Dění v roleplay

Kletba Nového měsíce - dokončení

Kletba projevující se tím, že se zakkletý občas přemění ve vlka, jako poznávací zanmení působí tetování na rameni v podobě vlčí mordy, která svírá měsíc. Nessaa byla prokleta po řpečtení knihy Rituálů Nového měsíce a Ceroth byl pokousán Nessou, když se ji snažil po přeměně uklidnit.

Při svém pátrání po léku na kletbu potkali Ceroth, Eynor, Nunn, Nessa a Vithral v gobliní vesnici Corina. Ten se k nim připojil a stal se nepostradatelnou součástí družiny. Během nabírání sil ve vesnici byl nadnesen návrh, zkusit kletbu vyléčit jiným způsobem než nalezením úlomků Hodirova kopí, protože Nesse docházel čas. Bylo rozhodnuto vydat se do Grizzly Hills a pátrat tam po nějké stopě, která by je přivedla k tvůrci kletby. Naši přátelé dorazili do orkské pevnosti Conquest hold, kde však byli zajati a zlou velitelkou Krennou odsouzeni k bojům v aréně. Z bojl si odnesli nejeden šrám, ale nakonec zvítězili a byli osvobozeni Krenninou sestrou - Gorgonnou. Tam jim pak vypověděla o podivném chování "vlčích lidí" a jejich cestách na východ. Družina zasedla k poradě a po rozhodnutí, vyrazit hned druhý den ráno se rozešli spát.

Následujícího rána se setkali s elfkou Alzerth, která jim nabídla pomoc. byla s andšením přijata a následně celád ružina vyrazila na východ. Nessa byla celou dobu neklidná, neměla stání, jakoby ji jakási moc přitahovala k pobřeží a tajemnému ostrovu, o jehož existenci se zmínil Corin. Během cesty došli k hrůznému zjištění. Kletba Nového měsíce měla moc přitáhnout své oběti k ostrovu, ale pokud by se tam nedostali včas, definitivní proměně by se tělo začalo bránit a výsledkem by byla smrt prokletého. Všem bylo jasné, že teď se jedná vskutku jen o hodiny, které zbývaly Nesse. Od skupiny se oddělila Eynor, kterou napadla další myšlenky, jak družině pomoci, zatímco zbylí členové se hnali s větrem o závod k pobřeží. Tam je však čekalo další překvapení, do té doby zamlklý Ceroth jim poděkoval, a spolu s Nessou se vydali k ostrovu. Zbytek družiny je nehodlal opustit, probojovali si cestu na ostrov a Alzerth několika přesnými políčky vrátila Ness i Cerothovi jejich vědomí. Nakonec došlo k velkolepé bitvě, při které byl poražen tvůrce kletby, arcimág Arugal.

Corin zde zažil podivné setkání s tajemnou ženou, která mu věnovala jakýsi deník v kožených deskách. Přes naléhání, aby se k němu připojila, zůstala na věži, která se brzy poté, co ji opustil poslední člen družiny, zřítila. V sutinách našli další úlomek Hodirova kopí. Bohužel výprava na ostrov měla smutnou dohru, protože v ruinách věže nalezla smrt i tajemná žena, která s posledním dechem Corinovi sdělila, aby našel...někoho.

S Arugalovou smrtí povolila kletba, která sužovala Nessu a za doprovodu strašlivé bolesti z jejího ramene zmizelo tetování. To Cerothovo však zůstalo a tak anšim přátelům nezbývá, než doheldat i zbývající části kopí a jeho moc použít k neutralizování kletby...

Žádné ztráty ani vážnější zranění družina nehlásí, až na poněkud nastydlou a kašlající taurenku.

Eventu se zúčastnili: Alzerth, Ceroth, Corin, Eynor, Nessaa, Nunn, Kechi

Chvíli poté, co se vojáci zklamaně vrátili k ohni, se mezi stromy objevily dvě postavy na talbucích. Ceroth a Eynor se vrátili do pevnosti, ani jeden z nich moc nemluvil a vděčně kvitovali nabízenou večeři. Během jídla jim pak bylo vypovězeno to nejdůležitější. Ceroth se rozhodl, osobně postarat o zničení smaragdu, převzal jej do úschovy a začal se připavovat na další cestu.
Zanechal tyto rozkazy:

V jeho nepřítomnosti velí Eynor Astrae, závisí na ní, zda se zvolí k ruce nějakého zástupce.
Po Valendisovi se začne pátrat i ve městě, taktéž by se měli členové Elrendaru pokusit najít Zirael Hawkovou.
Kapitán Brightspear se vydal po stopách Aerin a společně zkusí vypátrat Valendise.

Omluva, dnes si připadám, že žiji ve smyčce - stále deja vu...
Tak zde je seznam RP, které jste nakousli a nedořešili, i když nějaké řešení je.. nenutím vám ho, ale pokud mi řeknete, že ty věci chcete dozkoumat, jsem tu pro vás. Funguji nejlépe přes skype, když nešílí PC.


- medailon Dawnstarů: všechny úlomky (i kapitánův) má u sebe Lywelyn. Některé patrně stále chybí, ale možná nebyly tam, kde myslíte. Malan za něj nabídl odměnu.

- ztracená komorná: Zirael Hawke byla naposledy viděna v Gorianově společnosti na Murder Row; z guildy s ní poslední mluvil Corin, od té doby je nezvěstná. Corin něco povídal o objednávce... saronitových kolíčků na prádlo. V tomhle nemohu sloužit, na to se ptejte Goriana.


- Gorianův portrét, který se ztratil malířce Renfray z Caer Darrow: vyprávěla, že sotva svého mistra namalovala, objevili se lidé, co ho chtěli koupit, ale ona obraz nedala. Také říkala, že mistrova díla vždy skončila u znalců a mnoho jich bylo v Karazhanu... jakkoli jste se soustředili na to, že studovala v Dalaranu, než se vrátila domů, a že tehdy ležel Dalaran v Alteracu. Kam se ale poděl ten její majstrštyk... na to nepřišla.
Zdá se, že ve své smyčce bude existovat, dokud obraz nebo mistra znovu nespatří.


- vrah v Ghostlands: poslední dobou se začala po lesích objevovat těla v různém stádiu rozkladu... některé z nich mají na obličeji havraní pírko. Žádné z nich nebylo oloupeno, ale nedají se na nich nalézt znaky jejich rodové příslušnosti, tabardy, hodnosti.. nic. Jediné trochu jiné tělo bylo nalezeno v jeskyni na Ostrově Zkoušek, ohořelé na škvarek. Podle místních odtamtud odešli dva zrzaví elfové, muž a žena, více není známo. Po vrahovi pátrají farstrideři - můžete i vy. Ze by Havranpírko? Ze by tygl?


- Valendis: utekl, jak asi všichni víme. Ran Moonwolf hlásil jeho stopu vedoucí do vody hned pod hradbami a jeden z druidů, kteří tehdy tábořili před pevností, se nabídl s pomocí, stejně tak válečník Bestoff. Nicméně kdo dokáže stopovat vodu? Taureni se tvářili, že oni ano!
Pro vás ostatní je tu rada: zkuste prohledat břehy jezera a poptat se těch, kteří tam stráží... on i poručík Tomathren vypadá jako by byl svůj nepovedený obraz...


- noční můra v pevnosti: poté, co Ceroth odjel i se snovým smaragdem, negativní energie kolem pevnosti jako by zeslábla, ale přesto tam něco.. nesedí. Pokud jste dost odvážní na to, abyste tam spali a rpili hororový sen, dejte vědět Citlivý Kahnee by mohl zaznamenat ještě minimálně dvě ohniska problému, ale to necháme na náhodě a na Rp. Jen dejme tomu, že kapitán uznal pevnost za bezpečnou a nařídil přesun zpět na ubikace


- neřádstvo, které jsme napáchali před rokem s Master's Glaive a zdá se, že nás dostihlo: k opravě titánské zbraně je zapotřebí titánská ocel. Toto je asi jediné RP které doporučuji nechat po ukončení hledání Hodirova kopí. Rozhodně to nezpůsobilo celkový zhoršený stav emerald nightmare v Kalimdoru... ale ještě ho to..urychlilo.


