Dění v roleplay

---

Díky za RP Ashie, Eyře, Nesse a Cerothovi
Díky RpGM Eranon za "dračí přepadovku"
Celá galerie je zde
Zdroje neautorských obrázků a screenů: www.wowhead.com, www.wowwiki.com, www.wikipedia.org

2.1.2014


Corin kývnul na oba bojově naladěné hraničáře, kteří na prťavého vetřelce nepřestávali mířit, aby sklonili luky. Teprve pak se s ním dal do řeči.
Pan Kechi ale ryšavému cizinci, který se představil jako Brann Bronzebeard, očividně nevěřil. Zpoza trpaslíkova klobouku ostatním naznačoval roztodivné způsoby, kterými ho dokáže tiše zpacifikovat.
Poté, co Corin objasnil, že "jeho" elfové doopravdy nejsou posila vyslaná Ligou Průzkumníků na pomoc proti invazi "železňáků", a ani další skupina nosičů zásob a rumu z K3... a po zjištění, že trpaslík má cenné informace o celé oblasti Bouřných hor, které by se jim mohly hodit, došlo k následující dohodě:
družina elfů pomůže Brannovi osvobodit jeho tábor od "železňáků" a získat zpět jeho vybavení, Brann sám je pak doprovodí na místo, kam se měla vydat "ta bílá elfka", tedy osoba, kterou znal jako nového "Lightbindera".


Boj v táboře skončil rychle, Brann se s elfy podělil o zásoby do lékárničky a pár půllitrů. Rumu. S čajem.

Zatímco Corinovi vysvětloval vše, co ví o těchhle "železňácích" a jejich boji proti "zemským" či "hliňákům" a o bitvě, kterou proti železným vede Lightbinder, povšiml si šedavé vyrážky, kterou měla Avelion rozlezlou od ramene až po celé bradě a Aerin po předloktí. Narlen po sejmutí přílby ostatním ukázal, že jeho tvář docela zšedla a také se začala loupat.
Vysvětlili trpaslíkovi, kdy, jak a od čeho se patrně nakazili a Brann pak dlouho hledal ve svém notesu.
Na obrázcích mechagnomů a gnomů jim názorně ukázal, co tahle vyrážka dokáže udělat s anorganiky. Mechaveverka pana Kechiho byla zvednuta trpaslíkovi na rameno a vše si blýskajícími se očky prohlížela.

Brann nazval jejich nemoc "kletbou masa", o které se dozvěděl teprve nedávno se svou výpravou do Ulduaru, která měla potvrdit či vyvrátit teorie jednoho z jeho kolegů. Prohlásil, že tímto způsobem vlastně z "hliněnek" vznikl i on a "pořádní praví trpaslíci". Tedy předci.
Pak si dlouho mnul zrzavou bradku a přemítal, že ještě nikdy neviděl případ, kdy by touhle kletbou trpěly bytosti, které už z masa jsou... i když tu byl další, momentálně nezvěstný, kolega trpaslík, který prý měl také svou teorii o vrykulech a jejich vývoj... degeneraci v lidi.

Vzhledem k tomu, že se stav elfů začal rapidně zhoršovat, dokonce jako by ho uspíšilo používání magie, navrhl jim, že by se mohl pokusit pro ně najít lék v Síních Kamene, kde už jednou dokázal zprovoznit titánský archív, a tak se dostal ke všem  znalostem na toto téma.
Problém byl v tom, jak se k archívu dostat v celku, celou část titánského komplexu totiž obsadili tihle železní, a zatím nebylo jasné, kdo je jejich vůdce a co má v úmyslu, krom toho, že nesnesl přítomnost zemských a ničeho živého a dal tehdy Brannovi i jeho doprovodu co proto.

Podle "Lightbindera" byl prý jejich vůdcem jeden z titánských strážců - a dokonce nakázal jejich "kultu" používat krev jakéhosi děcka pro svoje rituály.
Kult vlastně znělo dost divně; začínalo se zdát, že "rituály" a "oběti" vůbec nemají náboženské či mystické účely, že jde prostě o nějakou zkorumpovanou technologii, se kterou se dosud nesetkali. Navíc kultisté přeci nosí kápě a tmavá roucha, nebo ne?

Podle Brannových slov se Lightbinder naposledy vydala k tomu, čemu říkala "klíčová dírka", věřila, že tam nalezne stopy po nějakém uneseném dítěti, nebo klíč, s jehož pomocí se dostala k vůdci železných a zkusila ho zastavit.
Družina poděkovala za pohoštění a informace a nechala si od Branna ukázat cestu k oné klíčové dírce - byla to okovaná obrovská jáma v úbočí hory, vysoko nad údolím plným ledových obrů a vrků.
Vlétli dovnitř a snesli se až na samé dno té zvláštní "díry". Nechali pronajaté wyverny tam, aby nedošly úhony, pak si rozsvítili čelovky a lucerny a vydali se hlouběji na průzkum.
Rytíř Corin a pan Kechi diskutovali o účelu obřího pístu, ve kterém se zdáli nacházet - rytíř to prohlašoval za titánskou zbraň a pan Kechi za druh pohonu.
V nejzazším sále našli stopy po boji a zaschlé krvi, několik rozbitých kovových golemů a vzkaz, adresovaný Brannovi.



Rytíř Corin chvíli jevil známky mdlob, šílenství nebo šoku. Zdálo se, že neví, jestli se radovat, bát, nebo zoufat: zavelel okamžitý návrat k wyvernám, takže se elfové rychle rozeběhli kovovými síněmi zpět a zjistili, že...

...jim v cestě stojí četa železných s jedním větším, který právě svou pěstí dorazil poslední žijící wyvernu.
Cesta ven neexistovala, východ byl moc vysoko a kdo by dokázal vyšplhat po hladkém kovu?
Zoufale se vrhli do nesmyslného boje.


Dolámaní a doslova a do písmene "na dně" se po boji začali ošetřovat a pan Kechi k čemusi dirigoval svou mechaveverku, která s cvakáním nesouhlasně kroutila plechovou hlavičkou.
Zatímco se dohadovali, kdo bude snězen jako první, ozval se z výšky hlas jejich nového známého trpaslíka:
"Ajcem trajcem, nepovídal jsem vám, ať neděláte nic, co bych neudělal já?! Potřebujete tam dole provaz?"

Brannovu záchrannou akci zkomplikovaly další útoky železných, kteří tentokrát přišli zvenku po úbočí hory a napadli samotného trpaslíka, ale nakonec se družina octla nahoře u východu a po strmém zasněženém srázu klouzala rychle pryč od toho proklatého místa.


Corin nahlas počítal, o kolik zlatých přijde, když mu Sunreaveři nevrátí zálohu za pronajaté wyverny, zatímco Narlen upozorňoval na to, že cesta končí o kus dál nepřekonatelným srázem. Dokonce se dobrovolně nabídl, že pokusně skočí, pokud s ním půjde Avelion a zkusí na něj to svoje "zvedací" kouzlo.
Elfka se ale zdála vysílená bojem i svou nemocí, jen si vedle Aerin sedla na kraj skály a sledovala zasněžené vrcholky smrků dole v hlubině.

"Mno. Letadlo se mi porouchalo, ale nahoře mám gryfona ze Stormcrestu. Sice má moc rád elfí i lidské prsty, ale možná vymyslíme něco s lanem, košíkem na zobák a cestováním po jednom?" s těmi slovy se neunavitelný dobrodruh Brann začal za pomocí cepínu a maček hrabat zpět do svahu.


O hodně později se všichni bezpečně dostali do K3.
Brann převzal vzkaz od Lightbindera, který našli v "klíčové dírce" a při prosvícení čelovkou pěkně ze strany na něm našel další vyškrabané znaky.
Po chvilce přetahování se o něj s rytířem Corinem mu ho nakonec dobrosrdečně nechal, popřál jim hodně štěstí a slíbil, že na ně počká u bran Síní Kamene v Ulduaru, pokud chtějí něco udělat s tou svou "nákazou".

S prohlášením, že jinak ho najdou kdekoli, kde je "akce", si půjčil od místních gobliních techniků pár kusů nářadí a vyskočil do sedla svého gryfona, pak elfům zamával na rozloučenou a odletěl do tmavé noci.

Zatímco Corin se skrčil v koutku u stolu se vzkazem a lucernou, kterou také zabavil Brannovi, ostatní se zbavili mokrého a zakrváceného oblečení, ošetřili se, opláchli, snědli vše, co v hospodě zbylo od večeře, a zalezli pod houně a přikrývky. Jen pan Kechi přecházel kolem, jako by čekal, až rytíř také usne. Nakonec svou hlídku vzdal a vyšel ven na mráz, kde se o čemsi vášnivě dohadoval s mechaveverkou.

---

Díky za skvělé RP Avelion, Corinovi, Cerothovi, Kechimu, Narlenovi
Veliké díky RpGM Eranon za ztvárnění Branna Bronzebearda tak, jak má být a za "přepadovky od železňáků".
Celém album je zde

Ceroth Sunhand zvedl obočí a kývl na hraničáře, který mu předal list s pečetí Elrendaru, pak se otočil k bílému talbukovi a lvu, co čekali opodál, připraveni vyrazit branou z Shattrath do Terokkaru.
"Lov se neodkládá, neměj strach, Theo," zamručel a zlomil pečeť, pak očima přelétl pár strohých řádků. Jeho výraz trochu ztvrdnul. Opět pergamen stočil do ruličky a vrátil ho hraničáři.
"Dones ten list lady Astrae ve Scryerské čtvrti a řekni jí, aby se co nejdříve připravila na cestu zpět do pevnosti. Nejdřív tu ale musím něco... dokončit," bílovlasý elf si přehodil luk přes rameno a s ladností sobě vlastní vyskočil do talbukova sedla, pak zvíře pobídl patami branou pryč.
Jejich bílá silueta se ještě chvilku míhala mezi stíny vysokách stromů, než se ztratila.

Posel nervózně přešlápl na místě a otočil se k výtahu do Scryerské čtvrti. Málem ji tak porazil, stála tam, jako by vyrostla ze země, ve tváři starost. Sahala mu i se svou měsíční čelenkou sotva po bradu.
"Lady," padnul na koleno a rychle předal pergamen.
"Dopřej si odpočinku a pohodlí, než vyrazíme zpět," řekla tiše, ani vzkaz nerozložila a vykročila na terasu světla, kde přebýval A'dal.

Lorde Cerothe,
lady Faerin Sunfire mi pomohla objasnit záhadu útoku na pevnost. Ohledně přesné identity agresora se ale musím vydat na sever do Wyrmrest Temple.
Podle jejích slov byl důvod útoku osobní a útočník se živí stínem - mám jisté pochybnosti, protože v přítomnosti lorda se všechny stíny ztrácí.
Tímto žádám o propuštění ze svého úkolu a povolení vycestovat do Northrendu. Hank O'Brien prozatím v nepřítomnosti vaší a kapitána Balahena převzal roli zástupce.
Kapitán Falanthir Brighstpear.


Někdy tou dobou kapitán Balahen opět dovlekl své unavené a omlácené kosti do taverny Na konci světa. Nestačil si ještě ani obědnat jídlo, když mu barman pod nos strčil vkaz, který vypadal, že ho snad škrábala vzteklá kočka.
"Od zrzky," zašklebil se. "Leží to tu týden."
Balahen sáhl po korbelu piva a teprve pak to zkusil rozluštit.

Kapitáne,
podařilo se mi získat klíč od té brány. Dnes večer, až se jejich hlídky budou střídat, se pokusím prozkoumat prostory za ní a nejdéle o půlnoci vám podám hlášení zde.
Zirael Hawke.

"Týden, říkáš?" ohlédl se za barmanem a ten pokýval hlavou a dál leštil cínové poháry.
Balahen se zhluboka napil, a pak udeřil čelem o desku stolu.


Ceroth si prohlédl opuštěnou wyvernu, se kterou si hrály děti z uprchlické karavany.
"Je tu týden?" ujistil se a trpaslice, která spravovala talbukovi postroj, jen pokývala a usmála se. Odhalila tak chybějící přední zub. O kus dál dával voják v otlučené staré zbroji zdejšímu knězi nějaké zásoby, snad z dobrého srdce. Podrbal ve vlasech jedno z ušmudlaných dětí a vykročil směrem k Auchindoun, jen si sklopil hledí přílby, pod kterou nebylo i tak vůbec nic vidět. Podle postavy tipoval elfa. Podle kulhání veterána.
"Hej, vojáku!" zavolal za ním, pak nechal talbuka u karavany a písknul na bílého lva, "Hádám, že máme společnou cestu?!"


"Žije?" optal se ten v plechu chraplavým hlasem, i když se zdálo, že jinak o téměř nahou elfku, kterou nalezli v jedné z klecí labyrintu stínů, nejevil nejmenší zájem.
Ceroth vynesl děvče na trochu čistější místo, položil ji a zůstal u ní klečet. Jeho ruce se trochu rozzářily, když jí je přitiskl na spánky.
"Žije," odpověděl elf, "znám ji a nechápu, co tu dělá. Sama. Zirael?"
Zrzka sebou cukla a otevřela oči, pak je zase rychle zavřela a sáhla si na hlavu gestem naznačujícím pořádnou kocovinu.
"Tohle se mi musí zdát," zaprosila. "Ať to je jenom sen..."
"Hawková!" Ceroth s ní jemně zatřásl a ona se probrala, posadila se a urychleně si začala zakrývat tělo a tetování na bříšku rukama i nejbližším kusem látky, co byl po ruce.
"Hned podám hlášení, pane! Jen...uh."


Ceroth nakrčil čelo a naklonil hlavu na stranu, jako by něco chtěl říci, pak se očividně rozmyslel a zakryl si rukou tvář.
"Hlášení podáte později, teď si koukejte najít na sebe něco jiného, než prapor Koncilu Stínů."
Druhý muž v plechu vydal chraptivý zvuk, nebylo zcela jasné, jestli se směje nebo dusí.
Ze své výstroje dokázala najít jen dýky - u orka, kterého cestou sem Ceroth a jeho doprovod zabili. Navlékla na sebe první kus použitelné zbroje, který našla na tělech mrtvých kultistů a vrátila se k elfovi a vojákovi.
Ceroth Sunhand si vyslechl její hlášení o orkovi, kterého stopovala až sem, a který má být obchodním partnerem Goriana de Ray. I o novém zajetí Valendise, o kterého se prý někde stará kapitán Balahen.
Trochu mu ztuhla čelist, těžko říci, která zpráva se ho dotkla víc. Chtěl ji odeslat ven, ale trvala na tom, že chce vidět, na čem ten "ork" pracuje. Na dotaz, co zde on sám pohledává, jen odvětil, že hledá cosi, co se ztratilo pradávno v Ordil Aran, ale aktivitu toho orka velice rád prověří. Dokonce znal jeho jméno: Vorpil.

Probojovali si cestu hlouběji do katakomb a na vojákovi v plechu byla vidět sílící únava, zatímco Hawke neváhala prošacovat každé tělo. Jako by skoro zoufale cosi hledala.
Cerothova slova o zvrácenosti toho kultu poštěla jedním uchem tam a druhým ven, zatímco plechový voják s ním chraplavě diskutoval o tom, co je na světě nejdůležitější.
Při pohledu na Vorpila, čtoucího nahlas z kodexu krve, se jí zatmělo před očima, zrudla a vyrazila dopředu hlava nehlava, Sunhand ji nestačil zastavit a vojákovi, který ji zkusil zachytit, se vytrhla.
Vorpil měl JEJÍ meče.

Pobili démony a voidy, které si povolal na pomoc, i posily kultistů, tkeré se přiřítily z prostor za jeho zády, a pak z něj konečně Hawkovou sundali. Voják ho dorazil jednou ranou halapartny, kterou mu zasekl do lebky.
Hawke ani neuhnula cákanci krve, jen na mrtvého orka rozhněvaně plivnula... pak prohledala i jeho, ale očividně nenašla, co hledala, jen nějaký pergamen, který si okamžitě ukryla v dekoltu.
Elf v neposkvrněné zbroji pohladil bílého lva a otevřel knihu krve, která mrtvému vypadla z rukou.
"Co tu chystají, je šílenství," zašeptal. "Ta bytost má moc zničit celé říše a tenhle svět je už tak v troskách. Ragnarosův příchod na Azeroth... by proti tomuhle byl vítáním jara."
Ceroth rychle zaklapl knihu a odhodil ji, vyrazil dál chodbou, jen se lvem, křikl přes rameno:
"Odveďte ji ven!"
Hawke se podívala na plecháčka a plecháček na ni. Zakroutili hlavami a vyrazili za elfem.

Jisté bylo jen jedno: uši jim zalehly dřív, než tu věc vůbec spatřili. Ceroth proti ní tak směšně maličký na druhé straně sálu. Doběhli blíž, zablesklo se a zatmělo. Slyšeli jen Cerotha, jak cosi křičí o "klíči" i přes příšerný hluk v chrámu. V9c už se nedalo vydržet.
Probrali se na slunečním světle před kamennou bránou, která už opět byla uzavřená a dokonce na ní byla pečeť vydávající zlatavé světlo. Měli zalehlé uši a omlálcená kolena a lokty.
O kus dál hovořil Ceroth Sunhand s elfem v masce, který se představil jako Kell a žádal si zkušební test, aby prokázal, že je hoden sloužit v Elrendar.
Bílý lev se válel na sluníčku a zíval na celou tlamu.
Hawke se zvedla, s radostí se ujistila, že má stále své meče u sebe, pak s důležitým výrazem podala lordovi pergamen s nečitelnými runami.
Ceroth z něj trochu zmateně přečetl objednávku na luxusní textilie a prádlo, vše ve fialové a se znakem "KS". Raději elfku, rudou hanbou, odeslal do Shattrath podat hlášení kapitánovi Balahenovi, kterého tam očividně týden nechala čekat, a pak se hlásit v pevnosti zpět v Azerothu.


Rozhodl se otestovat nováčka - i plechového vojáka, který se představil jako Kael, v boji s démonem, na kterého si předtíms těžovali uprchlíci z karavany. Nenapadlo ho, že tentokrát bude na zádech ležet i on sám a za život bude vděčit zbylým dvěma bojovníkům.


Pan Kell očividně obstál: dostal rozkaz vyhledat Hawke v Shattrath a hlásit se i s ní v pevnosti Elrendar. Ceroth je doprovodil ke karavaně uprchlíků, kde si vyzvedl talbuka a se slovy:
"Musím tu ještě cosi dokončit," se rozloučil s ním i vojákem Kaelem a vyrazil do lesů na severovýchod.

Hledala ho marně. Vlastně tedy už nečekala, že ho kdy uvidí, byl to týden, co nechala vzkaz a nedodržela termín hlášení. Měla více než jasno, že má pořádný průšvih.
Nečekala  by, že ji kdy kdo najde živou po tom, co ji překvapila magická past těch zatracených kultistů; ani to, že se v Labyrintu najednou objeví Ceroth s tím vojákem. To musela být náhoda, nebo ne? Jak to říkávala Mankrikova žena?
Náhody neexistují.

Povzdechla si - rozkaz je rozkaz, pokud má kapitánovi Balahenovi podat hlášení, bude to muset udělat písemně.
Usadila se na baru a začala škrabat do pergamenu cosi, co připomínalo stopy po útoku kočkovité šelmy na závěs.
Po hodině usilovné práce odevzdala zapečetěný vzkaz obsahující celé tři řádky textu barmanovi jako obvykle, mrkla na něj a poslala mu polibek na neviděnou, odhrnula si pramen rusých vlasů za ouško a sklouzla z baru, vrazila tak zadečkem rovnou do elfa v masce, který se ji chystal oslovit.
Jen vyhekl.
"Paní Hawke?"

Tak to byla kombinace slov, kterou ještě nikdy neslyšela.
Otočila se, přeměřila si ho a pak se usmála:
"Jen Hawke. Vy jste Kell, ten od labyrintu. Přežil jste Cerothův test, jak vidím."
"On přežil také. Mám vás doprovodit do pevnosti, dle jeho rozkazu. Jakou cestu zvolíme?" zlatovlasý elf na chvilku sejmul masku a kývl jí na pozdrav.
"Poprosíme mágy o portál, přes Hellfire je to příliš dlouhé a portál sleduje nepřítel. Měla jsem podat hlášení kapitánu Balahenovi, ale není tu. Nechala jsem mu vzkaz," s těmi slovy si připnula čepele na záda a vykročila k východu.
Kell spokojeně kývl a následoval ji. Ven ale nedošli - u prvního stolu seděl elf, který ji chytil za ruku, když procházela kolem, a stáhl ji zpět.
Kell sáhl okamžitě po dýkách, ale ona se nebránila.

"Kapitáne?" podivila se, když ji posadil na židli vedle.
Mlčky před ni postavil pohár a nalil medovinu, jen si ji prohlížel přimhouřenýma očima.
"Trochu pospícháme," namítl pan Kell. "Máme rozkazy-"
"To je jeden ze dvou Elrendarských kapitánů," řekla stranou Kellovi, "kapitán Balahen, velí zvědům. Takže i vám, pokud jste přijat."
Balahen si pohrdavě odfrkl do poháru a obrátil ho do sebe, pak si prohlédl elfa, který nervózně přešlapoval na místě. Chvilku na něj zíral, jako by ho hodnotil.
"Ještě jsem tu neskončil a Hawková s vámi půjde, až ji pustím," prohlásil, zkřivil tvář bolestí a natáhl si nohy pod stolem,aby si udělal pohodlí, "hlášení, Hawke."

Kell poznamenal, že se tedy půjde připravit na cestu do Azerothu, sehnat jízdní zvíře a počká na Terase Světla, kapitán ho strohým gestem odmávl a dál upřeně sledoval zrzku.
"Myslela jsem, že jste přestal pít," podivila se, pak opatrně sevřela pohár s medovinou, který jí vnutil. Věděla, že jí stačí málo a netušila, jestli ji hned nečeká trest za zpožděnou misi.
Stroze kývl.
"Také že přestal. Chlastám jen s tebou, Hawková, proč asi?" zavrčel a nalil si další pohár s očima upřenýma na její výstřih. Vlastně zněl, jako by měl už docela dost upito.
Zčervenala a přehodila si vlasy přes rameno, aby se zakryla, pak vypila pohár malými doušky na kuráž. Bylo to sladké, dobré a lepkavé, olízla si rty a narovnala záda.
"Hlášení máte ve vzkazu na baru. Ale není tam vše. Jsou věci, které nesmí vidět nepovolané oči, takže vám je povím osobně, ale ne zde. Třeba v pevnosti?" řekla a cítila, jak rychle jí horkost z alkoholu stoupá do tváře.
Dolil i jí a pokynul, ať tedy mluví.
"Gorian de Ray chystá útoky přímo na území Quel'Thalas - samozřejmě rukama prostředníka, ty jeho zůstanou dokonale čisté. Vím, co si od něj objednali orkové z Auchindoun a nebyly to látky a prádlo. A vím, kam doopravdy míří," zčervenala při vzpomínce, jak se Ceroth nasmál domnělé tajné šifře, kterou našla u Vorpila.
Kapitán se rozhlédl, pak si trochu protáhl sotva zahojené rameno a vstal.
"Pojď," popadl elfku za ruku a vláčel ji ven z krčmy nehledě na židle, které cestou porazil. Jeho medvěd tu dnes kupodivu nečekal.
Zapískal a z oblohy se snesla wyverna.
"Haraku," poplácal zvíře po šíji a chytil se hrušky sedla, naskočil a podal jí ruku. Motala se tak, že ji nakonec vysadil před sebe a pobídl zvíře k strmému stoupání nad město. Jen se ho pevně držela a snažila se nespadnout.
"Hawková to je neuvěřitelné," vrtěl cestou hlavou, "byl to jeden pohár!"


