Dění v roleplay

1.12.2013 - 2.12.2013

Prokřehlí ranním mrazem sestoupili za prvních chladných paprsků slunce podél hřmících vodopádů veletoku Dragonspine a v přetrvávající pochmurné náladě propátrali oba kluzké břehy na západ od Venture Bay. Corin na namrzlých skalách nakonec doopravdy našel vyplavený tabard Elrendaru, v této chvíli už použitelný leda jako hadr na boty; Ceroth objevil několik krvavých šmouh na kraji hráze jednoho z kanálů, kterými dřevorubci odváděli vodu z Dragonspine k pilám v zálivu. Tady stopa končila.

Ork z pevnosti Conquest Hold, z jednotky, která opodál sváděla boj proti alianční brigádě o exkluzivní právo na přístup do přístavu Venture, co. (a který měl očividně problém se zrakem, protože družinu čítající tři krvavé elfy a dvě krvavé elky označoval vytrvale za "dámy" a "dámskou jízdu"), jim byl schopen podat informace o elfce-berserkovi, kterou při své včerejší pauze na čaj a sušenky skutečně spatřil.
Zmíněná elfka prý narazila při přechodu mostu na alianční hlídku a během boje s nimi skončila v peřejích pod vodopádem - na břeh Venture Bay prý z vody vystoupila jen ona, zkrvavená a rozzuřená tak, že to vypadalo, jako by ji na nohou držel jen její hněv. Nedbala povelů orkských velitelů a vrhla se do boje s dalšími aliančními jednotkami a zkazila tak jejich chystanou přepadovou akci orel-alfa-sekáček. Ork ze srdce doufal, že elfčino tělo tou dobou dávno žerou kosatky někde v zálivu Venture.

Družina se rozdělila a ti méně nápadní se pokusili propátrat přístav až k majáku a prohledat i vodu kolem doků; ti více nápadní zůstali stranou a dělali, že jsou nenápadní.
Nakonec to byl Corinův bílý vlk, Inuyasha, který zachytil stopu a vláčel za sebou krvavého rytíře hlava nehlava, noha ne-noha skrze bojové linie k hlavní cestě na sever a po ní až před jižní brány Conquest Hold.


Stopy plátových bot se družině sledovaly mnohem snadněji, takže nasedla na jízdní zvířata a rytíře za krátko dostihla. Ceroth a Eynor při pohledu na pevnost projevili jistou nervozitu, ale statečně mlčeli a vstoupili za hradby spolu s ostatními. Pan Kechi na pevnost pohlédl s nadějí v očích a hned při příchodu vypadal, že něco usilovně hledá.


Děkuji za příjemné RP Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu. Někdy musím skončit i před třetí ranní, když v 5 vstáváme
zdroj screenshotů: wowwiki.com, wowhead.com

3.12.2013

Rytíř Corin zrovna rozmlouval s jednou z orkských hlídek, které se hřály u ohniště a se kterou se podělil o "worgenskou svačinku", pan Kechi sledoval celý dialog trochu nevrle a aniž by cokoli vysvětlil, odebral se nakonec stranou k nádobám se zásobami a u nich usedl, aby si odpočinul, jen ostražitě blýskal očima kolem sebe,jako by něco hledal.
Stráž rytíři sdělila, že elfka-berserk byla zajata a omráčena, protože se vrhala do boje beze znaku soudnosti a více než elfku začínala připomínat jehelníček.
Orkové si cení chrabrosti, ne hlouposti.
Prý u nich v pevnosti elfka nedobrovolně strávila noc - částečně v bezvědomí - v péči někoho, koho stráž nazvala "Sivý Roh". Elfka byla propuštěna na přání Sivého Rohu a nikdo jiný neví, kam se vydala.

Po chvilce vyzvídání zjistili, že Sivý roh je šamanka z národa taunka, host v pevnosti, které prokazovali místní orkové patřičný respekt. Během rozhovoru s ní a jejím orkským společníkem, jasnovidcem Yagnarem, ze kterého Kechi nepochopil nic a ostatní sotva polovinu, Sivý Roh uvařila bylinkový lektvar a nalila ho do čutory.

Taunka mluvila o nedávných změnách na Bloodmoon Isle, kde skupina dobrodruhů způsobila pád nemrtvého mága, kterému worgeni sloužili, a kterého prý pomáhali oživovat samotní princové san'layn; bez tohoto mága prý došlo k zhroucení horních pater jejich proklaté pevnosti a taunkové v oblasti si na chvilku mohli vydechnout.
Dále hovořila o tom, že runoví obři prý táhnou na sever; že "pečeť" nemůže být bez strážce; že vrykulové mají nového Boha Smrti... a že když pukají pečetě, mohou hlasy duchů zaslechnout i ti, co na ně nevěří.

Nakonec jim předala lektvar s přesným popisem dávkování: měl při správné dávce uspat osobu elfí velikosti a zklidnit její hněv tak, aby se po dobu jeho účinku vrátila ke zdravému rozumu, ovšem dávka se nesměla překročit, jinak hrozilo omámení, snad dokonce smrt. V čutoře bylo odvaru na celý týden pro jednu osobu.
Řekla jim, že zuřivou elfku poslala na nejvyšší horu Howling Fjordu, Ledové Ostří, kde jedině prý ona elfka může očistit svou duši od hněvu, který ji neustále ovládá a chvílemi se manifestuje dokonce jako stín kolem ní.
Namítla ale, že se elfka zdála posedlá svým bojem proti Pohromě i proti alianci... a že se obává, že její radu neposlechne a do bitvy se vrátí tak, jak odešla z pevnosti: plná zloby a hladu po krvi a zabíjení, na pokraji soudnosti a šílenství.

Sivý Roh ještě všechny elfí muže v družině varovala, aby se v pevnosti raději nezdržovali - i když od jejich posledního boje v aréně proti Krenniným zvířecím a mechanickým "hračkám" pevnost vede rozumnější Gorgonna. Bojovnice Krenna je stále naživu a dosud Cerothovineodpustila, že se s ní nechtěl "kamarádit", jako ti dva naolejovaní elfové, bez kterých neudělá krok.
Při představě bližšího seznámení se s Krennou mužská část družiny hrdinně zavelela okamžitý odjezd a vyrazila na cestu dál. Teprve mimo hradby se Kechi ostatním přiznal, že nerozumí orksky ani slovo a prosil by vysvětlivky a pro příště i tlumočníka.
Ceroth odhadl Aerinino chování a místo na cestu k nejvyšší hoře a oltáři, který na ní měl být, vedl ostatní k nejbližší známé základně Pohromy: Gjalerbronu, kde nekromanceři podporovali nový vrykulský kult Boha Smrti, Arthase - krále Lichů.

Cestou se museli bravurně vyhýbat přesilám vrykulů... prchat před hladovými worgy...  a vymotávat z pavučin v Rivenwoodu, odkud šťastnou náhodou zachránili ženu z kmene taunka, která jim prozradila místo, kde by mohli najít bezpečný nocleh a teplé jídlo: tábor Winterhoof.

galerie:

Ke Gjalerbronu dorazili oklikou, ukrytí pod stíny stromů se přikrčili za skálou na břehu jezera. Kechi a Corin se vydali na "výškový průzkum" Gjalerbronu, ze kterého se dlouho nevraceli.
Ve chvíli, kdy za nimi chtěla Avelion vyrazit také i přes Cerothovy námitky, objevili se ti dva mezi stromy a vedli s sebou Aerin! Nikoho nepřekvapilo, že je na smrt utahaná, špinavá od krve a kdo ví jakých zeleně zářících tekutin z nemrtvých, co ale překvapilo byl fakt, že Corina a Kechiho následovala bez námitek a stop odporu. Šla jako stroj nebo loutka.
Ani jeden z nich se nechtěl k situaci v Gjalerbronu vracet vysvětlením a Aerin nereagovala na nikoho jiného, než pana Kechiho. Ten na chvíli vyčerpáním ztratil vědomí a v tu dobu patrně povolilo jeho kouzlo, nebo čím ji to omámil - a přesně tu chvíli si Avelion vybrala na pěstní útok proti Aerin, která se tak okamžitě dostala do ráže a Avelion uhnula a ránu oplatila. Dala všem členům družiny řádně zabrat při pokusu ji opět "šetrně" zpacifikovat.

Na konci boje nebylo zcela jasné, kdo zasedl koho, kdo ležel pod kým a kdo dal komu pěstí: modřiny, naraženiny a rozbité brady měli všichni pánové i Avelion. Eynořinu modlitbu k luně za utišení a spánek prostě a jednoduše přeřvala jejich následná hádka.
Avelion do omráčené Aerin nalila lektvar od Sivého Rohu nehledě na správné dávkování, Corin bezvědomou pak naložil na půjčeného koně a všichni se urychleně přesunuli s prosbou o nocleh k taunkům do Winterhoof. Na ledovou krajinu padala tma a oni byli mokří od sněhu, krve i lektvaru a zatraceně hladoví.

Taunkové se na nic neptali, jak je jejich dobrým zvykem, a udělali, co bylo třeba, takže se skupina zmrzlíků nakonec octla včetně dvou vlků a lva v teple velkého stanu na rohožích kožešinách, s žaludky plnými vydatného vývaru. Jen Aerin prozměnu nějak... nešlo probrat. Pan Kechi projevoval jakýsi třes, od kterého mu bylo pomoženo podáním mana gemu, který v jeho přítomnosti doslova vysublimoval. Toho večera mu bylo zakázáno držet opět hlídku, takže se spokojeně stulil v koutě do klubíčka a za mrmlání hodného podrážděného důchodce usnul.

Po zbytek večera si poutníci měnili obvazy, vyměňovali zlé pohledy a ošetřovali naražená žebra a klouby, než si i je vyžádal zasloužený spánek.

---

Díky Avelion, Cerothovi, Corinovi a Kechimu za kvalitní RP.
zdroje neautorských screenů a obrázků: wowwiki.com, wowpedia.com, wowhead.com, wowinsider.com

Na vývěsce v kasárnách, přibodnut do zdi šípem s opeřením typickým pro Kapitána Balahena:
Pozor pro všechny Průzkumníky!!
...
Mé povinnosti mne bohužel zavedly až do pustin kdysi překrásného Draenoru, nyní známého jako Outland.
Tak jako vy i já zde mam své povinnosti a úkoly. Pokud mne budete potřebovat informovat, poštovní služba pracuje zde. Osobní schuzky probíhají po předchozí konzultaci.

Po dobu mé nepřítomnosti, pokračujte s výcvikem, trénujte a trénujte!
Při odjezdu se mi dostalo nepříjemného zjištění a to, že všichni průzkumníci zlenivěli a jejich ostražitost je téměř tak tupá jak některé meče krvavých ryti... Očekávejte nahodilou inspekci.
Dále pátrejte a sbírejte informace. Pevnost, Vaši velitelé, Váš národ a zem Vás sledují. Jste jediní kdo nás drží před Pohromou a zlem které nás zžírá v našich vlastních řadách.

Až se objevím, chci aby se záchody blýskaly a z podlahy se dalo i žrát!!! Jestli ne..naservíruji vám to na stříbrným podnose.

Kdo mi přinese zajímavější zprávu, dostane metál, kdo ne, dostane rajóny. A od té doby co máme v Pevnosti Taureny a jejich koda, věřím že tak pro vás přichází lepší motivace.

S pozdravem
Kapitán Garan Balahen

(OCC platí pro - Huntry,roguny, a všechny naše zvědy, špehy, průzkumáky...)

Není nad to, probudit se po polití ledovou vodou uprostřed arktické zimy a slyšet, jak váš doprovod debatuje, jaké další mučící přístroje na vás otestuje (Goblin jumper cables? Rozžhavené železo? Sonická bomba?) Naštěstí je přítomnost důstojných taunků patrně odradila od rozmáchlejších experimentů, takže jediný incident, ke kterému došlo, bylo hlučné mlasknutí políčku, který od polonahé mokré elfky obdržel rytíř Corin, jenž usoudil, že od prahu smrti vás nejlépe odvede to, že nebudete dostatečně oděni a začal ji v bezvědomí svlékat. Sám resuscitaci prováděl pouze ve spodním prádle a s gumovou kačenkou v jedné ruce.

Krátká záchranná akce, kdy členové družiny předvedli, co vše si odnesli z výcviků první pomoci a vše otestovali na Aerin, předávkované taunka dryjákem, spojená s hádkou, kdo mohl za co a kdo by mohl teprve co udělat, dopadla dobře, až na to, že se u Avelion patrně projevily následky špatných stravovacích návyků. Po chvilce, kdy jí fialově zářily oči a Ceroth si povídal s kýmsi, koho ostatní neviděli, se zhroutila a družina se rozhodla nechat ji odpočinout v táboře a ušetřit ji výstupu na Ledové Ostří. Aerin se po přímém rozkazu od lorda Sunhanda rozhodla poslechnout radu šamanky Sivého Rohu a podstoupit přeci jen rituál očisty u svatyně na vrcholu hory.
Ceroth a Eynor se od skupiny oddělili ještě před výstupem na horu, přičemž Ceroth poslal svého lva samotného se vzkazem za Hankem O'Brienem. Vydali se k nedaleké hrobce vrykulů kvůli snu, který prý Eynor měla a ve kterém slyšela volání o pomoc. Lady Astrae dobrodruhy ještě poprosila, aby navštívili její starou přítelkyni u torza Vordrassilu, vědmu Ruunu a popsala jim cestu za ní.

Výstup na horu byl náročný i pro pronajatá jízdní zvířata, nakonec je museli nechat v závětří pod převisem a až na samý vrchol se vydrápat pěšky, chvílemi skoro po čtyřech. Promrzlí, s rukama odřenýma do krve od ledu a ušima zalehnutýma neutichajícím větrem, který nahoře jen sílil, stanuli nakonec u oltáře. Aerin vzala svůj rituál stejně stoicky, jako každý úkol, zamračeně a bez váhání vykročila ke svatyni, vzápětí jí na ledovci podjela noha a ona se zastavila celým tělem přitisknutá na oltáři vyřezaném z čirého ledu, který nikdy neroztaje.
Vzápětí se objevila obrovská průsvitná šelma, vzdáleně připomínající tygra, který Aerin kdysi doprovázel po Eversong a Ghostlands... tahle šelma ovšem hovořila lidským hlasem, sváděla elfku ke spojenectví a k tomu, aby se jí plně poddala, že spolu budou silnější... nabádala ji k útoku na její vlastní doprovod. Elfka bytost označila za ztělesnění své nepochopitelné zloby, která ji od jara provázela věrněji, než dříve sněžná tygřice Freya. Odmítla ji dále poslouchat a bytost v tu chvíli zařvala, seskočila z oltáře a na Aerin zaútočila. Elfka nestačila použít luk, jen sáhla po čepelích, které jí kdysi daroval kapitán Falanthir, ale rytíř Corin byl rychlejší, strhl ji za sebe, štítem tygra srazil stranou a přízrak probodl. Pan Kechi přispěchal také na pomoc a Aerin je marně zkusila zastavit, že jde o JEJÍ přelud se kterým má bojovat sama. Boj byl krátký a prudký, tygr po ráně, kterou mu konečně zasadila Aerin, zařval a zmizel... a elfka se zhroutila pod oltář v záchvatu pláče, který ji přemohl ještě více, než okolní chlad. Corin prohlásil, že bude sám nejspíš potřebovat nové spodky, a pak elfku obejmul a pošeptal jí něco, za co mu pak tiše děkovala.


Sestup dolů po úbočí hory se podobal spíše krkolomné klouzačce, vyzvedli pronajaté vlky a zamířili zpět k táboru Winterhoof, ale na prvním rozcestí u úpatí hory je čekala nemrtvá verze Vánoc: Hank O'Brien s jízdními zvířaty, která mezitím provedl po naučné stezce z Moaki do Wyrmrest, pak Venomblight a až sem. Aerin s pláčem obejmula svého starého talbuka s kobaltovou srstí, Corin se vrhnul kolem krku Bucifalovi a sliboval mu nehynoucí lásku navěky... a pan Kechi se konečně dostal ke svému dlouho postrádanému zavazadlu. S úlevou v  něm po čemsi zalovil a mimo dohled ostatních onu válcovitou modrou věc použil, až tak tajnůstkářsky, že to upoutalo elfčinu pozornost.
Vydali se do tábora vrátit půjčené vlky, dobrat zásoby a zjistit, jak je na tom Avelion... ta ale nebyla k probuzení, proto u ní nechali zásoby a vzkaz. Dostalo se jim ujištění od taunků, že se o děvče postarají, dokud jí nebude lépe. Pak vyrazili opět do hor, podél ledových vodopádů a průsmykem vedoucím až do Grizzly Hills.


zdroj neautorských obrázků a screenů: wowwiki.com, wowhead.com

16. 12. 2013








Poslední místo, kde prý byli dobrodruzi z Elrendar Keep spatřeni.

Zdroje neautorských screenů a obrázků: wowwiki.com, wowhead.com

ham:

útěk:

Naskákali do loďky a veslovali zpět jak nejrychleji to šlo, někteří dokonce plavali vedle lodi a pomáhali ji tlačit, jiní se snažili pádlovat i rukama. S očima na vrch hlavy dorazili k mystikovi Toalu'u, aby mu sdělili pochmurnou zprávu o zničení Perly a jejího posvátného úkrytu.
Mudrc byl tak zkroušen, že zapomněl veršovat.
Při dodatečném objasnění toho, že se zkáza udála z vůle samotné Oacha'noa, ale pochmurně kývl a poslal je za staršinou Ko'nani. Splnili svůj test a o svých činech nijak nelhali, jakkoli si tím mohli tuskary poštvat proti sobě.

