Eventy u Elrendaru

Připomínám Cerothovu pozvánku na event v sobotu o 9 - pokud vím, samotný turnaj by si měl zorganizovat Catheryn/Daen, tak se kdyžtak obraťte na něj, pokud si chcete zkusit duely. Netuším, jaký zvolí systém.
Minimálně doufám, že Eyra nezklame a přijde =) a dlouho nezvěstní Belion, Orcown a Runiel jsou také zváni

A budu doufat, že přijdou tři krávové.
Pvp bude asi 85 only; RP duely doporučuji pro menší lvly a ty zvládneme ošéfovat tak, aby Daen neměl moc práce. Třeba já a další non 85 - Ave např.

Zde je link na event na GN forku

Eltir se narodil 8.8. pro hnidopichy =)

Stála na kraji plošiny nad bezednou propastí a cesta na druhé straně pro ni byla nedostupná. Vichr z Boreanské tundry jí rval plášť i bílý tabard od těla, cuchal rudé vlasy a sahal ledovými prsty snad až na samotné srdce. Jen zatnula zuby a vytáhla svůj černý šátek výš přes omrzlý nos a ústa, pak se znovu zadívala do hlubiny pod svoje nohy.

Most ke Coldaře byl najednou celý, jako by ho nikdy nikdo nezničil. Zastavila se na jeho kraji a zezadu jí přes hlavu přelétl obrovský stín s modrými křídly. Letěl tam, nad skalnatý ostrov, kde kdysi sídlil vládce modré letky, tam, kam Berion unesl Thanala.
Jde pozdě? Pokud si pro něj už přišel Berionův pán osobně, je pozdě...!

Rozběhla se po starém klenutém mostě nad průlivem a teprve tehdy si všimla toho poutníka. Seděl právě uprostřed cesty tak, aby ho za žádných okolností nemohla obejít, díval se na ni, ruce na kolenou, jako by meditoval... jeho podoba se chvilku zdála být Cerothem Sunhandem, ale pak jeho zlaté vlasy zčernaly; z chráničů ramen mu vyrostlo černé peří tak, jak ho nosíval jeden jediný elf před lety... tvář zakryl rudý šátek a přes jedno oko se táhla jizva a páska.
"Ravenshade," vydechla a pro jistotu sáhla do záňadří pro Thanalovo kouzelné sklíčko od Eliho, které vymámila z Faelina, než se vydali na tuhle bláznivou misi. Sklíčko, které mělo ukazovat pravdu.
Prohlédla si skrze něj elfa... ale jeho podoba zůstala stejná. Tak jak zatraceně mělo být kouzelné? Co mělo Thanalovi ukázat?
Jeho hlas ji vytrhl z myšlenek. Byl chraplavý a hluboký tak, jak si ho pamatovala.

"Nemá smysl jít dál. Ten, který nesl druhý prsten, je mrtev," starší elf ukázal na její levou ruku a ona ji v obranném gestu skryla za zády. Prsten se ukrýval pod rukavicí, jak mohl vědět...
"Uhni mi z cesty. Lháři. Zloději tváří!"
"Nevím, jestli sama doopravdy chceš dojít k cíli své cesty, děvče," smutně se na ni zadíval a za ním a kolem něj se zvedly modré plameny. Jejich žár byl nesnesitelný, ale nenechala se zastrašit a vykročila do nich, plameny při jejím pohybu okamžitě pohasly.
"co když se ti nebude líbit, co tam najdeš?"
"Jak mohu vědět, že se mi to nebude líbit, dokud to nezkusím a neuvidím?" ohrnula ret.
"Poslední varování. Co když tam najdeš jen smrt?"
"Smrt mne neděsí, i kdyby byla poslední ze všech, protože po ní je konečně ticho a klid."
"Tak potom jdi, ale vybrala sis sama. Stejně je pozdě."
Odmítla ho poslouchat, zacpala si uši a utíkala... přes most, skrze plameny, tunelem a velikou jeskyní... po magickém schodišti kamsi vzhůru téměř nad mraky...

Tam, na jedné z plošin dračího Nexu našla tělo zahalené magickými plameny. Okamžitě strhla z ramen svůj černý plášť a zkusila je uhasit, oheň samotný ale opět uhasl, jen co proti němu vztáhla ruku.
Mrtvé tělo bylo ohořelé k nepoznání, až na prsten, který mu zářil na levé ruce zkroucené v křeči. Polkla zklamané slzy a zkusila se ho dotknout. Jeho podoba se začala rozsýpat jako by byla jen z popela a prachu.
"Říkal jsem ti, že tu štěstí nenajdeš," její průvodce opět nemilosrdně promluvil za jejími zády.
"Nešla jsem pro žádné štěstí, šla jsem pro něj," řekla, když poslední zrnko prachu z jeho podoby odvál vítr pryč a jí zbyl jen ten druhý prsten se zářícím kamenem. Vzala ho a narovnala se, ohlédla se na nelítostného. Na zaprášené tváři jí zářila cestička od slz.
Nepromluvila, mlčky a vyčítavě ho sledovala, zatímco plošinu kolem ní začaly znovu pohlcovat modré plameny.
"A co budeš dělat teď? Vrátíš se zpět?"
"Cesta zpět přeci nikdy neexistovala."

Trhla sebou a probrala se na pokraji srázu, do kterého napůl viselo její tělo a vlály její vlasy... dolů se sypal obsah jejích kapes. Někam dolů do modré hlubiny, kde kotvila Milosrdná Sestra, která se odsud zdála velká jako lodička z ořechové skořápky... balancovala na pokraji zlomeného mostu do Coldarry.
Někdo ji popadl v pase, strhl zpět a zabránil jí spadnout dolů z přelomeného trámu, na kterém na okamžik usnula. Otočila se a poznala tvář Kierana Moonwolfa zbarvenou vycházejícím sluncem, jak na ni prosebně hledí a objímá ji:
"Zir! No nevěř tomu, létat ještě neumíš, i když po rumu ti to tak přijde!"
Přitiskla se k němu s očima upřenýma do modré hloubky, a pak se zadívala na oblohu. Hledala na ní siluetu letícího draka.
Pátý úsvit. Mají ještě čas? Zbyl nějaký čas Thanalovi?

---

Probral se s pachutí krve v ústech a stěží se mohl pohnout, celý rozlámaný ležel před obrovskou branou... pod prsty cítil chladnou vlhkou hlínu a nadechl se vůně uschlé trávy. Pomalu se zvedl na kolena a zjistil, že se naštěstí válí mimo dohled stráží, ale zase netušil, co se to stalo. To minulé noci opět přebral, nebo naštval něčího vlivného přítele či žárlivého manžela? Hlava ho bolela jako střep.
Mátožně se narovnal a přitiskl si ruku na rozbitý ret.
Tehdy to zaslechl: smutnou písničku o bílé růži potřísněné kapkami krve namísto rosy svítání... a o někom, kdo dal přednost pomstě před láskou a vlastním životem...
Neodolal, vydal se za tím sladkým hlasem a na břehu jezírka tak spatřil Ji.

Stála zády k němu s pohřební lucerničkou v rukou, dívala se na Šeptající vodopád a dál líbezně a přesmutně zpívala, rusé vlasy jí padaly až k útlému pasu. Měla na sobě zlatou a bílou róbu a ve vlasech čelenku zářící jako slunce samo.
Jen se díval, a když se otočila, skoro vyslovil její jméno, ale... unikalo mu, kdykoli ho skoro měl.
Dívala se na něj jako na cizince, i když zatraceně dobře věděl, že ji zná. A že ona by měla znát jeho.

"O kom je ta písnička?" optal se jí, když jí hlas odumřel na rudých rtech.
"O někom, koho jsem milovala. O někom, kdo je desítky let po smrti," řekla smutně a usmála se, "dnes je poslední den, kdy za něj smím truchlit, protože od zítřka již budu vdaná za jiného."
Ta slova ho zasáhla jako rána do srdce, jeho kolena podklesla a on padl k zemi.
Rychle odložila lucerničku a podala mu v dlaních napít vody z jezera... sklonil zrak a spatřil v odlesku té vody svou vlastní tvář. Jedno oko bylo modré a druhé zářilo felovou zelení krvavých elfů. Rozbolela ho hlava.
"Zirael..."
"Tak se jmenuji. Zirael Andilien ze Země Duchů," kývla, jako by ji nepřekvapilo, že zná její jméno.
Pomohla mu na nohy a poprosila ho, zda by ji doprovodil na hrob její lásky, ještě před obřadem.
A protože se nevěstám v jejich den nesmí říkat ne, a protože si pamatoval své vychování, pokorně ji poslechl.

