Eventy u Elrendaru

Deň po obsadení Browmanovej píly sa oddiel Elrendarčanov pripravoval na cestu ku Noxious Glade, keď do Light´s Hope prišla Aerin a oznámila kapitánovi Brightspearovi, že Argent Crusade sa v Corin´s Crossing stretla so silnejšími nemŕtvymi a vo veľkom počte. Elrendarskí mali po obsadení údolia na severe podporiť vojakov Krusády pred mestom.
Vydali sa teda k barikáde pri Browmanovej píle, kde na nich čakal oddiel rytierov smrti. Ich veliteľka, modrovlasá elfka, bez dlhých rečí prešla priesmykom v horách až k údoliu. Tam sa rozdelili, časť vojakov z oboch skupín šla na sever, kým Elrendarskí spoločne s veliteľkou a pár jej rytiermi napadli zikkurat na juhu. Tam našli telá nemŕtvych, ktoré bolo vidieť aj v údolí.
Postupovali na východ až k jaskyni vedúcej do Šarlátovej enklávy, na ktorej druhom konci bol druhý oddiel rytierov smrti, ktorí čakali na prípadných utečencov od Pohromy. Cestu im ale zahatal obrovský nemŕtvy stvorený z mnohých tiel. S problémami ho zabili len aby sa ocitli voči druhej podobnej veci.
S ťažkosťami týchto nemŕtvych porazili a dostali sa k druhej budove Pohromy. V jej vnútri natrafili na ďalších nemŕtvych a tiež ďalšie telá. Než to ale stihli preskúmať, začuli krik vojakov z druhej strany údolia. Ich mužov pri lesíku na severe napadli štyri obrovské obludy a vo veľkom ich zabíjali. Kapitán a jeho vojaci im šli na pomoc, kým veliteľka rytierov odišla k jaskyni pre posily z druhej strany.
Týchto nových silných nemŕtvych sa im síce s ťažkosťami, ale predsa, podarilo zabiť. Následne Falanthir a Ashia pomocou Svetla očistili kotol, v ktorom boli substancie spôsobujúce nákazu v údolí. Rytieri smrti potom odišli do Enklávy, loviť po prípadných utečencoch, ktorí sa mohli dostať preč, kým šli na pomoc ničenému oddielu.
Kapitán a jeho skupina sa vrátila do kaplnky, kde ich prekvapil zhon a rýchle balenie surovín. Faelin, ktorý sa liečil v kaplnke, im oznámil, že od vojska pri Corin´s Crossing prišla správa o armáde postupujúcej z Fungal Vale k mestu. Všetky zostávajúce sily Krusády sa pripravovali na presun k mestu, ponechávajúc len pár vojakov na obranu kaplnky.
Kým Krusáda pripravovala zbrane, zásoby, balisty, baranidlo, škriatkovské bomby a čokoľvek, čo má aspoň minimálny deštruktívny charakter, kapitán Falanthir prehliadaval všetkých, ktorí bojovali proti Pohrome na blízku vzdialenosť a mohli by byť nakazení. Po naliehaní si nakoniec elfka, ktorá s nimi bola už v Browmanovej píle, dala konečne dole kapucňu a kapitán v nej spoznal Avelion. Keďže ale nemali veľa času na vybavovanie starých účtov, rozhodli sa rozhovor odložiť na neskôr a pomôcť Krusáde s prípravami na rozhodujúcu bitku vojny o Východné Morové zeme.

RP sa zúčastnili: Falanthir, Aerin, Aeira/Faelin, Ashia, Avelion a Moonwolf

Ihned po příjezdu k bývalé vesnici bylo jasné, že tohle nebude procházka růžovou zahradou. Nemrtví byli všude a místo chaoticky pobíhajíchc ghúlů zde stáli organizovaní kostlivci s nebezpečně vypadajícími zbraněmi.

Vojsko Argent Crusade drželo východní okraj města, ale jak se zdálo nebylo v jejich silách nic jiného, dokud nepřijely posily z Elrendaru. Kapitáni Brightspear a Balahen se sešli s velitelem operace a vyžádali si volnou ruku a veškerou možnou podporu.



Prvním úkolem bylo zneškodnění nekromancerů, kteří organizovali armádu nemrtvých. K tomu se skvěle hodili Elrendarští hraničáři. Když padl poslední z nekromancerů k zemi, ukázal se i velitel armády nemrtvých. Strašlivý rytíř smrti, se kterým svedli Elrendarští velkou bitvu a nakonec se jim podařilo jej porazit.



Jednotky Argent Crusade pak vtrhly do města, aby se vypořádali s každým dalším nemrtvým.



Nakonec nad Corin's crossing zavlál prapor Krusády.




Eventu se účastnili: Aerin, Avelion, Balahen, Belion, Faelin, Falanthir, Kattelyn

Upravila si tabard, který jí nikdy právem nenáležel a ke kterému si pomohla ještě jako vzorná pokojská v pevnosti v dobách, kdy o něj jevilo zájem vícero členů různých frakcí ve městě, ať už za jakýmkoli účelem. Nikdy ji nenapadlo, že se ještě někdy bude hodit - Elrendar byl kdesi dávno v minulosti. Odešla tam, kam ji táhlo srdce, za tím, který chce zachránit svět a požádal ji o ruku. Tak... jí to Gorian řekl. A Gorian nikdy nelhal...

Magistři se zdáli s jejím požadavkem i úředním listem doprovázeným elrendarskou i silvermoonskou pečetí spokojeni, nakonec jeden z nich kývl na učně, který se sklonil a nabral flakónek vody zářící světlem a zlatem.

Zapečetili ho runou se znakem fénixe a předali jí ho zpět spolu s jasným vzkazem:
"Ctíme vztahy s Hordou a život nového vůdce shu'halo nám není lhostejný. Naši pomoc v boji s Grimtotemy ale nemohou čekat, jsme soustředěni na vlastní záležitosti. Raději zůstaneme mimo zorné pole nového warchiefa, protože kde Thrall viděl jednotu, on vidí jen válku a zmar. Sami potřebujeme uzdravit srdce i zem."

Vojensky mu zasalutovala, otočila se na patě a bílý plášť za ní zavlál.
Ve stínu chodby stoupající od sálu se studnicí si opět nasadila černý klobouk a zastrkala pod něj rusé vlasy. Napřímila se v zádech a vykročila k síni, kde kdysi bojovalo svůj poslední boj M'uru.

V tu chvíli se rozezněl ohlušující zvuk zesílený magií: Poplach!

Ohlédla se a spatřila magistry zvedající magické bariéry kolem sebe i studnice, jedna z neprostupných stěn rudé a zlaté energie se v tu chvíli spustila přímo za ní, sotva stačila uskočit. Vyděšeně se zadívala zpět k východu na sluneční plošinu.
Stály v něm siluety s netopýřími křídly a rohy. Stiskla v ruce zářící flakónek, až jí zbělely klouby a zavolala zpět jednoho z mláďat fénixů, kteří s ní cestovali jako společníci... nebo snad špehové.

"Démoni? Kudy... ?" ozývalo se ze všech stran.
"Jsme pod útokem! Sešlete ochranná kouzla a aktivujte i rezervní arkánní golemy! Zavolejte posily z města!"

Zůstala na místě jako zvíře v kleci. Nebylo cesty zpět a vepředu zuřil boj.

průběh eventu:

13 důvodů, proč zabít Valendise:

kapitánovy vyjednávací jemné taktiky :

"Elrendarští spolupracují s démony? A proč mi ten zrzek chtěl ustřelit hlavu? V Thunderbluff vypadal, jako by mne chtěl obejmout nebo líbat," zmateně se zastavila na místě, kde to bylo bezpečné a vydýchávala se. Menší z fénixů ji vytrvale následoval.
Magistři už měli situaci pod kontrolou a družina elfů a taurena zmizela v nějakém portálu.
Zkontrolovala si svůj ohořelý černý klobouk.

"A to jsem myslela, že je tu teleportační magie nesesilatelná, ani můj runový kámen nefunguje," zavrčela. "Takže po svých."

Znechuceně se obrátila zpět na cestu k bráně z komplexu paláců.
Arkánní golemové svou práci odvedli skvěle, ať už démoni přišli odkudkoli, byli rozdrceni. Zdálo se to skoro jako zbytečné mrhání sil na předem jasně prohranou bitvu, tedy ze strany toho, kdo velel démonům... nebo šlo o test obran Studnice?

Rozhodně by to měla říci někomu povolanému, ale magistři měli vlastní informační toky. Hádala, že si o všem už cvrlikají dragonhawkové v Eversong včetně detailů o účesech zúčastněných a o přítomnosti taurena na tomto místě.

Silueta elfa s černým culíkem, oděného v pirátské rozhalené košili a příliš těsných kalhotách, která se najednou vynořila v jejím zorném poli proti slunci, ji zarazila, ale nepřekvapila.

"Moonwolfe?" ujistila se nevěřícně. Jak sem mohli pustit elfa, jehož dech by dokázal při neopatrné manipulaci s ohněm odpálit celou budovu?

Přistoupil blíž a vypadal jinak. Široce se usmíval a blížil se s rozpaženýma rukama:
"Budeme přátelé?" jeho hlas zněl jinak. Zvučně, svůdně, zpěvně a... střízlivě.
Naklonila hlavu na stranu.
"Valendis?! Tebe si pamatuji. Kdysi jsi mi zkazil svatbu. Ale není to divné? Vůbec si nepamatuji, koho jsem si brala a jak dopadl. Jen mám pocit, že tehdy zemřela má družička."
"Budeme kamarádi?" zopakoval s ještě širším úsměvem.
Všimla si, že drží v jedné z rukou flétnu. No - buď se vrátil k herectví, nebo ho tehdy na věži Ceroth Sunhand doopravdy změnil.
"Může být. Ale nesahat. Musím ven do přístavu, chytit loď na jih. Ti elfové z Elrendar řekli, že je má láska Gorian v nebezpečí."
"Gorian de Ray?" elf zvážněl a ukryl píšťalku za opaskem: "Asi budeme mít společnou cestu."
Jen kývla, až jí vlasy zakryly bělostnou tvář, pak máchla rukou k východu.
"Doufám, že máš platné doklady, u brány i v přístavu je prohlídka dost důkladná. Až nedůstojně důkladná."

Valendis si písknul, jako by se na prohlídku snad těšil, sevřel ruku na zdobném jílci kordu a vykročil tanečním krokem za vysokou rusovláskou. Tedy za jejími boky, ze kterých nespustil zrak.

Bezstarostnost trvala jen do chvíle, kdy ucítil bodavou bolest v zádech a na prsou. Sklopil zrak a zadíval se na krev na své bělostné košili a zelený průsvitný střep, který mu vyrostl z hrudníku a způsobil neskutečnou bolest.
Chtěl vykřiknout, ale ze rtů se mu drala krev a dusila ho, natáhl ruku za rusovláskou před sebou, která se otočila s výrazem hrůzy a tasila čepele.
Viděl, jak démoni napadli i ji. Pak vše pohltila milosrdná tma.


_________________________________________________________________
Díky za event, který by nebyl možný bez RP GM Eranon a jeho trpělivosti.
Díky za screeny Cerothovi, Avelion, mé maličkosti.
Celé slavné obrovské album je k vidění  zde
Eventu se účastnili: Avelion, Balahen, Belion, Faelin, Flairica, Hallin, Orkelt, Ceroth a Eynor (na více altech)

PS. Scéna s kulovnicí u hlavy byla tak geniální, že jsem ji tam prostě nechala

Vyrazili ještě za tmy, beze spánku, po nutné opravě výzbroje a výstroje, po chvilce zdržení, kdy kapitán zhltal jídlo jako hladový dravec. Vozík tažený kodem získal náskok sotva hodinu a jeho stopa byla čitelná i v začínajícím v dešti, a podle teploty kodího trusu, který našli na kraji provazového mostu, se náskok jejich cíle zmenšoval.

Avelion zarazila kapitánova schopnost domluvit se plynule obecnou řečí s aliančními vojáky tábořícími  na kraji strže oddělující Stranglethorn a Šerohvozd, ale jeho pestrá minulost patrně mohla vysvětlit i tohle.
Podle neochotných lidí a trpaslíků sledujících je přes namířené pušky tudy prý zrzka na raptorovi a s vozíkem projela uprostřed noci, překročila lávku do Šerohvozdu a velikou oklikou se jejich táboru vyhnula.


V Šerohvozdu pak ke svému dalšímu překvapení narazili na pana Faelina, jemuž to opět slušelo více, než Avelion. Hovořil o svých konexích s magistry, kterým vděčil i za zánovní výstroj. Byla půjčená, takže doufal, že ji nezničí jako tu předchozí. Naskytl se ale menší problém – tři osoby už by medvěd neunesl. Kapitán věrný své minulosti opět zavelel k činu hodnému hrdinské písně… nebo zatykače.
Krádež koní z Darkshire.


Ze vsi se dostali nepozváni, ale ne nepozorováni a neslyšeni. Ujížděli na kradených koních, jako by jim za zadky hořelo.
A ono hořelo. Sem tam prolétly i nějaké ty vidle a kámen, popřípadě hozená slepice.
Noční hlídka osedlala zbylé koně, pozvedla pochodně a vyrazila za zlodějskými elfy.


Na kraji průsmyku Deadwind je čekalo další překvapení: vůz, který se snažili sledovat už z Grom’gol. Nalezli ho prázdný, jen se stopami krve, kus od něj ležela vysušená mršina koda, do které už pavouci stačili naklást svá vejce. Raptor podle stop prchl bez jezdce kamsi do Bažin Zármutku.
Trojice tedy rychle pospíšila ke Karazhan v naději, že fénix s vodou ze Sunwellu sem teprve přiletí a že jim Flairičin portál koupil dost času.

a zase ten Orkelt:

Kupodivu se zde jejich cesta opět zkřížila s cestou Jasnovidce – věštec Orkelt pomáhal ve vsi před Mediwhovou věží mágům z Violet Eye bojovat proti duchům. Podle slov mágů se aktivita ve věži i kolem ní zvýšila a proto jsou duše mrtvých neklidnější, než obvykle. Magická pole a štíty, která seslali před časem, jsou nestabilní, a arkánní senzory se doslova zbláznily, jako by se chystalo něco velkého.
Zapečetili tedy hlavní vchod a poslali pro posily do Kirin Tor – ujišťování dobrodruhů, že chtějí jen pomoci, s nimi nehnulo, odmítli přední vstup otevřít.


Arcimágyně Leryda jim jen řekla, že existuje „zadní vchod“, který střeží její učednice, ale prý, kdo ho použil, už se nevrátil. Jen jeden elf se strašnýma očima a ušlechtilou tváří si volně prochází sem i tam, ať je den, nebo noc.
Jen co tauren Orkelt zaslechl, že chtějí cestovat Kryptou, varoval je. Sám by jí prošel pouze ve chvíli, kdy by neměl na vybranou a na hlavu mu padl Caradhras.
Tak jako tak se zdálo, že jiná volba neexistuje – vyrazili proto ke kryptě a pan Faelin cestou vyrobil z kusů rozpadlého plotu provizorní pochodně. Cestou zjistili, že s Orkeltem opět cestuje tajemná a mlčenlivá krvavá rytířka Hallin, která se k nim bez váhání přidala také.
U vchodu do krypt potkali ještě zmíněnou učednici mágyně Lerydy. Zdálo se, že si zlatovlasá elfka svou magickou holí drží od těla talbuka, o kterém jí prý kdosi řekl, že žere děti.

Andilienův talbuk?:

o kapitánově volném čase... jen pro 18+:

Elfka se jim představila, jako by se na drobné zdvořilosti dal najít čas i v nouzi nejvyšší, ukázala jim cestu ke prorezlé a magicky zapečetěné mříži, kterou byl uzavřen vchod do Krypty.
Mříž se nepohnula za pomoci magie ani jemné techniky; Orkelt nakonec vymyslel, že elfky ji mohou podlézt a elfové se snad protáhnou skrz, ale ukázalo se, že by se u toho moc rozcuchali. Navíc někteří elfové nevypadali, že by se mezi mříže dokázali vmáčknout.
Nastala tedy ultimátní zkouška síly svalů, kdy se pan Orkelt a kapitán Balahen rozhodli mříž společně nadzvednout a podepřít.



Temnotou kobky zahřmělo dlouhé a hlasité uprdnutí typu "veletrh".
Po chvilce trapného ticha a obviňujících pohledů byl kapitánem za původce prdu označen jeho vlastní medvěd, který se i přes vyslovené obvinění dál na všechny díval stejně. Hladově.
Na druhý pokus se ale mříž podařilo konečně dost zvednout a všichni se dostali dovnitř jen s pár ulámanými nehty.
Světlo Faelinovy pochodně a svit mágské hole učednice ale odhalily jen prázdnou a na první pohled pustou a zcela nepodezřelou hrobku.

Pat a Mat v Azerothu:

Radost z úspěchu jim zkazil skřípot za jejich zády, ukončený ohlušujícím rachotem, se kterým mříž opět zapadla do uzamčené pozice. Bylo jasné, že se vzpříčila a oni skončili v pasti.
Nakonec našli chodbu, která se zdála stejně opuštěná jako hrobka. Prázdná ale ani zdaleka nebyla. Ve stínech se ukrývali elfští elitní zabijáci. Během boje s nimi byli zatlačeni až na rozcestí – cesty ale byly plné pastí, jako by chtěl někdo předem řídit jejich kroky.

Hidden and Dangerous... warning, obsahuje pirátské výrazivo:

v pasti?:

Po geniálním nápadu páně Orkelta zkusit spustit jednu z pastí a pak ji obejít a vyhnout se tak jejímu účinku - kdy tauren vrhl do pasti kámen - celá jedna část podzemí vzplála. Měli co dělat, aby si zachránili zadky, vlasy i důstojnost.
Přidušeni a načichlí kouřem se zastavili dále a hlouběji, než předtím vůbec chtěli dojít. Cestu zpět teď odřízly nejen mříže, ale i plameny.

Dostali se tak do skutečného srdce Krypty, kde se po kolena brodili prachem, jehož složení raději blíže nezkoumali.
Místo ale nebylo tak prázdné, jak se zdálo. Některé hrobky měly nově osazené a zamčené dveře s nedobytnými zámky, jiné nové a pevné mříže. A další byly snad… obydlené?

Ne všichni zajatci se však po osvobození zdáli přátelští. Hejno elfích konkubín nejprve nalákalo muže z družiny planými sliby rozkoší a radovánek, a pak se je pokusilo zabít. Jejich hlasité vychvalování svalů „toho chlupatého“ nechalo družinu chvíli na vážkách, zda chlupáčem byl myšlen kapitán Balahen, tauren Orkelt, nebo kapitánův medvěd Pívo.
Navíc zvuky jejich boje odněkud přilákaly dobře ozbrojené stráže se znakem dvou zkřížených žezel na štítech.
Oddělit od družiny se zde na dně Krypty nevyplácelo, proto kapitán Balahen přikázal všem držet se ve skupině a postupovat zpět k cestě, kterou sem přišli.

labyrint Krypty:

Po zjištění, že oheň, který je odřízl od horních pater podzemí, konečně ustal, a že většině hlasů volajících o pomoc se stejně nedá věřit, už chtěli vykročit zpět nahoru. Vtom se ozval hlas další a nezněl lidsky ani elfsky. Orkelt ho označil jako Suraku, draka, který jim pomohl kdysi v Tirisfal proti Andilienovým bodyguardům, a který hledal Hawke.  
Dostali se dovnitř do cely, kde byl drak z netherwingské líhně připoután řetězy a zmučen odběrem „vzorků“, který na něm patrně páchali jeho věznitelé. Chyběly mu šupiny a krvácel z mnoha ran, zdál se neschopen letu či rychlejšího pohybu.

Suraku:

Podařilo se jim draka vyvést z těsné hrobky ven do Krypty a chtěli ho odvést na povrch, on ale trval na tom, že musí za Hawke a šel za pachovou stopou stále níže do podzemí, otíral se při tom bokem o stěnu a nechával na ní krvavou stopu… došli až na místo, kde narazili na několik démonů a hlínu prorostlou jedovatými rostlinami.
Právě tam někteří z členů výpravy učinili některá šokující odhalení jako například kapitán, který se přiznal k hrátkám se sukubou; nebo taková Avelion: k tomu, že má chapadla.

vskutku...?:

Učednice z Violet Eye se začala obávat, že se elfové nadýchali nějakého podzemního plynu, řekla proto, že je dostane ven včetně draka a dovedla je zpět k východu, přes který se dostali za pomoci teleportu od jejích mistrů.
Suraku byl odveden k mágům pro ošetření a kapitán Balahen se vydal vyhlížet posily, pro které vzkázal předchozí noci do Elrendar. Ostatní si alespoň na chvilku užili zasloužený odpočinek a nabrali síly pro návrat do krypt - ještě stále totiž nenalezli cestu skrz, do Gorianova doupěte.

Jak vyvenčit svého draka:

Po krátkém odpočinku se vrátili zpět ke kryptě a tentokrát se dovnitř dostali za použití magie učednice, která byla pověřena jejich doprovodem. Kde se vzal tu se vzal, přímo uprostřed akademického sporu mezi Faelinem Darskun a zmíněnou učednicí, objevil se elf v masce, který v okolí prý lovil večeři a hledal poklady. Připojil se na čas k jejich výpravě a teprve ve sklepení se ukázalo, že jde o silvermoonského generála Emeralda Nurimu.

výprava pokračuje:

Po předchozích zkušenostech s odstraňováním pastí  a následného závodu o život s ohněm v chodbě se tentokrát kapitán rozhodl zakázat házení kamenů, kostí a čehokoli podobného kamkoli . I jal se sám jednu z pastí odborně rozebírat. Úspěch to byl tak mohutný, že mu trochu ohořelo obočí i bradka, jak rychle velel ústup před další plamennou stěnou. Generál Nurimu se tentokrát zdržel komentáře a raději se pohyboval kolem ukryt ve stínech a dohlížel na bezpečí celé skupiny.

trap master :

U jedovatých rostlin, které je zastavily při jejich předchozím pokusu o průchod, zkusili mnohé: květenu vypálit, obejít, zastrašit a přechytračit. I tak neunikli bolestivým popáleninám a poleptání. A někteří i pošramocenému egu. Pan Faelin se zde vydal ze sil snahou rostlinstvo spálit za pomoci své magie, ale bylo tak husté a provlhlé, že se čin nedočkal kýženého výsledku. Navíc kouř stoupající z rostlin některé z nich nutil slzet a kýchat. Po tom co nějakou dobu meditovali jak zničit nezničitelné, nakonec následovali blondýnku z řad mágů, která správně odhadla, že v květinovém bludišti jde o obratnost a rychlost. Ne o stání a žvanění na místě.

náhodou farstrideři umí i cizí slova!:

Bludiště mezi rostlinami je nakonec dovedlo až další kryptě – tato byla uzamčena pevnou mříží, která se zdála být o dost používanější, než ta, se kterou zápasili u vchodu.
Za mříží nenechavci objevili laboratoř prosycenou pachem felu, plnou zlověstných run, krystalů a obsahující i trvalý portál a vyvolávací kruh. Tehdy si při pohledu na ostatní generál Nurimu raději vyměnil kápi za děsivou plynovou masku, což ostatním moc na pocitu sucha a bezpečí moc nedodalo: sami tak dokonalé vybavení postrádali.
Učednice všechny varovala, aby nesahali na portál a ani na kruh na zemi, ale někteří se prostě museli o všem přesvědčit na vlastní kůži: co kdyby ty věci mohli použít a nezničili tím svět?
Portál i kruh se aktivovaly poté, co přes ně několikrát přeběhla elfí noha a tauří kopyto. Ve chvilce tak mamlasové bojovali s obřím nathrezimem, proti kterému jim snad pomohlo více štěstí, než sil a rozumu. Démon byl totiž v síle omezen mocí vyvolávacího a poutacího kruhu, ve kterém se zhmotnil.

can't touch this:

Nakonec odhadli, že felové krystaly v místnosti fungují jako zdroj energie pro portační zařízení, tak se je rozhodli zničit a portál zakrýt ledovým kouzlem. Během jejich snažení kov portálu nevydržel střídání teplot a rozsypal se na malé kousky.
Dobrodruhové pak volili cestu dál – zda zpět mezi jedovaté rostliny - či dolů do jámy plné vody, ve které se vlnilo cosi jako obrovská chapadla s přísavkami a trny.
Zjevně trpěli nedostatkem pudu sebezáchovy či zdravého rozumu, protože se rozhodli skočit dolů. Ti, co nesouhlasili, byli strženi i proti své vůli.

tentacle rape:

Po ošetření vzniklých ran se již celkem dobití dostali na kraj podzemního jezera, jak tu hnusnou zatopenou část Krypty nazvali. Temná jáma zaplněná ledovou vodou, ve které, jak záhy zjistili, viselo na hácích spousty rozkládajících se mrtvol.  Nešťastníků, co patrně měli stejně stupidní nápad jako oni: jít si zaplavat.
Když kapitán zavelel svléci se do naha, někteří exhibicionisté už byli dávno svlečeni, jako by čekali jen na to… a falešný stud začali předstírat až dodatečně.



Učednice z Violet Eye slíbila, že pohlídá jejich věci, očividně tak maskovala svou neschopnost plavat, oni ale trvali na tom, že si je ponesou na druhou stranu s sebou v Avelionině bezedném batohu plném kradených věcí.
Nastalo tedy svlékání a zdánlivé neočumování se, které si asi nejvíce ze všech užíval generál Nurimu, zcela bezostyšně sledující celou skupniku po tom, co se chrabře nabídl, že pohlídá zaparkovanou blondýnku. Ta se taktně a stydlivě otočila zády k naháčům, a pak se dlouze upravovala v zrcátku.

Vrrrrr (a za screeny poděkujte Avelion) :

Že udělali chybu zjistili ve chvíli, kdy se na druhé straně oblékli a ozbrojili a vzápětí vběhli do rány přesile nemrtvých pracujících na dalším supertajném projektu pana de Ray. Hlava nehlava, suší nebo mokří, skočili zpět do vody a plavali pryč.




V další místnosti za vodou, plné ohlodaných a polámaných kostí, ve které se udýchaně zastavili a ždímali, ještě našli obří hnusnou nemrtvou věc, která pana Faelina označila za otce, zatímco se dloubala v nose.
Chytrou lstí té mýlky využili a věc poslali „hrát si s panenkami“ (čti: nemrtvými), kteří jim byli stále v patách.
Toho, že se pan Faelin patrně nějak podobá Gorianovi de Ray, chtěli ještě využít, žel dalším kostlivcům to už bylo docela jedno.

tatííí:

Mokří a naštvaní pak vylezli zpět na místě, kde původně opustili elfí učednici, kterou se rozhodl pohlídat generál Nurimu. Nebyla po nich stopa, zato z hromady kostí ve vedlejším velkém sále lezlo cosi, co je přimělo trochu více zvážit svou hlučnost a nápadnost, stáhnout půlky a dál se pohybovat nenápadně.

kostíci!:

Emeralda a učednici našli schované ve stínu v ukryté komnatě o patro výš, kterou hlídali dva arkánní strážci a magické bariéry elfího původu. Během pokusu oklamat golemy Gorianovou a Faelinovou podobností nakonec došlo k boji a konstrukty musely být deaktivovány vyjmutím jádra uprostřed těla. (čti: rozstřílením na střepy...)






