému mistrovi. To tak! Pitomce jako on respektovat nebudu. Já bych mu řekl něco tak hnusného, ale to bych skončil úplně. A my jako výprava jsme ostatně málem taky skončili, páč jsme dorazili k východu z tunelu, kde na nás zamířila hromada trpajzlích pušek. Jejich velitel se mračil a mračil se i potom, co mu jedna z našich pajzlic vysvětlila, že nejsme hořielfové. Pak nějak vyjednával s Thanalem, ale to jsem pořádně neposlouchal, páč jsem se bavil s Kešákem o možnostech koupení tunelu a zřízení na něm mýtné budky, čímž z něj udělat stejně výnosný kšeft, jako ten zlatej důl Blanka. Nějakou náhodou se Thanalovi povedlo vyjednat mír (ano, přesně tak, chápu vaše překvapení, taky jsem čekal, že nás roztřílí dělem z jednoho metru) a nejen že jsme mohli do Loch Modanu, dokonce nám dělal jejich velitel (Rognor nebo tak nějak se menoval) doprovod.



Loch Modan je strašnej kus země. Všude zeleň a zvířátka a nikde ani trochu bordelu. (Na druhou stranu musím uznat, že ta přehrada se fousáčům povedla.) Naštěstí jsme nic z té hnusné krajiny neviděli, protože tam byla mlha jak od Rákosníčka. Velitel Rognor se tam ale nějak vyznal, protože nás i přes hustou mlhu a hrozné řvaní od jezera dovedl k jezeru. (Že je to nelogické, lízt někam, kde něco strašně řve?) No když se ukázalo, že to něco řve hlouběji v jezeře, samozřejmě jsme museli nasednout na loďku a jet tomu naproti. Genitální!



Nakonec to ale nebylo tak zlé. Ten řev bylo děcko (nebo gnóm? Těžko říct, stejně pitomé výtvory mají děti i gnómové) stojící u gigantického rohu. Prý volalo o pomoc, tomu ale nikdo nevěří. Ale co jsme nenašli dalšího! Hořielfové právě konali na jezeře nějaký svůj rituál, kterým vypařovali vodu z jezera. Kreténi! Ničeho by tím nedosáhli, stojí je to čas a prostředky a jen si zbytečně naštvou trpaslíky. A to nikdy není dobrý nápad, brácha Durex může potvrdit. Víte, co se mi líbí? Jak se několik elfů od nás hořielfů pořád zastává, že jsou jen vymytý, ale jak přijde na věc, vraždí je stejně brutálně jako třeba nemrtvé. Tomu se říká pokrytectví. Ale co, hořielfy jsme zmákli, aspoň tam, a protože není romantičtějšího místa než spáleniště plné mrtvých špičáků, přespáváme tady na ostrůvku uprostřed jezera. Brou noc, šmíráci.



Za účast poděkujme: Thanalovi, Greshimu, Althaesovi, Lykourgosovi, Daegarovi/Rognorovi, Eloyn, Veline, pajzlicím Leontyne a Gobio a nakonec Ogatixovi (to su já)
Za screeny poděkujme: Ave a Eyny
Za GM podporu: Eyny a pravděpodobně i Salmo (), stejně tak děkujeme za tu hezkou trpasličí základnu na půl cesty tunelem, doufám, že tam zůstala. Oproti tomu doufám, že giga krokodýl je fuč
Také vás mám pozvat na další část, která se bude odehrávat v neděli 16.8.

Anybody wanna buy a goat?:

Svět se ještě stále chvílemi utápěl v zelených a fialových mlhách, jako by napůl spala. Hlasy kolem zněly z dálky, i když ti, co na ni mluvili, stáli krok od ní. Trpaslice se dožadovala táboření a piva, Eli ji podpíral, goblini se zajímali o nějaký prsten, který jim nemrtvý nechtěl ukázat a Eloyn štěbetala páté přes deváté. Tedy, snad to byla Eloyn.
Ten ohnivý mág z města stál stranou a vše kritizoval, hlavně ztrátu času, kterou dopustili.
Umlčela dohadování zvednutím ruky a mátožně ukázala k nejbližší skále.