- Hodirovo kopí: nedokončeno, schází dva úlomky...
Ceroth dluží svůj život Corinovi a Thiře, protože v hlubinách pod ICC byl naprosto bezmocný. Víc se o tom asi v pevnosti nepovídalo. Dokončení poprosím, až se vrátí Cery - a jinak ale v průběhu dobrodružství Corin získal starý archeologický deník, se kterým si moc neví rady, protože nezvládá human a dwarven. Také cosi hledá v NR, ale jeho cesta vede i do Azerothu... prý na samá písčitá místa... a pomoc by jistě uvítal... jen to z něj vypáčit mezi jeho obvyklými poznámkami o jídle a sexu Ne, dobře, to jsem špatně pochopila. O párkách a klobáskovém závinu.



- Vithralovy ztracené vzpomínky: Tanaris? - něco naznačil před branou SMC, ale to se asi více budete muset dopídit sami Nebo to byly vzpomínky na budoucnost? Díra ve stázi?


- dozvuky Barrens: vím, že jste tam někteří byli a měli zájem věc dořešit - ve skutečnosti šlo o event, který měl hordu nenápadně postrčit směrem k podezřívání jednoho z hlavních záporáků bitev v Norhtrendu.
Prozatím je mi k vaší celkové aktivitě známo to, že Dreskhan a Grack skvěle a chytře pátrali... a jsou napřed oproti zbytku hordy...
Abraxas měl šanci cosi zaslechnout v Undercity, stejně tak Iralius..včera večer...
a Corin i Vithral oba nezávisle na sobě projevili zájem o vlastnosti záhadného kovu, kterým byly "nakaženy" unesené děti (3 z 9, tuším). Vaší alchymistické a hornické expertíze se meze nekladou, možná přijdete i na to, jak zachránit ty, které už nakaženy jsou.
V tomto případě ale nedoporučuji syslení si RP info ... nemusíte je sdílet zadarmo, to po vás nikdo nechce. Ale jde o celou hordu, nejen o pár telat a trolů z Barrens , tak z toho nedělejte RP závod a sezvěte se na poradu, co to sakra.. proč a kdo?
Také vás jistou dobu doprovázela elfka s orgrimmarským bílým vlkem, který nesl na krku Thrallův znak. Před rozhodujícím bojem v tunelu se však ztratila a už po ní nebylo ani stopy-
Pokud to rozloupnete, budete připraveni na věci budoucí snad i tak, že budete mít proti zlounům jednou navrch, jak se povídá.

________________________________________________________________________________________________________
(tak a sakra psát to podruhé píšu to jinak a polovinu jsem zapomněla....a už nevím co tu chybí, omluva)

ještě info k postavám, o kterých vím:
-Ceroth odvezl záhadný smaragd okamžitě z pevnosti, podle slov Eynor "prý za druidy do Moonglade"
-Falanthir pobíhá po Ghostlands a hledá Valendise, totéž Aerin
-Kenjun se zatím nevrátila z Barrens
-Eynor je v pevnosti a doprovází ji elfka z Dalaranu jménem Isiel
-Hawke je nezvěstná
-Malan je zpět v pevnosti a Moonwolf je patrně někde poblíž soudě podle rumového odéru, co se kolem line...taky tam někdo mával vancleefovou zástavou, než ho farstrideři sundali z hradeb.

Zajímalo mne, kde jsou vaše postavy - Altash byl přeci zraněný na marodce, ale nešť, po přesunu mimo hradby tam bylo tolik zmatku

No tak já ty svoje postavičky co mám v plánu nějak do rp zahrnout ještě rozepíšu:
Nessaa Kel'rease-Po divokém zážitku v Northrendu se musela vrátit zpět do moonglade. Takže ta je tam.
Kahnee Strongpaw-Nespokojen s tím co mezi elfi panuje a co dělají rozhodl se od nich odpočinout a vydal se o kus dál s tím že se zase někdy zjeví. K nalezení buď v Thunder Bluff a nebo v moonglade.
Ronse Vin'renin-Ano tento elf který prožil mnoho se opět navrací na scénu i s věrným mazlíkem. Zahlédnout je můžete jak jdou ze Stranghletorn Valley na sever. Vím že někdo měl z dřívějška choutky zjistit něco o jeho minulosti a hlavně o rodu Quel'merin ve kterém byla menrin a milwa bývalé přítelkyně ronseho. Tak pro tyhle ma peknou zpravu ronse prinese par eventiku smeremstahovane k nemu a k rodu Quel'merin. Dyztak pres PM a nebo ve hre ozvete se domluvime se kdyby nekdo chtel.

Brzy po odjezdu Cerotha se ukázalo, že v pevnosti chybí léčitelka. Ta ovšem podle popisu strážných naštvaně mrskla tabartem po kapitánu Falanthirovi a odjela neozbrojená pátrat po Valendisovi na vlastní pěst. Když se po několika dnech nevracela, Aerin, Corin a Ashia se vydali po jejich stopách, které je vedly od základny farstriderů k Suncrownu, kde skupinka nalezla Avelionino provizorní, několik dnů pravděpodobně ve spěchu opuštěné, tábořiště a jejího zraněného hawkstridera. U tábořiště byly nalezena zválená tráva, ohniště, několik zrzavých vlasů, nedojedené oslintané maso, vlčí stopy a v hlíně několik stop po (jak Corin bezchybně ihned určil) sekeře a meči. Za pravděpodobného ,,únosce" Aerin označila Altashe, ale i přesto se raději vydali po stopách dál. Zatím co Corin se vyptával v Tranquilienu, Ashii a Aerin čekalo vyslýchání nemrtvé u přechodu do Eversongu i výzvídání od hostinské ve vesnici Fairbreeze. S novými informacemi se skupinka opět sešla u brány Silvermoonu, kam vedly všechny stopy a kde nečekaně natrefili na samotného Altashe, který nejevil zájem Avelion jakkoliv hledat, nebo vůbec říct, kde by měla být. Corin s Ashií se tedy rozdělili a vzali si za úkol prohledat veškeré hosince ve městě, Aerin zatím jela podat zprávu do pevnosti. Štěstí se usmálo na Corina, který po chvíli Avelion našel- hladovou, vyděšenou, brečící a témeř nevnímající okolí se mu ji po chvíli přemlouvání (a po podplacení sušenkami) podařilo dovést do pevnosti. Zde se druhý den konala menší razie pod velením Aerin, která tu hledala něco, co sem podle lady Astrae nepatřilo. Nakonec se jim, po důkladném rozházení všech věcí a vylití Moonwolfova rumu, podařilo u Ashii najít dračí vejce- zřejmě dárek od neznámého ctitele. Corin i Aerin poté zmizeli neznámo kam a nechali Eynor jen vzkaz o vejci i o Avelion. Tu se nakonec za pomoci schopností Moonwolfa a Eynor podařilo probudit z podivného transu. Ještě tentýž večer se do pevnosti vrátil i Ceroth, právě včas na lívancovou večeři.

Druhého dne, těsně po odjezdu Eynor se v pevnosti objevil i Altash, který se rozhodl okamžitě odjet, na požádání Avelion ovšem svolil ještě den zůstat a usnul na kašně. Druhý den se ovšem z neznámých důvodů třikrát pokusil Avelion zabít. Počtvrté ho už konečně zadrželi stráže a odvedli ho do vězení. A aby toho nebylo málo, přijela do pevnosti i Ken´jun a ze svého vozu vyskládala tři lidské děti s podivným kovem v těle. Po menší debatě a vyslechnutí návrhů byl schválen plán jak dostat kov co nejbezpečněji z dětí ven a tak se Aerin s Ken´jun vydaly na jih, aby pro tyto účely sehnaly baziliška. Toho se nakonec podařilo dostat pomocí jedu v wyverny.
Už jen zbývá zjisti, jak děti po použítí baziliška zase odkamenit(že by mojo?).