Ko'nani družinu uvítal a řekl jim, že je do Indu'le pustí teprve ve chvíli, kdy budou odpočatí a usušení. Na cestu jim pak dal ještě váček posvátných bylin, který vylovil z trenýrek a kázal spálit v brazieru u sochy staršiny v proklaté vsi - prý tak na ně nemělo působit šílenství, které to místo ovládalo.
Ještě je upozornil, že by si měli být vědomi, že jsou sledováni.
Bez koní ale s nadějí, že snad konečně naleznou stopy toho, co Corin Nigstrider na severu tak dlouho hledá, pak konečně vyrazili dál a na cestu jim zářilo světlo polární noci

---

Děkuji za skvělé, pohotové, akční i vtipné RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, i procházejícímu Helsingovi
Vřelé díky za GM podporu a geniální bubáky: RpGM Eranon/Ceroth.

Poklad z jezerních vod (Indu'le II/II)

Corin se ale vynořil znovu, tentokrát s tělem mága, který jediný neměl kápi. Jeho rusé vlasy splývaly přes paladinovo rameno. Dotáhl ho vší silou až k ledové kře u břehu a ostatní mu pomohli dostat ho z vody. Aerin při pohledu na tělo vytřeštila oči a couvla.
"To je..."
"Velitel Evenstar, ano," dodal Corin zklamaně a smutně, pak mrtvému zakryl tvář pláštěm.
Rychle se oblékl a ostatní se ho pokusili zahřát pomocí provizorního ohniště, dalšího alkoholu a tření pokrývkami.
Dali se do společného kopání hrobu pro elfa, jehož smrt se očividně dvou členů družiny dost dotkla, jakkoli o něm zatím neřekli nic víc.
Prohledali mrtvého a našli u něj rozmáčené mapy a skoro nečitelný vzkaz, Corin pak sňal z jeho ruky pečetní prsten se stříbrnou pěstí a nasadil si ho. Vysvětlení ostatním podal až po krátkém pohřbu, který vykonali s Aerin stranou v lese za Hankova brblání, že jezero je plné mrtvol a vykopat hrob pro všechny bude trvat týdny.

Pan Kechi se místo účasti na pohřbu věnoval obcházení jezera a měření hladiny magie kolem, neustále ke dnu posílal svou mechanickou veverku a snažil se zakreslit si ono kruhové zařízení umístěné na siločáře na jeho dně. Po pátem vynoření začala veverka povážlivě vrzat, tak ji ušetřil předčasné koroze a vydal se za ostatními.

smutná historie:

Na Evenstarově rozmáčené mapě bylo označené místo na planině v horách nad K3 - rozhodli se tedy vydat tam.
A právě v tu chvíli se ten, který je sledoval, prozradil neopatrným pohybem. Teď už o něm věděli všichni. I přesto předstírali cestu zpět do přístavu k tuskarům, aby ho nalákali, a když se tak stalo, vyrazili za ním.
Začal zmateně utíkat, prchal přes wolvaří osady a utíkal tak dlouho, až se dostal do slepé uličky... stanul na prahu zlomu, který odděluje dračí pustiny od lesů wolvarů, před sebou jen propast a v dálce zářící Wyrmrest Temple. Zastavil se, zvedl ruce nad hlavu a poraženě se otočil... pak sejmul masku a všichni užasle sledovali Nessina bratra, strážce Narlena Kel'Rease.
Rychle jim vysvětlil, že ho poslal kapitán Falanthir, aby sledoval Aerin a dohlédl na Avelion - nebo naopak? - nicméně připomněl Aerin Windsong, že dosud nesplnila svůj trest: nedonesla do Undercity devět hlav velitelů Pohromy, jak jí bylo uloženo soudem. A její čas se krátil.

stalker Narlen:

Corin zamyšleně poslouchal Narlenovo vysvětlování, pak prostě vytáhl z batohu složenou látku a skočil dolů do propasti. Ostatní kromě pana Kechiho za ním jen zoufale a marně volali.
Chvilku na to se rytíř Nighstrider objevil znovu - tentokrát na zádech skupinky červených draků, která dobrodruhy přemístila z kraje propasti do bezpečí Wyrmrest Temple. Bylo jim naznačeno, že jsou očekáváni v horním patře jedním z majordomů a že by si měli připravit dobré vysvětlení pro své dosavadní činy, které jsou přepečlivě sledovány a zaznamenávány.

azyl ve Wyrmrest:

Corin se úkolu vyslýchaného jakožto velitel skupiny ujal sám, zatímco zbytek družiny našel v přízemí chrámu vánoční stromek , který ožvykovala jejich jízdní zvířata. U útulného ohně na pokraji vznešeného mramorového sálu spali stočení do klubíčka vlci Inuyasha a Kana.
I rozhodli se, že svět bez jejich záchranné akce ještě minimálně do úsvitu vydrží a oslavili svátky Eristrae jak se sluší i nesluší.

Veselé Vánoce!:

---

Zde je link na album celé části eventu v Indu'le a okolí
Díky za zábavné a kvalitní RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi
edit: Nepostřehla jsem, že jste někteří vzdali kopání do permafrostu a rozhodli se místo toho mage commandera zpopelnit. Vzhledem ke stavu zmrzlého promáčeného těla a dostupnosti "suchého" dříví v lesích okolo vesnice tedy respektuji vaše rozhodnutí, že děti Fénixe patří ohni. A pokud neumřeli, pohřbívají tam žehem dodnes. Howgh.

---

Celé album je zde.

---

Díky za akční i emocemi nadupané RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi.
Odkaz na celé album je zde.

---

Díky Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi za fajn RP do ranních hodin, jako vždy.
Odkaz na celé album je zde

---

Děkuji za RP Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu a Narlenovi
Díky Avelion a Cerothovi za screeny
celé album je zde

---

Celé album je zde
Díky za skvělé špiónské RP Balahenovi a Cerothovi na mnoha altech.
zdroj neautorských screenů: www.wowhead.com

---

Díky za RP Ashie, Eyře, Nesse a Cerothovi
Díky RpGM Eranon za "dračí přepadovku"
Celá galerie je zde
Zdroje neautorských obrázků a screenů: www.wowhead.com, www.wowwiki.com, www.wikipedia.org

2.1.2014


Corin kývnul na oba bojově naladěné hraničáře, kteří na prťavého vetřelce nepřestávali mířit, aby sklonili luky. Teprve pak se s ním dal do řeči.
Pan Kechi ale ryšavému cizinci, který se představil jako Brann Bronzebeard, očividně nevěřil. Zpoza trpaslíkova klobouku ostatním naznačoval roztodivné způsoby, kterými ho dokáže tiše zpacifikovat.
Poté, co Corin objasnil, že "jeho" elfové doopravdy nejsou posila vyslaná Ligou Průzkumníků na pomoc proti invazi "železňáků", a ani další skupina nosičů zásob a rumu z K3... a po zjištění, že trpaslík má cenné informace o celé oblasti Bouřných hor, které by se jim mohly hodit, došlo k následující dohodě:
družina elfů pomůže Brannovi osvobodit jeho tábor od "železňáků" a získat zpět jeho vybavení, Brann sám je pak doprovodí na místo, kam se měla vydat "ta bílá elfka", tedy osoba, kterou znal jako nového "Lightbindera".


Boj v táboře skončil rychle, Brann se s elfy podělil o zásoby do lékárničky a pár půllitrů. Rumu. S čajem.

Zatímco Corinovi vysvětloval vše, co ví o těchhle "železňácích" a jejich boji proti "zemským" či "hliňákům" a o bitvě, kterou proti železným vede Lightbinder, povšiml si šedavé vyrážky, kterou měla Avelion rozlezlou od ramene až po celé bradě a Aerin po předloktí. Narlen po sejmutí přílby ostatním ukázal, že jeho tvář docela zšedla a také se začala loupat.
Vysvětlili trpaslíkovi, kdy, jak a od čeho se patrně nakazili a Brann pak dlouho hledal ve svém notesu.
Na obrázcích mechagnomů a gnomů jim názorně ukázal, co tahle vyrážka dokáže udělat s anorganiky. Mechaveverka pana Kechiho byla zvednuta trpaslíkovi na rameno a vše si blýskajícími se očky prohlížela.

Brann nazval jejich nemoc "kletbou masa", o které se dozvěděl teprve nedávno se svou výpravou do Ulduaru, která měla potvrdit či vyvrátit teorie jednoho z jeho kolegů. Prohlásil, že tímto způsobem vlastně z "hliněnek" vznikl i on a "pořádní praví trpaslíci". Tedy předci.
Pak si dlouho mnul zrzavou bradku a přemítal, že ještě nikdy neviděl případ, kdy by touhle kletbou trpěly bytosti, které už z masa jsou... i když tu byl další, momentálně nezvěstný, kolega trpaslík, který prý měl také svou teorii o vrykulech a jejich vývoj... degeneraci v lidi.

Vzhledem k tomu, že se stav elfů začal rapidně zhoršovat, dokonce jako by ho uspíšilo používání magie, navrhl jim, že by se mohl pokusit pro ně najít lék v Síních Kamene, kde už jednou dokázal zprovoznit titánský archív, a tak se dostal ke všem  znalostem na toto téma.
Problém byl v tom, jak se k archívu dostat v celku, celou část titánského komplexu totiž obsadili tihle železní, a zatím nebylo jasné, kdo je jejich vůdce a co má v úmyslu, krom toho, že nesnesl přítomnost zemských a ničeho živého a dal tehdy Brannovi i jeho doprovodu co proto.

Podle "Lightbindera" byl prý jejich vůdcem jeden z titánských strážců - a dokonce nakázal jejich "kultu" používat krev jakéhosi děcka pro svoje rituály.
Kult vlastně znělo dost divně; začínalo se zdát, že "rituály" a "oběti" vůbec nemají náboženské či mystické účely, že jde prostě o nějakou zkorumpovanou technologii, se kterou se dosud nesetkali. Navíc kultisté přeci nosí kápě a tmavá roucha, nebo ne?

Podle Brannových slov se Lightbinder naposledy vydala k tomu, čemu říkala "klíčová dírka", věřila, že tam nalezne stopy po nějakém uneseném dítěti, nebo klíč, s jehož pomocí se dostala k vůdci železných a zkusila ho zastavit.
Družina poděkovala za pohoštění a informace a nechala si od Branna ukázat cestu k oné klíčové dírce - byla to okovaná obrovská jáma v úbočí hory, vysoko nad údolím plným ledových obrů a vrků.
Vlétli dovnitř a snesli se až na samé dno té zvláštní "díry". Nechali pronajaté wyverny tam, aby nedošly úhony, pak si rozsvítili čelovky a lucerny a vydali se hlouběji na průzkum.
Rytíř Corin a pan Kechi diskutovali o účelu obřího pístu, ve kterém se zdáli nacházet - rytíř to prohlašoval za titánskou zbraň a pan Kechi za druh pohonu.
V nejzazším sále našli stopy po boji a zaschlé krvi, několik rozbitých kovových golemů a vzkaz, adresovaný Brannovi.



Rytíř Corin chvíli jevil známky mdlob, šílenství nebo šoku. Zdálo se, že neví, jestli se radovat, bát, nebo zoufat: zavelel okamžitý návrat k wyvernám, takže se elfové rychle rozeběhli kovovými síněmi zpět a zjistili, že...

...jim v cestě stojí četa železných s jedním větším, který právě svou pěstí dorazil poslední žijící wyvernu.
Cesta ven neexistovala, východ byl moc vysoko a kdo by dokázal vyšplhat po hladkém kovu?
Zoufale se vrhli do nesmyslného boje.


Dolámaní a doslova a do písmene "na dně" se po boji začali ošetřovat a pan Kechi k čemusi dirigoval svou mechaveverku, která s cvakáním nesouhlasně kroutila plechovou hlavičkou.
Zatímco se dohadovali, kdo bude snězen jako první, ozval se z výšky hlas jejich nového známého trpaslíka:
"Ajcem trajcem, nepovídal jsem vám, ať neděláte nic, co bych neudělal já?! Potřebujete tam dole provaz?"

Brannovu záchrannou akci zkomplikovaly další útoky železných, kteří tentokrát přišli zvenku po úbočí hory a napadli samotného trpaslíka, ale nakonec se družina octla nahoře u východu a po strmém zasněženém srázu klouzala rychle pryč od toho proklatého místa.


Corin nahlas počítal, o kolik zlatých přijde, když mu Sunreaveři nevrátí zálohu za pronajaté wyverny, zatímco Narlen upozorňoval na to, že cesta končí o kus dál nepřekonatelným srázem. Dokonce se dobrovolně nabídl, že pokusně skočí, pokud s ním půjde Avelion a zkusí na něj to svoje "zvedací" kouzlo.
Elfka se ale zdála vysílená bojem i svou nemocí, jen si vedle Aerin sedla na kraj skály a sledovala zasněžené vrcholky smrků dole v hlubině.

"Mno. Letadlo se mi porouchalo, ale nahoře mám gryfona ze Stormcrestu. Sice má moc rád elfí i lidské prsty, ale možná vymyslíme něco s lanem, košíkem na zobák a cestováním po jednom?" s těmi slovy se neunavitelný dobrodruh Brann začal za pomocí cepínu a maček hrabat zpět do svahu.


O hodně později se všichni bezpečně dostali do K3.
Brann převzal vzkaz od Lightbindera, který našli v "klíčové dírce" a při prosvícení čelovkou pěkně ze strany na něm našel další vyškrabané znaky.
Po chvilce přetahování se o něj s rytířem Corinem mu ho nakonec dobrosrdečně nechal, popřál jim hodně štěstí a slíbil, že na ně počká u bran Síní Kamene v Ulduaru, pokud chtějí něco udělat s tou svou "nákazou".

S prohlášením, že jinak ho najdou kdekoli, kde je "akce", si půjčil od místních gobliních techniků pár kusů nářadí a vyskočil do sedla svého gryfona, pak elfům zamával na rozloučenou a odletěl do tmavé noci.

Zatímco Corin se skrčil v koutku u stolu se vzkazem a lucernou, kterou také zabavil Brannovi, ostatní se zbavili mokrého a zakrváceného oblečení, ošetřili se, opláchli, snědli vše, co v hospodě zbylo od večeře, a zalezli pod houně a přikrývky. Jen pan Kechi přecházel kolem, jako by čekal, až rytíř také usne. Nakonec svou hlídku vzdal a vyšel ven na mráz, kde se o čemsi vášnivě dohadoval s mechaveverkou.

---

Díky za skvělé RP Avelion, Corinovi, Cerothovi, Kechimu, Narlenovi
Veliké díky RpGM Eranon za ztvárnění Branna Bronzebearda tak, jak má být a za "přepadovky od železňáků".
Celém album je zde

Ceroth Sunhand zvedl obočí a kývl na hraničáře, který mu předal list s pečetí Elrendaru, pak se otočil k bílému talbukovi a lvu, co čekali opodál, připraveni vyrazit branou z Shattrath do Terokkaru.
"Lov se neodkládá, neměj strach, Theo," zamručel a zlomil pečeť, pak očima přelétl pár strohých řádků. Jeho výraz trochu ztvrdnul. Opět pergamen stočil do ruličky a vrátil ho hraničáři.
"Dones ten list lady Astrae ve Scryerské čtvrti a řekni jí, aby se co nejdříve připravila na cestu zpět do pevnosti. Nejdřív tu ale musím něco... dokončit," bílovlasý elf si přehodil luk přes rameno a s ladností sobě vlastní vyskočil do talbukova sedla, pak zvíře pobídl patami branou pryč.
Jejich bílá silueta se ještě chvilku míhala mezi stíny vysokách stromů, než se ztratila.

Posel nervózně přešlápl na místě a otočil se k výtahu do Scryerské čtvrti. Málem ji tak porazil, stála tam, jako by vyrostla ze země, ve tváři starost. Sahala mu i se svou měsíční čelenkou sotva po bradu.
"Lady," padnul na koleno a rychle předal pergamen.
"Dopřej si odpočinku a pohodlí, než vyrazíme zpět," řekla tiše, ani vzkaz nerozložila a vykročila na terasu světla, kde přebýval A'dal.

Lorde Cerothe,
lady Faerin Sunfire mi pomohla objasnit záhadu útoku na pevnost. Ohledně přesné identity agresora se ale musím vydat na sever do Wyrmrest Temple.
Podle jejích slov byl důvod útoku osobní a útočník se živí stínem - mám jisté pochybnosti, protože v přítomnosti lorda se všechny stíny ztrácí.
Tímto žádám o propuštění ze svého úkolu a povolení vycestovat do Northrendu. Hank O'Brien prozatím v nepřítomnosti vaší a kapitána Balahena převzal roli zástupce.
Kapitán Falanthir Brighstpear.