Po chvíli soustředění nakonec přišli na to, jak otevřít magický zámek na dveřích a vstoupili do malé komnaty, které vévodil oltář se svícemi pokrytý zaschlou krví, runový kruh v barvě felu na zemi před  ním, a obraz polonahé elfky na stěně za oltářem. Rusovlasá dívka na něm měla obvázaná zápěstí a vypadala, že umírá na posteli prosáklé krví. Byla to Hawke a nesla všechna zranění, která za poslední týdny utržila, ačkoli na ní samotné se rány ztrácely.  Jako by rány místo ní utržil tento obraz.

obraz:

Konečně pochopili, odkud pramenila podivná nezranitelnost pana de Ray, či jeho schopnost se zotavit téměř z čehokoli. Kapitán vypadal, že má všeho právě plné zuby, když si všiml truhly v rohu vedle knihovny. Vypáčil její zámek a sáhl do ní pro dvě poloprůhledné čepele, které kdysi nosila Hawke. Tak-tak stačil uskočit plamenům, jak truhla vzplála.




Místnost plná knih a dalších obrazů začala hořet a v panice se kdosi z nich opřel o jednu z knihoven. Ta se odsunula stranou a odhalila úzké točité schodiště vedoucí kamsi vzhůru. Zadívali se na sebe, a pak po něm vyběhli  nahoru.





Při zjištění, že se dostali do věže, kam mágové zakázali vstup z důvodu udržení stability magických polí až do příchodu posil z Kirin Tor, se blond učednice omluvila a rozloučila s tím, že musí podat hlášení svému mistrovi.
Generál Nurimu ji s rošťácky zvednutým obočím následoval do malého portálu, který vytvořila a povídal cosi o soukromé lekci plavání v džungli.



Zůstali sami v chodbě obydlené pavouky a netopýry, na místě plném záhad a nebezpečí.
Dostanou se ještě někdy nějak ven? A najdou ztracenou Hawke, Valendise a Goriana?




________________________________________________________________________________________________________
Eventu se postupně po dva večery účastnili: Hallin, Orkelt, Emerald, Balahen, Faelin, Avelion, Eynor; Ceroth na mnoha altech a v mnoha podobách a smnohými chapadly.
Děkuji RP GM Eranon za skvělou přípravu a dobře odvedenou práci, smysl pro humor, rychlou reakci i fantazii... i za hodiny, po které se nám věnoval. A za tu správnou záporáckou atmosféru.
screeny: Ceroth, Avelion
scénář a plánování spawnů: Eynor
celé album zde

kouzlo nechtěného:

Vynořila se z lázně a nechala konkubíny, aby ji osušily a oblékly. Zatímco jí upravovaly vlasy rudé jako oheň do svůdného účesu a oblékaly ji do černých krajek a sametu pro jejího pána a snoubence, sledovala svůj obraz v zrcadle a ruce držela daleko od sebe jako loutka, která čeká na toho, kdo jí vdechne život.
Jako by v zrcadle byl někdo jiný. Někdo jiný, kdo se po celé té lapálii se Sunwellem chystá na večeři s Gorianem… na večeři před svatbou, do které zbývají tři noci.
Pokusila se usmát, ale její plné rty se nepohnuly, zvedla k nim ruku a dál sledovala obraz té mrtvolně bledé elfky v černé krajce a sametu, kterou otrokyně zdobily šperky a voněly nejdražším parfémem ze Silvermoon.
Něco bylo špatně, ale nemohla tomu přijít na kloub.
Sliboval dnes k večeři drahé hosty z Elrendar Keep. Sliboval, že snad přijde i sám lord Sunhand, pro kterého připravil speciální překvapení. Dar.
Měla by mít tváře růžové od napjatého očekávání… bude se vdávat za dokonalého aristokrata, měla by hořet nedočkavostí a štěstím –
Otrokyně dotáhly korzet tolik, že se skoro nemohla nadechnout, urovnaly jí sukni úzkou tak, že sotva mohla učinit delší krok, pak se poklonily a pozpátku a stále v předklonu odešly z ložnice.
Odvrátila smaragdově zelené oči od zrcadla a stiskla na chvíli pěst, jako by bojovala s touhou to sklo rozbít.
Se vzpřímenou hlavou pak vykročila chůzí hodnou královny dolů na schodiště do šachového sálu a světlo svící a pochodní pozlatilo její rudou hřívu i perlově bílou pleť.
Tehdy poprvé to zaslechla…
Křik, pak hysterický smích a zařinčení čepelí.
Strhnula ze zdi nejbližší pár zbraní a svou urozenou sukni zničila hned při dalším skoku až k pasu. Vztekle ji ze sebe strhnula a odhodila kamsi do propadliště dějin.
On je v nebezpečí!
„Goriane?!“
Narazila na zavřené dveře, pod kterými k ní prýštila krev. Šachový sál byl zapečetěn a uvnitř něj probíhal boj na život a na smrt
„Goriane!!!"

Průběh eventu:

nevinná panna Avelion se snalostí mezirasových (obchodních) styků :

Odborníci!:

brainwashed:

Hrdina bez bázně a hany?:

Faelinovo coming out?:

Dívala se do temnoty před sebe, jako by nevnímala váhu těla ve svém klíně, jednu ruku zapomněla v elfových narezlých vlasech a snažila se přemýšlet.
Myšlenky byly jako démoni číhající ve stínech na její první zakolísání. Vzpomínky bolely jako rány karabáčem, kdykoli se snažila zaměřit na tu postavu v nich, ze které zbyl jen obrys.
Tihle elfové s bílými tabardy ji chtěli svést z cesty. Nejvíce ze všech ten zraněný, jehož spánek hlídala. Zdál se n apohled roztomilý stejně jako spící tygr: ten také vypadá k pohlazení… když spí. Ale jen proto, že spí, to nepřestal být tygr, který vám ukousne ruku, když ho zkusíte pohladit.
Tlumené povely střídajících se nočních hlídek z venku ji na chvilku vytrhly z propasti pomatených vzpomínek, ve které vždy chodila jako v začarovaném kruhu.
Byl to Gorian, kdo ji zachránil z Labyrintu Stínů a Gorian, kdo jí ukázal Nagrand. To on zastavil Valendise a zachránil Cerotha Sunhanda. Byl to Gorian, koho viděla jednou ranou přepůlit toho orkského černokněžníka, nebo -
Očima se vrátila k zraněnému elfovi, jehož hlavu držela na klíně – byl větší a těžší, než většina těch, které znala. V rozhalené bílé košili, kterou mu darovala v Grom’gol, prosvítal zkrvavený obvaz a přes ohryzek se mu táhla tlustá jizva, jako by ho snad už jednou oběsili. Opatrně ji přejela prstem, na chvilku jako by neslyšela neustálý Gorianův šepot ve své mysli… přikazující jí návrat. Prosící o pomoc. Nic. Bylo ticho, dokud se dotýkala tohoto cizince.
Protáhla si pod ním nohy tak pomalu, aby ho nevzbudila, zapřela se zády o krabici se znakem hordy a vzhlédla ke střílně na protější zdi.
Venku vycházely oba dorůstající měsíce. Do svatby s Gorianem zbývaly tři noci a najednou nebylo nic jisté ani jasné, jako před pár dny. Poprvé ji napadlo… že by se nemusela vrátit.
Sklonila se nad raněným elfem, kterému říkali „kapitán“ a pečlivě si prohlédla rysy jeho tváře, jak jen to bylo uprostřed noci možné. Její rudé vlasy mu na chvíli zastřely tvář jako závoj, jak sledovaly její pohyb.
Měla zatraceně silný pocit, že se stane něco strašného.






Varedis se odvrátil od scény prosvítající otevřenými dveřmi orkské krčmy, nasál vzduch, jako když větří zvíře, a vystoupil zpět po úbočí hory k místu, kde nechal gryfona. Obvaz na jeho prsou se leskl prosakující krví, ale na rtech mu hrál provokativní úsměv.
Nevzdají to. Vzal Gorianovi cosi, co chtějí. Mají potenciál toho psa odlákat od prahu jeho pána, a pak bude konečně moci udeřit na Malchezaara. Jen je dostane tam, kam potřebuje.
Tentokrát se s ním utkají na jeho území a on bude připraven.
Stiskl v ruce felový krystal s kapkou krve, jako by ho chtěl rozdrtit. Elfka bdící v pevnosti se rozechvěla bolestí a schoulila se sama do sebe.
Ona bude klíč, který mu odemkne bránu.







________________________________________________________________________________________________________
Všem zúčastněným díky za RP, které bylo epické a akční z mnoha úhlů pohledu
Obsazení: Avelion, Balahen, Corin, Faelin, Hallin, Hawke, Orkelt
Scénář: Eynor
Celé album zde

Zastavili se před portálem, z oblohy se jako vždy na tomto místě sbíhaly blesky. Orkové, kteří ho strážili, jim popsali poslední, kdo prošli na druhou stranu, v dokonalém detailu. Nemohli se splést.
Nejprve zraněný zlatovlasý elf s páskou přes oči, pak dvojice rusovlasé elfky a elfa na helikoptéře. Kechi a Hawke měli náskok.
Stiskl ruku na jílci dýky za opaskem a chvilku sledoval portál, před očima jednu ze scén v Dreadmaul hold, když ji zaslechl, jak se domlouvá s JEHO mágem o tom, že ho vyřadí z boje s lovcem démonů i za cenu toho, že ho promění v ovci.

„Pokud si pochybuješ, že jsem schopnej porazit jednoho podělanýho lovce démonů… je mi jedno, jak je silnej!“ vyběhl za ní z budovy a přerušil tak její pikle se slečnou Záhadou Amberdusk.
„Jste zraněný,“ hovořila klidně a vyrovnaně, „svěřit do vašich rukou životy vaší posádky je nepřiměřené riziko.“
„Proto to bude jen on a já... a vy se budete držet z cesty,“ opáčil se svým obvyklým sebevědomím. Viděl, jak jí naběhla žilka na čele a stiskla pěst, ale neměla zbraně. „A ty mne za ním dovedeš.“
Moment.  NEMĚLA zbraně.
Na chvilku se na něj dívala s divokým vzdorem, pak se otočila a utíkala k místu, kde večer ustájila wyvernu.
„Zkuste mne zastavit!“
Avelion se za ní rozběhla s krvežíznivým výrazem - očividně to brala jako výzvu.
Občas doopravdy váhal, jestli by nebylo moudřejší ji střelit do nohy, a tak zpomalit. Ji i tu druhou zrzku.

„Kapitáne?“ pan Faelin přitáhl jeho myšlenky zpět k současnosti. Elf v róbě zářil nadšením jako děti na školní exkurzi a studoval Temný portál.
Potřásl hlavou a zahnal z ní vzpomínku na jiné setkání zde u portálu. S černým drakem, kterého na něj poslal Gorian de Ray před půl rokem.
„Jaké je projít portálem?“ mudrovala Avelion, která už patrně zase měla ty své „špatné pocity“.
„Jako projít jakýmkoli jiným portálem,“ odvětila Flairica Amberdusk tónem učitele a bedlivě dál sledovala družinu, ostatně jako vždy. Tak pozorně, že z toho šel mráz po zádech.

Varedis je chtěl v Outlandu a kapitán Balahen z toho sakra neměl radost. Dal povel sesednout a provést jízdní zvířata portálem za uzdu, aby se neplašila. Když vystoupili po schodech až bráně, najednou se její plocha rozvlnila a přímo proti nim prolétl fénix, tak, že se sotva stačili sehnout. Pak druhý. Ohlédli se a viděli jejich plamenná křídla mizet nad rudými horami na severozápadě, tam, kde se v dálce bělala Slonovinová věž.
Netušil, jak mu znovu skočila kulovnice do ruky, ale nevystřelil. Sklonil hlaveň, pak jí máchl k portálu a kývl na ostatní:
„Jdeme.“

Průběh eventu:

léčitelka ve jménu světla:

Catch her if you can:

neserte Varedise...:

I kapitán má své emo dny:

always look on the bright side of death:

Kapitán Balahen se unaveně narovnal s poněkud ohořelým obočím a nic neříkajícím výrazem.
Země kolem páchla jako spáleniště a felové obrazce, které na ní vznikly během boje s Varedisem, teprve pomalu pohasínaly a chladly.
Faelin vypadal méně unaveně než obvykle, ale jeho róba byla na cáry. Kechi a Avelion měli co dělat sami se sebou – ostatně blonďáka tu po skoku do lávy už ani nikdo nečekal. Navíc polonahého. Flairica stála nad tělem lovce a dumala o chybách, které tak nerada opakovala a Hawke-
Ohlédl se.

Zrzka stála na samém kraji terasy, jako by se snad chystala skočit dolů, beze zbraně, bez wyverny a vybavení, sama uprostřed pekelné pustiny plné démonů a sopečného popela.
Zadíval se na pergamen, který našli u Varedise – ručně načmáranou mapu Blasted lands, kde byla přes zátoku na jihovýchodě nakreslena dvě zkřížená žezla: znak rodu de Ray.
Pomalu se vrátil k Varedisovu tělu a vydal rozkaz vzít jeho čepele do pevnosti. Aniž by se dál staral o osud zrzky nebo družiny, sklonil se, sebral svou orkskou halapartnu ze země a pískl na Ha’raku i na medvěda.

Přišli o mocného spojence a byli na nejlepší cestě ztratit velitele. Naaru neznají lež a A'dalova slova byla dost jasná.
Vítězství mělo hořkou pachuť. Vyhoupl se do sedla a bez ohlédnutí se vznesl pryč.
Avelion se otočila na zbytek družiny s jasnou otázkou v očích. Flairica jen pokrčila rameny a otevřela portál do Shattrath. Hawke i kapitán byli v trapu, jako obvykle.
„Inu, já si pro změnu dám koupel, večeři a nocleh v posteli hodné elfa,“ poznamenala mágyně a Kechi i Faelin ji s díky následovali portálem. Avelion se otočila k opuštěnému chrámu a zamumlala si pro sebe:
„A co když tu ta kniha přeci jen někde JE?“



________________________________________________________________________________________________________
Eventu se účastnili: Balahen, Kechi, Flairica, Avelion, Hawke, Ceroth (alias Varedis)
Celé album se screeny od Avelion, Cerotha, Eynor je zde
Díky za GM podporu RP GM Eranon

Nevěděla, jestli se smát, nebo plakat. Krystal byl pryč a Gorianovo sevření jejích myšlenek povolilo. Svět měl najednou i jiné barvy, než černou a bílou. Vzpomínání na vše, co zapomněla, nepůsobilo bolest, jako když to zkoušela dřív.
Stála na důlní plošině pod sopkou, nad kterou někde zapomněla svou poslední wyvernu, po tváři si rozmázla slzy a vločky popela jí padaly do vlasů i do očí.

Krystal byl pryč a už ho nikdy neměl nikdo najít. Její mysl patřila jen jí samotné a Gorianův šepot sem přes portál prostě nedoléhal.
Bylo by tak snadné se nikdy nevrátit. Tedy pokud by za ní neposlal Stopaře - jeho jezdce, co lovili uprchlé otroky.
Zavadila prstem o zlatý obojek se znakem rodu de Ray a euforie ji přešla.
Srdce jí na chvilku sevřelo něco jako ledový spár. Nemohla zůstat na místě. Nemohla se přestat hýbat. Nemohla se zastavit a nemohla mít klid, dokud on dýchá.
Odhodlaně se otočila k výtahu a málem umřela hrůzou.

Stál tam v celé své neochvějnosti ve zbroji Elrendaru, na hlavě přílbu a na rameni dvouručku z Nagrandu, medvěda u boku. Skoro si vybavila nějakou zapomenutou myšlenku, ale ztratila ji, než ji dokázala uchopit a prohlédnout důkladněji.
Obešel ji krokem dravce a medvěda jí nechal za zády, jako by jí chtěl odříznout cestu.
Točila se k němu čelem s výrazem zvířátka v kleci, zatímco vykračoval po samém kraji plošiny s jistotou námořníka zvyklého chodit po ráhně i za bouře. Nesejmul tu helmu ani ve chvíli, kdy ji oslovil.

„Nečekal jsem, že to takhle skončí.“
„Přišel jste mne zabít?“
„Teď, když vím, že to tak jednoduše nepůjde? Přemýšlel jsem dlouho, co udělám… rozsekat na kusy? Spálit? Nemyslím,“ ukázal na svou obouruční orkskou zbraň zavěšenou přes rameno.
Zasmála se, ale neznělo to vesele. Vlastně to ani moc nepřipomínalo smích.
„Do toho. Vy spolupracujete se správnými chlapy, s kladňáky. Já se zapletla s tím špatným, očividně. Ale ten lovec démonů mne doufal zabít a přitom mi zničením krystalu prokázal službu. Má mysl je zase jen moje a pro jednou ostrá jako čepel zabijáka. Nebudete to mít snadné.“
Zakroutil hlavou, pak se sehnul, nabral hrst sopečného prachu a nechal jedovatý vítr, aby mu jej odvál z dlaně.
"Tohle místo bývalo tak nádherné a teď je to pustina."
"Morové země byly pustina," řekla nesouhlasně, ruku za zády na vrhací dýce za pasem.
„Mí lidé už mne jednou zradili. Podruhé to nenechám zajít tak daleko. Myslíš, že ty jsi ztracená? A co mám říkat já? Už ses houpala na laně obklopená těmi, kterým jsi věřila?“ zastavil se na kraji plošiny, otočil se k propasti zády a zhoupl se na patách. Každý normální elf už by letěl dolů, ale on byl dál tam a sledoval ji štěrbinou v hledí přílby.
„Potřebujete pomoc a já netuším, jak vám pomoci… a jděte od toho kraje, bojím se o vás,“ zamračila se a pustila dýku.
Náhle udělal rychlejší krok blíž k ní:
„Ne. Já pomohu tobě, dal jsem slib.“

průběh eventu:

...vskutku?:

pan kechi je na dálkové ovládání!:

Avelion pobídla wyvernu níž a nestačila se divit: prostor před bránou mágovy věže se bělal stany se zlatou zástavou Elrendaru. Dokonce i teď, na večer, viděla kolem ohňů odpočívat dobře několik stovek elfů.
Nechala zvíře přistát a rozhlédla se. Stranou spatřila skupinku, ve které i na dálku poznala část „své“ družiny, ale kapitán s nimi nebyl.
Hawke seděla na Faelinově wyverně, držela v ruce jakousi knihu a provokativně se předkláněla. Elf, který se vždy tolik ovládal, vypadal, že je na hranici soudnosti, prostor kolem něj doslova černal potlačovanou energií hněvu.
Flairica se dobře bavila a pan Kechi jen rozhazoval bezmocně rukama.
Seskočila ze sedla a pleskla wyvernu, aby se doběhla napojit… odměnou jí bylo otřepání se, při kterém se z wyverny zvedl oblak sopečného prachu. S kýcháním a kašláním a trochou nadávek vzala od sedla svůj batoh a vykročila za ostatními.
Přesně doprostřed vášnivého rozhovoru.

„... když se nám ho podaří nasměrovat k tomu Stromu, tím lépe. Prostě musíme upoutat jeho pozornost jinam, pokud to vůbec uvnitř bude slyšet…“ vykládal pan Kechi.

„To se mělo stát hned na začátku. Navíc uvnitř je věc, která ho má zabít, pokud jsem to správně pochopila. DAR pro Cerotha Sunhanda.“ Hawke před sebou držela otevřenou knihu se strašidelnými deskami a pomalinku z ní trhala jednu stránku, očividně pobavena Faelinovou fyzickou i psychickou bolestí pramenící z jejího kacířství.
Nevzrušeně pokračovala: „Otázkou je, jestli DAR má Gorian, nebo ten eredar. Je tu ale něco, nač jste zapomněli.“

„Mohu vzít vojáky ke stromu, napadnout to tam, získat to jméno i bez něj, vytvoříme meč a zachráníme ho!“ Faelin hovořil velice rychle, střídavě bledl a rudl, ruce natažené ke zrzce na wyverně a knize, kterou ničila.
„Dejte mi ty knihy, nebo vám provedu věci, co vám ani Gorian neudělal!“

Hawke seskočila ze sedla a přistoupila k němu blíž, snad aby na její dílo zkázy viděl lépe. Tvářila se jako hráč pokeru.
„Sex pro změnu v posteli?“ optala se cynicky.

Zvuk trhajícího se pergamenu doslova otevřel kudlu v kapse i Avelion, ale zatím se držela ve stínu. Flairica kašlem zamaskovala smích.
„Ne, děkuji,“ odvětil Faelin, „ale prosím si ty knihy!“

„Démonické knihy,“ Hawke nesouhlasně kroutila hlavou a pokračovala v pomalinkém trhání stránky.
„Netuším, jak je na tom Sunhand, ale většina osob, která se Gorianovi podívá do očí-“, Hawke učinila dramatickou pauzu a zadívala se na Flairicu. Elfka kývla při nehezké vzpomínce na Silvermoon, kterou obě sdílely.
„Kdo z vás odolá ovládnutí mysli?“ Hawke se rozhlédla po ostatních.

„Já. Tedy… myslím, že ano,“ ozval se Faelin a oči všech přítomných se na něj obrátily. Pan Kechi pronesl cosi ve smyslu „to nevíme, dokud to nezkusíme“ a Hawke zachmuřeně kývla.

„Je toho mnoho, co se musí udělat. A Sunhand dovnitř vtrhl bez přípravy. Bez informací.“

„Musíme počkat na kapitána, jen on má právo vést vojáky do jiné akce – ke Stromu,“ trval Faelin na svém, „já tu pravomoc nemám.“

„Já se vzdálím a vyčkám vás tam. Pobyt tak blízko Gorianova sídla mi nečiní dobře.“

„Zapomněla jste, že vás nesmíme nechat bez dozoru. Co kdybyste se splašila a nikdo u toho nebyl?“ optal se pan Kechi a zakřupal prsty.

Hawke se zamračila.
„Klíč od horní branky mám – pokud vám ho nebudu chtít dát, stačí mne zabít. Jen se pak raději držte dál od mého těla.“

„NE!“ vykřikla Flairica, až Kechi nadskočil a Hawke s křivým úsměvem zvedla jedno obočí.

Avelion vstoupila do jejich diskuse s brbláním o tom, kam se to všichni zašili a dotazem směřovaným na Hawke.
„Už normální, nebo pořád zamilovaná?“

„Budu čekat u stromu čarodějnic za úsvitu. Pokud se neobjevíte, zkusím tu věc ukrást. Tedy… jestli tam je.“

„Dobře… ale dejte mi už konečně ty posrané knihy!“ Faelin hrozivě máchl rukami a zbytek společnosti se k němu znovu otočil s otevřenými ústy. Sprosté slovo?! Doopravdy řekl-

Hawke si jemně odkašlala, zavřela knihu, kterou tak mučila, natáhla se a se sladkým úsměvem urovnala elfovi jeden pramen vlasů za ucho.
Faelin mlčky stál a hněval se, ruku dál nataženou k ní.
Elfka mu podala knihu, kterou držela, pak ustoupila a poslala k němu jeho wyvernu.
„Celá jen vaše,“ řekla hříšně a elf se s vášní vědce vrhl k brašnám a kontroloval stav knih.
Ohlédla se po něm a pokrčila jedním ramenem.

„Teď si budu muset ukrást jinou wyvernu,“ povzdechla si Hawke, oči upřené na Faelina osahávajícího knihy a vedoucí zvíře z jejího dosahu, „a ano, Avelion, stále zamilovaná, Slunci žel. A jako vždy do toho špatného.“

„A knihy o démonech už byste krást neměla! Jdu je prostudovat a popřípadě možná zjistím, co na nás může poslat ve věži,“ brblal Faelin a vedl wyvernu s knihami ještě dále stranou, „nebo jak vyřadit jeho portály.“

„Vy mu dáte knihy o démonech?!“ Avelion se pomalu začala žhavit doběla.

„Mohu nějak pomoci?“ nabídla se Flairica a Faelin si ji přísně prohlédl.

„Máte zkušenosti s vyvoláváním démonů?“

„Jen teoretické, jinak z praxe vím jen to, jak někoho vysát,“ odvětila zrzka klidně.

„Jen ty z druhé stra-… počkat, to nebylo na mě?“ ozval se ve stejnou chvíli Kechi.

„Hádám, že to za jednu noc snad zvládnu. Potřebuji spíše praktické zkušenosti… hm, dobře pro vás, že to umíte, vypadá to hnusně a je to dost kruté, nikdy jsem to nepoužil, ale pro zastrašovací účely…“, Faelin se pochmurně usmál.

„Používalo se to v Outlandu k vysávání démonů,“ Flair pokrčila rameny.

„Jako démonickej pes? FUJ!“ Avelion sáhla po zbrani. Kechi na mágyni vyvalil oči a hlasitě polkl.

Faelin s díky odmítl pomoc a odvedl wyvernu až k tábořícím farstriderům, kde se usadil u jednoho z ohňů. Hawke za ním zavolala cosi o tom, aby si pořídil dobré světlo, nebo si zkazí oči.

Pak se vážně obrátila na ostatní:
„Ta věc o Daru nebyl žert. Pokud máte jakýkoli způsob, jak Sunhanda dostat ven, udělejte to,“ náhle se zadívala mezi stany rozšířenýma očima, přikrčila se a… zmizela.

"Co to zase bylo?!" rozčílil se pan Kechi. Chvilku marně pobíhali kolem, ale zrzku už nespatřili, jen zaslechli její tlumený výkřik radosti.

Chvíli na to nad nimi prolétl azurový nether drak, jehož jezdec uhýbal šípům farstriderů a volal na ně:
„Budu vás čekat u Stromu!“

Pan Kechi zasakroval a šel si pro šroubovák.






________________________________________________________________________________________________________
eventu se účastnili: Faelin, Flairica, Hallin, Hawke, Orkelt a Ceroth (jako karavana a chapadla), do dění zasáhli i Avelion, Lykourgos a Balahen
album se screeny od Cerotha, Eynor a Avelion je zde

Vstoupila do ledové vody vodopádu, ale stejně ze sebe nedokázala smýt vzpomínku na necudný dotek modrovlasého elfa a vlastní přeochotnou reakci.
Něco uvnitř ní se sevřelo hrůzou a zatnulo hněvem, jako by ukradený polibek zanechal stopu podobnou ponižující ráně bičem. Od chvíle, co ji modrovlasý políbil, cítila kolem sebe Gorianův hněv, jako by černokněžník stál jen krok vedle ní.
Jako černý mrak, který překrýval vše v dohledu. Jeho šepot sliboval smrt každému, kdo se dotkne jeho hračky.