Ve vězení Altashe později navštívila jak navrátivší se Aerin, tak i (po odcizení klíče od cely a údajném povolení vstupu od kapitána) Avelion. Ta byla ovšem při svém činu přistižena samotným Cerothem a i s Altashem vykázána z pevnosti. Hlídání dětí si prozatím vzal na starost nový host v pevnosti- rytíř Caedal Windsorrow- a zkrátil jim tak dlouhou chvíli pohádkami na dobrou noc. Avelion se později podařilo přesvědčit Aerin, aby Altashovi pomohla dostat se z podivného stavu, ve kterém se nacházel. Aerin si promluvila s Altashem, který ihned po rozhovoru vypil obsah podivné lahvičky a zmizel. To naštvalo Avelion, která tentorkát k obvyklým nadávkám a vztekání přidala i zdvojený hlas, fialově zářící oči a podivné stínové chapadlo, kterým se pokusila Aerin škrtit. Poté náhle ztratila vědomí a byla převezena do pevnosti a prohlédnuta Ken´jun a Cerothem. Po probuzení si ovšem Avelion vůbec nic nepamatovala a tak nebylo možné určit, co daná věc, pokoušející se uškrtit Aerin, byla. Na rokaz Cerotha se ovšem Avelion musí podrobit prohlídce mágy ze Silvermoonu, kvůli kouzlu svazujícímu její paměť. Je možné, že by ona divná věc byla něco z Avelioniny minulosti?

Jen o někoik málo dnů později dorazila k hradbám vyděšená elfka hledající své kamarádky, které se udájně také vydaly směrem k pevnosi. Ty byly později nalezeny. Přesněji to co z nich zbylo. Podle všeho byly napadeny a zabity démonickým psem, který pobíhá někde v Eversongu nebo Ghostlandu. Podezření se ukázalo jako správné, když o dva dny později démon napadl bezbrannou elfku přímo před branami Elrendaru. I když její stav vypadal nadějně, nakonec svým zraněním podlehla a zanechala po sobě jen pár osobních věcí a knihu pohádek. Prozatím se všem doporučuje poslechnout nařízení Farstriderů o omezení pohybu v lese.

Rekrut z Fairbreeze
Falanthir si nechal zavolat skupinu hraničářů a svěřil jim důležitý úkol. Elf Salorin Dawnblade z Fairbreeze projevil zájem o službu u Elrendaru, jenže cestovat samotný lesem je nebezpečné. Proto mu kapitán vyslal vstříc oddíl Elrendarských. Ti se bez nejmenších obtíží dostali až do Fairbreeze, kde se začli na nového rekruta vyptávat. Brzy už klepali na jeho dveře. Otevřel jim šťastný pár mladých elfů - sličná Luciel Dawnsong a usměvavý Salorin Dawnblade.



Ani netušili, že za několik málo okamžiků budou jejich výrazy jako vytesané z kamene. Elrendarští se chovali skoro jako verbíři a bez okolků elfovi oznámili, že odjíždějí a on s nimi - s věcmi nebo bez nich. Salorin zkoušel u velitele oddílu, Garana Balahena, vymoci aby je mohla do pevnosti doprovodit i jeho snoubenka Luciel.
Elf byl však neoblomný, Lucieliny hořké slzy pohnuly dokonce i s Narlenem Kel'rease, který slíbil, že se zkusí u kapitána Falanthira přimluvit.

Když Elrendarští opouštěli Fairbreeze, byli podivně zamlklí. Tu a tam některý z hraničářů vrhl pohled po Balahenovi, který jel v čele. Mlčeli. Nikdo si nevšiml drobné postavičky, která skoro klopýtala pod tíhou brašny, která jí visela přes rameno.

V relativním klidu dojeli na Dead scar, když tu tu se náhle objevil démonický pes! Hraničáři se na něj bez rozmyslu vrhli a démon si s nimi chvíli hrál jako kočka s myší. Pak se na scéně objevil elf v těžké plátové zbroji a démon utekl. Slunci dík, že jediná vážněji zraněná byla hraničářka Avianna. Po znovuseskupení bylo rozhodnuto, nechat Aviannu ošetřit v Tranquillienu, zbylí elfové zamířili rovnou do pevnosti. Opět si nikdo nepovšiml Luciel, která s očima navrch hlavy stála opodál. Zoufalá elfka se doplahočila až do Tranquillienu. Co jsem udělala špatně? Chtěla jsem, jen aby se Salorin v klidu najedl...ta večeře byla tak výborná... Ale on vypadal tak zapáleně, copak mu mohu stát v cestě? Doufám, že si v pevnosti bude pravidelně měnit prádlo a ponožky... Ztracená v myšlenkách si ani nevšimla rytíře, který se na ni šklebil ze sedla koně. "Brej večír, co vy tu tak sama?" Luciel jen něco zamumlala a otočila se k hostinci. Ani netušila, že během příštích pár minut se zaplete do rozhovoru s tím rytířem. Do rozhovoru, který téměř zničí všechny její sny...



Luciel pevně stiskla v dlani prstýnek a odhodlaně prošla bránou. Rozhlédla se. Kdepak ten Salorin může být?
"Mohu vám pomoci?" elf, který se ptal, byl oblečen v černozlaté zbroji s rudými ornamenty. Ve tváři měl předčasné vrásky a jedno oko mu kryla temně rudá páska. "Jsem kapitán Brightspear, ukažte, asi to máte těžké...," s úsměvem převzal elfce brašnu a počkal až mu vypoví, co ji přivádí do Elrendaru.

Salorin objímal Luciel, pevně ji k sobě tiskl a hladil její hedvábně jemné vlasy. "Tys cestovala takovou dálku abys..." Přitiskla mu prst na ústa. "Nejprve jsem ti chtěla vrátit prstýnek a nechat tě, aby ses věnoval jen službě pevnosti, ale...," Luciel zabloudila pohledem k místu, kde stál kapitán, "teď ti chci jen říct, že tě miluju." Oba elfové se políbili.

Duch v Elrendaru
V kasárnách se začal zjevovat podivný duch. Elf, který naříkal nad svými vlasy. Jeho kvílení se stalo nesnesitelné a proto většina posádky kasárna opustila. Po příjezdu Salorina a Luciel byl duch znovu spatřen. Zdálo se, jakoby se zasekl v jakési smyčce a opakoval určitý okamžik...těsně před smrtí.
O pár hodin později se Ceroth a Nessa tiše bavili na nádvoří. Náhle oba pocítili podivnou energii. Nessa, který už ducha viděla, se rozeběhla do kasáren, odkud se posléze ozval její hlas, volající Cerotha. Po příchodu do kasáren se lordu naskytla hrůzná podívaná. Uprostřed magického obrazce ležela tváří dolů elfka, kterou mu Nessa představila jako snoubenku nováčka Salorina. Elfčino nádherné tělo leželo bez života na podlaze. Brzy se dostavil i Corin a začalo ohledávání. Bylo zjištěno, že elfka má na hrudi velkou ránu, jakoby do ní něco vrazilo ostrý spár a zvedlo ji do vzduchu. Její tělo bylo také vysáto, jakoby ji napadl démonický felhound. Během ohledávání kasáren, se náhle objevil Lucielin duch. Ceroth, Corin i Nessa byli svědky toho, jak duch zopakoval rituál s vytvořením magického kruhu a následně zkusil vyvolat ducha, který se v pevnosti objevil dříve. Zdálo se, že se něco nepovedlo a elfčin duch se strachem ve tváři zmizel. Hleděl jakoby ke stropu...



Ceroth, Nessa, Corin a Aerin pak byli spatřeni na nádvoří, jak se o něčem dohadují. Aerin pak vyzpovídala všechny strážné, zda si něčeho nevšimli a Nessa se s tajuplným výrazem vydala do stájí a o chvíli později si nechala otevřít bránu a zmizela v lese.

Avelion bylo s konečnou platností oznámilo, aby si hledala útočiště někde jinde. Rozloučení chladné jako časné zimní ráno, malou chvíli trvající trpkost na rtech po posledním sbohem. Cesty se rozpojily.

Členové posádky se s vervou vrhli do řešení podivného úmrtí Luciel Dawnsong. Ken'jun zorganizovala výzkumnou výpravu do Zul'Amanu, která měla přinést odpovědi. Místo toho však přinesla další bolest. Ken byla později večer nalezena mrtvá.

S pomocí informací, které poskytl voodoo mistr Gadrin se nakonec podařilo rozluštit tajemství zla, které se skrývá pod pevností a Ken byla zachráněna. V tomto nelehkém úkolu pomohl elrendarským druid Runiel Winterhoof, který poprosil o ubytování v pevnosti. S radostí mu bylo vyhověno.