Někdy tou dobou kapitán Balahen opět dovlekl své unavené a omlácené kosti do taverny Na konci světa. Nestačil si ještě ani obědnat jídlo, když mu barman pod nos strčil vkaz, který vypadal, že ho snad škrábala vzteklá kočka.
"Od zrzky," zašklebil se. "Leží to tu týden."
Balahen sáhl po korbelu piva a teprve pak to zkusil rozluštit.

Kapitáne,
podařilo se mi získat klíč od té brány. Dnes večer, až se jejich hlídky budou střídat, se pokusím prozkoumat prostory za ní a nejdéle o půlnoci vám podám hlášení zde.
Zirael Hawke.

"Týden, říkáš?" ohlédl se za barmanem a ten pokýval hlavou a dál leštil cínové poháry.
Balahen se zhluboka napil, a pak udeřil čelem o desku stolu.


Ceroth si prohlédl opuštěnou wyvernu, se kterou si hrály děti z uprchlické karavany.
"Je tu týden?" ujistil se a trpaslice, která spravovala talbukovi postroj, jen pokývala a usmála se. Odhalila tak chybějící přední zub. O kus dál dával voják v otlučené staré zbroji zdejšímu knězi nějaké zásoby, snad z dobrého srdce. Podrbal ve vlasech jedno z ušmudlaných dětí a vykročil směrem k Auchindoun, jen si sklopil hledí přílby, pod kterou nebylo i tak vůbec nic vidět. Podle postavy tipoval elfa. Podle kulhání veterána.
"Hej, vojáku!" zavolal za ním, pak nechal talbuka u karavany a písknul na bílého lva, "Hádám, že máme společnou cestu?!"


"Žije?" optal se ten v plechu chraplavým hlasem, i když se zdálo, že jinak o téměř nahou elfku, kterou nalezli v jedné z klecí labyrintu stínů, nejevil nejmenší zájem.
Ceroth vynesl děvče na trochu čistější místo, položil ji a zůstal u ní klečet. Jeho ruce se trochu rozzářily, když jí je přitiskl na spánky.
"Žije," odpověděl elf, "znám ji a nechápu, co tu dělá. Sama. Zirael?"
Zrzka sebou cukla a otevřela oči, pak je zase rychle zavřela a sáhla si na hlavu gestem naznačujícím pořádnou kocovinu.
"Tohle se mi musí zdát," zaprosila. "Ať to je jenom sen..."
"Hawková!" Ceroth s ní jemně zatřásl a ona se probrala, posadila se a urychleně si začala zakrývat tělo a tetování na bříšku rukama i nejbližším kusem látky, co byl po ruce.
"Hned podám hlášení, pane! Jen...uh."


Ceroth nakrčil čelo a naklonil hlavu na stranu, jako by něco chtěl říci, pak se očividně rozmyslel a zakryl si rukou tvář.
"Hlášení podáte později, teď si koukejte najít na sebe něco jiného, než prapor Koncilu Stínů."
Druhý muž v plechu vydal chraptivý zvuk, nebylo zcela jasné, jestli se směje nebo dusí.
Ze své výstroje dokázala najít jen dýky - u orka, kterého cestou sem Ceroth a jeho doprovod zabili. Navlékla na sebe první kus použitelné zbroje, který našla na tělech mrtvých kultistů a vrátila se k elfovi a vojákovi.
Ceroth Sunhand si vyslechl její hlášení o orkovi, kterého stopovala až sem, a který má být obchodním partnerem Goriana de Ray. I o novém zajetí Valendise, o kterého se prý někde stará kapitán Balahen.
Trochu mu ztuhla čelist, těžko říci, která zpráva se ho dotkla víc. Chtěl ji odeslat ven, ale trvala na tom, že chce vidět, na čem ten "ork" pracuje. Na dotaz, co zde on sám pohledává, jen odvětil, že hledá cosi, co se ztratilo pradávno v Ordil Aran, ale aktivitu toho orka velice rád prověří. Dokonce znal jeho jméno: Vorpil.

Probojovali si cestu hlouběji do katakomb a na vojákovi v plechu byla vidět sílící únava, zatímco Hawke neváhala prošacovat každé tělo. Jako by skoro zoufale cosi hledala.
Cerothova slova o zvrácenosti toho kultu poštěla jedním uchem tam a druhým ven, zatímco plechový voják s ním chraplavě diskutoval o tom, co je na světě nejdůležitější.
Při pohledu na Vorpila, čtoucího nahlas z kodexu krve, se jí zatmělo před očima, zrudla a vyrazila dopředu hlava nehlava, Sunhand ji nestačil zastavit a vojákovi, který ji zkusil zachytit, se vytrhla.
Vorpil měl JEJÍ meče.

Pobili démony a voidy, které si povolal na pomoc, i posily kultistů, tkeré se přiřítily z prostor za jeho zády, a pak z něj konečně Hawkovou sundali. Voják ho dorazil jednou ranou halapartny, kterou mu zasekl do lebky.
Hawke ani neuhnula cákanci krve, jen na mrtvého orka rozhněvaně plivnula... pak prohledala i jeho, ale očividně nenašla, co hledala, jen nějaký pergamen, který si okamžitě ukryla v dekoltu.
Elf v neposkvrněné zbroji pohladil bílého lva a otevřel knihu krve, která mrtvému vypadla z rukou.
"Co tu chystají, je šílenství," zašeptal. "Ta bytost má moc zničit celé říše a tenhle svět je už tak v troskách. Ragnarosův příchod na Azeroth... by proti tomuhle byl vítáním jara."
Ceroth rychle zaklapl knihu a odhodil ji, vyrazil dál chodbou, jen se lvem, křikl přes rameno:
"Odveďte ji ven!"
Hawke se podívala na plecháčka a plecháček na ni. Zakroutili hlavami a vyrazili za elfem.

Jisté bylo jen jedno: uši jim zalehly dřív, než tu věc vůbec spatřili. Ceroth proti ní tak směšně maličký na druhé straně sálu. Doběhli blíž, zablesklo se a zatmělo. Slyšeli jen Cerotha, jak cosi křičí o "klíči" i přes příšerný hluk v chrámu. V9c už se nedalo vydržet.
Probrali se na slunečním světle před kamennou bránou, která už opět byla uzavřená a dokonce na ní byla pečeť vydávající zlatavé světlo. Měli zalehlé uši a omlálcená kolena a lokty.
O kus dál hovořil Ceroth Sunhand s elfem v masce, který se představil jako Kell a žádal si zkušební test, aby prokázal, že je hoden sloužit v Elrendar.
Bílý lev se válel na sluníčku a zíval na celou tlamu.
Hawke se zvedla, s radostí se ujistila, že má stále své meče u sebe, pak s důležitým výrazem podala lordovi pergamen s nečitelnými runami.
Ceroth z něj trochu zmateně přečetl objednávku na luxusní textilie a prádlo, vše ve fialové a se znakem "KS". Raději elfku, rudou hanbou, odeslal do Shattrath podat hlášení kapitánovi Balahenovi, kterého tam očividně týden nechala čekat, a pak se hlásit v pevnosti zpět v Azerothu.


Rozhodl se otestovat nováčka - i plechového vojáka, který se představil jako Kael, v boji s démonem, na kterého si předtíms těžovali uprchlíci z karavany. Nenapadlo ho, že tentokrát bude na zádech ležet i on sám a za život bude vděčit zbylým dvěma bojovníkům.


Pan Kell očividně obstál: dostal rozkaz vyhledat Hawke v Shattrath a hlásit se i s ní v pevnosti Elrendar. Ceroth je doprovodil ke karavaně uprchlíků, kde si vyzvedl talbuka a se slovy:
"Musím tu ještě cosi dokončit," se rozloučil s ním i vojákem Kaelem a vyrazil do lesů na severovýchod.

Hledala ho marně. Vlastně tedy už nečekala, že ho kdy uvidí, byl to týden, co nechala vzkaz a nedodržela termín hlášení. Měla více než jasno, že má pořádný průšvih.
Nečekala  by, že ji kdy kdo najde živou po tom, co ji překvapila magická past těch zatracených kultistů; ani to, že se v Labyrintu najednou objeví Ceroth s tím vojákem. To musela být náhoda, nebo ne? Jak to říkávala Mankrikova žena?
Náhody neexistují.

Povzdechla si - rozkaz je rozkaz, pokud má kapitánovi Balahenovi podat hlášení, bude to muset udělat písemně.
Usadila se na baru a začala škrabat do pergamenu cosi, co připomínalo stopy po útoku kočkovité šelmy na závěs.
Po hodině usilovné práce odevzdala zapečetěný vzkaz obsahující celé tři řádky textu barmanovi jako obvykle, mrkla na něj a poslala mu polibek na neviděnou, odhrnula si pramen rusých vlasů za ouško a sklouzla z baru, vrazila tak zadečkem rovnou do elfa v masce, který se ji chystal oslovit.
Jen vyhekl.
"Paní Hawke?"

Tak to byla kombinace slov, kterou ještě nikdy neslyšela.
Otočila se, přeměřila si ho a pak se usmála:
"Jen Hawke. Vy jste Kell, ten od labyrintu. Přežil jste Cerothův test, jak vidím."
"On přežil také. Mám vás doprovodit do pevnosti, dle jeho rozkazu. Jakou cestu zvolíme?" zlatovlasý elf na chvilku sejmul masku a kývl jí na pozdrav.
"Poprosíme mágy o portál, přes Hellfire je to příliš dlouhé a portál sleduje nepřítel. Měla jsem podat hlášení kapitánu Balahenovi, ale není tu. Nechala jsem mu vzkaz," s těmi slovy si připnula čepele na záda a vykročila k východu.
Kell spokojeně kývl a následoval ji. Ven ale nedošli - u prvního stolu seděl elf, který ji chytil za ruku, když procházela kolem, a stáhl ji zpět.
Kell sáhl okamžitě po dýkách, ale ona se nebránila.

"Kapitáne?" podivila se, když ji posadil na židli vedle.
Mlčky před ni postavil pohár a nalil medovinu, jen si ji prohlížel přimhouřenýma očima.
"Trochu pospícháme," namítl pan Kell. "Máme rozkazy-"
"To je jeden ze dvou Elrendarských kapitánů," řekla stranou Kellovi, "kapitán Balahen, velí zvědům. Takže i vám, pokud jste přijat."
Balahen si pohrdavě odfrkl do poháru a obrátil ho do sebe, pak si prohlédl elfa, který nervózně přešlapoval na místě. Chvilku na něj zíral, jako by ho hodnotil.
"Ještě jsem tu neskončil a Hawková s vámi půjde, až ji pustím," prohlásil, zkřivil tvář bolestí a natáhl si nohy pod stolem,aby si udělal pohodlí, "hlášení, Hawke."

Kell poznamenal, že se tedy půjde připravit na cestu do Azerothu, sehnat jízdní zvíře a počká na Terase Světla, kapitán ho strohým gestem odmávl a dál upřeně sledoval zrzku.
"Myslela jsem, že jste přestal pít," podivila se, pak opatrně sevřela pohár s medovinou, který jí vnutil. Věděla, že jí stačí málo a netušila, jestli ji hned nečeká trest za zpožděnou misi.
Stroze kývl.
"Také že přestal. Chlastám jen s tebou, Hawková, proč asi?" zavrčel a nalil si další pohár s očima upřenýma na její výstřih. Vlastně zněl, jako by měl už docela dost upito.
Zčervenala a přehodila si vlasy přes rameno, aby se zakryla, pak vypila pohár malými doušky na kuráž. Bylo to sladké, dobré a lepkavé, olízla si rty a narovnala záda.
"Hlášení máte ve vzkazu na baru. Ale není tam vše. Jsou věci, které nesmí vidět nepovolané oči, takže vám je povím osobně, ale ne zde. Třeba v pevnosti?" řekla a cítila, jak rychle jí horkost z alkoholu stoupá do tváře.
Dolil i jí a pokynul, ať tedy mluví.
"Gorian de Ray chystá útoky přímo na území Quel'Thalas - samozřejmě rukama prostředníka, ty jeho zůstanou dokonale čisté. Vím, co si od něj objednali orkové z Auchindoun a nebyly to látky a prádlo. A vím, kam doopravdy míří," zčervenala při vzpomínce, jak se Ceroth nasmál domnělé tajné šifře, kterou našla u Vorpila.
Kapitán se rozhlédl, pak si trochu protáhl sotva zahojené rameno a vstal.
"Pojď," popadl elfku za ruku a vláčel ji ven z krčmy nehledě na židle, které cestou porazil. Jeho medvěd tu dnes kupodivu nečekal.
Zapískal a z oblohy se snesla wyverna.
"Haraku," poplácal zvíře po šíji a chytil se hrušky sedla, naskočil a podal jí ruku. Motala se tak, že ji nakonec vysadil před sebe a pobídl zvíře k strmému stoupání nad město. Jen se ho pevně držela a snažila se nespadnout.
"Hawková to je neuvěřitelné," vrtěl cestou hlavou, "byl to jeden pohár!"


To, že se scenérie změnila, jí došlo, až když wyverna měkce dosedla na zem pod velkým stromem a on ji spustil ze sedla dolů. Byli na ostrůvku vznášejícím se stovky sáhů nad povrchem Nagrandu a jeho jezery... zavrávorala na kraji, rozhodila ruce do stran a Balahen ji rychle stáhl zpět k wyverně.
"Sem nás nikdo sledovat nemohl a ani nás jen tak nebude poslouchat, chytré," poznamenala a zdálo se, že rychle střízliví. Kapitán seskočil a pleskl wyvernu přes bok. Zvíře se vrhlo přes okraj dolů a zmizelo.
"Ne. A také se odsud beze mne a Haraku nedostaneš," trochu tvrdě se usmál a vykročil blíž k elfce, takže měla za zády propast. Hawke jen ztěžka polkla.


Jisté je to, že na hlášení nakonec došlo.
Po skoku z výšky, který by vás zabil nárazem o hladinu a vyprávění loveckého příběhu o hledání smyslu života.
Zprávy, které Hawke měla, kapitána o nově nalezenou sílu a chuť do života nepřipravily, spíš to vypadalo, že ho donutily začít plánovat ošklivé překvapení. Mimo jiné konec svého lovu a hledání v Nagrandu a návrat k povinnostem do Elrendar.
Prořeklo se pár věcí, které měly zůstat tajné. Stalo se pár věcí, co se stát neměly.
Kapitán dopravil Hawke zpět do města světla a nechal ji před tavernou se slovy "že si ještě něco musí vyzvednout". Pak odletěl do Terokkaru.
Pan Kell mezitím přišel na to, že drenejské pivo se zelenou pěnou je celkem chutné. Po osmém korbelu, nebo tak nějak. A že se po něm dají krkat bublinky, které kvákají.

---

Poznámky z deníčku Hawkové (kdyby nějaký měla):
Nesnažit se trumfnout kapitána počtem jizev. Nevyhrajete. Museli byste být Patchwerk.
Nesvlíkat se v Nagrandu. Summoní to trpaslíky v turbanu, kteří tančí kozáčka. Po skupinkách.
Už nikdy nepít medovinu!!!
Jo. Je to pirát. A má zatraceně pěknej zadek.
Světlo se doopravdy ukrývá tam, kde je největší tma. A pak je nejvíc vidět.

---

Díky za skvělé RP i příběh: Balahenovi, Cerothovi, Kellovi
celé album je zde

Ráno přineslo několik změn: rytíř Corin zmizel i se svým zašifrovaným vzkazem a nechal zbytek své družiny v K3. Pan Kechi se do krčmy vrátil těsně před úsvitem, na sobě známky únavy z daleké cesty. Aerin Windsong dostala od goblinů "poštu ze Silvermoon", po jejímž rozbalení utekla zpět do postele, kde se dala do srdcervoucího tichého pláče.
Vypadalo to, že dokud se rytíř Nightstrider nevrátí, nikam se nehnou.
Narlen marně budil Avelion, která večer usnula v botách a oblečení po Aerin, a pan Kechi se zahříval o hrnek čokolády a díval se na svitek s pečetí Kirin Tor.

Tou dobou jako by dveřmi do tmavé gobliní hospody zazářilo sluneční světlo, na prahu stanul stříbrovlasý elf v bílém tabardu, hleděl do temnoty a snažil se rozkoukat. Narlen se mu vrhnul v ústrety jako pejsek, kterému se po dlouhé době vrátil páníček a oslovoval ho jako kapitána. Pan Kechi pro jistotu sáhl po čemsi do své brašny a Avelion se s chrápnutím otočila na druhý bok. Elf nejprve zmateně zamířil k ní, pak ale začal vnímat Narlenovo blábolení a nechal si ukázat směr do koutku k hraničářce Aerin.

Narlen aktivně zkusil elfa představit panu Kechimu jako kapitána Falanthira Brightspear, ale kapitán se místo seznamování věnoval utěšování Aerin, které teprve toho rána došel dopis, jenž on sám před měsícem odeslal z Quel'Thalas. Pan Kechi po ujištění, že se jedná o přítele lorda Sunhanda a jednoho z velitelů pevnosti, ze které jeho družina pochází, opět zajistil granát a vrátil ho do brašny.