To, že se scenérie změnila, jí došlo, až když wyverna měkce dosedla na zem pod velkým stromem a on ji spustil ze sedla dolů. Byli na ostrůvku vznášejícím se stovky sáhů nad povrchem Nagrandu a jeho jezery... zavrávorala na kraji, rozhodila ruce do stran a Balahen ji rychle stáhl zpět k wyverně.
"Sem nás nikdo sledovat nemohl a ani nás jen tak nebude poslouchat, chytré," poznamenala a zdálo se, že rychle střízliví. Kapitán seskočil a pleskl wyvernu přes bok. Zvíře se vrhlo přes okraj dolů a zmizelo.
"Ne. A také se odsud beze mne a Haraku nedostaneš," trochu tvrdě se usmál a vykročil blíž k elfce, takže měla za zády propast. Hawke jen ztěžka polkla.


Jisté je to, že na hlášení nakonec došlo.
Po skoku z výšky, který by vás zabil nárazem o hladinu a vyprávění loveckého příběhu o hledání smyslu života.
Zprávy, které Hawke měla, kapitána o nově nalezenou sílu a chuť do života nepřipravily, spíš to vypadalo, že ho donutily začít plánovat ošklivé překvapení. Mimo jiné konec svého lovu a hledání v Nagrandu a návrat k povinnostem do Elrendar.
Prořeklo se pár věcí, které měly zůstat tajné. Stalo se pár věcí, co se stát neměly.
Kapitán dopravil Hawke zpět do města světla a nechal ji před tavernou se slovy "že si ještě něco musí vyzvednout". Pak odletěl do Terokkaru.
Pan Kell mezitím přišel na to, že drenejské pivo se zelenou pěnou je celkem chutné. Po osmém korbelu, nebo tak nějak. A že se po něm dají krkat bublinky, které kvákají.

---

Poznámky z deníčku Hawkové (kdyby nějaký měla):
Nesnažit se trumfnout kapitána počtem jizev. Nevyhrajete. Museli byste být Patchwerk.
Nesvlíkat se v Nagrandu. Summoní to trpaslíky v turbanu, kteří tančí kozáčka. Po skupinkách.
Už nikdy nepít medovinu!!!
Jo. Je to pirát. A má zatraceně pěknej zadek.
Světlo se doopravdy ukrývá tam, kde je největší tma. A pak je nejvíc vidět.

---

Díky za skvělé RP i příběh: Balahenovi, Cerothovi, Kellovi
celé album je zde

Ráno přineslo několik změn: rytíř Corin zmizel i se svým zašifrovaným vzkazem a nechal zbytek své družiny v K3. Pan Kechi se do krčmy vrátil těsně před úsvitem, na sobě známky únavy z daleké cesty. Aerin Windsong dostala od goblinů "poštu ze Silvermoon", po jejímž rozbalení utekla zpět do postele, kde se dala do srdcervoucího tichého pláče.
Vypadalo to, že dokud se rytíř Nightstrider nevrátí, nikam se nehnou.
Narlen marně budil Avelion, která večer usnula v botách a oblečení po Aerin, a pan Kechi se zahříval o hrnek čokolády a díval se na svitek s pečetí Kirin Tor.

Tou dobou jako by dveřmi do tmavé gobliní hospody zazářilo sluneční světlo, na prahu stanul stříbrovlasý elf v bílém tabardu, hleděl do temnoty a snažil se rozkoukat. Narlen se mu vrhnul v ústrety jako pejsek, kterému se po dlouhé době vrátil páníček a oslovoval ho jako kapitána. Pan Kechi pro jistotu sáhl po čemsi do své brašny a Avelion se s chrápnutím otočila na druhý bok. Elf nejprve zmateně zamířil k ní, pak ale začal vnímat Narlenovo blábolení a nechal si ukázat směr do koutku k hraničářce Aerin.

Narlen aktivně zkusil elfa představit panu Kechimu jako kapitána Falanthira Brightspear, ale kapitán se místo seznamování věnoval utěšování Aerin, které teprve toho rána došel dopis, jenž on sám před měsícem odeslal z Quel'Thalas. Pan Kechi po ujištění, že se jedná o přítele lorda Sunhanda a jednoho z velitelů pevnosti, ze které jeho družina pochází, opět zajistil granát a vrátil ho do brašny.

Kapitánovi netrvalo dlouho objevit problém, který jeho vojáky trápil: záhadnou kletbu masa. Rozhodl nečekat na Corinův návrat a využít nabídku trpaslíka, o kterém se dokonce vyjádřil jako o "známém".
Přikázal probudit padlé, sbalit výstroj a pronajmout nové wyverny, pak s Aerin na mapě pana Evenstara i na novější z Howling Fjordu vyměřili nejlepší cestu a směr k Ulduaru.
Pan Kechi provedl na Aerin několik nelogických testů, jak se zdálo, během kterých ji požádal, aby jej udeřila, což s radostí opakovaně učinila - své závěry si ale nechal pro sebe a jen si něco poznamenal do notesu.


Cesta na sever byla drsná - přistáli u tábora na nádvoří titánského paláce, kde hořel veliký oheň. Vyjednali ustájení wyvern a zeptali se na Branna, odlamovali si ze zbraní a vlasů malé rampouchy a otírali námrazu ze zbrojí... zdejší lidé a trolové se spolu zdáli vycházet, dokonce Branna dobře znali.
Jak se ukázalo, po Brannovi nebylo ani stopy a "bílou elfku" zde viděli naposledy před pár dny na jejím protodrakovi, bojovala na kraji terasy na protější straně propasti se skupinou "železných" o vstup do jakési "knihovny". Od té doby o ní  neslyšeli.

Pan Kechi začal vysvětlovat, že se byl v noci ptát v Dalaranu na možné následky kletby a jediný, s kým dokázal najít společnou řeč, byla arcimágyně Modera. Měl samé špatné zprávy týkající se postupné slabosti svalů a degenerace organismu i možné smrti. Zvláště zde, vystaveni extrémnímu chladu a rozmarům počasí.
Kapitán Falanthir dál nečekal na nic, vedl družinu do Síní Kamene s modlitbou ke světlu na rtech.


Brann mluvil pravdu - železní byli i zde. Každý krok Síněmi si museli vybojovat proti tvorům z kovu, z nichž některým sahali sotva po kolena; celí očazení ze zásahů blesky, kterými ty bytosti sršely, se nakonec dostali na rozcestí, kde byly jen zavřené dveře... a odbočka do krystalových jeskyní.
Žádný důvtip nedokázal rozluštit mechanismus na dveřích, žádná výbušnina jimi ani neotřásla, jen na ně přivolala další posily železných. Kapitán navrhl zkusit tedy najít cestu jeskyněmi, které obývali docela jiní tvorové. Krystaloví golemové, kteří neměli radost ze železných, ale ani z elfů.
S tím, že se snažili pohybovat co nejtišeji a nikde se nezdržovat, na sebe upozornili minimální počet těchto potvůrek a zdárně proběhli až k propadlišti, za kterým opět zářily stěny titánské stavby. Byl to obrovský skok dolů... ale to nebyl nejhorší problém. Na kraji propadu stál dosud největší z těch krystalových tvorů a nevypadal, že by jim hodlal uhnout o jedinou píď.

Kapitán sejmul ze zad zlatý štít a pozvedl kladivo, věrný své životní filozofii: vše se dá rozbít, ať to spolupracuje, nebo ne.
Zatímco Narlenovy a Aerininy šípy golemovi skoro nic nedělaly, zdálo se, že je zranitelný magií a právě kapitánovým kladivem, nakonec se podařilo zasáhnout ten nejzářivější z jeho krystalů a golem se sesypal na elfa před sebou jako záplava kamení.
Aerin vykřikla, odhodila luk a začala hromadu rozebírat se zoufalým voláním kapitánova jména, Narlen jí hystericky pomáhal a Avelion si chystala lékárničku. Pan Kechi seslal dosud nejsilnější verzi levitačního kouzla a na okamžik nadzvedl celou hromadu krystalových trosek.
Spatřili tak kapitána na její druhé straně, jak sedí a smutně kontroluje svůj štít.

"Falanthire!" Aerin Windsong zcela nerespektovala subordinaci, oběhla levitující trosky a vrhla se kapitánovi kolem krku.
Kapitán Brightspear ukázal na důlek na svém štítu se znakem sokola.
"Budu si to muset nechat... vyklepat. I tohle," přejel po hrudním pancíři, tkerý vypadal, jako by do něj narazilo rhino a kodo dohromady.
Pan Kechi zavrávoral a zrušil své kouzlo, země se po dopadu hmoty zachvěla a zvedl se oblak prachu, ve kterém si nikdo nevšiml, jak se chytil za prsa a předklonil v záchvatu bolesti a slabosti.
Po bližším průzkumu trosek golema našli zvláštní kamenný žeton, který Aerin Falanthirovi nechala jako trofej pro štěstí, použili lano a zbytky magie a spustili se dolů do titánské chodby.


Po boji s citově nevyváženou titánskou strážkyní připomínající oživlou sochu z bronzu a zlata, která netuší, jestli se hněvá nebo lituje, se konečně dostali k mechanismu, kterým otevřeli další dveře v paláci:
Zdálo se, že se vrata uzavřela právě kvůli invazi železných, jakoby to místo mělo nějaké prastaré ochranné okruhy.
Proběhli kolosální chodbou a prostor před nimi se rozevřel do terasy s nádherným výhledem na okolní vrcholky Bouřných hor.
Na kraji terasy se ještě točily vrtule malého létacího stroje, do kterého se pan Kechi na první pohled zamiloval. Jen kousek od něj se jejich trpasličí známost dohadovala o něčem s hliněnými obry.


Bran je požádal o pomoc, zatímco se snažil získat data z konzole, se kterou hovořil za pomoci odborných termínů, na které halvou pokyvoval tak pan Kechi, zbytek byl ztracen. Dostali odpověď: Branna napadlo použit pro "rekonfiguraci" jejich problému mechanismus, jehož pohon se rozkládal pod celým územím Bouřných Hor, a v němž už měli chvílemi tu "čest" se nacházet: Výheň duší, kterou kdysi titáni vdechovali život do "hliněnek" jak dedukoval. Doporučil jim najít si někde v paláci aktivační klíč a kód, pak zatahat za všechny páky a modlit se ke světlu.


Bylo to jen pár kroků od Výhně, když zjistili, že i tu zabrali Lokenovi přisluhovači. Dole pod nimi se rozkládal prostor plný vojáků nehybné hliněné armády, kteří čekali na své procitnutí od věků - a jeden z "železných" manipuloval jemným mechanismem a tvořil z nich vlastní verzi "dokonalé armády".
Tehdy se prořekl i pan Kechi - že byl kdysi v jeskyni zasažen stínovými bestiemi stejně jako ostatní, a že se mu nákaza už rozšířila po celém těle. Proto ji mohl ukázat mágům v Dalaranu a ptát se jich na expertízu. Nápad použít neznámý stroj mu zněl naprosto... irelevantně k jejich situaci, navrhoval okamžitý ústup a cestu zpět k mágům Kirin Tor.


To by s nimi ale nesměl být kapitán Falanthir Brightspear: po zjištění, že kamenný žeton, který vypadl z krystalového kolosa kdesi v chodbách mimo Ulduar, se dá použít jako zmíněný klíč i kód, zatáhl za všechny odjištěné páky a rozhlédl se. Rozzářila se dvě místa na obou stranách forge.
Falanthir si hodil žetonem a zakřičel: "Doleva!"
S jistými pochybnostmi, ale poslušně jako stádo oveček, se rozběhli doleva k nádobám plným žhavé plazmy a konduktorům vydávajícím oslepující světlo.
Falanthir se zamračil na největší páku uprostřed a zatáhl.
V tu chvíli nastala tma.

kterou páku???:

---

Děkuji za RP: Avelion, Cerothovi, Kechimu, Narlenoví
Server tehdy doopravdy spadl v tu nejdokonalejší možnou chvíli a nechal tak dobrodruhy váhat nad tím, co a jak se stalo s blázny stojícími na pokraji titánské výhně.
Citacce ooc konverzace tehdy: "Vypnuli jsme svět?!"
Celá galerie je zde

Vzbudila se s neskutečnou bolestí hlavy a pocitem hladu, sotva se pohla, ucítila na vlasech cizí dlaň a vylekaně se otočila.
Kapitán Falanthir ji sledoval svým jediným okem plným starosti a v zádech měl světlo vycházejícího slunce, které se dovnitř stanu dralo pootevřeným východem spolu s ranním mrazem.
Než stačila položit otázku, řekl:
"Ostatní spí. Mohu zařídit, aby spali ještě déle," zašklebil se v parodii na krvelačný výraz a mrknul ke svému kladivu.
Aerin si olízla suché rty a on jí hned podal teplý čaj.
"Hraješ si na drsného, ale zevnitř jsi nás nějak... musel dostat sám. Jak? Co se stalo?"
Podal jí plecháček s čajem, naklonil se blíž a mrknul:
"Měl jsem pomoc," pak ji políbil.
Aerin nakrčila čelo.
"Proč z tebe táhne trpasličí pivo?"
Kapitán se usmál jako světec.
"Říkal jsem, že jsem měl pomoc. Brann ale pospíchal pryč i s tou svojí poletující hromádkou šrotu. Hovořil cosi o kritické konstelaci špatných náhod a o tom, že musí vyhledat Cretea. Což je prý nějaký titánský strážce u velké jámy v zemi. A chtěl najít... toho elfa se vzkazem. Tím asi myslel Corina," pohladil ji ještě jednou po tváři, pak se odtáhl a nasadil si plátové rukavice.
Aerin se otřásla, jak ji ovanul chlad zvenku, když kapitán opustil stan a před vchodem si připásal kladivo a štít.
"Díky za záchranu," řekla tiše, jako by tušila, že jiného díky se mu od ostatních nedostane. Skoro jako by věřila, že ji nemohl zaslechnout, jak jeho boty křupaly čerstvým sněhem.
Kapitán se jen otočil a usmál přes zlatem zdobený chránič ramene, pak se svou obvyklou přísnou maskou vykročil k ostatním stanům, v ruce kotlík čaje.


Netrvalo dlouho a táborem se krom skučení probírané družiny ozval křik hrůzy, když u provizorní stáje přistál zakuklený jezdec pokrytý námrazou, který se tvářil, že má v patách celé peklo a hladovou osadu trolů a řval:
"Honem, Creteus je v průšvihu, beru krumpáč, lano, věci... těpic, kapitáne," šála a klobouk se zarazily, pak se rozmotaly a na ostatní se díval rytíř Nightstrider, kterého naposledy viděli před několika dny v K3 luštit vzkaz od Lightbindera, určený Brannovi.
Lokl si od kapitána teplého čaje, pak se zašklebil, že v něm je málo rumu, a urychleně vysvětlil, co zažil.

Po nočním bdění se mu tehdy podařilo rozluštit vzkaz o drozdovi, který bude ťukat na těsnění u velké jámy v zemi v případě nouze a ukáže cestu k tajné základně beta, kde jsou dostupné všechny náhradní díly. Nebo poklad nejtajnější. Nebo tak nějak.

(Pan Kechi si několikrát nechal vysvětlit slovo drozd a trval na tom, že se spíše bude jednat o droida, vzhledem k dalším technickým obratům ve vzkazu, ale byl okázale přehlížen.)

Corin prý ihned po rozluštění vzkazu vyrazil k jediné jámě v zemi, kterou si pamatoval, obhlédnout situaci, než se ostatní prospí, a podívat se, jestli se Saya nevrátila do Lightbinderova "hrobu", nebo jestli někde konečně nenašla to nemluvně, které hledala.
Místo toho spatřil starého známého titánského strážce Cretea, jak je stržen k zemi přívalem "železňáků" a vláčen do jakési jeskyně na úbočí hory. Zkusil s nimi bojovat, ale začalo se jich najednou všude vynořovat tolik, že práskl do wyverny - a zjistil, že v K3 už na něj nikdo nečeká.
A tak ho tu měli v celé kráse, třikrát sláva.

"Tihle strážci přeci nejsou jen tak smrtelní, nebo ano? Ten na titánské cestě po boji s námi vypadal, že bude chvilku mineralizovat a příště s námi srovná skóre," poznamenal pan Kechi.
"Moc se nebránil - tak jako tak, je to Sayin spojenec, takže mu pojedeme pomoci. Navíc věděl spoustu věcí, které by se železným neměly dostat do pařá-"
"Brann se za ním nad ránem vydal také," dodal kapitán Falanthir, "pokud kvůli nikomu jinému, jemu pomůžeme. Nenecháme v bryndě nejznámějšího cestovatele Azerothu, navíc toho, komu vděčím za vaše zdraví."
Posbírali výstroj, dosnídali a ujistili se, že po "kletbě", kterou trpěli, zbyla jen zarudlá kůže a pocit slabosti. Tedy tak se zdálo.


O nějakou dobu později u "jámy v zemi" někteří pochopili, že těsnění je jen obrat pro pečeť, pokud neovládáte staré trpasličí runy a odborné termity.
A že droid a drozd mohou být jedna a ta samá věc.
Také, že se nevyplácí svěřit velení akce mecha-slepici, které se v okamžiku, kdy senzory zjistí nebezpečí, zvětší do velikosti taurení chýše, pobíhá kolem a zobe cokoli, co se pohne.


Pěšky následovali slepici a našli stopy rozbitého létajícího stroje, kterým létával Brann, stopy boje a rozmlácené končetiny "železných"... a také stopu, jak bylo cosi těžkého taženo do svahu k jeskyni. Všechny stopy končily prostě a pustě skalní stěnou, na které nedokázali objevit žádný mechanismus.
Navíc, když stěnu zkoumali, začalo to v nižších částech jeskynního systému opět kovově dunět... a kolem nich se protáhlo pár stínů, které nedokázali spatřit více, než koutkem oka.

Až jeden z nich předstoupil přímo před ně, aniž by pozdravil, blízko a bez obav. Krvavá elfka, zdálo se. Celá v bílé, s bílou kočičí maskou.
"Sayo?" tázal se rytíř Corin šokovaně.
"Nesso?" vyhrkla Aerin.
"Kel'Rease?!" zařval kapitán Falanthir hlasem naznačujícím dvacet ostrých a měsíce úklidu latrín, pokud se hraničářka okamžitě nenahlásí po vojensku.
"Sestro?" Strážce Narlen Kel'Rease sklonil zmateně kuši.
"Zabijte ji!" požadovala Ave a Corin se na ni rozlíceně otočil.
"To je přeci Say-"
V tu chvíli promluvila a všem bylo jasné, že to Nessaa není. I proto, co řekla.
"Vaše Nessaa Kel'Rease hnije na dně močálu i se dvěma dalšími z Elrendaru. A vy se budete brzy rozkládat také. Všude kolem."

Vyhnula se ladně Corinovo pokusu o obejmutí a polibek, Narlenově střele i noze, kterou jí nastavila Avelion. Utekla ven a oni za ní, cestou udeřila do mechanické slepice a jednou ranou ji zničila.
Ozvalo se hvízdnutí a pak zvuk máchání obřích křídel. I křik vystrašených wyvern, které nechali venku.
Byla v sedle draka a nedecentně se jim vysmívala, jako by je chtěla k něčemu vyprovokovat, poletovala jim nad hlavami - Corin a Avelion se sebrali, ulovili každý jednu vyplašenou wyvernu a vydali se za ní. Zbytek družiny musel čelit dalšímu útoku železných z hlubin jeskyně.


Při pronásledování elfky nakonec v chrámu Invence narazili na zraněného Branna... měl tvář rozdrápanou jako od zvířecích drápů a jedna ruka mu bezmocně visela v divném úhlu.
Po transfúzi trochou elfího piva, které u sebe někde Corin našel, se trpaslík zdál ještě zelenější, než předtím, tvrdil jim, že se vidí dvojitě, ale pomalu se probral a nechal se "ošetřit".


Brann jim poradil směr, kterým ta "bestie" letěla. Ujistil Corina, že tohle tedy není Lightbinder, protože tu by poznal. Naopak, že tahle osoba se severem motá už hodně dlouho a má mnoho tváří a ani jedné se nedá věřit. Navíc už ji viděl strpět tak neslýchané rány neshodující se se životem... a vždy se obnovila, až ho to děsilo. Kam jde, tam zanedlouho vládne stín a zoufalství.


Dohnali ji na pokraji jednoho z opuštěných titánských chrámů a skoro to vypadalo, že se nechala sledovat schválně. Po jejím bílém převleku nebylo ani památky - od černé masky splývala hříva bílých vlasů, která je nenechala na pochybách o tom, že s onou malou dámou již měli tu "čest".
Tehdy, v Dragonblight. Nedaleko tuskaří vsi, když cosi provedla s obří posvátnou perlou a poštvala tak na ně Oacha'noa a stínové běsy.

Zaslechli část jejího rozhovoru s dalším titánským strážcem, kterého dosud nepotkali. Oslovovala ho "Lokene" a nechovala k němu přílišnou úctu. Zdálo se, že oba mají společného pána, který nemá slitování s těmi, co neuspějí.
Žádala po Lokenovi výměnu životů těch, co ji sledovali až jemu pod nos, za duši někoho jménem "Moonwolf". Loken se ale zdál mimo, hovořil o dokonalém čistém světě bez zkažených ras, křičel na ni a vnímal ji jen zpola. Pak jedním ze svých rozmáchlých gest elfku srazil stranou tak, že odletěla až ke sloupu na kraji chrámu, o který křupla a už se nezvedla. Její drak, který číhal na okraji, s křikem odlétl.
Avelion nechápala Corinovo počínání, když se rozhodl tam dolů vletět střemhlav, zvednout zkrvácené tělo před sebe do sedla a uletět. Následovala ho, sršela hněvem a volala za ním, jestli "to" "oživí", aby "to" mohli mučit.
Vrátili se do jeskyně, kde čekal zbytek družiny s wyvernami, a když Corin položil tělo elfky na zem, zjistil, že pomoc světla patrně nebude třeba. Brann nepřeháněl o nepřirozené regeneraci. I přes všechnu zasychající a omrzlou krev šlo vidět, jak se jí pomalu rovnají končetiny a zavírají rány.
Avelion se natáhla a sejmula elfce masku, zatímco Corina napadlo jí spoutat ruce před tělem, než se probere a kapitán Falanthir jí vzal zbraně.