Vrhla se po hlavě do nejhlubší tůně pod vodopádem, až voda vysoko cákla, a zadržela dech… co nejdéle…
Zůstala u dna tak dlouho, až jí krev začala hučet v uších i ve spáncích. Takhle ho konečně neslyšela.
Nemůže zemřít, dokud existuje ten obraz. Vždy se bude vracet a některé věci tedy bude mít před očima už navěky.

Nad vodou se rozlehl dračí řev. Polekaně vystřelila nahoru jako šíp, zalapala po dechu a rozhlédla se.
Azurový drak kroužil nízko nad hladinou a vydával svůj osobní druh nářku, který šetřil pro chvíle největšího zoufalství, když nemohl najít vhodná slova ani ve své drakonijštině.
Neměla čas se litovat.
Byl tu Suraku, který cítil její bolest, pohrdání i nenávist k sobě samotné… a byla tu bitva, která je oba čekala.
Doplavala ke břehu a osušila se, pak se začala pomalu oblékat do zbroje.

Průběh eventu:

Suraku ji dloubl nosem do ramene, snad aby se sebrala. Ohnala se po něm a dál se choulila do klubíčka, dlaně přitisknuté na uších a oči zavřené. Seděla na jedné z mohutných větví „Varedisova“ stromu, protože tady, tady ten šepot slyšela méně. Nejdéle zítra se přidá k bitvě v Karazhan… a sama netuší, jak obstojí, pokud si Gorian opět vyžádá její mysl.

Suraku do ní znovu dloubl, div nepřepadla dolů, otočila se s tváří od slz, co se děje. Drak se mlčky a nevrle přesunul stranou ke kmeni a odkryl tak výhled na elfa, který už delší dobu stál za ním.
Kapitán Balahen, kterému se nedokázala podívat do očí.
Netušila, čím pro něj vlastně je: hmyzem, který je třeba rozšlápnout, nebo nepřítelem, který stojí v cestě? Někým, kdo ho zradil jako ti, co ho kdysi chtěli pověsit?

„Měl byste být se svými lidmi, potřebují vás,“ řekla a odvrátila se, aby snad nezahlédl tu divokou radost z prostého faktu, že ho vidí živého. Zamračila se na vodopád nad vzdáleným jezerem, jako by za vše mohl on.
„Stěží si připadám jako jejich velitel. Možná na to prostě jen nejsem dost dobrý,“ odvětil a studoval její schoulená ramena i rudé vlasy. Otočila se zpět tak prudce, že jí kolem hlavy na chvilku udělaly ohnivou svatozář.
„Vydržím všechno, ale jestli o sobě začnete pochybovat vy, nemám proč bojovat ani já,“ odsekávala slova jako by je krájela nožem. Stále se stejným výrazem ji sledoval, když se zvedla a otočila, přistoupil k ní opatrně blíž.
„Co vaše rána?“ přejela prstem zdobení jeho zbroje na hrudi a on ji rozepnul, rozhrnul košili a odhalil tak tenkou světlou jizvu, která vypadala, jako by byla dobře rok stará. Široce rozevřela oči a zvedla je k jeho tváři, i když prstem sledovala čáru té jizvy.
Takhle se tedy dá přežít smrt provazem a zastřelení? Nebude to tím, že by Avelion, nebo Kechi byli zázrační léčitelé, navíc zrzka vypadala, že by se spíše uživila jako švadlena, nebo řezník, kdykoli ji sledovala při práci.
Možná někde existuje obraz, který vrací zpět život i Garanu Balahenovi, tak jako Gorianovi de Ray… a jí?

Místo všeho, co chtěla říci, slyšela sebe samotnou říkat:
„Vzpomněla jsem si na Nagrand.“
„Toho jsem se bál,“ kývl a zněl hořce. Pak sáhl do torny a podal jí její čepele.
„Měla by ses vyspat. Čeká nás dlouhá cesta a boj,“ ukázal na širší místo u kmene, pak tam hodil pokrývku. Poslechla ho a posadila se na ni, své staré čepele stále křečovitě držela v rukou, jako by nemohla uvěřit, že jsou její.
Je to tak i s jeho důvěrou?
Kdysi ji sledoval až do nepřátelského doupěte, jen aby se přesvědčil, že ho nehodlá bodnout do zad nebo prodat Sunhanda nepříteli.
„Neusnu, co jsme zpět z Outlandu, slyším v hlavě jeho hlas. Bez ustání,“ rty jí zkřivil pokus o úsměv.
„Dnes to bude jinak, Hawková. Zavři oči,“ poklekl vedle ní na koleno a skoro se divil, že ho poslechla bez váhání, jako obvykle. Na chvilku ji i přes zavřená víčka oslnilo jasné světlo, a pak si už nepamatovala nic, jen hlas přející jí sladké sny.



________________________________________________________________________________________________________
Díky všem za akční, dramatické i chaotické RP.
Eventu se účastnili: Balahen, Belion, Faelin, Flairica, Hawke, Kechi, Lykourgos, Nessaa, Valendis
Děkuji za podporu a zahrání padoucha RP GM Eranon.
album se screeny od Cerotha a Eynor je zde

Průběh eventu:

questions, questions...:

O'rly? tak proto sedí?:

je v Azerothu vůbec někdo, kdo nezkusil zabít lorda Sunhanda???:

jak asi funguje takový obraz od Mistra de Ray:

a tohle chce být farstrider...:

Možná ten vzkaz pochopila špatně.
Domácí vězení v ubikaci, kde bydlel jen on a kapitán Falanthir Brightspear… skoro to znělo, jako by si ji poslal na pokoj čekat, než se vrátí.
Neznala tohle místo a omylem vstoupila do Falanthirova pokoje, ale stačila vycouvat, než ho vzbudila.
Má čekat na chodbě, nebo dole v přednáškové a soudní síni? Po koupeli v lázních jí byla zatracená zima... ještě chvíli si hrála na hrdinku, ale pak vešla do druhého pokoje.
Je divné být sám s věcmi, které patří někomu, koho znáte, když on není doma. S věcmi, co na vás doslova křičí „pirát a voják“.

Prošla kolem jeho lože a zlehka se dotkla polštáře, pak prsty přejela kraj pokrývky a sloupek postele a přešla ke stojanu se zbraněmi.
Zvědavě si prohlédla hřbety knih, které by tu čekala snad nejméně ze všeho… pak malou truhličku s masivním zámkem na nočním stolku.
Ten zámek si doslova koledoval o otevření, ale věděla, kdy nenechavé prsty raději strčit za vlastní opasek.
Některá tajemství je lépe neznat, protože jsou výzvou a lákadlem, jen dokud je nerozluštíte.

Kdo je to Thaeris?

Otázka se vrátila ve chvíli, kdy prošla kolem stojanu s elrendarskou zbrojí, vyčištěnou a připravenou do další bitvy.
Proč ji v Karazhan neměl na sobě, ani bílý tabard a plášť?
Ale stejně ho všichni poslouchali jako ovce.

Dotkla se té hrozivé obouručky z Nagrandu, kterou ji sliboval zabít, a kulovnice, kterou tak rád střílel hladové vlky a worgeny...
Vzápětí se skoro přerazila o pelech, ve kterém patrně spával jeho medvěd...
Tedy přinejmenším podle pachu.
Doufala… že to byl ten medvěd.

Co myslel tou přísahou, kterou v Blackrock nad kovadlinou pronesl v thalassian tak staré, že jí stěží rozuměla? Jaká krev Sunstriderů?

Zastavila se u okna a zadívala se na dvojitý úplněk pomalu zapadající za obzor.
Dnes měla mít svatbu a místo toho je z ní téměř vdova.
V každém případě to vypadalo, že svatební noc se odložila na neurčito.

Potlačila chuť schoulit se v jeho posteli a jako stín vyšla z místnosti pryč.
Odkradla se po schodech zpět do přízemí a ani jeden nezaskřípal, takže o ní nevěděl ani on...

Seděl nad lejstry, v ruce husí brk a zíral do nějakého pergamenu s podepřeným čelem, kalamář s inkoustem převržený a vylitý. Patrně sepisoval hlášení, nebo tisíc příkazů, kterými hned po ránu zlikviduje rekruty. Klížily se mu oči.
Zakázala si touhu donést mu polštář, deku a sfouknout svíčku.

Vrazi nemají přátele. Jen cíle.

Přes rty jí přelétl prchavý úsměv, když stíny prošla ven do blednoucí noci.
Tak jako tak by se nedočkala.




________________________________________________________________________________________________________
Celé album eventu se screeny od Cerotha a Avelion je zde
eventu se účastnili Avelion, Balahen, Ceroth (i za záporáky, za které ze srdce děkujeme), Faelin, Flairica, Hawke, Jeniik, Kechi, Orkelt
Za GM podporu, spawny a zlouny patří díky RpGM ERANON

Bylo to ve chvíli, kdy na marodku přibyl čtvrtý farstrider, následovaný modrovlasým rekrutem. Ten doopravdy nevypadal dobře, visel stranou z matrace, zvracel na zem vedle postele a jeho tvář už měla skoro stejnou barvu jako jeho vlasy.
"Tohle není náhoda," zavrčela Avianna, která pomáhala nemocným do postelí.
Přišlo hlášení, že se zhroutilo i pár vojáků na hlídce na hradbách. Neznala nákazu, co by postupovala tak rychle, kromě...
Otřásla se při vzpomínce na Silvermoon před pár lety.
Ne, nemůže to být ta Nákaza.... zadívala se na další elfku, kterou měla hozenou přes rameno, a leknutím ji málem pustila na zem.

"Flairico Amberdusk?!"
Mágyně cosi nesrozumitelně zamumlala a křečovitě sevřela zápisník. Avianna ji uložila na palandu a vyběhla ven z marodky.

Kde je kapitán? Lord? Léčitel nebo třeba pan Faelin?
Právě se vrátila z hlídky a nikdo jí neřekl nic, jen že se má hlásit na marodce a buď si lehnout, nebo pomáhat.

V bráně Síně Slunce spatřila Zirael Hawke, jak cosi provádí s lordem Sunhandem i s kapitánem Hulvátem.
Oba se zdáli dotčeni její drzostí, ale zrzka uměla být jemná jako šmirgl, když někdo zbytečně zdržoval. Vypadalo to, že se oběma dívá do oka. Přesněji na vnitřní stranu dolního víčka.
Potom zakroutila hlavou a ukázala jim za sebe k lazaretu. Kapitán Balahen k tomu poznamenal:
"Hele, já jsem v pohodě. Vyleju se pálenkou, vypálím červa a bude mi fajn. Ale v puse mám, jak bych v noci vypil všechen inkoust z kalamáře."
"Hm. Bylinky, masti, proč ne, ale spojte se s léčitelem a dbejte jeho pokynů, kapitáne," Ceroth Sunhand se ohnal po zrzce, "dost, Hawková!" držel si ji na délku paže od těla.
Hawke si opět pomalu nasadila rukavice.
"Snažím se zjistit, co s vámi je," odpověděla tónem ostrým jako břitva, "asi byste měli na marodku. Oba. Přinejmenším povzbudit umírající. Rozloučit se."
"Ono toho je víc?" vyděsil se Ceroth Sunhand, pohlédli s kapitánem na sebe, odstrčili elfku a vyrazili do kasáren k marodce.

pregnantní hodnocení situace:

Hawke rozhodila rukama a zadívala se na oblohu stylem "slunce, ty to vidíš". Pak ztěžka vydechla a rozběhla se za Patem a Matem.
Dostihla je ve dveřích marodky, kde kapitán opět popustil uzdu své jadrné mluvě při pohledu na kašlající a zvracející rekruty.
"Doprdele, ono to je fakt špatný," rozhlížel se po postelích. Volné zbývaly dvě.
„Neměla bych zkontrolovat i vězně, strážné na hradbách a obyvatele údolí?“ optala se Hawke s očima upřenýma na Cerotha, zatímco Flairica Amberdusk odložila na jedné z paland své zápisky, opřela se zády o stěnu, zadívala se na příchozí a dala se do kašle.
Avianna se bezmocně rozhlédla: „Narlena někdo pustil do kuchyně? Nebo dal Tomyas do jídla ty pygmy rybičky na které je každý alergický?“

„Vyhlásíme karanténu pevnosti,“ prohlásil kapitán Balahen, zatímco se Ceroth snažil pomoci s ošetřováním postižených a sám také ztrácel barvu ve tváři. Lusknul prsty na strážného u dveří a ukázal mu na koláč zvratků na zemi, mop a kýbl.
„Karanténu,“ Hawke ohrnula horní ret, „vy už vážně nevíte, jak byste mne tu zadržel.“
„Tohle není sranda, Hawková,“ Balahen už měl zase hlavu plnou papírů, jako by ty něco mohly zachránit a otočil se k zlatovlasému hraničáři: „Lorde, musíme probrat karanténní postupy.“

zelený mozek:

Ceroth Sunhand se zadíval na rusovlásku ve dveřích zkoumavým pohledem:
„Zirael Hawková, vypadáte lépe, než ostatní. Připojte se k léčiteli a zkuste dát dohromady něco… lék... marmeládu... kouzlo!“
„Je to Nákaza?“ optala se Flairica tiše a modrovlasý elf se schoulil do klubíčka a zacpal si uši.
„Rozkaz, pane. A ne, nemyslím, že Nákaza, cožpak ta působí tak rapidní rozklad krve?“ odvětila Hawke. „Jejich oční víčka i nehtová lůžka mají barvu zlatolístku, ne barvu zdravé krve, tam by se měla hledat chyba,“ Hawke popadla vedle stojícího strážného za zápěstí a stáhla mu rukavici, pak jeho ruku ukázala lordovi.
Chvilku na to strážný vysílením ztratil vědomí. Takže zbývala už jen jedna volná postel.
Ceroth Sunhand se zadíval na kapitána Balahena, který si nenápadně odříhl, přitiskl ruku na břicho a hodlal se vydat věc vyšetřit.
„Balahene, lehnout,“ ukázal palcem k poslední volné posteli.
„Tak tohle musím vidět,“ Hawke zastoupila kapitánovi cestu ven a založila si ruce na prsou, „kapitán na zádech.“
„Lehat si nebudu, stále stojím, takže probereme karanténní postupy,“ trval si kapitán na svém a Hawke kývla na lorda, jako by jen čekala na povel Balahena složit na postel.

ironman:

„Vyšetřování nech na mně – většina z vás se vrátila před sotva dvěma dny, zbytek dnes ráno. Nakažení jsou i ti, co až do úsvitu tábořili u Karazhan. A půjdeš si lehnout, nebo ti tam pomohu.
Berte to jako rozkaz, kapitáne!“ Ceroth přešel k formálnímu tónu.
„Nic to není, vážně. Poznám, když je mi blbě. Tohle vypadá jako nějaký druh nákazy. A myslím, že by bylo neprodleně důležité poslat zprávu do Kaple.“
„A nakazit tak i je, pokud to doopravdy máte za nemoc? Víte snad, jakým způsobem a jak rychle se šíří?“ Hawke si urovnala kožené rukavice a procvičila prsty.
„Vypadá to jako účinky jedu, který používala jistá nepopulární skupina v Silvermoon k vyřizování účtů. Stačilo škrábnutí čepelí, na kterou jste natřeli jen kapku. Za pár dní bylo po cíli, který vypadal, že zemřel na chudokrevnost, nevolnost a horečku. Jistá si tím, samozřejmě, nejsem.“
„A nedotáhli to ti, co se vrátili z Karazhan?“ Avianna si začala natahovat oční víčko a studovat nehty, kupodivu se cítila… obstojně. Zato kapitán začínal mít barvu goblina, který byl dlouho pod vodou.
„Uzavřeme pevnost, nikdo nesmí ven a dovnitř,“ pokračoval kapitán a Avianna se obrátila na Hawke, zatímco Flairica zvedla poznámky a opět si cosi zapsala.
„Tak na tom zapracujte, Hawková,“ řekl kapitán a začínal znít nejistě.

„Pokud seženu suroviny, mohu zkusit vyrobit ten jed nebo jeho napodobeninu, ale tajemství jeho výroby bylo v Bratrstvu střeženo víc, než pravá barva Alteriiných vlasů,“ Hawke se vyčkávavě zadívala na lorda.
„PROTIjed,“ opravil ji Ceroth Sunhand.
„Ale já neznám recept ani na JED, pane, musím nejprve napodobit ten,“ Hawke se nadechla, "budu potřebovat jedový váček pavouků z Terrokar-"
„Obávám se, že jedy vás zde vyrábět nenechám, pakliže nemůžete přispět výrobou protilátky, nebudu vás obtěžovat. Odchod, Hawková! Jak se cítíte, hraničářko?“ Ceroth se obrátil na Aviannu, zatímco Hawke frustrovaně nakrčila čelo.
„Mohu se o to pokusit, pane, ale budu potřebovat pomoc mága nebo léčitele. Transmutační magii či dobrého léčitele,“ dostala ze sebe Hawke, zatímco Avianna zasalutovala, jako že je vše v pořádku.
„Pod DOHLEDEM, Zirael,“ řekl lord přísně a elfka zatnula zuby.



„Kontroloval někdo vězně? Nemohl to donést jeden z nich, nebo se nakazit od krys? Ten zpěvák prý býval vrah?“ optala se Avianna a Hawke dál přimhouřenýma očima sledovala lorda.
„Kde je pan Faelin?“ optal se kapitán, zatímco Hawke se už neudržela a vyjela:
„Nejprve mi řeknete, že nesmím na ubikace, pak, že nesmím do akcí, pak, že- do háje, to je jedno, i kdyby mne zabila otrava, vrátím se. Vy to víte.“
„Já jsem vám jasně řekl, kam smíte,“ Ceroth si povzdechl.
„Ano, smím do stáje,“ odvětila ledově.
„Kapitáne, jdu zkontrolovat stav posádky, a až se vrátím, budete tamhle v té posteli, SÁM, a budete se snažit léčit.“
„Takže mám ležet a chcípat,“ zavrčel kapitán. Z protější strany marodky mu modrovlasý nabídl ruku na high-five, ale hned se překotil a začal zase zvracet.
„Léčitelé se starají o všechny,“ řekl Ceroth, pak zbledl a zadíval se ven, „Eynor…“
Dívali se za jeho vlajícím bílým pláštěm, jak zmizel ve stínu chodby, pak se podívali na sebe.
„Nikomu nepomůžete, když se sesypete na obchůzce. Prosím, přežijte to, kapitáne,“ řekla Hawke a rozhlédla se.
„Je tu někde laboratoř? Nebo si prostě mám vystačit s kuchyní?“ pak poodešla stranou, otočila se, nakopla futra dveří a bolestí zatnula pěsti.
Po chvilce bolest nohy přešla a ona se opět dokázala usmát na hraničářku, která jí pobíhala v patách a hlídala ji.



„Je to hodně nakažlivé?“ Avianna sledovala Hawke, která smetla část prostřeného jídelního stolu a na místě si vyrobila provizorní pracoviště.
„Ne. Je to jen smrtelné,“ odvětila zrzka a vytáhla ze své brašny srolovaný pás kůže. Rozložila ho a odhalila tak ampule, kleště, skalpely a podobné nesmysly, které se mohly hodit stejně dobře na manikúru jako na …cokoli, co chystala.
„Ještě že tu nemám medvěda, posranej medvěd je poslední, co by mi tu chybělo,“ zamumlal kapitán a vydal se pomalu k posteli.

co kapitánovi chybí ke štěstí:

Hawke se třásly ruce a pracovala v rukavicích, z věže mágů jí přinesli požadovaný reagent, ale bádání se nedařilo, navíc jí přes rameno neustále pokukovala Avianna s dětskými dotazy.
Po několika zmařených pokusech se uvolnila v ramenou a podala přicházejícímu lordovi dvě ampule.

hrnečku, vař:

„Nedokážu zvrátit jednu ze složek té substance, možná kdybyste měl transmutačního mága, nebo léčitele, který se trochu vyzná... je to celé na bázi jedu z pavouka z Outlandu. Máte někoho, kdo se vyzná i v jedovatých bytostech nejen z Azerothu?“
Ceroth sevřel ampule a zamračil se: „Kenj… ne... Pak jedině Kechi, který je daleko, a Walan. Lady Eynor nepomůže,“ jeho pohled byl podivně tvrdý.
„Není moc na vybranou. Má práce zde skončila a ničím dalším neprospěji, takže jdu pomoci otráveným. Zbývá také zjistit, jak se ke všem ten jed dostal, někteří neměli ani jediný škrábanec.“
„Požili ho? Jako snědli?“ optala se Avianna vyděšeně.
Hawke sejmula rukavici a zadívala se na své upravené nehty. Jejich lůžka začínala ztrácet růžovou barvu a blednout. Čas se začal krátit i jí.
Sejmula i druhou rukavici, obě dala za opasek, pak kývla a vydala se k lazaretu, cestou vzala ze stolu džbán vody, o kterou si pacienti nahlas naříkavě prosili. Začala ji nalévat do misek a roznášet.
„Někteří z nás jsou na to odolnější, možná i to by pomohlo?“ navrhla Avianna, ale zrzka jen pokrčila rameny.

Pacient Modrovlasý:

Na marodce se Flairica snažila dostat nějaké informace z kapitána, ale ten nereagoval, tupě se díval do zdi, otočený zády k celému světu a zakrytý dekou až po hlavu. Hněval se.
Hawke došla i k posteli modrovlasého, a ač s odporem, podala i jemu vodu, o kterou prosil. Pomalu ji chytil za zápěstí.
„Zirael… řekni mi upřímně…“
Neucukla a trpělivě ho sledovala.
„…mé vlasy. Mám je rozcuchané?“ dostal ze sebe.
„Tak tohle je dost špatné,“ Avianna přiběhla s další vodou a zadívala se na elfa.
„Ví se, co to je?“ optala se Flairica slábnoucím hlasem.
„Až se na to přijde, budu, doufám, ten druhý, co se to dozví,“ zavrčel Balahen.

Pacient Beraní Hlava:

„Takže se to zatím neví,“ povzdechla si Flairica.
„Jako co dělá ten jed, nebo jak se dostal do těla? Z jídla to být nemůže, jestliže ho kuchař všechno ochutnává,“ rozumbradovala Avianna.
„Kuchař leží na první posteli zprava,“ poznamenala Hawke absolutně bez výrazu a došla k rudovlasé čarodějce.
„Takže tu máme traviče?“ zeptala se Flairica. „No paráda...“
Po té, co Avianna podala pohár vody i mágyni, jejíž pohyby začínaly být pomalé a opatrné, elfka delší dobu mlčela a válela ji na jazyku, pak ze sebe dostala:
„Ta… voda je divná,“ přimknula si pohárek k sobě a dívala se do něj, „není to v té vodě?“
„Brala jsem čerstvou vodu ze studny v kuchyni,“ bránila se Avianna.
„Mám podezření, že je kontaminovaná,“ trvala na svém Flairica. „Navíc mají potíže všichni, co přebývali v pevnosti od dnešního rána. Nikdo z jednotek hlásících se z hlídek mimo ni.“

Pacientka Brainiac:

V tu dobu do lazaretu přidupal tauren, kterého většina z nich dobře znala: Walan.
Za ním se táhla vůně bylinek a dýmu, v ruce držel ampuli, kterou mu prý venku vrazil Ceroth, že má vyrobit protijed.
Walan zastříhal ušima, máchl oháňkou a natáhl se po vodě.
"To se dá zjistit, když uděláme indikátor téhle látky, přidáte ho do vody a pokud v ní bude, voda změní... barvu. Na měsíčkově žlutou nebo to byla slunečnicově žlutá?“ zamyslel se, a pak začal třít paličkou v misce nějaké bylinky.
„Kapitán nereaguje na placku s rumem,“ oznámila Hawke tiše, „asi fakt umírá.“
„Minimálně mně se udělalo hůř po vodě,“ potvrdila Flairica.




Po chvilce bylo zjištěno, že byla kontaminována studnice pod pevností a všechny cisterny, do kterých z ní toho rána byla roznesena voda – ostatní zdroje, kde byla voda včerejší, byly v pořádku.
Během hádky o cti toho, co použije jed, namíchal Walan protijed a Hawke neutralizující látku, se kterou Avianna oběhla kontaminované cisterny.
U hlavní studny bylo jasné, že se bude muset vyčerpat, očistit a prohledat, na což zatím nikdo neměl síly.

Walan si pak z hřívy vytrhnl chlup a přidal ho k jedné s věcí, kterou míchal nad kahanem vyrobeným ze svíčky.
Hned poté se zadíval na vlasy Hawkové, která ho znechuceně pozorovala a s pištěním utekla.
Pak z váčku u opasku vytáhl živou myš a utrhl jí hlavičku.
Avianna zelenala, když ho sledovala: „To si dělá…“
Walan se sklonil a udělal čičí, podal přibíhající kočce myš a vytrhl jí z hřbetu chlup.
Vše přidal do směsi spolu se sušenými žábami, mločími oky a ještěrčími ocásky a dobře promíchal.
Pak do toho začal lít cosi jako čistý líh a sypat bylinky.
„Vypít tohle, nebo smrt?“ Avianna ho zhrozeně pozorovala. „Hádám, že to mnozí raději zvolí smrt. Nechcete mi doufám říci, že tohle budu muset do všech nalít?“



Flairica se tvářila, že by vypila i petrolej či krev ghůla, kdyby jí to mělo pomoci.
„Co… tohle? Ale ne, to jsem se jen zbavoval pár věcí, protijed mám namíchaný dávno,“ tauren sáhl k opasku pro čutoru a podal jí Avianně, která chvilku stála s otevřenou pusou, „každému jeden doušek a dejte si také.“




________________________________________________________________________________________________________
Zdálo se, že nebezpečí otravy bylo zažehnáno beze ztráty na životech.
Ale kdo stál za otrávením studnice v kuchyni, kam byl omezený přístup a kde věčně pobýval buď kuchař, nebo majordomus a kuchařovi pomocníci?

Navíc toho rána se v kuchyni vyskytlo příliš mnoho osob naráz. Hawke, Valendis, Faelin, Flairica a Avianna.

A co motiv? Prostě jen zkáza všeho živého v Elrendar? Voda z kuchyně se používala všude, včetně přípravy pokrmů.

Povídalo se, že kuchař Tomyas se zklamal v lásce, ale byl by opravdu tak nepříčetný?