Později téhož se elrendarští v převleku objevili v Saltheril's Haven. Zjistilo se totiž, na že na Salorinově svatbě s Luciel, měl zahrát bard jménem Valendis. Že by arogance hledaného vraha konečně nahrála do rukou Strážným z Elrendaru a ti by měli možnost tohoto padoucha chytit?
Plán byl jednoduchý: Garan Balahen se převlékl za Salorina a Zirael Hawková za Luciel. Spolu s ostatními hrdiny v převleku dorazili k lordu Saltherilovi. Po chvíli je skutečně konfontoval Valendis. Část z hostů padla po požití paralyzujícího ejdu, rozpuštěného v pití, další byli uspáni plynem. Valendis, jak se zdálo měl navrch. Do cesty se mu však připletla vlastní sebejistota a arogance. V domnění o své nepřemožitelnosti se postavil Caedalovi Windsorrow, který jej dokázal zdržet an tak dlouho, než pominuly účinky paralyzujících látek. Valendis byl přemožen, omráčen a spoután. Po důkladné prohlídce byl pro jistotu "svlečen do trenek" aby nemohl z kapsy vytáhnout nějaké nebezpečné zařízení. Pak se družina s vězněm vydala zpět do Elrendaru.

Nessa Kel'rease pozbyla pláště Strážců. Její neovladatelný záchvat vzteku vyústil v napadení vězně Valendise, za což byla zbavena hodnosti a nadále vystupuje jako obyčejný hraničář.

Elrendarská pevnost také hostí již dva poutníky. Mága Athaniara Teleriena, který požádal o dočasné ubytování. A starého známého druida Walana, který pomáhal před lety Eynor a Altashovi v ukutí meče pro Cerotha.
Mezi strážemi se také šušká, že lady Astrae a kapitán Brightspear si pozvali na kobereček hraničáře Garana Balahena. Zda je to kvůli jeho problémům s alkoholem, či kvůli něčemu jinému, se neví.

V noci na 13.10. byla pevnost napadena drakem. Hladové plameny magických ohňů olizovaly kamenné zdi na nichž hraničáři kladli zoufalý odpor. Nakonec však bylo jasné, že prohra je neodvratná, Elrendarští tedy vzali raněné a prchli. Družina pod vedením Cerotha a Eynor pak už mohla jen bezmocně koukat jak se k zemi řítí západní věž i hradby. Ihned se dali do ošetřování raněných.
Mnoho hraničářů a obyvatel pevnosti našlo smrt v dračím ohni, mezi nimi také kovář Eriden starší a Altash Blooddragon, z jehož těla se nalezla jen jedna ruka. Krvaví rytíři a Farstrideři ihned vyslali na pomoc své zástupce a slíbili poslat i zásoby, taktéž Elrendarským nabídli dočasné útočiště na Farstrider's Enclave.

Po podivném snu, který se zdál Eynor Astrae, svolal Ceroth Elrendarské a oznámil jim, že pojedou prověřit Thalassianský průsmyk. Během příprav k odjezdu dorazili posili z řad Krvavých Rytířů, kteří nabídli Elrendarským pomoc. Všichni pak společně vyrazili na cestu s nejasným cílem. V průsmyku se museli vypořádat s hlídkou nemrtvých a setkali se tváří v tvář s padlou hraničářkou, která je odkázala na "pevnost v horách". Mělo to však háček - pevnost byla zahalena stínem a proto musely být přineseny tři zdroje Světla.



Hrdinové se rozdělili na tři skupiny a každá jela pátrat po jednom zdroji.
Skupina vedená Eynor se vydala do Shattrath city, kde museli zodpovědět tři hádanky, které jim Naaru dali.

V'eru:
"Ve světle tě sleduji a v noci nejsem k nalezení.
Neublížím ti, i když se můj tvar často mění.
Jsem tvůj a ty jsi můj, navěky."
Odpověď:

Spoiler:

G'eras:
Ač běží, nikdy nechodí,
má ústa ale nemluví,
má koryto a přeci se z něj nekrmí,
most zboří, avšak na něj nikdy nevkročí
Odpověď:

Spoiler:

A'dal:
Tichý šepot vede voj, bez bázně, hladu, rozmaru, neznají nic než boj.
Mlčenlivě kráčí tmou,  za tou vůlí mrazivou
Odpověď:

Spoiler:

Skupina krvavých rytířů, pod velením Corina, ke kterým se přidal i Runiel Winterhoof, se probila do Stratholmu a ze zdejší kaple odnesla podivnou nádobu, vyzařující Světlo.
Šušká se, že dobrodruzi, kteří tam byli po nich se nestačili divit pohozeným dámským kalhotkám s monogramem L.W.

Pro poslední zdroj Světla se sama vydala Nessa - vplížila se do základny Šarlatových křižáků v Tyr's Hand a za cenu zranění odtamtud přinesla posvěcenou vodu.

Když se všichni znovu sešli v Thalassianském průsmyku, objevili tajnou stezku do hor. Vydali se po ní a brzy stanuli před mohutnou branou. Následně se jim zatajil dech při pohledu na pevnost v horách. Zde se překvapeným hrdinům zjevil duch velkokrále Anasteriana Sunstridera a vyzval je ke složení přísahy. Elrendarští složili přísahu Strážců jihu a Anasterian ji přijal, načež splynul se Světlem.

---

Event proběhl 20. 10. 2013
Návrh eventu: Eynor, Ceroth
Účastníci: Andarrel, Avianna, Balahen, Ceroth, Corin, Eynor, Eyra, Ewellin, Faelir, Narlen, Nessaa, Raktou, Runiel, Thirra
GM podpora: Eranon

Aerin dostihla její minulost. Události, které se staly před téměř rokem a půl měly tyto následky:
-Aerin byla zajata nemrtvými v Tirisfal glades, na základě popisu na plakátu, a dopravena do Undercity, kde měla očekávat soud.
-Corin ji marně hledal v Tirisfalu a následně se jel poradit s Elrendarskými

Ke Corinovi se připojili kapitán Falanthir, Seori a Isiel, poslední tři jmenovaní našli v Brillu Aerinina talbuka a ze stop si dali dohromady, co se stalo. Celou dobu je také stopovala elfka Avelion s vlčicí Kanou, které se posléze staly velmi důležitými, neboť Kana by dokázala Aerin vyčmuchat. Nejprve ale museli zjistit, kde Aerin vlastně drží. K tomu pomohla mágská učednice Isiel, když se pomocí magie napojila na věc, která Aerin patřila - prstýnek který měl u sebe Falanthir. Cílem našich hrdinů se tedy stalo Undercity.
Během cesty se k výpravě tiše připojili zamaskovaní hraničáři Elrendaru, kteří byli připraveni zasáhnout v případě potřeby.

Ve městě se družina rozdělila, aby mohla propátrat co největší území a brzy tento nápad také přinesl ovoce. V mágské čtvrti už byl přirpaven soud, ke kterému byla zakrátko přivlečena Aerin.


Soudkyní byla velmi odpudivá a o své kráse nezlomně přesvědčená lady Kaelystia Hatebringer. Po vyslechnutí obžaloby elfové vehementně začali Aerin obhajovat a úspěšně. Většina obvinění byla stažena, krom jediného - odpovědnost za masakr v Deathknellu. Aerin bylo načízeno, aby svůj zločin odčinila tím, že se vydá do Northrendu a donese zpět hlavy Arthasových poručíků - velitelů Pohromy. Lhůta je jeden měsíc.

Po skončení soudu se setkali Corin a Elrendarští setkali s Aerin. Radost ze shledání a stažení většina obžalob se však mísila s hořkostí - Aerin čekala dlouhá cesta a nebezpečný úkol.
Když odjížděla na rtech ji stále hřál kapitánův polibek. Doufejme jen, že ho neodvane chladný vítr severního kontinentu...

Pozor!

Naše dočasná základna je Farstrider Enclave na břehu Elrendar lake - rpíme, jakoby to byla naše Keep!