Elfka se zanedlouho probrala, nenávistně si je prohlédla a byla uvítána pohlavkem od Avelion, který jí oplatila krvavým plivancem do tváře. Kapitán Brightspear zrzku nepoznával, zdála se jako posedlá chutí zajatce mlátit či zabít, jen co byl bezmocný v poutech.
Aerin poznamenala, že cosi podobného už u Avelion sledovala při evakuaci pevnosti, kdy zesměšňovala a mučila spolu s Lithiri Windrunner vězně v poutech.
Avelion se ospravedlňovala tím, že "to" provedlo cosi se starým artefaktem a chce totéž udělat s dalším, a pak se stane něco zlého. Nikomu už ale neřekla, odkud tyhle vědomosti má, navíc "to" ji provokovalo výsměchem, i když "to" bylo v poutech.
Když elfku udeřila po několikáté, zavelel kapitán odchod - a Corin Nighstrider se ohnal, aby zrzku držel dál od spoutané bílovlasé, zatímco pan Kechi stoicky zajatce omráčil krumpáčem. Jako by se něco nehezkého začínalo dít i s nimi samotnými.
V tu chvíli je Aerin upozornila, že přítomnost zajaté elfky asi nějak vyprovokovala železné k dalšímu pohybu. Země se třásla a oni tentokrát místo boje chytře zvolili ústup.


Zastavili se až v táboře před Ulduarem a poslali wyvernu pro zraněného Branna do Mimironova chrámu. Strhla se další hádka o tom, kdo bude vyslýchat koho a jak, kdo bude mučit koho -a jak - a skončila tím, že kapitán odešel i s Aerin stranou k runovému kameni a nevrátili se několik hodin. Vypadalo to, že se tam kapitán modlí, ale po nějaké době šlo z dálky sledovat koulovačku a stavbu rodiny sněhulákových.
Avelion uraženě zalezla do stanu a litovala, že za sebou nemá jak prásknout dveřmi.
Pan Kechi, patrně inspirován mechaslepicí, která s ním dopoledne komunikovala za použití lidského hlasového modulu, začal "vylepšovat" svou průukumnou veverku. K překvapení přítomných trolů a lidí, co ho sledovali, jí nakonec namontoval brýle pro rentgenové vidění. Veverka pak dlouho uraženě seděla bokem a trhala si hlavičku packami.
Rytíř Corin Nightstrider, který všem oznámil, že výslech zajatkyně povede osobně, hodil spoutanou elfku do dalšího stanu, svlékl se do polonaha a vlezl za ní. Pro jistotu zatáhl vchodovou plachtu.
Strážce Narlen nad tím znechuceně zakoulel očima a vzal si první hlídku u východu. Už chvíli na to si zacpával uši.

---

Díky za RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi
Díky RpGM Eranon za spawn zlých železňáků a Lokena, i za super ztvárnění drozdodroida a Branna Bronzebearda
Celé album je zde

Neznala ji, ale zdála se milá. Když stála dál po větru, tedy.
Hawke do sebe obrátila pohárek toho, čemu rusovláska ve velice odvážných šatech říkala "burbon". Svět se zahoupal a roztočil - a to myslela, že už je na tom s výdrží lépe...
Kapitán měl opět zpoždění - netušila, co ho sakra nutí znovu odkládat cestu do Silvermoon, ale dal přímý rozkaz ani nehnout zadkem ze Shattrath, dokud se nevrátí.
Nenáviděla čekání.
Opřela si loket o bar a bradičku podepřela dlaní a sledovala bosé nožky rusovlásky, která mezitím stihla vylézt na pult a dala se do tance.
Tradiční soumrak v Taverně na konci světa.
Hawke znovu zašilhala po láhvi zrzčina "burbonu" a nalila si druhý pohárek, ruka se jí trochu chvěla.
Zrzka jí vesele mávala a tančila po baru kolem ní, měla rozparky na šatech odvážně až k pasu. Na svůj velice podroušený stav se pohybovala obratně - zatím nikomu nerozlila pití. Nějak si ale ze zad zapomněla sundat obouruční meč, což trochu znervózňovalo barmana a pár vyšších či stojících hostů. Kdykoli se zrzka pokusila o piruetu, vrhali se k zemi a nadávali.

Pan Kell, který ji měl doprovodit k mágům a pak teleportem do Silvermoon, na ni trpělivě čekal stranou a kroutil hlavou s poznámkou, že "ve službě" se pití moc nehodí. Otázka zněla, kdy by jim pak ale končila služba. Dokud byli členy pevnosti, sloužili pořád.

Elfka, která sebe samotnou označila jako Engiee, se náhle natáhla na baru a Hawke stihla tak tak uhnout a zachránit láhev burbonu jednou a pohárek druhou rukou. Zaklonila se na své stoličce a rychle druhý pohárek vypila.
Engiee zvedla rozjařenou omlácenou tvářičku z barpultu, sáhla si na naražené čelo a optala se všech štamgastů kolem:
"Máš lízátko?"
Jeden z hostů kývl s tím, že má a že jí ho ukáže za rohem v soukromí, ale dostal loktem do žeber od podmračené Hawke.
Engiee se obrátila na ni.
"Lízátko?" zaškemrala.
Hawke si povzdechla, odložila lahev a pohár a pomohla Engiee dolů z baru, pak zalovila v bagáži u svých nohou.
"No, mám tu jen tuhle panenku od Corina. Mám pocit, že už ji nebudu potřebovat," podala zrzce opentlenou panenku ve skandálně krátké sukénce a kývla na ni, pak se otočila zpět k baru a sedla si znovu na vysokou stoličku.
Engiee k sobě přitulila panenku a začla hopkat kolem, pak se zastavila u Hawke. Nahnula si pořádně přímo z láhve a vrátila ji před Hawke na bar skoro prázdnou. Hawke láhev naklonila a prohlédla, zvedla jedno obočí, otočila se k zrzce, která opět škytla:
"A máš lízátko?"
Hawke si povzdechla a zakroutiila hlavou, elfka tedy odtančila s panenkou k nedalekému stolu, kde si zapaloval dýmku tauren.
V tu chvíli Hawke zalehly uši, zavlály vlasy a nadskočila, jak jí hned za zády zařval kapitán Balahen:
"Hawková?! Odkdy TY chlastáš?!"
Leknutím shodila prázdný pohár z baru, ale na zem nedopadl, kapitán se bleskově sklonil a chytil ho nad zemí, pak ho postavil zpět.
"Od té doby, co vy jste přestal," zamumlala a on ji k sobě prudce otočil i se stoličkou a přelétl jí očima tvář.
"Děje se ně-"
"Nech ji, je to hodná teta," elfka, sama starší než Hawke, se jí zastala a při své vášnivé snaze vstoupit mezi kapitána a Hawke, se předklonila a provedla to, co se opilým občas stane, když přeberou. Přímo na kapitánovy naleštěné boty.
Balahen zařval hnusem, odstrčil zvracející Engiee, učinil jasné gesto znamenající nástup-venku-ihned a odešel.
Hawke poslala polibek na rozloučenou barmanovi, sklouzla ze stoličky a následovala kapitána, pana Kella v patách jako stín. Tauren pustil dýmku a zvedl za šaty ze země malou opilou elfku tak, jako se bere zlobivé štěně.

"Našel jste, co jste hledal?" optala se Hawke venku, kde si kapitán otíral boty o prvního nešťastníka, co mu přišel pod ruku a tvářil se podezřele. Goblin, který doufal, že prodá sešmelený fel, byl rád, že utekl jen s pár kopanci.
"Ne. Šlo o Valendise, nechal jsem ho na bezpečném místě... ale je pryč."
Hawke se zakuckala.
"Prosím? Vy jste ho nedal do vazby ke scryerům?"
Kapitán s tichým hněvem zakroutil hlavou.
"Nemohl se odtamtud dostat sám. Vysadil jsem ho na jeden z ostrovů za pustinou, kam nikdy nikdo nelétá."
"Takže může být kdekoli," poznamenala suše. Proč ji to nepřekvapovalo?
"O koho se jedná?" pan Kell na chvilku sejmul svou roušku a zadíval se na oba.
"Hledaný vrah, který už roky vede vendettu proti Cerothovi a členům pevnosti, za to, že on ve velení scryerů nechal vyvraždit jeho rodinu."
"A Ceroth je tam někde venku. Sám," dodal pan Kell. "Proč mám pocit, že nás lord poslal z cesty schválně?"
Podívali se na sebe a rozeběhli se k portálům.
"Měl se tu s námi sejít, třeba tu bude čekat..."

Zarazili se při pohledu na elfku v bílé róbě, kterou jste nemohli přehlédnout, i když byla drobounká. Jako by i v přítomnosti naaru prozařovala temnotu kolem sebe. Stála se skloněnou hlavou u A'dal, jako by se modlila nebo o něco prosila.
"Lady Astrae!" kapitán i pan Kell klesli na koleno a ona se otočila, po tváři jí sklouzla slza.
"Mám zlé tušení," řekla tiše a zoufale těkala očima od jednoho k druhému. "Ceroth mi řekl, že cosi dokončí a vím, že je zraněný," pohlédla do dlaně, ve které držela prsten se znakem sedmi hvězd. Jedna z nich se mihotala jako by hasla.
"Vím, kde jsou," řekl Balahen náhle. "Zůstaňte zde, lady, dovedeme ho zpět vpořádku. A toho druhého už utéci nenechám," kývl na Hawke a Kella a vykročil ven ze sálu.
Minul taurena, který k A'dal nesl koberec stočený do roury, ze které koukala opilá zrzavá hlava tázající se na lízátko všeho kolem.
"Walane?" Eynor se vrhla taurenovi kolem krku a dala se do pláče. Taur vedle sebe postavil kývající se koberec a povzdechl si, pak jí obětí neobratně oplatil.


Seskočili z wyvern před nejvyšší věží Firewing point, stál zde osedlaný bílý talbuk, pokrytý prachem z auchenaiské pustiny.
Rozhlédli se po stopách a odrazili několik členů zdejší nové "osádky".
"Jak jste věděl, že bude tady?" pan Kell zkontroloval Cerothova talbuka a ohlédl se ke kapitánovi.
"Právě tady se spolu utkali věrní prince a scryeři. Valendis a jeho rodina sloužili princi. Cerotha pokládali za zrádce - a on velel scryerům, tedy těm, co je zradili," Balahen prohledával každý kout.
"Slyšeli jste to?" okomentovala Hawke výkřik z horní části věže. Bez otálení vyrazili k portačnímu orbu a použili jej, tak se stali svědky souboje, kdy dvě čepele zvonily o jednu a ani jeden ze soupeřů neměl navrch.
"Lorde Cerothe-"
"Nepleťte se do toho! Tohle je věc cti-" požádal je elf v bílé a jak se po nich ohlédl, elf v temné  kukle ho bodl.


Družina neposlechla; rozdělila od sebe oba bojovníky tak, že se k sobě nemohli dostat na dosah zbraní.
Zatímco pan Kell a kapitán Balahen blokovali Valendise, kterému strhli kuklu a vzali zbraně, Hawke se postavila před lorda Cerotha jako živý štít.
Začala hlasitá diskuse: Valendis vyhrožoval všem smrtí a zároveň si žádal konec nebo smrt; a stíhal se hádat i sám se sebou.
Ceroth mu slíbil "konečně klid", pak jemně Hawkovou odstrčil stranou.
Valendis náhle vytáhl z opasku rudý krystal. Soustředil veškerou svou sílu do něj a zaměřil jeho energii proti Cerothovi, kterého paprsek z kamene srazil na kolena - což byl patrně jiný účinek, než si Valendis původně sliboval.
"Ale jak... to-"
Ceroth si podržel levici na prsou a chabým gestem druhé ruky Valendise na okamžik uvěznil v proudu světla, zatímco kapitán Balahen poručil medvědovi:
"Přines".


Chvíli na to ze sebe Valendis otíral medvědí sliny a krystal byl doručen Cerothovi, který se unaveně zvedl ze země a sebral z ní svůj obouruční A'dalar.
"To je samotný Hněv srdce, který byl ztracen. Kde jsi jej našel? Ale to vysvětluje mnohé," Ceroth si krystal prohlédl a čekal Valendisova slova, která věc objasní. Tmavovlasý elf jen nenávistně zasyčel:
"No tak mě zabijte, je konec. Je to jedno! Kdo by tu chtěl zůstat s tím, co se chystá? Nejen Quel'Thalas bude v sázce a vy lovíte mne, místo toho, abyste si chystali žalozpěv," dal se do šíleného smíchu, "neviděli jste to, co já! Jeho moc! Jeho spojence!"
"Dostaneš na vybranou, jako každý. Jestli doopravdy chceš odejít, odpouštím ti," Ceroth ignoroval jeho hysterický křik a dokonce se smutně usmál, "zbude tu jen ten druhý, uvězněný ve stejném těle. A já budu konečně úplný, bez tvé neustálé přítomnosti v mé hlavě."
"Hraješ si na boha, zase!" zakřičel Valendis a ihned úpěnlivě zaprosil: "Nech mne jít!"
Ceroth pomalu kývl a otočil krystal proti němu.
Valendis se zhroutil v bolestech na zem, jako by zaplál zeleným plamenem.. Vojáci rozpačitě stáli kolem a nedovolili si zasáhnout, protože nic nechápali... až po chvíli se kapitán ujistil, že elf... žije. Okamžitě sáhl po provaze.
"Valendis Kaer'Menan již není hrozbou. Nechte ho být. Sejdeme se dole pod věží a vyrazíme do Shattrath. Je konečně čas se vrátit domů, do Elrendar," Cerothův hlas zněl klidně a možná i šťastně, potom na všechny kývl a vykročil zpět k translokačnímu orbu, jeho bílý plášť za ním zavlál.


"Co to udělal? Co jste to udělali?" Hawke zůstala nepohnutě na místě a zněla, jako by svět měl skončit.
"Nebudu ani za mák věřit tomu, že tahle zrůda je bezpečná. Nechci krev dalších, které odpraví, na svých rukách," Balahen sejmul ze zad kulovnici a zamířil na Valendise. Pan Kell raději vykročil k orbu za Cerothem a neohlížel se.
Hawke se okamžitě postavila mezi kapitána a Valendise, který si broukal něco sám pro sebe, seděl na zemi a rýpal kolem sebe jakési trolí znaky.
"Uteč," sykla přes rameno, ale elf na zemi jako by ji nevnímal.
"Hawková, už zase?!" Balahen sklonil hlaveň od elfčina čela k jejímu výstřihu, pak spustil pušku k boku. "Tohle jsme si snad už vyjasnili, nestřílím lidi do zad, ani na útěku. A on nejde nikam, dokud neřeknu jinak."
"Má tolik informací, které si Sunhand měl poslechnout... proč lord tak pospíchal pryč? Navíc Valendis byl to jediné, co zdržovalo Goriana od aktivit proti pevnosti... dostal se mu blíž, než my všichni-"
"Jestli ho chceš vyslechnout, je tvůj... ale pospěš si, protože má před sebou poslední vteřiny, než ho uklidím na místo, kam světlo nepřijde, jak je rok dlouhý," kapitán se otočil na patě a šel stranou, podmračeně ji sledoval.

Hawke se otočila se a klekla si před Valendise, zvedla jeho tvář za bradu k sobě. Elf zamrkal, jako by se jí lekl.
"Tohle je důležitější, než my dva nebo scryeři a mrtvý princ Sunstrider. Ani netušíš, jak mne mrzí, vidět tě takhle na dně, byl jsi zábavný nepřítel."
"Vše už je jedno," usmál se, "ani Varedis s ním nic nenadělal a to je ten nejlepší lovec démonů, jakého znám. Nemá smysl utíkat. Ani bojovat. Můžeme jen čekat."
"Nenávidím vyčkávání," stiskla jeho bradu a zabodla pohled do jeho očí, ".... řekl jsi démoni? Vím o černé letce a o jeho dodávkách vajec do Netherwing... o paktu s orky... o překladišti felu v Caer Darrow... ale démoni?! A kdo přesně je Varedis?"
"Můj bratr," Valendis dopsal trolí báseň o třech verších na zem a vzhlédl.
Kapitán se mezitím zastavil na kraji věže, se sprostou písničkou o skřetech rozepnul poklopec a začal močit dolů nehledě na skupinku farstriderů, která se blížila od Shattrath.
"Uteč, Valendisi," zopakovala Hawke tiše a znělo to jako prosba.
"Není proč. Brzy stejně nebude kam. Nebude nic. Navíc i pro vás si zanedlouho přijde armáda, kterou proti městu z mrtvol Auchindounu staví bláznivý exarch Maladaar. Ani jeden svět není dobré místo pro dovolenou," elf se znovu klidně usmál a v tu chvíli je oba dostihla ruka kapitánova v těžké rukavici.


Smetl Hawke stranou a svázal elfa pevnými uzly zkušeného námořníka, pak pískl na svou wyvernu Haraku a začal Valendise vláčetk ní, aby ho přivázal k sedlu.
"Lord Sunhand říkal-" namítla Hawke.
"Nenechám ho zase pláchnout, i když je lord pacifista, který dá druhou šanci i tomu, kdo ho už jednou zabil," odvětil kapitán a v tu chvíli se od orbu ozvalo hromově:
"Co se to tu zase děje?! Dal jsem vám jasné rozkazy nechat ho být a vydat se se mnou do Shattrath," Ceroth Sunhand stál u portačního orbu a zelené oči mu doslova hořely hněvem. Mezi jeho stříbrnými vlasy prokvétaly zlaté prameny a celý jako by byl vyšší, než když ho viděli posledně.
Hawke zacouvala, pak se jen přitiskla k jednomu ze sloupů a zadívala se přes okraj plošiny dolů.
Její oči se zaměřily na jakousi rychle pohyblivou červenou tečku tam dole. Neslyšeně se kolem nich protáhla k orbu a zmizela.
Blázni!


Co se dělo na věži, nebylo určeno pro veřejnost, ale přesto o tom jdou mezi posádkou nějaké drby. Povídá se, že Valendisovo spoutané tělo z ní ten večer padalo dolů, ale dole jej nikdo nenalezl, jen pár stop končících uprostřed paloučku v lese.

Ceroth Sunhand se prý za soumraku vrátil k Eynor Astrae u A'dal zcela vyměněný - jeho vlasy jako by zase získaly zlatou záři a do rukou se mu vrátila síla. Povídá se něco o tom, že pak s ní na pár dní zmizel a nechal svůj doprovod čekat. Také, že Scryerská taverna několik dní nepřijímala žádné hosty.



Kapitán Balahen strávil pátráním po uprchlíkovi i proti rozkazu několik hodin. Nenalezl nic.

---

Díky za super RP: Avelion, Balahenovi, Cerothovi (na více altech), Engiee, Kellovi, Bestoffovi
Díky za screeny Cerothovi a Avelion.
Celá galerie je zde

21.1.2014

Pan Kechi skončil s opravou veverky pod bádavým pohledem Branna Bronzebearda, který se u ohně dával do kupy ze svého posledního dobrodružství.
Sněhulák u runového kamene se zdál dostavěn, a tak Falanthir a Aerin přišli s tvářemi červenými od mrazu také k ohni, kde už seděla uražená Avelion a občas očima střelila ke stanu, do kterého si zalezl rytíř Corin k výslechu zajatkyně.
Narlen už u něj dávno nehlídal, raději sledoval pana Kechiho při práci.

"Měli bychom jít. Určitě  jim neuniklo, co se dělo. Jeden zůstane hlídat tu elfku, ostatní musí zkusit najít velitele kultu," rozhodl kapitán Falanthir, "Narlene, dojdi pro Corina."
Mladý farstrider polkl, pak si raději narazil svou kuklu s falešnými kly a vyrazil k zavřenému stanu. Chvíli před ním kašlal, ale když nepřišla žádná reakce, zaklepal na bednu před vchodem.
Stále ticho.
Narlen Kel'Rease se podivil, rychle rozhrnul plachtu u vchodu a nahlédl dovnitř.
"Pane?!" zavolal přes rameno po tom, co uviděl. "Asi máme problém!"

Zadní stěna stanu byla rozříznutá a po zajatkyni ani stopa.
Zato v kožešinách a houních se válel polonahý rytíř Nighstrider, tvář měl tak trochu do modra a na vlasech námrazu.
Vytáhli ho ven, co nejblíž k ohni, ale nedařilo se ho probrat.
Bolestí, chladem, teplem ani hrozbami.
Jediné, co pochopili, bylo, že není mrtev, jen spí - během kapitánových pokusů o kříšení si ho totiž přitulil do kravaty a div ho nezardousil. Chtěl po něm hubičku.
Avelion odběhla pro lékárničku a poznamenala, že všechny stany jsou zezadu rozříznuté. Zajatkyně se za dobu jejich lelkování stihla vybavit a ještě je okrást.

Odšroubovala lahvičku s domnělým čpavkem a přistrčila ji Corinovi pod nos, z flakonku se ovšem zvedl třpytivý obláček, po jehož vdechnutí provrátil oči i kapitán, kterého si rytíř stále držel u těla, i upadl do bezvědomí a zavalil tak Corina.
"To si děláš..." vyštěkla Aerin.
"Tohle nechápu?!" Avelion začala studovat lékárničku, se kterou si očividně někdo pohrál bez jejího vědomí.

Buzení dvou oplechovaných chlapů je doopravdy noční můra. Nakonec Avelion kapitánovi něco pošeptala, on se podvědomě rozmáchl kladivem dřív, než otevřel oči. Sestřelil tak k zemi Aerin, vyrazil Avelion zub a jediný Narlen stačil uskočit.
Falanthir se probral za mnoha nadávek a klení, zkontroloval ostatní, a pak se vrátil ke Corinovi.

"Musí to být nějaká magie," zamumlal a zašeptal krátkou modlitbu, po které z jeho prstů zazářilo světlo a on se dotkl Corinova spánku.
Kouzlo očisty byla první věc, co zabrala, Corin Nighstrider konečně otevřel očka a rozmyslel si - při pohledu na kapitánovu pásku přes oko - chtít pusu na dobré ráno.


Byli v průšvihu. Elfčiny stopy vedly nahoru do jedné z budov, hlásil Narlen Kel'Rease. Zmizela celá její výstroj až na pár drobností...
A zmizel Lightbinderův pečetní prsten, kterým Corin dokázal otevřít sarkofág v Ledové hrobce.
Pokud "kult" šel po Týrovi a ona teď měla klíč jeho strážce, dali jim do rukou ten největší dar, co mohli.
Corin Nighstrider se rychle oblékal do zbroje a se sakrováním si připjal meč.
"Chtěl jsem na ni být jen hodný a zahřát ji," dodal na svou obhajobu.
Aerin se tentokrát kupodivu zdržela sarkastických poznámek, místo toho si tiskla ruku na žebra a snažila se tvářit klidně.
Avelion si nechala panem Kechim ošetřit zraněnou čelist a zuby, pak řekla, že je připravená vyrazit kdykoli a nevěnovala kapitánovi už ani jeden pohled.

Brann jim popřál štěstí, ale sám nebyl schopen boje, řekl, že se místo toho pokusí najít Lightbindera a o všem jí říci, nechal si pomoci do sedla wyverny od jednoho z místních a rozloučil se.
Vyrazili tedy vzhůru k Síním Blesku, s obavou, co je tam očekává.


Bojovali doslova na pokraji vyčerpání, železných vrykulů přibývalo, jako by je snad vyráběli na běžícím páse. Občas přímo před jejich očima ožily sochy.
Aerin začala zaostávat a po jednom z delších bojů v sále plném živoucího ohně, musela na chvilku zůstat sedět a vydýchávat se. Kapitán Falanthir jí otřel ze rtů krev, kterou vykašlala, a jeho tvrdý výraz se docela proměnil.
Se strachem ji chtěl poslat zpět do tábora, ale ona zakroutila hlavou.
"Nejdu sama, navíc už určitě odřízli zpáteční cestu. A kdo ví, jestli se vůbec kdy dostaneme ven. Chci být s tebou," opřela se o něj a vstala.
Falanthir ji pohladil po tváři:
"Dostaneme se ven. A nikoho tu nenecháme," řekl se svou neochvějnou paličtostí a vedl je dál přes elementály ohně a blesku... a další, stále silnější železné obry. Jako by se blížili k pánu toho všeho.