A co zlomený flakónek s polovinou zbývající pečeti, který ranger-lordovi donesli hraničáři pověření prozkoumáním studnice? Prý měla tvar rudé liščí hlavy… tedy, co šlo soudit ze zbytku.
________________________________________________________________________________________________________
Díky za improvizační a zábavné RP, které bylo testem pohotovosti a reakce na předem danou situaci: kdo byl od rána v pevnosti a cokoli zkonzumoval či vypil (a nebylo to ze starých zásob), musel si hodit.
Roll pod 50 znamenal kašel, slabost, střevní potíže a pomalý rozpad krve. Ti, co měli šťastnější roll, mohli jednat a pokusit se o záchranu sebe i ostatních.

Na to, že to nebylo domluvené předem, jste si vedli skvěle a nikdo nehrál nesmrtelného a vševědoucího.
Celé album je zde
Účastníci minieventu (cca hodina času) Avianna, Balahen, Ceroth, Flairica, Hawke, Lykourgos, Walan

Odhalili jste zdroj potíží, ale ne původce a motiv. Možná vás čekají další nehezká překvapení.

Toho rána pršelo, jako by se i samo počasí rozhodlo předvídat náladu a důsledky dne.
V kovárně bylo příjemně teplo a Eriden mladší měl neskutečné zásoby trpělivosti. Ke štěstí mu stačilo, že ho Hawke nechala nabrousit čepele, které pro ni kdysi ukoval jeho zesnulý otec, než on i pevnost shořely na popel.
Eriden Mladší jí na oplátku půjčil všechno nářadí, o které si řekla a ponechal jí k dispozici kovadlinu, která byla dále od výhně.
Elfka si odložila zbroj a jen v lehké hedvábné košlice z látky z Booty Bay se dala do práce. Trochu zvedl obočí, když viděl, že se na to i... zula. Ale rukavice si nechala.

Pak už ji nevnímal, protože v  čepelích Fantóma byla zakletá samotná duše pouštního větru.
Uctíval brouskem práci svého otce, mistrovství šermíře, kováře i mága, který zaklel pouštní sklo tak, že se nedalo rozbít.
Byly to čepele tanečníka meče, toho, který tančí se smrtí.
Hawke se po něm přes rameno ohlédla a prohnula rudé rty v upřímném úsměvu radosti, jaký u ní skoro nikdy nikdo nevídal.
Ty šavle byly součástí její duše a oba kováři z Elrendar to věděli.

Kapitán Falanhtir Brightspear přihřměl do kovárny ve své obvyklé nakopu-všem-zadek-a-strhnu-gáži náladě.
Navíc s touhle zrzkou míval problém už kdysi, nehodlal ji šetřit. To kvůli ní to nebyl on, kdo zadržel Valendise.
I přesto příběh, co se o ní šuškal, nutil i hrubšího vojáka, aby se zastavil a politoval.
Jen tu byl ten problém, že vám byla schopná za lítost vypíchnout oko a to byl luxus, který si nemohl dovolit.
Měl už jen jedno.

Sledoval ji, jak bosá, polonahá a zpocená klečí na kovadlině a nejjemnějším kovářským pilníkem se snaží přepilovat zlatou obroučku na svém kotníku.
Šperk... či okov ze zlata... měl očko, ze kterého ještě stále visel znak Goriana de Ray.
Kapky potu jí stékaly po skráni a rtech a padaly někam, kam se cudný muž jako on rozhodně nemohl podívat.
Na chvilku zavřel oči, řekl si, že jí dá čas, a otočil se opět k východu z kovárny.
Bylo tu teplo, sucho a Eriden tu míval vždy to nejlepší pivo i pro hosty... a pohled plný pochopení. A nikdy se na nic neptal.
Podél zdi stály stojany s novými farstriderskými zbrojemi pro elrendarské - pro každého rangera, který o tu svou přišel v boji u Karazhan, včetně dvouokého kapitána.
Jenže ten se očividně rozhodl běhat po Azerothu ve spodničce po babičce.
Falanthir si odfrkl, protočil oko a ohlédl se po zrzce u kovadliny.

V tu chvíli to přišlo, neudržel se a kýchl, jako když se střelí z děla.
Omluvně si zakryl obličej, ale bylo pozdě.
Eriden si přibouchl kladivem prsty ke kovadlině a zařval bolestí kletbu hodnou Garroshe, Hawke prozměnu spadla na zem a leknutím mrštila pilníkem tak, že se třikrát odrazil o zdi kovárny, než dopadl do lázně na kalení ocele.
"Doprčic, já to snad nikdy nedodělám!" řekla jedna noha a jedna ruka někde za kovadlinou.
Něco křehkého tam křuplo jako když rozšlápnete pískle okovanou botou, ale jen vydechla a nic dalšího neřekla.

Raději se vyhnul krvežíznivému Eridenovi a s omluvným výrazem došel elfku vytáhnout a zvednout na nohy.
Aniž by mu poděkovala, dívala se po něm jako predátor, kterého v jeho revíru překvapí jiná šelma, a začala si rychle natahovat ty vysoké boty s přezkami.
"Pane?" řekla, když se dostatečně upravila a odhodila prameny rusých vlasů na záda. Pak si skříženýma rukama zakryla výstřih.
"Lord Sunhand si přál vaši přítomnost coby svědka u dnešního procesu," odříkal, jako by to byla fráze naučená z knihy.
Dívala se na něj a na okamžik jí v očích něco zazářilo, jako by -
"Budu tam kapitáne Brightspeare," odvětila, kývla se vznešeností královny a odvrátila se.
Něco chtěl říci, ale kousl se do rtu, sklonil stříbrnou hlavu a vrátil se na déšť. Kapky bubnovaly o jeho zbroj tak, že sotva slyšel její další slova.
Stejně nebyla určena jemu.
"Vždycky jsem si uměla vybrat," řekla hořce polohlasem.



________________________________________________________________________________________________________



Toho podmračeného rána kapitán Balahen svolal posádku k podivnému divadlu, které nazval vojenským soudem s Avelion, obviněnou z opětovného porušení kázně, podezření z činnosti směřující k ohrožení osob náležících k pevnosti či k její posádce, ať majetkově či fyzicky. Jako "nezaujatého porotce" pak zvolil opuštěného Milfeina, který se svou nemrtvou nevěstou Milli zrovna byl hostem lorda Sunhanda a ač překvapen, zhostil se nelehkého úkolu s důkladností jemu vlastní.



Posádka byla trochu zmatena, když kapitán Balahen slíbil, že bude projednávat nezávisle širokou škálu obvinění proti obžalované Avelion,  a vzápětí si jako obžalovaného povolal pana Faelina.
Lord Sunhand svůj postoj k celému procesu vyjádřil veškerou činností, kterou jako hlavní soudce za svým stolem vykonával: malůvky karikatur všech v místnosti, skládání papírových vlaštovek, stavba bunkru z tučných svazků knih, skládání večerníčkovské čepice a pinkání kuliček papíru po osazenstvu první řady lavic.
Když se kapitán prohlásil za soudce, žalující stranu i obviněného, některé napadlo, zda si neukousl příliš velké sousto.

my všichni jsme soudci:

Pravdou je, že na obhajobu pana Faelina Darksun vystoupili postupně ti nejméně pravděpodobní svědci: Aerin Windsong, promočená Zirael Hawke a Eliendir Dawnsong, nový rekrut.

pálení čarodějníků???:

Kapitán Falanthir Brightspear se jako svatý Martin rozdělil se zmrzlou Hawke o plášť, ale byl mnohem štědřejší: nechal jí obě půlky.



Pro některé  bylo z celého Faelinova procesu největším překvapením, že vznikl na základě udavačského dopisu od Avelion, ve kterém ho obvinila nejen z černokněžnictví, ale i z přisluhování samotnému Gorianu de Ray. Pan Faelin si proto své zbavení všech obvinění doopravdy užil s vítězným pohledem upřeným na zoufalou zrzku.
Druhý proces, který rozvířil emoce v místnosti, očividně hnul i žlučí lorda Sunhanda: kapitán volal k zodpovědnosti hraničářku, kterou už on sám za zmíněný prohřešek soudil a potrestal. Po chvilce zmatků a hořkého dohadování se mezi třemi soudci, kdy se Flairica stala právním zástupcem Hawke a nabídla se jí i jako živý štít, rusovláska opustila sál s výrazem, jako by ztratila důvěru v cokoli bílého, na čem byl zlatý štít a meč.

lov na čarodějnice:

Kapitán Balahen jí dvakrát po sobě slíbil smrt oběšením za čin, za který pykala už stonásobně. Jako by jakákoli smrt změnila to, že dokud někde existoval obraz, který pro ni namaloval její trýznitel, pokaždé by znovu ožila.
Tehdy Ceroth Sunhand celý proces zastavil a vyžádal si pokročení k případu Avelion. V té chvíli se kapitán Balahen prohlásil obžalovaným.

inu... to se možná mohlo říci hned na začátku...:

Patrně bylo na čase prohlásit celé řízení za zmatečné, ale lord Sunhand se rozhodl utišit rozohněná i krvácející srdce a zbytek procesu odročit na neurčito, dokud nebudou poslední dva aktéři - z nichž každý je žalobcem i žalovaným - připraveni.



Ten večer bylo v pevnosti ticho u večeře i v kasárnách. Při odhalení starých ran a vin většině přítomných došlo, že sami nejsou těmi, kdo by měl první házet kamenem.
Jen v cele, kam kapitán Brighstpear odvedl Avelion a opět ji zbavil pout, zazněla ostřejší výměna názorů mezi přítomnými svědky a obžalovanou.
________________________________________________________________________________________________________



Avelion neodolala a když kapitán Falanthir zamkl dveře cely, vyplázla jazyk na tmavovlasého elfa, který je celou cestu zpět ze soudní síně doprovázel s výrazem dobré kočky, která nemlsá. Faelin Darksun učinil krok blíže k mříži její cely, ale jen tak, aby nezalarmoval stráže. Flairica Amberdusk pomalu sestoupila ze schodů za jeho zády v doprovodu dalšího strážného.
"Kapitán Balahen je dobrý velitel, i když má své mouchy, ale respektujeme ho v pevnosti všichni... až na pár vyjímek. Obvinit ho z čehokoli, o čem věříte, že shodí jeho autoritu, se obrátí proti vám. Tak jako váš pokus očernit mne před těmi, co mne znají. Popřemýšlejte o tom."
Avelion se přitiskla k mřížím a sevřela je v dlouhých prstech, její strach z Faelina náhle přebil hněv.
"Zatím se mi prokázal jen jako násilník, opilec a osoba, která neumí držet slovo. A nebudu jako kapitána oslovovat někoho, kdo si tu hodnost v mých očích nezaslouží."
Faelinovu tvář přeletěl trochu snobský úsměv:
"Také vám říkám jménem a ne tak, jak se jevíte v mých očích. Ale předpokládám, že tam leží rozdíl mezi slušností a hrubostí. Ani vy jste se neukázala jako velice milá, příjemná a spolehlivá osoba."



"A vy snad znáte moje jméno?" odsekla a uchechtla se.
"Věřte mi, že kapitán své slovo drží, i když ho to bolí. Na shledanou, Avelion."
"Vážně?!" zaječela za ním, "Kdybyste viděl, co vše mi nasliboval v džungli, když umíral a potřeboval ošetřit! Jak mi vrátí, co mi ukradl, že se mne pokusí dostat zpět do posádky, kam jsem vždy chtěla a... pak mne sem prostě zavřel!"
"K posádce vás zpět dostal, v tom nelhal," Flairca Amberdusk vystoupila ze stínu a její oči prozářily temnotu cely jako nefritový úsvit.


"Také bych lhal, kdyby můj život závisel na léčitelce, která mne nemá v oblibě. Nezemřu jen proto, že jsem v milosti toho, kdo mne nenávidí. Lhal jsem Hawkové s příslibem mučení, lhal jsem Varedisovi o tom, že on je jediný, poslední a sám z lovců démonů a jeho snaha proti legii nic neznamená, protože budoucnost mají ti, co mají armády a prostředky, jako Elrendar... a lhal bych komukoli na druhé straně barikády, kdo se mnou nemá nic společného a stojí v cestě dobrému cíli!"
"Varedis nebyl poslední z Illidari?" ozvala se Flairica hlasem, který marně zakrýval silné emoce. Pan Faelin byl ale očividně soustředěn na elfku v cele a ta zase na něj. Teprve po chvíli odvětil:
"To netuším, ale určitě nebyl posledním lovcem démonů, jistě jich u kaldorei zbylo dost-"
Flairica si frustrovaně vydechla a zatnula nehty do dlaně ruky tak, že se zranila do krve.
"Lhal jsem proto, abych ho psychicky zdeptal. Když jste na dně, vaše síla a vůle vítězit se zmenší a... to jsme potřebovali."
"Moc dobře vím, jak tohle funguje," zašeptala rusovlasá mágyně, zavřela oči s tajenou bolestí a vyšla za elfem po schodech z vězení.
Avelion se pustila mříží, otočila se a opřela se o ně zády. Pak se po nich svezla na zem, kde se schoulila do klubíčka a dala se do pláče.
________________________________________________________________________________________________________



Když ji viděl v té černé kožené zbroji, kterou nenavlékla od návratu z Karazhan, věděl, že je na odchodu, jakkoli to měl za nemoudré. Mohla odejít po dobrém, nebo po zlém. A na něm opět zbývalo to rozhodnout.
Ceroth Sunhand seděl to ráno u stájí, jako by tenhle vývoj situace čekal... nebo možná by ji hledal právě zde, schovanou v nejhlubším koutě a sledující oblohu nad horami.
Eynor mu přeložila to, co zrzka vyryla do dřevěné ohrady stáje... a od té doby se snažil jen pochopit věci mimo svou kontrolu.
Mantra stvoření života a neživota, starší než sám aspekt magie.
Jak by se k ní dostala elfka, která donedávna neuměla číst a psát?

Zastavila se a unaveně usmála.
"Víte, proč za vámi jdu, lorde."
"Rozloučit se. Ale přese vše, co se stalo, Zirael, vám to zkusím rozmluvit. I když vím, že nespoutám vítr."
Zadívala se stranou do země a rudé vlasy jí na okamžik zahalily tvář.
"Jsem hrozbou pro pevnost a její vztahy s Quel'Thalas. Už jste mne potrestal za to, čím se netajím - to jest krádeží Andilienova talbuka - ztrátou svobody jednat a pomáhat na misích. Nebo jít kamkoli sama. Nehledě na to, čeho chce nebo chtěl svým řízením dostáhnout kapitán," na chvilku se odmlčela, "pokud se dostaví Andilien osobně, budete volit vy. Jestli mne vydáte spravedlnosti Quel'Thalas a jeho, nebo ne. A já vás nechci vystavit takovému rozhodnutí."
"Můžeš požádat o azyl," odvětil přesmutně a sledoval její boj se slzami.

"Garan Balahen je neobvyklý muž a k tobě chová... zvláštní city," zkusil to napravit, ale bylo to, jako by bosou nahou šlápl do mraveniště.
"Vskutku. Nehledě na fakt, že on patrně žádné city nemá, doufala jsem, že jsme přátelé. A dočkala jsem se zrady," zvedla tvář a zadívala se mu zpříma do očí.
"Nedělej to," zněl skoro prosebně, "víš, že Elrendar je domov i přístav. Nemusíš se vykázat navždy."
"Právě proto Elrendar neohrozím. Talbuk a vše, co kněmu patřilo, jsou věci doličné. Navíc to zvíře je prokleté a jen straší ostatní ve stáji. Mohu vás zbavit dvou problémů naráz. A jsou dvě cesty, které musím vykonat, pane."
"I přesto ti to zkusím rozmluvit. Cokoli, co v tomto směru uděláš, už nebude spojováno s Elrendarem. Budu tě muset poprosit o to, abys mi vrátila tabard."
"Nikdy jsem ho nedostala, pane. A ten, který jsem ukradla, skončil jako obvazy pro Valendise v džungli Stranglethorn."
"Má chyba, že jsem neviděl-"
"Byli jste jediný opravdový domov, co jsem měla. Ale musím pryč, než mi váš kapitán zlomí srdce. Jasně mi ukázal, že sem nepatřím," sňala rukavici a nabídla mu pravici k rozloučení.
Na zápěstí měla hojící se šrám, ale ani stopy po zlatém okovu.
Stiskl její ruku a zadíval se jí do očí... z toho levého vyklouzla jedna jediná slza a putovala jí po dokonalé tváři níž.
"Napravím vše, slibuji. A někdy, až nebudu znamenat jen potíže, se vrátím a budu se ucházet o místo ve vaší posádce," řekla, ale nebyla v tom ani špetka víry. I přesto se usmál.
"A kdybych opět někdy stála proti vám, spalte ten obraz," zašeptala.
Sevřel její ruku a otočil ji dlaní nahoru a cosi do ní vtiskl.
"Použij to, až ti bude nejhůř," kývl a ona malý váček nechala zmizet ve své alchymistické brašně, aniž by si ho prohlédla.

"Vy víte, že jsem měla připravený i záložní plán, kdybyste mne nepustil," zvedla smaragdově zelené oči s jiskrou darebáctví, "raději prohledejte okolí svého domu a strážným u brány zabavte večeři."
Jeho čelist vypadala náhle hranatější.
"Přiznala jsem se a byl to jen úmysl, ne čin, to je polehčující okolnost," zasalutovala mu a on mávl rukou ke stáji, jako by ji chtěl vyhnat, než si to rozmyslí a zašije ji do vězení k Avelion.
Když plavý talbuk cválal k bráně, jako by jeho i jezdkyni provázel stín, který neměl konkrétní tvar.

Ceroth se zvedl, jako by mu přibylo dalších pár set let, pomalu vykročil ke kovárně, kde mu Eriden mlčky ukázal na kovadlinu. Ležela na ní zničená zlatá pouta a obojek, vše zalité krví. Zadíval se vážně na kováře.
"Nechala nějaký vzkaz? Pro... kapitána?"
Eriden se ošíval, ale vydal mu pergamen potřísněný zaschlou krví.
Ceroth Sunhand se otočil a hodil ho bez váhání do výhně, zatímco se jeden z pomocníků zadíval na svého mistra a otevřel ústa, ale byl umlčen rychlým gestem ruky a odeslán pryč.
"Zbývá uzdravit duši Elrendar," řekl zlatovlasý elf a zadíval se do vycházejícího slunce.



________________________________________________________________________________________________________
celé album je zde
RP náročné na emoce a organizaci, ale zábavné a zajímavé pro všechny, jakkoli mé alty přišly o žold a o iluze. A neboj, Milfeine, my víme, že šlo o postavy, ne o hráče
autor eventu: Balahen
RP se zúčastnili: Aerin, Avelion, Avianna, Balahen, Ceroth, Faelin, Falanthir, Flairica, Hawke, Lykourgos, Milfein, Milli

Mise začala trochu rozpačitě: rekrut Dawnsong si při pozdravu mečem div nevypíchl oko a navíc okamžitě reklamoval svého hawkstridera jako rozbitého. Rekrut Moonwolf se na ranní nástup nedostavil a seržantka Windsong vzdala čekání na něj po pár minutách.

"Dobré ráno. Budeme si muset vystačit takhle," řekla a zahnala kotě sněžného tygra, které se prostě rozhodlo vyrazit do akce spolu s ní.
"A promiň, Eli, že tě tahám do terénu, ale čím více zaměstnaný a čím dále od věže budeš, tím lépe pro všechny. Navíc máš možnost ukázat, že v tobě něco je. Krom snídaně," Aerin si dopnula přezku popruhu, který jí na ramenou držel meče, a vešla do stáje.
"Dobré ráno, seržantko," zkusila to vlezdoprdelkovsky Avianna Dawnseeker a Aerin se k ní přísně otočila, pak jen poznamenala:
"Tenhle lordův rozmar mi dosud nebyl objasněn. Připraveni vyrazit? Tak do sedel."
"Nevíte, kdy bude další soud? Ten poslední nedopadl moc dobře. A zajímá mne, z čeho obvinili kapitána Balahena. Už tolik nepije, ale je čím dál mrzutější a protivnější," Avianna rozjížděla svou dopolední várku drbů, jako by se nechystala do akce.

Eliendir se očividně rozhodl trénovat vojenskou mluvu a v jedné větě dokázal i pětkrát vyslovit slovo "ano" a "paní". Aerin zatím neskřípala zuby, ale neměla k tomu daleko.
Když se Avianna začala ptát i na Flairicu Amberdusk a to, zda už je v base, upozornila ji, že slečna Amberdusk není jejich starost, a že se sejdou před branou a poví si více k misi.
Eliendir Dawnsong už napodruhé dokázal nasednout bez nehody, ale očividně neměl s ježděním na hawkstriderech zkušenosti. Po dobře míněné radě, aby si dotáhl sedlový řemen, seržantka vyrazila pryč na kobaltovém talbukovi a oba dva ji raději rychle následovali.

muži nemají kontrolu nad svými ptáky, je to tak:

Při kratší zastávce, ve které jim seržantka objasnila situaci a úkol, předvedl rekrut Dawnsong takový cirkus, že Avianna prohlásila za pokaženého jeho a seržantka mu navrhla místo mise úklid latrín. Ještě je zdrželo neposlušné tygří kotě, které vyběhlo za svou paní až před bránu a bylo razantně odesláno zpět na místo.




Podle slov seržantky Windsong byla potíž s medvědy u Nataniela Dumah déletrvající a medvěd prý roztrhal jeho starší dítě a zaútočil už i na jeho ženu a novorozence uvnitř domku. Do pastí se nechytil a chytře se vyhýbal útoku v době, kdy na místě byla patrola z pevnosti. Jejich úkolem tedy je zvíře najít, vystopovat a zneškodnit. Aerinin odhad byl, že ho předchozí skupina hraničářů, která v pevnosti nahlásila jeho zastřelení, jen zranila. Nehodlala se vrátit, dokud nebudou mít medvědovu hlavu.




Hned po příjezdu na pilu bylo jasné, že došlo k dalšímu útoku. Nathaniel jim popsal, jak medvěd před jejich očima napadl stádo tažných koní, které tu dřevaři měli, a jednu klisnu odtáhl napůl živou kamsi na jihovýchod. Stříleli po něm, ale jako by byl nezranitelný - a kdo se odvážil bojovat nablízko, je pochovaný za domem. Očividně se zde několikrát bojovalo vším, co bylo po ruce.




Po chvilce průzkumu v okolí pily našla Avianna bystrýma očima stopu, kterou za sebou nechal medvěd. Aerin zneklidnila konzistence krve, kterou našli na zlámaných násadách od vidlí po zabitých dřevařích, kteří se medvědovi zkusili postavit: byla lepkavá a černá, téměř jako asfalt z jezírek v Un'Goro. Eliendir po chvilce hledání našel. Keř. A slunci žel i hromadu obřích lesních pavouků, mezi které medvědova stopa vedla.






Aerin se v každé situaci ptala na nejlepší řešení, jako by dvojici rekrutů zkoušela.
Na její otázku, co udělat s hejnem pavouků, ji ovšem trochu zaskočila elfova odpověď "pavoučí kebab". Chytře se rozhodli jim vyhnout a proplížit se kolem - nač zbytečně riskovat otravu jejich jedem? Jízdní zvířata ale musela zůstat zde.

rekrut Eliendir Dawnsong:

Eliendir trval na tom, že není mág, že to je pomluva vytrhnutá z kontextu, Aerin to tak tedy nechala být.

no magic at all, NO NO NO:

Eliendir to pochopil po svém: rozhodl se nenápadně proplížit přímo středem pavoučího hnízda. Aerin a Avianna ho chvilku sledovaly ze skály, po které palouk oběhly, pak Aerin sejmula z ramene luk, jako by elfovi chtěla ukrátit trápení, pokud byl otráven.

jako v mateřské školce...:

Vzhledem k tomu, jak jadrně a hlasitě se elf za křovím vyjadřoval, elfky proběhly dál, kde na něj počkaly na jediné možné cestě pryč.
Eliendir, celý omotaný pavučinami, se tam pral se vzteklou liškou, která vzápětí zaútočila i na Aviannu ale nepohryzala ji. Plížení oba za pět, očista za jedna.





Kousek pod skalami narazili na tábor gnollů: gnollové vesele porcovali a opékali mršinu kobyly. Po chvilce úvah, jestli je možné, že si medvěda vycvičili oni, nebo proč by jim svůj úlovek nechal, rozhodli se dva z gnollů zajmout a vyslechnout... a zbytek "neutralizovat".




Eli se pochlubil, že ovládá gnollí verzi obecné řeči z průvodce pro divochy.
Jak se nenápadně sunuli do lepší pozice, seržantce sklouzla noha na skále a zřítila se přímo doprostřed tábora.
Když se k ní Eliendir a Avianna dostali, s omluvou jim naznačila, že gnoll zůstal naživu jen jeden. Nikdo nekomentoval její divokou skalní jízdu po zadku a Eli přikročil ke gnollovi chycenému do pasti, aby s ním promluvil.
Museli jednat rychle, protože nedaleko byly gnollské hlídky, které nechtěli zalarmovat - Eli gnolla udeřil po hlavě, slíbil mu milost, a když dostal svou odpověď a kývl na seržantku, přes jeho rameno přiletěl šíp a zavrtal se gnollovi do oka. Bytost krátce štěkla a zdechla.

Eliendir, gnollí diplomat:

"Zpět na stopu, rychle," velela Aerin, zastavili se tedy až kousek dál od tábora.
"Medvěd nežere. Tak si to berou oni, víc jsem z něj nedostal," šeptal Eli.
"Medvěd nežere a neútočí na gnolly?" Aerin zvedla obočí. Tušili, co to znamená: zvíře je ovládané či vycvičené a patrně není živé.
Avianna vyslovila dedukci o gnollí magii schopné ovládnout medvěda, ale Aerin ukázala dál na stopu. Sledovat ji od chvíle, kdy medvěd netáhl umírajícího koně, bylo obtížnější, ale tentokrát se vyznamenal Eli… a tak sledovali vesele dál.




Medvěd tedy nepotřeboval potravu, ignoroval gnolly i zvířata a putoval obrovský kus cesty lesem, aby napadl řemeslníka, který dodává dřevo do Keep. Začínalo to vypadat jako provokace cílená buď přímo na Nathaniela, nebo na patroly z Elrendaru. Buď zabíjel pro radost, nebo byl inteligentní a měl nějaký konkrétní cíl… nebo ho někdo ovládal.




Eliendir pak našel podivně se chovajícího medvěda, ale velikostně neodpovídal hledané bestii, ani nebyl zraněný. Tak jako tak vypadal, že je nakažený morem, nebo možná už nějakou dobu po smrti, linul se kolem něj neskutečný zápach. Rozhodli se bestii na místě nenechat a zabili ji – nebylo ale dost času spálit tělo, protože na dohled spatřili dalšího podobného medvěda.