Včera v noci byli kapitánem Falanthirem Brighspearem do pevnosti dovlečeni dva dlouho nezvěstní zvědové: Kieran Moonwolf a Zirael Hawke. První ve stavu podroušeném a s obří boulí na čele, druhá se stopami po řemeni na zápěstí a poznámkami o naprosto zruinované tajné akci.
Podle Ziraelina hlášení se Valendis zvaný "Rys" ukrýval až do včerejšího večera pod falešnou identitou přímo uprostřed Silvemoon, ubytován na účet lorda Sunhanda a převlečen za člena pevnosti.

Mezitím družina Corina Nighstridera v Norhtrendu ztratila svého stopaře Aerin Windsong, zato nalezla hodně... hodně promrzlého elfa (ooc: Kechi je konečně náš!), který trval na svém návratu do boje proti rytíři smrti Arthasovi a jeho vyloďující se armádě. Rozhovor se zmíněným elfem vzbudil spoustu otázek, které snad budou v pondělí večer zodpovězeny... stejně tak jako nenadálá přítomnost lady Astrae uprostřed nehostinné země zaváté sněhem.

A ačkoli Nessu Kel'Rease prý pronásleduje nebezpečný černokněžník, po rozhovorech s druidem Walanem a kapitánem Brightspearem se však rozhodla nenechat se zastrašit a očistit svou pověst v kapitánových očích: Spolu s hraničářkou Eyrou se vydala hledat meče, které kdysi Ceroth vykoval pro nezvěstnou Satarel.

Učednice Isiel Snowdawn stále čeká na pomoc ze své zapeklité magické situace od kolegyň Seori a Faelir, zatímco kapitán Garan Balahen vítá nové vojenské posily z řad taurenů i elfů zkouškou zvanou: "úklid stájí s vidlemi nesprávné velikosti".


malá vzpomínka na novou keep

28.11.2013

Rozhovor se záhadným elfem, který se představil jako Kechi, ukázal, že byl v ledovém sevření Northrendu ztracen již od první invaze - sloužil prý ve vojsku Prince Sunstridera a snažil se zastavit rytíře smrti, Arthase, od dosažení ledového trůnu.
Družina čítající Cerotha, Avelion, Eynor a Hanka O'Briena (skrývajícího se za sloupem od Kechiho posledního pokusu o jeho zabití) ho "šetrně" seznámila s hlavními změnami, které od té doby proběhly na válečném poli i doma v Quel'Thalas; Kechi vzal vše statečně, jak se zdálo. Kříšen byl jen jednou.

Hank O'Brien byl odeslán do přístavu Moaki, aby vyzvedl jízdní zvířata, která zůstala na hřbětě mořské želvy, zatímco jejich pánové absolvovali dobrodružnou "zkratku" vodou do Dragonblight. Hankovi bylo pro příště důsledně zakázáno křičet větu: "Pozor, krakén!" při absenci bezprostředního nebezpečí. Dostal rozkazy odvést koně a talbuka pod Wyrmrest temple, kde se měl opět sejít s družinou.

Corin Nighstrider se mezitím sám, pěšky, v promočených šatech a plátové zbroji brodil sněhy severu za bílým vlkem, kterému nakázal najít zvěda Aerin Windsong. Její stopa končila u vodopádu na hranici Grizzly Hills.




Po pronajmutí kostlivého jízdního zvířete pro Kechiho, který se stále rozhlížel kolem sebe s úžasem novorozence a stěží držel ruce a zbraně dál od Opuštěných, ve kterých stále viděl "převlečenou Pohromu", vyrazila družina po Corinových stopách na východ. Nakonec narazila na otisky plátových bot a oplechované zadnice na sever nad vodopády, sníh zválený na obrovském prostoru, zbrocený krví a posetý chomáčky tmavé srsti.
Báli se toho nejhoršího: urychlili svůj postup kvůli blížícímu se soumraku i obavě o Corinův život. Stopa šla dál sledovat i ze sedla, jako by něco těžkého a krvavého bylo vláčeno od řeky do kopců. Nejmenovaný lovec cestou ochutnával krvavý sníh a snažil se z chuti poznat, zda se jedná o krev humanoidní či zvířecí. (fujky)

Corina jsme našli polonahého, spokojeného a rozesmátého u táborového ohně, kterak si opéká worga, jehož nazval agresivní večeří, ke které pozval i ostatní. Jeho společník - bílý vlk Inuyasha - se nedaleko od něj v houští ládoval svou vlastní porcí.
Po Aerin nebylo od vodopádů dále stopy, snad kromě bílého cáru látky, který Corinovi připomněl Elrendarský tabard. Zahlédl ho prý mimo svůj dosah: na skalách pod vodopádem, jen chvilinku před setměním.

Družina se rozhodla utábořit u nedaleké skály a v pátrání pokračovat až za úsvitu. Pan Kechi si pro jistotu vzal hlídku.
Mnohého napadlo, jak může elfka bez vybavení a po koupeli v ledovcové vodě tak mrazivou noc přežít venku sama, ale nikdo si nahlas nepřiznal možnost, že možná hledají zbytečně. Zachumlali se do houní a kožešin a uložili se k spánku.
Mezitím se mezi stromy a mimo dosah ohně mlčky pohybovaly hladové stíny a z dálky znělo vlčí vytí střídané zvuky od Naxxramas, ze kterých mrzla krev v žilách.




Díky za RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu a náhodně kolemjdoucímu Funusabasta

29. 11. 2013

Tirisfal Glades
Po mírné strkanici s poplašeným a hydrofobním kodem jménem "Vodoměrka" nastoupila družina složená z Nessy Kel'Rease, Eyry, Ashii Quel'serinn a druida Walana konečně na palubu vzducholodi směřující do základny Grom'gol, Stranglethorn Vale. Cílem výpravy bylo zjistit cokoli o dávných spojencích Elrendaru z Bažin Zármutku, žoldácích zvaných Krkavci, kteří se kdysi nechali najmout na obranu pevnosti Elrendar proti démonům; a také vyzvědět něco o osudu elfky Satarel, nebo alespoň obou čepelí, které jí kdysi Ceroth Sunhand sám ukoval.

V Gromgolu je přivítalo počasí, do kterého by jeden psa nevyhnal, natož pak staré kodo, které se bojí vody. Provazce deště padaly z oblohy podle všeho už nějakou dobu, celá základna se proměnila v jedno blátivé kluziště, navíc to nevypadalo, že by déšť hodlal ustat v nejbližších dnech či týdnech.

Při čekání na slunce se v místní krčmě seznámili s elfkou, která se představila jako Faerin Sunfire, bojovnice na cestách. Tak jako oni, i ona sama mířila do Bažin zármutku, vezla prý svému příteli zásobu knih ze Silvermoonské knihovny, nových hedvábných košil a nejlepšího tabáku z Eversongu. Napadlo ji, že by jeden z místních šamanů mohl pomocí rituálu usmířit loa a zkusit jim dopřát lepší počasí - družina se tedy vydala vyjednávat s trolem Nimboyou, který po pár pohrůžkách a jednom váčku "Zlatého listí z Eversongu" změkl a nabídl poutníkům pomoc.

Mezitím došlo i na výměnu informací - ukázalo se, že Faerin u sebe nosí již rok a půl vzkaz pro Altashe Blooddragona, černou růži, jež nikdy nevadne, kterou mu kdysi v taverně v Booty Bay zanechala dívka v bílé. Nessaa se při pohledu na růži zhroutila a rozplakala, Eyra z ní dostala jen něco málo o vzpomínkách na jakousi Nelise, kletbu růže a poušť Tanaris.
Faerin jim též vyprávěla o osudu Krkavců, které se vydali hledat, a měla samé špatné zprávy: prý byli Krkavci rozprášeni aliančními hlídkami při pokusu zásobovat se na jejich území; navíc je údajně Stonard dosud prolezlý donašeči, kteří po Krkavcích pátrají a udávají ty, co by se k nim hlásili, aliančním vojákům, takže by družina měla být opatrná a hlídat si ústa, ať už bude ve Stonardu hovořit s kýmkoli.

Po Nimboyově rituálu skutečně přestalo pršet a družina se včetně nové známé vydala na sever k mostu do Šerohvozdu.
Nedorazili však ještě ani k Zul'Gurub, když se obloha opět zatáhla těžkými černými mraky a v cestě - uprostřed úzké provazové lávky - jim stanul temný cizinec.