"Nebudeme tábořit uprostřed otevřeného terénu," dostala ze sebe, "ale tamhle u skály. A chci zvěda, který prozkoumá ten zával a řekne mi, jak dopadli Seržant a Kechi," s Eliho pomocí po jedné noze doskákala na místo, které označila, alespoň z jedné strany kryté proti rudému prachu, který byl ve vzduchu všude kolem.
Seděla a mlčela, dívala se do plamenů malého ohniště, zatímco trpaslice v jeho světle psala nějaké záznamy a většina družiny včetně vyčerpaného Eliho už meditovala, spala, nebo spánek předstírala. Její tygr byl pryč, na noze měla nový čistý obvaz a na hrdle nějaký cizí náhrdelník ze zvířecích drápů a kostí.
Iralius a farstrideři z města na ni nepočkali a pokračovali ve stopách Kultu. Poslední kultisté měli stále den a půl náskok. Místo pronásledování Kultu strávila družina den v písečné bouři hledáním léku, který jí zachránil život. A podle všeho zůstal Zlomený Meč vzadu, aby jim svou sebevraždou dal šanci utéci z bezvýchodné situace... a Kechi se ho rozhodl doprovodit.
Znala mnoho definic slova blbost a tahle by se k nim hodila dokonale hned na první řádek.

Zaslechla tiché kroky vlka a zpozorovala krátkovlasou hraničářku, která z něj seskočila a zakroutila hlavou po jejím tázavém pohledu.
"Celá soutěska je zavalena kameny a hoří magickým ohněm. Nikdo tam nemohl přežít. Cesta zpět není, kapitánko," řekla mladá elfka vyrovnaně a šla uvázat vlka k ostatním.
Aerin opřela hlavu o kolena a stiskla rty, aby nikdo ze spáčů neslyšel, jak se rozplakala.

---

Deníček trpaslice Gobie Goldhammer

Himlhergot, když todlecto píšu, ještě porád mi vysychá v krku. Taková dlouhá štreka jenom o vodě a bez píva, to se bude zapomínat sakra těžko. Ale vod začátku. Před tejdnem, jak byla ta potíž s mostem a tunelama, jsem se přidala k bandě ušatejch, co chtěli vyprášit kanduš  právě jejich přihřátejm známejm, co nám podpálili most a zabordelili tunel z bažin k jezeru. Nejdřív jsem myslela, že se na celou tu výpravy vykašlu už po hlášení kapitánovi, sakra, ale zvědavost mně čapla a hodila přímo rovnejma nohama do týhle skupiny, kde bylo plno ušatejch, dva zelený a jeden zasmrádlej mrtvej. Ále holt jsem chtěla taky kopnout do řiti ty červenokabátníky, takže šly nějaký politický spory stranou. Koneckonců nám to ti ušáci pomáhali hasit, no né? Drobet jsme si zapádlovali přes jezero a trapem na jih, do tý podělaný zrzavý pouště, kde je než mraky prachu, samej písek a na pivo tam jeden nenarazí i kdyby si nos rozškubal. Z těch řečí kolem vyznělo, že se prej někde zastavíme. Mohlo by tam bejt něco k napití!


O nějakou hodinu pozdějc už mi ani tak nešlo vo pívo, jako vo kůži. Kurde, když celá naše banda nakráčela do orčího tábora, přeštípla bych řití drát do betonu. Ta zelená smradlavá pakáž si toho byla sakra dobře vědomá, a ještě se pošklebovala, esli prej mně ušáci někde vyhráli v tombole, nebo koupili. Kruciprdel, zapeklitá situace, ále nakonec se orkové spokojili s tim, že viděli, že z nich nemam zrovna nejlepší pocit. Kdo by sakra taky měl?! Ti ušatí nahoře v hospodě zjistili, že tám leží jiná ušatá. Prej že jí kousnul Pivosaurus z jezera a doplacatila se až sem. Asi holt smrděla pivem, jináč by ten jezerní přízrak nekousal. Chuděra vypadala docela mizerně, i na ušatou. A prej že jí pomůže, když se smíchá voda, dračí krkanec a nějaký podělaný houby od taurenů, co zrovna jako na sviňu vyčoroval ogří král, co bydlí za třema kopcema nalevo. Nevim teda, esli se mají nejdřív najít ty houby, namočit a pak do toho drak krkne, nebo se mají namíchat houby s vodou, dát vypít drakovi a počkat až ze sebe něco vydá. Holt se budu koukat, co dělaji vostatní a něják to vypozoruju.