Kapitánovi netrvalo dlouho objevit problém, který jeho vojáky trápil: záhadnou kletbu masa. Rozhodl nečekat na Corinův návrat a využít nabídku trpaslíka, o kterém se dokonce vyjádřil jako o "známém".
Přikázal probudit padlé, sbalit výstroj a pronajmout nové wyverny, pak s Aerin na mapě pana Evenstara i na novější z Howling Fjordu vyměřili nejlepší cestu a směr k Ulduaru.
Pan Kechi provedl na Aerin několik nelogických testů, jak se zdálo, během kterých ji požádal, aby jej udeřila, což s radostí opakovaně učinila - své závěry si ale nechal pro sebe a jen si něco poznamenal do notesu.


Cesta na sever byla drsná - přistáli u tábora na nádvoří titánského paláce, kde hořel veliký oheň. Vyjednali ustájení wyvern a zeptali se na Branna, odlamovali si ze zbraní a vlasů malé rampouchy a otírali námrazu ze zbrojí... zdejší lidé a trolové se spolu zdáli vycházet, dokonce Branna dobře znali.
Jak se ukázalo, po Brannovi nebylo ani stopy a "bílou elfku" zde viděli naposledy před pár dny na jejím protodrakovi, bojovala na kraji terasy na protější straně propasti se skupinou "železných" o vstup do jakési "knihovny". Od té doby o ní  neslyšeli.

Pan Kechi začal vysvětlovat, že se byl v noci ptát v Dalaranu na možné následky kletby a jediný, s kým dokázal najít společnou řeč, byla arcimágyně Modera. Měl samé špatné zprávy týkající se postupné slabosti svalů a degenerace organismu i možné smrti. Zvláště zde, vystaveni extrémnímu chladu a rozmarům počasí.
Kapitán Falanthir dál nečekal na nic, vedl družinu do Síní Kamene s modlitbou ke světlu na rtech.


Brann mluvil pravdu - železní byli i zde. Každý krok Síněmi si museli vybojovat proti tvorům z kovu, z nichž některým sahali sotva po kolena; celí očazení ze zásahů blesky, kterými ty bytosti sršely, se nakonec dostali na rozcestí, kde byly jen zavřené dveře... a odbočka do krystalových jeskyní.
Žádný důvtip nedokázal rozluštit mechanismus na dveřích, žádná výbušnina jimi ani neotřásla, jen na ně přivolala další posily železných. Kapitán navrhl zkusit tedy najít cestu jeskyněmi, které obývali docela jiní tvorové. Krystaloví golemové, kteří neměli radost ze železných, ale ani z elfů.
S tím, že se snažili pohybovat co nejtišeji a nikde se nezdržovat, na sebe upozornili minimální počet těchto potvůrek a zdárně proběhli až k propadlišti, za kterým opět zářily stěny titánské stavby. Byl to obrovský skok dolů... ale to nebyl nejhorší problém. Na kraji propadu stál dosud největší z těch krystalových tvorů a nevypadal, že by jim hodlal uhnout o jedinou píď.

Kapitán sejmul ze zad zlatý štít a pozvedl kladivo, věrný své životní filozofii: vše se dá rozbít, ať to spolupracuje, nebo ne.
Zatímco Narlenovy a Aerininy šípy golemovi skoro nic nedělaly, zdálo se, že je zranitelný magií a právě kapitánovým kladivem, nakonec se podařilo zasáhnout ten nejzářivější z jeho krystalů a golem se sesypal na elfa před sebou jako záplava kamení.
Aerin vykřikla, odhodila luk a začala hromadu rozebírat se zoufalým voláním kapitánova jména, Narlen jí hystericky pomáhal a Avelion si chystala lékárničku. Pan Kechi seslal dosud nejsilnější verzi levitačního kouzla a na okamžik nadzvedl celou hromadu krystalových trosek.
Spatřili tak kapitána na její druhé straně, jak sedí a smutně kontroluje svůj štít.

"Falanthire!" Aerin Windsong zcela nerespektovala subordinaci, oběhla levitující trosky a vrhla se kapitánovi kolem krku.
Kapitán Brightspear ukázal na důlek na svém štítu se znakem sokola.
"Budu si to muset nechat... vyklepat. I tohle," přejel po hrudním pancíři, tkerý vypadal, jako by do něj narazilo rhino a kodo dohromady.
Pan Kechi zavrávoral a zrušil své kouzlo, země se po dopadu hmoty zachvěla a zvedl se oblak prachu, ve kterém si nikdo nevšiml, jak se chytil za prsa a předklonil v záchvatu bolesti a slabosti.
Po bližším průzkumu trosek golema našli zvláštní kamenný žeton, který Aerin Falanthirovi nechala jako trofej pro štěstí, použili lano a zbytky magie a spustili se dolů do titánské chodby.


Po boji s citově nevyváženou titánskou strážkyní připomínající oživlou sochu z bronzu a zlata, která netuší, jestli se hněvá nebo lituje, se konečně dostali k mechanismu, kterým otevřeli další dveře v paláci:
Zdálo se, že se vrata uzavřela právě kvůli invazi železných, jakoby to místo mělo nějaké prastaré ochranné okruhy.
Proběhli kolosální chodbou a prostor před nimi se rozevřel do terasy s nádherným výhledem na okolní vrcholky Bouřných hor.
Na kraji terasy se ještě točily vrtule malého létacího stroje, do kterého se pan Kechi na první pohled zamiloval. Jen kousek od něj se jejich trpasličí známost dohadovala o něčem s hliněnými obry.


Bran je požádal o pomoc, zatímco se snažil získat data z konzole, se kterou hovořil za pomoci odborných termínů, na které halvou pokyvoval tak pan Kechi, zbytek byl ztracen. Dostali odpověď: Branna napadlo použit pro "rekonfiguraci" jejich problému mechanismus, jehož pohon se rozkládal pod celým územím Bouřných Hor, a v němž už měli chvílemi tu "čest" se nacházet: Výheň duší, kterou kdysi titáni vdechovali život do "hliněnek" jak dedukoval. Doporučil jim najít si někde v paláci aktivační klíč a kód, pak zatahat za všechny páky a modlit se ke světlu.


Bylo to jen pár kroků od Výhně, když zjistili, že i tu zabrali Lokenovi přisluhovači. Dole pod nimi se rozkládal prostor plný vojáků nehybné hliněné armády, kteří čekali na své procitnutí od věků - a jeden z "železných" manipuloval jemným mechanismem a tvořil z nich vlastní verzi "dokonalé armády".
Tehdy se prořekl i pan Kechi - že byl kdysi v jeskyni zasažen stínovými bestiemi stejně jako ostatní, a že se mu nákaza už rozšířila po celém těle. Proto ji mohl ukázat mágům v Dalaranu a ptát se jich na expertízu. Nápad použít neznámý stroj mu zněl naprosto... irelevantně k jejich situaci, navrhoval okamžitý ústup a cestu zpět k mágům Kirin Tor.


To by s nimi ale nesměl být kapitán Falanthir Brightspear: po zjištění, že kamenný žeton, který vypadl z krystalového kolosa kdesi v chodbách mimo Ulduar, se dá použít jako zmíněný klíč i kód, zatáhl za všechny odjištěné páky a rozhlédl se. Rozzářila se dvě místa na obou stranách forge.
Falanthir si hodil žetonem a zakřičel: "Doleva!"
S jistými pochybnostmi, ale poslušně jako stádo oveček, se rozběhli doleva k nádobám plným žhavé plazmy a konduktorům vydávajícím oslepující světlo.
Falanthir se zamračil na největší páku uprostřed a zatáhl.
V tu chvíli nastala tma.

kterou páku???:

---

Děkuji za RP: Avelion, Cerothovi, Kechimu, Narlenoví
Server tehdy doopravdy spadl v tu nejdokonalejší možnou chvíli a nechal tak dobrodruhy váhat nad tím, co a jak se stalo s blázny stojícími na pokraji titánské výhně.
Citacce ooc konverzace tehdy: "Vypnuli jsme svět?!"
Celá galerie je zde

Vzbudila se s neskutečnou bolestí hlavy a pocitem hladu, sotva se pohla, ucítila na vlasech cizí dlaň a vylekaně se otočila.
Kapitán Falanthir ji sledoval svým jediným okem plným starosti a v zádech měl světlo vycházejícího slunce, které se dovnitř stanu dralo pootevřeným východem spolu s ranním mrazem.
Než stačila položit otázku, řekl:
"Ostatní spí. Mohu zařídit, aby spali ještě déle," zašklebil se v parodii na krvelačný výraz a mrknul ke svému kladivu.
Aerin si olízla suché rty a on jí hned podal teplý čaj.
"Hraješ si na drsného, ale zevnitř jsi nás nějak... musel dostat sám. Jak? Co se stalo?"
Podal jí plecháček s čajem, naklonil se blíž a mrknul:
"Měl jsem pomoc," pak ji políbil.
Aerin nakrčila čelo.
"Proč z tebe táhne trpasličí pivo?"
Kapitán se usmál jako světec.
"Říkal jsem, že jsem měl pomoc. Brann ale pospíchal pryč i s tou svojí poletující hromádkou šrotu. Hovořil cosi o kritické konstelaci špatných náhod a o tom, že musí vyhledat Cretea. Což je prý nějaký titánský strážce u velké jámy v zemi. A chtěl najít... toho elfa se vzkazem. Tím asi myslel Corina," pohladil ji ještě jednou po tváři, pak se odtáhl a nasadil si plátové rukavice.
Aerin se otřásla, jak ji ovanul chlad zvenku, když kapitán opustil stan a před vchodem si připásal kladivo a štít.
"Díky za záchranu," řekla tiše, jako by tušila, že jiného díky se mu od ostatních nedostane. Skoro jako by věřila, že ji nemohl zaslechnout, jak jeho boty křupaly čerstvým sněhem.
Kapitán se jen otočil a usmál přes zlatem zdobený chránič ramene, pak se svou obvyklou přísnou maskou vykročil k ostatním stanům, v ruce kotlík čaje.


Netrvalo dlouho a táborem se krom skučení probírané družiny ozval křik hrůzy, když u provizorní stáje přistál zakuklený jezdec pokrytý námrazou, který se tvářil, že má v patách celé peklo a hladovou osadu trolů a řval:
"Honem, Creteus je v průšvihu, beru krumpáč, lano, věci... těpic, kapitáne," šála a klobouk se zarazily, pak se rozmotaly a na ostatní se díval rytíř Nightstrider, kterého naposledy viděli před několika dny v K3 luštit vzkaz od Lightbindera, určený Brannovi.
Lokl si od kapitána teplého čaje, pak se zašklebil, že v něm je málo rumu, a urychleně vysvětlil, co zažil.

Po nočním bdění se mu tehdy podařilo rozluštit vzkaz o drozdovi, který bude ťukat na těsnění u velké jámy v zemi v případě nouze a ukáže cestu k tajné základně beta, kde jsou dostupné všechny náhradní díly. Nebo poklad nejtajnější. Nebo tak nějak.

(Pan Kechi si několikrát nechal vysvětlit slovo drozd a trval na tom, že se spíše bude jednat o droida, vzhledem k dalším technickým obratům ve vzkazu, ale byl okázale přehlížen.)

Corin prý ihned po rozluštění vzkazu vyrazil k jediné jámě v zemi, kterou si pamatoval, obhlédnout situaci, než se ostatní prospí, a podívat se, jestli se Saya nevrátila do Lightbinderova "hrobu", nebo jestli někde konečně nenašla to nemluvně, které hledala.
Místo toho spatřil starého známého titánského strážce Cretea, jak je stržen k zemi přívalem "železňáků" a vláčen do jakési jeskyně na úbočí hory. Zkusil s nimi bojovat, ale začalo se jich najednou všude vynořovat tolik, že práskl do wyverny - a zjistil, že v K3 už na něj nikdo nečeká.
A tak ho tu měli v celé kráse, třikrát sláva.

"Tihle strážci přeci nejsou jen tak smrtelní, nebo ano? Ten na titánské cestě po boji s námi vypadal, že bude chvilku mineralizovat a příště s námi srovná skóre," poznamenal pan Kechi.
"Moc se nebránil - tak jako tak, je to Sayin spojenec, takže mu pojedeme pomoci. Navíc věděl spoustu věcí, které by se železným neměly dostat do pařá-"
"Brann se za ním nad ránem vydal také," dodal kapitán Falanthir, "pokud kvůli nikomu jinému, jemu pomůžeme. Nenecháme v bryndě nejznámějšího cestovatele Azerothu, navíc toho, komu vděčím za vaše zdraví."
Posbírali výstroj, dosnídali a ujistili se, že po "kletbě", kterou trpěli, zbyla jen zarudlá kůže a pocit slabosti. Tedy tak se zdálo.


O nějakou dobu později u "jámy v zemi" někteří pochopili, že těsnění je jen obrat pro pečeť, pokud neovládáte staré trpasličí runy a odborné termity.
A že droid a drozd mohou být jedna a ta samá věc.
Také, že se nevyplácí svěřit velení akce mecha-slepici, které se v okamžiku, kdy senzory zjistí nebezpečí, zvětší do velikosti taurení chýše, pobíhá kolem a zobe cokoli, co se pohne.


Pěšky následovali slepici a našli stopy rozbitého létajícího stroje, kterým létával Brann, stopy boje a rozmlácené končetiny "železných"... a také stopu, jak bylo cosi těžkého taženo do svahu k jeskyni. Všechny stopy končily prostě a pustě skalní stěnou, na které nedokázali objevit žádný mechanismus.
Navíc, když stěnu zkoumali, začalo to v nižších částech jeskynního systému opět kovově dunět... a kolem nich se protáhlo pár stínů, které nedokázali spatřit více, než koutkem oka.

Až jeden z nich předstoupil přímo před ně, aniž by pozdravil, blízko a bez obav. Krvavá elfka, zdálo se. Celá v bílé, s bílou kočičí maskou.
"Sayo?" tázal se rytíř Corin šokovaně.
"Nesso?" vyhrkla Aerin.
"Kel'Rease?!" zařval kapitán Falanthir hlasem naznačujícím dvacet ostrých a měsíce úklidu latrín, pokud se hraničářka okamžitě nenahlásí po vojensku.
"Sestro?" Strážce Narlen Kel'Rease sklonil zmateně kuši.
"Zabijte ji!" požadovala Ave a Corin se na ni rozlíceně otočil.
"To je přeci Say-"
V tu chvíli promluvila a všem bylo jasné, že to Nessaa není. I proto, co řekla.
"Vaše Nessaa Kel'Rease hnije na dně močálu i se dvěma dalšími z Elrendaru. A vy se budete brzy rozkládat také. Všude kolem."

Vyhnula se ladně Corinovo pokusu o obejmutí a polibek, Narlenově střele i noze, kterou jí nastavila Avelion. Utekla ven a oni za ní, cestou udeřila do mechanické slepice a jednou ranou ji zničila.
Ozvalo se hvízdnutí a pak zvuk máchání obřích křídel. I křik vystrašených wyvern, které nechali venku.
Byla v sedle draka a nedecentně se jim vysmívala, jako by je chtěla k něčemu vyprovokovat, poletovala jim nad hlavami - Corin a Avelion se sebrali, ulovili každý jednu vyplašenou wyvernu a vydali se za ní. Zbytek družiny musel čelit dalšímu útoku železných z hlubin jeskyně.


Při pronásledování elfky nakonec v chrámu Invence narazili na zraněného Branna... měl tvář rozdrápanou jako od zvířecích drápů a jedna ruka mu bezmocně visela v divném úhlu.
Po transfúzi trochou elfího piva, které u sebe někde Corin našel, se trpaslík zdál ještě zelenější, než předtím, tvrdil jim, že se vidí dvojitě, ale pomalu se probral a nechal se "ošetřit".


Brann jim poradil směr, kterým ta "bestie" letěla. Ujistil Corina, že tohle tedy není Lightbinder, protože tu by poznal. Naopak, že tahle osoba se severem motá už hodně dlouho a má mnoho tváří a ani jedné se nedá věřit. Navíc už ji viděl strpět tak neslýchané rány neshodující se se životem... a vždy se obnovila, až ho to děsilo. Kam jde, tam zanedlouho vládne stín a zoufalství.


Dohnali ji na pokraji jednoho z opuštěných titánských chrámů a skoro to vypadalo, že se nechala sledovat schválně. Po jejím bílém převleku nebylo ani památky - od černé masky splývala hříva bílých vlasů, která je nenechala na pochybách o tom, že s onou malou dámou již měli tu "čest".
Tehdy, v Dragonblight. Nedaleko tuskaří vsi, když cosi provedla s obří posvátnou perlou a poštvala tak na ně Oacha'noa a stínové běsy.

Zaslechli část jejího rozhovoru s dalším titánským strážcem, kterého dosud nepotkali. Oslovovala ho "Lokene" a nechovala k němu přílišnou úctu. Zdálo se, že oba mají společného pána, který nemá slitování s těmi, co neuspějí.
Žádala po Lokenovi výměnu životů těch, co ji sledovali až jemu pod nos, za duši někoho jménem "Moonwolf". Loken se ale zdál mimo, hovořil o dokonalém čistém světě bez zkažených ras, křičel na ni a vnímal ji jen zpola. Pak jedním ze svých rozmáchlých gest elfku srazil stranou tak, že odletěla až ke sloupu na kraji chrámu, o který křupla a už se nezvedla. Její drak, který číhal na okraji, s křikem odlétl.
Avelion nechápala Corinovo počínání, když se rozhodl tam dolů vletět střemhlav, zvednout zkrvácené tělo před sebe do sedla a uletět. Následovala ho, sršela hněvem a volala za ním, jestli "to" "oživí", aby "to" mohli mučit.
Vrátili se do jeskyně, kde čekal zbytek družiny s wyvernami, a když Corin položil tělo elfky na zem, zjistil, že pomoc světla patrně nebude třeba. Brann nepřeháněl o nepřirozené regeneraci. I přes všechnu zasychající a omrzlou krev šlo vidět, jak se jí pomalu rovnají končetiny a zavírají rány.
Avelion se natáhla a sejmula elfce masku, zatímco Corina napadlo jí spoutat ruce před tělem, než se probere a kapitán Falanthir jí vzal zbraně.