Aniž by se představil, vyhrožoval Nesse a varoval ostatní, aby s ní necestovali, hovořil o tom, že brzy sama přijde a to dokonce dobrovolně, tam, kam jim neustále chtěl odvést. Nessaa mlčela jako hrob na všechny dotazy družiny ohledně cizího elfa, který je dále provokoval a urážel, až na něj Walan nakonec zaútočil a ke svému úžasu zjistil, že se jedná jen o druh projekce či obraz - kterým prošly zbraně i kouzla. Elf se všem vysmál a nakonec zmizel.

Dále cestovali v pochmurném duchu, mlčky a co nejrychleji projeli Šerohvozdem a vyhnuli se Darkshire. Walanovo prastaré kodo začalo po cestách přes chatrné provazové mosty a prales smáčený deštěm projevovat silné známky únavy a nachlazení - Faerin se ale musela rozloučit s tím, že na ni její přítel již netrpělivě čeká a že jsou kdykoli zváni do jeskyně, kterou spolu v Bažinách zármutku obývají, kdyby potřebovali bezpečné útočiště. Zanechala Eyru, Ashiu, Nessu i Walana v "laskavé" péči dvou krajně podezřelých Opuštěných apatykářů, kteří nabídli uvařit lektvar pro nemocné kodo. Zbývalo jen dořešit, jako ho pak do kýchajícího zvířete dostat.

1.12.2013 - 2.12.2013

Prokřehlí ranním mrazem sestoupili za prvních chladných paprsků slunce podél hřmících vodopádů veletoku Dragonspine a v přetrvávající pochmurné náladě propátrali oba kluzké břehy na západ od Venture Bay. Corin na namrzlých skalách nakonec doopravdy našel vyplavený tabard Elrendaru, v této chvíli už použitelný leda jako hadr na boty; Ceroth objevil několik krvavých šmouh na kraji hráze jednoho z kanálů, kterými dřevorubci odváděli vodu z Dragonspine k pilám v zálivu. Tady stopa končila.

Ork z pevnosti Conquest Hold, z jednotky, která opodál sváděla boj proti alianční brigádě o exkluzivní právo na přístup do přístavu Venture, co. (a který měl očividně problém se zrakem, protože družinu čítající tři krvavé elfy a dvě krvavé elky označoval vytrvale za "dámy" a "dámskou jízdu"), jim byl schopen podat informace o elfce-berserkovi, kterou při své včerejší pauze na čaj a sušenky skutečně spatřil.
Zmíněná elfka prý narazila při přechodu mostu na alianční hlídku a během boje s nimi skončila v peřejích pod vodopádem - na břeh Venture Bay prý z vody vystoupila jen ona, zkrvavená a rozzuřená tak, že to vypadalo, jako by ji na nohou držel jen její hněv. Nedbala povelů orkských velitelů a vrhla se do boje s dalšími aliančními jednotkami a zkazila tak jejich chystanou přepadovou akci orel-alfa-sekáček. Ork ze srdce doufal, že elfčino tělo tou dobou dávno žerou kosatky někde v zálivu Venture.

Družina se rozdělila a ti méně nápadní se pokusili propátrat přístav až k majáku a prohledat i vodu kolem doků; ti více nápadní zůstali stranou a dělali, že jsou nenápadní.
Nakonec to byl Corinův bílý vlk, Inuyasha, který zachytil stopu a vláčel za sebou krvavého rytíře hlava nehlava, noha ne-noha skrze bojové linie k hlavní cestě na sever a po ní až před jižní brány Conquest Hold.


Stopy plátových bot se družině sledovaly mnohem snadněji, takže nasedla na jízdní zvířata a rytíře za krátko dostihla. Ceroth a Eynor při pohledu na pevnost projevili jistou nervozitu, ale statečně mlčeli a vstoupili za hradby spolu s ostatními. Pan Kechi na pevnost pohlédl s nadějí v očích a hned při příchodu vypadal, že něco usilovně hledá.


Děkuji za příjemné RP Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu. Někdy musím skončit i před třetí ranní, když v 5 vstáváme
zdroj screenshotů: wowwiki.com, wowhead.com

3.12.2013

Rytíř Corin zrovna rozmlouval s jednou z orkských hlídek, které se hřály u ohniště a se kterou se podělil o "worgenskou svačinku", pan Kechi sledoval celý dialog trochu nevrle a aniž by cokoli vysvětlil, odebral se nakonec stranou k nádobám se zásobami a u nich usedl, aby si odpočinul, jen ostražitě blýskal očima kolem sebe,jako by něco hledal.
Stráž rytíři sdělila, že elfka-berserk byla zajata a omráčena, protože se vrhala do boje beze znaku soudnosti a více než elfku začínala připomínat jehelníček.
Orkové si cení chrabrosti, ne hlouposti.
Prý u nich v pevnosti elfka nedobrovolně strávila noc - částečně v bezvědomí - v péči někoho, koho stráž nazvala "Sivý Roh". Elfka byla propuštěna na přání Sivého Rohu a nikdo jiný neví, kam se vydala.

Po chvilce vyzvídání zjistili, že Sivý roh je šamanka z národa taunka, host v pevnosti, které prokazovali místní orkové patřičný respekt. Během rozhovoru s ní a jejím orkským společníkem, jasnovidcem Yagnarem, ze kterého Kechi nepochopil nic a ostatní sotva polovinu, Sivý Roh uvařila bylinkový lektvar a nalila ho do čutory.

Taunka mluvila o nedávných změnách na Bloodmoon Isle, kde skupina dobrodruhů způsobila pád nemrtvého mága, kterému worgeni sloužili, a kterého prý pomáhali oživovat samotní princové san'layn; bez tohoto mága prý došlo k zhroucení horních pater jejich proklaté pevnosti a taunkové v oblasti si na chvilku mohli vydechnout.
Dále hovořila o tom, že runoví obři prý táhnou na sever; že "pečeť" nemůže být bez strážce; že vrykulové mají nového Boha Smrti... a že když pukají pečetě, mohou hlasy duchů zaslechnout i ti, co na ně nevěří.

Nakonec jim předala lektvar s přesným popisem dávkování: měl při správné dávce uspat osobu elfí velikosti a zklidnit její hněv tak, aby se po dobu jeho účinku vrátila ke zdravému rozumu, ovšem dávka se nesměla překročit, jinak hrozilo omámení, snad dokonce smrt. V čutoře bylo odvaru na celý týden pro jednu osobu.
Řekla jim, že zuřivou elfku poslala na nejvyšší horu Howling Fjordu, Ledové Ostří, kde jedině prý ona elfka může očistit svou duši od hněvu, který ji neustále ovládá a chvílemi se manifestuje dokonce jako stín kolem ní.
Namítla ale, že se elfka zdála posedlá svým bojem proti Pohromě i proti alianci... a že se obává, že její radu neposlechne a do bitvy se vrátí tak, jak odešla z pevnosti: plná zloby a hladu po krvi a zabíjení, na pokraji soudnosti a šílenství.

Sivý Roh ještě všechny elfí muže v družině varovala, aby se v pevnosti raději nezdržovali - i když od jejich posledního boje v aréně proti Krenniným zvířecím a mechanickým "hračkám" pevnost vede rozumnější Gorgonna. Bojovnice Krenna je stále naživu a dosud Cerothovineodpustila, že se s ní nechtěl "kamarádit", jako ti dva naolejovaní elfové, bez kterých neudělá krok.
Při představě bližšího seznámení se s Krennou mužská část družiny hrdinně zavelela okamžitý odjezd a vyrazila na cestu dál. Teprve mimo hradby se Kechi ostatním přiznal, že nerozumí orksky ani slovo a prosil by vysvětlivky a pro příště i tlumočníka.
Ceroth odhadl Aerinino chování a místo na cestu k nejvyšší hoře a oltáři, který na ní měl být, vedl ostatní k nejbližší známé základně Pohromy: Gjalerbronu, kde nekromanceři podporovali nový vrykulský kult Boha Smrti, Arthase - krále Lichů.