Takže se ušatá nechala ležet pod dohledem statný éé...krávy, a my šli pro to, co jí mělo pomoct. Tej ušatej! Krávě už by nepomohlo lautr nic. Teda šli…jeli jsme! Vyfasovala jsem zablešenýho, smradlavýho a hrozně vyžranýho vlka. Kurde, snad nemysleli, že na todle polezu? Stačí, že si čas vod času uženu vlka vod sedla, ále jináč to nešlo. Kočírovat tu potvoru se dalo přes buřty. Řeklo se „Buřt vlevo“ a odbočil doleva. „Dva buřty před náma“ a zrychlil. Sám byl od orků vyuzenej jak klobás, jenom ho vrazit mezi chleby a polejt omáčkou. No, časem jsem si zvykla. Smrděli tak všici.


Draky jsme i přes sakra mizernou písečnou metelici našli docela brzo. Na muj vkus by stačil ten malej a použít ho jako škrtátko, ále ušáci že né, že chtějí velkýho. Taky teda preferuju větší, ale sakra né draky! Jeden z bandy ho nalákal, pomoh mu na zem a my vostatní jsme se na tu zubatou potvoru sesypali. Akorát si to teda nevyměřili, takže na draka skočil jeden a my jsme se váleli na jedný hromadě vedle. Teďkonc jak dostat z draka krkanec? Jeden ušák mu vrazil do mordy klacek…teda, dřevěnej. Jinej (mam takovej dojem, že zrovna ten s modrym hárem, co se minule vyptával mně a mý kolegyně na vdavky) zkoušel draka namíchat, ále nic. Tak jsem se sakra naštvala a kopla tu šupinatou volezlou černotu do zádele, až mi tam zůstala bota. Voheň teda byl, ale tu botu už jsem nenašla.


Hypersuperčistou vodu zajistil jeden z těch mrňavejch zelenáčů. Prej že umí volat bouřku. Podle toho hára tak vypadal, jo. To byly dvě potřebný věci, zbejval jen ten houbovej prášek. Na ten ale došlo až pozdějc, začalo se totiž kazit už tak dost všivý počasí. Přes písek nebylo vidět pomalu na krok a bejt ho vo trochu víc, musel by si každej prohazovat cestu lopatou. A ušáci neuměji držet lopatu. Schovali jsme se i s vlkama do první ďoury po cestě. Až vevnitř mi bylo jasný, že jsme vlezli do oblasti s vykopávkama. No co, na schování dobrý.


Vostatní nechali vlky u vchodu, já si ho vzala s sebou, jenom pro sichr. A tumáš kozle krumpáč, hodilo se to.
Ty štoly se hemžily Dark Ironama. Bylo jich tam jak much. Popadali sice, ále vo nějaký extra bezpečnosti by se mluvit nedalo. Tim spíš, když jsme našli ušáka v červených hadrech spolu s nějakym lupenem. Asi dopis na rozloučenou, ti ušatí mají děsnej kamenopis, nepřečetla jsem to. Vyposlechla jsem, že tendle nebožák ukrad nějakou zlatou cetku a naštval tim toho vrchního červenýho ušáka. A měl to spočtený.
Vosobně si myslim, že tu drobnost ten mrtvej dlouhouch vytrousil, no a našel ji a schoval si ji ten smrdutej kostěj, co šel s náma, do hodně omolousanýho plyšovýho medvěda, nebo co to bylo, ale těžko říct. Nedostala jsem se k tomu zlatýmu kroužku dost blízko.



Jak jsme tam očumovali, z tunelů se něco ozvalo. Takovej hodně nepříjemnej hlas, jako když drápe vidličkou o talíř. Pakovali jsme se jako by nám hořelo za zadkama. Teda né že jako né, vono reálně!
Ten nemrtvej smraďoch s plyšákem v hrudníku mektal něco o jezdcích se zadkama v ohni. A že jdou po nás. Přidala jsem do kroku. Když někdo chytne vlka ze sedla, tak jezdí obvykle sakra rychle, aby byl na místě dřív, to dá rozum. Bouřka nebouřka, vypadli jsme z těch děr ven. Hledat ogry.


Ušáci i orkové to měli spočtený na čmrdlik. Přesně za tři kopce a jednu votočku doleva jsme narazili na nějaký ogří shromáždění, kterýmu předsedala taková vohava vobludná křivohubá, až by se z toho slabší nátuře udělalo mdlo. Smradu jako když si koboldi udělají mejdan v žumpě a vůbec, nic moc příjemný místo k pobytu. No ja, jenže jak se ukázalo, tahle pakáž skutečně měla ten houbovej prášek, a teďko ho vod nich získat. Útok nepřipadal v úvahu.