Eli navrhl, že by měli zvířatům usekat hlavy, protože tělo bez nervového centra je pro nekromanta nepoužitelné k animaci a ovládnutí. Aniž by se zarazily nad tím, kde vzal ten poznatek, zařídily se obě elfky podle něj – všichni nakonec dostopovali dobrý tucet takhle „nakažených“ medvědů.
Stopa té obrovské bestie ovšem vedla dál podél skal na východ.

jako v mateřské školce podruhé...:

Eli se po boji potíral celý krví medvědů – praktika, která byla dost riskantní. Sice tak již nebyl cítit jako elf, ale jejich krev rozhodně nebyla na první pohled zdravá. A cítila ji ostatní zvířata… kupodivu jim proto například vlci šli z cesty.

...disgusting!:

Během boje s medvědy narazili na zvláštní místo: dva strašidelné stromy rostoucí ve tvaru písmene X nad hrobem, ověšené lampami, kdyby náhodou někdo přehlédl tak očividnou pěst na oko v okolní krajině.




Eli trval na tom, že X vždy označovalo poklad a začal kolem hrabat za pomoci rukou a velké kosti. Vzhledem k tomu, že hraničářky doplňovaly zásoby šípů, nechaly ho. Našel truhlici a po chvilce páčení zámku vylomil její víko. Ven se vyvalil oblak dusivého prachu a Eli se málem pozvracel. S kašláním přiběhl k hraničářkám, které dokontrolovaly zbroj a vyrazily dál po stopě velkého medvěda.

Eliendir, lovec pokladů:

najděte seržantku Windsong:

Stopa je nakonec zavedla do skal nad tábor humanoidů, kteří byli shodně oděni do černých a fialových rób – byli mezi nimi lidé, elfové i gnómové a Eli na dálku označil vysokou elfku sesílající temné kouzlo nad magickou runou na zemi. Připomínalo to kult Zatracených – pak tedy to mohli být oni, kdo očkoval zvířata morem a používal je jako svoje pokusné subjekty. Ale proč by to největší z nich posílali na hony daleko zaútočit na dřevaře?




Kouzelnice hovořila s někým, koho neviděli, a Eli se zamračeně rozhlížel a hledal cíl. Upozornil hraničářky na přítomnost mága a padlo rozhodnutí se okamžitě vrátit do pevnosti a požádat o posily. V tu chvíli je ovanul pach linoucí se z raptorovy tlamy a také závan rumu.




Kieran Moonwolf si patrně vzpomněl na svou misi a dokázal je vystopovat. Bohužel si nevšiml kultistů, doklusal s raptorem, opičkou a papouškem zvaným pan Gibbs až za jejich záda a nahlas je pochválil, že za sebou nechali cestičku z „drobečků“ jako Jeníček a Mařenka. Tím myslel dekapitované medvědy.




„Nemohl bys řvát trochu víc? Ten nekromant tam vzadu tě patrně neslyšel,“ Aerin zasyčela a strhla ho ze sedla dolů, ale bylo pozdě – kultisté v táboře byli varováni a dílem okamžiku jim zahradili všechny ústupové cesty krom té do skal, na které předtím viděli medvědovy stopy.
V nastalém zmatku se Eli ztratil v kopci a lovci sáhli po střelných zbraních.
Moonwolf se i přesto pokusil vyjednat Parlay, za což byl zasažen stínovým kouzlem.
Vyrazili úprkem do hor a nejvíce problémů dostat se výš měl nakonec raptor. Občas vykoukli za terénní vlnu a pokropili pronásledovatele, kterých bylo téměř dva tucty, šípy; Avianna sejmula a rozervala svůj plášť, vyžádala si Moonwolfovu láhev pirátského rumu a podarovala kultisty jedním Molotovem. Země kolem nich byla rozžhavená od dopadů ohnivých kouzel, která minula.
Aerin s klením poskládala svou sadu na pasti do čehosi, co se dalo také hodit na dálku, obětovala na to většinu výbušnin, co u sebe měla, hodila to za skalní výběžek, přitiskla se k zemi a zašeptala modlitbu ke Slunci. Podle výkřiků zatracujících je k věčnému utrpení a počtu hlasů pronásledovatelů ubývalo... ale stále měli přesilu.

obklíčeni... ještě, že máme rum:

Tehdy se vrátil Eliendir se zprávou, že dál v horách je jeskyně, ve které by proti davu kouzelníků mohli mít i výhodu. Nebo by mohla mít druhý východ. Aerin ji pamatovala jako původní doupě těchhle medvědů, zavelela tedy k přesunu do ní.
„Doufám, že dobře vidíte potmě. Mezi krápníky se hůř střílí i kouzlí… takže si připravte meče a budeme si hrát na schovku.“
„Jen aby nám to neshodili na hlavu,“ mudroval Moonwolf.
„Ale jestli je slepá, budeme v pasti,“ namítala Avianna.
„Dokud je nepobijeme,“ zazubil se Eli.




Avianna trvala na tom, že zaslechla o panu Eliendirovi drb, že je mág… a že by se jim právě teď doopravdy hodil portál pryč. Eliendir zase trval na tom, že to jsou pomluvy.
Na hádky nebyl čas – otočili se a drápali se svahem k jeskyni, kryti za stromy tak, že je většina kouzel mířených na ně minula.
Vyšplhali na nejužší místo stezky… a spatřili svůj původní cíl, na který už skoro zapomněli.




Obří medvěd, o kterém mluvil dřevař Nathaniel, bestie hodná vlastního záznamu v knize obludnosti… z jeho zad trčely zabodnuté přelámané násady vidlí a jedna zaseknutá sekera. Zvíře jim svým zadkem doslova přehradilo cestu dál.
Aerin vystřelila po jeho hlavě, ale její rána medvěda jen rozzuřila a přiměla se otočit, stejně tak Aviannina.
Obě elfky při pohledu na záblesk v medvědových očích hodily luky na ramena, skočily na skalní stěny každá na jinou stranu a zkusily se uhnout medvědově útoku, jak se zvíře rozeběhlo proti nim.

Eliendir, rozhodnutý hrát svou roli šermíře až do konce, zařval, rozkročil se a tasil meč.
Moonwolf, dosud střílející na kultisty v jejich patách, se otočil a teprve teď si všiml medvěda.
Okamžitě pálil a dorazil zvíře přesnou ranou do oka, zatímco Eli ve své lehoučké zbroji odletěl stranou, odražen medvědí tlapou.




Seržantka doběhla k elfovi, který si kolem boku pevně ovázal šerpu, a rychle ho prohlédla, nenalezla ale žádné viditelné zranění: Eli byl celý upatlaný od tekutin z předešlých medvědů a prohlašoval, že je v pořádku. Moonwolf a Avianna zbavili bestii hlavy a vzali ji s sebou jako důkaz, následovali Aerin, která je dovedla shora ke vstupu do jeskyně.




Stále byli pod magickou palbou, i když kultisté již počítali své první oběti. Stromy nad hlavami uprchlíků se ale během magického útoku vzňaly, nakonec byli zahnáni do jeskyně skoro jako by je pronásledovatelé chtěli mít přesně tam.
Avianniny výkřiky „k zemi“ komentovala seržantka vážným varováním, že jestli se nezklidní, zastřelí ji sama, protože snad každý, kdo má mozek, se pod palbou přikrčí a není nutné to štěkat jako na cvičišti.
Aviannino žalování, že se Moonwolf sám vystavuje, bylo zamítnuto s tím, že na hodnocení činnosti ostatních bude čas po boji.




Jeskyně se zdála pustá, až na stopy po medvědech… temná a chladná, jako by odněkud vanul průvan. Aerin jim přikázala být potichu a umístila Kierana Moonwolfa a Aviannu Dawnseeker jako ostřelovače tak, aby viděli na cokoli, co by chtělo za nimi dovnitř. Sama se vydala s Eliendirem Danwsongem na průzkum jeskyně – ta se ale po chvilce dělila na několik chodeb.

úkryt... nebo past?:

„Tady byl cíl, se kterým ta Quel’dore komunikovala,“ zašeptal jí Eli, jen co byli z doslechu ostatních.
„Takže společnost,“ kývla na něj a rozdělili se.





„Hlídka“ u vchodu nakonec napočítala osm kultistů, kterým pomohla do záhrobí.
Kieran Moonwolf měl na svou pověst opilce podezřele přesnou mušku a do boje zapojil i papouška a opičku lákající rušivými zvuky a metáním krápníčků kultisty přímo do rány.
I Avianna, když neměla čas řečnit, předvedla, že si zaslouží místo mezi hraničáři, alespoň co se střelby a boje mečem týče.
K jejich zklamání dovnitř nevstoupila ta, které se obávali nejvíce – Vysoká elfka, která kultisty patrně vedla.
Cesta ven ale byla volná, tábor prázdný, jak zjistili. Pokud neměla poblíž posily, mohli si vydechnout a vrátit se do Keep. Vyrazili tedy zpět do jeskyně za velitelkou a modrovlasým.

Aerin tiskla v ruce to, co našla v medvědím brlohu, bledá jako zdi Elrendaru.
Přikradla se k Eliendirovi, který se opíral o velkou houbu, jako by mu docházely síly. Jen ukázal před sebe na další početnou skupinu kultistů, páchající nějaké pokusy s kusy mrtvol… a na portál, který mezi nimi ještě zářil.



„Byl tam černovlasý elfí mág v masce a za něco jim platil s tím, že už je nikdy nechce vidět. A že se nemají ukazovat ve městě…,“ šeptal.
„Na další boj nemáme munici ani síly, vrátíme se k Dawnseeker a Moonwolfovi,“ Aerin kývla a podél stěny se odplížili zpět k východu.
Ve světle dopadajícím zvenku jim ukázala, co našla: cáry elrendarského tabardu, toulec na šípy a opasek se znakem starého Lordaeronu.

spoils of war:

Během krátkého hlášení o situaci se Eliendir na chvilku posadil na zem. Debata o tom, zda se někdo pohřešuje, neměla smysl, i když si všichni vzpomněli na ztracenou Eryane – ta ale tabard pevnosti nikdy nenosila. Bylo načase věc hlásit, i to, že útoky u pily měly patrně vyprovokovat osamělé hraničáře k pronásledování medvěda do pasti.

a přeci to umííííí...!:

Eli každou vteřinou ztrácel barvu – po ruce byl jen Moonwolfův raptor, kterého dovedl ze skal i s ostatky jednoho z kultistů, kterým se zvíře ládovalo. Při pohledu na bestii Eli zvadl a prohlásil, že tu cestu nezvládne a nabídl všem zkratku: otevřel portál před brány pevnosti, odkud ho Aerin okamžitě nařídila donést na marodku. Poslala pro jejich jízdní zvířata na pilu a nechala sehnat taureního léčitele.

zpět "doma" a rozcuchaní... nebo rozkuchaní?:

Avianna jemně upozornila omdlévajícího Eliendira, že je rozcuchaný a Moonwolf to slovo opravil na „rozkuchaný“. Seržantka pomáhala cestou podepírat raněného a byla nezvykle tichá.
Na ošetřovně pak léčitel odhalil hlubokou ránu na boku, ze které se krev neřinula jen proto, že ji Eli v boji stáhl šerpou.
Před ošetřením ovšem rekruta museli umýt ze všeho, čím se stačil potřít a zamatlat, to si užila hlavně Avianna, která na modrovlasém elfovi mohla oči nechat.
Při zmínce o šití se modrovlasý lekl bolesti, položil si ruku na bok a ránu seškvařil ohnivým kouzlem. Šokem upadl do bezvědomí.

Moonwolfova univerzální medicína:

Aerin Windsong všem poděkovala za dobrou práci a omluvila se za jejich zranění, pak se odešla zbavit nánosu krve, hlíny a zbytků medvěda.
Zbývalo podat hlášení lordovi nebo kapitánům: celá věc ještě nebyla u konce, protože velitelka kultistů utekla ze scény před finální oponou.
A kdo byl onen mág z města, se kterým na dálku hovořila a který vykouzlil portál?



U oběda se seržantkou bylo zamyšlené ticho a vůbec ne veselo, Kieran Moonwolf se jen omylem napil vody, místo rumu a papoušek pokřikoval nějaké sprosťárny.
Aerin odložila čepele na lavici vedle sebe a strávila jídlo zíráním do stěny naproti, Moonwolfovy pokusy ji rozveselit se nesešly s očekávaným úspěchem.

Podle strážných se už pár dní z poslední patroly totiž nehlásil hraničář Hank O’Brien.


________________________________________________________________________________________________________
Celé album najdete zde
Scénář eventu: Eynor
Zúčastnili se a situací se nechali prověřit: Avianna, Lykourgos, Moonwolf, Aerin
Za prostoje kolem toho RL zemětřesení se omlouvám a děkuji všem za RP

To odpoledne se v pevnosti opět objevil tauren Orkelt, doprovázený Hallin Mnoha Šatů, a Ceroth Sunhand vypadal, jako by ho snad konečně dostihla všechna jeho léta. Sotva se plazil do schodů jako učiněný stařec.
Nessaa, která se po dlouhém čase vrátila z mise, řešila s Flairicou možnosti návštěvy věznice a nové drby z pevnosti... a objevila na ubikacích důstojníků zabavenou "kuchařku lorda Cerotha", patrně sepsanou samotnou Kenjun. Bylo tam několik receptů na trpaslíky a gnómy v omáčce ala Elrendar a Hawkstrider na 33 způsobů.

Sotva se řeč stočila na pravý důvod Orkeltovy návštěvy, který tauren probíral již včera s panem Faelinem, lord zvážněl.
Hledal někoho jménem Andilien a pan Faelin mu pomohl jen znalostí jakéhosi lorda Lucia Andilien, ale to prý nebyl ten, koho "potřeboval". Nutně musel najít dítě nějaké Laerany Andilien. K překvapení všech jako možnou hledanou osobu lord Sunhand označil Hawke, která o sobě již týden nedala vědět. Doporučil taurenovi i panství Andilien, které dříve bývalo v srdci území zvaného od druhé války Blackened woods - nyní Ghostlands.
S nečitelným výrazem Ceroth nakázal Flairice a Nesse doprovodit Orkelta na místo - Avianna Dawnseeker si vyžádala účast na eskortě také.
Lord jim ovšem připomněl, že na hranicích ztrácí tabardy a odznaky Elrendaru moc, aby se proto chovaly uvážlivě.

Hallin se během jednání neustále hrabala v kabelce a převlékala na cestu. Nakonec byla spokojena s tím, že si vzala rybářskou výbavu včetně trojzubce, patrně v Ghostlands čekala přívalové deště či záplavy.
Nessaa nechala na místě Tlapku s kotětem, rozloučila se s lordem a navrhla, aby cestovali za pomoci pronajatých hippogryfů.


V Tranquillienu pak nastala trochu komická situace, když elfí podkoní nemohl pro velkého taurena honem honem najít dost silného hawkstridera, až našel jednoho opravdu starého a vypelichaného, který snad pamatoval ještě druhou válku, ve které přišel o peří.

plešatý hawkstrider?:

Dorazili k panství Andilien, ačkoli měla Nessaa trochu problém zabrzdit a nezbořit místní plot a...
Opět narazili na toho, koho už někteří z nich nechtěli nikdy vidět.
Valendis Kaer'Menan, učesán, vykoupán, navoněn a hladce oholen, stál kousek od zdánlivě opuštěného panství a oznámil jim, že zjistil fůru užitečných informací.
Například to, že se všichni nachází v Ghostlands.

Ahoj. Budeme kamarádi?:

Nessaa se pokusila Valendise praštit pěstí, ale Orkelt vše zarazil.
Valendis jim poté oznámil, že "honosné sídlo pana Andiliena" (ruina panství obklopená divnou aurou) je pečlivě střeženo. A že nedoporučuje zaplétat se se strážemi. A že netuší, co tam hledají, ale on jde hledat Hawke. Dluh je dluh, jak se říká.
Orkelt, ač neschvaloval jeho důvody a metody, se uvolil se šíleným elfem spolupracovat a Hallin je následovala, zatímco Nessaa v pozadí plánovala Valendisovu smrt a Avianna jí radila, aby se postavila do fronty, že si ona zamlouvá jeho rozkrok.
Flairica obě krvežíznivé hraničářky jen laskavě upozornila, že Nessa ho má zamluveného déle:
Inu... prostě je Valendis hoch na roztrhání.

Ne. Nebudeme kamarádky. Týmově tě s kamarádkami zmlátíme.:

Chvíli pak vymýšleli, jak se dostat dovnitř panství. Metoda Leeroy byla navrhnuta a vzápětí i zavržena, Flairica analyzovala situaci a Valendis prohlásil, že čím dále jsou Elrendarští od pevnosti, tím více jim klesá IQ.
Taurena i rusovlasou mágyni ten vtip patrně pobavil, protože se součástí pevnosti necítili být.

Leeeeeeroy...:

....nebo Sokrates???:

Orkelt se po básníkově naléhání přiznal, že ho na to místo přivedla vize či snad sen, ale nebylo by moudré ji vyprávět nedůvěryhodným elfům včetně jeho samotného.
Flair na to zabrblala, že je zase pěšákem ve vyšší hře, které nemá rozumět, ale pokud je v sázce splnění úkolu, nějak se s tím smíří.
Tehdy se na raptorovi přiřítil Moonwolf a Orkelt chvilku vypadal, že zadupe kopyty a pár těch elfů odfoukne. Najednou tu byl každý a pletl se mu do jeho pátrání!

což takhle dát si špenát?:

Moonwolf se představil jako kapitán a prohlásil, že je na tajné misi, jako ostatně každý ve skupince spiklenců. Orkelt jen suše oznámil, že hledají Zirael Andilien a nic víc vědět nepotřebuje. Moonwolf samozřejmě řekl, že ji hledá také.
Tehdy mistr Orkelt došel k názoru, že je nejspíše mezinárodní den hledání Andilien.

Avianna začala bez okolků drbat, jak jim Kieran Moonwolf po ránu narušil misi u řeky Thondroril, že tam bylo minimálně patnáct nekromantů a nemrtvý medvěd a Moonwolf je na ně poslal svou hlasitostí a špatným maskováním. (Ono to tedy bylo spíš 15 medvědů, jedna nekromant a tucet kultistů, ale někteří to vidí jinak)
Zatímco se všichni hádali, Moonwolf si zamyšleně shladil bradku a studoval Flairičino pozadí.
Valendis to komentoval větou, že by si dal špenát a Flairica stociky vytáhla z rukávu zelenorudý lístek a začala ho žvýkat.
Patrně na nervy.
Valendis navrhl celou stavbu obejít a hledat boční východ, nakázal jim být tiše a pohybovat se neslyšně (včetně taurena), utrhl větší fialovou houbu a schoval se pod její klobouk. Pak se vydal na výzvědy, maskován za muchomůrku šeříkovou.
Pan Orkelt ihned začal pátrat po svém humorném tučňáčím převleku, který s sebou vozívá pro případy trudnomyslnosti.

jak se nejlépe maskovati v lese...:

Houba se zastavila u oprýskaného náhrobku na hrobě s čerstvě navršenou hlínou a pronesla, že cítí cosi neurčitého, a že si zanoří podhoubíčko. Pak se začala do hlíny zavrtávat.
Moonwolf se naklonil, aby si přečetl náhrobek, ale dostal se jen k "Milovaná žena-", když to kolem začalo páchnout felem.
Orkelt přestal v batohu pátrat po převleku, zadíval se na čerstvě navršenou hlínu, jako by v ní něco viděl, a zašeptal:
"Hawke."
V tu chvíli od domu zaútočili démoni.

For Elrendaáár! Nebo za muchomůrku?:

Po boji, který Aviannu málem stál život a rozhodně i celé sebevědomí získané ráno na misi, ji posbírali, zatímco se Houbendis (totiž Valendis) a Orkelt jali odhrabávat hlínu zhrobu. Flairica u něj s očima na vrch hlavy poklekla také, zatímco Hallin ošetřovala Aviannu.
Na náhrobku přečetla v archaičtější thalassian nápis:


Hlína na hrobě ovšem byla stará sotva týden, ještě zcela neproschla.
Po odhrabání našli v starém hrobě tělo Hawke ležící na rozpadlé rakvi, ve které zřejmě ještě byly kosti a zbytky oděvu jejího původního majitele.

hodně divná Sněhurka:

Orkelt oslovil vznášející se bytost, kterou ostatní viděli jen napůl, požádal ji o radu, co dál, ale ona mu pošeptala jen:
"Zde končí jedna část... další začíná... je to-"
A pak se rozplynula.
"Koukněte se někdo na to, kdo tomu rozumíte. Bude v pořádku?" Orkelt si dělal starosti, když se mu nepodařilo přivolat přízrak zlatovlasé farstriderky zpět. Flairica se zvedla.
Hawke nedýchala, měla ústa a nos plné hlíny a byla od zaschlé krve, ale jinak na jejím těle nenašli ani jedinou ránu.

supernatural?:

"Nakopu ti prdel šmejde!" Hawke za chvilku vyprskla hlínu s Moonwolfovou asistencí, pak se zmateně rozhlédla a vytřela si ji i z očí.
"Co tu děláte? Měla jsem je na lopatkách."
"No, nebyla jsi na nich ty?" ozvala se Nessaa a usmála se na taurena. "Bude v pohodě."
"Podle toho slovníku bude dobrá. Ale nějaké lopatky jsou v té rakvi," poznamenala Avianna.
"Já bych chtěl být na lopatkách," zasnil se Valendis a konečně odhodil klobouček houby.
"Klidně ti na ně pomůžu," ušklíbl se na něj Kieran Moonwolf nebezpečně.
Hawke se zvedla z napůl propadlé rakve a sáhla po zbraních - místo toho zjistila, že drží v ruce hadrovou panenku. Vyjekla a upustila ji.
"Já stojím... někomu v negližé!" vyskočila z hrobu a začala se zhnuseně očichávat a oprašovat.

Jejich snaha dostat z ní nějaké vysvětlení byla marná: elfka si pamatovala jen svůj ranní odjezd z pevnosti po soudu. Byla přesvědčena, že je to sotva pár chvil, co ji ve stáji překvapili Andilienovi sluhové a stráže. Pak už si nepamatovala nic, jen strašidelný sen.
Uplynul ale týden.

zrovna jsem vyhrávala a přimotáte se sem vy!:

Orkelt se sklonil a sebral hadrového panáčka z hrobu, zatímco Valendis nad kostrou v propadlé rakvi meditoval, zda blít či neblít, základní to otázkou pirátů. Pak se natáhl a z rozpadlé rakve vytáhl lebku, zadíval se na ni a deklamoval:
"A ty jsi nebyla připravena?" napodobujíc jistého lovce démonů.
Po výchovném dloubanci od taurena nechal ostatky konečně být a také se začal věnovat historce o snu, který předčasně pochovaná zrzka prý měla v hrobě.

Sedm mečů na kruhovém oltáři, ve znamení sedmicípé hvězdy. Jeden z nich byl Cerotha Sunhanda a další jí byl také povědomý.

Vysvětlili jí, že "sluhové" jsou ti démoni, co nedaleko leží na hromadě, a že to patrně byli oni, kdo ji pohřbil do starého hrobu. A zdolat je stálo dost sil celou družinu, takže by stejně neměla šanci je přeprat.

Hawke se tedy vrátila k hrobu, poklekla u něj a vytáhla z něj své čepele:
"Ať jsi, kdo jsi, omlouvám se za rušení tvého klidu," zašeptala.
"Bude lépe, když se to nedozvíš," odvětil Orkelt vlídně a postavil se tak, aby neviděla na náhrobek. Moonwolf sice začal vyprávět, že v hrobě je nějaká pramáti Andi-, ale byl umlčen prudkým potáhnutím za culík a sklopením klobouku do čela.
"Pst," řekl tauren, "zdá se, že jsem tu dnes našel více, než jsem chtěl."

"Andilien je starej smradlavej šmejd a já mu nakopu zadel," slíbila pevně Hawke, když se zastavila u ostatních a Moonwolf v tu chvíli melodramaticky prohlásil:
"Máš můj luk."
"A můj meč," dodala dramaticky Avianna.
Sekeru měl jen tauren a očividně ji nechtěl dát.
Tehdy si všimli, že se po Valendisovi už zase slehla zem... a od domku je sledovala skupina nabóchaných elfích borců s velkými... mečíky. Vypadali jako domobrana. Raději vyklidili pole.

Někdo se převlékl za Nessu dříve, než jste mrkli! Najdi sedm rozdílů!!:

Vrátili se do keep, Hawke v sedle Flairičina kouzelného kostliváka jako spolujezdec. Hallin za jízdy stihla ukázat ještě několik módních kreací a zaujala tak Moonwolfovu pozornost.
Konečně byli zpátky a na nádvoří je již očekával Ceroth Sunhand.
Přiběhl k Hawke s děsivým výrazem, a zatímco elfka čekala ránu a někteří chystali zbraně, lord ji popadl a pevně objal. Vzápětí zahrál, že se nikdy nic takového nestalo.
Orkelt trval na tom, že musí urychleně zpět do Thunderbluff a byl tajemný jako vždy. Všem slíbil, že až se potkají příště, bude z něj možná úplně jiný taur.

Hallin ani neměla čas za taurenem tesknit: okamžitě se jí začal dvořit pirát Moonwolf a zvát ji na archivní rum.
Ness se pak octla zapletená v diskusi o nácviku chůze v dlouhé sukni na den D - o jakési lekci, která se prý na ni chystá.
Hawke si pak vyžádala od Flairicy chvilku na rozhovor... a jako to nejvhodnější místo padl návrh na tavernu Na konci světa v Shattrath. Protože není to super, mít po ruce mága, když vybíráte podnik na divokou noc?
Možná to pak vysvětlovalo přimhouřené oči a nevrlejší náladu obou zmíněných během soudu, který měl pokračování druhého dne v pevnosti.

Den D?:

________________________________________________________________________________________________________
Celé album je zde.
Eventu se účastnili: Avelion, Ceroth, Flairica, Hallin, Hawke, Moonwolf, Orkelt, Valendis
Díky za podporu RpGM Eranon

Ovládala se, jak jen to šlo. Zatnula ruce do pěstí a nezakřičela, i když moc... moc chtěla. Na spánku jí naběhla žilka a jen podle miniaturního tiku v oku byste poznali, že je doopravdy rozčilená. A že ji bolí hlava. Ne, tu druhou láhev burbonu s Hawke neměla pít, když se blížil soud.