Terestriální strážná věž jim vyrazila dech.
Chvíli jen stáli a dívali se široce rozevřenýma očima kolem, na planety vystavěné na odiv jako vzácné klenoty - tolik světů, které neznali...
Falanthir zůstal stát před jednou z nich, kolem které kroužily dva měsíce.
"Spanilý Azeroth," zašeptal okouzleně, "a Bílá paní a Modrý chlapec."


Na nějaké kochání se ovšem nebyl čas.
Spatřili ho na trůně v čele sálu... v celém jeho majestátu, který pomalu rozežíralo šílenství.
Primární strážce, jak ho nazval Brann.
Vrchní žalářník, který nakonec sám sebe zavřel do cely vlasní mysli.


Podepíral si hlavu a zamyšleně je sledoval, neučinil nic, aby je zkusil zastavit, jen je s výsměchem pozdravil, jako by očekával, že mu také nesou dary.
Pak stále stejně klidným a majestátním hlasem přešel k výčtu toho, co pro ně připravil on sám. A co jeho pán.
Ruka, kterou měl opřenou o podpěru trůnu, drtila malý pergamen a jeho nohy spočívaly na troskách těla jejich známého z Ledové Stepi... strážce Cretea.
Corin Nightstrider při pohledu na ležícího kamenného obra definitivně ztratil náladu. Ani nenechal Lokena dokončit jeho hrozby, vrhl do boje v první linii následován kapitánem.
Šípy ale titánské bytosti nic nedělaly, tak se po chvíli Aerin jen opřela o sloup a do boje dál nezasahovala. Jako by mu ubližovalo jen kapitánovo kladivo a magie pana Kechiho. Corinův meč zanechal sotva pár škrábanců. Někoho napadlo použít výbušniny. To teprve měli zjistit, že na exploze je Loken mnohem větším odborníkem, než oni sami.
Po několika explozích, které jim div neshodily celý sál na hlavu, Loken nakonec padl s větou, ze které je zamrazilo do morku kostí.
"Má smrt ohlašuje konec tohoto světa."

"Přehání," prohlásil pan Kechi, oprášil se a rozhlédl se kolem trůnu.
Corin okamžitě začal ohledávat těla obou strážců, zatímco Avelion také prohlížela trůn.
Falanthir se otočil k Aerin, aby ji ošetřil a jeho oči se rozšířily hrůzou. Ukázal přes její rameno a chvíli nebyl schopen slova.
Obraz Azerothu, na který předtím hleděli, planul jasným ohněm a jeho středem procházel silný proud světla.


"Co-co to říkal Brann o přeprogramování planety?" optal se kapitán bokem.
"Jen nějaké nesmysly o tom, že pokud se titáni nějak dozví, že i jejich strážci jsou zkažení tímhle starým běsem, zahájí proces re-originace. Stejně hloupost, viděl někdo z vás někdy ty titány? Vykašlali se tu na to a už se nevrátí," poznamenal pan Kechi zpoza trůnu trochu suše. Zrovna spolu s Avelion nalezl tajný prostor podobný sarkofágu, který už znali... jen ho nedokázali otevřít.
Corin vyrval z Lokenovy ruky vzkaz, ke kterému byl černou sametkou přivázaný prsten Lightbindera. Oddechl si a rychle jej znovu nasadil, pak přelétl vzkaz očima a zamračil se.

Ti, kteří se nevěnovali tělům na zemi a ani trůnu, dál s hrůzou hleděli na hořící Azeroth.
"Co znamená re-originace?" vydechla Aerin.
"Netuším, jestli to chceme vědět," odvětil Falanthir.

"Ty sloupy šeptají," řekla Aerin, hlavu stále opřenou o jeden z nich. Falanthir nakrčil čelo a přitiskl ucho k sloupu také.
Kamenem se neslo hučení, které teprve po delší době začalo dávat smysl a spojovat se do slov.

Důvěra je tvá slabost...
Naděje je iluze...
Vše, co znáš, vybledne a uschne...
Nakonec budeš sám
Zabij je, než oni zabijí tebe...
To nejsou tví přátelé, obrátili se proti tobě...
Teď máš čas se pomstít...
Není úniku... ne v tomto životě, ani v dalším...
Na dně oceánu i světlo musí zemřít...
Dokonce i smrt může zemřít...
Všechna místa a všechny věci mají duši... všechny duše se dají pohltit...
Rozhlédni se... všichni tě zradí...

Aerin unaveně zavřela oči, ale kapitán ji prudce otrhl od sloupu. Tohle se mu vůbec nelíbilo.
Pak pocítili, jak se sály hluboko pod nimi otřásly v základech.

"Ven. A rychle," zavelel kapitán, zatímco Corin se od trůnu přihnal s blond elfím miminem.
Nevypadal, že by ten nález a jeho původ chtěl vysvětlovat, takže zahájili taktický ústup. Aerin je zdržovala, nestačila jim a Falanthir ji ke konci musel podpírat.
Sotva vyšli na denní světlo, sesypala se a omdlela. Kapitán ji donesl do tábora a zahnal oba zbylé léčitele, začal ji prohlížet sám, přitom se pohádal s Avelion, která navrhovala, aby vzali Aerin do Dalaranu k mágům, nebo že ji ošetří. Nakonec se rozhodl odvézt ji sám.
Corin Nighstrider dítěti prohlédl plenky a pak ho trochu zklamaně předal Avelion se slovy, že chlapečka nehledal, že to musí být nějaká mýlka. I přesto to muselo být právě tohle nemluvně, jehož krev kdysi našli na zemi v jeskyni u K3. Avelion se konečně na chvilku zabavila a Corin se obrátil k ostatním s informací, která zněla jako další rána pod pás.

Podle dopisu od oné zlodějky v masce chystají tihle "železní" pro Týra nové tělo.
Je téměř hotovo a je na cestě na určené místo.
Schází už jen jedna "perla" a "duše".

Teď už i pan Kechi neochotně připustil, že je na čase najít Branna a žádat po něm vysvětlení.
Avelion mezitím trvala na soukromém rozhovoru s Aerin, která se sotva držela při vědomí, ale trvala na tom, že pokračuje dál - a pak chce odvelet k Argent Crusade. Avelion jí vykládala cosi o Altashovi, z čehož elfka pochopila sotva desetinu, navíc byl rozhovor velice záhy ukončen kapitánem, který viděl, že se dál neudrží na nohou.
Falanthir odnesl bezvládnou Aerin k wyverně a dal všem sbohem, jen Corinovi upřímně popřál, aby našel, co hledá. Měl ale své priority, před kterými velitel výpravy couvl a nechal je oba jít.

---

Díky za RP: Avelion, Cerothovi, Corinovi, Kechimu, Narlenovi (i když se některé věci řešily odděleně)
Díky za screeny: Cerothovi, Avelion; zdroj neautorských screenů: www.wowhead.com
Celá galerie je zde

Hawke si na nadloktí dotáhla provizorní obvaz z kusu plátna a použila k tomu zdravou levici a zuby. Přebrodila proud vody a co nejtišeji se kradla stíny Terokkarského lesa za svým cílem.
Sledovat nabubřele rudou elfí róbu v divočině bylo až příliš snadné.
Její cíl prošel mezi orky klanu Bonechewer naprosto bez zaváhání - jako by byl očekáván.
I když byla pevnost orků v ruinách, bylo těžké dostat se dovnitř nepozorována, zvlášť, když jí rukáv i obvaz začal prosakovat krví a nechávala za sebou mokré stopy.
Hlavní budova... Proč to vždy musí být to nejstřeženější místo, kde se něco děje?
Zaskřípala zuby, přikrčila se a podél stěny se kradla dovnitř za elfkou v rudé róbě.
Pak ji zaslechla - naštěstí hovořila orksky, takže neměla větší potíže pochytit každé slovo.

"...vzkázat upřímnou soustrast k smrti toho vašeho Vorpila. Máme tedy obchod pokládat za zrušený, nebo dodávka "prádla a luxusních textilií" do Labyrintu stále platí?" elfka zněla přinejmenším cynicky.
Ork byl příliš daleko za zdí, jeho odpověď neslyšela. Elfka v rudé róbě, kterou viděla zpoza rohu jen částečně, se nahlas rozesmála.
"Valendis Kaer'Menan už také není ve hře. A jeho rudý krystal mají Elrendarští. Něco mi říká, že se začnou shánět i po ostatních úlomcích... za tuhle informaci platbu nepožadujeme. Berte to jen jako varování, že s vámi bílé pláště patrně ještě neskončily."
"Jako by se kdy mohli dozvědět o tom, že jeden ze sedmi je u nás," ork náhle obešel roh a skoro zašlápl Hawke.
Elfka v rudé ho se zasyčením prudce chytla za rameno a on se otočil, jako by ji chtěl udeřit.
Koupil tak Hawke pár cenných vteřin, které jí stačily, aby zmizela z úzké chodbičky.
"O to tu jde. JAK by se to mohli dozvědět, že? Který by to jen mohl být, žlutý úlomek?" elfka naklonila hlavu na stranu a přimhouřila zle oči. Ork setřásl její ruku a vykročil ven.
"Tohle raději nemělo znít jako hrozba, Lisaille," zavrčel a venku začal štěkat rozkazy na peony, aby mu osedlali vlka.

Hawke se chvěla na jednom z ohořelých trámů u stropu, držela balanc a modlila se k vířící prázdnotě, aby dřevo nepovolilo.
Lisaille stála ještě chvilku na místě a hrála si s přívěškem připomínajícím černého fénixe, zamyšleně se dívala za orkem, pak pomalu vykročila také.
Po dvou krocích ji zastavila kapka krve, která jí dopadla na tvář.
Elfka ji setřela prstem a prohlédla si ho, pak zúženýma očima střelila ke krovu.
Hawke skočila dolů a srazila ji tak nohami k zemi, překulila se a octla se za elfkou s čepelemi v rukou.
"Scryerská děvko," zasyčela Lisaille a vzduch kolem jejích rukou vzplál ohněm.
"Nejsem Scryer," opáčila Hawke a udeřila.
"Sloužíš jim, nejsi o nic lepší," Lisaille z dlaní vyslala proti Hawke proud plamene a zrzka se tak-tak dokázala vyhnout, sekla elfku mečem přes bok a dalším kouzlem dostala zásah přímo do hrudi - tentokrát stínem, který jí vyrazil na chvilku dech a srazil ji na kolena.


Lisaille si přitiskla ruku na bok, kde jí skrze drahou látku rudé róby prýštila krev a zkusila se soustředit na další ohnivé kouzlo, ale Hawke se pohnula stranou, proskočila za jedním ze zlomených trámů a udeřila na ni zezadu.
Čarodějka se octla na kolenou s jednou z čepelí pod bradou a vlasy taženými nazad. Zvrátila hlavu a nenávistně si Hawke nad sebou prohlédla.

"Co to bylo za krystal a kde mají orkové podobný? Mluv, máš ještě pořád šanci odejít živá a s pěknou tváří," Hawke měla druhý meč už zase na zádech, zcela bezcitně rvala za elfčiny černé vlasy omotané kolem zápěstí.
Lisaille se dala do hysterického smíchu.
"Nepovím ti nic, obě víme, že jedna z nás odsud neodejde živá. I kdybys získala své odpovědi, zkusíš mne umlčet. A já tebe."
"Princ Sunstrider je mrtev, Scryeři a Shattered Sun zvítězili, Studna je zpět, nová a jiná... co to máš s nenávistí ke Scryerům a paktům s fel orky? S Koncilem Stínů? Proč v tomhle nesmyslu pokračujete a dělíte národ, ze kterého zbyly trosky?"
"Někteří z nás ještě stále mají důvod se pomstít zrádcům, jako je Sunhand!"
"Kde je Varedis? Ilidan je mrtev a Black Temple je prázdný až na pár zoufalců, co se tam ukrývají, žádní noví lovci démonů neexistují. A kdo kdy slyšel o lovcích démonů z rodu krvavých elfů? Tak - kde je Varedis?!"
"Měla by ses ptát jinak," Lisaille se přestala smát, "spíš: CO je Varedis."
"Bratr Valendise Kaer'menana, jak jistě víš, pokud jsi poslouchala ve Firewing Point. Cvičil ho Ilidan Stormrage osobně. Co víc potřebuji vědět, než to, jestli ještě žije a kde je?"
"Že někdy dílo a žák překoná svého mistra. A někdy, někdy se dílo vymkne kontrole. S Valendisem byly potíže, už když sloužil Princi Sunstriderovi a jeho bratr není jiný."
"Mluvíš o tom, kdo je tvůj skutečný pán, že? O tom, kterého měl i sám Valendis za větší hrozbu, než Pohromu nebo černou letku. Proč vlastně jde Valendis proti Gorianovi de Ray? Proč by proti němu šel i nějaký lovec démonů?!"
"I lord de Ray je součástí vyššího plánu. My máme nového Prince," Lisaille se bolestivě rozkašlala a v tu chvilku zvenku zazněl válečný ryk orků, řev medvěda a střelba z pušky. Hawke na chvilku povolila sevření a zbledla.
Ne, to se jí musí zdát!
Znala jediného lovce široko daleko, co měl kulovnici, která zněla takhle.

Lisaille se bleskově smýkla stranou, její ruce se fialově rozzářily a kolem ní se objevil temný štít stínu a arkány. Zamumlala kletbu v démonštině a Hawke odletěla až k protější stěně. Dopadla na čtyři jako kočka, okamžitě sáhla po druhé čepeli a rozhlédla se - ale Lisaille byla pryč. Slyšela ji utíkat ven z budovy.

Hawke vyrazila za elfkou a ve východu se málem srazila s kapitánem Balahenem, který právě tahal halapartnu z čarodějčiny lebky, kulovnici přes rameno.
"Do háj-" vypískla.
"Hawková!? Co tu sakra zase děláš?" Balahen otřel z čepele halapartny krev a mozek o elfčinu rudou róbu, pak se o zbraň opřel a zastoupil Hawke dokonale únikovou cestu. "Co má tohle zase znamenat?!"
Přes jeho rameno viděla naprosto "vyklizený" orkský tábor, ale patrně se nejednalo o dobrovolnou evakuaci. Jeho medvěd si ještě "hrál" se zbytky peonů, co nestačili utéci.
Polknula a narovnala se, čepele uklidila na záda.
"Sledovala jsem potencionální zdroj informací, který jste právě umlčel, pane" odvětila s přidrzlým výrazem. Pak se sklonila a rychle elfku prohledala. Nic. Jen ten černý fénix na krku. Vzala ho a sevřela v dlani.
Pak zasakrovala a chvilku zůstala klečet u těla.


"Valendis je v trapu. Už zase. Z Auchindoun se chystá útok na Shattrath. Je tu Gorian de Ray a já nevím, kam skočit dřív. A ty zdrhneš místo nástupu v Shattrath!" kapitán si ji přeměřil s přísným výrazem a ona dál zůstávala na zemi na jednom koleni a držela si ruku na obvaze.
"Jste Valendisem posedlý. A přitom jen on stál mezi Gorianem a pevností, Ceroth se tím, co udělal, zbavil... ah, to je jedno, je to stále to samé dokola. Místo Valendise byste měl najít Varedise, jeho bratra," pomalu se zvedla, "a Auchindoun vyřeším za vás, pane, slibuji. Mám nedaleko v horách skrýš, kde jsem už vše připravila. Jen jsem nechtěla nechat utéci tuhle... mrchu," pohlédla opět na mrtvou elfku s rozseklou hlavou, "nebo vám doopravdy nedošlo, čí jednotky teď obsadily Firewing Point? Kael'thas je mrtev a tihle mluví o novém princi. O dodávkách do Auchindoun i do Azerothu. Používá Firewing Point jako překladiště, stejně jako Caer Darrow."

Kapitán opřel halapartnu o zeď a založil si ruce na prsou:
"Proč mám pocit, že zase neříkáš vše? Kdyby to nebylo osobní, nejednáš tak zbrkle."
"Je to osobní. Poslední dobou JE pro mne Elrendar osobní. Krom toho jsem doufala, že najdu něco, co jsem ztratila. Tehdy, v Labyrintu, když mi vzali všechny moje věci. Zelený magický krystal s kapkou mé krve. Dar od assassina na odchodu. Pomocí něj věděl o mém bytí a nebytí a o tom, zda jsem v bolestech... a já o něm. Jmenoval se Maledict Ravenshade."
"A proč by stárnoucího vraha zajímalo něco takového?"
"Byl to učitel a přítel, pane. To on mne vykoupil z otroctví u orků. Viděla jsem podobné krystaly u Flairicy Amberdusk, Sabriell Bloodstorm, Avelion... možná jich rozdal víc. Ale varoval mne tehdy, že pomocí takového krystalu mne dokáže dobrý uživatel magie najít a sledovat i na stovky mil. Neměla jsem ho nikdy ztratit," začínala znít skoro hystericky.
"Takže to jsi hledala v Labyrintu?" vypadal, že mu právě došla spousta věcí.
"Pokud ho má někdo, kdo ovládá magii lépe, než já, ví o všem, co dělám. S kým jednám. Kde jsem a kdo je můj spojenec," Hawke zoufale zvedla oči, pak tasila čepele.
"Nedělej to, Hawková," varoval ji a sáhl po halapartně. "Možná jsi silná s mečem, ale ránu kulkou nezastavíš."
"Nemám na výběr. Nechci na vás strhnout pozornost kohokoli, kdo ten krystal má. Duel?" zaujala postoj, jako by se chystala k boji. Balahen se zadíval na její pravou paži, ve které očividně nemohla mít sílu, pak roztočil halapartnu a dvěma pohyby jí vyrazil obě čepele z rukou.
"Je tu další hrozba a ty vymýšlíš blbiny, Hawková," popadl ji za opasek a přitáhl blíž.
Zrzka jen zoufale sledovala své čepele daleko mimo dosah, pak se přikrčila, jako by čekala ránu.
Kapitán se k ní sklonil s tvrdým výrazem ve tváři, pak ji horce políbil na rty.
"Nejdřív práce, potom zábava. Do úsvitu budeš u brány do Auchindoun, nebo tě nechám hledat za dezerci."
Věděl, jak jí zavřít zobák, když ji konečně pustil, stála na místě a ruce se jí třásly, jednou si bezmocně sáhla na rty.
"Měla jsi s Auchindoun plán, který konečně vysvětlíš?" vyhlédl ven před budovu a písknul na medvěda.

"Mám spoustu výbušnin," odvětila a došla si pro své čepele. Pravá ruka už byla skoro "mrtvá", nemohla ji použít. Balahen se prudce otočil.
"Hawková, to místo už vytrpělo dost, zakazuju ti -"
"A když vaše slavná výprava za zabitím Maladaara selže, vyhrne se odtamtud armáda nemrtvých a smete to, co zbylo z Shattrath. Nebo je snad zachrání Naaru?"
"Ty nechápeš, co je tam pod zemí? Je tam prvotní světlo. Hrob Naaru."
"Jak tohle víte? Odkud? Vždy tvrdili, že to bylo mauzoleum drenejů. Jak víte... počkat. Takže Naaru může umřít?"
Kapitán se ostře nadechl a jeho klouby na násadě halapartny zbělely.
"Takže může umřít i to, které je v Shattrath? To těm uvnitř města moc jistoty nedává, že?" Hawke si znovu utáhla obvaz na paži, ze které jí na zem odkapávala krev.
Kapitán mlčel a díval se na noční oblohu.
"Dobře pane. Za úsvitu jsem u Auchindoun. Ale pokud vy a vaši hraničáři selžete, to místo poletí do vzduchu."
Otočil se do tmavé budovy s hněvem v očích, ale byla pryč.


Někdy tou dobou vyslyšeli Armiel Heartsun a Arthelir Brightbringer prosbu Nejvyššího anchority Almonena, který jim svěřil úkol prozkoumat Hrobky pod Auchenai kvůli podezřelé činnosti, kterou zaregistrovaly hlídky. Na cestu jim svěřil ochránce - vindicatora E'sira.


U karavany uprchlíků dostali bližší informace o aktivitě nemrtvých kolem Auchindoun a vykročili k hrobkám starých drenejů, poničených nedávným pokusem o vyvolání entity zvané Murmur. K jejich překvapení na stejné místo právě tou dobou mířila družina hraničářů z Elrendar keep vedená kapitánem Balahenem.


Zatímco se snažili dostat nějaké informace z malého drenejského chlapce a ducha dreneje Ramdora, který si očividně neuvědomoval, že je dávno mrtev, zato věděl o velkém zlu uvnitř, který prý vše dělá "hůůů" a někdo používá zrcátko duší.
Hawke si poklepala na opasek s brašnami plných výbušnin a ztratila se někde ve stínech se slovy:
"Vy si tu povídejte. Kapitáne, já zajistím perimetr."
Když si kapitán Balahen všiml její nepřítomnosti, nervózně pobídl ostatní dovnitř Krypt.
Oba šampióni Světla souhlasili se spoluprací, jen jim unikalo, koho to kapitán z Elrendaru slíbil zabít vlastníma rukama.

Zastavili se na pokraji dlouhé síně... spíše bezedné jeskyně, přes kterou se klenul hrozivý most.
"Neohlížejte se. jinak vás budou pronásledovat duše těch, kterým jste ublížili. Když se ohlédnete, přidáte se k nim," řekl jim klidným hlasem E'sir, sevřel svou zbraň a postupoval dál, aniž by jednou zaváhal.
"No, tak to bude pěkně dlouhej seznam," kapitán Balahen se zamračil a nadhodil si na rameni kulovnici.
"... a budete věčně bloumat po mostě a nikdy nedojdete jeho konce," dodal drenej vyrovnaně odkudsi vepředu ze stínů na mostě.
Balahen mrknul na medvěda vedle sebou:
"Slyšíš to? Sežere tě nemrtvá veverka, cos jí posledně rozkřupnul lebku, pokud se otočíš."
Hraničářka Salicia se za kapitánem zahihňala a stihl ji přísný pohled zelených očí. Pak vykročili na most.


Beze slova překročili most, každý pronásledován šepotem vlastních démonů, kteří lákali k pohledu zpět, křikem o pomoc či prosbami. Odolali a stanuli proti dalším schodům vedoucím vzhůru, nad kterými se ve vzduchu vznášel obrovský beholder, monstrozita podobná obří oční bulvě s tlamou plnou ostrých zubů. E'sir otevřel ústa k dalšímu vysvětlení, ale nebyli si jisti, jestli ho chtějí poslouchat.
"To je požírač duší, nebo také pozorovatel mrtvých," vysvětlil drenej polohlasem. "Prý pozře duše těch, kteří dojdou konce mostu a nejsou ještě mrtví, těch, co do říše mrtvých nepatří. Pohltí je a zajistí jim věčné utrpení v ohních a stínech Prázdnoty."
"Asi nás nenechá jen tak projít?" pípnul někdo, aniž by na to čekal rozumnou odpověď. Připravili si zbraně a modlitby ke světlu a vyrazili vpřed.