Né že bych teda ušákom nevěřila, ale ogrů bylo moc jak hmotou, tak počtem.
Zkusili to ti zelenáči i ušáci, ale ty mrchy ogří byly tak nahňahňaný na sebe, že by neprošla ani myš.
Přišla na řadu trpasličí diplomacie. Vožrat šéfa a ten mi pak dá, co budu chtít. U trpaslíka by to tak nezabíralo, protože my jsme na chlast zvyklí, ále tendlencten křivohub vypadal, že už má docela nakoupíno – jako z toho houbovýho prášku. Co do toho ty potvory taureni asi sypou? Řekla jsem si, že v kombinaci s lomcovákem, co mi zbyl v placatce za podvazkem, by to mohl bejt docela vodvaz, a nabídla jsem placatici ogrovi. Prezentovaný účinky ho docela zaujaly a že to teda zkusí. Nasypal mi do sukně hrst tý jeho meducíny a vzal si chlast. Taky ho do sebe vokamžitě nalil a vážně někecám, změnil se na růžovýho elekka. Už by ty houby neměl žrát.


Měli jsme teda všechno a mazali zpátky. S náloží toho růžovýho svinstva jsem byla nějáko lákavější. Dokonce i ty zelený mrchy se chovaly uctivějc a ten troll, co spolu s můůůů hlídal nemocnou ušatou mi chtěl hrabat pod sukni, kanec! A to se deníčku nechlubim. Stěžuju si!
Nakonec se nechal odradit hrstí toho prášku, vostatní si nabrali, co bylo třeba a mně taky zbylo. Pochodující vysoká roštěná naplcala ty suroviny dohromady a napasírovala je do elfky. Himl, tohle já sežrat, tak mi v noci zhoří peřina a po ránu se s budkou octnu na Kalimdoru místo v Ironforge. Ále to nic. Prášek se ještě hodil. Celou tu ušatou zabalili a poslali pod dohledem statnýho ošetřovatele - teda statnej byl asi jako nudle v bandasce, průměrně rostlej trpaslík by ho vodfoukl levou nosní dírkou - v předstihu pryč a prej že bude v pohodě.


A my měli mazat taky dál, protože nám ta banda červenokabátnická bordelářská zase zdrhla! No co, dřepli jsme zase na vlky. Už jsem si na toho mýho zvykla, řikam mu "Buřte". Vedli nás skrze hory hnedka vedle, do země ve stínu Černý hory. Chybělo kruci pár skoků, když tu se za náma v průsmyku vozval řehot a byli jsme v loji. Banda jezdců s řitěma v ohni nás dostihla a začal rachot. Měli nás, hajzlíci, dobře prokouknutý a shora začalo padat kamení a kusy skály. Ten, jak mu ta rozchcípaná ušatá porád řikala "zlomený vídle" nebo tak nějak, nás vodtaď vyhazoval. Některý zdrhli, jiný couvli, ále trpaslíci kurdě nezdrhají.

Už jsem si na ně brousila zuby, když shora padnul pořádnej flákanec skály.
Rána až se všecko kolem votřáslo, zvedlo to prach - no a už se nedalo dělat nic. Vodřízlo nás to vod tý Zlámaný vidle a vod jednoho dalšího ušatýho.
Krumpáč jsem u sebe neměla, tak je hernajs nešlo ani vykopat. Holt jsme jeli dál, ale jsme sakra zvědavá, kdo bude tomu blázinci velet. Ta ušatá, nadopovaná houbama, se nám probrala a div nevobrečela ty ztracený polámaný vídle. Vostatní se pomalu sháněli po fleku, kde přenocovat. Mně to bylo docela jasný, slezla jsem ze sedla, pleskla sebou k nějakýmu šutru a zatimco se ušatí handrkovali, najisto o nějakých kravinách, jsem si dala dvacet. Měli by herdek řešit něco normálního. Třeba pivo. Docela bych na příští štaci nějaký uvítala!

Galerie minulé části eventu:

Mezitím kdesi v Blackrock...:

---

Eventu se zúčastnili: Eloyn, Veline, Thanalos, Ygraine/Gobio, Ogatix, Greshi, Alathaes, Lykourgos, Daelgar,  Kechi, Aerin, souběžného rp Iralius, Icarion, Flairica, Kianel, všem díky za RP!
scénář: Thana/Eynor
screeny: Avelion
záznam eventu: Gobio/Carpio, moc děkujeme!

Všechny srdečně zveme na finále eventu k Blackrock, ve čtvrtek 20.8.2015 od 20:30.