Elfka se zanedlouho probrala, nenávistně si je prohlédla a byla uvítána pohlavkem od Avelion, který jí oplatila krvavým plivancem do tváře. Kapitán Brightspear zrzku nepoznával, zdála se jako posedlá chutí zajatce mlátit či zabít, jen co byl bezmocný v poutech.
Aerin poznamenala, že cosi podobného už u Avelion sledovala při evakuaci pevnosti, kdy zesměšňovala a mučila spolu s Lithiri Windrunner vězně v poutech.
Avelion se ospravedlňovala tím, že "to" provedlo cosi se starým artefaktem a chce totéž udělat s dalším, a pak se stane něco zlého. Nikomu už ale neřekla, odkud tyhle vědomosti má, navíc "to" ji provokovalo výsměchem, i když "to" bylo v poutech.
Když elfku udeřila po několikáté, zavelel kapitán odchod - a Corin Nighstrider se ohnal, aby zrzku držel dál od spoutané bílovlasé, zatímco pan Kechi stoicky zajatce omráčil krumpáčem. Jako by se něco nehezkého začínalo dít i s nimi samotnými.
V tu chvíli je Aerin upozornila, že přítomnost zajaté elfky asi nějak vyprovokovala železné k dalšímu pohybu. Země se třásla a oni tentokrát místo boje chytře zvolili ústup.


Zastavili se až v táboře před Ulduarem a poslali wyvernu pro zraněného Branna do Mimironova chrámu. Strhla se další hádka o tom, kdo bude vyslýchat koho a jak, kdo bude mučit koho -a jak - a skončila tím, že kapitán odešel i s Aerin stranou k runovému kameni a nevrátili se několik hodin. Vypadalo to, že se tam kapitán modlí, ale po nějaké době šlo z dálky sledovat koulovačku a stavbu rodiny sněhulákových.
Avelion uraženě zalezla do stanu a litovala, že za sebou nemá jak prásknout dveřmi.
Pan Kechi, patrně inspirován mechaslepicí, která s ním dopoledne komunikovala za použití lidského hlasového modulu, začal "vylepšovat" svou průukumnou veverku. K překvapení přítomných trolů a lidí, co ho sledovali, jí nakonec namontoval brýle pro rentgenové vidění. Veverka pak dlouho uraženě seděla bokem a trhala si hlavičku packami.
Rytíř Corin Nightstrider, který všem oznámil, že výslech zajatkyně povede osobně, hodil spoutanou elfku do dalšího stanu, svlékl se do polonaha a vlezl za ní. Pro jistotu zatáhl vchodovou plachtu.
Strážce Narlen nad tím znechuceně zakoulel očima a vzal si první hlídku u východu. Už chvíli na to si zacpával uši.

---

Díky za RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi
Díky RpGM Eranon za spawn zlých železňáků a Lokena, i za super ztvárnění drozdodroida a Branna Bronzebearda
Celé album je zde

Neznala ji, ale zdála se milá. Když stála dál po větru, tedy.
Hawke do sebe obrátila pohárek toho, čemu rusovláska ve velice odvážných šatech říkala "burbon". Svět se zahoupal a roztočil - a to myslela, že už je na tom s výdrží lépe...
Kapitán měl opět zpoždění - netušila, co ho sakra nutí znovu odkládat cestu do Silvermoon, ale dal přímý rozkaz ani nehnout zadkem ze Shattrath, dokud se nevrátí.
Nenáviděla čekání.
Opřela si loket o bar a bradičku podepřela dlaní a sledovala bosé nožky rusovlásky, která mezitím stihla vylézt na pult a dala se do tance.
Tradiční soumrak v Taverně na konci světa.
Hawke znovu zašilhala po láhvi zrzčina "burbonu" a nalila si druhý pohárek, ruka se jí trochu chvěla.
Zrzka jí vesele mávala a tančila po baru kolem ní, měla rozparky na šatech odvážně až k pasu. Na svůj velice podroušený stav se pohybovala obratně - zatím nikomu nerozlila pití. Nějak si ale ze zad zapomněla sundat obouruční meč, což trochu znervózňovalo barmana a pár vyšších či stojících hostů. Kdykoli se zrzka pokusila o piruetu, vrhali se k zemi a nadávali.

Pan Kell, který ji měl doprovodit k mágům a pak teleportem do Silvermoon, na ni trpělivě čekal stranou a kroutil hlavou s poznámkou, že "ve službě" se pití moc nehodí. Otázka zněla, kdy by jim pak ale končila služba. Dokud byli členy pevnosti, sloužili pořád.

Elfka, která sebe samotnou označila jako Engiee, se náhle natáhla na baru a Hawke stihla tak tak uhnout a zachránit láhev burbonu jednou a pohárek druhou rukou. Zaklonila se na své stoličce a rychle druhý pohárek vypila.
Engiee zvedla rozjařenou omlácenou tvářičku z barpultu, sáhla si na naražené čelo a optala se všech štamgastů kolem:
"Máš lízátko?"
Jeden z hostů kývl s tím, že má a že jí ho ukáže za rohem v soukromí, ale dostal loktem do žeber od podmračené Hawke.
Engiee se obrátila na ni.
"Lízátko?" zaškemrala.
Hawke si povzdechla, odložila lahev a pohár a pomohla Engiee dolů z baru, pak zalovila v bagáži u svých nohou.
"No, mám tu jen tuhle panenku od Corina. Mám pocit, že už ji nebudu potřebovat," podala zrzce opentlenou panenku ve skandálně krátké sukénce a kývla na ni, pak se otočila zpět k baru a sedla si znovu na vysokou stoličku.
Engiee k sobě přitulila panenku a začla hopkat kolem, pak se zastavila u Hawke. Nahnula si pořádně přímo z láhve a vrátila ji před Hawke na bar skoro prázdnou. Hawke láhev naklonila a prohlédla, zvedla jedno obočí, otočila se k zrzce, která opět škytla:
"A máš lízátko?"
Hawke si povzdechla a zakroutiila hlavou, elfka tedy odtančila s panenkou k nedalekému stolu, kde si zapaloval dýmku tauren.
V tu chvíli Hawke zalehly uši, zavlály vlasy a nadskočila, jak jí hned za zády zařval kapitán Balahen:
"Hawková?! Odkdy TY chlastáš?!"
Leknutím shodila prázdný pohár z baru, ale na zem nedopadl, kapitán se bleskově sklonil a chytil ho nad zemí, pak ho postavil zpět.
"Od té doby, co vy jste přestal," zamumlala a on ji k sobě prudce otočil i se stoličkou a přelétl jí očima tvář.
"Děje se ně-"
"Nech ji, je to hodná teta," elfka, sama starší než Hawke, se jí zastala a při své vášnivé snaze vstoupit mezi kapitána a Hawke, se předklonila a provedla to, co se opilým občas stane, když přeberou. Přímo na kapitánovy naleštěné boty.
Balahen zařval hnusem, odstrčil zvracející Engiee, učinil jasné gesto znamenající nástup-venku-ihned a odešel.
Hawke poslala polibek na rozloučenou barmanovi, sklouzla ze stoličky a následovala kapitána, pana Kella v patách jako stín. Tauren pustil dýmku a zvedl za šaty ze země malou opilou elfku tak, jako se bere zlobivé štěně.

"Našel jste, co jste hledal?" optala se Hawke venku, kde si kapitán otíral boty o prvního nešťastníka, co mu přišel pod ruku a tvářil se podezřele. Goblin, který doufal, že prodá sešmelený fel, byl rád, že utekl jen s pár kopanci.
"Ne. Šlo o Valendise, nechal jsem ho na bezpečném místě... ale je pryč."
Hawke se zakuckala.
"Prosím? Vy jste ho nedal do vazby ke scryerům?"
Kapitán s tichým hněvem zakroutil hlavou.
"Nemohl se odtamtud dostat sám. Vysadil jsem ho na jeden z ostrovů za pustinou, kam nikdy nikdo nelétá."
"Takže může být kdekoli," poznamenala suše. Proč ji to nepřekvapovalo?
"O koho se jedná?" pan Kell na chvilku sejmul svou roušku a zadíval se na oba.
"Hledaný vrah, který už roky vede vendettu proti Cerothovi a členům pevnosti, za to, že on ve velení scryerů nechal vyvraždit jeho rodinu."
"A Ceroth je tam někde venku. Sám," dodal pan Kell. "Proč mám pocit, že nás lord poslal z cesty schválně?"
Podívali se na sebe a rozeběhli se k portálům.
"Měl se tu s námi sejít, třeba tu bude čekat..."

Zarazili se při pohledu na elfku v bílé róbě, kterou jste nemohli přehlédnout, i když byla drobounká. Jako by i v přítomnosti naaru prozařovala temnotu kolem sebe. Stála se skloněnou hlavou u A'dal, jako by se modlila nebo o něco prosila.
"Lady Astrae!" kapitán i pan Kell klesli na koleno a ona se otočila, po tváři jí sklouzla slza.
"Mám zlé tušení," řekla tiše a zoufale těkala očima od jednoho k druhému. "Ceroth mi řekl, že cosi dokončí a vím, že je zraněný," pohlédla do dlaně, ve které držela prsten se znakem sedmi hvězd. Jedna z nich se mihotala jako by hasla.
"Vím, kde jsou," řekl Balahen náhle. "Zůstaňte zde, lady, dovedeme ho zpět vpořádku. A toho druhého už utéci nenechám," kývl na Hawke a Kella a vykročil ven ze sálu.
Minul taurena, který k A'dal nesl koberec stočený do roury, ze které koukala opilá zrzavá hlava tázající se na lízátko všeho kolem.
"Walane?" Eynor se vrhla taurenovi kolem krku a dala se do pláče. Taur vedle sebe postavil kývající se koberec a povzdechl si, pak jí obětí neobratně oplatil.


Seskočili z wyvern před nejvyšší věží Firewing point, stál zde osedlaný bílý talbuk, pokrytý prachem z auchenaiské pustiny.
Rozhlédli se po stopách a odrazili několik členů zdejší nové "osádky".
"Jak jste věděl, že bude tady?" pan Kell zkontroloval Cerothova talbuka a ohlédl se ke kapitánovi.
"Právě tady se spolu utkali věrní prince a scryeři. Valendis a jeho rodina sloužili princi. Cerotha pokládali za zrádce - a on velel scryerům, tedy těm, co je zradili," Balahen prohledával každý kout.
"Slyšeli jste to?" okomentovala Hawke výkřik z horní části věže. Bez otálení vyrazili k portačnímu orbu a použili jej, tak se stali svědky souboje, kdy dvě čepele zvonily o jednu a ani jeden ze soupeřů neměl navrch.
"Lorde Cerothe-"
"Nepleťte se do toho! Tohle je věc cti-" požádal je elf v bílé a jak se po nich ohlédl, elf v temné  kukle ho bodl.


Družina neposlechla; rozdělila od sebe oba bojovníky tak, že se k sobě nemohli dostat na dosah zbraní.
Zatímco pan Kell a kapitán Balahen blokovali Valendise, kterému strhli kuklu a vzali zbraně, Hawke se postavila před lorda Cerotha jako živý štít.
Začala hlasitá diskuse: Valendis vyhrožoval všem smrtí a zároveň si žádal konec nebo smrt; a stíhal se hádat i sám se sebou.
Ceroth mu slíbil "konečně klid", pak jemně Hawkovou odstrčil stranou.
Valendis náhle vytáhl z opasku rudý krystal. Soustředil veškerou svou sílu do něj a zaměřil jeho energii proti Cerothovi, kterého paprsek z kamene srazil na kolena - což byl patrně jiný účinek, než si Valendis původně sliboval.
"Ale jak... to-"
Ceroth si podržel levici na prsou a chabým gestem druhé ruky Valendise na okamžik uvěznil v proudu světla, zatímco kapitán Balahen poručil medvědovi:
"Přines".


Chvíli na to ze sebe Valendis otíral medvědí sliny a krystal byl doručen Cerothovi, který se unaveně zvedl ze země a sebral z ní svůj obouruční A'dalar.
"To je samotný Hněv srdce, který byl ztracen. Kde jsi jej našel? Ale to vysvětluje mnohé," Ceroth si krystal prohlédl a čekal Valendisova slova, která věc objasní. Tmavovlasý elf jen nenávistně zasyčel:
"No tak mě zabijte, je konec. Je to jedno! Kdo by tu chtěl zůstat s tím, co se chystá? Nejen Quel'Thalas bude v sázce a vy lovíte mne, místo toho, abyste si chystali žalozpěv," dal se do šíleného smíchu, "neviděli jste to, co já! Jeho moc! Jeho spojence!"
"Dostaneš na vybranou, jako každý. Jestli doopravdy chceš odejít, odpouštím ti," Ceroth ignoroval jeho hysterický křik a dokonce se smutně usmál, "zbude tu jen ten druhý, uvězněný ve stejném těle. A já budu konečně úplný, bez tvé neustálé přítomnosti v mé hlavě."
"Hraješ si na boha, zase!" zakřičel Valendis a ihned úpěnlivě zaprosil: "Nech mne jít!"
Ceroth pomalu kývl a otočil krystal proti němu.
Valendis se zhroutil v bolestech na zem, jako by zaplál zeleným plamenem.. Vojáci rozpačitě stáli kolem a nedovolili si zasáhnout, protože nic nechápali... až po chvíli se kapitán ujistil, že elf... žije. Okamžitě sáhl po provaze.
"Valendis Kaer'Menan již není hrozbou. Nechte ho být. Sejdeme se dole pod věží a vyrazíme do Shattrath. Je konečně čas se vrátit domů, do Elrendar," Cerothův hlas zněl klidně a možná i šťastně, potom na všechny kývl a vykročil zpět k translokačnímu orbu, jeho bílý plášť za ním zavlál.


"Co to udělal? Co jste to udělali?" Hawke zůstala nepohnutě na místě a zněla, jako by svět měl skončit.
"Nebudu ani za mák věřit tomu, že tahle zrůda je bezpečná. Nechci krev dalších, které odpraví, na svých rukách," Balahen sejmul ze zad kulovnici a zamířil na Valendise. Pan Kell raději vykročil k orbu za Cerothem a neohlížel se.
Hawke se okamžitě postavila mezi kapitána a Valendise, který si broukal něco sám pro sebe, seděl na zemi a rýpal kolem sebe jakési trolí znaky.
"Uteč," sykla přes rameno, ale elf na zemi jako by ji nevnímal.
"Hawková, už zase?!" Balahen sklonil hlaveň od elfčina čela k jejímu výstřihu, pak spustil pušku k boku. "Tohle jsme si snad už vyjasnili, nestřílím lidi do zad, ani na útěku. A on nejde nikam, dokud neřeknu jinak."
"Má tolik informací, které si Sunhand měl poslechnout... proč lord tak pospíchal pryč? Navíc Valendis byl to jediné, co zdržovalo Goriana od aktivit proti pevnosti... dostal se mu blíž, než my všichni-"
"Jestli ho chceš vyslechnout, je tvůj... ale pospěš si, protože má před sebou poslední vteřiny, než ho uklidím na místo, kam světlo nepřijde, jak je rok dlouhý," kapitán se otočil na patě a šel stranou, podmračeně ji sledoval.

Hawke se otočila se a klekla si před Valendise, zvedla jeho tvář za bradu k sobě. Elf zamrkal, jako by se jí lekl.
"Tohle je důležitější, než my dva nebo scryeři a mrtvý princ Sunstrider. Ani netušíš, jak mne mrzí, vidět tě takhle na dně, byl jsi zábavný nepřítel."
"Vše už je jedno," usmál se, "ani Varedis s ním nic nenadělal a to je ten nejlepší lovec démonů, jakého znám. Nemá smysl utíkat. Ani bojovat. Můžeme jen čekat."
"Nenávidím vyčkávání," stiskla jeho bradu a zabodla pohled do jeho očí, ".... řekl jsi démoni? Vím o černé letce a o jeho dodávkách vajec do Netherwing... o paktu s orky... o překladišti felu v Caer Darrow... ale démoni?! A kdo přesně je Varedis?"
"Můj bratr," Valendis dopsal trolí báseň o třech verších na zem a vzhlédl.
Kapitán se mezitím zastavil na kraji věže, se sprostou písničkou o skřetech rozepnul poklopec a začal močit dolů nehledě na skupinku farstriderů, která se blížila od Shattrath.
"Uteč, Valendisi," zopakovala Hawke tiše a znělo to jako prosba.
"Není proč. Brzy stejně nebude kam. Nebude nic. Navíc i pro vás si zanedlouho přijde armáda, kterou proti městu z mrtvol Auchindounu staví bláznivý exarch Maladaar. Ani jeden svět není dobré místo pro dovolenou," elf se znovu klidně usmál a v tu chvíli je oba dostihla ruka kapitánova v těžké rukavici.