Zvedla opět svou lucerničku a zamířila vzhůru k základně farstriderů, slunce zářilo šumícími korunami stromů Věčně zpívajícího hvozdu, dopadalo v zlatých kalužích světla na zem a lesklo se v jejích vlasech. Nemohl od ní odtrhnout oči, ale kdykoli ji zkusil zastavit dotykem, jako by se octla mimo jeho dosah.
Klopýtal za ní do svahu z posledních sil... na malý hřbitov na břehu bystřiny, u které budova stála.
Nebyly tam žádné hroby, žádná skutečně pohřbená těla, jen kamenné a zlacené desky se jmény... lid Slunce vracel své mrtvé ohni v naději na znovuzrození po vzoru fénixe. Tohle místo bylo hřbitovem vzpomínek.

Zastavila se u něčeho, co poznával...
V hlíně byl zabodnut meč s rudou záštitou a širokou čepelí, jeho starý obouručák, se kterým se nedokázal rozloučit a nechtěl ho nechat tehdy v Ghostlands Berionovi, tak jej vrazil do země vedle jejího těla, když ji omráčil a odešel vstříc svému osudu.
Teď byl prorezavělý věkem... rostl u něj keř oranžových květů jako z pohádky o dvou bratrech, Sluneční studni a nezranitelnosti... a na jílci četl dodatečně vytepané slovo:
THANALOS.
Poklekla a položila lucerničku u té zbraně, pak sňala z krku klíček a prsten na řetízku, chvilku se na ně dívala, než je zavěsila na záštitu meče.
"Sbohem na věky, lásko," zašeptala.
"Proč... umřel?" zeptal se jí téměř hrubě, zoufale.
"Proč jste ho nevyslyšeli a nepřijeli mu pomoci?"
Ohlédla se přes rameno se slzami v očích a teprve teď si všiml bílého pramene v jejích vlasech, který rámoval její tvář.
"Protože jeho dokonalý plán selhal. Přijeli jsme pozdě..."

Obrovská bolest ho vytrhla ze sna a vzala mu její podobu zalitou ranním sluncem.
Sadista v kovové masce se pomalu narovnal a znovu ho udeřil do těla probodaného velkými jehlami, které vedly snad až do míchy a nejhlubších nervů. Neovládl se a zařval bolestí, pak si uvědomil, co to worgen drží v ruce. Sekáček na maso, který byl od krve... od jeho krve? Končetiny necítil už tak dlouho, že už je dávno nemusel mít.
"Nebudeš spát. Nenechám tě umřít ve spánku, bastarde. Přežil jsi déle, než kdo jiný, ale marně.
Pán přilétá, aby si tě vzal, a já si své poslední chvíle s tebou hodlám užít až do konce...
Nepřišli pro tebe. Jak ti to zní?!" šíleně se rozesmál a rozmáchl se sekáčkem, jenže v tu chvilku se mu za zády ozvalo zahvízdnutí.

Nevěřícně se ohlédl na dvě zrzky, z nichž jedna právě vytahovala dva prsty z úst.
Jedna je mág: snadná kořist. Druhá... tu děvku přeci před rokem zabil!
"Elerien!" vykřikl a na chvilku zapomněl na svého vězně, ruka se sekáčkem mu klesla.
"Hawke," opravila ho suše a zvedla jeden koutek rtů, "na, chytej!" hodila proti němu nějaké třpytivé sklíčko s magickou aurou, co ho doslova oslepila.
Jeho reflexy a zrak byly perfektní - velice obratně ho chytil v letu, ale víc už nestačil.
Jen zahlédl, jak cukla rukou, ve které se jí rozložila miniaturní a směšně neheroická kuše, a pak ho střelila z těch pár kroků škvírou v kovové masce přímo do oka.

---

Průběh eventu:

"Thanale Dawnspeare," řekla přísně nehledě na jeho výraz, který byl čím dál zoufalejší, ani na bolest, která ho kroutila do polohy skrčence. Pod zavřenými víčky se mu oči pohybovaly stále rychleji. Jeho ruce chaoticky létaly kolem, semknuté v pěsti, několikrát jí div nevyrazil zuby, jak sebou házel na pryčně. Měl ztuhlou čelist a naběhlé žíly na celém těle, ale ubližoval hlavně sám sobě... a vybavení stanu. Nádobu s polévkou a hrnek s čajem dokázal uklidit už svou první ranou. Sevřela rty a sáhla k opasku pro erární pouta, která na misi dostával každý velitel.
Posadila se na jeho zmítající se tělo, uvěznila ho pod sebou a připoutala ho za ruku k pryčně, kterou jim milosrdně pronajali mágové z tábora, jen co upadl do prvního záchvatu. Pak polapila jeho druhou ruku, když ji znovu zasáhl, a připoutala ji k první.
Nereagoval na její hlas ani doteky, třesení, na nic. Nadechla se a uštědřila mu silný políček, pak druhý, hlasitě zopakovala jeho jméno:
"Thanale Dawnspeare," znělo to ledově.

S trhnutím se probudil a otevřel oči, rozhlédl se, jako by něco hledal, do půl těla nahý a přeci zbrocený chladným potem i v té pekelné zimě Coldary. Chvilku jako by si dával dohromady, kdo je, kde je... a kdo je ona. Zkusil se posadit a tělo ho neposlechlo... a pokus odtáhnout se od pelesti překazila jeho pouta, která ho strhla zpět.
Trošku zlomyslně se usmála, jeho ale její přítomnost nějak uklidnila, napětí v jeho tváři a svalech povolilo a zadíval se na ni s naprostým odevzdáním.

"Netušil jsem, že jsi na takové věci," zadíval se na své spoutané ruce nad svou hlavou, pak na ni, ale nevypadala, že má náladu na žerty. Olízl si rozpraskané rty a znovu promluvil:
"Zdálo se mi, že mne voláš, jako by jsi stála vedle mne," řekl slabým hlasem.
"Ano, volala jsem tě. Vypadal jsi, že máš noční můru a nešlo tě probudit. Budeš schopen cesty k táboru a kotvišti Moonwolfovy lodi? Nebo chceš pokračovat v tom válení se s pěnou u úst a chodidly zaťatými v pěsti?"
"Nemyslím teď... to každou noc jsem tě slyšel volat mé jméno, jako by to bylo skutečné. Jako bys byla na dosah-"
"Sni dál, měla jsem cestou za tebou jiné starosti, než volat tvé jméno. Pokud jsem na tebe myslela, bylo to jen a pouze o způsobu, jakým o tebe přerazím ten meč, cos za sebou nechal u katakomb," zasykla a dál na něm seděla a koleny mu tiskla boky, "tvé jediné štěstí je, že jsi tak slabý, Thanale Dawnspeare. Jinak bych tě už mlátila hlava nehlava tamhle před stanem, jak jsem slíbila v Ghostlands Faelinovi a Flairice."
"Takže se mi to nezdálo, tys mne volala i teď. Ale to není mé jméno, co říkáš, a nikdy nebude. Elfové, kterým patří, vyhnali mou matku s malým parchantem do lesů a neobměkčili se ani po její smrti. Kdyby o mne jen trochu stáli, nenechali by mne jít do sirotčince."
"Nadáváš na stařenku nad hrobem, která netušila ani, že jsi naživu, protože ji obelhali! Doufá, že se dožije tvého návratu, který jsem jí slíbila. Tehdy jí její manžel řekl, že jsi zemřel spolu se svou matkou."
"Ork a trpaslíci, mí Bratři, mi byli více rodina, než oni. Slyšel jsem tehdy dobře, že mne Dawnspear nechtějí, hned první noc v sirotčinci si o tom šeptali všichni, co se mi smáli a nazvali mne bastardem. Nejsem Dawnspear. Nikdy nebudu.
Jsem Lišák, jeden z Bratří, a na ty napudrované snobské šmejdy kašlu."
"Ne, ty nejsi Lišák, jsi parchant, co ode mne dostane nářez, jen co se udrží na nohou. To tě doopravdy nezajímá, jak to tehdy bylo?"
"Jen jí připomenu někoho, kdo je čtyřicet let po smrti. Nechci od ní nic, nechci poslouchat o její lítosti a hrát soucit, když ji nenávidím stejně jako je! Nebudu jí dělat lék na špatné svědomí, jen ať si umře nešťastná, jako umřela má matka! Kdyby byla silnější, nikdy by mou matku nevyhnali. Nikdy by nebyla sama v Eversong, když přiletěl ten drak."
"Kdybych byla silnější, nikdy jsem neskončíla jako Gorianova hračka a poskok. Budeš mne vinit z toho?"