Boj byl čím dál těžší, E'sir jim vysvětlil, že se blíží k hrobkám největších válečníků a kněží, největších hrdinů minulosti - a kdo byl silný zaživa, je v moci nekromanta ještě silnější. Jejich navrácení do ne-života znamenalo hodně špatnou zprávu.


Pak na kraji největší hrobky celého auchindoun, kam došli na pokraji vyčerpání, se drenej zarazil a přiznal, že ani on sám netuší, co leží dál.
V čele sálu stál zády k nim exarch Maladaar, šílený kněz, který sesílal jakýsi rituál za pomoci zrcátka, které držel v ruce...

Vůbec si nebyl vědom malé postavičky s rusými vlasy, která seděla na hromádce výbušnin jen krok od něj ve stínu monolitu.
Držela v levé ruce gobliní zapalovač a v ochablé pravici konec doutnáku. S hlavou nakloněnou na stranu sledovala příchozí družinu... pak si toho všimli... celá místnost byla pokrytá sítí provázků vedoucí do každé možné praskliny ve stěně. Všechny se sbíhaly do jednoho vlákna, končícího právě v její dlani. Elfčin pravý rukáv byl i přes obvaz prosáklý krví a pravice "mrtvá", jen jim vysekla ironickou parodii na poklonu a dál je nehnutě a mlčky sledovala, jako by byli zvířátka v kleci.
Očividně během jejich bojů s nemrtvými nezahálela.

"Hawková, zešílela jsi?! Zakázal jsem-" zařval kapitán Balahen a exarch Maladaar si uvědomil jejich přítomnost a okamžitě obrátil svou temnou magii proti nim.
Hawke nevypadala, že by jim chtěla pomoci v boji, místo toho si hrála se zapalovačem a sledovala, jak Maladaar "krade" jejich duše a tvoří z nich obrazy, které ho poslouchají; jak z duší uvězněných v Auchindoun stvořil avatara samotné ne-smrti a poslal ho přímo na ně.
"Každý jsme dali své sliby," zamumlala, když to vypadalo, že družina prohraje svůj boj.

E'sir skončil na zemi a Artelir ho zaštítil vlastním tělem a mečem fénixe, Arivel seslala poslední zoufalou prosbu ke světlu... a v tu chvíli nastalo ticho... a do něj se rozezněla píseň naaru.


Oslepení náhlou září uprostřed temnot couvli a zaclonili si oči, když se nad nimi objevila bytost světla, to poslední, co by zde čekali.
"Říkal jsem to," zamumlal Balahen unaveně a padl na to zdravější koleno před bytostí světla. Hawke se přiblížila s divokým pohledem a zůstala stát na místě, paličatě zatínala pěst na levé ruce.
Kapitán Balahen po ní vrhnul velice zlý pohled a ona odvětila:
"Řekla jsem, že Auchindoun poletí do vzduchu, jen pokud vy a vaši lidé selžete. Teď už není důvod," založila si ruce na prsou a přezíravě sledovala "světelnou show".
V tu chvíli Naaru oslovilo je všechny, tak, že je zamrazilo:
"Po tisíc let jsem spočíval v Temnotě a živil se stínem, strašlivá bolest trhala mé tělo na kusy a já se nemohl bránit. Ale teď nadešla hodina světla a vzkříšení. Společně s vámi máme naději uspět..."
"Nikdy si nekleknu před nikým, kdo mne neporazil v boji," zavrčela stranou Hawke, zatimco ostatní včetně E'sira následovali kapitánova příkladu a padli na kolena.


Další slova Naaru ale způsobila, že se jí krev doslova ztratila z tváře.
"To, co hledáš, mladá Zirael Hawke, nosí na krku ten, jenž se zve Gorian de Ray. Jeho úmysly jsou nečisté a duše temná jako nicota."
"Co... jak víš...?" Hawke se zajíkla a sáhla si na hrdlo, kde poslední dobou chyběl její krystal, pak začala pomalinku couvat. "Ten sen o zrcadle pravdy... byla to-"
"Hawková," kapitán Balahen zněl starostlivě i varovně zároveň, ale i jeho zastavila další věta Naaru, při které se zatvářil překvapeně a na chvilku přestal sledovat zrzku.
"To, co hledáš ty, Garane Balahene, se skrývá v Nagrandu. Cestuj na západ k horám a vyšplhej vzhůru průsmykem."
"-chyba," vydechla Hawke, učinila pár kroků, a pak se otočila a opět se ztratila ve stínech.

"Arivel a Arthelire, vaše srdce jsou čestná a dobrá a váš příběh dnes začíná a jeho konce ani já nevidím. Budou jej však provázet veliké a slavné skutky."
"Děkujeme za povzbudivá slova," zašeptala Arivel na kolenou a Arthelir se poklonil ještě hlouběji. Naaru zazářilo paprskem světla na fialové krystaly za sebou.
"Tam, vezměte jedno ze zrcadel duší. S jeho pomocí budete moci odčinit veliké zlo."
"Ale co mám hledat?" podivil se kapitán Balahen, jako by stále ještě přemýšlel o tom, co mu řeklo Naaru. "Celý můj život je cesta... bez cíle."
"Možná je. A možná tam najdeš něco, co tě na ní posune dál."

Naposledy nad nimi zazněl šepot Naaru a jeho zářící podoba zmizela... a píseň dozněla.
Zadívali se jeden na druhého a zjistili, že každý třímá v ruce fialový krystal vyleštěný tak, že se leskl jako zrcátko.


V taverně Na konci světa bylo rušněji, než obvykle, hemžilo se to zde taureny, dreneji i orky, jako by se chystal nějaký svátek... nebo snad bitva?
Salicia se podle rozkazu měla hlásit právě tady. Kroutila hlavou nad výpary z lokálu, jako dobré místo pro nástup jednotky se jí to moc nezdálo.
Od Auchindoun Hawkovou neviděli, jen její místy krvavou stopu směřující na sever k Shattrath. Kapitán Balahen se někde nad městem očividně bavil neúčelným létáním na wyverně a lord Sunhand byl už třetí den k nesehnání. Salicia se mračila na barmana,opírala se o luk a odmítala nabídku roztodivných nápojů se slovy:
"Jsem ve službě."

Pak přišel a jeho zlaté vlasy do lokálu vnesly až příliš mnoho světla: pamatovala, že nedávno měly barvu sněhu z Winterspring. Sám lord Ceroth Sunhand, na rtech podivně mladý a šťastný úsměv.
Když mu pochválila přeliv, zadíval se na ni na chvilku tak zamračeně, že se začala bát o svou další vojenskou kariéru.
Konečně se objevil i kapitán Balahen a očividně znaven si natáhl jednu nohu vedle stolu.
Ceroth Sunhand se mezitím dal vesele do řeči s taurenem, který si stěžoval na zanícené kopýtko a Salicii rozverně pověřil, aby jim donesla nápoje a dala si s nimi.
Chtěla se kapitána na Hawke optat, ale zatvářil se tak nepřístupně, že před něj tedy jen postavila korbel piva a vrátila se ke stolu, kde zlatovlasý elf a tauren probírali výhody a nevýhody zbroje vyrobené z khoriové rudy.
Když se znova ohlédla k místu, kde dosud seděl kapitán Balahen, bylo prázdné.


"Zatraceně, Hawková, stůj! Řekl jsem, že nenechávám své lidi v terénu a všechny je vrátím domů! Navíc máš dvojí rozkaz se hlásit v pevnosti!"
Zirael Hawke doslova ztuhla záda, sevřela si levicí zraněnou pravou paži a zkusila se skrýt ve stínu. Přitiskla se zády ke stěně scryerské banky a zaklonila hlavu, na chvilku zavřela oči a polkla bolest.
Garan Balahen byl neúprosný, když byl něčemu na stopě.
Ale to dokázala respektovat, sama nebyla jiná. Mohl za ní poslat medvěda a našel by ji bez problému, on ale místo toho během chvíle nasázel kolem její skrýše řadu pastí a hodil jí pod nohy světlici.

Rozkašlala se a sklonila hlavu s vlasy mokrými po koupeli v jezeře. Pak, když sejmul kulovnici z ramene a zamířil k ní, prosmýkla se boční uličkou a vyrazila na plošinu Aldorů, jako by si chtěla raději koledovat o nářez od nich, než od něj.
A ničeho jiného, než nářezu se tam dočkat nemohla, vzhledem k tomu, že sama nosila cejch scryerského poskoka.
Ztratil se. Ulehčeně vydechla a nastoupila do výtahu nahoru.
Sotva vykročila z výtahu, stáli jí v cestě: on i Haraku. A ani jeden z nich se netvářil přívětivě.

"Hawková," pomalu seskočil ze sedla wyverny a došel k ní.
Na chvilku zatnula zuby.
"Nevrátím se do pevnosti, pane, nejsem bezpečná pro nikoho, dokud je to tak, že můj krystal má lord de Ray. Ví o všem, co dělám, kde jsem, s kým mluvím a co říkám.
Podle všeho je to zatraceně dobrý mág, přežil přeci pád do horoucího lávového jezera v Černé Hoře. Nebo všechny přiměl tomu uvěřit.
Poslouchají ho černí draci a jdou po něm lovci démonů. A přesto nikdy neudělal nic, zač bychom ho veřejně mohli napadnout či obvinit, pokud je v Azerothu," její hlas zněl hořce.
"Jsem chodící průšvih a vy mi ztěžujete moji práci. Bez vás se umím pohybovat tak, že mne nikdo nevidí," dodala skoro prosebně.
"Jen on ano," kapitán chmurně kývl a hleděl do hlubokého výstřihu bílé košile, kam jí po kapkách stékala voda z mokrých vlasů. Látka se jí celkem lákavě lepila k tělu.

"Začali jste být má slabina. Nečiním si nároky na nikoho z vás a přesto k vám cítím pouto. Nechci vás ztratit, pokud s tím dokážu něco udělat," Hawke si přitiskla znova ruku na zraněnou paži. Přes bělostný rukáv už zase prosakovala krev.
"Ale nemůžeš nás ani ohrožovat akcemi jako tou dnešní," kupodivu mluvil klidně, ruku na opasku s náboji do kulovnice.
"Garane," oslovila ho nezvykle osobně a prosebně, pak jí ale očima blýskla neplecha, "neboj, k tobě pouto necítím, na tebe někde čeká princezna ze ztraceného města plného pradávných pokladů," zazubila se, aby utlumila pravdu i bolest, kterou cítila. Ta nepocházela z její čerstvé rány.
"Prostě nedovolím, aby se k vám dostal skrze mne, v tom si rozumíme?"
"Princezna, hm," Balahen jí dál vytrvale sledoval výstřih a usmíval se, "leda abych se jí dostal do kalhotek, sebral poklad, a pak zmiznul i s medvědem a puškou do západu slunce."
Hawke se na chvilku zatřpytily oči, pak naklonila hlavu na stranu a dala se do smíchu:
"Pak doufej, že budeš chodit jen místy, kde slunce vždy zapadá a vychází, Garane Balahene."
"Už jsem párkrát byl i tam, kde žádné slunce není," prudce kývl a přitáhl ji k sobě za útlý pas, "schovám tě. Tohle je hotová věc, Hawková, stěhuješ se."
Hawke se zajíkla před jeho neústupností a zmlkla, hryznula se do rtu a pomalu kývnula.
Kapitán se sklonil a políbil ji na tvář, pak mrknul a začal ji líbat docela jinak. Elfka ho zoufale objala kolem širokých ramen a proti svému zvyku se dala tiše do pláče.
"Mám přátele u Maghar, dobře to víš," pošeptal jí, "musím jít podat hlášení Sunhandovi, ale ty vyraž okamžitě do Garadaru, postarají se o tebe. Schovají tě."

"Ty to nechápeš," zahanbeně si otřela nártem ruky tvář a na chvíli ji ještě schovala na jeho nárameníku, "vychovala mne orkyně v Barrens, která mne koupila z cirkusové atrakce. Mluvila o světě, ze kterého jsou, o ráji, který mi ukazovala na obloze..."
"Je to tvrdý a nádherný svět a Nagrand je tím rájem," sklonil se k ní a pečlivě studoval, co šlo vidět z její tváře. Zrzka zavřela oči a zaryla se mu nosem víc do ramene.
"Když jsi mi ukázal Nagrand, pochopila jsem, o čem mluvila. A teď mne tam pošleš s tím, že mne sleduje někdo jako de Ray? Nechci," vzhlédla a do výrazu se jí vracela ta stará paličatost.
"Někde tam jsou ostatky mého strýce. A příběhy o jeho skutcích," kapitán se očima zatoulal k jihozápadní obloze, kterou už opět halil rudý soumrak.
"Neohrozím je - ani vás. Nechci na ně přitáhnout pozornost Goriana de Ray. Láme mi to srdce stejně jako představa, že by se ti něco stalo. "
"S tím nic nenaděláš," pokrčil rameny, jako by bylo třeba zmiňovat nezpochybnitelnou pravdu.

Byla chodící problém, jako vždy. Časovaná bomba, pokud by de Raye doopravdy začala zajímat.
"Dál na severu, ve Štítových horách, žijí orkové, co by se o tebe také postarali. Chci ale vědět, kde budeš," donutil ji zvednout tvář a zadívat se na něj.
"Mám nedaleko svou skrýš ve Skettis, stejně dobře mohu být tam. Jen já, střelný prach... a divoké hladové kočky," Zirael si podvědomě sáhla opět na ránu na paži.
"Dobře," řekl, a pak se zamračil při zmínce o střelném prachu, "to se mi už moc nelíbí. Ty výbušniny."
"Možná bys mne měl pro své dobro nechat jít a nepátrat po tom, kde jsem. Už mne napadlo, že ho... že ho nechám věřit, že mne dostal. Udělám ze sebe návnadu a vy budete mít čas na přípravy a průzkum. To je dobrý plán, ne?" natáhla se a zastrčila mu za ucho pramen rusých vlasů v gestu zase až příliš osobním na její obvyklou odtažitost a chlad. Pak sklopila řasy a ramena jí trochu poklesla, když viděla, jak se Balahen tváří.
"Bude to očekávat, jako cokoli, co podnikneš. A až to bude očekávat, bude to náš plán a ne jeho. Pak z jeho výhody uděláme svoji a bude to," pomalu ji pustil, jako by se do toho plánování příliš zamotal, "do té doby se ale opatruj a nestrkej nos do Azerothu. Ano?"

"Umím se o sebe postarat a nechci nikomu přidělávat potíže," zase tu stála ta drzá zrzka z taverny, co měla nějaký cíl, který ležel mimo jeho horizont. To se mu nelíbilo.
"Vím to," povzdechl si. "Musím běžet... pošli mi dopis, zprávu do pevnosti, a já se tady ukážu."
Hawke mu přejela ukazováčkem přes rty, pak se usmála sama pro sebe a odvrátila:
"Zapojím element nečekaného," promluvila zády k němu, "vím o osobě, kterou Gorian de Ray nepřečte tak snadno. Stejně jako neuměl přečíst Valendise. Al diel shala, kapitáne."
"Nechci tě ztratit, Hawková," zněl smrtelně vážně, "al diel shala," řekl jí a dál stál na místě.
"Teď jsi měl odejít a nechat mne. Dokud tu stojíš, mám chuť tě svlékat," poznamenala přes rameno.
"Světlo tě provázej," dodal ještě tišeji, pak se otočil, hvízdnul na wyvernu a zařval tak, že nadskočila:
"Haraku!!"
Když wyverna připlachtila blíž a on vyskočil do sedla, ohlédl se, ale po Hawke nebylo ani stopy.
"Sakra," řekl a plácl zvíře po boku.


Zirael se horní polovinou těla položila na bar a docela zapomněla, jak krátkou má sukni.
Byla to sotva chvilka, co sledovala kapitána, jak na wyverně krouží nad městem a bylo jí smutno u srdce. Ale ten pohled stál za vzpomínku.
Stejně tak těch pár panáků s Harris Pilton a taneček s Kylene a Lonikou Stillblade.
Někdy tou dobou jí došlo, že u jednoho ze stolů sedí pán z Elrendaru a jeho doprovod a sledují ji, tak se raději ztišila a nenápadně šikanovala barmana.
Ignorovala vtipné poznámky i povzdechy, které se za ní ozvaly, jak houpala nohama ze zadkem vystrčeným do vzduchu a dál ležela polovinou těla na baru a držela barmana za kšandy.
"Pošl... posl... pošlu poslední vzkaz. Zrzavému kocourovi co čeká, která toulavá kočka se ozve. Nadlouho poslední, savvy?" jako by to chtěla potvrdit, škytnula si, pak marně na hlavě hledala klobouk, který chvíli předtím ztratila. Její rusé vlasy se rozlily dopředu na bar, jak se předklonila ještě víc a objednala si dalšího panáka.

"U slunce, co měly znamenat ty výbušniny? Jedna jiskra a pohřbilo nás to tam všechny. Mohla jsi nás všechny zabít," zavrčela Salicia, která u baru čekala na další pití pro lorda a jeho taureního společníka a nesouhlasně si prohlížela Hawke.
Hawke ji okázale ignorovala a vytáhla z výstřihu cizokrajnou květinu rudou stejně jako její vlasy. Na chvilku na ni přitiskla rty a položila ji na bar. Pak si dala toho panáka.
"Ne, nemohla, dokud jste žili, tak zněl můj slib," odvětila pak a nechala u květiny kousek poškrábaného pergamenu - barman obojí vzal a skryl pod pultem.
"Neodpálila jsem to jen kvůli vám. Kvůli... Garanovi," Hawke kývla hlavou na stranu, šarmantně se usmála a rozloučila se s barmanem.
"Čeká mě dlouhá cesta, přej mi štěstí, modrá hubo."
Barman se na chvilku zatvářil dotčeně, pak jen zakroutil hlavou:
"Světlo Naaru dosvítí všude, ale ne na dno sudu, Hawke."
"Měla by sis jít lehnout," trvala na svém Salicia, když odhadla její podroušený stav.
"Ležet budu v hrobě. Do té doby toho mohu dost změnit," Hawke sklouzla z baru, prošla kolem hraničářky a pohladila ji po tváři. "Do té doby naděje neumírá."

Farstriderka se zamračila, uhnula a sledovala zrzku ve skandálně krátké zelené sukni, jak své dlouhé nohy protahuje před krčmou a na někoho něco volá, pak se vrátila k taurenovi a elfovi.
"Mohla nás všechny zabít," zažalovala a Ceroth se na okamžik zadíval ven. Rychle zase odvrátil oči a zčervenal.
"Nemyslím, že to měla v úmyslu. Je to věrná duše, i když řeší věci po svém a jde svou vlastní cestou. Bojím se, aby neskončila špatně," dodal svým obvyklým otcovským tónem, který Salicii trochu přiváděl k šílenství.
Jak takhle může mluvit na kohokoli? I na někoho, kdo ho chvilku předtím chtěl zabít? Sdílela kapitánův názor, že měli Valendise odpravit jednou pro vždy.
"Uh, je mi líto, že jste ji viděl v tomhle stavu," řekla jen a zkusila jeho soucitný tón napodobit, "řekla bych ale, že to nemá v hlavě v pořádku, natahala do Auchindoun tolik výbušnin, že by ho to zvedlo do vzduchu... a pak zmizela.
Jedna jiskra a já, kapitán i ti dva další jsme byli rozpláclí po stěnách. Nebo spíš pod nimi. Museli jsme to tam po ní uklid- zajistit."
"Jak říkám, řeší ráda věci po svém, a neříkám, že vždy nejlépe. Mimochodem, kde je kapitán Balahen? Měl mi podat hlášení o vaší akci v Auchindoun a jeho předchozích... záležitostech. Asi to tedy zbyde na vás, hraničářko."
Salicia těžce polkla a zahrozila pěstičkou někam k obloze nad Shattrath.


Kapitán Balahen se posadil vedle Haraku na nejvyšší plošinu nad městem a drbal zvíře v husté zrzavé hřívě.
"Dobře víš, že to nejde," skoro jako by přesvědčoval sám sebe a wyverna se otočila a olízla mu tvář, div ho neshodila dolů do Shattrath.
"V Azerothu pro tebe není hnízdo ani podnebí. Místní wyverny by tě patrně nepřijaly, jsou strašně namyšlené. Nebo by tě okradly a zmlátily," kapitán se zadíval na poslední záblesk slunce zapadající daleko za horami Nagrandu a zakroutil hlavou. "Život je fakt... děvka."

---

RP se zúčastnili: Hawke, Ceroth (na několika altech), Balahen, Avelion, Profi, McNavara, Kell, Bestoff
Díky za screeny: Avelion, Cerothovi
Díky za skvěle sehraného E'sira i D'ore RpGM Eranon.
Díky všem za dokonalé RP a omluva za "povídkový" ráz tohoto záznamu; bylo tak učiněno na několikeré přání. A nakonec i proto, aby sklerotici měli kde dohledat to, co stačili in RP zjistit a OOC zapomenout.
Neplakejte ani nejásejte, Zirael Hawke se ještě do záznamů vrátí.
Celé album je zde.

Po Falanthirově odletu bylo v táboře dlouho ticho, přerušované jen občasným pláčem dítěte, které neměli čím nasytit. Mimimo uprostřed Northrendu se ukázalo být obrovskou přítěží. Zatímco někteří navrhovali poprosit o péči o něj taunka, jiní ho chtěli odvézt do sirotčince v Dalaranu a dalšího napadlo použít jistý sarkofág, ve kterém bezpečně spala malá Anya Evenstar.
Tak jako tak - potřebovali najít Branna a říci mu, co se stalo v Síních Blesku a co tam viděli. Zjistit, v jak moc velkém jsou průšvihu.
Avelion vyčerpaně spala, tak se mezitím rozhodli v rychlosti prozkoumat místa, kde dříve narazili na stopy Lightbindera i Branna samotného, ale Brannův tábor byl prázdný, stejně tak chrámy Strážců.
Nakonec je napadlo navštívit opět Ledový Hrob. S Corinovou pomocí začali otevírat sarkofág, umístili do něj řvoucí nemluvně a Anya se ani neprobudila. Právě, když se chystali celý mechanismus zavřít, zaslechli za sebou syčivé zvuky, které zněly nepříjemně povědomě.


Ani jeden z nich neměl chuť se nechat znovu nakazit tím, co už jednou museli léčit za pomoci titánského stroje s dosud nejasnými následky.
Zaútočili první a na dálku, jakmile byly bytostí stínu a masa na dostřel.
Po vítězném boji zjistili, že jejich potíže mají teprve začít.

Anya byla vzhůru, vylezla mimo sarkofág, dožadovala se pozornosti a odmítala se vrátit zpět.
Holčička hovořila plynule elfsky, obecnou řečí i orksky, což je docela zarazilo. Nakonec se rozhodli, že jakmile vyřeší akutní situaci se sílícími útoky jejich nepřítele, odvedou ji do Dalaranu a zkusí jí najít náhradní rodinu.



Nad obrovskou jámou v zemi jako by cosi zaslechli, nahlédli tedy dolů, a pak se dovnitř spustili na wyvernách: spatřili Branna nedaleko jeho opraveného létajícího stroje, jak hovoří s elfkou v bílé nad parazitickým mechanismem, který jim očividně dělal starosti


Corin se nedokázal zcela udržet zpět, vrhl se k elfce v bílé, ale ta jej chladně požádala o souboj o Lightbinderův prsten, který získal zpět v Síních Blesku.
Místo toho, aby s ní zkřížil zbraně, předal jí ho bez váhání, zatímco Narlen zvažoval útok a střelbu na ni a pan Kechi měl plné ruce práce se dvěma děcky naráz.