Cestou se museli bravurně vyhýbat přesilám vrykulů... prchat před hladovými worgy...  a vymotávat z pavučin v Rivenwoodu, odkud šťastnou náhodou zachránili ženu z kmene taunka, která jim prozradila místo, kde by mohli najít bezpečný nocleh a teplé jídlo: tábor Winterhoof.

galerie:

Ke Gjalerbronu dorazili oklikou, ukrytí pod stíny stromů se přikrčili za skálou na břehu jezera. Kechi a Corin se vydali na "výškový průzkum" Gjalerbronu, ze kterého se dlouho nevraceli.
Ve chvíli, kdy za nimi chtěla Avelion vyrazit také i přes Cerothovy námitky, objevili se ti dva mezi stromy a vedli s sebou Aerin! Nikoho nepřekvapilo, že je na smrt utahaná, špinavá od krve a kdo ví jakých zeleně zářících tekutin z nemrtvých, co ale překvapilo byl fakt, že Corina a Kechiho následovala bez námitek a stop odporu. Šla jako stroj nebo loutka.
Ani jeden z nich se nechtěl k situaci v Gjalerbronu vracet vysvětlením a Aerin nereagovala na nikoho jiného, než pana Kechiho. Ten na chvíli vyčerpáním ztratil vědomí a v tu dobu patrně povolilo jeho kouzlo, nebo čím ji to omámil - a přesně tu chvíli si Avelion vybrala na pěstní útok proti Aerin, která se tak okamžitě dostala do ráže a Avelion uhnula a ránu oplatila. Dala všem členům družiny řádně zabrat při pokusu ji opět "šetrně" zpacifikovat.

Na konci boje nebylo zcela jasné, kdo zasedl koho, kdo ležel pod kým a kdo dal komu pěstí: modřiny, naraženiny a rozbité brady měli všichni pánové i Avelion. Eynořinu modlitbu k luně za utišení a spánek prostě a jednoduše přeřvala jejich následná hádka.
Avelion do omráčené Aerin nalila lektvar od Sivého Rohu nehledě na správné dávkování, Corin bezvědomou pak naložil na půjčeného koně a všichni se urychleně přesunuli s prosbou o nocleh k taunkům do Winterhoof. Na ledovou krajinu padala tma a oni byli mokří od sněhu, krve i lektvaru a zatraceně hladoví.

Taunkové se na nic neptali, jak je jejich dobrým zvykem, a udělali, co bylo třeba, takže se skupina zmrzlíků nakonec octla včetně dvou vlků a lva v teple velkého stanu na rohožích kožešinách, s žaludky plnými vydatného vývaru. Jen Aerin prozměnu nějak... nešlo probrat. Pan Kechi projevoval jakýsi třes, od kterého mu bylo pomoženo podáním mana gemu, který v jeho přítomnosti doslova vysublimoval. Toho večera mu bylo zakázáno držet opět hlídku, takže se spokojeně stulil v koutě do klubíčka a za mrmlání hodného podrážděného důchodce usnul.

Po zbytek večera si poutníci měnili obvazy, vyměňovali zlé pohledy a ošetřovali naražená žebra a klouby, než si i je vyžádal zasloužený spánek.

---

Díky Avelion, Cerothovi, Corinovi a Kechimu za kvalitní RP.
zdroje neautorských screenů a obrázků: wowwiki.com, wowpedia.com, wowhead.com, wowinsider.com

Na vývěsce v kasárnách, přibodnut do zdi šípem s opeřením typickým pro Kapitána Balahena:
Pozor pro všechny Průzkumníky!!
...
Mé povinnosti mne bohužel zavedly až do pustin kdysi překrásného Draenoru, nyní známého jako Outland.
Tak jako vy i já zde mam své povinnosti a úkoly. Pokud mne budete potřebovat informovat, poštovní služba pracuje zde. Osobní schuzky probíhají po předchozí konzultaci.

Po dobu mé nepřítomnosti, pokračujte s výcvikem, trénujte a trénujte!
Při odjezdu se mi dostalo nepříjemného zjištění a to, že všichni průzkumníci zlenivěli a jejich ostražitost je téměř tak tupá jak některé meče krvavých ryti... Očekávejte nahodilou inspekci.
Dále pátrejte a sbírejte informace. Pevnost, Vaši velitelé, Váš národ a zem Vás sledují. Jste jediní kdo nás drží před Pohromou a zlem které nás zžírá v našich vlastních řadách.

Až se objevím, chci aby se záchody blýskaly a z podlahy se dalo i žrát!!! Jestli ne..naservíruji vám to na stříbrným podnose.

Kdo mi přinese zajímavější zprávu, dostane metál, kdo ne, dostane rajóny. A od té doby co máme v Pevnosti Taureny a jejich koda, věřím že tak pro vás přichází lepší motivace.

S pozdravem
Kapitán Garan Balahen

(OCC platí pro - Huntry,roguny, a všechny naše zvědy, špehy, průzkumáky...)

Není nad to, probudit se po polití ledovou vodou uprostřed arktické zimy a slyšet, jak váš doprovod debatuje, jaké další mučící přístroje na vás otestuje (Goblin jumper cables? Rozžhavené železo? Sonická bomba?) Naštěstí je přítomnost důstojných taunků patrně odradila od rozmáchlejších experimentů, takže jediný incident, ke kterému došlo, bylo hlučné mlasknutí políčku, který od polonahé mokré elfky obdržel rytíř Corin, jenž usoudil, že od prahu smrti vás nejlépe odvede to, že nebudete dostatečně oděni a začal ji v bezvědomí svlékat. Sám resuscitaci prováděl pouze ve spodním prádle a s gumovou kačenkou v jedné ruce.

Krátká záchranná akce, kdy členové družiny předvedli, co vše si odnesli z výcviků první pomoci a vše otestovali na Aerin, předávkované taunka dryjákem, spojená s hádkou, kdo mohl za co a kdo by mohl teprve co udělat, dopadla dobře, až na to, že se u Avelion patrně projevily následky špatných stravovacích návyků. Po chvilce, kdy jí fialově zářily oči a Ceroth si povídal s kýmsi, koho ostatní neviděli, se zhroutila a družina se rozhodla nechat ji odpočinout v táboře a ušetřit ji výstupu na Ledové Ostří. Aerin se po přímém rozkazu od lorda Sunhanda rozhodla poslechnout radu šamanky Sivého Rohu a podstoupit přeci jen rituál očisty u svatyně na vrcholu hory.
Ceroth a Eynor se od skupiny oddělili ještě před výstupem na horu, přičemž Ceroth poslal svého lva samotného se vzkazem za Hankem O'Brienem. Vydali se k nedaleké hrobce vrykulů kvůli snu, který prý Eynor měla a ve kterém slyšela volání o pomoc. Lady Astrae dobrodruhy ještě poprosila, aby navštívili její starou přítelkyni u torza Vordrassilu, vědmu Ruunu a popsala jim cestu za ní.

Výstup na horu byl náročný i pro pronajatá jízdní zvířata, nakonec je museli nechat v závětří pod převisem a až na samý vrchol se vydrápat pěšky, chvílemi skoro po čtyřech. Promrzlí, s rukama odřenýma do krve od ledu a ušima zalehnutýma neutichajícím větrem, který nahoře jen sílil, stanuli nakonec u oltáře. Aerin vzala svůj rituál stejně stoicky, jako každý úkol, zamračeně a bez váhání vykročila ke svatyni, vzápětí jí na ledovci podjela noha a ona se zastavila celým tělem přitisknutá na oltáři vyřezaném z čirého ledu, který nikdy neroztaje.
Vzápětí se objevila obrovská průsvitná šelma, vzdáleně připomínající tygra, který Aerin kdysi doprovázel po Eversong a Ghostlands... tahle šelma ovšem hovořila lidským hlasem, sváděla elfku ke spojenectví a k tomu, aby se jí plně poddala, že spolu budou silnější... nabádala ji k útoku na její vlastní doprovod. Elfka bytost označila za ztělesnění své nepochopitelné zloby, která ji od jara provázela věrněji, než dříve sněžná tygřice Freya. Odmítla ji dále poslouchat a bytost v tu chvíli zařvala, seskočila z oltáře a na Aerin zaútočila. Elfka nestačila použít luk, jen sáhla po čepelích, které jí kdysi daroval kapitán Falanthir, ale rytíř Corin byl rychlejší, strhl ji za sebe, štítem tygra srazil stranou a přízrak probodl. Pan Kechi přispěchal také na pomoc a Aerin je marně zkusila zastavit, že jde o JEJÍ přelud se kterým má bojovat sama. Boj byl krátký a prudký, tygr po ráně, kterou mu konečně zasadila Aerin, zařval a zmizel... a elfka se zhroutila pod oltář v záchvatu pláče, který ji přemohl ještě více, než okolní chlad. Corin prohlásil, že bude sám nejspíš potřebovat nové spodky, a pak elfku obejmul a pošeptal jí něco, za co mu pak tiše děkovala.