Mlčel a díval se na ni, jeho tělo se zase začínalo třást. Zamračila se a natáhla se po své brašně, kterou také shodil při svém záchvatu z pryčny. Vytáhla z ní flakónek plný namodralé tekutiny a obrátila se zpět k němu.
"Je ti zle? Co tě bolí?" sejmula zuby rukavice a dotkla se naběhlých svalů na jeho krku, pak jeho čela.
"...to přejde," dostal přes stisknuté zuby a zavřel oči, "bolí... duše... mysl-"
Další křeč ho zbavila slov... chvilku vypadal, jako když se u závislých na felu projevily první abstinenční příznaky po vynechání dávky. Otevřel oči a snažil se ji sledovat, jako by mu to mělo pomoci zůstat při vědomí. Třásl se zimnicí, pak nad sebou opět ztratil kontrolu. Odtrhla zátku flakónku zoubky a vyplivla ji, popadla druhou rukou jeho bradu, otočila jeho tvář násilím k sobě a okraj flakónku přitiskla k jeho sevřeným rtům:
"A dost. Vypij to."
Zkusila mu rozevřít rty, ale nakonec mu musela zacpat nos, teprve pak otevřel ústa a polkl hořkou tekutinu i proti své vůli.  Rozkašlal se, jeho hlava létala ze strany na stranu. S klidnou tváří mu znehybnila i nohy a pozorovala ho.
"Pokud to nepůjde jinak, vrátím tě do pevnosti v poutech. Bylo to sedativum a dávka pro koně. Zkusíme se vsadit, jak dlouho vydržíš?" začala nahlas odpočítávat od desíti dolů.
Vydržel do tří, pak napětí v jeho svalech povolilo a on ochabl. Opět se na ni zadíval. Zvedla se z jeho nohou a začala uklízet výstroj rozházenou po celém stanu.
"Zůstaň, prosím. To ty jsi můj lék."
Nevypadalo to, že by pro něj měla kousek soucitu, zavřela tornu i sedlové brašny a zadívala se na něj. Ze všeho jeho vybavení zbyla jen kuše, kterou mu dovezla ona, a jeho plášť, který měla Flairica. Sáhla k opasku a z měsce vytáhla přívěšek s medailonem po jeho matce a klíčem od jeho trezoru, došla k němu a obě věci mu škodolibě spustila na odhalenou hruď. Se svázanýma rukama si je stejně nemohl vzít, jen to sledoval, pak zvedl zelené oči zpět k ní.





"Takže je konec?" optal se a její tváří opět probleskl náznak citu. Hněv.
"Chystáš se s nad někam?" odsekla.
"A drží mne tu něco? Nebo... někdo?" vložil do té otázky až příliš mnoho naděje.
Její tvář byla jako kámen, když zakroutila hlavou.
"Smlouva, kterou jsi podepsal s Elrendarem. Dluh, který máš ke všem, co tě přišli zachránit, i když nemuseli. Stejně tak dluh za prostředky, které pevnost vynaložila na tuhle výpravu, výzbroj, cestu, zásoby, jízdní zvířata."
"Nemuseli jste to dělat."
"Kdyby ti nepomohli, přišla bych sama a zemřela. Zachránili ti život a nenamáhal ses poděkovat. A podepsal jsi smlouvu, stal ses členem posádky. Jak NEMUSELI?"
"Ta smlouva je jen cár pergamenu, pravé smlouvy se podepisují krví. Ale pokud jde o vděčnost a o to, že zachránili i tebe, Zirael, budu jim děkovat celý život. I Flairice za to, co udělala včera, i když je to... mág," poslední slovo pronesl s odporem, jako by polykal pelyněk.
"Pravý chlap takové věci umí oplatit. Jinak, než slovy."
"Dobrá. Zůstanu v pevnosti, dokud nesplatím svůj dluh. Zůstal bych z jiného důvodu, ale ty mne k sobě už nepustíš. Nebo ano?"
Tvářila se, jako by ten dotaz přeslechla.
"Pevnost by měla získat zpět to, co jsi ji stál. Svou hodnotu dokážeš i tak, že ostatní naučíš, jak bojovat s draky, pokud Slunce dopustí, že se opět pevnost octne pod jejich útokem. Ale v pevnosti teď jsi mužem beze cti a taková bude tvá počáteční pozice. Nebudeš to mít snadné. Nikdo ti nevěří, někteří tebou pohrdají, někteří tě litují a jiní nenávidí."
"Je málo živých, co mají čest... a mnoho mrtvých, kteří ji zas mají a je jim na nic. Fajn. Vrátím se, když to chceš, přijmu trest a dokážu ti, že za něco stojím, i kdybych měl vyzvat na souboj toho idiota, za kterým běháš jako pejsek, kdykoli pískne," zamračil se na ni a sledoval její reakci. Nezklamala ho, otočila se tak prudce, že se jí rozlétly vlasy, zadívala se, jako by ho chtěla zabít očima.
"Tím, že se s někým popereš, nedokážeš, že jsi lepší. Ani ho nenahradíš ve funkci, ani ho nepřipravíš o respekt přátel, ani si nevynutíš přátelství nebo lásku. Pokud se chceš vrátit, abys dělal potíže, počítej s tím, že skončíš jedině v cele. Nebo na popravišti," zvedla sedlové brašny a odešla mimo stan, kde stál její bílý talbuk. Poplácala ho po šíji a přehodila přes pokrývku brašny i sedlo, zatímco jedna z členů tábora došla až k ní s červenou vlnou v ruce.