Smetl Hawke stranou a svázal elfa pevnými uzly zkušeného námořníka, pak pískl na svou wyvernu Haraku a začal Valendise vláčetk ní, aby ho přivázal k sedlu.
"Lord Sunhand říkal-" namítla Hawke.
"Nenechám ho zase pláchnout, i když je lord pacifista, který dá druhou šanci i tomu, kdo ho už jednou zabil," odvětil kapitán a v tu chvíli se od orbu ozvalo hromově:
"Co se to tu zase děje?! Dal jsem vám jasné rozkazy nechat ho být a vydat se se mnou do Shattrath," Ceroth Sunhand stál u portačního orbu a zelené oči mu doslova hořely hněvem. Mezi jeho stříbrnými vlasy prokvétaly zlaté prameny a celý jako by byl vyšší, než když ho viděli posledně.
Hawke zacouvala, pak se jen přitiskla k jednomu ze sloupů a zadívala se přes okraj plošiny dolů.
Její oči se zaměřily na jakousi rychle pohyblivou červenou tečku tam dole. Neslyšeně se kolem nich protáhla k orbu a zmizela.
Blázni!


Co se dělo na věži, nebylo určeno pro veřejnost, ale přesto o tom jdou mezi posádkou nějaké drby. Povídá se, že Valendisovo spoutané tělo z ní ten večer padalo dolů, ale dole jej nikdo nenalezl, jen pár stop končících uprostřed paloučku v lese.

Ceroth Sunhand se prý za soumraku vrátil k Eynor Astrae u A'dal zcela vyměněný - jeho vlasy jako by zase získaly zlatou záři a do rukou se mu vrátila síla. Povídá se něco o tom, že pak s ní na pár dní zmizel a nechal svůj doprovod čekat. Také, že Scryerská taverna několik dní nepřijímala žádné hosty.



Kapitán Balahen strávil pátráním po uprchlíkovi i proti rozkazu několik hodin. Nenalezl nic.

---

Díky za super RP: Avelion, Balahenovi, Cerothovi (na více altech), Engiee, Kellovi, Bestoffovi
Díky za screeny Cerothovi a Avelion.
Celá galerie je zde

21.1.2014

Pan Kechi skončil s opravou veverky pod bádavým pohledem Branna Bronzebearda, který se u ohně dával do kupy ze svého posledního dobrodružství.
Sněhulák u runového kamene se zdál dostavěn, a tak Falanthir a Aerin přišli s tvářemi červenými od mrazu také k ohni, kde už seděla uražená Avelion a občas očima střelila ke stanu, do kterého si zalezl rytíř Corin k výslechu zajatkyně.
Narlen už u něj dávno nehlídal, raději sledoval pana Kechiho při práci.

"Měli bychom jít. Určitě  jim neuniklo, co se dělo. Jeden zůstane hlídat tu elfku, ostatní musí zkusit najít velitele kultu," rozhodl kapitán Falanthir, "Narlene, dojdi pro Corina."
Mladý farstrider polkl, pak si raději narazil svou kuklu s falešnými kly a vyrazil k zavřenému stanu. Chvíli před ním kašlal, ale když nepřišla žádná reakce, zaklepal na bednu před vchodem.
Stále ticho.
Narlen Kel'Rease se podivil, rychle rozhrnul plachtu u vchodu a nahlédl dovnitř.
"Pane?!" zavolal přes rameno po tom, co uviděl. "Asi máme problém!"

Zadní stěna stanu byla rozříznutá a po zajatkyni ani stopa.
Zato v kožešinách a houních se válel polonahý rytíř Nighstrider, tvář měl tak trochu do modra a na vlasech námrazu.
Vytáhli ho ven, co nejblíž k ohni, ale nedařilo se ho probrat.
Bolestí, chladem, teplem ani hrozbami.
Jediné, co pochopili, bylo, že není mrtev, jen spí - během kapitánových pokusů o kříšení si ho totiž přitulil do kravaty a div ho nezardousil. Chtěl po něm hubičku.
Avelion odběhla pro lékárničku a poznamenala, že všechny stany jsou zezadu rozříznuté. Zajatkyně se za dobu jejich lelkování stihla vybavit a ještě je okrást.

Odšroubovala lahvičku s domnělým čpavkem a přistrčila ji Corinovi pod nos, z flakonku se ovšem zvedl třpytivý obláček, po jehož vdechnutí provrátil oči i kapitán, kterého si rytíř stále držel u těla, i upadl do bezvědomí a zavalil tak Corina.
"To si děláš..." vyštěkla Aerin.
"Tohle nechápu?!" Avelion začala studovat lékárničku, se kterou si očividně někdo pohrál bez jejího vědomí.

Buzení dvou oplechovaných chlapů je doopravdy noční můra. Nakonec Avelion kapitánovi něco pošeptala, on se podvědomě rozmáchl kladivem dřív, než otevřel oči. Sestřelil tak k zemi Aerin, vyrazil Avelion zub a jediný Narlen stačil uskočit.
Falanthir se probral za mnoha nadávek a klení, zkontroloval ostatní, a pak se vrátil ke Corinovi.

"Musí to být nějaká magie," zamumlal a zašeptal krátkou modlitbu, po které z jeho prstů zazářilo světlo a on se dotkl Corinova spánku.
Kouzlo očisty byla první věc, co zabrala, Corin Nighstrider konečně otevřel očka a rozmyslel si - při pohledu na kapitánovu pásku přes oko - chtít pusu na dobré ráno.


Byli v průšvihu. Elfčiny stopy vedly nahoru do jedné z budov, hlásil Narlen Kel'Rease. Zmizela celá její výstroj až na pár drobností...
A zmizel Lightbinderův pečetní prsten, kterým Corin dokázal otevřít sarkofág v Ledové hrobce.
Pokud "kult" šel po Týrovi a ona teď měla klíč jeho strážce, dali jim do rukou ten největší dar, co mohli.
Corin Nighstrider se rychle oblékal do zbroje a se sakrováním si připjal meč.
"Chtěl jsem na ni být jen hodný a zahřát ji," dodal na svou obhajobu.
Aerin se tentokrát kupodivu zdržela sarkastických poznámek, místo toho si tiskla ruku na žebra a snažila se tvářit klidně.
Avelion si nechala panem Kechim ošetřit zraněnou čelist a zuby, pak řekla, že je připravená vyrazit kdykoli a nevěnovala kapitánovi už ani jeden pohled.

Brann jim popřál štěstí, ale sám nebyl schopen boje, řekl, že se místo toho pokusí najít Lightbindera a o všem jí říci, nechal si pomoci do sedla wyverny od jednoho z místních a rozloučil se.
Vyrazili tedy vzhůru k Síním Blesku, s obavou, co je tam očekává.


Bojovali doslova na pokraji vyčerpání, železných vrykulů přibývalo, jako by je snad vyráběli na běžícím páse. Občas přímo před jejich očima ožily sochy.
Aerin začala zaostávat a po jednom z delších bojů v sále plném živoucího ohně, musela na chvilku zůstat sedět a vydýchávat se. Kapitán Falanthir jí otřel ze rtů krev, kterou vykašlala, a jeho tvrdý výraz se docela proměnil.
Se strachem ji chtěl poslat zpět do tábora, ale ona zakroutila hlavou.
"Nejdu sama, navíc už určitě odřízli zpáteční cestu. A kdo ví, jestli se vůbec kdy dostaneme ven. Chci být s tebou," opřela se o něj a vstala.
Falanthir ji pohladil po tváři:
"Dostaneme se ven. A nikoho tu nenecháme," řekl se svou neochvějnou paličtostí a vedl je dál přes elementály ohně a blesku... a další, stále silnější železné obry. Jako by se blížili k pánu toho všeho.


Terestriální strážná věž jim vyrazila dech.
Chvíli jen stáli a dívali se široce rozevřenýma očima kolem, na planety vystavěné na odiv jako vzácné klenoty - tolik světů, které neznali...
Falanthir zůstal stát před jednou z nich, kolem které kroužily dva měsíce.
"Spanilý Azeroth," zašeptal okouzleně, "a Bílá paní a Modrý chlapec."


Na nějaké kochání se ovšem nebyl čas.
Spatřili ho na trůně v čele sálu... v celém jeho majestátu, který pomalu rozežíralo šílenství.
Primární strážce, jak ho nazval Brann.
Vrchní žalářník, který nakonec sám sebe zavřel do cely vlasní mysli.


Podepíral si hlavu a zamyšleně je sledoval, neučinil nic, aby je zkusil zastavit, jen je s výsměchem pozdravil, jako by očekával, že mu také nesou dary.
Pak stále stejně klidným a majestátním hlasem přešel k výčtu toho, co pro ně připravil on sám. A co jeho pán.
Ruka, kterou měl opřenou o podpěru trůnu, drtila malý pergamen a jeho nohy spočívaly na troskách těla jejich známého z Ledové Stepi... strážce Cretea.
Corin Nightstrider při pohledu na ležícího kamenného obra definitivně ztratil náladu. Ani nenechal Lokena dokončit jeho hrozby, vrhl do boje v první linii následován kapitánem.
Šípy ale titánské bytosti nic nedělaly, tak se po chvíli Aerin jen opřela o sloup a do boje dál nezasahovala. Jako by mu ubližovalo jen kapitánovo kladivo a magie pana Kechiho. Corinův meč zanechal sotva pár škrábanců. Někoho napadlo použít výbušniny. To teprve měli zjistit, že na exploze je Loken mnohem větším odborníkem, než oni sami.
Po několika explozích, které jim div neshodily celý sál na hlavu, Loken nakonec padl s větou, ze které je zamrazilo do morku kostí.
"Má smrt ohlašuje konec tohoto světa."

"Přehání," prohlásil pan Kechi, oprášil se a rozhlédl se kolem trůnu.
Corin okamžitě začal ohledávat těla obou strážců, zatímco Avelion také prohlížela trůn.
Falanthir se otočil k Aerin, aby ji ošetřil a jeho oči se rozšířily hrůzou. Ukázal přes její rameno a chvíli nebyl schopen slova.
Obraz Azerothu, na který předtím hleděli, planul jasným ohněm a jeho středem procházel silný proud světla.


"Co-co to říkal Brann o přeprogramování planety?" optal se kapitán bokem.
"Jen nějaké nesmysly o tom, že pokud se titáni nějak dozví, že i jejich strážci jsou zkažení tímhle starým běsem, zahájí proces re-originace. Stejně hloupost, viděl někdo z vás někdy ty titány? Vykašlali se tu na to a už se nevrátí," poznamenal pan Kechi zpoza trůnu trochu suše. Zrovna spolu s Avelion nalezl tajný prostor podobný sarkofágu, který už znali... jen ho nedokázali otevřít.
Corin vyrval z Lokenovy ruky vzkaz, ke kterému byl černou sametkou přivázaný prsten Lightbindera. Oddechl si a rychle jej znovu nasadil, pak přelétl vzkaz očima a zamračil se.

Ti, kteří se nevěnovali tělům na zemi a ani trůnu, dál s hrůzou hleděli na hořící Azeroth.
"Co znamená re-originace?" vydechla Aerin.
"Netuším, jestli to chceme vědět," odvětil Falanthir.

"Ty sloupy šeptají," řekla Aerin, hlavu stále opřenou o jeden z nich. Falanthir nakrčil čelo a přitiskl ucho k sloupu také.
Kamenem se neslo hučení, které teprve po delší době začalo dávat smysl a spojovat se do slov.

Důvěra je tvá slabost...
Naděje je iluze...
Vše, co znáš, vybledne a uschne...
Nakonec budeš sám
Zabij je, než oni zabijí tebe...
To nejsou tví přátelé, obrátili se proti tobě...
Teď máš čas se pomstít...
Není úniku... ne v tomto životě, ani v dalším...
Na dně oceánu i světlo musí zemřít...
Dokonce i smrt může zemřít...
Všechna místa a všechny věci mají duši... všechny duše se dají pohltit...
Rozhlédni se... všichni tě zradí...

Aerin unaveně zavřela oči, ale kapitán ji prudce otrhl od sloupu. Tohle se mu vůbec nelíbilo.
Pak pocítili, jak se sály hluboko pod nimi otřásly v základech.

"Ven. A rychle," zavelel kapitán, zatímco Corin se od trůnu přihnal s blond elfím miminem.
Nevypadal, že by ten nález a jeho původ chtěl vysvětlovat, takže zahájili taktický ústup. Aerin je zdržovala, nestačila jim a Falanthir ji ke konci musel podpírat.
Sotva vyšli na denní světlo, sesypala se a omdlela. Kapitán ji donesl do tábora a zahnal oba zbylé léčitele, začal ji prohlížet sám, přitom se pohádal s Avelion, která navrhovala, aby vzali Aerin do Dalaranu k mágům, nebo že ji ošetří. Nakonec se rozhodl odvézt ji sám.
Corin Nighstrider dítěti prohlédl plenky a pak ho trochu zklamaně předal Avelion se slovy, že chlapečka nehledal, že to musí být nějaká mýlka. I přesto to muselo být právě tohle nemluvně, jehož krev kdysi našli na zemi v jeskyni u K3. Avelion se konečně na chvilku zabavila a Corin se obrátil k ostatním s informací, která zněla jako další rána pod pás.

Podle dopisu od oné zlodějky v masce chystají tihle "železní" pro Týra nové tělo.
Je téměř hotovo a je na cestě na určené místo.
Schází už jen jedna "perla" a "duše".

Teď už i pan Kechi neochotně připustil, že je na čase najít Branna a žádat po něm vysvětlení.
Avelion mezitím trvala na soukromém rozhovoru s Aerin, která se sotva držela při vědomí, ale trvala na tom, že pokračuje dál - a pak chce odvelet k Argent Crusade. Avelion jí vykládala cosi o Altashovi, z čehož elfka pochopila sotva desetinu, navíc byl rozhovor velice záhy ukončen kapitánem, který viděl, že se dál neudrží na nohou.
Falanthir odnesl bezvládnou Aerin k wyverně a dal všem sbohem, jen Corinovi upřímně popřál, aby našel, co hledá. Měl ale své priority, před kterými velitel výpravy couvl a nechal je oba jít.

---

Díky za RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi (i když se některé věci řešily odděleně)
Díky za screeny: Cerothovi, Avelion; zdroj neautorských screenů: www.wowhead.com
Celá galerie je zde

Hawke si na nadloktí dotáhla provizorní obvaz z kusu plátna a použila k tomu zdravou levici a zuby. Přebrodila proud vody a co nejtišeji se kradla stíny Terokkarského lesa za svým cílem.
Sledovat nabubřele rudou elfí róbu v divočině bylo až příliš snadné.
Její cíl prošel mezi orky klanu Bonechewer naprosto bez zaváhání - jako by byl očekáván.
I když byla pevnost orků v ruinách, bylo těžké dostat se dovnitř nepozorována, zvlášť, když jí rukáv i obvaz začal prosakovat krví a nechávala za sebou mokré stopy.
Hlavní budova... Proč to vždy musí být to nejstřeženější místo, kde se něco děje?
Zaskřípala zuby, přikrčila se a podél stěny se kradla dovnitř za elfkou v rudé róbě.
Pak ji zaslechla - naštěstí hovořila orksky, takže neměla větší potíže pochytit každé slovo.

"...vzkázat upřímnou soustrast k smrti toho vašeho Vorpila. Máme tedy obchod pokládat za zrušený, nebo dodávka "prádla a luxusních textilií" do Labyrintu stále platí?" elfka zněla přinejmenším cynicky.
Ork byl příliš daleko za zdí, jeho odpověď neslyšela. Elfka v rudé róbě, kterou viděla zpoza rohu jen částečně, se nahlas rozesmála.
"Valendis Kaer'Menan už také není ve hře. A jeho rudý krystal mají Elrendarští. Něco mi říká, že se začnou shánět i po ostatních úlomcích... za tuhle informaci platbu nepožadujeme. Berte to jen jako varování, že s vámi bílé pláště patrně ještě neskončily."
"Jako by se kdy mohli dozvědět o tom, že jeden ze sedmi je u nás," ork náhle obešel roh a skoro zašlápl Hawke.
Elfka v rudé ho se zasyčením prudce chytla za rameno a on se otočil, jako by ji chtěl udeřit.
Koupil tak Hawke pár cenných vteřin, které jí stačily, aby zmizela z úzké chodbičky.
"O to tu jde. JAK by se to mohli dozvědět, že? Který by to jen mohl být, žlutý úlomek?" elfka naklonila hlavu na stranu a přimhouřila zle oči. Ork setřásl její ruku a vykročil ven.
"Tohle raději nemělo znít jako hrozba, Lisaille," zavrčel a venku začal štěkat rozkazy na peony, aby mu osedlali vlka.