“A co přinesly vzpomínky tobě Flairico?” zakňourala umazaná elfka za mříží a zvedla se, zadívala se uslzenýma očima přímo na ni.
“Budoucnost,” odvětila mágyně vyrovnaně a tvrdě,  přitiskla si ruku na spánek a chvilku tišila hučící krev.
“A doopravdy tu nejsem proto, abych ti potvrdila, že jsi chudinka. Aby ses mohla litovat ještě víc. Naopak. Proti jiným, které znám, se máš... skvěle. Mohu ti pomoci, ale nehodlám se nabídnout někomu, kdo chce zůstat troskou.”
“Jakou já mám budoucnost? Těžko mi nabídnou místo v posádce. Za to mi ty vzpomínky a bolest fakt nestojí... co mám podle tebe dělat? Jediné, co chci, je dostat se z téhle cely. Pořád se bojím, že někdo přijde, něco... se stane,” vězeňkyně přiblížila tvář až k mříži a významně se zadívala na hraničářku a strážného, kteří doprovázeli její návštěvu a zůstali stát jako temné stíny za jejími zády.

“No tak se z ní dostaň! Bude soud, tam máš možnost, že tě propustí, pokud zase nevyvedeš nějakou nehoráznou blbost... ale musíš se dát prvně do pořádku. Rozhodování se na základě pocitů je k ničemu, Avelion. Ovládni je a začni přemýšlet!”
“Vím, co chci udělat a promiň, ale to obvinění na toho idiota nestáhnu, i kdyby ho poslouchal sám lord Sunhand. Jen ať to slyší, co je Balahen zač!
Aerin říkala, ať ho vyzvu na soud, Hawková, abych ho zabila, já volím soud. Při tom soudu konečně můžu všechno říct! A taky je varovat... de Rey se ještě může vrátit!” zrzka pokývala hlavou, až její culík poskočil.

“Laskavě nepřekrucuj má ani cizí slova,” černovlasá farstriderka došla k mříži a klepla o ni hranou meče, aby obě rusovlásky zahnala dál od ní, “a dejte obě ruce tak, abych je viděla.”

Prohlédla si je obě, pak pokynula kotěti sněžného tygra u své nohy, aby přestalo lovit cíp Flairičina pláště a vrátilo se k ní. Zvedla zářivě zelené oči a zadívala se přímo na Avelion:
“Jasně jsem ti tehdy řekla, že to napadení se mělo hlásit ve chvíli, kdy k němu došlo. Ukazovat v Norhtrendu rány, které jsi mohla utržit kdekoli?! Tajit to a přijít s obviněním po tom, co upadneš v nemilost?  Skoro to smrdí úmyslem vydírat ho... jako bys to schovávala, dokud se to nebude hodit. Nebo jako bys to celé vymyslela!
Místo ukazování prstem kolem a vyčítání chyb ostatním by ses měla prve zadívat sama na sebe,” měřila si elfku za mřížemi pohledem ostrým jako sin'doreiská čepel.
“V nemilosti jsem byla už tehdy když se to stalo! Kapitánovi Brightspear to bylo totiž absolutně jedno, i když mu Altash naznačil že mi ten blbec Balahen něco udělal a že mě okradl! V podstatě se mu tehdy vysmál!” Avelion zaťala pěsti.
“Kapitán Balahen,” opravila zrzku Aerin přísně, “je jen na tobě jak se k tomu postavíš.
Slečna Amberdusk tu podle mne jen marní čas, i když vypadá jako jediný přítel co ti ještě zůstal.
Altash a kapitán Falanthir mají za sebou dlouhou historii podezřívání. A co se Altashe týče i nespolehlivosti a lží. I kdyby to bylo s dobrým úmyslem, stále to byly lži.”
“Lži, co ti zachránily život!” Avelion se křečovitě chopila mříží a hraničářka do nich opět udeřila, tentokrát hranou boty. Učinilo to takový rachot, že si mágyně zacpala uši a Avelion přimhouřila oči a zatřásla oušky.
“Ano, i tobě. Dobrý úmysl je pravdou neučiní. A ustup zpět od mříže.”

“Bušit kolem sebe může každý, ale ven tě to nedostane... zapni mozek,” mágyně si podvědomě přejela jednou rukou po druhé a zůstala prsty zachycena o nátepník s rudozlatými runami.
“Povím ti jedno staré, ale pravdivé moudro,” zamračila se Flairica, když se Avelion opět stáhla do stínu cely, “jestliže znáš sebe i nepřítele, nemusíš se obávat výsledků bitev před sebou. Jestliže znáš jen sebe nebo jen nepřítele, s každým svým vítězstvím utrpíš i drtivou prohru. Jestliže neznáš ani jednoho, prohraješ vše.”
“A co když jsem svým nepřítelem já sama?” Avelion ta moudrá slova ani nenechala doznít, možná je ani neposlouchala a dál jela svou. Už zase jí bylo do breku.
“Takové bitvy jsou těžké, ale i ty se dají vyhrát. Jen ne tím, že část sebe popřeš. Kvůli tomu ti už nikdo nevěří. Ani ty sama.
Svět není fér, smiř se s tím. Myslíš, že jsi jediná, komu se dějí nefér věci? Někomu čirou náhodou zemřeli všichni přátelé, někdo musel proti své vůli zabít svou životní lásku... někdo zas znamenal pro někoho, kdo pro něj byl hodně důležitý, pouze prase na porážku....”
“Přátelé...?” Avelion se opět chytila mříží, jako by se jí zamotala hlava.
“Dostaň se odsud, zesil a pomsti se, pokud se na to cítíš,” řekla Flairica a Aerin znovu cinkla špičkou šavle o mříž. Flairica ihned o krok ustoupila, Avelion se několikrát zhluboka nadechla a vydechla, pak se mříží pustila.
“Dál od sebe,” zopakovala hraničářka téměř jako stroj, pak ale dodala trochu méně kousavě:
“Altash si tě vybral pro trénink, protože věřil, že v tobě je potenciál i k něčemu jinému, než k sebelítosti. Stejně tak vychoval mne. Byla jsem hledaná osoba bez prostředků, disciplíny, znalostí a přátel.  Odsouzená k popravě v Undercity, pokud nedonesu hlavy velitelů Pohromy za každou zbytečnou smrt, co jsem způsobila. Trčím teď v cele a lituji se? Obviňuji z čehokoli ostatní?”
“Altash si mě vybral už před Elrendarem, znal mě odedávna... možná dal někomu slib, proto se o mě staral, nevím... chtěl mě vidět u Elrendaru, pořád se mě sem snažil dostat, ale už mě nikdo nepřijme,” Ave začala zase natahovat.
“Pak bys měla dělat čest jeho památce, ať už je naživu nebo ne... a přestat se litovat. Tohle by vidět nechtěl,” Flairica se rozhlédla po cele, ve které se krysy praly o zbytky elfčina jídla a na slamníku si vícenohé brebery stavěly vlastní zábavní park.

Aerinin hlas proťal ticho vězení jako rána bičem:
“Dobrá zpráva pro tebe je, že Altash žije, jak ti tvrdím celou dobu. Až se tohle dořeší a Eli se zotaví z ran, vyrazím s ním hledat Nazu... a pak Altashe do Draenoru. Možná by ses mohla dát dohromady, zachovat se dospěle a přidat se. Tedy... pokud ses nerozhodla lítostí sama nad sebou chcípnout.”
“Aerin, prosím, nedávej mi falešnou naději, ztratit ji znovu příliš bolí,” Avelion začala vzlykat a hraničářka jen semknula rty a zamračila se na ni, jako by bojovala s chutí ji seřezat.

“Nepřijme tě nikdo, dokud nepřijmeš sebe ty. Tohle se ti snažíme všichni říkat, ale dochází ti čas. Vzpomínáš, jak jsem mluvila o praseti na porážku?” Flairica Amberdusk si prohrábla rudé vlasy, až to temnotou cely zajiskřilo. Za to dobu, co ji Aerin znala, tušila, že se blíží výbuch vulkánu.
A Avelion jako by poskakovala po okraji kráteru a přihazovala výbušniny.
“Já sama sebe přijala takovou, jaká jsem, přijmout minulost znamená přijmout někoho cizího,” trvala elfka na svém.
“Ne, přijmula jsi lež a děláš z ní pravdu! Pravda někdy bolí, ale je to stále pitomá pravda! Když budeš žít ve lži, že umíš lítat, skočíš ze skály a stejně chcípneš!” Flairica zvýšila hlas. Zatím jen mírně.

Aerin se poohlédla po únikové cestě a naznačila strážnému, ať se raději kryje u schodů. I přesto se ještě otočila k Avelion:
“To asi nezjistíš, dokud to nezkusíš a nepostavíš se své minulosti: tohle couvání ti jen zlomí vaz, už teď vypadáš, jako bys byla na felu a chyběla ti dávka.”
“Flair v sobě dnes očividně výjimečně jednu dávku felu nemá a vypadá vpohodě. Nemohu víc, než couvat, nedokáži najít svou minulost, objevuje se sama, kdy chce a kdy se to nejmíň hodí, a já ji neumím přivolat!”
“No tak necouvej, jednoduše se k ní postav čelem a sraž se s ní. Je to pro tebe už jediná možná naděje a i ta za chvíli zmizí!” Flairica přidala na síle hlasu a Aerin raději zvedla tygříka, který jí vyděšeně začal šplhat po noze, ze země a kryla ho svým tělem.
“Copak neposloucháš? Nevím, kde je má minulost. Kdybych to věděla, tak ji najdu ještě v době, kdy mne zajímala. Dlouhou dobu jsem chtěla vědět, kdo jsem a kým jsem byla, ale nejde to! A teď už je mi to jedno!” Avelion už byla zase k nezastavení nehledě na to, že jí Aerin naznačila cosi  prstem, kterým si přejela napříč přes hrdlo.
“Je někde v těch vzpomínkách, že jsi byla vychovávána k tomu, abys jednou chcípla? Je v těch vzpomínkách, že jsi zabila sama mnohé ze svých přátel?! Jo?! Tak se přestaň litovat, protože takových nás je víc!” zaječela Flairica tak, že strážný zadupal  a vyběhl po schodech nahoru pro posilu – srazil se ovšem s kapitánem Brightspearem, který hluk zaslechl také.
Avelion se při křiku schoulila, jako by ji snad slova mohla udeřit. Aerin nechala tygříka pod jednou rukou, šavli v druhé a zadívala se do cely:

“Poslední věc, slečno Avelion. Přestaňte neustále poukazovat na chyby těch kolem sebe, když řešíte své vlastní. Nikdy se tak nestanete částí celku, pokud neustále očerňujete všechny kolem sebe místo toho, abyste se o ně třeba trochu zajímala.
Já nepotřebuji vědět informaci o slečně Amberdusk a felu, mohla jste si ji nechat pro sebe. Raději jste ji použila jako zbraň na odvedení pozornosti. Přemýšlejte trochu, tohle totiž děláte, co vás znám. Ukazujete kolem sebe a žalujete.”
“Když neřeknu, co se stalo, co donutí Balahena neudělat to znovu? Vyhrožoval mi smrtí, když to někomu povím, kolik dalších asi takhle zmlátil a ještě zmlátí?”
“Kapitána Balahena,” opravila ji Aerin stále stejně přísně, “a nic takového se nestane. Důstojník Elrendaru nenapadne bezdůvodně bezbranného. Až přestaneš věřit, že je svět nefér a za vše mohou ostatní a ne ty, možná si promluvíme. Blíží se hodina soudu. Je to vše Flairico?” hraničářka se otočila na mágyni, která stála na místě již bledá a klidná.

“Plýtvala jsem časem,” řekla Flairica zdrceně a hraničářka ukázala šavlí na schody. Mágyně si přidržela róbu a odkráčela do patra chůzí hodnou královny. Temný mrak hněvu kolem její hlavy byl téměř hmatatelný.
“Musím říct, co se stalo, Aerin, promiň, musím říci PRAVDU,” zafňukala Avelion a tmavovlasá hraničářka se na schodech ohlédla.
“Tohle je strašná škoda. Odpuštění je slovo, které je ti cizí, že?”
Avelion sledovala, jak se zlatobílý tabard Elrendaru ztratil v průchodu schodiště, pak si sedla na zem a dala se... prozměnu... do breku.

Průběh eventu:

Možná mu měla nabídnout podporu nebo popřát štěstí v boji, i když jí všichni tvrdili, že měl v úmyslu ji nechat popravit. Jedna polovina její duše se chtěla rozběhnout za tím tvrdým nekompromisním chlapem, co shodil na zem plášť a tabard a procvičoval si zápěstí na kraji kolbiště. Ta druhá polovina mu hrozně chtěla ublížit za vše, co řekli. Za minulý soud. Za to, že ji napadlo do toho duelu nastoupit proti němu místo Avelion. A co by byla jedna smrt navíc...

Kousala si ret do krve a zatínala bezmocně nehty jedné ruky do druhé. Na druhé straně kolbiště se Avelion o čemsi radila s panem Kechim... ve stínu stromů se v tom horkém dni zastavil sám lord Sunhand, po boku Faelina, Eliendira a pár hraničářů. Dal duelistům jejich slíbený čas a kapitán Falanthir vyměřil hranice kolbiště a objasnil pravidla.


Na život a na smrt, nebo dokud se poražený nevzdá, a pak jeho život propadne katu.
Slunce bude stát na straně toho, který měl pravdu, a dá mu sílu vyhrát.

Znovu se zadívala na Garana Balahena, který cvičně švihal kordem kolem sebe a popravil pár nevinných pampelišek.
On si... nebere meč ani kulovnici? Ani luk?
Nevěděla, jestli si zacpat uši nebo zakrýt oči, narazila zády do čehosi, a když se ohlédla, byl to Kieran Moonwolf, bavící se nečekaným zvratem soudu. Flairica se postavila vedle ní, v očích trochu krvežíznivý výraz.

„Třeba ta holka konečně začne za sebe bojovat sama,“ zašeptala mágyně a zadívala se na kolbiště.
„Ta holka může stejně dobře vyhrát, i když není cvičeným šermířem,“ Hawke sepnula ruce, skoro jako by se chtěla modlit, „podívej, co si vzal za zbraň. Jako by ji nechtěl zabít. Pokud ji nechce zabít, nemá důvod vyhrát. Pokud nemá důvod vyhrát, nevyhraje.“
Flairica Amberdusk přimhouřila oči a zadívala se na kapitána s kordem a dýkou.
„Měly bychom se raději vrátit do Shattrath dopít ten burbon.“

Kapitán Brightspear máchl zástavou Elrendaru na znamení, že duel může začít. Balahen namířil kordem na Avelion a zvolal zvučně:
„Do střehu!“
Avelion sevřela v ruce hůl a vykročila, ale místo toho, aby zaujala bojový postoj, učinila gesto sesílání světla a napadla kapitána magií. Něco s čím elfí hromotluk nepočítal.


Napůl oslepen jejím kouzlem pak zkusil bodnout a ona při pokusu vyhnout se jeho ráně a zároveň ho zasáhnout ztratila rovnováhu a na chvilku upadla. Kapitán byl na duely očividně zvyklý – okamžitě využil její nevýhody a zkusil ji zasáhnout do krku, ale překulila se a dokázala se zvednout, než znovu zaútočil.
Cokoli, co ji chránilo, stálo patrně při ní, protože dokázala uskočit každé jeho ráně – i té další na hrudník. Pak nečekaně roztřesenýma rukama sevřela hůl a zasáhla ho do hlavy tak silně, že padl na kolena.
Hawke zavřela oči a přitiskla si ruce na tvář... už tak lapala po dechu při každém výpadu. Neviděla tak, jak Avelion váhá, sama překvapená svou ranou, a kapitán třese hlavou od krve jako mokrý pes.


Kechi se dal do uznalého potlesku a Flairica se naklonila k Hawke.
„Klid, předstíral slabost... a když šla blíž, hodil jí do tváře hlínu,“ poreferovala šeptem a Hawke odpověděla jen nesrozumitelným mumláním.
„Nefunguje to?!“ vykřikla Avelion udiveně po tom, co na elfa seslala další paprsek světla a on mu jen klidně nastavil tvář.
„Bojoval jsem s démony v Draenoru a ty mne chceš zabít tím, co jsem proti nim použil i já sám?“ odvětil kapitán se stopou zlého smíchu.
„Nechci vás zranit,“ prohlásila a znovu se rozmáchla holí po jeho hlavě, „nechci vám ublížit, stačí, když přiznáte pravdu a vrátíte, co jste ukradl!“
Hawke se schoulila do klubíčka, pak zazněl několika-hlasý výkřik a Flairica vedle ní hlasitě polkla.

„Je dobojováno. Probodl ji,“ řekla šeptem.
Hawke spustila ruce z tváře a zadívala se na scénu na kolbišti.
Jako by se zastavil čas, Balahen polokleče držel kord vražený do hrudníku elfky, které vypadla hůl z rukou a její oči doputovaly k rudé skvrně šířící se jí po prsou. V tu chvíli kord vytrhl.
„Vzdej se a dám ti milost,“ řekl tiše a narovnal se.
Elfce se podlomila kolena a dopadla na ně před něj, zapřela se rukou o trávu, po které se rozlévala její vlastní krev. Jen málokdo si všiml drobné postavy v kápi, která k nim mířila od Měsíční věže.



„Vzdej se a milost je tvoje. Nechám tě jít a nebudu tě pronásledovat,“ zopakoval kapitán.
„Mluvila jsem pravdu! Jak jste mohl vyhrát...,“ vyprskla krev a obviňujícíma očima se zadívala na lorda Sunhanda, ten ale nespouštěl oči z postavy v kápi.
„Jdu pozdě?“ ozval se smutný hlas lady Eynor a Flairica i Faelin zbystřili.
„Zastavte boj,“ nakázal Ceroth a tázavě sledoval příchozí.

„Přišla jsem použít prastaré právo konskripce, pokud lord svolí. Žádám si život, který propadl v duelu, abych s ním naložila, jak chci, v boji proti Pohromě, démonům, trollům a všemu, co ohrožuje  nevinné, které přísahal chránit Elrendar Goldenleaf, první pán pevnosti, ještě za dob krále Anasteriana.
Jen... nevím, čí život propadl,“ elfka se zadívala na tratoliště krve na kolbišti a Avelion sebou praštila na bok a zavřela oči.
Kapitán jen zakroutil hlavou a otočil se k Avelion zády, bez výčitek či zaváhání vykročil k lordu Sunhandovi.
„Kapitán Garan Balahen zvítězil, Slunce stojí na jeho straně... ale Eynor má pravdu. Prastarý zákon Elrendaru praví, že si vůdce pevnosti smí vyžádat do svých řad jako posilu kohokoli, i kdyby to byl odsouzenec čekající na šibenici. Pokud odmítne, vrací se k osudu, který mu patřil ve chvíli, kdy bylo proneseno právo konskripce.“
„Takže propadl život Avelion, lorde? Váš výklad zákona je ale velice jemný. Pokud přijme, její život je majetkem pevnosti, dokud se neprokáže schopna bojovat za její věc jako její rovnocenný člen. Dokud nesloží přísahu.“

Hawke ze sebe v tu chvíli vydala povzdech, jako by jí snad puklo srdce... pomalu se svezla na zem pod jeden z praporců a tupě se zadívala před sebe. Kieran Moonwolf se ukázal být mužem na svém místě: okamžitě nabídl placku rumu a elfka se zhluboka napila. Tentokrát si dala i Flairica.
Pan Faelin se jako jediný zdál soustředěný na to, že elfka na kolbišti umírá teď, ne na její budoucnost. Za zoufalého gestikulování k ní nahnal pana Kechiho, který po lordově souhlasu Avelion ošetřil a přivedl k vědomí.



„Mluvila jsem pravdu,“ tvrdila Avelion na zemi a poprskala Kechiho krví. Garan Balahen jí odpověděl, aniž by se otočil.
„Možná mluvila, možná ne. Světlo stálo na mé straně a rozhodlo. Tys udělala hodně chyb, ale stejně ses dávno odsoudila sama.“
Eynor jí zopakovala svou nabídku, zatímco kapitán se bez pohledu na kohokoli dalšího omluvil lordovi a odešel na ubikace. Avelion po chvilce, kdy se snažila posbírat myšlenky, přijala a slova lady Sunhand-Astrae se jí zařízla do myšlenek jako nůž.

„Tímto tě přijímám mezi učně Měsíční věže a jako tvého mistra určuji pana Faelina. Očekávám, že tě naučí vše, co se dozvěděl o disciplíně, sebeovládání, šlechetnosti a trpělivosti v Ratchetu i jinde. A pak tě naučí abjurační magii, která je ti vrozená i umění sesílat stínové štíty. Protože v tobě je rovnou měrou zastoupeno světlo i stín. Na to ostatní najdeme jiného učitele z církve světla.
Váš první učedník, mistře. Nebudete to mít snadné, věřte mi,“ lady se omluvně usmála na Faelina, který to ještě stále bral za hodně dobrý vtip, pak se otočila k odchodu a lord ji doprovodil.
Nejlepší náladu z toho celého očividně měla Flairica. Tedy do chvíle, než je kapitán Brightspear všechny rozehnal po cvičišti a do kasáren.

Mučení podle admirála Moonwolfa:

Pan Faelin se bojí o Avelion!:

Mistr pečuje o svého padawana:

Celé album najdete zde
eventu se účastnili: Aerin, Avelion, Balahen, Ceroth, Eynor, Falanthir, Faelin, Flairica, Hawke, Kechi, Lykourgos, Moonwolf
díky všem za téměř GoT RP

Nástup před akcí, kterou svěřil lord Sunhand seržantce Windsong, se nesl ve znamení výměny několika ostrých pohledů mezi ní a kapitánem Balahenem, který se k nim rozhodl přidat a "pozorovat".
Seržantka mírným souhlasem ocenila, že si tentokrát kapitán vzal Elrendarskou zbroj, tabard i plášť, a obeznámila ho se situací: během stopování nemrtvých šelem narazili na ty, kdo zvířata kontroloval - sektu ukrývající se v jeskyních poblíž řeky Thondroril.

Jejich vůdkyně jim uprchla, ale dokázali zdecimovat jejich ležení - jen v jeskyních se jich nacházelo ještě víc. Bylo to právě v jeskyních, kde nalezli poškozenou zbroj, toulec a tabard Hanka O'Briena.
Jejich úkol byl jasný - najít jeho tělo či stopy. Nebo, jak řekl kapitán, ho posbírat a zase složit.


Dostali se tiše a nepozorovaně až k ústí jeskyně, rozdělili síly na hlídku a průzkumníky a chystali se začít akci, když se za nimi zachvěla země a ozvaly se nechvalně známé zvuky přesýpajícího se železářství.

Kde se vzal, tu se vzal, přiharcoval k nim rytíř Corin Nighstrider a upozornil na ně široké daleké okolí. Prý byl na misi najít nebezpečnou nekromantku elfí krve.
Kapitánův "vtip" při uvítání moc nepochopil, ale i tak se k jejich zoufalství rozhodl jim pomoci.
Aerin Windsong na nic nečekala, nechala kapitána dál se dohadovat s rytířem a vedla své zvědy dovnitř jeskyně.

Kapitán i Narlen Kel'Rease tehdy sejmuli pláště a tabardy, kapitán si narazil helmu - Avianna zatím hlídala u vchodu. Plížili se podél stěny do míst, kde Eliendir tehdy viděl mága, který se následně odportil.

Našli zde laboratoř, ve které probíhaly nechutné pokusy s různými částmi mrtvol.
V jejím středu připravovala nějaký rituál jejich "stará známá", obklopená magickými runami a kruhem. Eliendir potvrdil, že to je ta, která vedla kultisty z tábora před jeskyní.
Než stačili jednat, elfka zaslechla rachot Corinovy zbroje a kapitánovo klení, zmizela a kultisté na ně zaútočili.

A-TEAM?:

Po krátkém krvavém boji seržantka Windsong rozkázala prohledat jeskyni.
Nekromantka s nimi hrála svou vlastní verzi hry na kočku a na myš... a na rozdíl od nich znala terén.
Aerin na ni narazila v jedné z užších chodeb a bez váhání vystřelila - zasáhla jen paži, ale vznešená elfka zavřískla.
Kdo ví, jestli bolestí, nebo hněvem nad zničenou róbou.
Zatímco se snažila ze sebe vytrhnout šíp, dorazil zbytek družiny a rytíř Nightstrider jí nabídl spravedlivý soud, když se jim vzdá.

Kapitánova reakce na spravedlivý soud je zarazila všechny:
"Ale hovno...," oznámil.
Seržantka Windsong se zamračila a přeložila slova nadřízeného:
"Jaký soud? Chci vědět, kde je Hank, a co má tohle místo znamenat."

Spravedlivý soud...:

Nekromantka se zasmála a otočila se pryč. V tu chvíli ji mezi lopatky zasáhl Narlenův šíp a ona padla na kolena.
Corin jen suše poznamenal při pohledu na ránu:
"Tak jsem s tím soudem asi kecal..."
Aerin se rozlíceně ohlédla na Narlena a poznamenala cosi o kázeňském záznamu pro nepovolenou střelbu, zatímco cizí elfka se plazila po zemi a mumlala:
"To už se... nikdy nedo.... zvíte..."
Rytíř Nighstrider ji rychle dostihl a přitiskl jí čepel ke krku, otočil ji botou tak, aby jí viděl do tváře.

Narlen se po pokárání rozhodl, že sám sobě dá povel prozkoumat (zbytečně) prostor před jeskyní, jakožto služebně nejstarší a "vyšší" šarže. Odešel ven a Aerin se zadívala na Corina:
"Dál od ní, je to mág. Třeba simuluje."
"Co že to měla být? Vůdce kultu? Slabota," poznamenal kapitán a modrooká elfka v tu chvilku konečně dohmátla k váčku u pasu, na který se celou dobu snažila dosáhnout... zasyčela:
"Zabij je všechny!" a plazila se pryč, zatímco se z útrob půdy pod nimi vyhrabal ghůl, který dva nejbližší srazil první ranou k zemi jako hračky.

do mágů se nedloube...:

Rekrut Eli vyrazil za čarodějkou, aby se pokusil vyjednávat a lichotil jí, zatímco se ostatní sbírali ze svých ran a Corin pomohl ošetřit kapitána, který už začínal pomalu ztrácet nervy.