"Máme tu nějaké rezervní vybavení, i když mne stálo trochu přemlouvání, aby mi ho zásobovací důstojník vydal právě pro vašeho přítele," řekla lidská žena v tabardu Kirin Tor plynulou thalassian, "včera totiž stačil před svým záchvatem urazit každého mága na doslech. A nenechávejte ho bez dozoru, po tom, co jsem viděla večer, je schopen urvat s tou pelestí polovinu stanu a jít si po svém," podala Hawke košili a tuniku a ta s díky kývla.
"No... alespoň by se na tom sněhu dobře stopoval. Navíc dobře ví, že se přede mnou neschová," pohlédla na prsten na své levé ruce, pak dotáhla sedlový řemen a vrátila se do stanu, hodila po Thanalovi darované oblečení a on se s rukama za hlavou jen zadíval jako nakopnuté štěně kokršpaněla.
"To máš od mágů. Krom toho, že jsou to bídní znalci arkány a tajných a zakázaných věcí... a choré mozky tahající za nitky všehomíra a vraždící nevinné, jsou to také živé bytosti, které mají vlastní rodiny a city. A velkou dávku tolerance s idioty, jako jsi ty."
"I lovci draků mají city," opáčil, "jestli je chceš znát, pojď blíž a ukážu ti je."
"A co bys mi asi chtěl ukazovat ve své kondici s rukama spoutanýma za hlavou?" pobaveně přistoupila až k němu a sedla si na kraj jeho postele, sebrala ze země bílý a zlatý tabard Elrendaru, pocákaný zaschlou krví, pak si ho začala natahovat přes zbroj.
"Natáhni ruku a polož mi ji na srdce," řekl a ona ho s neurčitým výrazem poslechla, "cítíš, jak divoce bije? Co ti říká?"
"Že jsi vystrašený, vyčerpaný, nemocný a možná hladový?" opět ruku odtáhla, zatímco on zakroutil očima.
"Moje srdce křičí, že tě miluji a že se bojím odmítnutí, že jsem sobec a chci tě jen pro sebe... ale ty patříš Elrendaru," snažil se spoutat její pohled svým, ale odvrátila se a dívala se stranou:
"City jsou na překážku zdravému úsudku, Thanale. Té noci jsem uvěřila něčemu, s čím se nic dalšího v mém životě nedalo srovnat. Někomu, kdo asi existuje jen v mé hlavě, protože to celé byla role, kterou jsi hrál. Protože jsi měl svůj plán, do kterého jsi mne potřeboval namočit... jako jeho součást na jedno použití. A to mne bolí a neumím to odpustit."
"Na začátku to mělo tak být, to nepopírám, ale pak jsem do toho spadl. Zamiloval se a začal dělat chyby. Proč si nezjistíš pravdu?"
"A jak asi poznám rozdíl mezi hrou a skutečností? Mezi lží a pravdou? Tehdy jsi tvrdil, že už nikdy nebudeš milovat žádnou elku, žádné místo. NIKDY. Tak jak tě mám brát vážně?"
"Ano, to jsem tvrdil... a podívej se na mne teď," uchechtl se a ona obrátila smutné oči k němu.
"Ale já už ti nevěřím ani slovo, Thanale."
"Pak jsem navěky zatracený..."
"To ta pomsta byla doopravdy jediné, na čem záleželo?" zněla skoro zoufale.
"Ne. Musel jsem to dokončit, aby se znovu nevrátili a nevzali mi tebe. A nakonec tě stejně nebudu mít. Záleželo mi na rodině a chci tebe. Jenom tebe a nikho jiného... vrátím se do Elrendar a splním svůj slib. Ale jestli mi dáš naději dokázat, že mi můžeš věřit, udělám cokoli. Jestli chceš, abych zemřel, zemřu. Jestli chceš, abych získal bílý plášť Elrendaru, získám ho."
"Nač by mi byla tvá smrt?" opět odvrátila tvář a podepřela si čelo rukama, mezi prsty jí proklouzly rusé vlasy a on ji sledoval, jako by byl na pokraji šílenství.
"Chci ti dokázat pravdu, jsi tak nádherná a pokud mi neuvěříš, je mi úplně jedno, co udělám a kam půjdu."
"Důvěra se musí zasloužit a lehce se ztrácí," odvětila a sledovala sníh, který se začal pomalu snášet z oblohy, "netuším, kdo doopravdy jsi... po všech těch přetvářkách a hrách. Pokud ale myslíš vážně to, co říkáš, dokážeš mi, jestli tvé sliby nejsou jen slova. Zda je dokážeš dodržet. A Slunce mne chraň, aby bylo po tvém, dokud si to nezasloužíš."
"Pokud mi dáš druhou šanci, klidně budu nejposlušnějším vojákem, jaký kdy byl. Klidně ti složím přísahu krví, abys mi uvěřila. Slibuji ti, že do roka a do dne získám bílý plášť Elrendaru, abys mne začala brát vážně."
Nevěřícně se rozesmála.
"Pokud tě nepopraví hned po návratu, Thanale. Slyšela jsem tvůj slib a beru tě za slovo, do té doby budeme přátelé a spojenci. Pokud ho nesplníš, rozejdeme se nadobro, jako nepřátelé. A toho se týká ještě jedna věc," náhle se prudce otočila a zvedla. Sledoval ji, jak pravou rukou svírá svůj levý prostředníček a kroutí prstenem na něm. Mračila se.




"Ten tvůj zatracený prsten. Chtěla jsem ti ho vrátit se všemi věcmi, cos za sebou nechal, ale nejde dolů. Byl mi velký a najednou nejde dolů? To je nějaká magie, nebo naschvál od tebe?"
"Asi osud," usmál se tím způsobem, jaký uměl jen on, a který si šetříval jen pro ni. Jako by netušil, jak blízko je dalšímu políčku.
"Nebudu nosit prsten tvé mrtvé ženy, který se ke mně dostal jen proto, žes potřeboval pomoc... a jestli budu někdy nějaký nosit, nechám toho, kdo mi ho dá, aby mi ho nasadil sám! Připadám si jako zloděj. Pokud se to sundavá nějakou magickou formulí, tak to laskavě naprav! Nebudu nosit důkaz toho, jak mne někdo použil jako loutku ve svém skvělém plánu na vlastní sebevraždu ve stylu velkého hrdiny... a s obecenstvem!" zabořila se kolenem vedle jeho boku a strčila mu až před nos svůj vytrčený levý prostředník, rudá hněvem a s vlasy ve tváři. Díval se na ni s širokým úsměvem.
"Nechal jsem ti ho, stejně jako vše ostatní. Nejsi zloděj. Víš ale, že tohle by se v určitých částech Azerothu dalo pokládat za celkem neslušný návrh?"
"Co prosím?" nechápavě se zadívala na svůj prst, pak na něj.
"Ale já dnes nemohu, i kdybych chtěl, kotě, jsem moc slabý," zazubil se.
Zčervenala ještě víc, zadívala se na něj a rozmáchla se, jako by mu chtěla dát facku.
"Ty hajzle-"
Celý se přikrčil a zaskučel bolestí, ale její rána nedopadla, zastavila se na vlas od jeho tváře.
Jen zamrkal, jak ho ovanul proud vzduchu rozraženého její dlaní, pak otevřel oči.
Natáhla se a uvolnila jeho pouta, párkrát se nadechla a vstala.
"Do mrtvol se nekope. Obleč se, vyrážíme za ostatními do přístaviště," pověsila si pouta k opasku a vyšla před stan do začínající vánice.
"To už jsem v nebi?" volal za ní, pak si promnul bolavá zápěstí a zjistil, že bude mít co dělat, aby se vůbec dokázal posadit. Lidská mágyně zakroutila hlavou a šla mu pomoci do vlněné haleny a tuniky. Připadal si bezmocný jako dítě a zatraceně mu to lezlo na nervy.
"Promiň! Já to tak nemyslel!" snažil se mluvit na Zirael, ale ta žena mu ovázala ústa nějakou teplou šálou, takže to zaznělo jen jako huhlání.
Kopyta bílého talbuka zakřupala ve sněhu před stanem, jak ho jeho jezdkyně navedla co nejblíže k pryčně.
"Jestli je tohle tvá představa nebe, tak tě lituji. Já jsem na půl cesty z pekla domů," naklonila se a podala mu ruku, dva z mágů mu pomohli vylézt do sedla za ni.
"Do Elrendaru," zkusil ji opravit.
"Domů," nenechala se vyvést z míry, přidržela ho jednou rukou a pobídla zvíře k portálu do Amber Ledge.

---

Autor eventu: Thanalos
GM podpora (spawny, role draka): Eranon (děkujeme!)
screeny: Eranon, Eynor, celé album je k nalezení zde, zdroj neautorských screenů: www.wowhead
účastníci eventu: Belion, Engiee, Flairica, Hawke, Moonwolf, Narlen, Thanalos/Berion, Walan
PS. Vím, že mám delay, event proběhl 11. 7. 2014, ale víte, jak to mám RL a s prací. Ty dva songy mi v průběhu eventu hrály dokola, užijte si je.

Něco málo ze šťastného návratu do Elrendar Keep, aneb neštvěte Hawke:

Narozdíl od Nemekire viděl přínos akolytů na vícero polích. Nesdílel její potřebu chovat se k nim jako k odpadu, dokud nesloží svou závěřečnou zkoušku, koneckonců špetka laskavosti mezi vším, co je potkalo, mu mnohokrát získala větší oddanost, než Lie její zastrašování a Nemekire její mentální magie. Navíc chovat se k nim vždy jen krutě znamenalo být stále ve střehu, stále vydávat energii... a on měl rád i jiné věci, než jen magii stínu a svého démonického psa.
Hmm. Namra by si procházku po Eversong jistě užila, skoro zalitoval, že ji nevzali portálem s sebou. Její rozměry by ale zalarmovaly stráže mnohem rychleji než to, co se teprve chystali provést.

Paní Sunbreeze byla výtečná hostitelka. Tak pozorná, že docela zapomněla na oběd, který vařila, aby jim venku mohla dělat společnost a odpovídat na otázky. Díky ní věděl, že se ten stařec Amenius pravidelně motá v krčmách v Silvermoon... a že tu čenichali Elrendarští a ptali se na Eloyn. Jeho malý rezavý klíček, který se zatoulal do světa a podle posledních zpráv byl mrtev.
Něco tu smrdělo a nebyly to jen ostatky paní Sunbreeze, které akolyté rozložili do runového vyvolávacího kruhu, který předtím připravila nejzkušenější z nich. Ta, která nedávno přišla se zprávou, že jedna ze sester Eloyn pobývala v Elrendaru.