Hawke se chvěla na jednom z ohořelých trámů u stropu, držela balanc a modlila se k vířící prázdnotě, aby dřevo nepovolilo.
Lisaille stála ještě chvilku na místě a hrála si s přívěškem připomínajícím černého fénixe, zamyšleně se dívala za orkem, pak pomalu vykročila také.
Po dvou krocích ji zastavila kapka krve, která jí dopadla na tvář.
Elfka ji setřela prstem a prohlédla si ho, pak zúženýma očima střelila ke krovu.
Hawke skočila dolů a srazila ji tak nohami k zemi, překulila se a octla se za elfkou s čepelemi v rukou.
"Scryerská děvko," zasyčela Lisaille a vzduch kolem jejích rukou vzplál ohněm.
"Nejsem Scryer," opáčila Hawke a udeřila.
"Sloužíš jim, nejsi o nic lepší," Lisaille z dlaní vyslala proti Hawke proud plamene a zrzka se tak-tak dokázala vyhnout, sekla elfku mečem přes bok a dalším kouzlem dostala zásah přímo do hrudi - tentokrát stínem, který jí vyrazil na chvilku dech a srazil ji na kolena.


Lisaille si přitiskla ruku na bok, kde jí skrze drahou látku rudé róby prýštila krev a zkusila se soustředit na další ohnivé kouzlo, ale Hawke se pohnula stranou, proskočila za jedním ze zlomených trámů a udeřila na ni zezadu.
Čarodějka se octla na kolenou s jednou z čepelí pod bradou a vlasy taženými nazad. Zvrátila hlavu a nenávistně si Hawke nad sebou prohlédla.

"Co to bylo za krystal a kde mají orkové podobný? Mluv, máš ještě pořád šanci odejít živá a s pěknou tváří," Hawke měla druhý meč už zase na zádech, zcela bezcitně rvala za elfčiny černé vlasy omotané kolem zápěstí.
Lisaille se dala do hysterického smíchu.
"Nepovím ti nic, obě víme, že jedna z nás odsud neodejde živá. I kdybys získala své odpovědi, zkusíš mne umlčet. A já tebe."
"Princ Sunstrider je mrtev, Scryeři a Shattered Sun zvítězili, Studna je zpět, nová a jiná... co to máš s nenávistí ke Scryerům a paktům s fel orky? S Koncilem Stínů? Proč v tomhle nesmyslu pokračujete a dělíte národ, ze kterého zbyly trosky?"
"Někteří z nás ještě stále mají důvod se pomstít zrádcům, jako je Sunhand!"
"Kde je Varedis? Ilidan je mrtev a Black Temple je prázdný až na pár zoufalců, co se tam ukrývají, žádní noví lovci démonů neexistují. A kdo kdy slyšel o lovcích démonů z rodu krvavých elfů? Tak - kde je Varedis?!"
"Měla by ses ptát jinak," Lisaille se přestala smát, "spíš: CO je Varedis."
"Bratr Valendise Kaer'menana, jak jistě víš, pokud jsi poslouchala ve Firewing Point. Cvičil ho Ilidan Stormrage osobně. Co víc potřebuji vědět, než to, jestli ještě žije a kde je?"
"Že někdy dílo a žák překoná svého mistra. A někdy, někdy se dílo vymkne kontrole. S Valendisem byly potíže, už když sloužil Princi Sunstriderovi a jeho bratr není jiný."
"Mluvíš o tom, kdo je tvůj skutečný pán, že? O tom, kterého měl i sám Valendis za větší hrozbu, než Pohromu nebo černou letku. Proč vlastně jde Valendis proti Gorianovi de Ray? Proč by proti němu šel i nějaký lovec démonů?!"
"I lord de Ray je součástí vyššího plánu. My máme nového Prince," Lisaille se bolestivě rozkašlala a v tu chvilku zvenku zazněl válečný ryk orků, řev medvěda a střelba z pušky. Hawke na chvilku povolila sevření a zbledla.
Ne, to se jí musí zdát!
Znala jediného lovce široko daleko, co měl kulovnici, která zněla takhle.

Lisaille se bleskově smýkla stranou, její ruce se fialově rozzářily a kolem ní se objevil temný štít stínu a arkány. Zamumlala kletbu v démonštině a Hawke odletěla až k protější stěně. Dopadla na čtyři jako kočka, okamžitě sáhla po druhé čepeli a rozhlédla se - ale Lisaille byla pryč. Slyšela ji utíkat ven z budovy.

Hawke vyrazila za elfkou a ve východu se málem srazila s kapitánem Balahenem, který právě tahal halapartnu z čarodějčiny lebky, kulovnici přes rameno.
"Do háj-" vypískla.
"Hawková!? Co tu sakra zase děláš?" Balahen otřel z čepele halapartny krev a mozek o elfčinu rudou róbu, pak se o zbraň opřel a zastoupil Hawke dokonale únikovou cestu. "Co má tohle zase znamenat?!"
Přes jeho rameno viděla naprosto "vyklizený" orkský tábor, ale patrně se nejednalo o dobrovolnou evakuaci. Jeho medvěd si ještě "hrál" se zbytky peonů, co nestačili utéci.
Polknula a narovnala se, čepele uklidila na záda.
"Sledovala jsem potencionální zdroj informací, který jste právě umlčel, pane" odvětila s přidrzlým výrazem. Pak se sklonila a rychle elfku prohledala. Nic. Jen ten černý fénix na krku. Vzala ho a sevřela v dlani.
Pak zasakrovala a chvilku zůstala klečet u těla.


"Valendis je v trapu. Už zase. Z Auchindoun se chystá útok na Shattrath. Je tu Gorian de Ray a já nevím, kam skočit dřív. A ty zdrhneš místo nástupu v Shattrath!" kapitán si ji přeměřil s přísným výrazem a ona dál zůstávala na zemi na jednom koleni a držela si ruku na obvaze.
"Jste Valendisem posedlý. A přitom jen on stál mezi Gorianem a pevností, Ceroth se tím, co udělal, zbavil... ah, to je jedno, je to stále to samé dokola. Místo Valendise byste měl najít Varedise, jeho bratra," pomalu se zvedla, "a Auchindoun vyřeším za vás, pane, slibuji. Mám nedaleko v horách skrýš, kde jsem už vše připravila. Jen jsem nechtěla nechat utéci tuhle... mrchu," pohlédla opět na mrtvou elfku s rozseklou hlavou, "nebo vám doopravdy nedošlo, čí jednotky teď obsadily Firewing Point? Kael'thas je mrtev a tihle mluví o novém princi. O dodávkách do Auchindoun i do Azerothu. Používá Firewing Point jako překladiště, stejně jako Caer Darrow."

Kapitán opřel halapartnu o zeď a založil si ruce na prsou:
"Proč mám pocit, že zase neříkáš vše? Kdyby to nebylo osobní, nejednáš tak zbrkle."
"Je to osobní. Poslední dobou JE pro mne Elrendar osobní. Krom toho jsem doufala, že najdu něco, co jsem ztratila. Tehdy, v Labyrintu, když mi vzali všechny moje věci. Zelený magický krystal s kapkou mé krve. Dar od assassina na odchodu. Pomocí něj věděl o mém bytí a nebytí a o tom, zda jsem v bolestech... a já o něm. Jmenoval se Maledict Ravenshade."
"A proč by stárnoucího vraha zajímalo něco takového?"
"Byl to učitel a přítel, pane. To on mne vykoupil z otroctví u orků. Viděla jsem podobné krystaly u Flairicy Amberdusk, Sabriell Bloodstorm, Avelion... možná jich rozdal víc. Ale varoval mne tehdy, že pomocí takového krystalu mne dokáže dobrý uživatel magie najít a sledovat i na stovky mil. Neměla jsem ho nikdy ztratit," začínala znít skoro hystericky.
"Takže to jsi hledala v Labyrintu?" vypadal, že mu právě došla spousta věcí.
"Pokud ho má někdo, kdo ovládá magii lépe, než já, ví o všem, co dělám. S kým jednám. Kde jsem a kdo je můj spojenec," Hawke zoufale zvedla oči, pak tasila čepele.
"Nedělej to, Hawková," varoval ji a sáhl po halapartně. "Možná jsi silná s mečem, ale ránu kulkou nezastavíš."
"Nemám na výběr. Nechci na vás strhnout pozornost kohokoli, kdo ten krystal má. Duel?" zaujala postoj, jako by se chystala k boji. Balahen se zadíval na její pravou paži, ve které očividně nemohla mít sílu, pak roztočil halapartnu a dvěma pohyby jí vyrazil obě čepele z rukou.
"Je tu další hrozba a ty vymýšlíš blbiny, Hawková," popadl ji za opasek a přitáhl blíž.
Zrzka jen zoufale sledovala své čepele daleko mimo dosah, pak se přikrčila, jako by čekala ránu.
Kapitán se k ní sklonil s tvrdým výrazem ve tváři, pak ji horce políbil na rty.
"Nejdřív práce, potom zábava. Do úsvitu budeš u brány do Auchindoun, nebo tě nechám hledat za dezerci."
Věděl, jak jí zavřít zobák, když ji konečně pustil, stála na místě a ruce se jí třásly, jednou si bezmocně sáhla na rty.
"Měla jsi s Auchindoun plán, který konečně vysvětlíš?" vyhlédl ven před budovu a písknul na medvěda.

"Mám spoustu výbušnin," odvětila a došla si pro své čepele. Pravá ruka už byla skoro "mrtvá", nemohla ji použít. Balahen se prudce otočil.
"Hawková, to místo už vytrpělo dost, zakazuju ti -"
"A když vaše slavná výprava za zabitím Maladaara selže, vyhrne se odtamtud armáda nemrtvých a smete to, co zbylo z Shattrath. Nebo je snad zachrání Naaru?"
"Ty nechápeš, co je tam pod zemí? Je tam prvotní světlo. Hrob Naaru."
"Jak tohle víte? Odkud? Vždy tvrdili, že to bylo mauzoleum drenejů. Jak víte... počkat. Takže Naaru může umřít?"
Kapitán se ostře nadechl a jeho klouby na násadě halapartny zbělely.
"Takže může umřít i to, které je v Shattrath? To těm uvnitř města moc jistoty nedává, že?" Hawke si znovu utáhla obvaz na paži, ze které jí na zem odkapávala krev.
Kapitán mlčel a díval se na noční oblohu.
"Dobře pane. Za úsvitu jsem u Auchindoun. Ale pokud vy a vaši hraničáři selžete, to místo poletí do vzduchu."
Otočil se do tmavé budovy s hněvem v očích, ale byla pryč.


Někdy tou dobou vyslyšeli Armiel Heartsun a Arthelir Brightbringer prosbu Nejvyššího anchority Almonena, který jim svěřil úkol prozkoumat Hrobky pod Auchenai kvůli podezřelé činnosti, kterou zaregistrovaly hlídky. Na cestu jim svěřil ochránce - vindicatora E'sira.


U karavany uprchlíků dostali bližší informace o aktivitě nemrtvých kolem Auchindoun a vykročili k hrobkám starých drenejů, poničených nedávným pokusem o vyvolání entity zvané Murmur. K jejich překvapení na stejné místo právě tou dobou mířila družina hraničářů z Elrendar keep vedená kapitánem Balahenem.


Zatímco se snažili dostat nějaké informace z malého drenejského chlapce a ducha dreneje Ramdora, který si očividně neuvědomoval, že je dávno mrtev, zato věděl o velkém zlu uvnitř, který prý vše dělá "hůůů" a někdo používá zrcátko duší.
Hawke si poklepala na opasek s brašnami plných výbušnin a ztratila se někde ve stínech se slovy:
"Vy si tu povídejte. Kapitáne, já zajistím perimetr."
Když si kapitán Balahen všiml její nepřítomnosti, nervózně pobídl ostatní dovnitř Krypt.
Oba šampióni Světla souhlasili se spoluprací, jen jim unikalo, koho to kapitán z Elrendaru slíbil zabít vlastníma rukama.

Zastavili se na pokraji dlouhé síně... spíše bezedné jeskyně, přes kterou se klenul hrozivý most.
"Neohlížejte se. jinak vás budou pronásledovat duše těch, kterým jste ublížili. Když se ohlédnete, přidáte se k nim," řekl jim klidným hlasem E'sir, sevřel svou zbraň a postupoval dál, aniž by jednou zaváhal.
"No, tak to bude pěkně dlouhej seznam," kapitán Balahen se zamračil a nadhodil si na rameni kulovnici.
"... a budete věčně bloumat po mostě a nikdy nedojdete jeho konce," dodal drenej vyrovnaně odkudsi vepředu ze stínů na mostě.
Balahen mrknul na medvěda vedle sebou:
"Slyšíš to? Sežere tě nemrtvá veverka, cos jí posledně rozkřupnul lebku, pokud se otočíš."
Hraničářka Salicia se za kapitánem zahihňala a stihl ji přísný pohled zelených očí. Pak vykročili na most.


Beze slova překročili most, každý pronásledován šepotem vlastních démonů, kteří lákali k pohledu zpět, křikem o pomoc či prosbami. Odolali a stanuli proti dalším schodům vedoucím vzhůru, nad kterými se ve vzduchu vznášel obrovský beholder, monstrozita podobná obří oční bulvě s tlamou plnou ostrých zubů. E'sir otevřel ústa k dalšímu vysvětlení, ale nebyli si jisti, jestli ho chtějí poslouchat.
"To je požírač duší, nebo také pozorovatel mrtvých," vysvětlil drenej polohlasem. "Prý pozře duše těch, kteří dojdou konce mostu a nejsou ještě mrtví, těch, co do říše mrtvých nepatří. Pohltí je a zajistí jim věčné utrpení v ohních a stínech Prázdnoty."
"Asi nás nenechá jen tak projít?" pípnul někdo, aniž by na to čekal rozumnou odpověď. Připravili si zbraně a modlitby ke světlu a vyrazili vpřed.


Boj byl čím dál těžší, E'sir jim vysvětlil, že se blíží k hrobkám největších válečníků a kněží, největších hrdinů minulosti - a kdo byl silný zaživa, je v moci nekromanta ještě silnější. Jejich navrácení do ne-života znamenalo hodně špatnou zprávu.


Pak na kraji největší hrobky celého auchindoun, kam došli na pokraji vyčerpání, se drenej zarazil a přiznal, že ani on sám netuší, co leží dál.
V čele sálu stál zády k nim exarch Maladaar, šílený kněz, který sesílal jakýsi rituál za pomoci zrcátka, které držel v ruce...

Vůbec si nebyl vědom malé postavičky s rusými vlasy, která seděla na hromádce výbušnin jen krok od něj ve stínu monolitu.
Držela v levé ruce gobliní zapalovač a v ochablé pravici konec doutnáku. S hlavou nakloněnou na stranu sledovala příchozí družinu... pak si toho všimli... celá místnost byla pokrytá sítí provázků vedoucí do každé možné praskliny ve stěně. Všechny se sbíhaly do jednoho vlákna, končícího právě v její dlani. Elfčin pravý rukáv byl i přes obvaz prosáklý krví a pravice "mrtvá", jen jim vysekla ironickou parodii na poklonu a dál je nehnutě a mlčky sledovala, jako by byli zvířátka v kleci.
Očividně během jejich bojů s nemrtvými nezahálela.

"Hawková, zešílela jsi?! Zakázal jsem-" zařval kapitán Balahen a exarch Maladaar si uvědomil jejich přítomnost a okamžitě obrátil svou temnou magii proti nim.
Hawke nevypadala, že by jim chtěla pomoci v boji, místo toho si hrála se zapalovačem a sledovala, jak Maladaar "krade" jejich duše a tvoří z nich obrazy, které ho poslouchají; jak z duší uvězněných v Auchindoun stvořil avatara samotné ne-smrti a poslal ho přímo na ně.
"Každý jsme dali své sliby," zamumlala, když to vypadalo, že družina prohraje svůj boj.

E'sir skončil na zemi a Artelir ho zaštítil vlastním tělem a mečem fénixe, Arivel seslala poslední zoufalou prosbu ke světlu... a v tu chvíli nastalo ticho... a do něj se rozezněla píseň naaru.


Oslepení náhlou září uprostřed temnot couvli a zaclonili si oči, když se nad nimi objevila bytost světla, to poslední, co by zde čekali.
"Říkal jsem to," zamumlal Balahen unaveně a padl na to zdravější koleno před bytostí světla. Hawke se přiblížila s divokým pohledem a zůstala stát na místě, paličatě zatínala pěst na levé ruce.
Kapitán Balahen po ní vrhnul velice zlý pohled a ona odvětila:
"Řekla jsem, že Auchindoun poletí do vzduchu, jen pokud vy a vaši lidé selžete. Teď už není důvod," založila si ruce na prsou a přezíravě sledovala "světelnou show".
V tu chvíli Naaru oslovilo je všechny, tak, že je zamrazilo:
"Po tisíc let jsem spočíval v Temnotě a živil se stínem, strašlivá bolest trhala mé tělo na kusy a já se nemohl bránit. Ale teď nadešla hodina světla a vzkříšení. Společně s vámi máme naději uspět..."
"Nikdy si nekleknu před nikým, kdo mne neporazil v boji," zavrčela stranou Hawke, zatimco ostatní včetně E'sira následovali kapitánova příkladu a padli na kolena.