Sestup dolů po úbočí hory se podobal spíše krkolomné klouzačce, vyzvedli pronajaté vlky a zamířili zpět k táboru Winterhoof, ale na prvním rozcestí u úpatí hory je čekala nemrtvá verze Vánoc: Hank O'Brien s jízdními zvířaty, která mezitím provedl po naučné stezce z Moaki do Wyrmrest, pak Venomblight a až sem. Aerin s pláčem obejmula svého starého talbuka s kobaltovou srstí, Corin se vrhnul kolem krku Bucifalovi a sliboval mu nehynoucí lásku navěky... a pan Kechi se konečně dostal ke svému dlouho postrádanému zavazadlu. S úlevou v  něm po čemsi zalovil a mimo dohled ostatních onu válcovitou modrou věc použil, až tak tajnůstkářsky, že to upoutalo elfčinu pozornost.
Vydali se do tábora vrátit půjčené vlky, dobrat zásoby a zjistit, jak je na tom Avelion... ta ale nebyla k probuzení, proto u ní nechali zásoby a vzkaz. Dostalo se jim ujištění od taunků, že se o děvče postarají, dokud jí nebude lépe. Pak vyrazili opět do hor, podél ledových vodopádů a průsmykem vedoucím až do Grizzly Hills.


zdroj neautorských obrázků a screenů: wowwiki.com, wowhead.com

16. 12. 2013








Poslední místo, kde prý byli dobrodruzi z Elrendar Keep spatřeni.

Zdroje neautorských screenů a obrázků: wowwiki.com, wowhead.com

ham:

útěk:

Naskákali do loďky a veslovali zpět jak nejrychleji to šlo, někteří dokonce plavali vedle lodi a pomáhali ji tlačit, jiní se snažili pádlovat i rukama. S očima na vrch hlavy dorazili k mystikovi Toalu'u, aby mu sdělili pochmurnou zprávu o zničení Perly a jejího posvátného úkrytu.
Mudrc byl tak zkroušen, že zapomněl veršovat.
Při dodatečném objasnění toho, že se zkáza udála z vůle samotné Oacha'noa, ale pochmurně kývl a poslal je za staršinou Ko'nani. Splnili svůj test a o svých činech nijak nelhali, jakkoli si tím mohli tuskary poštvat proti sobě.

Ko'nani družinu uvítal a řekl jim, že je do Indu'le pustí teprve ve chvíli, kdy budou odpočatí a usušení. Na cestu jim pak dal ještě váček posvátných bylin, který vylovil z trenýrek a kázal spálit v brazieru u sochy staršiny v proklaté vsi - prý tak na ně nemělo působit šílenství, které to místo ovládalo.
Ještě je upozornil, že by si měli být vědomi, že jsou sledováni.
Bez koní ale s nadějí, že snad konečně naleznou stopy toho, co Corin Nigstrider na severu tak dlouho hledá, pak konečně vyrazili dál a na cestu jim zářilo světlo polární noci

---

Děkuji za skvělé, pohotové, akční i vtipné RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, i procházejícímu Helsingovi
Vřelé díky za GM podporu a geniální bubáky: RpGM Eranon/Ceroth.

Poklad z jezerních vod (Indu'le II/II)

Corin se ale vynořil znovu, tentokrát s tělem mága, který jediný neměl kápi. Jeho rusé vlasy splývaly přes paladinovo rameno. Dotáhl ho vší silou až k ledové kře u břehu a ostatní mu pomohli dostat ho z vody. Aerin při pohledu na tělo vytřeštila oči a couvla.
"To je..."
"Velitel Evenstar, ano," dodal Corin zklamaně a smutně, pak mrtvému zakryl tvář pláštěm.
Rychle se oblékl a ostatní se ho pokusili zahřát pomocí provizorního ohniště, dalšího alkoholu a tření pokrývkami.
Dali se do společného kopání hrobu pro elfa, jehož smrt se očividně dvou členů družiny dost dotkla, jakkoli o něm zatím neřekli nic víc.
Prohledali mrtvého a našli u něj rozmáčené mapy a skoro nečitelný vzkaz, Corin pak sňal z jeho ruky pečetní prsten se stříbrnou pěstí a nasadil si ho. Vysvětlení ostatním podal až po krátkém pohřbu, který vykonali s Aerin stranou v lese za Hankova brblání, že jezero je plné mrtvol a vykopat hrob pro všechny bude trvat týdny.

Pan Kechi se místo účasti na pohřbu věnoval obcházení jezera a měření hladiny magie kolem, neustále ke dnu posílal svou mechanickou veverku a snažil se zakreslit si ono kruhové zařízení umístěné na siločáře na jeho dně. Po pátem vynoření začala veverka povážlivě vrzat, tak ji ušetřil předčasné koroze a vydal se za ostatními.

smutná historie:

Na Evenstarově rozmáčené mapě bylo označené místo na planině v horách nad K3 - rozhodli se tedy vydat tam.
A právě v tu chvíli se ten, který je sledoval, prozradil neopatrným pohybem. Teď už o něm věděli všichni. I přesto předstírali cestu zpět do přístavu k tuskarům, aby ho nalákali, a když se tak stalo, vyrazili za ním.
Začal zmateně utíkat, prchal přes wolvaří osady a utíkal tak dlouho, až se dostal do slepé uličky... stanul na prahu zlomu, který odděluje dračí pustiny od lesů wolvarů, před sebou jen propast a v dálce zářící Wyrmrest Temple. Zastavil se, zvedl ruce nad hlavu a poraženě se otočil... pak sejmul masku a všichni užasle sledovali Nessina bratra, strážce Narlena Kel'Rease.
Rychle jim vysvětlil, že ho poslal kapitán Falanthir, aby sledoval Aerin a dohlédl na Avelion - nebo naopak? - nicméně připomněl Aerin Windsong, že dosud nesplnila svůj trest: nedonesla do Undercity devět hlav velitelů Pohromy, jak jí bylo uloženo soudem. A její čas se krátil.

stalker Narlen:

Corin zamyšleně poslouchal Narlenovo vysvětlování, pak prostě vytáhl z batohu složenou látku a skočil dolů do propasti. Ostatní kromě pana Kechiho za ním jen zoufale a marně volali.
Chvilku na to se rytíř Nighstrider objevil znovu - tentokrát na zádech skupinky červených draků, která dobrodruhy přemístila z kraje propasti do bezpečí Wyrmrest Temple. Bylo jim naznačeno, že jsou očekáváni v horním patře jedním z majordomů a že by si měli připravit dobré vysvětlení pro své dosavadní činy, které jsou přepečlivě sledovány a zaznamenávány.

azyl ve Wyrmrest:

Corin se úkolu vyslýchaného jakožto velitel skupiny ujal sám, zatímco zbytek družiny našel v přízemí chrámu vánoční stromek , který ožvykovala jejich jízdní zvířata. U útulného ohně na pokraji vznešeného mramorového sálu spali stočení do klubíčka vlci Inuyasha a Kana.
I rozhodli se, že svět bez jejich záchranné akce ještě minimálně do úsvitu vydrží a oslavili svátky Eristrae jak se sluší i nesluší.

Veselé Vánoce!:

---

Zde je link na album celé části eventu v Indu'le a okolí
Díky za zábavné a kvalitní RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi
edit: Nepostřehla jsem, že jste někteří vzdali kopání do permafrostu a rozhodli se místo toho mage commandera zpopelnit. Vzhledem ke stavu zmrzlého promáčeného těla a dostupnosti "suchého" dříví v lesích okolo vesnice tedy respektuji vaše rozhodnutí, že děti Fénixe patří ohni. A pokud neumřeli, pohřbívají tam žehem dodnes. Howgh.