Nastával čas sklizně a odměn podle zásluh.
Překročil mrtvolu a z rukou jí sebral zdobenou krabici plnou čerstvých voňavých sušenek, které jim hostitelka nesla k čaji z krvavého bodláku. Odklopil víko a požitkářsky se nadechl.

"Eridis," oslovil akolytku, která připravila vyvolávací kruh a teď sáhla do kapsáře pro zelené lízátko. Zarazila se s ním téměř u úst.
"Ale no tak, odměníme se až podle toho, jak se nám povede závěrečný test, že? Takže: dnes poprvé zkusíš povolat silnějšího démona a ovládnout ho. Necháme ho pak jako dárek pro každého, kdo se rozhodne zde čenichat. Prošla sis pečlivě slova rituálu?"
"Ano, Mistře," začervenala se blondýnka a obdivně ho sledovala. No... na jeho vkus až příliš bledá, ale komu by nelichotila taková pozornost.
"Víš, co se stane těm, kteří se nesoustředí dostatečně?" pobaveně se usmál a přivolal k sobě svého impa.
"Stanou se reagentem a katalyzátorem dalšího vyvolávacího rituálu. Tedy to, co z nich zbyde," najednou byla rozumná, profesionální a chladná. Pochvalně kývl, pak mávl rukou s čerstvým pečivem.
"Tak začněme. Všichni na svá místa, připravit obranná a vymýtací kouzla na můj povel," odebral se za okraj vyvolávacího kruhu a s chutí se zakousl do sušenky.

---

Průběh eventu:

Věřil jí, i když znal schopnosti těch z Elrendaru. Dost možná o Eridis slyšel naposledy... vyvolávací kouzlo se jí nepodařilo, ale ještě měla možnost to celé napravit. Skupina neznámých tváří z Elrendaru by pro ni neměla být až takový problém. Navíc v jejich řadách byla jedna, o které měl donedávna zprávy, že pracuje pro de Raye.
Musel přemýšlet a musel jednat.
Jeho hračka je tedy doopravdy naživu a jejich spojenec ovládající frost wyrmy přesouval svou základnu blíže k Elrendaru. Jak příhodné.

Prošel komnatami své věže a zastavil se u kabinetu s magickým inkoustem a pergameny, pak usedl a začal rychle psát.

Namra ho vycítila i z dolního patra, slyšel ji, jak se hrne po schodech nahoru a sráží stranou akolyty i vyrovnané sloupce knih. Magie po jeho portálu ještě nestačila pohasnout a ta démonická slintající věc se už válela před ním po zádech a odhalovala tak své zranitelné světlé břicho.
A páchla stejně jako obvykle.

Odložil brk, složil a zapečetil vzkaz pro Nemekire, vstal a došel až k felhoundovi. Natáhl nohu a podrbal bestii špičkou boty na břiše. Namra spokojeně zachrochtala.

"Tak kolik nepoučitelných studentů jsi vysála, zatímco byl páníček na cestách?"

---

autor eventu: Avelion
RpGM podpora (spawny) Eranon, děkujeme!!!
účastníci eventu: Aiyuki/Eridis, Avianna, Elidei, Eyra, Faelin, Flairica, Lykourgos/Eliendir, Murohy/Hank O'Brien, Thanalos
celé album se screeny od Cerotha, Avelion i mne najdete zde , neautorský obrázek: www.deviantart.com

ok, just for fun, který je vic Elidei?:

Průběh eventu:

---

eventu se účastnili: Ashia, Avianna, Eyra, Flairica, Hawke, Saeres, Valendis, Thanalos
autoři úvodního textu: Thanalos, Eynor
autor veršů vymyšlených na místě, který mne, doufám, nezabije za zveřejnění: Ceroth/Valendis
scénář eventu: Eynor, Thanalos + děkujeme za vítaná překvápka jménem Valendis a Saeres
album se screeny od Avianny je zde

Zastavila se na kraji plošiny, ze které měli odlétnout dál na východ, pohled upřený do hlubin Krystalového lesa. Chladný severní vítr jí cuchal vlasy a nesl hudbu magických krystalů až sem nahoru, do Dalaranu. Les dole sálal magií a starou bolestí. Někteří z jejích společníků jako by ji cítili a chtěli odsud co nejdříve zmizet. Zadívala se na Soumračné zrcadlo… ruiny elfích staveb teprve vystupovaly z mlhy chladného svítání, pak se otočila a zadívala se na Eliendira.
Bylo to zde, kde byla kdysi modrá letka téměř vyhlazena černou, podle pohádek, co vyprávěli mrožovci z Moa‘ki. A jak modří draci umírali, jejich magie se uvolňovala do vzduchu a usazovala se pomalu na zemi, skalách a stromech jako zářící nehmotný prach. Až jeden z nejstarších modrých obklíčen přesilou černých pochopil, že se smrti nevyhne, a rozhodl se s sebou vzít co nejvíc svých nepřátel. Přál si proměnit je v kámen a led… seslal své poslední a nejmocnější kouzlo a uvolněná magie ho umocnila a rozšířila na celou oblast.
V jediném okamžiku se tak země, dřevo i těla bytostí proměnily v žijící krystal… a ušetřen byl jen Světový Strom, který ochránila magie Smaragdového Snu. Sám král Lich to místo několikrát zkoušel dobýt, ale píseň lesa zahnala jeho jednotky a roztříštila válečnou mašinerii.
Povzdechla si a optala se ho:
„Vzpomínky?“
Mlčel a natáhl si přes hlavu kápi a přes ústa šátek, pak pokrčil ramenem a došel si pro hippogryfa. Sdílný, jako vždy.

Hledání Har'koa:

Boj v chrámu Quetz'lun:

Princezna a leopard:

Požírač magie:

Zastavila se před širokým schodištěm, vedoucím k chrámu. Ohlédla se na své následovníky, kteří ji s bázní v očích sledovali. Odfrkla si. Po tom všem, co už viděli, začínala pochybovat, že mohou vůbec cítit strach.
Je to jen dobře, pokud někdo má strach z bohů, jaký strach bude mít z toho, kdo bohy zabije?
Zvedla hlavu a začala stoupat vzhůru do schodů, po chvíli váhání ji ostatní trollové následovali.

Uvidíme, zda jsou Loa doopravdy nesmrtelní, jak se o nich tvrdí…

---

Album eventu zde
Scénář eventu „Princezna Zandalari“, který se táhne průběžně ostatními eventy, stejně tak závěrečný flavour text: Ceroth/Eranon
Scénář "Hledání Natzu": Eliendir/Lykourgos
Eventu se zúčastnili: Aerin, Eyra, Lykourgos, Murohy
Za spawn a sehrání záporáků děkujeme RP GM Eranon

Dámy, pánové, děti i půlčíci. Rád bych vás sezval v úterý 21. října k posezení u ohně a vyprávění hrůzostrašných historek, ve kterých se to hemží duchy, příšerami, obludami, monstry a bývalými RPGMky SWL.

Kdy: Úterý 21. října ve 21 hodin 21 sec (aby byla řádně hrůzostrašná atmosféra)
Kde: V ruinách Lordaeronského hlavního města
Co s sebou: Nebojácnou náladu (v případě absence nebojácnosti náhradní spodní prádlo), svíčku, čtyři špendlíky a jednu zelenou ponožku (může být i fialová)

Udýchaní se zastavili hned, jak si byli jisti, že už je konečně nikdo nepronásleduje a jsou dost daleko od aliančního tábora i trolů, kteří jim byli v patách. Přestože úkol splnili a s větším či menším úspěchem prozkoumali všechny trolí osady v téhle zatracené džungli, cesta zpět do Grom’gol pro ně byla uzavřena. Věděli o nich vojáci aliance a kvůli neschopnosti některých z nich se plížit či včas vzít nohy na ramena, teď už i ti trolí kanibalové.
Omnos se vydýchával v sedle svého hawkstridera, róbu roztrhanou k nepoznání, Lyanor se ohlížel se slovy nějaké další všivé modlitby ke světlu a jeho vlastní hawkstrider vypadal, že toho už moc nevydrží. Thanalos se zamračil a řekl:
„No, zbývá nám ještě jedna možnost, jak se vrátit. Doufám, že netrpíte mořskou nemocí,“ pobídl černého hawkstridera na cestu k Booty Bay. Lyanor a Omnos se na sebe zadívali, první vyděšeně, druhý nadšeně.
Rum, děvky a potíže! Přesně to je tam určitě čekalo…
…a každý to vítal jinak.