Další slova Naaru ale způsobila, že se jí krev doslova ztratila z tváře.
"To, co hledáš, mladá Zirael Hawke, nosí na krku ten, jenž se zve Gorian de Ray. Jeho úmysly jsou nečisté a duše temná jako nicota."
"Co... jak víš...?" Hawke se zajíkla a sáhla si na hrdlo, kde poslední dobou chyběl její krystal, pak začala pomalinku couvat. "Ten sen o zrcadle pravdy... byla to-"
"Hawková," kapitán Balahen zněl starostlivě i varovně zároveň, ale i jeho zastavila další věta Naaru, při které se zatvářil překvapeně a na chvilku přestal sledovat zrzku.
"To, co hledáš ty, Garane Balahene, se skrývá v Nagrandu. Cestuj na západ k horám a vyšplhej vzhůru průsmykem."
"-chyba," vydechla Hawke, učinila pár kroků, a pak se otočila a opět se ztratila ve stínech.

"Arivel a Arthelire, vaše srdce jsou čestná a dobrá a váš příběh dnes začíná a jeho konce ani já nevidím. Budou jej však provázet veliké a slavné skutky."
"Děkujeme za povzbudivá slova," zašeptala Arivel na kolenou a Arthelir se poklonil ještě hlouběji. Naaru zazářilo paprskem světla na fialové krystaly za sebou.
"Tam, vezměte jedno ze zrcadel duší. S jeho pomocí budete moci odčinit veliké zlo."
"Ale co mám hledat?" podivil se kapitán Balahen, jako by stále ještě přemýšlel o tom, co mu řeklo Naaru. "Celý můj život je cesta... bez cíle."
"Možná je. A možná tam najdeš něco, co tě na ní posune dál."

Naposledy nad nimi zazněl šepot Naaru a jeho zářící podoba zmizela... a píseň dozněla.
Zadívali se jeden na druhého a zjistili, že každý třímá v ruce fialový krystal vyleštěný tak, že se leskl jako zrcátko.


V taverně Na konci světa bylo rušněji, než obvykle, hemžilo se to zde taureny, dreneji i orky, jako by se chystal nějaký svátek... nebo snad bitva?
Salicia se podle rozkazu měla hlásit právě tady. Kroutila hlavou nad výpary z lokálu, jako dobré místo pro nástup jednotky se jí to moc nezdálo.
Od Auchindoun Hawkovou neviděli, jen její místy krvavou stopu směřující na sever k Shattrath. Kapitán Balahen se někde nad městem očividně bavil neúčelným létáním na wyverně a lord Sunhand byl už třetí den k nesehnání. Salicia se mračila na barmana,opírala se o luk a odmítala nabídku roztodivných nápojů se slovy:
"Jsem ve službě."

Pak přišel a jeho zlaté vlasy do lokálu vnesly až příliš mnoho světla: pamatovala, že nedávno měly barvu sněhu z Winterspring. Sám lord Ceroth Sunhand, na rtech podivně mladý a šťastný úsměv.
Když mu pochválila přeliv, zadíval se na ni na chvilku tak zamračeně, že se začala bát o svou další vojenskou kariéru.
Konečně se objevil i kapitán Balahen a očividně znaven si natáhl jednu nohu vedle stolu.
Ceroth Sunhand se mezitím dal vesele do řeči s taurenem, který si stěžoval na zanícené kopýtko a Salicii rozverně pověřil, aby jim donesla nápoje a dala si s nimi.
Chtěla se kapitána na Hawke optat, ale zatvářil se tak nepřístupně, že před něj tedy jen postavila korbel piva a vrátila se ke stolu, kde zlatovlasý elf a tauren probírali výhody a nevýhody zbroje vyrobené z khoriové rudy.
Když se znova ohlédla k místu, kde dosud seděl kapitán Balahen, bylo prázdné.


"Zatraceně, Hawková, stůj! Řekl jsem, že nenechávám své lidi v terénu a všechny je vrátím domů! Navíc máš dvojí rozkaz se hlásit v pevnosti!"
Zirael Hawke doslova ztuhla záda, sevřela si levicí zraněnou pravou paži a zkusila se skrýt ve stínu. Přitiskla se zády ke stěně scryerské banky a zaklonila hlavu, na chvilku zavřela oči a polkla bolest.
Garan Balahen byl neúprosný, když byl něčemu na stopě.
Ale to dokázala respektovat, sama nebyla jiná. Mohl za ní poslat medvěda a našel by ji bez problému, on ale místo toho během chvíle nasázel kolem její skrýše řadu pastí a hodil jí pod nohy světlici.

Rozkašlala se a sklonila hlavu s vlasy mokrými po koupeli v jezeře. Pak, když sejmul kulovnici z ramene a zamířil k ní, prosmýkla se boční uličkou a vyrazila na plošinu Aldorů, jako by si chtěla raději koledovat o nářez od nich, než od něj.
A ničeho jiného, než nářezu se tam dočkat nemohla, vzhledem k tomu, že sama nosila cejch scryerského poskoka.
Ztratil se. Ulehčeně vydechla a nastoupila do výtahu nahoru.
Sotva vykročila z výtahu, stáli jí v cestě: on i Haraku. A ani jeden z nich se netvářil přívětivě.

"Hawková," pomalu seskočil ze sedla wyverny a došel k ní.
Na chvilku zatnula zuby.
"Nevrátím se do pevnosti, pane, nejsem bezpečná pro nikoho, dokud je to tak, že můj krystal má lord de Ray. Ví o všem, co dělám, kde jsem, s kým mluvím a co říkám.
Podle všeho je to zatraceně dobrý mág, přežil přeci pád do horoucího lávového jezera v Černé Hoře. Nebo všechny přiměl tomu uvěřit.
Poslouchají ho černí draci a jdou po něm lovci démonů. A přesto nikdy neudělal nic, zač bychom ho veřejně mohli napadnout či obvinit, pokud je v Azerothu," její hlas zněl hořce.
"Jsem chodící průšvih a vy mi ztěžujete moji práci. Bez vás se umím pohybovat tak, že mne nikdo nevidí," dodala skoro prosebně.
"Jen on ano," kapitán chmurně kývl a hleděl do hlubokého výstřihu bílé košile, kam jí po kapkách stékala voda z mokrých vlasů. Látka se jí celkem lákavě lepila k tělu.

"Začali jste být má slabina. Nečiním si nároky na nikoho z vás a přesto k vám cítím pouto. Nechci vás ztratit, pokud s tím dokážu něco udělat," Hawke si přitiskla znova ruku na zraněnou paži. Přes bělostný rukáv už zase prosakovala krev.
"Ale nemůžeš nás ani ohrožovat akcemi jako tou dnešní," kupodivu mluvil klidně, ruku na opasku s náboji do kulovnice.
"Garane," oslovila ho nezvykle osobně a prosebně, pak jí ale očima blýskla neplecha, "neboj, k tobě pouto necítím, na tebe někde čeká princezna ze ztraceného města plného pradávných pokladů," zazubila se, aby utlumila pravdu i bolest, kterou cítila. Ta nepocházela z její čerstvé rány.
"Prostě nedovolím, aby se k vám dostal skrze mne, v tom si rozumíme?"
"Princezna, hm," Balahen jí dál vytrvale sledoval výstřih a usmíval se, "leda abych se jí dostal do kalhotek, sebral poklad, a pak zmiznul i s medvědem a puškou do západu slunce."
Hawke se na chvilku zatřpytily oči, pak naklonila hlavu na stranu a dala se do smíchu:
"Pak doufej, že budeš chodit jen místy, kde slunce vždy zapadá a vychází, Garane Balahene."
"Už jsem párkrát byl i tam, kde žádné slunce není," prudce kývl a přitáhl ji k sobě za útlý pas, "schovám tě. Tohle je hotová věc, Hawková, stěhuješ se."
Hawke se zajíkla před jeho neústupností a zmlkla, hryznula se do rtu a pomalu kývnula.
Kapitán se sklonil a políbil ji na tvář, pak mrknul a začal ji líbat docela jinak. Elfka ho zoufale objala kolem širokých ramen a proti svému zvyku se dala tiše do pláče.
"Mám přátele u Maghar, dobře to víš," pošeptal jí, "musím jít podat hlášení Sunhandovi, ale ty vyraž okamžitě do Garadaru, postarají se o tebe. Schovají tě."

"Ty to nechápeš," zahanbeně si otřela nártem ruky tvář a na chvíli ji ještě schovala na jeho nárameníku, "vychovala mne orkyně v Barrens, která mne koupila z cirkusové atrakce. Mluvila o světě, ze kterého jsou, o ráji, který mi ukazovala na obloze..."
"Je to tvrdý a nádherný svět a Nagrand je tím rájem," sklonil se k ní a pečlivě studoval, co šlo vidět z její tváře. Zrzka zavřela oči a zaryla se mu nosem víc do ramene.
"Když jsi mi ukázal Nagrand, pochopila jsem, o čem mluvila. A teď mne tam pošleš s tím, že mne sleduje někdo jako de Ray? Nechci," vzhlédla a do výrazu se jí vracela ta stará paličatost.
"Někde tam jsou ostatky mého strýce. A příběhy o jeho skutcích," kapitán se očima zatoulal k jihozápadní obloze, kterou už opět halil rudý soumrak.
"Neohrozím je - ani vás. Nechci na ně přitáhnout pozornost Goriana de Ray. Láme mi to srdce stejně jako představa, že by se ti něco stalo. "
"S tím nic nenaděláš," pokrčil rameny, jako by bylo třeba zmiňovat nezpochybnitelnou pravdu.

Byla chodící problém, jako vždy. Časovaná bomba, pokud by de Raye doopravdy začala zajímat.
"Dál na severu, ve Štítových horách, žijí orkové, co by se o tebe také postarali. Chci ale vědět, kde budeš," donutil ji zvednout tvář a zadívat se na něj.
"Mám nedaleko svou skrýš ve Skettis, stejně dobře mohu být tam. Jen já, střelný prach... a divoké hladové kočky," Zirael si podvědomě sáhla opět na ránu na paži.
"Dobře," řekl, a pak se zamračil při zmínce o střelném prachu, "to se mi už moc nelíbí. Ty výbušniny."
"Možná bys mne měl pro své dobro nechat jít a nepátrat po tom, kde jsem. Už mne napadlo, že ho... že ho nechám věřit, že mne dostal. Udělám ze sebe návnadu a vy budete mít čas na přípravy a průzkum. To je dobrý plán, ne?" natáhla se a zastrčila mu za ucho pramen rusých vlasů v gestu zase až příliš osobním na její obvyklou odtažitost a chlad. Pak sklopila řasy a ramena jí trochu poklesla, když viděla, jak se Balahen tváří.
"Bude to očekávat, jako cokoli, co podnikneš. A až to bude očekávat, bude to náš plán a ne jeho. Pak z jeho výhody uděláme svoji a bude to," pomalu ji pustil, jako by se do toho plánování příliš zamotal, "do té doby se ale opatruj a nestrkej nos do Azerothu. Ano?"

"Umím se o sebe postarat a nechci nikomu přidělávat potíže," zase tu stála ta drzá zrzka z taverny, co měla nějaký cíl, který ležel mimo jeho horizont. To se mu nelíbilo.
"Vím to," povzdechl si. "Musím běžet... pošli mi dopis, zprávu do pevnosti, a já se tady ukážu."
Hawke mu přejela ukazováčkem přes rty, pak se usmála sama pro sebe a odvrátila:
"Zapojím element nečekaného," promluvila zády k němu, "vím o osobě, kterou Gorian de Ray nepřečte tak snadno. Stejně jako neuměl přečíst Valendise. Al diel shala, kapitáne."
"Nechci tě ztratit, Hawková," zněl smrtelně vážně, "al diel shala," řekl jí a dál stál na místě.
"Teď jsi měl odejít a nechat mne. Dokud tu stojíš, mám chuť tě svlékat," poznamenala přes rameno.
"Světlo tě provázej," dodal ještě tišeji, pak se otočil, hvízdnul na wyvernu a zařval tak, že nadskočila:
"Haraku!!"
Když wyverna připlachtila blíž a on vyskočil do sedla, ohlédl se, ale po Hawke nebylo ani stopy.
"Sakra," řekl a plácl zvíře po boku.


Zirael se horní polovinou těla položila na bar a docela zapomněla, jak krátkou má sukni.
Byla to sotva chvilka, co sledovala kapitána, jak na wyverně krouží nad městem a bylo jí smutno u srdce. Ale ten pohled stál za vzpomínku.
Stejně tak těch pár panáků s Harris Pilton a taneček s Kylene a Lonikou Stillblade.
Někdy tou dobou jí došlo, že u jednoho ze stolů sedí pán z Elrendaru a jeho doprovod a sledují ji, tak se raději ztišila a nenápadně šikanovala barmana.
Ignorovala vtipné poznámky i povzdechy, které se za ní ozvaly, jak houpala nohama ze zadkem vystrčeným do vzduchu a dál ležela polovinou těla na baru a držela barmana za kšandy.
"Pošl... posl... pošlu poslední vzkaz. Zrzavému kocourovi co čeká, která toulavá kočka se ozve. Nadlouho poslední, savvy?" jako by to chtěla potvrdit, škytnula si, pak marně na hlavě hledala klobouk, který chvíli předtím ztratila. Její rusé vlasy se rozlily dopředu na bar, jak se předklonila ještě víc a objednala si dalšího panáka.

"U slunce, co měly znamenat ty výbušniny? Jedna jiskra a pohřbilo nás to tam všechny. Mohla jsi nás všechny zabít," zavrčela Salicia, která u baru čekala na další pití pro lorda a jeho taureního společníka a nesouhlasně si prohlížela Hawke.
Hawke ji okázale ignorovala a vytáhla z výstřihu cizokrajnou květinu rudou stejně jako její vlasy. Na chvilku na ni přitiskla rty a položila ji na bar. Pak si dala toho panáka.
"Ne, nemohla, dokud jste žili, tak zněl můj slib," odvětila pak a nechala u květiny kousek poškrábaného pergamenu - barman obojí vzal a skryl pod pultem.
"Neodpálila jsem to jen kvůli vám. Kvůli... Garanovi," Hawke kývla hlavou na stranu, šarmantně se usmála a rozloučila se s barmanem.
"Čeká mě dlouhá cesta, přej mi štěstí, modrá hubo."
Barman se na chvilku zatvářil dotčeně, pak jen zakroutil hlavou:
"Světlo Naaru dosvítí všude, ale ne na dno sudu, Hawke."
"Měla by sis jít lehnout," trvala na svém Salicia, když odhadla její podroušený stav.
"Ležet budu v hrobě. Do té doby toho mohu dost změnit," Hawke sklouzla z baru, prošla kolem hraničářky a pohladila ji po tváři. "Do té doby naděje neumírá."

Farstriderka se zamračila, uhnula a sledovala zrzku ve skandálně krátké zelené sukni, jak své dlouhé nohy protahuje před krčmou a na někoho něco volá, pak se vrátila k taurenovi a elfovi.
"Mohla nás všechny zabít," zažalovala a Ceroth se na okamžik zadíval ven. Rychle zase odvrátil oči a zčervenal.
"Nemyslím, že to měla v úmyslu. Je to věrná duše, i když řeší věci po svém a jde svou vlastní cestou. Bojím se, aby neskončila špatně," dodal svým obvyklým otcovským tónem, který Salicii trochu přiváděl k šílenství.
Jak takhle může mluvit na kohokoli? I na někoho, kdo ho chvilku předtím chtěl zabít? Sdílela kapitánův názor, že měli Valendise odpravit jednou pro vždy.
"Uh, je mi líto, že jste ji viděl v tomhle stavu," řekla jen a zkusila jeho soucitný tón napodobit, "řekla bych ale, že to nemá v hlavě v pořádku, natahala do Auchindoun tolik výbušnin, že by ho to zvedlo do vzduchu... a pak zmizela.
Jedna jiskra a já, kapitán i ti dva další jsme byli rozpláclí po stěnách. Nebo spíš pod nimi. Museli jsme to tam po ní uklid- zajistit."
"Jak říkám, řeší ráda věci po svém, a neříkám, že vždy nejlépe. Mimochodem, kde je kapitán Balahen? Měl mi podat hlášení o vaší akci v Auchindoun a jeho předchozích... záležitostech. Asi to tedy zbyde na vás, hraničářko."
Salicia těžce polkla a zahrozila pěstičkou někam k obloze nad Shattrath.


Kapitán Balahen se posadil vedle Haraku na nejvyšší plošinu nad městem a drbal zvíře v husté zrzavé hřívě.
"Dobře víš, že to nejde," skoro jako by přesvědčoval sám sebe a wyverna se otočila a olízla mu tvář, div ho neshodila dolů do Shattrath.
"V Azerothu pro tebe není hnízdo ani podnebí. Místní wyverny by tě patrně nepřijaly, jsou strašně namyšlené. Nebo by tě okradly a zmlátily," kapitán se zadíval na poslední záblesk slunce zapadající daleko za horami Nagrandu a zakroutil hlavou. "Život je fakt... děvka."

---

RP se zúčastnili: Hawke, Ceroth (na několika altech), Balahen, Avelion, Profi, McNavara, Kell, Bestoff
Díky za screeny: Avelion, Cerothovi
Díky za skvěle sehraného E'sira i D'ore RpGM Eranon.
Díky všem za dokonalé RP a omluva za "povídkový" ráz tohoto záznamu; bylo tak učiněno na několikeré přání. A nakonec i proto, aby sklerotici měli kde dohledat to, co stačili in RP zjistit a OOC zapomenout.
Neplakejte ani nejásejte, Zirael Hawke se ještě do záznamů vrátí.
Celé album je zde.