Brann se po jejich zprávě o dění v Síních Blesku zdál docela vyděšený, a na dotazy k "reoriginaci" planety pronesl:
"...nový počátek. Vše, co známe, se vrátí do prapůvodních elementů a z nich titáni znovu stvoří život. Ale jiný, než je teď. A my toho svědky nebudeme."
A zda existoval způsob, jak tomu všemu předejít?
Snad jedině zabránit průzkumníkovi, kterého titáni po smrti Primárního Strážce Lokena povolali, aby ohodnotil stav planety jako špatný... a pokud už ji takovou shledá, tak mu zabránit, aby titánům odeslal svou zprávu. Třeba za použití hrubé síly a destrukce.
Brannův tip byl, že to celé se odehraje v Ulduaru, kde bude určitě nejmocnější komunikační zařízení - a kam Loken poslední dobou shromažďoval své síly, ostatní strážce i obry, kteří pro něj pracovali. Samotného Ignise, kterého se báli zbytky ledových obrů sloužících Hodirovi.

Zatímco mluvili o potřebném rychlém sledu akcí a kroků, které musí bezpodmínečně učinit, a Corin se snažil vemluvit do přízně elfky v bílé připomínkou událostí, o kterých ostatní neměli ponětí, svět kolem se otřásl.
A pak znovu.

"Dokázali tu věc rozhýbat a vedou ji sem!" vykřikla Lightbinder, vyskočila na svého protodraka a vznesla se kamsi nahoru.
Následovali ji, ale už cesta z jámy všem zmrazila krev v žilách.
Tedy... ten výhled vzhůru.
Byla toto monstrum ona věc, kterou Loken chystal jako nové tělo pro ztraceného Týra? Přeci nebyla dokončená podle vzkazu, který četl Corin! Chybělo "jedno oko" a "duše"? Nebo vzkaz špatně pochopili?

Say:

Dole pod nohami toho monstra spatřili bílou nepatrnou postavičku choulící se ve sněhu a třímající svůj meč zářící světlem, protodrak poletoval kolem obrovy hlavy jako moucha a snažil se ho odlákat.
Bytost se ale sunula pomalu k jámě v zemi, na jejímž dně ještě stále byl Brann Bronzebeard.
Jako by právě tam ležel její cíl.


Zkoušeli nemožné - zastavit to pomocí výbušnin, magie, zbraní... dokonce se k nim přidal náhodně kolem cestující tauren.Když byli na pokraji sil, napadlo kohosi deaktivovat bytost ranou do jejího zářícího oka - to druhé jako by bylo slepé.
Po přesném zásahu šípem se kolos sesypal k zemi s rachotem, který musel být slyšet až za horami v Dalaranu.

Vítězové?:

Rytíř Corin Nightstrider od té chvíle vzal situaci pevně do rukou - pomohl ošetřit zraněnou Lightbinder a nakázal panu Kechimu vyhledat pomoc mágů v Dalaranu a umístit tam, pokud možno, obě děti.


Narlen Kel'rease měl vyhledat Avelion, zpravit ji o situaci a hlásit se v pevnosti Elrendar.


Brann Bronzebeard mezitím slíbil zalarmovat ligu průzkumníků a pohlídat vchod do Ulduaru.

Corin sám se vydal později za Avelion do tábora a požádal ji, aby pro jejich boj sehnala spojence na severu. Zrzka se chopila šance udělat jednou něco správně a s nově nalezenou sebejistotou vyrazila na svou výpravu za taunky, rytíři Ebenového meče, vojáky Argent Crusade a do chrámu aspektů v Dragonblight.

Corin sám se vydal na soukromou schůzku s Lightbinder, jako by ji ještě o něčem chtěl přesvědčit. Patrně nedopadla úplně tak, jak si představoval. Jako by krom hrdinovy denní rutiny - záchrany světa - byla pro něj celá výprava do Ulduaru velice osobní.

Změnila ses...:

Rozloučil se s Lightbinder a vydal se na cestu zpět do Azerothu, poprosit o pomoc dávné spojence. Čas ale pracoval proti nim.

---

Díky za RP: Avelion, Corinovi, Cerothovi, Kechimu, Narlenovi, náhodnému taurenovi, Profi a všem nevinným obětem v Dalaranu.
Díky za spawny zlounů a lore-wise RP Branna Bronzebearda i za úžasnou malou Anyu: RpGM Eranon/Cerroth+.
Díky za screeny: Ceroth
celé album je zde
Až svoláte všechny potřebné, těší se na vás tedy RP instance Ulduar. Ozbrojte se po zuby, svolejte posily a zařiďte si na nedělní odpoledne co nejvíce času. Jen budeme doufat, že tam vše bude fungovat.

Neodolám a připojuji důkazy toho, jak pan Kechi vyjednával s malou Anyou o "ubytování, novém domově a spojenectví" v Dalaranu a jak jí ukázal vše, co má takové zdravé tříleté děcko ve městě znát.

Výchova dítek v Dalaranu:

Po příletu na Krasus Landing:
Anya: "Jůůů tady bydlíííš...?"
Kechi: "No... ne, já jsem tak trochu bezdomovec. A nemusíš každého zdravit."
Anya: "Blý den... blý den...  blý den...!"

Před krčmou na chudáka afk trola:
Anya: "Jéé pan tloll!"
Kechi: "Pan troll spí."
Troll: "Nešpím! Trollové nikdy nezamhouří oka."
Anya (překládající panu Kechimu): "Tlollové spí na očích."

Krčma u prašivého zvířete:
Kechi: "Odpracuji si útratu. Jsem dobrý bodyguard a léčitel a technik a umím opravovat."
Anyin překlad: "Je to boditát, létitel a tetonik a umí uplavit všecko."
Uda the Beast: "Uplavit? Pán je tedy námořník?"
Anya: "Jojo, on umí všecto."
Uda: "Áha, tak mu řekněte, že si s ním zítra přijde promluvit kapitán."
Anya ke kechimu: "Zítla plíde tapitán!"
(aneb kterak se pan Kechi nechal najmout k námořnictvu, aniž by tušil)

Když se urozený magistr, který na chvilku usedl vedle ní u stolu, rozpačitě odtáhl a nakonec si odsedl, Hawke věděla, že to rozhodně přehnala s pitím. Zaklonila se na zdobené elfí židli a opřela si hlavu o zeď za sebou.
Jenže potřebovala potkat Jeho. A bylo jen pár míst v Silvermoon City, která navštěvoval pravidelně. A Jeho... jste nemohli potkat střízliví, jinak to končilo rozbíjením nábytku a zubů.

Dokonce měla pocit, že se vedle ní na chvilku objevila ta blond paladinka z pevnosti, Ashia Quel'Serrin, a chtěla do ní nalít melounový džus. Pokus nedopadl valně, navíc elfka očividně nerozuměla varování, které se jí Hawke snažila sdělit.

Držela raději oči zavřené, protože se svět stále trochu točil, poklimbávala a poslouchala zvuky taverny, jednu nohu na své cestovní brašně. Z opilého polospánku ji probral zvuk facky, která sedla.
Elf v rozhalené bílé košili a se šavlemi za červenou šerpou, jakou nosívají námořníci, stál před barmankou. Blbě se usmíval a držel si ruku na zarudlé tváři, do které mu právě padl černý culík.
Povzdechla si, zvedla brašnu a vrávoravě vstala. Došla až k němu a položila mu ruku na rameno:
"Kierane Moonwolfe? Zdá se, že potřebuji hrdinu," oslovila ho smrtelně vážně.

Elf se rozmáchle otočil, div ji nesestřelil lahví rumu, kterou držel v druhé ruce. Škytl si.
"D'moiselle?" prohlédl si ji od výstřihu po oči a zase po výstřih a kýval se jako rákos ve větru ze strany na stranu. Usmál se, naklonil blíž. Jeho dech byste mohli stáčet a prodávat.
"Promluvíme si na bezpečnějším místě," odrazila loktem jeho pokus rozvázat jí šněrovačku a kývla hlavou k východu. Chvíli pak čekala, než se za pomoci šavlí vysekal ze závěsů u vchodu, zatímco barmanka za ní poslala vděčný úsměv a vzdušný polibek.
Až bude tohle za ní, už nikdy se na alkohol nepodívá.


Zastavila se nad vodopádem kousek od Farstrider retreat a nadechla se čerstvého vzduchu. Bylo to dost vysoko, aby se sem nikdo nepřiblížil nepozorovaně. Vodopád hučel tak, aby je neslyšel nikdo, koho by přehlédla.
Hawke přeskočila na kámen přímo uprostřed proudu a ohlédla se za Moonwolfem.
Měl pirátský klobouk vražený do čela, "ladně" za ní hopkal s rukama rozhozenýma do strany a elegancí potrefené baletky. Hawke zkousla rty a opět se odvrátila, zadívala se k základně Farstriderů. Tohle nebyla dobrá doba na smích.
"Je toho víc, Kierane. Něco se kolem tebe chystá - podle Stínů tě hledala bílovlasá elfka v černé masce, které šla z cesty i cvičená zvířata. Hlídej si zadek," řekla. Otočila se zpět a sledovala ho, jak se kymácí s lahví rumu v ruce na stejném kameni jako ona, jen o kousek níž.
Měla pocit, že kdyby ho cvrnkla do nosu, skončí ihned v tůni nad vodopádem.
"O někom takovém jsem měl sen," napil se z lahve a pak jí nabídl.
Lehce zakroutila hlavou.
"Potřebuji, abys mne vnímal, než se zpiješ do bezvědomí. Aby sis zapamatoval tři věci. Provedu totiž strašnou blbost. Tři věci."

"Trois. Oui?" dál do sebe lil rum a zakláněl se u toho nad vodní hladinu. Odolávala pokušení do něj šťouchnout.
"Kdybys náhodou mluvil s kapitánem Balahenem, tak mu řekni, že jdu zkusit oblbnout Goriana de Ray. Když o mně dlouho neuslyšíte, buď jsem s sebou měla málo rumu, nebo ten talisman proti kontrole myšlenek, co mi prodal Griftah v Shattrath, nefungoval."
"Mon chére, pojď se mnou raději hledat mou loď, než svádět černokněžníky, takovou věc tam jistě mám také. Milosrdná Sestra je plná kouzel! Samé kouzlo!" Moonwolf nadmul hruď a opět se málem převážil nazad do vody. Gestem přitom naznačoval kouzla hodná spíše popisu nějaké vnadné prostitutky.
"Loď? Ty fakt nějakou máš?" zarazila se. "Myslela jsem, že ta mapa, co jsi měl pod polštářem ve staré pevnosti, byla vtip. Vypadala jako by na ní někdo označil poklad, ale nebyla vůbec popsaná, ani... čárka, jen nějaké pobřeží a ostrov. A něco, co působilo, jako by se do ní někdo vysmrkal."
"Lóď," Moonwolf pokýval a rozpřáhl ruce, jako by chtěl naznačit velikost, "taková pevnost na vodě. Plave to. Mám," široce se usmál a kývl.
Zirael si rychle prokřupala prsty.
"Mapa? Keksík?" Moonwolf očividně zase mluvil z cesty a zubil se, volnou rukou si začal na prst natáčet špičatou černou bradku a vrhat po elfce vilné pohledy.
"Ano ta mapa, co jsi míval pod polštářem, než shořela pevnost. Dělala jsem tehdy pokojskou a stlala všem postele. Ta tvoje byla tedy... prvotřídní humus," odkašlala si a narovnala se v zádech.
"Na té mapě nebylo nic, jen zátoka, ostrov, křížek... doopravdy jsem doufala, že jde o poklad! Než mi došlo, že si pořád jen vymýšlíš a už sám nevíš, co je pravda a co jsi kde nalhal. Půjčila jsem si tu mapu tehdy. Hmm, kam jsem ji..." začala se šacovat.
Kieran byl náhle nebezpečně čilý, pověsil lahev na opasek, natáhl se a chytil Hawke za šněrovačku:
"Kde ji máš?!"
Hawke vzhlédla, zrovna si šacovala výstřih, pak sáhla dozadu za pásek. Moonwolf ji okamžitě začal šacovat také.
Koupil dvě ostré facky, než odtáhl ruce a řekl:
"Uh," s pohledem dál upřeným na její výstřih. Dál se alespoň na dálku sápal prstíky.
"Dej sem mapu, makrelo!"
Hawke mu střelila třetí poliček, ale on se nedal odbýt a prozměnu jí začal sahat na zadek.
"Ta panenka!" Hawke se chytila za hlavu, "Měla jsem ji u té panenky od Corina Nightstridera, co mi dal k vánocům. Pod sukýnkou!"
Moonwolf se zarazil:
"Ty a panenka?" trochu si to rovnal v hlavě.
"Kam jsem tu panenku jen-" Hawke začala rychle prohrabávat svou brašnu.
"Ty máš panenku pod sukýnkou?" ujišťoval se Moonwolf a dál se kymácel na kraji kamene, "nebo sukýnku pod panenkou?"
"Ale ne, nechala jsem ji té opilé elfí holce v Taverně na konci světa, když jsme se vraceli... před tím s Valendisem. V Shattrath!" Hawke přestala hledat a vzhlédla od torny.
Moonwolf kroutil všemi prsty na rukou naráz, jako by váhal, zda ji uškrtit, nebo šacovat a koulel očima.
"To co je za přístav? Šutr? Šutrt?" křivil ústa, aby to slovo dostal ven.
"No, tak přesně tam jsem potkala tu opilou zrzku Engiee. Shattrath. Sháněla lízátko a já jí dala tu panenku. Zapomněla jsem, že jsem té panence pod sukýnku schovala tvou mapu."
"Mají tam dobré nevěstky? Hmm, panenky a lolity," Moonwolf roztáhl rty v širokém úsměvu, pak znovu zvedl láhev a lokl si.
"Jenže ta tvoje mapa je u ní. U té ožralé elfky. Rudé šaty, rudé vlasy, rozparek až ke krku a obouruční meč na zádech. Engiee."
Moonwolf byl duchovně ještě někde u lolit a očividně ztratil svůj původní cíl - mapu.
"Podívej, nestihnu se vrátit do Shattrath. To bude na tobě," zvážněla a potlapkala Moonwolfa po rameni, "Kierane. Tři věci."
"Plavba do Šutrátu! Vstříc nevěstinci! Jako za starých časů!" zubil se, zašpuntoval a zavěsil láhev k opasku, zamnul si ruce.
Hawke se natáhla ke konci šerpy, který měl Moonwolf uvázaný u jedné ze šavlí a udělala na něm uzlík.
"Tři věci," zopakovala tiše a klidně.

"Hledá tě elfka v masce a shání se po tvé duši."
"Jo, tos povídala," zasněně hleděl zářícíma očima do korun stromů. Hawke uvázala další uzlík.
"Pokud se nevrátím do týdne z pokusu oblbnout pana de Ray, budete potřebovat něco silnějšího proti čtení mysli, než mám já. Jestli je něco takového na tvé lodi, řekni si v pevnosti o posilu a najdi to! A nejdřív tu mapu, samozřejmě," držela v ruce šerpu se dvěma uzlíky a sledovala elfa, který stále bloudil pohledem nahoře mezi stromy, ruce sepnuté u černé špičaté bradky, jako by se snad modlil.
"Ach ta technika na kapříka," naznačoval ústy, "taky umíš?!"
Odolala a nevrazila mu další facku.
"Ty jsi můj hrdina a poslední záchrana, Kierane Moonwolfe. Protože tobě by do hlavy lezl jen magor. Budeš to ty, kdo ho nakonec zastaví," řekla naprosto vážně a zavázala na šerpě třetí uzlík, "to si pamatuj."

Moonwolf se na ni rozzářeně zahleděl:
"Tě to na kapříka naučím, chceš?" vklouzl jí rukou do vlasů a sevřel její rusé kadeře v hrsti, "Nemusíme čekat až na loď, plavčíku, můžeme to rozhoupat už tady," zavrněl.
Hawke zatajila dech před tím rumovým závanem, pak se ladně protočila, nehledě na vyškubnutý pramen vlasů, a zády k němu do něj drcla loktem, aby ho poslala vystřízlivět na dno farstriderského jezera.
Moonwolf rozhodil rukama do stran a začal jimi mávat v kruzích a snažit se vyvážit. Hawke se pomalu otočila, oklepala si z korzetu neviditelné smítko a zadívala se na jeho boj se zemskou přitažlivostí.
"Pořád je na tobě cosi sladkého, piráte," Hawke zakroutila hlavou a zvedla svou brašnu, pak se před ním zastavila a jedním prstíkem strčila elfa doprostřed prsou. Moonwolf okamžitě natáhl ruku s kloboukem dopředu a vyvážil se tak díky němu na špičkách, zůstal tak předkloněný na hraně kamene nad vodou a zoufale na ni vytřeštil oči.
Hawke se dala nahlas do smíchu, a pak si zmateně sáhla na rty.
"Ještě to umím-" podivila se
"Muž přes palubu!!" zaječel Moonwolf a snažil se z potupné pozice narovnat pomocí váhy klobouku... šlo to zatraceně pomalu.
Hawke mu zasalutovala na pozdrav, pak obratně uskočila stranou na břeh a rozeběhla se mezi stromy.
Hlasité šplouchnutí ji skoro přimělo se otočit a pokochat, ale měla moc naspěch.
Ghostlands. Krok dva plánu beta.


Kieran Moonwolf si loknul z láhve a podíval se na obě elfky u stánku. Dvě rozkošné prdelky uprostřed Tranquillienu: jedna v plechu, druhá v tmavé sukni. Narovnal si klobouk, vyždímal zbytek vody z rukávů a zahlaholil:
"Ahoj, krásky!"
Ta v tmavé sukni se šokovaně zadívala na raptora:
"Belore, čo je to za príšeru?"
Světlá zavrčela:
"No dovol."
První vysvětlila:
"Mám na mysli raptora, nie toho elfa."
Druhá natáhla prstíky k raptorovi:
"Ten je moc moc hezký. Ten raptor, ne elf... ua-" tak tak stačila ucuknout před cvaknutím čelistí.
Moonwolf si poopravil košili, přeleštil knoflíky na vestě a pobídl raptora bokem k elfím kvítkům:
"Copak, vy slečny, samotinké v těchto končinách?"
Ta v tmavé sukni se očividně urazila a hlubším hlasem řekla:
"Slečny?"
Kieran Moonwolf totiž nebyl zrovna ve stavu, kdy by rozeznal elfku od elfa.
"Neříkejte mi slečna. Když už, tak jsem Eryane Scarlet," zavrčela ta v plechu.
"Máš přece sukni," Kieran Moonwolf si dvěma prsty odtáhl dlouhé vlasy z obličeje za uši a pokusil se více zaostřit na tu vyšší tmavovlasou.
"A taky velký meč," zavrčela Eryane znovu.
"To je róba. Naozaj medzi tým neviete rozoznať rozdiel?" tmavá patrně také pomalu ztrácela trpělivost.
"Jo, umím, oboje nosí ženský. Savvy?" Kieran Moonwolf pokrčil rameny a tmavá trochu dupla.
"Ženy... a možno aj istí čudní muži... nosia sukne, mágovia nosia róby. Vlastne, ja som sa zabudol predstaviť. Som Faelin Darksun," elf v tmavé róbě se lehce poklonil, jen co si žádala ta nejodměřenější slušnost.
Kieran Moonwolf seskočil z raptora vedle stánku, přičemž se musel chvíli přidržet udidla.
"Kurdě ta země se dnes houpe."

Faelin zakroutil hlavou:
"Jazva, stratený medveď a opitý elf. Ani sa nečudujem, že sa to stalo."
Kieran Moonwolf se pokusil o poklonu s klasickým sundáním klobouku, ale málem se převážil na obličej. Načež popadl ruku elfky v plechu a mlaskl na ni rumový polibek:
"Kapitán Kieran Moonwolf, mademoiselle Eryane."
Zatímco elfka udělala ten nejznuděnější výraz, jaký uměla, elf vedle ní se podivil:
"Kapitán. To akože Farstriderov, alebo nejakej lode?"
Moonwolf si elfa prohlédl od hlavy k patě a dokázal u toho neupadnout vpřed ani nazad:
"Jistě, že lodě. Přece nedostižné a obávané galéry Milosrdná Sestra!"
"Máme jí znát? Neslyšela jsem o ní."
"No jistě, mluví se o ní od Booty Bay po Northrend."
Faelin se zamračil:
"Ani ja. Kde s ňou kotvíte? Tri roky som žil v Ratchete, ale aj tak som o nej nepočul."
"Proč bych vám prozrazoval své kotviště?" Moonwolf nebezpečně zašermoval prázdnýma rukama, "avšak, máte štěstí, hledám zrovna posádku na..." ztišil hlas, rozhlédl se a spiklenecky se naklonil blíž.
Elfka se odtáhla a zamávala si před obličejem rukou, jako by rozháněla rumové výpary z "kapitána".
"Faeline, nepůjdeme prozkoumat... naši práci?"
"Myslím, že to bude lepšie," kývl elf a také nepatrně zacouval.
"Výpravu za pokladem," Moonwolf pronesl tiše s důrazem na každé slovo. Pak škytl.
Faelin Darksun se k němu naklonil a také tiše odpověděl:
"Skús hádať, v ktorom otvore mám ten tvoj poklad?" pak na opilého elfa zamrkal.
Kieran Moonwolf se zatvářil zaujatě:
"Vy máte v otvorech poklad? Na to se podíváme!" zazubil se.
Elfka naklonila hlavu na stranu:
"Říkáš poklad?"
Moonwolf ji okamžitě poplácal po rameni:
"Výborně, plavčíku, beru vás!" zahlaholil a bylo mu zjevně jedno, že elfka dosud neřekla ano.
Faelin se mračil dál:
"Je opitý. Pochybujem, že ten poklad existuje a tá loď tiež bude len nejaká stará rybárska vec, čo by sa loďou ani nazývať nemala. A koľko krýs tvorí tú vašu posádku?" oslovil přímo opilého elfa sarkasticky.
Moonwolf chvíli počítal na prstech a dopočítal se ke dvěma.
"Mnoho!" prohlásil a zakýval se.
Faelin jen trochu ohrnul nos a mlčel.
"No, co čekat od suchozemské krysy v ženských šatech," odfrkl Moonwolf a obrátil se ke svému novému plavčíkovi, Eryane.
Eryane Scarlet se pomocí presence právě v tu chvíli proměnila v rozpadající se hnusnou nemrtvou věc. Opilý elf nadskočil s výrazem absolutní hrůzy.
"Ešte raz, je to RÓBA!" dodal Faelin ledově, zatímco si Moonwolf prohlížel vyděšeně elfku, pak sáhl pro klacík a začal ji s ním odstrkovat dál od sebe se slovy fujfujfuj.
"Nejsem zrovna ideální člen posádky," řekla rytířka smrti dutě, pak se opět vrátila ke své "běžnější" a méně ohnilé podobě, "a nejdu s vámi nikam. Mám tu práci a poslání."
"Hmm, to je dezerce, plavčíku?!" Moonwolf hrozivě pozvedl klacík.
"Pokud budete pokračovat, tak ze sebe znovu udělám nemrtvou a skočím vám kolem krku."
"Jak libo, ještě si to vyříkáme. Až se vrátím s pokladem."
"Ah, to beru. Pokud nějaký existuje."
"Ale jistě, je mapa, je poklad."
"A mapa je?"
Kieran Moonwolf se chopil sedla raptora a na druhý pokus vysedl, přičemž zvířeti nadával do kluzkých suchozemských ryb.
"Mapa je v Šutru," dodal sebevědomě a sáhl k sedlu pro rum. Se smutkem pak naklonil lahev hrdlem dolů: ani kapka.
"Dámy, at vám vanou příznivé větry," vysekl v sedle cosi jako mírnou poklonu a pobídl raptora kolem nich ke krčmě.
"Takže - do práce," řekla Eryane, když opilý elf zmizel a oddechla si, až se na Faelinově tmavé róbě usadila jinovatka.