---

Průběh obou eventů:

Stráže je dovedly městem až za předákem, který obýval budovu obchodního cechu. Cestou si trojice elfů a hlavně ten rusovlasý v čele, vysloužili hromadu zamračených pohledů a pár výkřiků.
„Jak se opovažuješ vracet, čubčí synu?!“
„A podívejme, koho vyplavil příliv!“
„Ty jsi šílený, Lišáku, Narkk si tě podá!“
„Ty a tvoji Bratři jste pomalu horší než tsunami a Deathwing!“
Goblin Narkk chvíli jen stál, jako by nevěřil vlastním očím, pak přešel ke stěně a sebral do rukou pušku, kterou nabil, odjistil a namířil na Thanala.
„Řekni mi jeden důvod, proč tě teď, sakra, nemám zabít? Po tom, cos tehdy ty a tví proklatí bratři provedl s naším městem?“
„Protože z toho nebudeš mít prachy?“ Thanalos ani nemrknul, zatímco goblinův prst na spoušti se zachvěl.
„Víš, hospodské rvačky tu máme často, ale ty nekončí tím, že polovina města hoří, druhá plave a baron Revilgaz přijde o loď, kterou mu ukradnou ti, co zdrhli z mojí basy!“
„No neboj, právě proto jsem tady, tu máš mou část… pokuty,“ Thanalos vytáhl měšec a hodil ho goblinovi k nohám.
„Kdyby tu byl ten zatracený ork, kterému se tlama nikdy nezavře, už by se tu válel v krvi. A tohle má jako stačit?“ goblin zaskřípal žlutými zuby.
Thanalos přihodil druhý, stejně plný měšec, ze kterého se po dřevěné podlaze rozsypaly samé zlaté mince a některé se kutálely škvírami v podlaze a propadaly do moře pod molem. Goblinovi pohled na to mrhání patrně nedělal dobře, i přesto kývl hlavní zbraně na elfa:
„A Kadash?“
„Ten svoje dluhy platí sám!“ zaprotestoval elf a když viděl, že goblin stále míří mezi jeho oči, zamračil se.
„Pořád málo,“ protáhl Narkk.
„Drž hubu,“ ozvalo se najednou z rohu za goblinem a ten přes rameno štěkl:
„Ticho tam!“ pak došel až ke kleci a bouchl do ní pažbou pušky.
„Drž hubu, drž hubu, drž hubu,“ zopakoval opeřenec v kleci a zakýval hlavou nahoru a dolů, pak ji naklonil a jedním okem pozoroval elfy.
„Pak věřte rodině, tohle mám od bratrance. S takovou rodinou, kdo potřebuje nepřátele?! Že prý prvotřídní papouchové, co půjdou na prodej! Ani floka! Prodal se jeden a tyhle dva nechtějí ani zadarmo a tenhle šmejd je sprostej skoro jak uprděnej trpaslík!“
„Já bych ho… koupil,“ ozval se Thanalos a mrknul, „tedy samozřejmě, kdybych měl peníze,“ protáhl s pohledem upřeným na své měšce na podlaze a takticky zatajil ten třetí, co u sebe skrýval.
„Já ti klidně půjčím,“ řekl Omnos milým hlasem a vůbec nepochopil elfův naštvaný výraz, když se k němu Thanalos otočil. Zatímco kroutil hlavou nad učedníkem, goblin jim nadšeně nacpal obě klece a vzal si učedníkovy peníze. Jedna z klecí dál pokračovala v čím dál hrubějších nadávkách.




O nějakou dobu později plácl Thanalos Omnose do ramene nad korbelem pirátského grogu, učedník se rozkašlal z doutníkového dýmu, který mu do obličeje vyfoukla gobliní kráska nabízející mu vytrvale nějaké sluby.
„Tak co jsi mi chtěl ukázat, Omnosi? Loď jede až zítra, tak jak spát ve vlastní posteli?“ zrzavý se zhluboka napil a zlatovlasý učedník, ožralý pod obraz, učinil rozmáchlé gesto, kterým goblinku sestřelil z baru a div sám neztratil rovnováhu.
„Pol…pol…poltál,“ dostal ze sebe a Thanalos jen důrazně zakroutil hlavou.
„Magie NE!“ potvrdil to škytnutím.
Učedník se zasmál a začal přímo před barem kreslit na zem znamení za pomoci runového kamene. Shodil při tom pár pohárů a naboural zadkem do stěny, ale konečně byl se svým znakem spokojen a narovnal se. Zamával oknem do přístavní uličky, kde Lyanor četl nějakou knihu, opřen o hrazení vedle jejich hawkstriderů.
„Von tamhle Svatej fakt nechlastá? Dělá aspoň jiný věci?“ naznačil trochu obscénní gesto.
„V žádném případě ti nepůjdu skrz nějaký portál,“ zavrčel Thanalos, pak se otočil k baru, aby zaplatil. Zarazil ho zvuk zachrastění kovových drátů, arkány a zavřísknutí papoucha. Ohlédl se a spatřil Omnose, kterak se šklebí u otevřeného portálu do Silvermoon a prohazuje jím i druhou klec.
„Ne, Držhubu!“ vykřikl Thanalos a nebylo jasné, jestli tím myslel papouška nebo povel pro mága.
Omnos se usmál jako měsíček na hnoji a rozhodil rukama, jako by elfa zval do portálu také.
„U Fetha, Omnosi! To byl dárek!“ Thanalos bezmocně zíral do portálu.
„Tak si ho vyzvedni na druhé straně, než ti ho sežere nějaká toulavá kočka z města,“ Omnos se zachechtal a strčil do zrzavého elfa tak, že ho prohodil portálem. Pak pokrčil rameny, dopil svoje pití a vstoupil dovnitř také, než si Lyanor z ulice stačil všimnout, že se něco děje.
Vběhl do výčepu jen proto, aby zahlédl, jak se portál zhroutil sám do sebe a zmizel s malinkým „puf“. Gobliní barman nevypadal, že má moc dobrou náladu.
„A útratu bude platit KDO?“
Lyanor se bezmocně ohlédl po třech striderech, co na něj koukali z uličky. Ten černý to ke všemu už zase zkoušel na oba ostatní. Povzdechl si a vjel si rukou do krátkých vlasů.

---

A přídavkem trocha drbů, u kterých nebyla naše výzvědná agentura Avianna:

RumDoo:

Prokletí básníci:

Znaková řeč:

Giga plán:

O nejlepší trefě života:

Pan Podivný:

Kouzlo nechtěného, aneb do smrti s tebou nepromluvím:

---

Nějaké album je zde
Série menších eventů jako součást Vzestupu Zandalari a Princezny Zandalari – autor: Ceroth/RpGM Eranon
Postupně se zúčastnili:
Rekruti a učni v zácviku i dozor – Thanalos, Omnos, Lyanor, Narlen
Speciální host – Kenjun a nejmenovaní trolí kněží
Autor textu psaného kurzívou: Thanalos
Postavy na screenech alba: Aerin, Avianna, Ceroth, Eloyn, Faelin, Flairica, Fyrenir, Hawke, Larianda, Lyanor, Moonwolf, Omnos, Pandora, Thanalos