Pravděpodobně to rozdělíme do dvou večerů.
Kdo se na místo neprobojoval jako člen družiny, může si říci o scénářovku kultisty (ať už pravého či dezertéra) nebo trpaslíka.
Pro členy družiny ještě prosím o vyjádření (nejlépe přes skype), zda si v MC přejete nechat v cestě bosse a jít přes ně (a dáte to), nebo je chcete mít "uklizené" a pouhý custom spawn (tedy bez dropů z MC bossů, ale ušetříme čas).

Hlášení kapitánky Windsong, den 20. osmého měsíce, rok po pádu LK

Lorde, Lady,

v rychlosti hlásím současný stav operace, na kterou jste vyslali své jednotky: Elrendarští, farstrideři a mágové ze Silvermoon i trpaslíci z Loch Modan jsou připraveni k poslednímu úderu. Pokročili jsme k samotnému portálu do srdce Černé Hory, který nám byl uzavřen, ale za pomoci Flair Amberdusk se jej podařilo reaktivovat a prošli jsme s dalšími jednotkami dovnitř.

Ano, Flairica je naživu, navíc získala svou moc zpět. Stejně tak mohu s potěšením oznámit, že živ a zdráv je i Taharis Victus, který dokázal vyjednat vojenskou podporu trpaslíků a jejich tanků, a rytíř Kianel Lianari, který pomohl Flairice utéci z područí lorda Icariona.

Slunci žel, nemohu to samé prohlásit o seržantu Thanalovi Dawnspear, panu Kechimu a hostu Daelgarovi. První dva se hrdinně obětovali, když se snažili zastavit ohnivé jezdce pronásledující družinu v nestabilní soutěsce. Poslední z nich pak padl do hlubin lávy v Černé Hoře, aby se Icarionův prsten, který nesl, nedostal do nepravých rukou. Vzkažte mou upřímnou soustrast pozůstalým.

Co se týče lorda Icariona, jeho plán je šílený - chce za pomoci mnohonásobné oběti elfích životů opět povolat do naší sféry pána ohně, Ragnarose. Díky seržantovi a jeho skupině máme z jejich předchozích cest ledový artefakt, který by toto celé ještě mohl změnit v náš prospěch. Stejně tak se modlíme ke Slunci i Světlu za síly našich spojenců a odvahu vytrvat až do konce.

Poslední bitva nastane nedělního večera, kdy dosáhneme samotného jádra Hory.

Selama ashal'anore!


Kopii doručit Lordu Regentovi a Ranger-generálovi do Silvermoon.

---

Poznámka pro lady Sunhand
Obávám se, že se během cesty (patrně v Silverpine) někteří z družiny nakazili worgení kletbou, minimálně u Eloyn Brightshore jsem si tím jista. Z jejích uší a krku roste srst a jízdní zvířata se v její blízkosti plaší. Žádám o radu, jaká opatření je možno učinit během, popřípadě ihned po konci mise.

Spolu s dopisem zasílám do pevnosti Daelgarovu loutku s podobou seržanta Thanalose, to jediné, co po obou zbylo. Vzhledem k Daelgarově statečnosti navrhuji pohřbít loutku na hřbitov posádky, i když nebyl jejím členem.

A.W.



Účastníci minulé části eventu: Lykourgos, Engiee, Taharis, Aerin, Eloyn, Alathaes, Daelgar, Greshi, Falkral, Kuchař Darkironský, Gobio, Kianel, Pan Koláček/Kechi Flairica, Lithiana... všem díky za RP
Scénář: Thanalos
Gm podpora, spawny a kecy: Kapr, Eynor
Screeny: Avelion

---

Pokračování/finále eventu proběhne v Molten Core tuto neděli po 20h.
S PVE budeme muset trochu kmitat, ale přáli jste si ho, takže bude.
Thanal vám ještě napíše článek s radami k hromadnému eventu - pro nás bylo poučení v tom, že když v jednu chvíli hovoří 13 osob, budeme je raději dělit na skupinky, jinak se v tom spamu sami nevyznáme.

Galerie minulé části eventu:

PS. přesunuto - jak jsem to psala v noci, když v domě zasahovala městská policie na virválsousedy, nalepila jsem to do OOC

Corin's Cookies 2+1 zdarma!:

O pandách, kodech, zajíčcích, duze a zmijím kožíšku...:

Drby z Kalimdoru:

Velký lov po orksku:

Samotáři nebo knoflíkáři?:

Duch z Elrendar?:

T a T (aneb trablonoši):

Vítězný drb tohoto vydání: Avianna Dawnseeker
Díky za drby i screeny a za RP všem, co se zapojili