Bala-bebí:

"A já vám nějak nemohu pomoci? Dělám dobrý čaj... Můžete jít s námi a říci nám, co od nás potřebujete a....," zkusil to Eli.
"Ke štěstí už mi chybí jen pan Faelin Darksun a jeho smrt," odvětila nekromantka temně a Eli se široce usmál.
"Ten zůstal doma, že prý by si umazal róbu... Oni to tak nemysleli, nechtěli vám ublížit, zkusíme si popovídat?" optal se znovu.
Jako potvrzení jeho slov kapitán Balahen natáhl luk a poslal elfce šipku směrem k rameni, Avianna ho okamžitě s inteligencí ovce napodobila.
Aerin jim nakázala přestat - nedala přeci povel k palbě... oba ale naštěstí minuli.
"Madam, opravdu to chceme obrátit v masakr? Nemůžeme to řešit jako civilizovaní elfové?" ujistil se Eli s pohledem upřeným na Aerin Windsong.

pokus o diplomacii 1 - hodný polda:

Kapitán Balahen se zřejmě rozhodl vzít jednání do svých rukou:
"Ale hovno ta ti poví... a TY ještě jednou uděláš něco s tím váčkem a useknu ti pracky a přibiju si je nad postelí! Kde je náš člověk, mluv!" kapitán pověsil luk přes rameno a vzal obouručku a dál s ní mířil na elfku.
Elfka se na kapitána zadívala jako na monstrum z hloubi netheru:
"Usekneš mi ruce, jako jsi to udělal jemu?"
"Komu zase?" nechápal.
"Zabil jsi ho, stvůro! Jsi bestie! Byl tak... on byl... tak to uměl, doktor, vyučený... ten ví, kam sá- sáhnout... a teď je pryč. Kvůli tobě!" elfka vzlykala a rytíř Nightstrider se vydal také k ní a podal jí kapesník po té, co se zadíval na ni, pak na kapitána, pak zase na ni.
"To jste jí zabili manžela, nebo co?" optal se pro jistotu

pokus od diplomacii 2 - zlý polda:

Elfka pohrozila pěstičkou kapitánovi, sesunula se podél stěny k zemi a dala se do pláče.
Mezitím se z obhlídky vrátil Strážný Narlen, patrně musel cestou zakopnout, protože se plazil po zemi a zůstávala za ním krvavá stopa.
Seržantka mu bez známky soucitu podala bandáže, sňala z ramene luk a zamířila na skupinku kolem elfky.
"O čem to, do háje, mluvíte... kde je Hank?! Ten Opuštěný, kterého jste zajali před týdnem?"
Eliendir bokem zašeptal:
"Ta je moc příčetná na šílenou vražedkyni."
"Nebo je to celé jen hra," odpověděla Aerin tiše Elimu.
"Nemyslím si to, je tam moc skutečných fakt. Lež musí být jednoduchá, aby fungovala," namítl modrovlasý.
"Ten nemrtvý tu čmuchal kolem... utekl, ale i tak dlouho nevydrží, beze zbraně. Pavouci za řekou mají rádi všechno maso, i to, co už hnije," elfka se rozesmála, pak vykašlala trochu krve.
"A koho že jsem to měl zabít?" kapitán stále nechápal.
"Kra... Krastinova, ty... vrahu!!! Neříkej, že se nepamatuješ!" vykřikla nekromantka a zmačkala v ruce Corinův kapesník.
"Tvé mrtvé ti pomsta nevrátí," řekl rytíř smutně.
"Jo TOHLE prase," kapitán se konečně dočkal svého AHA-momentu a vzápětí se opravil, "teda teď jsem urazil všechna prasata."
"Teď chcípneš ty!" zaječela elfka, mrštila kapesník po Corinovi, zatímco se kapitán rozmáchl, aby ji vzal obouručkou po hlavě. V ten moment zaútočili další ghůlové.

"Avianno nestůjte tam jako prkno! Všichni ven, nebo ji zase máme v zádech!" zavelela seržantka po zjištění, že čarodějka je opět pryč, zatímco kapitán se rozhodl vybít si hněv na modrovlasém rekrutovi.
"Kam šel ten blbeček, co tam poletoval? Hej, mladej!" ukázal na Eliendira. "Ty chceš vyjednávat civilizovaně s bestií, která je už dávno mrtvá a posílá na nás ghůly?!"
"Byla to Quel'dore, ne mrtvá bestie, a na nařízení lorda Cerotha se na této misi zodpovídám jedině seržantce Windsong, pane."
"Fajn... jdeš do hlášení," zavrčel kapitán.

Corin Nightstrider se zastavil u východu z jeskyně a zamračil se:
"Takže mají toho kostěje Hanka?"
"Ano, Corine, oni mají nebo měli Hanka," Aerin přehodila luk přes rameno a rozhlédla se po zdupané zemi před jeskyní.
"Celého, nebo jen část?" Corin si neodpustil vtip.
"Rozdělte se, mluvila o řece, jak připomněla Avianna. Hledáme stopu vedoucí k vodě," seržantka mávla rukou, spražila kapitána zlým pohledem a vykročila mezi stromy.

Kapitán zavelel medvědovi stopovat, ale medvěd se dnes necítil jako vlk. Spokojeně našel strom s hnízdem lesních včel plným medu a svým dloubnutím do něj roj rozzuřil a přiměl nejbližší členy družiny k rychlejšímu pohybu k vodě.
Eli nakonec objevil stopu, vedoucí do temné tůně pod strmým srázem na západním břehu Thondroril.
Seržantka všem zavelela schovat si cokoli, co jim voda zničí, a přeplavat - jen rytíř Nightstrider se rozhodl osedlat Bucifala a řeku přejet po nejbližším mostě.

Zmáčení se vynořili na druhém břehu a našli stopy, vedoucí k rozpadlému stavení, plnému pavučin a zámotků. Kromě kostí obsahovalo ještě Hankovu téměř zánovní helmu s rohy, kterou kdysi v Northrendu děsil Avelion.
Kapitán objevil stopy zápasu mimo domek - jejich cíl byl tedy odvlečen na sever.

pavoučí únosci?:

Vyrazili po stopě, jen co se trochu vyždímali, a vzápětí dostali odpověď na jednu z otázek týkající se organizovanosti a inteligence pavouků: nešlo o obyčejné pavouky, ale o nerubiany.
Překvapili jednu skupinku, která právě vysávala živiny z čerstvého zámotku, v jehož zbytcích po chvíli identifikovali nešťastného a patrně tuhého či fosilního trpaslíka.
Po Hankovi nebylo nikde dál stopy... ale přímo před nimi se otvíralo temné ústí jeskyně páchnoucí shnilým masem a plísní... a plné pavučin.
"Vydrž, Hanku," zamumlala Aerin, připravila si luk a vykročila dovnitř.
Tou dobou se opět země zachvěla.
"Ale ne, pan hrkálek jde také s námi," poznamenal Eli k příjezdu kavalerie.
"Za Hankaaaa!" zařval krvavý rytíř, který se k nim řítil od jihu na svém chargerovi.
"Pak tedy dovnitř - bez oře - a prohlédneme každý výklenek a každý kámen v té jeskyni," řekla seržantka.
Netušila ovšem, do jak velkých prostor je cesta zavede a že hledání bude trvat déle, než se jim bude líbit.

Bloudili temnotou celé hodiny - občas narazili na nerubiany, občas na pavouky silnější, než kdy dosud zažili. Párkrát se museli dostat přes pavučiny, které přehradily celý průchod dál. Lepily se jim na ně zbraně i ruce, nejjistější je bylo ničit magií. Kapitán Balahen a Narlen hledali stopy i uvnitř, zatímco seržantka Windsong prohlížela každý postranní tunel.

pojď, ukážu ti cestu rájem...:

Čím dále byli od vchodu, tím podivnější bylo obyvatelstvo jeskyně - alespoň co se dalo soudit ve světle fosforeskujícího mechu a hub. Pavouci se zdáli čím dál méně skuteční, spíše jako přeludy... a čím dál silnější.
Po boji s jedním z nich Eliendir opět začal používat jeho ostatky a šťávy k tomu, aby se celý zapatlal - nehledě na znechucení ostatních. Nikdo tehdy netušil, že tak opět maskuje zranění, které utržil.

Seržantka v nejtemnější hloubi chodeb začala ztrácet naději - obyvatelé o nich již stejně viděli, začala proto nahlas volat Hanka O'Briena. Odkudsi se ozvala slabá  odpověď, ale ozvěna je popletla... přidali do kroku, a nakonec Hanka našli v jedné z bočních jeskyní. Pavučina, za kterou ležel napůl omotaný lepkavými vlákny, byla ještě čerstvá, kapitán Balahen a rytíř Corin ji ale dokázali zlikvidovat.

nezvěstný nalezen:

Hank se zdál nezraněn, ale v šoku, chvěl se a neustále se jich ptal, jestli potkali "JEHO". Při popisu oné bytosti se bázlivě krčil a ukazoval dál do jedné z chodeb, na opačnou stranu, než odkud přišli, a kde nechali koně. "ON" si prý přišel pro nějaký meč.

Nedokázali ho uklidnit, ani sova, která občas doprovázela Aerin, nedokázala svým kouzlem uzdravit jeho strach; Avianna a Balahen ho tedy podepřeli a pomohli mu na nohy.
Chodba, do které Hank předtím ukázal, vedla na povrch poblíž zničené Lordaeronské vsi.

Na volném vzduchu a denním světle si někteří z nich oddechli, Hank se ale ještě více schoulil do sebe.
"Jdeme mu do rány. Chtěl Sunhandův meč," trval na svém a cvakal zuby, "musíme pryč."
"Kdo přišel a chtěl lordův meč?" podivil se kapitán Balahen, zatímco Aerin zkoumala Hankův i Narlenův stav, a pak tiše hovořila s Corinem Nightstriderem.
Eli se znaveně opřel o skálu opodál a utahoval si šerpu, aniž by se vyjádřil k čemukoli.
"Neznám... neznám jméno," odvětil Hank a nepřestával se třást.
"Jak vypadal?" Avianna si z ramen a vlasů oprašovala pavučiny.
"Měl kápi. Byl strašlivý. Ano... ne. Ne! Měl chapadla... spoustu," mumlal Hank nesrozumitelně a jako by odpovídal někomu dalšímu, koho oni neviděli, "trhal mne na kusy... ne ve skutečnosti... teprve to udělá, ale už mi to ukázal. Jsou to všechno lži! Všichni tu umřeme!"

Narlenovi se v tu chvíli podlomilo koleno zraněné nohy a praštil sebou na zem. Corin Nightstrider se nabídl, že ho doprovodí tunely zpět ke svému koni a odveze do pevnosti k ošetření.
Jeho úkol byl na druhé straně řeky, protože nekromancerka opět uprchla, ale na ten potřeboval minimálně jednoho schopného mága, takže se s nimi rozloučil a odjel i se zraněným Strážcem Kel'Rease.

vítejte v říši Strachu:

________________________________________________________________________________________________________


"Někdo hrozivý s chapadly, co chce lordův meč?" podivil se kapitán Balahen. "Neříkal, nač ho chce?"
Seržantka Windsong si prohlédla zbytek družiny, pak se na něj zadívala:
"Kapitáne, počkáme, než ranění naberou síly?" optala se a zněla skoro prosebně, její upřený pohled byl ale stále chladný jako kámen.
"Bude to tak lepší," odvětil klidně a otočil se k severovýchodu, pak sáhl do kapsy pro dalekohled a vyškrábal se na nejbližší vyvýšené místo, zatímco ostatní založili nenápadné tábořiště pod převisem nedaleko jeskyně.

"Stratholme," procedil skrze zatnuté zuby a žaludek se mu sevřel.
Hnali se do většího průšvihu, než mysleli - protože on a jeho oddíl viděli, co se u Stratholme chystá. Zatím ale nebyl důvod tyhle zelenáče děsit dál.

Složil dalekohled a seskočil obratně k malému ohni, kolem kterého seržantka rozdělila vojákům proviant.
Eliendir se držel stranou, zíral na cestu do hor, kde předtím zahlédli podezřelé stíny, ukusoval sousta z vlastních zásob a neodtrhnul oči od výhledu ani na okamžik.
Dokonce i ten medvěd vypadal, že je nervózní.
Seržantka Windsong položila Hankovi ruku na rameno a povzbudivě se na něj usmála... ale ten úsměv byla lež.
Pocit tísně... či snad zlá předtucha... už dostihly i ji.
Všichni se dál rozhlíželi ostražitě jako smečka na lovu.

Smečka, která zatím netuší, jestli je stále ještě lovcem, nebo už kořistí.


________________________________________________________________________________________________________
Eventu se zúčastnili: Aerin, Avianna, Balahen, Corin, Lykourgos, Murohy, Narlen, všem díky za RP
Díky za screeny Avelion a Cerothovi, celé album je zde
Díky za GM podporu RpGM Eranon

"Ten tepající chlad, který svírá tvé srdce, cítíš to?" zlatá světélka v očích Opuštěného se zamihotala jako plamínky svíčky v průvanu. Černovlasá elfka přiložila dřevo na nenápadný oheň a položila mu ruku na rameno... hned vedle trčícího kloubu.
"Nepoddávej se tomu, Hanku O'Briene. Takhle tě neznám," řekla tiše a zvedla se.
Opuštěný dál seděl schouleně v zákrytu skalní stěny a starého rezavého smrku a třásl se. Elfka se vydala ke dvěma dalším hlídajícím přístupovou cestu, na které zmizel kapitán Balahen. Modrovlasý mlčky žvýkal chleba a mladší brunetě se třásly ruce na meči u boku.
Ten divný pocit, že něco není v pořádku, měli všichni společně a přece ho skrýval každý sám pro sebe.
Nebo to mohlo být tím, že si od poslední nedobrovolné koupele v plné polní nikdo nevyměnil ponožky.
Ve vzduchu byl adrenalin... jako když taurení kmen propadne vášni lovu. A vy jste osamělý kentaur, co se jim připletl do cesty.



Modrovlasý polkl a položil ruku na meč, zadíval se na stezku do hor, jako by tam zahlédl pohyb.
"Je tu něco tak temného, že z toho běhá mráz po zádech, nelíbí se mi to," zašeptal.
"Jako bych slyšela dětský pláč," mladá elfka po jeho boku se otřásla a zadívala na druhou stranu, než on.
Černovlasá se odvrátila od cesty i rekrutů a vrátila se k ohništi.
"Beze zbraní jsi nám na nic, Hanku, budu potřebovat, aby ses hlásil zpět v pevnosti."
"Stačil by mi jeden tvůj meč, Aerin Windsong," zabručel Opuštěný.
"A do mé zbroje by ses navléci nechtěl? Polonahý nás budeš stát jen starosti navíc."
"Máš říct rovnou, že mě tu nechceš!" zakabonil se.
"Chci po tobě, abys... potřebuji, abys lorda varoval, že jsme tu našli víc, než jsme čekali. Že možná budou potřeba posily nebo hrobník," Aerin se zarazila a našpicovala ouška, pak naznačila rukou, aby byli tiše.

Teď už to zaslechli všichni: škrábavý zvuk pařátů na skále nad nimi.
Pár kroků od ohně chvilku na to jako kočka dopadla rusovláska v tradičně nevhodné výzbroji, s výstřihem div ne po pupík a dvěma čepelemi na zádech.
"Bal'a dash," zavrněla, narovnala se a odhodila rudé vlasy z tváře na ramena, "kapitán tu není?"
"Bal'a dash, Hawke," zareagovala hnědovlasá a vydala se blíže k ohni.
"Je. Díval se po stopách kolem," odvětila stroze Aerin Windsong a spražila ji pohledem.
Zrzka jí ledabyle zasalutovala a prohlédla si přítomné, oči jí trochu nebezpečně zazářily při pohledu na modrovlasého.
"Co nám nesete?" Aerin si nedokázala odpustit ostřejší tón.
"Lepší náladu asi ne," zrzka ohrnula nosík, "je to tu divné a děsivé, ani Suraku tu není spokojený," ukázala na azurového nether draka, který přešlapoval na skále nad nimi a drolil z ní kamínky, "nesu vám informace, jak to mám v popisu práce. Ale raději se zprávou počkám, než se vám vrátí... váš stopař."
"Stopař," odfrknul si Hank pohrdavě a Aerin se zasmála a vzápětí to zamaskovala kašlem.

Hawke přisedla k ohni, vytáhla z brašničky něco proviantu a podala jej Opuštěnému, který po chvíli nedůvěřivého váhání zahučel své díky a začal jíst.
O nějakou dobu později se ze stínů na cestě vynořil ušmudlaný medvěd následovaný elfem ve zbroji Eldrendaru, ale bez tabardu a odznaků hodnosti. Na dohled od ohně elf trochu zaváhal, zatímco mu rekruti i seržantka Windsong zasalutovali, oči upřel na rusovlásku.
"Hawková? Kde ty se tu vůbec bereš?" dostal ze sebe zaraženě a zrzka se s úsměvem zvedla od ohně.
"Dělám svou práci jako vy," odvětila a prohlížela si ho také, "mým úkolem je zařídit, abyste nevběhli smrti do náruče bez zbytečného varování, které stejně neposlechnete."
"Jsme tedy všichni, mluvte Hawke," vyzvala ji stroze seržantka Windsong.



Zrzka se trochu protáhla a začala:
"Kapitán si bude pamatovat bytost Světla, která nás na poslední misi přenesla z Netheru do pevnosti, když jsme byli u konce sil: Imarion. Ptala jsem se tu a tam... a hlavně v Shattrath. Podle všeho patří mezi sedm podobných bytostí světla, které... vyzařují jistou auru. Pozitivní emoci, snad," Hawke se odmlčela, protože Hank začal krákoravě hovořit přes ni.
"Jo, to když jsem byl ještě malej, blbej a živej jako vy," Hank stále ještě žvýkal sousto a mluvil s plnými ústy, "tak mi babička četla z knížky tuhle pohádku o Imarion. Sedm Strážců, sedm mečů, sedm hvězd... velká bitva kdysi dávno, kdy zavřeli zlo do hlubin země, aby už nikdy nebylo nalezeno a umístili na něj společnými silami pečeť. Byla tam Imarion i Thaeris..."
Kapitán zbystřil při posledním jméně:
"Tak mne v Netheru nazvala Imarion: Thaeris. Prý ho připomínám," podivil se.
"Ztělesnění odvahy? Thaerise?" Aerin se snažila rozpomenout na tu starou pohádku také a pochybovačně si kapitána prohlédla.
"Jo... mozek velikosti vlašáku, ehm... totiž: velká odvaha v boji, pane," neodpustil si Hank a Aerin do něj zabodla pohled.
"S kapitánem budeš mluvit slušně."
"S kapitánem bez tabardu?" zaprskal Opuštěný a z úst mu vypadl kousek chlebové placky se slaninou.
"Ticho všichni, sakra," kapitán se prudce otočil k cestě a začal se rozhlížet, "něco jsem zaslechl..."
"Ano, ta nemrtvá prasata vypadají, jako by poslouchala, mají velmi neproniknutelné výrazy!" Hank rozhodil kostlivýma rukama.
"Dost, Hanku," hlas seržantky Windsong byl chladný jako led a Opuštěný se ublíženě stáhl zpět k ohni.
Kapitán se vydal opět k cestě, pak na ní nechal medvěda a vrátil se sám.




Hawke počkala, až jí budou opět věnovat plnou pozornost, mezitím si hrála s vrhací dýkou a pozorovala je. Jednoho z nich tedy více, než ostatní.
"A'dal mi prozradil, že to, co bylo uzavřeno pečetí, již dávno pod zemí není. Pečeť byla před dvěma lety narušena a sedm těch, co mají... přesně opačnou auru, než Imarion, nebo onen Thaeris... je na svobodě a chodí Azerothem. Pasou po těch, co je kdysi uvěznili, aby se tak již nikdy nestalo.
Pokud jsem správně pochopila Sunhandovu narážku po mém návratu z Ghostlands, kde jsem měla poprvé ten divný sen o sedmi mečích... dva ze sedmi jsou ztraceni. Jejich meče zlomeny.
A jeden z temných je nyní nedaleko pevnosti, což možná způsobuje lordovu nevysvětlitelnou slabost.
Je velká šance, že cokoli, nač tu narazíte, je jeden z těch sedmi. Pak jdete proti věci, která porazí i lorda Sunhanda a měli byste vědět, kdy jste dosáhli svých mezí a máte vzít nohy na ramena, prásknout do bot, zmizet po goblinsku," zářícíma očima je pozorovala dál a Opuštěný u stromu chvilku vypadal, že by se rád převlékl za muchomůrku.
Seržantka Windsong odvrátila pohled od Hanka.
"Pokud je sám Hank O'Brien podělaný strachy po tom, co tu strávil pár dní, a klepe se i sám kapitánův medvěd a váš chrabrý... drak, patrně tu máme co dělat s protikladem odvahy, je to tak? To bude bitva za všechny-"
"Něco se děje... někdo okolo nás prošel, já tohle znám. Ten strach... naposledy, když jsme zde byli s oddílem, něco kolem nás chodilo a nedělalo to stopy... nic," kapitán Balahen se otočil k ostatním, ale přes škvíru hledí neviděli z jeho výrazu nic, jen že mu oči září víc, než obvykle. Bez meškání tasil obouručku a opět se otočil zády k nim a čelem k cestě.
Mladá elfka na hlídce na chvilku pustila ruce ze zbraně, vyděšeně vykřikla a zakryla si dlaněmi uši.
"Avianno?" podivila se Aerin, a pak to zaslechla také.

Na vše jsi sama. Umřeš sama a mrchožrouti budou trhat tvoji mršinu. Nebudeš mít hrob.

Hawke smrtelně zbledla, zašeptala tiché NE, přitiskla se zády ke skále, a pak se ztratila ve stínu, modrovlasý zatím máchal rukama po něčem, co nikdo jiný než on neviděl.
"Jestli se nehneme z místa, přijdeme tu o rozum," zašeptala seržantka, a pak zvedla hlas, "Hawke, Hanku! Hlašte se v pevnosti a sežeňte posily. Řekněte lordovi, ať varuje těch zbylých pět, pokud ví, kde je najít!"
"Čtyři, Sunhandův meč patří mezi těch sedm. Musí to dávno tušit," Hawke vystoupila z úkrytu, ruce na čepelích, ret rozkousnutý do krve, "ale mohu vám pomoci v boji a poslat Hanka samotného."
"Vezmete O'Briena ihned do pevnosti. To je rozkaz!" Aerin se už neohlédla, sejmula luk z ramene a vyrazila do hor, kde předtím modrovlasý pozoroval nějaké přeludy: "Za mnou!"
"Jak si přejete," sykla Hawke nenávistně za seržantkou, zadívala se na kapitána, který se hádal s někým, kdo nebyl vidět a vykřikoval nesmyslné povely proti nepříteli v jejich vlastní hlavě. Pak se otočila, popadla Opuštěného za pracku a zapískala na draka.

Průběh eventu:

________________________________________________________________________________________________________
Eventu se zúčastnili: Aerin, Avianna, Balahen, Belkaren, Hawke, Lykourgos, Murohy
RpGM Eranon za zlouny i mimoně, děkujeme za podporu
Celé album se screeny od Eynor, Avelion a Cerotha je k nalezení zde

Poučení z akce:
"He who fights and runs away, lives to fight another day."
________________________________________________________________________________________________________


Překvapivé RP pak v keep všem připravil Capt. Balahen.

Voják z hradeb přiběhl oběma kapitánům nahlásit podezřelého rytíře smrti před hradbami, který se držel na dohled, ale z dostřelu, a jen sledoval brány Keep. Netušili, zda se jedná o spojence z Ebon Blade, či o onoho záhadného cizince, který se toho dne oddílu seržantky Windsong pokusil ukrást Thaerisův meč, celou věc šli tedy prověřit s několika členy onoho týmu.


Rytíř smrti se netajil tím, že si pamatuje celou pevnost ještě z dob krále Anasteriana, a dokonce se prohlásil za jednoho z jejích správců, což kapitána Falanthira rozžhavilo doběla hněvem. Po opakovaných dotazech nakonec řekl, že do pevnosti nepřijel hledat vzpomínky, ale pomstu za svou smrt.
Bylo mu prý dáno svou pomstu vykonat ihned a na místě, protože mezi odílem Elrendarských viděl zrádce, který mu kdysi vše vzal tím, že neuposlechl jeho rozkaz se včas stáhnout ze ztracené bitvy.
Ukázal pak přes jejich hlavy na zamračeného kapitána Balahena a vysvětlil jim, že nikomu jinému neublíží, ani s nimi nemá sporu: chce jen a pouze jeho smrt.


Kapitán Falanthir trval na tom, že se cizinec zmýlil, zatímco Hawke se vrhla s rozpaženýma rukama před druhého kapitána a prskala jako vzteklá kočka, ať ani nepomýšlí na to se o něco pokusit. Někteří z vojáků se na kapitána Balahena dívali, jako by čekali vysvětlení, on se ale jen poškrábal na hlavě s tím, že si nic takového a nikoho takového, jako je cizinec, nepamatuje.

Rytíř začal vykládat nějakou dojemnou historku z dob Arthasova vpádu a elfky z pevnosti kolem něj začaly kroužit jako supové kolem mršiny, jedna s rukou na meči, druhá obklopená plameny. Hawke popadla na Falanthirův rozkaz kapitána Balahena za rameno a otočila ho k pevnosti, i když se zdál cizincem hypnotizovaný jako králík hadem.

Nahoře na bráně Kieran Moonwolf podal svou láhev rumu opičce k hlídání a jal se nabíjet balistu svépomocí.
Cizí rytíř si odmítl sejmout helmu či prohlásit své jméno a na tiché dotazy Hawkové, jestli kapitán ví, o čem je řeč, to Balahen opět podělal svou upřímností.

Během okamžiku jejich nohy spoutalo ledové kouzlo rytíře a on se octl na dosah kapitána Balahena, který mu přednesl svou obhajobu: ranou svým obouručákem. Stačili si vyměnit jen pár úderů a urážek, když Falanthirovo obranné kouzlo osvobodilo jejich nohy a on kázal soky rozdělit a temného rytíře zadržet.

duel? zase?:

Po chvíli dohadování a překvapivých odhalení byli oba kohouti odvedeni každý na jiný konec smetiště - rytíř Belkaren se dočasně stal hlídaným hostem v pevnosti. Kapitán Balahen skončil na ubikacích důstojníků, kde si od jisté farstriderky vyžádal zvýšenou osobní péči, i když byl tak na smrt zraněný. Povídají, že se mu jí dostalo.

Také povídají, že je pan Belkaren na rytíře smrti podezřele žhavý a nenasytný. I přesto byl varován, že vztáhne-li ruku na kohokoli z Elrendar, ani Slunce samo mu nepomůže. Otázkou je, kdy se jeho přítomnost v pevnosti ukáže jako chyba, jak si o ní již teď někteří myslí.


________________________________________________________________________________________________________
Perličky z večera

vyšší = lepší?:

u nás tomu říkáme bluff!:

jak zabít elfa špatným účesem?:

byl to dobrý bluff... pak telenovela:

rodinka:

flirtuj jako rytíř smrti!:

kterak i druhý bratr k políčku přišel:

možná jsi mohl zavolat?:

Balahenova RP se účastnili: Avianna, Balahen, Belkaren, Falanthir, Flairica, Hawke, Moonwolf

Onoho dne Ceroth Sunhand svolal své hraničáře na výpravu, na kterou mágové nebyli zváni. Byl trochu tajemný ohledně toho, co je jejich kořistí, ale výpravu nazval LOVEM, na který nebudou třeba jízdní zvířata ani tabardy.
Jejich cílem byl Stranglethorn, jejich tempo bylo vražedné.