Eloyn stála proti té, kterou se nedokázala přinutit oslovovat „seržantko“, a střídavě rudla a bledla, v natažené ruce ještě stále svírala svou závěť. Obří leopard, kterému modře zářily oči a tlama, pergamen hladově sledoval.
Bylo tak zatraceně těžké přiznat respekt někomu, kdo na tom byl kdysi tak, jako ona – ztracený sám bez rodiny a přítele ve zlém světě, později přijat za učedníka Altashem Blooddragonem, a nakonec jím opuštěn a ponechán, ať se za sebe pere sám. Otázkou bylo, na kterou ze svých žaček by teď byl hrdý.
„Aerin, jsem připravená na vše a oni se jen tak nevzdají. Slyšela jsem, co chtějí někteří udělat a jiní by mne nejraději rovnou hodili těm kultistům živou nebo mrtvou!“
Černovláska s čepelemi na zádech zúžila oči, jako by se držela jen tak tak, aby zrzce jednu nenatáhla.
„Je to: seržantko Aerin. A pokud si myslíš, že Elrendar vydá kohokoli - byť tak zbytečného a nicotného, jako jsi ty - Plamenné legii, měla by sis dát dvě facky. Pak se jít podívat na stráže, připomenout si, kdo jsou, čím prošli, co dokázali a proti čemu bojují, dát si další dvě facky. A omluvit se lordu Sunhandovi, že tě něco takového vůbec napadlo!“ vykřikla, pak se nadechla a mírnějším hlasem dodala:
„Netuším, co by si myslel Altash, kdyby tě viděl teď. Co myslíš ty?“
„Že jsem smířená s čímkoli, co má přijít?“ zafňukala Eloyn a leopard Natzu se líně protáhl a došel k černovlasé, pak se jí posadil u nohy.
Neobtěžoval se hovořit i na Eloyn, oslovil jen Aerin v jejích myšlenkách. Elfka u toho strnula a udělala znechucený obličej, jako obvykle.
„Nařezal by jí zadek a vynadal, asi to do ní pořádně nevtloukl - posledně ta zlatovlasá taky ječela, když ji učil, cheche, ale nakonec se naučila... dokonce-,“ Natzu se zarazil uprostřed věty.
„Hlavně by možná litoval, že tě nenechal ležet u cesty a vzal tě kdysi s sebou,“ řekla Aerin naštvaně a smutně, pak střelila pohledem po leopardovi a otočila se pryč.
„Musím najít Eliho, ta cesta se odkládá zbytečně dlouho, jako by si ji najednou rozmyslel. A ty se připrav, Eloyn, za úsvitu vyrážíme.“
Eloyn spolkla větu o fackách a o tom, kdo by si je doopravdy zasloužil, ale zavolala za ní:
„Nechám tedy dopis pro Altashe a svou závěť u stráží na bráně. Kdybych… tu nebyla, jestli se Altash vrátí. Až se… probudí.“
Aerin jen provrátila oči a vyšla ven na nádvoří, leoparda v patách jako druhý stín.

Průběh eventu :

Z hlavní paluby se každou chvíli ozývalo pištění goblinů v řeči které nerozuměla. Z nedostatku spánku ji bolela hlava a byla ráda, že netrpí mořskou nemocí. Po průchodu portály jí nikdy nebylo dvakrát nejlíp, ale tři portály během deseti minut byly pro její žaludek příliš. Dvakrát.
Klidně se nahnula z okna své kajuty a jen tak tak neschytala ránu lopatkou vrtule. Ne, tenhle koráb neplul po moři. Brázdil nekonečný vzdušný oceán téměř ve stejné výšce, kam ji Flairica před pár týdny omylem teleportovala. Když vztek vyprchal, tak jí to vlastně i vykouzlilo na chvíli úsměv na rtech, který se ovšem změnil na ustaraný, jen co se otočila zpět do kajuty a pohlédla na postel.
Flairica ležela bez hnutí. Tmavé kruhy pod očima a mrtvolně bledá tvář prozrazovaly, že si její stará výbava na mágyni vybrala svou daň.
Eloyn vzala opatrně druhou deku a přikryla ji. Stačil jediný podezřelý zvuk a Flair by se okamžitě probudila. Dvě hodiny. Už spala dvě hodiny. Zatím nejdelší čas, který za ty tři dny spánkem strávila a Eloyn doufala, že bude spát ještě déle. Zrzka na posteli sebou trochu zamlela a téměř neslyšně zanadávala, když druhá z elfek otevřela vrzající dveře, ale neprobudila se.
Eloyn vystoupila na palubu a skrz malé postavičky goblinů se dostala až k okraji. Zhluboka se nadechla, jen aby si po pár vteřinách musela z úst vyndávat vlasy, které jí vítr rozfoukal tak, že se jí kolem hlavy zmítaly jako pravé plameny. Proč jsem jen přestala nosit culík?
Ještě chvíli se snažila vlasy zkrotit, než pochopila, že svůj souboj prohrála a raději nastavila tvář jak vlasům, tak studenému větru, který v téhle výšce štípal skoro stejně mrazivě jako v Northrendu. Ale alespoň probouzel. Eloyn si sedla u malého zábradlí a sledovala zemi pod vzducholodí. Za chvíli už budou doma a tam si obě dvě pořádně odpočinou. V Nagrandu se nejvíc těšila na Altashe, teď ale na svou postel. Už si chtěla jen lehnout. Konečně si odpočinout od všeho co se v posledních dnech stalo.
Zavřít oči a spát.


Thanalos vzhlédl ke střeše, na kterou se snesl azurový nether drak. Jeho jezdec pomalu sklouzl ze sedla na došky, a pak se po nich bezvládně klouzal a kutálel až k ochozu mezi věžemi. Zanadával a vyběhl po schodišti na střechu tak, že cestou srazil několik stojanů se zbrojemi, narazil si koleno a rozbil jeden z levitujících květináčů. Zvedl do náruče zakrvácenou rusovlásku pod přísným dohledem draka a odhrnul jí vlasy z tváře:
“Zirael…?!”
“Seržantka a ostatní… jsou tu? Odešli portálem do Undercity přede mnou,” krev na jejích ránách už stihla zaschnout, ale tu z vlasů a šatů dál rozmáčel hustý déšť, který se spustil z oblohy.
“Seržantka tu nechala talbuka, když zjistila, že tu není Eloyn ani Flairica. Vzala hippogryfa a odlétla směrem k Tirisfal. Chvíli po ní se objevil Eli, nechal tu nějakého elfa a letěl na hippogryfovi také tím směrem.”
“Ti kultisté je potkali v Shattrath a jdou po Eloyn, zdržela jsem je, zatímco odcházeli portálem… musím -,” zkusila se mu vytrhnout a on se zvedl i s ní v náruči a kývl na draka.
“Musíš na ošetřovnu. Už jim na pomoc letěli jiní,” řekl nekompromisně a vykročil pryč ze střechy.

Aerin si zoufala. Celou cestu nezahlédla ani stopy po hawkstriderech nebo Flairičině koni – přes Morové země po vzducholodě v Tirisfal; ani u brány o nich nikdo nic neslyšel. Tedy, pokud něco neprovedly a neskončily v těch částech Undercity, kam neměli přístup ani spojenci.
Semknula rty a sklonila hippogryfa do tunelu, který byl používám jako vchod do Undercity pro letecká zvířata. Kličkovali jeho zákrutami, uhýbali kapajícímu slizu, ale nakonec se temný prostor konečně rozšířil a hippogryf mávl křídly nad vnějším kruhem stok.
Vzápětí je zasypala sprška střel z kuší, i když vykřikla:
“Jsem z Elrendar!”
Hippogryf zařičel a okamžitě se propadl hluboko dolů. Pak už byla jen tma.




Altash kroužil dost vysoko, aby si jich všiml… dva ledoví kostění draci, ukrývající svou přítomnost nad korunami stromů v mlze zvedající se nad Tirisfal. Vznášeli se nad jedním bodem a něco tam dole hlídali. Nepotřeboval alarmovat jejich pozornost, pobídl tedy hippogryfa níž mezi větve.
Na cestě je spatřil.
Elfka v modré kápi držící vyčerpanou Flairicu Amberdusk v sevření ledového kouzla… Eloyn, pokoušející se vyvést cizinku z rovnováhy nějakým světelným štítem.
“Ale ne, Kirino,” zašeptal a pobídl zvíře k nim.

---

Scénář eventu: Altash/Lykourgos
Účastnili se: Aerin, Altash, Eliendir, Eloyn, Flairica, Hawke, Kiriel; na počátku se mihli i Engiee, Taharis a Thanalos
Všem díky za RP!
Album se screeny od Avelion a Eynor je zde
Autor prostředního textu psaného kurzívou. Avelion

Vzhledem k tomu, že jsem toto dala na GN forum, kde netuším, jak dlouho se to tam udrží, a ráda bych někde měla i zálohu článku, umístím ji i sem.
V průběhu tří let existence RP guildy jsme toho zažili doopravdy hodně a zde jsou některé z akčních i romantických vzpomínek...