Později toho dne byl prý Kieran Moonwolf viděn, kterak se v krčmě v Tranquilienu objímá s plačící rusovláskou a trolkou, minimálně dva z nich byli opilí pod obraz.
Trolka vypadala, že se ty dva snaží... oddat pomocí šamanského rituálu, protože mezi zrzčinými vzlyky špatně pochopila, kterého že to "hajzla, miluje, do háje".
Moonwolf se uklidnil při zjištění, že se nejedná o alimenty a že ho děvče doopravdy nechce. Dokonce nabídl pomoc na "loupežně-osvoboditelské" výpravě za záchranou koz v nejmenovaném panství na území Ghostlands.

Zrzka se tam podezřele dobře vyznala.
Zatímco on a trolka odváděli pozornost noční hlídky a nespavého majordoma objímáním se v bráně, náhle kolem nich procválala na plavém talbukovi vystrojeném do války a zamířila k Thalassian pass. Zkusili ji dohnat, ale byli pěší, neměli šanci.
Když zmizela v Morových zemích, Moonwolf vztekle praštil klobokem o zem a dupnul na něj, zatímco trolka si pomalu nasadila dřevěnou masku, zamumlala cosi o špatném znamení, otočila se a zmizela v lesích.


Hawke měla pocit, že naletěla sama sobě.
Slunce vycházelo nad přístavištěm, které sice bylo opravené, ale podle stop tu už dlouho nepřistála jediná loď. Domy na panství vypadaly opuštěně a v rozkladu, nikde ani stopy po obchodním překladišti, které tu mělo být.
Doufala, že snad pochopí něco víc, že najde alespoň ztracenou duši malířky, o které se mluvilo v pevnosti, té, co tehdy prý stále dokola malovala obraz zlatovlasého Goriana de Ray.
Nakonec ji nalezla, ale duch záhadně změnil své chování, tiše se chvěl nad jedním místem v prostoru a jen mumlal cosi nesrozumitelného v obecné řeči. Jako by se díval na prázdné plátno v rohu a teprve si rozmýšlel kompozici.

Nenašla nic - ani tajný vchod vedoucí do pašerácké skrýše. Ani stopy vozů nebo jízdních zvířat.
Povzdechla si, sevřela v hrsti trolí talisman ze Shattrath, pověsila si ho na krk a vyšplhala po rozpadlém schodišti na hradby celého panství, k hlavní obytné věži.
Vždy, když nebyly věci jasné na první pohled, pomáhalo se na ně zadívat "shora".
Bylo to tam, kdy ucítila cizí pohled v zádech, skoro jako by se jí někdo dotýkal. Když se otočila, stál tam. Vysoko nad ní, mimo dosah jejích zbraní, zahalený černým šátkem, ale nepopiratelně živý a zdravý i přes legendu o smrti ve vroucí lávě. Opíral se o drahocennou vycházkovou hůl a sledoval ji očima zářícíma jako stříbro.
Na cípu šátku vsazen do zlatého medailonu svítil její zelený krystal, kterého se teď dotkl a její nohy přimrzly na místě, aniž by mohla učinit další krok.
Gorian de Ray.


Neskočil na její předstíranou zradu pevnosti a nabídku spolupráce, i když mu ukázala ukradený tabard a plášť Elrendaru a nabídla své schopnosti zvěda a "uklízeče nepohodlných překvapení". Neuvěřil jí její dokonale sehrané divadlo.
Nebo měl spíš už dávno dopředu připravenou svou vlastní verzi jejího plánu.
Nakonec se jí podařilo seskočit z hradeb a utéci z dosahu jeho kouzla.
Teprve tehdy při běhu slepou uličkou narazila na nenápadné zamčené dveře, které předtím minula, vedly kamsi do podzemí, ale nebyl čas je otvírat. Sotva sáhla na jejich rám, ucítila na hrdle dotek jeho ruky v hedvábné rukavici a uslyšela ho promluvit přímo ve své mysli.
"Jistěže tě rád provedu po svém panství, Zirael. A ty meče hoď na zem, nebudeš je potřebovat."
Sevřel v pěsti trolí talisman, škubl za něj a někam ho zahodil, pak ji otočil čelem k sobě.
Ke své hrůze strnule sledovala své vlastní ruce, jak ji odzbrojily a odhodily milované čepele někam do tmy.
"Nemusíš se bát, bude se ti to líbit. Slibuji."

teaser:

---

P.S. O Hawke od té chvíle někdo neslyšel - její osud už byl stejně naznačen i na poradě v pevnosti, po které se tak hrubě ohlásil lord Lucius Andilien se svou žalobou na zloděje.
Některé dialogy z těch několika večerů RP bylo škoda nezachovat pro pobavení těch, co u nich nebyli. Takže opět omluvte obšírnost zprávy.
Tímto vítám Eryane a Faelina dodatečně do RP i do guildy a přeji mnoho zábavy i pevných nervů.
Díky za RP: admirálovi Moonwolfovi, Kenjun, Ashie, i padouchovi Nightblade a.k.a. Gorianovi de Ray.
Zdroj prvního screenu: www.wowwiki.com
Galerie

Povídá se, že se z dlouhých cest na severu a z Outlandu do pevnosti vrátil lord Ceroth Sunhand s celým doprovodem.
Také, že ho hned po průchodu portály v Sunfury spire viděli pokleknout na rudém koberci před lady Eynor Astrae s prstenem v ruce, což mohlo i nemuselo znamenat nic důležitého.

Uvítání v pevnosti bylo vřelé i rozpačité - mnoho vojáků se dosud nevrátilo ze svých misí, zato přibyli noví poutníci, hosté a spojenci.
Eryane Scarlet, vyslankyně Ebon Blade.
Faelin Darksun, kterého po boji s přesilou nemrtvých z dutého stromu u Brázdy zachránila Ashia Quel'Serrin, ne však jeho cenné zavazadlo a roky výzkumu.

Vrátila se i Nessaa Kel'Rease a donesla lordu Sunhandovi z cest dvě zlomené čepele, které ho rozesmutnily.

Tichý pan Kell a lovec Farsen u ohně hovořili o rytířích smrti a nechápali, proč se pletou do záležitostí Quel'Thalas.

Byl zde i Narlen Kel'Rease, nesoucí zprávy z Northrendu, stejně jako rytíř Corin Nightstrider se svou výzvou o pomoc na výpravě do Ulduaru.

Na hlášení se dostavila i hraničářka Avianna, která uklízela stáje trestem za import nevhodné milostné poezie do pevnosti (prý adresované lady Astrae).

Farstriderka Eyra Ryzal se pohybovala stíny a cosi očividně tajila, dokud se to samo neprovalilo při překvapivém dalším útoku na pevnost... a později jí zlomilo srdce zjištění, že pan Nighstrider je zadaný a patrně se hodlá ženit s matkou svého dítěte.

Nu a nakonec ze stínů vystoupil i hraniční generál Emerald Nurimu, který pomohl při boji se zelenými draky, kteří se na pevnost snesli chvíli poté, co začalo rokování.

Útok zelených:

Teprve po poražení posledního zeleného draka i drakonida se Nessaa, Ashia a Eyra přiznaly ke svému dobrodružství, které začalo již v Bažinách Zármutku, a k vlastnictví dvou objektů, které chce jakýsi "Pán noční můry". Poprosily o pomoc s hledáním zbylých tří světových stromů.

Rytíř Corin umluvil na svou výpravu na sever i generála Nurimu, nalákal ho na slávu, krveprolití a dobrodružství.


Nakonec došlo na překvapivé zjištění, že se v pevnosti vyskytují minimálně čtyři páry, které v nejbližší době chystají svatbu, i když některým musel být termín "svatba" dodatečně vysvětlen.
Aby se stav vyvážil, začal se hledat i vhodný kandidát na pohřeb.

---

Díky za... místy chaotické... ale rozhodně zábavné RP, kterého se účastnili:
Avianna, Ashia, Ceroth, Corin, Emerald, Eryane, Eynor, Eyra, Faelin, Farsen, Kell, Narlen, Nessaa a minimálně tři náhodní kolemjdoucí.
(Na Teleronův polonahý tanec uprostřed smrtelně vážné porady dlouho nezapomeneme. Snad si draci pošmákli.)
Díky RpGM Eranon/Ceroth+ za "přepadovku" z noční můry.
Galerie

---

Screeny s kouzlem nechtěného:

Emeraldův božský výraz při hovorech o svatbách:

zvěd Kell, Cerothova láska:

Po útoku draků se pevnost stala cílem dalšího "vetřelce". Kieran Moonwolf, nečekán a nezván, patrně doufal, že i "nepoznán a nepozorován" prošmejdí ubikace posádky a komnaty lorda Cerotha Sunhanda. Vzhledem ke své dlouhodobé neomluvené nepřítomnosti ve službě správně předpokládal, že ho trest či hněv kapitána nemine, pokud bude spatřen.
Vše by bylo bývalo mnohem dokonalejší, kdyby za sebou při plížení podél stěn nenechával škrábance po svých šavlích.


Nakonec udělal jen několik nepodstatných chyb.
Zavadil cestou o hraničářku Aviannu, která zbytek večera strávila sledováním jeho pozadí a básněním o pirátech, a také o Strážce Narlena Kel'Rease a lady Astrae, které si dovolil při svém běhu a la Peggy Bundová doporučit, aby udělala "kšakša" a uhnula mu z cesty.


Po povolení použít veškeré možné vyslýchací prostředky zůstali ale hraničáři i ostatní přítomní elfové stále na vážkách.
Elf v kasárna očividně hledal... loď. Nebo panenku. Nebo rum. Nebo slečnu Hawkovou.
Nebo to vše dohromady?
Jisté bylo, že našel jistý podlouhlý oválný předmět, ke kterému se nikdo nehlásil a který přiměl pana Faelina Darksun vystěhovat se z kasáren na chodbu.

lov na veverku:

Poté, co byla pirátova slídivá výprava přerušena samotným Cerothem Sunhandem, který ho kázal na noc uvrhnout do cely a ráno vytáhnout na nástup k trestu za nevhodné chování, Moonwolf se rozhodl utéci skokem z ochozu na nejbližší strom, ze kterého ho skupina odvážlivců sundavala do časných raních hodin. To všeza použití šarmu, magie, slibů, hrozeb i dalších donucovacích prostředků.

Parlay?:

Ptáček byl nakonec lapen a ozdoben stínovými pouty, převeden do cely i se svými návrhy na "parlay" a nabídkami podílu na pokladu či pracovními příležitostmi na galéře zvané Milosrdná Sestra.
Někteří pak zahájili ne zcela povolený druh hry na výslech za použití toho nejostřejšího, co měl majordomus Malan k dispozici.
Shodou okolností šlo o šampon, který si na své ohnivé číro nechává dovážet Kenjun z Outlandu, zvaný Démonická Krev.

---

Díky za RP, kterého se účastnili: Avianna, Ceroth, Eynor, Faelin, Narlen, Kell, Moonwolf a náhodně kolemjdoucí Beju.
Je fajn vidět, že si vpohodě vystačíte beze spawnů, bez vedení od GM či guild mastera a zabavíte se až do rána bílého
Galerie

---

Několik perliček z rp:

Faelin Darksun studující válcovitý objekt ve své ruce: "To vyzerá trochu jako... U SLNKA?! ČO TO JE? To... čo to je? Je to to, čo si myslím?"
Faelin přerývaně dýchá a očima vraždí věc kutálející se po podlaze: "Dobre... to som nečakal."

Ceroth Sunhand: "Kierane Moonwolfe, pokud si okamžitě nestoupnete tak, aby vás bylo vidět, strávíte zbytek týdne zkoumáním pavučin v cele."
Kieran Moonwolf se sklopenými oušky: "Parlay?"
Ceroth Sunhand: "Bylo by vhodné, abyste přestal držet ten šampon, když s vámi mluvím, a postavil se do pozoru."

Faelin Darksun: "Pán Moonwolf! Ak nezleziete z toho stromu, zostrelím vás! Nežartujem! Možeme to spraviť po dobrom, alebo po zlom! To bol varovný výstrel!"

Po hromadném pádu ze stromu na hlavu elfa opírajícího se o hůl:
Kieran Moonwolf: "Jsem mrtvej?"
Faelin Darksun: "Nie, ale čoskoro budeš! Ak ste mi zlomili palicu, ja vám dačo zlomím!"

Kieran Moonwolf: "Mám tam... poklad," zkusil na oba spiklenecky mrkat.
Faelin Darksun: "To je pekné. Poviete to krysám v cele. Teda, dúfam, že tam máme krysy."
Kieran Moonwolf: "Parlay?"
Avianna, plácajíc elfa po zadku: "Žádnej parlej už ne, cela!"
Kieran Moonwolf: "Jen počkejte, udělám z vás všech krmení pro ryby."
Faelin Darksun: "Milé. Zapíšem si ťa na útorok."

"hra na výslech" (Avianna vs Moonwolf - varování před rozhovorem hodným třetího aktu čekání na Godota)
Kieran Moonwolf: "Všechny hraničářky jsou tak bystrý? Potřebuju svou loď, pomož mi se na ni dostat a pomůžeš Hawkové."
Avianna: "Kvůli čemu přesně ji potřebuješ? Předtím jsi mluvil o tom, že nějakýho čáryfuka hodíš žralokům, kdo je ten "čáryfuk"?"
Kieran Moonwolf: "Nevím. Ona za ním šla... dělat plavčíka."
Avianna: "Tak se zeptám jinak: muselo ti být jasné, že u lorda v komnatách Hawkovou nenajdeš, tak co jiného jsi tam hledal? Ani v mý věcech nebo ve věcech kohokoli z pevnosti bys Hawkovou nenašel, co jsi tam hledal?"
Kieran Moonwolf: "Stopu?"
Avianna: "Lord o tom už jistě ví, bude chtít vědět, co jsi tam hledal a nepustí tě ke tvé lodi, dokud to nezjistí. Nějakou určitou stopu?"
Kieran Moonwolf: "E-ee."
Avianna: "Hledáš ji jenom kvůli sobě, nebo tě někdo poslal? Hawková dojde nejdřív za den, možná za dva, do té doby tu budeš muset trčet... proč prostě nevyklopíš, co víš?"
Kieran Moonwolf: "Nedojde. Zmizla. Sedíš si na uších?"
Avianna: "A kam zase zmizla?"
Kieran Moonwolf: "Vím já? Za čáryfukem."
Avianna: "A kdo je ten čáryfuk, někdo z Kruhu mágů?"
Kieran Moonwolf: "Vypadám, jako že znám čáryfuky?"
Avianna: "Když jdeš po jednom určitým, tak snad máš nějakej popis, ne? Jak vypadá?"
Kieran Moonwolf: "Vzdávám to, to už se raději projdu po prkně ke žralokům."
Avianna: "Viděls někdy toho čáryfuka, nebo víš jen to, že je to někdo používající magii?"
Kieran Moonwolf se spoutanýma rukama neůže udělat facepalm.
Kieran Moonwolf: "Raději mě zab, než tohle mučení hloupostí... ale slib mi... že mou loď potopíš se mnou!"
Avianna: "Ani nevíme, kde tvá loď je."
Kieran Moonwolf: "Víme."
Avianna: "Silvermoonský přístav? Booty Bay?"
Kieran Moonwolf: "Stačí získat plyšáka Hawkové."
Avianna: "Plyšáka? Hawková... plyšák? Bavíme se o hračce, nebo je to nějaký krycí jméno?"
Kieran Moonwolf: "Hračka, panenka, to je jedno, přiveď lorda, než mě připravíš o rozum."

Další běh událostí v Elrendar Keep byl poznačen přípravami na cestu do dalekého Ulduaru s výpravou rytíře Corina Nightstridera.
Lady Astrae se zdála být unavenější, než obvykle, vstávala až po poledni a bloudila sály pevnosti trochu jako svůj vlastní stín, zatímco se lord Sunhand věnoval studiu knih a rozhovorům s panem Faelinem o možnosti magického rituálu, kterým by zabránil neoprávněným osobám číst nebezpečné knihy, které dovezl z Draenoru.
Nakonec byl kouzelný "zámek" na knihu umístěn společným kouzlem tří, do kterého každý ze sesilatelů vložil část své moci (světlo, stín, arkána a voda) podle druhu magie, který mu byl nejbližší. Od nynějška měl Kodex Krve být uchráněn pečetí, ke které byli klíčem právě jen tyto tři osoby najednou.
Pana Faelina napadlo ještě přidat detekční kouzlo propojené s magickým krystalem, který by varoval celou pevnost v případě, že by se s knihou chtěl někdo vzdálit z jejího úložiště.
Rituál byl sotva u konce, když se hlučně ohlásil další host ze sousedství - Lucius Andilien - a domáhal se naléhavě audience u lorda Sunhanda týkající se incidentu na jeho panství.
Kniha byla uložena do hlídané komnaty pevnosti ještě před jeho přijetím.


Pan Lucius Andilien poprosil hraničáře pevnosti o pomoc s vyšetřením krádeže jednoho z jeho čtyř talbučích hřebců nevídané ceny. Ocitoval výpověď svého majordoma Vo'rela, který byl prý jedné noci před pár dny oklamán a přepaden podivnou trojicí. Přidal i její popis.
Trolka s dřevěnou maskou, zrzavými vlasy, vonící po čokoládě.
Opilý černovlasý elf vyšší postavy, v bílé košili a pirátském šatu, páchnoucí po rumu.
A rusovlasá elfka s velkým výstřihem a dvěma čepelemi na zádech, která byla cítit burbonem.
Jedna z pdezřelých osob se prý měla po krádeži vydat směrem k pevnosti Elrendar, zatímco uloupený talbuk podle všeho směřoval na jih k Thalassijskému průsmyku. Trolka zmizela.
Elf s chováním trochu nabubřelého a zkostnatělého aristokrata se záhy rozloučil s tím, že bude k zastižení na panství Andilien či ve městě u architekta, a že se musí starat o nemluvně, které na něj doma čeká.
Jeho věta o tom, že ho ta zvířata kdysi stála duši, způsobila mezi posádkou nemalý rozruch.


Ceroth ani ostatní na sobě nedali nic znát, i když jim velice dobře došlo, koho to okradený elf popisoval. Kdosi poznamenal, že za krádež jízdního zvířete může hrozit i oprátka, což nikomu klidu nepřidalo.
Ze všech podezřelých byl po ruce jen jediný. Střízlivěl v cele.


Výslech Kierana Moonwolfa nepřinesl kýžený výsledek, což Aviannu ani pana Faelina, kteří už s ním měli nějaké zkušenosti, nepřekvapilo.
O události na panství Andilien tvrdil jen to, že talbuk se připojil k jeho výpravě za záchranu jeho lodi a slečny Hawke. A že ho povýšil na plavčíka. Že je to právoplatný člen posádky, vysvobozený z krutého otroctví.
Také vznesl stížnost na chování hraničářky Avianny, která ho prý v noci spoutaného mučila: nejprve do něj lila kořalku, a pak mu odpírala další.
Po upozornění na to, že jeho loď jde ke dnu (obrazně řečeno) a že by měl přestat s žerty, z něj nakonec dostali zmatenou teorii o tom, že má na své lodi cosi proti zlému čaroději, se kterým se chystala slečna Hawke bojovat. Jen neví, co to je.
Druhý podstatný problém byl, že mapu k místu, kde údajně skončila jeho loď, má jakási "panenka", která patří Hawke. A tu také nenašel.
Trval ovšem na tom, že Hawkové pomůže, i kdyby ho to stálo žold a místo v posádce.
Ceroth Sunhand mu tedy poradil do úsvitu si sbalit saky paky a ráno se nenacházet v dohledu pevnosti, jinak skončí jako cvičný terč pro nováčky.


Po dalším trpělivém vyzvídání, kdy si Moonwolf vyzvedl své zbraně a osobní věci, z něj nakonec Faelin dostal, že onen čaroděj používá "hlavologii" a proti té měl Moonwolf cosi najít nebo to snad doopravdy mít na palubě Milosrdné Sestry.
S termínem "mentální magie" ovšem pan Faelin neuspěl, piráti prý sýry nekonzumují.


Moonwolf byl ráno podle dohody pryč i se všemi svými věcmi.
V pevnosti ovšem chyběl ještě někdo další, jak se mělo záhy zjistit.
Lady Astrae zmizela přímo z hlavního sálu, ze kterého ji farstrideři neviděli vyjít ven. Na podlaze zbylo jen několik blátivých stop po raptorovi, stříbrná lžička a jeden pantoflíček.

---

Díky za zábavné RP, kterého se postupně účastnili: Avianna, Ashia, Calcipher, Ceroth, Eynor, Eryane, Faelin, Moonwolf
Díky za screeny Avelion a Cerothovi.
Galerie

---

A neodpustím si spoiler pro milovníky "dobrodružství" věčného smolaře Moonwolfa, pracovní název z pohledu Eynor by byl:

Pro dobrotu na žebrotu:

Povídá se, že lord Sunhand slíbil kohosi připravit o rodinné klenoty, načež se ztratil z pevnosti. Vrátil se s Eynor Astrae beze slůvka vysvětlení Nesse Kel'Rease, která po zmizelé lady původně pátrala s ním.

Pan Faelin prý nenalezl žádné informace o tajemném černokněžníkovi "hlavologovi", kterým se zdál posedlý nedávno vyhoštěný pirát Kieran Moonwolf. Někteří začali usuzovat, že by jím snad mohl být onen podivný soused, Lucius Andilien.

Nessaa Kel'Rease se prý chová čím dále více "emo" a do pevnosti dovedla elfku s hlavou skrytou pod červenou kápí.


Hraničářka Avianna prý poslední dobou neustále navštěvuje městský archív, kde sbírá staré ročenky mágské akademie a farstriderů. Hlavně podobizny mladých mužů z nich.

Také se říká, že se do pevnosti konečně dostavil kapitán Garan Balahen v nepříliš dobré náladě, a že dobří vojáci obvykle nebývají nejlepšími vyjednavači ani politiky.

Podle slov kapitána Balahena je Gorian de Ray živ a zpět v Azerothu, ale znamená to snad hrozbu pro pevnost nebo samotný Quel'Thalas? Neexistuje nic, čeho by se totiž pan de Ray dopustil a zač by mohl být stíhán. Že by on byl tím čáryfukem, o kterém neustále mluvil Kieran Moonwolf?


Prý pevnost Elrendar navštívila lady Elther Venerai s nabídkou vojenské spolupráce a obnovy města, ale kapitánova vášnivá a bez úvahy volená slova vyústila v kapitánovo odeslání na samotku a spěšný odchod správkyně, kterou musel chlácholit sám lord Ceroth Sunhand.