Každý si přípravu na lov v džungli představoval jinak, takže se u brány nakonec sešli tak, že jeden měl sukni, druhý byl v černé a třetí měla plechová tanga... pak dorazila i seržantka Ryzal. Kapitán Balahen si dělal velké starosti o proviant, hlavně o... kořalku. Bylo mu řečeno, že ta půjde zajisté koupit cestou.
"Dobrý večer," pozdravila Eyra tiše.
"Jakej dobrej večer. Zasalutovat, a pak se možná budem bavit o tom, jakej ten večer, sakra, je," vyštěkl kapitán Balahen.
"Já... jsem se jen přišla podívat, co se tu děje...," zašeptala špiónka.
"Výborně, beru vás," kývl Ceroth, "a sundejte ten tabard, tam na jihu nebude potřeba."

V Grom'gol přistáli až za tmy, plni zvědavosti na to, co se to bude lovit... a historek o všem, co vás v džungli může sežrat... a co vše se vám může stát.
Nakoupili zásoby jídla a pitné vody, přerozdělili je a připevnili si bagáž na záda, zatímco jim Ceroth oznámil, že budou lovit tygra, dost velkého, aby na něm šlo jezdit. A potřebují ho živého.

Avianna namítla, že takoví tygři se chovají už od kotěte, a že by ho tedy mohli koupit, spíše, než se pokoušet ho krotit, Ceroth jí tedy popřál hodně štěstí při nákupech v Gurubashi Pet Market.

proč to nekoupit hotové, když na to máme?:

Vysvětlil, že každý lovec, který za něco stojí, je propojen s přírodou kolem sebe a dokáže svůj osud spojit se zvířetem a ochočit jej jako svého společníka... vznikne tak pouto, které zaniká až smrtí lovce nebo zvířete.
Kapitán Balahen k tomu dodal cosi o popíjení z jednoho korbelu s medvědem, ale to asi nikdo nechtěl vědět.
Avianna pak s hrůzou zjistila, že je to právě ona, od koho se čeká, že si podobné pouto vytvoří s obrovským tygrem, protože je z přítomných lovců jediná, kdo zatím nemá společníka.
Po ujištění, že si ho buď ochočí, nebo ji tygr zabije, sbírala chvilku nervy i vybavení ze země. Za cvakotu zoubků si vyslechla, že toho pravého tygra pozná prostě tak, že se ji pokusí zabít.

Protože tygři loví po setmění, vyrazili za soumraku k místu, kam musí všechna zvěř - k napajedlu. Tím největším v oblasti bylo jezero Nazferiti na severovýchod.
U brány se k nim připojila farstrider Hawke, která dostala od lorda pokárání, že jde pozdě.

Byli varováni, že kdo rozbije raptoří vejce, dá si sprint zpět na základnu. Že ty ťuťu opičky mají v pažích takovou sílu, že jim utrhnou ruce, když na ně sáhnete. Že ti ňuňu pavouci mají v těle jed, po kterém vám noha oteče, až doslova exploduje. A ti ťuťuňuňu hadi dokáží spolknout i celého koně, ty rybičky obrat živé maso na kost a ti krokolisci si vás odtáhnou ke dnu a nechají pár týdnů uzrát, než vás zbaští.

Táboru ogrů se oklikou vyhnuli, stejně tak raptořímu hnízdišti, octli se ale u vodního toku, ve kterém se to jen hemžilo dravými rybami. Na druhé straně řeky se cosi těžkého pomalu sunulo do vody, jen je to spatřilo. Ceroth přikázal bílému lvovi, jehož barva je stejně prozrazovala z dálky, aby zůstal na místě a čekal.

Nápady přebrodit na mělčím místě či odlákat krokodýly a dravé ryby jinou kořistí nakonec nebyly provedeny, ani návrh na přeplachtění vodního toku za použití liány, bederní roušky a bodrého jódlování.
Dravé ryby nakonec Ceroth odlákal falešnou krvavou stopou dál po proudu a k jejich štěstí při brodění řeky po mělčině nenarazili na krokoliska...

Jednomu se tak-tak vyhnuli na druhém břehu... a zjistili, že vstoupili příliš daleko do raptořího hnízdiště. Nakonec to byl Ceroth, kdo se rozběhl stranou, aby raptory odlákal: doufali, že lorda ještě někdy potkají živého a podle jeho rozkazu utíkali na sever k jezeru.
Museli ještě obejít ležení gobliních těžařů.

Teprve na sever od něj, v panenské džungli nedotčené jejich nenasytnými pilami, narazili na prvního tygra.
Pro některé důvod k vrcholné panice: Avianna naříkala, jak si může vůbec podrobit ještě nějakou větší věc než to, co dosud potkali a zkusilo je to ochutnat.

Chvilku trvalo, než narazili na stopy velké tak, jako by je udělalo kodo... kdyby kodo mělo zatahovatelné drápky.

proč se některým hraničářům říká slečna:

Cestou po stopách se jim podařilo vyhnout procesí půl tuctu válečně vyzdobených trollů, kteří cosi nesli na nosítkách - jediný z družiny, kdo ovládal trolštinu, byl kapitán, ze všeho ale pochopil jen něco o Zul'Gurub, nějaké princezně a poslední esenci.

pozdravy ze školního výletu:

kde jen ten tygr může být...:

Vydali se po stopě dál a došli na louku plnou modrých květin, obklopených oblaky modrého pylu... ten jako by světélkoval i v noci.
Všimli si, že uprostřed toho všeho je napůl sežraná raptoří mršina a kolem ní spí mladí tygři.

na stopě:

Zatímco je sledovali, byli sami napadeni jedním větším samcem, který zle zranil kapitána. I přes jeho ujišťování, že se nic neděje a bude v pořádku, byl tygr zabit a kapitán skončil v bezvědomí, obvázán a naložen na Pivě. Ne, nešlo o trollí specialitu, ale o jeho milovaného medvěda, honosícího se tímto vznešeným jménem.

dream team:

Po chvíli pohybu modrým pylem jim došlo, že na ně opravdu má omamné účinky - zbylá část lovecké družiny tedy nasadila šátky a masky a probrala další postup.

hawke má vždy řešení!:

Zjistit, jak stará je ta mršina, jestli v ní jsou už larvy, a kam od ní vede dál stopa...?
Nebezpečného úkolu se zhostila sama seržantka Eyra, přesvědčená, že se dokáže nepozorovaně proplížit kolem spících šelem a kus mršiny uloupit.

Po chvilce napětí, během které Avianna ani Hawke seržantku neviděly, jen spatřily nepokoj mezi tygry, se Eyra náhle objevila za nimi s děsivou zprávou: mršina byla ještě teplá a predátor se pro ni patrně vrátí, jak mívají tygři ve zvyku, když je sousto moc veliké na jednu svačinku.

najdi seržantku!:

V tu chvíli menší tygři zmizeli, jako když střelí do hejna slepic. Z houští džungle se vynořil kolos velikosti koda, opravdový král džungle.

seznamte se... Smrt:

Ani nedýchaly, když slyšely, jak hoduje na mršině a její kosti praskají jako suché dříví.
Avianna se stěží držela na pokraji mdlob, protože nechápala, jak má svou vůli vnutit něčemu TAK obrovskému.

a já ti budu povídat, jak na to? Tak ho pozvi na čaj!:

Měly štěstí - zvíře bylo proti větru a ignorovalo je.
Cestou pryč jednou ranou tlapy zabilo menšího tygra... vzduch byl prosycený adrenalinem a krví.
Elfky se tichounce vydaly za ním, jen Avianně trochu chřestila plechová tanga.

Na měsíci ozářeném palouku se jim pak ukázala monumentální scéna, kdy ten, kterého hledaly, bojoval o své teritorium s další obrovskou šelmou.

souboj titánů:

Boj několikrát ustal a opět začal, pak se ho elfky rozhodly využít pro svou výhodu - dorazily tygrova umírajícího soka a krvácejícího tygra za použití uspávacího jedu dočasně ochromily, spoutaly a ošetřily jeho nejhlubší rány.

Hawková... už zase...:

Jen si nebyly jisté délkou trvání účinku jedu - Hawke poznamenala, že pro běžnou městskou práci šlo o dávku na měsíc a čtvrt-tunové zvíře neodhadne... a další zásoby má až v Grom'gol.

Avianna se nakonec projevila spíše jako divák, nežli lovec, zvíře si odmítla podrobit, jen ho zkusila hladit, což jí vysloužilo zacvaknutí čelistí na vlas od kotníku.

jak nezkrotit tygra:

Všem tedy dále vrtalo hlavou, kdo si tygra podrobí tak, aby sloužil účelu, na který ho potřeboval lord.
S pomocí kapitánova medvěda a provizorního "vleku" z větví, provazů a plášťů pak "kořist" dopravily na základnu, kde je čekal lord Sunhand s čerstvě ovázanou paží a Theoryn se šrámem na boku.
Na základně Grom'gol ale byly za svou práci i úsudek pochváleny a kapitán, stále ještě v bezvědomí, ošetřen.
Vrátili se do pevnosti i s podivným úlovkem, o jehož dalším osudu dosud nebylo nic jasno.

co se nepovedlo, aneb uděláme KLEC:

celé album se screeny od Avelion a Cerotha najdete zde
eventu se účastnili: Avianna, Balahen, Ceroth, Eyra, Hawke
za podporu děkujeme i tygžíkovi vyžlíkovi: RpGM Eranon

Cítil její přítomnost už delší dobu.
Cokoli, co se mělo stát v dalších chvílích ho nemohlo zastihnout nepřipraveného... na rozdíl od těch bláznů, co pobíhali po nádvoří jako hejno kuřat a padali jako mouchy.
Přišla si pro to, nač má právo. A nikdo jí nebude stát v cestě.
S každým dalším jejím zavoláním tu bylo méně lorda Brighteye a více rytíře smrti.

Její šepot lákal jako nic dalšího, co pamatoval... podlehl tomu znovu a pocítil ten starý známý ledový klid a úlevu, kdy neexistovaly vzpomínky ani budoucnost... výčitky ani stesky... jen úkol, který měl splnit.
Zapnul přezku na řemeni, který mu držel křížem přes záda obouruční meč. Pak zvedl nad hlavu helmu s rohy.
Ledově modré oči utkvěly na chvilku na postavě velící obraně dole pod okny.
Vlající bílý plášť zářil mezi obránci, jako by mu bránil se odtrhnout od výhledu a začít svou misi.
Bratře...

Její svůdné vábení se v tu chvíli změnilo v bolestivý šleh jeho myslí a páteří mu přeběhl mráz.
Stříbrné vlasy zmizely pod zčernalým saronitem helmy a po Belkarenovi nezbyla ani památka.
Zbyl jen stroj na zabíjení konající podle vůle Paní, který vykročil do hodovní síně a lazaretu a začal si runovým mečem vykrajovat cestu ke svému cíli skrze ukryté ženy a děti.

---

Horečka sobotní noci?:

Toho mlhavého rána se pan Faelin věnoval své tradiční zábavě - tanci kolem kamen - o čemž Avianna okamžitě neváhala zpravit celou pevnost, ale jako tradičně jí nikdo nevěřil.

Generál Nurimu si pro svou návštěvu Elrendaru také nevybral nejlepší čas, jak onoho dne zjistil.
Zatímco se věnoval rozmlouvání s hraničáři na cvičišti, ze strážní věže se jako polnice ozval hlas kapitána Balahena, který všechny volal na hradby a přikazoval zavřít obě brány.
Prý se k bráně blížily cizí jednotky maskované zvláštně zbarvenou mlhou.
Thanalos, který kapitána ve věži vyhledal kvůli jisté služební žádosti, zklamaně pochopil, že ani jemu dnes Slunce a štěstěna nepřeje - rozběhl se tedy do stájí pro svou zbroj a zbraně.

Na Měsíční věži se ihned po vyhlášení poplachu spustil arkánní štít, do kterého byl převeden magický tok z krystalů v celé pevnosti. Od té chvíle do ní nešlo vstoupit, ale ani z ní vyjít ven.

Kapitán nechal střelce a mágy stát na bráně a bojovníky na blízko poslal dolů, držet ji za každou cenu, dokud se nedovře. Mezitím dorazili i zvědové z průsmyku se znepokojivými zprávami.

Z lávek brány pak uviděli, co se na ně valí jako přílivová vlna: armáda nemrtvých, v jejích zadních řadách daleko v průsmyku dokonce obléhací stroje a kostění obři velcí skoro jako samotné hradby.

Příprava k boji:

Došeptali modlitby, připravili si kouzla, šípy a čepele. Balisty z hradeb poprvé vystřelily a vykrojily v nepřátelských řadách prázdná místa... ta ale byla záhy zaplněna dalšími nepřáteli.
I přes jejich snahu první bána padla pod útokem vojenské techniky nemrtvé armády, teprve pak byly stroje útočníků na dostřel a byly zničeny Mistrem Faelinem a Flairicou Amberdusk.
Kapitán přikázal držet druhou bránu za každou cenu a poslal k ní ty nejlepší. Kostliví obři ale byli téměř nezastavitelní... nedlouho po jejich přímém útoku byla v troskách i ona.

Boj o brány:

Z lazaretu byl bojovníkům u brány doveden pan Kechi jako medik a bez váhání okamžitě vylezl na hradby; zatímco Ithereal zůstal u raněných a pomáhal v bezpečí hlavní síně organizovat skrývající se hosty, řemeslníky a civilisty.
Jenže právě ve chvíli, kdy museli obránci opustit bortící se první bránu a zaujmout pozice na druhé, nad hlavami se jim pronesl frostwyrm.

V pařátech a na hřbetě nesl další monstra... zakroužil kolem Strážní věže, spustil je tam, a pokračoval někam nad připravené balisty, které zapálil magickým ohněm studeným jako samotný Northrend.
Pak zabránil čemukoli ve stáji odejít vytvořením obrovského bloku ledu v jejím východu.
Od této chvíle byli bez leteckých zvířat a pod útokem ze dvou stran.

Drak!:

Boj o druhou bránu:

O dovednosti na Emeraldově straně nebylo pochyb - útočníci kolem něj padali jeden za druhým a za jeho záda nikdo neprošel. Pan Faelin se po pevnosti pohyboval tak rychle, že se zdál být na vícero místech najednou a mezi rekruty se uzavíraly sázky, jak velkou rychlost to elf v sukni vlastně dokáže vyvinout.
Thanalos se zdál skoro posedlý tím, že mu nad hlavou krouží kostlivý drak, vymýšlel hned několik plánů, jak potvoru dostat dolů; Flairica se na chvilku zastavila uprostřed boje, protože ji drak oslovil přímo v její hlavě, pak padla na kolena a hovořila řečí, které nikdo z nich nerozuměl.

Kapitán nařídil opustit ochozy a cimbuří po tom, co drak popadl a shodil dolů několik vojáků.
Wyrm pokračoval v likvidaci stájí, a pak svůj útok obrátil proti věži mágů - tam ale narazil na problém, jeho magie se odrážela proti němu samému.
Balisty byly zničené a letecká zvířata nedostupná za ledem ve stájích - neměli draka jak sestřelit, a protože proti němu měla nejlépe fungovat magie, kapitán dal povel Flairice a Faelinovi, aby se o něj zkusili postarat.
Boj u proražené brány byl ztracen - zbývalo tedy zkusit zastavit postup nemrtvých po stranách nádvoří, při čemž kapitán slíbil každému, kdo couvne, nebo padne, že ho vykostí a jeho maso naporcuje svému medvědovi. Rozkázal strhnout zbytek brány, aby tak zpomalil postupující nemrtvé, ale pan Kechi i Hawke měli většinu svých zásob výbušnin mimo dosah.

Boj o věž a nádvoří:

Obranná linie se přesunula na nádvoří a drak, po neúspěchu u Měsíční věže, kdy se mu do cesty postavila Flairica na létajícím koberci, jehož třásně začínaly pomalu doutnat, se vrátil k rozebírání Strážní věže za příspění kostlivých potvor, které na ni přinesl - bojovalo se na její střeše i uvnitř ní... pak se nepřátelé dostali k ukrytým zásobám střelného prachu. Výbuch věže na chvilku ohlušil všechny na bojišti a ty, co byli nejblíže, srazil k zemi.

Flairica a Eliendir odpoutali ve vzduchu pozornost draka a snažili se ho nalákat k zemi. Hawke se přiznala, že tentokrát má výbušnin dost tak maximálně k odpálení toho draka, ne celé brány - ale že se není jak dostat tam nahoru, krom mágů. Předala tedy výbušniny jednomu z učedníků věže, zatímco se Thanalos sháněl po síti a možnosti, jak dostat draka níž.


Ostatní dostali příkaz držet to před věží na nádvoří a kapitán si chtěl vzít menší oddíl k znovudobytí brány; ve chvíli, kdy byli všichni zaměstnáni bojem, objevil se za ním náhle jeho bratr, Belkaren. Bodl ho do zad s šeptanou omluvou a utekl zpět k hlavní síni, zbroj i meč potřísněné krví nevinných.
Zatímco byl kapitán ošetřován, Flairica musela nuceně přistát u ostatních - její koberec se nakonec vzňal.

Tehdy zjistili, že s nemrtvými vojsky patrně přišlo ještě cosi dalšího - neznámý host, skrytý ve stínech, který na sebe upozornil několika vrhacími šipkami hozenými tak, aby bylo jasné, že kdyby chtěl, zasáhl by cíl... a zatím se jen baví.
Hawke je mlčky sebrala a během dalšího boje se pak ztratila, aniž by si někdo všiml.

Thanalos upozornil na volání o pomoc, které se ozvalo z lazaretu a jídelny, ale nikdo nedokázal včas zasáhnout, všichni byli chyceni v boji u stájí - navíc kapitán se náhle sesunul k zemi jako bez života.
Avianna a Kechi ho odtáhli do zdánlivého bezpečí důstojnických ubikací, na jejichž střeše předtím drak seslal kouzlo, kterým zabil všechny uvnitř.
Pohled na těla průzkumníků jimi otřásl, ale na lítost nebyl čas - opřeli kapitána v zákrytu za dveřmi, zatímco Emerald držel jednu stranu nádvoří proti nemrtvým.

Balahen down:

Náhle se drak snesl na střechu hradu a mágové ihned pochopili, že se k němu mohou dostat i pěšky - vyrazili tedy tam.
Na střeše spatřili scénu, která jim vyrazila dech - nový léčitel Ithereal ležel na samém jejím kraji, na pohled bez života. Nad hřebenem střechy se vznášel drak a držel v pařátech bezvládnou Avelion, kterou mu předtím podal rytíř smrti.
Belkaren bojoval s rekrutem Eliendirem - jejich zbraně o sebe zazvonily a těžký obouručák prošel elfův kryt a zasáhl ho do tváře.

Zabij ho příště, zatím ho potřebuji...:

Thanalos se bez váhání vrhl Eliendirovi na pomoc, zatímco Flairica vyslala pod draka ohnivé kouzlo - wyrm se zvedl výš a pustil Avelion z drápů do plamene na střeše, znovu zařval. Eliendir se po rytířově ráně zřítil k zemi, drak popadl rytíře smrti a odlétl s ním, ač se značnými potížemi a nízko nad zemí.

Overly attached Thanalos?:

Eliendir vypadal, že mu odpadne polovina tváře - Flairica tedy sejmula svůj druhý nátepník a přelila svou sílu tak, jak to již viděli dělat kdysi, když svými plameny léčila. Pomohla mu a ostatní na střeše nalezli i ležící Avelion a Ithereala - Avianna k zraněným dovedla pana Kechiho.
Thanalos se až podezřele zajímal o zdraví a bezpečí Eliendira, prohlašoval, že toho mága potřebuje, proto ho nenechá zemřít. Snad to nemělo nic společného s nedávnou Eliendirovou nabídkou o vyjednávání v posteli.

Z nádvoří se náhle ozval kapitánův hlas trvající na tom, že bránu získají zpět a zatlačí útočníky - wyrm byl pryč a nemrtvé jednotky u brány kolísaly v odhodlání bojovat dál, jak se zdálo.
Někteří se trochu podivili nad kapitánovou schopností regenerace po té ráně do zad - možná to byl adrenalin, možná paličatost... a nebo je to Maybelline?

Takže jsme vyhráli?:

Kde je Hawke?:

Rozbili mi věž!!!:

Bránu získali zpět, porazili poslední zbytky nemrtvých, kteří zůstali v pevnosti i před ní, a začali počítat škody a padlé.
Generál Nurimu se chystal odejít, oproti tomu lady Helen se ohlásila na návštěvu a nabídla své chirurgické schopnosti při pomoci raněným.
Někteří začli hledat farstriderku Hawke... nakonec to byla Flairica, kdo ji přinesl k ostatním s ránou po šipce na krku a v bezvědomí.
Den ale ještě nebyl u konce... ukázalo se, že do pevnosti během bojů pronikl tajemný špeh, který měl být do rána nalezen... a zajat.

Asi máme ještě jeden problém...:

Úklid po boji:

Balahen se zastavil ve vchodu strážní věže, ze které už zbyly jen obvodové zdi, nadechl se a rozhlédl.
Hawke překročila spadlý kus trámu z krovu a div se nezabila o přelámané halapartny a omlácené štíty se znakem Elrendaru. Kapitán opatrně našlapoval mezi troskami a kývl na ni, ať ho následuje:
"Neboj se," podal jí ruku.
"Tohle je dost morbidní, pane. Co tu hledáte, včerejší hlášení?" poprvé za celý večer jí přes tvář přelétl nehraný úsměv a chopila se ho.
Slyšela, jak venku Thanalos spolu s ostatními rekruty přehazuje trosky stranou a přitom vybírají, co půjde zachránit.
Zde uvnitř stále ještě přetrvával stín smrti a prohry.

"Část sklepení prý přežila nedotčená," odvětil, aniž by se otočil a pustil ji, až když našla pevnou půdu pod nohama.
"Vy tam máte schovaný-" přitiskla si ruku na čelo a zakroutila hlavou, jako by se divila, že ji něco takového vůbec překvapí.
"Trochu chlastu... nebo jsi snad myslela něco jiného?" otočil se a oči mu zazářily.
"Chlast. Ano, přesně tak, přišlo mi zbytečné to říkat nahlas," zvedla oči se směsicí smíchu a bolesti, pohlédla na jeho strhanou tvář, a pak se raději zadívala stranou.
Někteří muži byli prostě tvrdí až do konce. Nebo natvrdlí?
"Naštěstí Belkaren vychlastal většinu zásob, bylo by škoda, kdyby jen tak vyletěly do vzduchu se zbytkem věže," rozhlédl se, pak se sklonil k ohořelé truhlici označené starým erbem s písmenem B.
"Pokud nemáte zásoby, byla jsem včera ve městě, mohu posloužit z vlastních," navrhla, zatímco on se prohrabával zbytky svých věcí.
Některé luky se prostě napínají tak dlouho, až se zlomí.
"Košile... oblečení," mumlal si sám pro sebe a ignoroval ji.
Sledovala ho trochu hořce, a pak se tiše optala:
"Nic tě neporazí, že? Proč projevit smutek, nebo lítost, to je pro ženské..."
"Naštěstí můj krásný nevhodný černý plášť zůstal na důstojnických ubikacích," mrmlal jako by ji nevnímal.
Raději se rychle odvrátila:
"Na těch, ze kterých drak vysál život? Oh, tam se jistě ta drahocenná textilie neztratila. Budeš mi vyprávět, že ze všeho nejvíc tě mrzí, že sis nový kapitánský plášť pocákal krví? Nebo že tě přes něj do zad bodl vlastní bratr?"

Chvíli byl ticho, než šeptem přiznal:
"Ano, drak zabil všechny v budově... polovinu oddílu, co se mnou byla už před Elrendar."
"Jsou to důstojnické ubikace, měli být v kasárnách! Nebo na hradbách, či v bitvě, ne TAM," odvětila tvrdě, "a co tě trápí víc: ztráta vojáků, nebo toho, co tě bodl do zad a utekl?" ohlédla se přes rameno.
"Byli to přátelé. Zařídil jsem, aby část průzkumníků spala v důstojnických ubikacích, abych jim dopřál trochu luxusu," vypadal, že neví, jestli se vztekat na ni, nebo na cáry látky ve své ruce.
"Zvěd nesmí znát luxus, drahý pane. Jakmile si na něj zvykne, přestane být ostražitý... má co ztratit, má oč se bát, je zranitelný. Zvěd nesmí mít čeho litovat," mluvila dál přísně, protože on o soucit nikdy nestál.
"Tuhle jsem nosíval, když jsem se plavil na mořích a snažil se zapomenout, kým jsem byl...," zadíval se na rudé hedvábí, pak na ni. Potlačila chuť optat se ho, jaké bylo plavit se pod černou vlajkou... být pirátem. Mračila se dál.
"Košile je slabé zástupné slovo pro bolest ze ztráty přátel, Garane. A slzy jsou výsadou silných."
Neodpověděl, otočil se k ní zády a dál se přehraboval zbytky svých věcí.

Zastavila se jen na krok od něj, zatímco on se dál hrabal zbytky oblečení, knih a zbraní, pak vytáhl kožený postroj zdobený zelenými pírky. Jako by chtěla něco udělat, ale nakonec si to rozmyslela.
Neotočil se na ni, jen se dotkl kování postroje.
"Hara'ku našli na dohled od hradeb, má popálené křídlo. Jestli... až bude lítat, bude to chvilku trvat, než-"
Zhoupla se na patách a sepnula ruce za zády, pak si povzdechla:
"To je mi líto."
"Uzdraví se. No... dost bylo smutku," stál se skloněnou hlavou a pak zničený postroj také odhodil.
"Není hřích být smutný, byli to tví lidé. A takhle si neuděláš ostudu, nikdo tě nevidí. A já nikomu nepovím, že má kapitán Balahen srdce, neboj," zašeptala.
Zakroutil hlavou a zaklapl zbytky truhlice.

V tu chvíli ho prudce objala zezadu a přitiskla mu bradu na rameno, ale stejně rychle ho zase pustila.
"Já vím, drsňáci se neolizují a neobjímají," dotkla se jeho vlasů a urovnala mu je za ucho, když se otočil a usmál.
"To máš pravdu," připnul si na záda dvojručku a vzal kopí do ruky, pak vykročil z trosek věže ven a už se neohlédl.

---

Eventu se postupně (i na malou chvilku) zúčastnili:
Avianna, Balahen, Belkaren, Daethar, Emerald, Flairica, Faelin, Hawke, Helen, Ithereal, Kechi, Kirina, Lykourgos, Murohy, Thanalos
Za spawny a zahrání padouchů děkujeme RpGM Eranon.

Celé album se screeny od Cerotha a Avelion je =>zde