Mezi posádkou se také proslechlo cosi o chystané svatbě Nessy Kel'Rease a generála Emeralda Nurimu, kterou prý slíbila vést samotná lady Avari... také cosi o čemsi novém, čemsi starém, čemsi půjčeném a čemsi... modrém. A něco o spodním prádle?


Povídá se, že zdi v Elrendar Keep mají uši, některé i několik párů a minimálně jeden z těch párů je modrý.


Ken'jun prý v hlavním sále udílela několika elfkám a elfům rady a triky na svatební noc a pak se pokusila provdat Flairicu Amberdusk za...?


Podle zpráv z Shattrath byla v Taverně na konci světa vidět neobvyklá skupinka - flirtující střízlivý pirát a opilá zrzka, tahající se o panenku a její sukýnku; také zrzčina přísná elfí gardedáma se zlatými vlasy a tauren, jehož kodo už zase mělo rýmu.

Také se povídá, že jeden ze cvičných panáků byl po ránu nalezen rozseknutý na dvě části a že od pevnosti vedly medvědí stopy do Morových zemí.


Co je pravdy na tom, že se chystá krádež felových krystalů z Eversong? Nejsou již přeci životně důležité... ale jsou osoby, co na nich ještě stále jsou závislé.
Nebo na údajném napadení Quel'Thalas? Otevřená válka přeci nikdy nebyla Gorianův styl, slunce chraň!
A co o panu Andilienovi, který záhadně ovdověl na konci druhé války, a přesto se stará o elfí nemluvně?
A je duše doopravdy odpovídající cenou za čtyři talbučí hřebce s válečným výcvikem?

---

Galerie
Poradu jsme sice nedokončili kvůli přerušení nezvanou návštěvou z města toužící po pozornosti, ale vše ještě bude řečeno
Díky za RP, do kterého se postupně zapletli: Avianna, Balahen, Ceroth, Elther, Engiee, Eynor, Faelin, Flairica, Kattelyn, Kenjun, Moonwolf, Walan

Povídá se, že se do pevnosti načas doopravdy vrátila pyromancerka Flairica Amberdusk - snad za účelem napravení své minulé pověsti chodícího zdroje požárů. Také, že se její problém se vzpomínkami částečně vyřešil. I nadále ovšem tají detaily svého posledního pracovního zařazení, což se některým členům pevnosti zdá přinejmenším podezřelé.


Povídá se, že vstupní test, který dostal jako podmínku přijetí lovec Hroar, nedopadl dobře - od dob lovcova odchodu do Outlandu o něm totiž dlouho nikdo neslyšel. Že by se eredar Reth'hedron ukázal nad jeho síly... nebo si jen lovec zapomněl sehnat dostatečnou podporu či pořádně velký kanón?

Ham?:

Povídá se, že Nessa Kel'Rease si na noc vodí do pevnosti vysoké zrzavé cizince a chystá se na dalekou a nebezpečnou výpravu.

Další snoubenec?:

Povídá se, že Krvaví rytíři unášejí krásné elfí panny a zamykají je v cizích žalářích.

This is Elrendar!:

Povídá se, že některé elfky vůbec nemají orientační smysl a zabloudí za prvním stromem, jen co překročí první muchomůrku, pozdraví první světlušku a obejdou první pařez.

Optejte se svého hraničáře...:

Povídá se, že pátrání kolem panství Andilien přineslo místo odpovědí jen další otázky, nevraživé pohledy od majordoma a několik stop, z nichž jedna mířila do Morových zemí.
Povídá se, že na panství Andilien je tajemná komnata, do které nikdo nesmí.
A také pokoje připravené pro malé dítě, které nikdy nikdo neviděl.

O pověstné galantnosti krvavých elfů...:

Povídá se, že kapitán Balahen a jeho oddíl narazili u Scholomance na starý manželský pár, dva duchy, z nichž jeden ze zásady říkal na vše ano a druhý ze zásady ne. Vzhledem k tomu, že rozvod se zdál mimo možná řešení, pomohli jim najít věčný klid, ať už duchové chtěli, nebo ne.
Zdá se ale, že v síních Scholomance při svém páchání vyššího dobra "anihilovali" jeden důležitý obchodní kontakt jistého nepopulárního šlechtice.

Scholomance:

Povídá se, že pátrání v archívech vás může stát ruku nebo zdravý rozum, hlavně když narazíte na staré ročenky s polonahými portréty členů jisté hordské hudební skupiny a obrázky farstriderského sportovního týmu včetně roztleskávaček. A kdo to byl onen mladý švarný poručík Brighteye z obrázku "Trefa roku"?


Také prý v archívech můžete potkat toho, koho jste chtěli vidět ze všech nejméně. A vyslovit slovo kolíčky se nedoporučuje za přítomnosti gardy: mohli byste bez důvodu či obvinění skončit v městském vězení.

Kolíčky???:

Povídá se, že Zirael Hawke nosí nové šaty, nové jméno a bude se vdávat za aristokrata. Tedy, jestli to vůbec byla slečna Hawke. Po jejím zvláštním odchodu z místa setkání zůstal na zemi košíček s mašlí, jehož obsah nikoho ze zvědů nezajímal. Ten se později záhadně ztratil také.

Podivná slečna Andilien:

Povídá se, že pan Andilien a pan de Ray spolu buď spolupracují, nebo jeden o druhém sbírají informace. A že lord Ceroth Sunhand nařídil všem svým lidem, nechat oba aristokraty na čas na pokoji. Kdo má tedy "ukolébat" koho a proč?

Povídá se, že se vším se dá něco dělat, pokud na to máte dost velké kladivo.
Povídá se, že někteří rytíři smrti mají kladiva vykovaná z výhní Uthgarde Keep ze samotné nenávisti.
A že se pouhým pobytem v blízkosti zmíněných rytířů mrazivou horečkou nenakazíte.... i když můžete dostat rýmičku, jak tvrdila Eryane Scarlet panu Faelinovi.


Povídá se také, že Nessaa Kel'Rease chystá velký souboj v umění lovu se samotným Cerothem Sunhandem. Povoleny jsou jen chladné palné zbraně, drápy a tesáky. Sázky se uzavírají u Strážce Narlena Kel'Rease.

Sourozenecká láska!:

Povídá se, že se v knihovně a archívu pohybují elfky alergické na prach, které něco tají a propadají panice nad zlomeným nehtíkem či zatrženou nitkou na róbě.

Hádej, kdo jsem?:

Povídá se, že mágové z pevnosti Elrendar začali hledat informace o zapomenuté magické technice prapodivného původu, zvané vallas'lin. Našli ovšem spoustu jiných... věcí. A kdo že jsou krvaví mágové Lynnore a Drazial... a kam se poděli?
A na kom že to mágové chtějí testovat nově nabyté poznatky?

It's a mage thing.:

Povídá se, že rytířka a vyslankyně Ebon Blade, Eryane Scarlet byla pověřena dohledem nad hraničáři střežícími Thalassian pass - má hlásit každou podezřelou osobu, která projede z Quel'Thalas, nebo do něj. Od té doby se ale v pevnosti nehlásila.

Povídá se, že někteří mágové mají zvláštní nápady týkající se chytrých plánů, drastických metod a tvrdých prostředků... šuškalo se cosi o vylákání do hlubokých lesů, vykopané jámě a ráně klackem.
Vhodná, subtilní a patřičně sofistikovaná metoda pro řešení každého neřešitelného problému!


Povídá se, že kapitán Falanthir Brightspear na výcvik bere jen vyvolené a že se v pevnosti konala válečná rada, na kterou všichni přišli v sukních, kromě lorda Sunhanda a kapitána Balahena.
Povídá se, že lord Sunhand zasedl na počátku porady kočku. Nebo písaře. Nebo obojí.

Miaow briefing:

Povídá se, že krvavý rytíř Corin Nighstrider hledá super-plíživou skupinu dobrovolníků na super-tajnou misi.
Do povinné výbavy všech zúčastněných patří dudlík a plenka. Prý má mezi členy týmu i jednoho generála.


Povídá se, že vzkazy, které psaly opilé ztracené elfky, a které několik dní zůstaly zavřené v mojo-váčku plném čokolády a obývaném vzteklou žábou, nejsou moc čitelné a ani srozumitelné. Podaří se je vůbec někomu rozluštit?

Caution - mental hazard:

Také se povídá, že do pevnosti přibyla spousta nových hraničářů a pomocníků - nejen elfí krve, ale i taurů, orků a opuštěných. A šeptá se, že je prý možné, že další kapitán nebude elf a že jsou pro tuto pozici posuzování vhodní kandidáti. Sám kapitán Brightspear slíbil novému kapitánovi darovat čestnou palici. Totiž kladivo.


Povídá se, že Ceroth Sunhand hraje na Eynořinu loutnu lépe, než profesionální minstrel, a že nádherně zpívá.
A také, že byl v nočních hodinách spatřen, kterak se s mopem a vědrem krade tajně do Měsíční věže ke studovně mágů.


Také se povídá, že Elrendarští pomáhali lady Venerai s očistou ruin Silvermoon. Zdá se, že jim osud elfů z Quel'Thalas není lhostejný a pomohli v nouzi, jako vždy, i když některé zlé jazyky vykládají jinak.

očista Silvermoon:

---

Celé album shrnující většinu únorového RP dění kolem Elrendar Keep je zde a album Očisty Silvermoon je zde.
Za všechny screeny díky Avelion, Cerothovi a za Reth'hedrona wwww.wowhead.com

Elrendar se stal v poslední době doslova magnetem pro ty, kteří heldají službu. Branou pevnosti projíždí den za dnem spousty elfů, trollů, orků i taurů, kteří se hrdě hlásí do řad Elrendarských.

První, kdo požádal o službu u Elrendaru byl stínový mág Faelin Darksun a rytířka smrti Eryane Scarlet.

Při pátrání po Ken'jun narazili Elrendarští u Amanijského průsmyku na trolla, modlícíhi se za prozření svého národa. Po dlouhém rozhovoru troll, který se představil jako Amon z kmene Kirů, vyslovil přání, aby se mohl přidat k posádce a pomáhat jim bojovat se zlem.

Na místo kuchaře se přihlásil mladý elf Tomyas, který ihned dostal za úkol jediné: držet Narlena dál od kuchyně.
O den později se lordu Cerothovi přihlásila pozoruhodné dvojice: orkský válečník Runx a elfí léčitel Isendir, i oni posílili posádku pevnosti a zúčastnili se pod vedením kapitána Brightspeara prvního výcviku (a přežili!).

Jako poslední prošli branou mohutný taur Limarion, který požádal o místo stájmistra v pevnosti, a dva hraničáři Rickier a Belion.
(Přejeme všem nováčkům mnoho úspěchů a hlavně aby se jim u nás líbilo a rád bych vás požádal o krátké info o vašem charu do topicu: obyvatelé a  strážci Elrendaru, zde na forku)

Vítejte:

Pro zúčastněné i ty, co ten den nemohli, malé album z cesty plné vzpomínek, romantiky i nečekaného překvapení na závěr.


Někteří členové družiny se divili, proč Ceroth na počátku cesty od Eynor dostal korbel medoviny s věnováním "Na kuráž, B.B.", a kdo mu ho posílá.

Svatebčané se scházejí v Orgrimmar:

Jiné cestou zarazily historky z dávných cest, o panterech pohybujících se Ashenvale a zalehávajících elfy, kteří se rozhodli nocovat v jeskyních. Další zase zamrazilo při vzpomínkách na pátrání po snu, který se v té samé jeskyni prolnul s realitou.
A ti ostatní srdečně zavzpomínali na Altashův suchý humor, se kterým se poprvé setkali právě zde.

Vzpomínání v Ashenvale:

Po závratném stoupání na vrchol hory, kde se pomalinku vzpamatovává Nordrassil ze svých ran, se družina na okamžik uchýlila do slavnostího domu, ve kterém došlo na onen korbel medoviny a na pravdu o skutečném účelu výpravy.
Pak už lord Sunhand jen hledal, kdo mu podrží. Meč.
Šťastlivcem se stal pan Kell, zatímco Nessaa zůstala jako opora chvilku o samotě s Eynor.

Přípravy ve slavnostním domě:

Svatebčané doprovodili lorda Sunhanda na místo, kde se setkal se starými přáteli i původním dárcem korbele na kuráž, známým trpasličím průzkumníkem a cestovatelem, který se celou dobu šacoval a hledal svou placku pálenky, zatímco Ceroth čekal na svou vyvolenou pod zkoumavým pohledem kněžky i jasnovidce Voren'thala.
Za svitu hvězd a luny si pak snoubenci vyměnili svatební sliby, polibek i prsteny a byli před očima svědků prohlášeni mužem a ženou v tomto životě i dalších.

Zkouška odvahy a slib lásky:

Po přáních a polibcích se družina vydala dolů tajnou stezkou horami do nejbližší útulné krčmy k malé oslavě a rozhovoru. Radovánky v Everlook však netrvaly dlouho - již cestou po úbočí hory se některým zdálo, že jsou sledováni a sotva do města dorazili i novomanželé, strhl se u bran boj se skupinou démonů, která hosty sledovala již od chvíle, kdy minuli propast Darkwhisper.
Zraněnou Nessu Kel'Rease pak odvezl do svého domu generál Emerald Nurimu a pozval všechny na čaj, zatímco Ceroth nařídil urychlený odjezd a přípravu oddílu k prozkoumání démonického kaňonu. Sám se s Eynor odebral na tajné místo, které té noci bylo připraveno jen pro ně poblíž Starfall.

Everlook:

---

Celé album je k nakouknutí zde.
Za screeny patří díky Cerothovi, Avelion a občas mému prsteníčku
Cesty/obřadu/pařby v Everlook se zúčastnili: Ashia, Avelion/Aeranna, Ceroth, Emerald, Eynor, Faelin, Flairica, Kattelyn, Kell, Nessaa, Zaram/Eliendir

Emerald a Nessa přinesli Elrendarským všechny potřebné informace, aby našli zbývající stromy. Ceroth a Eynor se rozhodli, že nejprve zkusí nalézt strom v Ashenvale, cestou navštíví i Emeraldův dům a výpravu zakončí návštěvou Darkshore a vyřešením tamější záležitosti.

Vše probíhalo podle plánu - návštěva u Emeralda, při které byla odhalena mnohá tajemství a Ceroth byl přinucen probdít celou noc prý "jen tak pro jistotu".
Následujícího rána družina Elrendarských obohacená o Emeralda vyrazila k východnímu cípu Ashenvalského hvozdu. Bez problémů dorazili až na místo a před nimi se otevřelo údolí chráněné strážemi z řad dragonkinů zelené letky. Po urputném boji, několika menších zranění (a jedné větší bolístce) se podařilo získat část smaragdového klíče a vrátit se do Emeraldova domu. Tam bylo také prozatím převezeno podivné vejce, nápadně připomínající nether draky, které dobrodruzi našli poblíž úlomku klíče.

Galerie:

---

Album od Eynorky
Eventu se účastnili: Ceroth, Eynor, Limarion, Orkelt, Emerald, Balahen, Faelin, Nessaa

Po dobrodružství v posledních dnech naši hrdinové rádi přijali pohostinnost taurů v jejich hlavním městě - Thunder Bluffu. Jednodenní odpočinek všem prospěl a následujícího rána již byli připraveni vyrazit znovu na cestu. Jejich cílem byl Feralas, kde se prý měl nacházet další ze světových stromů a tedy i část klíče.

Vyrazili časně ráno a jejich jízdní zvířata je rychle nesla přes zlatavé pláně Mulgore. Jejich první zastávkou se stala vesnice Taurajo - zde se družina potkala s nezvyklou dvojicí - zraněným taurem a o něj pečujícím nemrtvým. Po rozhovoru oba poprosili Cerotha, zda by se k němua  jeho výpravě mohli přidat. Ceroth souhlasil a posílená výprava zamířila k jihu.



Další zastávkou se stal tábor Mojache, kde družina narazila na známou, lehce se potácející postavičku kterou nápůl podpírali opelichaný papoušek a poněkud zamračeně hledící gorila. Sám kapitán Kieran Moonwolf! Během rozhovoru vyšlo najevo, že stále hledá svou loď a zbraň proti čáryfukovi. Nabídku přidat se k jejich výpravě odmítl s tím, že má "něco" na práci. Jakmile však slyšel, že výprava hledá skrytý poklad (a poté co si vydupal 50% zisku) neváhal a přidal se k nim, s pomocí opice a papouška se vyškrábal do sedla svého jízdního raptora, zavelel napnout plachty a rozjel se do divočiny, váhavě následován zbytkem družiny.



Konečně se po dlouhé cestě před nimi otevřel výhled na světový strom s bránou do Smaragdového snu, hlídanou jedním ze čtyř zkažených wyrmů zelené letky.



Jejich plán byl jednoduchý - přímý útok, neboť draci o jejich příchodu věděli a proto tajné připlížení nepřipadalo v úvahu.

Boj o fragment klíče ke snu:

---

Eventu se účastnili: Bunn, Ceroth, Eynor, Faelin, Moonwolf, Nessaa, Orkelt, Spjuntrusek
Celé album: zde

Úlomky klíče - Hinterlands

Z Feralasu zamířili Elrendarští nazpět domů do pevnosti. Před nimi byl poslední díl cesty. Ceroth jim prozradil, kde se nachází poslední ze světových stromů. V Hinterlands.

Družina pod vedením Faelina Darksun vyrazila k jihu, propletli se morovými zeměmi a našli tajný průsmyk v horách, kterým se dostali přímo do Hinterlands. Jen aby zjistili, že jdou téměř pozdě. Draci zaútočili na elfí osadu Quel'Danil a naši hrdinové neváhali. Po urputném boji se společným silám vysokých elfů a Elrendarských povedlo draky zahnat. I přestože se obvytelé elfí osady nadále tvářili nedůvěřivě, vyjádřili hrdinům vděčnost a jedna z elfek se dokonce nabídla, že družinu ke stromu doprovodí.

Nikdo nepočítal s tím, že to půjde tak snadno, ale armáda dragonkinů, která se na ně vrhla překonala i ty nejdivočejší sny. Obklíčení, bez možnosti ústupu jen mechanicky odráželi zbraně a kouzla...jejich osud byl zpečetěn. Než zazněli válečné rohy a s pokřikem vjel mezi řady dragonkinů Hank O'Brienn, následován regimentem šermířů z pevnosti. Karta se rychle obrátila a nic už nepřekáželo nalezení posledního úlomku klíče. Ale kde vlastně byl jeho strážce? A proč Avianně přestala chutnat jablka? A proč přijel do pevnosti Moonwolf tak zasmušilý?

---

Eventu se účastnili: Profi, Mcnavara, Faelin, Moonwolf, Avianna, Nesssa, Ashia, Eynor (aka high elfka s jablíčky), Murohy
Album: zde

Mnohé Elrendarské stále zaměstnává podivná osoba, nesoucí jméno Gorian de Ray. Elegantní elf s vlídným úsměvem, za kterým však (přepečlivě schované), čekají dravčí tesáky. Kapitán Falanthir a někteří další si vzpomněli na pátrání po členech rodu Dawnstar...a na to, že Gorian má dceru - Novu. Poslední známá adresa byla: Sunstrider isle.

Nikdo netušil, že o drahého pana de Ray se zajímají i další osoby...takové, které byste jen neradi potkali sami v temné uličce...a některé, které byste neradi potkali ani za bílého dne na přeplněném náměstí.

Když skupina Elrendarských, sestávající z Falanthira, Aerin, Faelina, Nessy, Moonwolfa a Avelion našla Novu de Ray, byla zabraná do rozhovoru s vysokým elfem, oblečeným jen v černé suknici, paže a ramena mu pak zdobilo černé tetování a oči měl překryté páskou. Teatrálně se uklonil a představil se jako Varedis Kaer'menan, lovec démonů. Jedním dechem také doporučil Elrendarským ať se mu nepletou pod nohy a že vícero otázek milerád zodpoví za dva dny v Undercity. Přes pokus o zadržení se vytratil. Nova pak byla šetrně vyslechnuta dvojicí Nessa a Avelion, zatímco Moonwolf toužebně hleděl na moře a společně s Aerin zkoušeli rozluštit vzkaz, který po sobě zanechala zmizelá Zirael Hawková.


Dva dny uplynuly rychle jako voda a Elrendarští s pochmurnými, ale odhodlanými výrazy sestupovali ruinami Lordaeronského hlavního města k výtahům. Na tichý příkaz se rozptýlili aby našli lovce démonů. Brzy se jim to povedlo...a sledovali jej až na univerzitu. Tam jej našli v rozhovoru s JuDr. Edewishem Murphym, slavným právníkem, který před jistým časem řešil spor o novou módu s vázovým oblékáním v Silvermoonu. Nic nového však řečeno nebylo. Varedis se skromně usmíval a sdělil Elrendarským, ať laskavě přestanou strkat nos do jeho věcí. Na scéně se v tu chvíli objevila další pozoruhodná osoba. Ve fialovočerné zbroji přidusal Elrendarským taktéž známý Lucius Andilien.

Během následujícího rozhovoru se nenápadně vytratil rytíř Corin, který Elrendarské doprovázel. Nalezli jej později, kterak prohledává ruiny města a mumlá cosi o dítěti. Na přímý dotaz pak vypověděl co se děje. Andilien prý skrývá dítě, jehož otcem je Corin a právě teď je někde tady. Po rychlém prozkoumání ruin města objevili naši hrdinvé místo, střežeé najatými žoldáky, s menšími obtížemi si prosekali cestu vpřed a nakonec za pomoci draka Suraku zachránili Corinovo dítě. Jak se ale k jejich záchraně/únosu postaví pan Andilien, to se teprve uvidí...

---

Galerie:

Účastníci: Avelion, Aerin, Balahen, Corin, Eyra, Faelin, Hallin, Orkelt, Tomyas

Obležená Bloodhoof village se stala centrem odboje proti klanu Grimtotem. Pod velením Baina Bloodhoofa byl odražen první nápor. Baine pak svěřil vedení útoku do rukou zkušeného válečníka Orkelta. Ten vedl spojené síly taurů a Elrendarských k Thunder Bluffu.


Zrádci z klanu Grimtotem se pokusili zničit výtahy do města, ale jejich plán byl překažen a boj se přesunul na náhorní planiny, které tvoří tauří hlavní město.


Naši hrdinové se museli postupně probojovat na vzdálenější Rise a osvobodit je od vlivu Grimtotemů. Mnozí tauři byli zděšení hrůzami, jež Grimtotemové spáchali v Pools of Vision, naštěstí však jejich činy nemají trvalé následky.


Konečný odpor kladli nepřátelé na Elder rise. Nakonec však i oni byli poraženi a vůdkyně klanu - Magatha byla vyzvána, aby se vzdala. Nakonec to však byl duch Cairna Bloodhoofa, který přinutil šamanku k tomu, aby se podřídila. O jejím osudu se bude dála jednat.

Nakonec se nad městem vznesl vítězný pokřik, rebelové byli pobiti nebo vyhnáni a vůdkyně zajata. Baine Bloodhoof svěřil obnovu města do rukou zkušeného veterána Orkelta.

Eventu se účastnili: Avelion, Balahen, Faelin, Hawke, Kell, Orkelt, Walan