Noční hlídka aneb Tisíc a jeden příběh je příběhový event, během kterého může kdokoli přijít a podělit se o historky své postavy, vlastní poezii či legendy. Jeho varianty jsou hororové večery v pevnosti či prvomájové toulání za legendou.




Zrcadlo Urozených a Meč Strážce byly eventy ve stylu výprav podle dračího doupěte, během kterých se poprvé setkali Ceroth Sunhand a Eynor Astrae, současní vládci pevnosti a vůdčí osobnosti guildy, které zajišťují příležitosti a podporu RP pro ostatní.
Během něj vznikla první přátelství i zarytá nepřátelství s postavami při cestách Kalimdorem, Východními říšemi i děsivou Deadwind Pass.
Event probíhal na pokračování téměř půl roku a zúčastnili se ho: Aerin, Alexiel, Altash, Belzebob, Ceroth, Corin, Ewee, Eynor, Falanthir, Kenjun, Lithien, Mapiato, Moonwolf, Nessaa, Skrittek, Sidius, Walan a někteří z RP guildy Krkavci.




Dotek smrti a Temná smlouva byly eventy následující tragický duel na ostrově v jezeře Elrendar a s ním spojenou "nehodu", kterých se účastnili Alexiel, Altash, Ashmourne, Ceroth, Ewee, Eynor, Satarel a Valonir.


Stín křižáka bylo detektivní pátrání jako výpomoc Opuštěným při záhadných vraždách, které začaly trápit Tarren Mill, a během kterých jsme poprvé potkali Hanka O'Briena. Účastnili se Altash, Ceroth, Eynor, Ewee, Falkoner, Leorinar, Skrittek a Ravenlord.


Tři oříšky pro... veverku - přípravy a přestavby Elrendaru po boji s Eredary byla série eventů, kde se krom najmutí šíleného architekta Ammathora využilo i práce mechaveverek a po celé opravě střech se poslaly vyprat tabardy k "profesionálům".
Účastnili se Ammathor, Ceroth, Eynor, Valonir, Nessaa, Moonwolf a Flairica.


Mathystřino prokletí - byla série eventů, která se odvinula po nepodařeném pokusu zadržet vraha zvaného Rys a po té, co dvě z hraničářek padly do pasti, kterou nastražil v Dalaranu.  Cílem bylo dostat duši uvězněnou ve snu zpět do světa bdících. Event probíhal v Kalimdoru - Ashenvale, Darkshore, Blackfathom Depths; zahrnoval setkání s orky, nočními elfy (ne příliš milé), únos hraničáře Moonwolfa a jeho záchranu nejen z hlubin chrámu, kde měl být obětován, ale i později ze spárů sňatkuchtivé orkské nevěsty; stejně tak magii měsíčních studní a hledání vzácných relikvií... a několik cest do sna, během kterých se projevilo, že mise za obnovením Cerothova meče před časem zanechala nežádoucí následky nejen u Master's Glaive, ale i na lordu Sunhandovi samotném.
Event se proplétal a běžel paralelně s dalším, zvaným Urozený mág, během kterého družina pátrala po nebezpečném artefaktu z dávné minulosti a bojovala proti ubývajícímu času i postupujícímu šílenství lorda Sunhanda.
Účastnili se: Falanthir, Moonwolf, Nunn, Vithral, Flairica, Nessaa, Ceroth, Eynor, Quizuul, Sehanine, Versen, Aitah, Narlen, Jasmína, Ashia, Mortalawe, Kenjun, Altash, Rullinea a jiní primitivní domorodci.
Mathystřino prokletí
Urozený mág
Moonwolf v nesnázích
Mathystřin DAR
Pramen mládí
Ashenvale
Konec Athrika

Nezvaný host, Medailon rodu Dawnstar, Pátrání po Malanovi Dawnstar - byly eventy, během kterých byla posádka vystěhována z pevnosti vystavěné na místě Dawnstar Spire údajným právoplatným majitelem pozemku Gorianem de Ray, který se oženil se slečnou Dawnstar, po tom, co jediný další dědic celého území zmizel. Události nás zavedly v rámci pátrání po zbylých členech rodiny Dawnstar na místa v Quel'Thalas, Morových zemí, Outlandu a nakonec i do Badlands a temných kobek pod Blackrock. Pátrání bylo rozděleno na týmy soupeřící každý svým způsobem o prvenství v informacích a činech, z nichž nakonec vyhrál ten pod vedením kapitána Brightspear, jehož členy byli i Avelion, Narlen a Aerin.  
Eventu se postupně účastnili: Aerin, Avelion,  Corin, Esperanta, Falanthir, Gemouseq, Hawke, Lywelyn, Mystixdru, Narlen, Sylvanael, Vithral a Zaram.
Nezvaný host
Medailon Dawnstarů - první úlomek
Druhý úlomek medailonu
Třetí úlomek medailonu




Arachnofobie byl event, který se začal odvíjet po návratu družiny z Kalimdoru, jejíž někteří členové si do kasáren tajně dovezli trochu víc, než prozradili. Po nekončících nočních můrách v ubikacích posádky a jejich marném prohledání bylo dokonce na čas nařízeno evakuovat celou pevnost včetně vězení a lazaretu. Tak se také stalo, a zatímco si náctileté elfky Avelion a Lithiri vybíjely frustrace zesměšňováním vězňů, druidé, šamani a léčitelé se pokusili uklidnit rozhněvané duchy kolem Dawnstar Spire. Během celého procesu se podařilo uprchnout jednomu z ponižovaných vězňů - Valendisovi zvanému Rys.
Po očištění místa se vše zdálo klidné, až do příchodu nového rekruta k posádce, Salorina Dawnblade. Jeho nastávající nevěsta se rozhodla při návštěvě pevnosti kasárna vysvětit, aby nic nerušilo miláčkovy sny. Po nálezu jejího vysátého těla, ze kterého zbyla jen rozsýpající se skořepina, se věci daly rychle do pohybu. Rady byly hledány všude - u trolů v Durotaru, od loa ze Zul'Aman, kteří konečně odhalili pravdu o tom, co to dávno dříme pod pevností. Do boje se "špatným loa" se pak na vlastní pěst zapletla i Kenjun - a po jejím zmizení se dobrodruzi museli vydat přímo do doupěte pavoučího boha.
Následoval event, při kterém se posádka vydávala za oba nešťastné snoubence Dawnblade a Dawnsong za účelem nového dopadení Valendise - Past na Ryse - a event, kdy se Ceroth a jeho družina pokusila zastavit duši pavoučího loa, která obsadila tělo Kenjun a lákala lorda jako jejího starého přítele a ochránce do smrtící pasti. Cesta tehdy družinu zavedla na Quel'Danil, do Shadra Alor a k hrobce Uthera Lightbringera.
Bylo to tehdy, kdy si Pán a Paní pevnosti uvědomili, že s Elrendarem není něco v pořádku a nakázali okamžitý návrat zpět.
Pevnost byla v plamenech po útoku draka ze zelené letky.
Mezi oběťmi byli mnozí přátelé včetně bývalého velitele pevnosti Altashe Blooddragona a kováře Eridena Staršího.
Eventů se účastnili Aerin, Altash, Ashia, Avelion, Balahen, Ceroth, Eynor, Eyra, Falanthir, Luciel, Ken'jun, Nessaa, Runiel, Salorin, Zaram, Zerath
Arachnofobie
Rekrut z Fairbreeze a Duch v Elrendaru
Zkáza pevnosti Elrendar




Nový domov - byl event, při kterém se posádka pevnosti rozdělila na základě prorockého snu lady Eynor o místě, které jen čeká na očistu a pomoc posádky odevzdané obraně Quel'Thalas a bránění jižních průsmyků tak, jak byla ta předchozí.
Zatímco jedna část posádky obstarávala věci nutné pro boj s temnou magií a stíny jako posvátný oheň, svěcenou vodu a požehnání světla, druhá odpovídala na hádanky, kterými jejich mysl prověřila naaru v Shattrath.
RP se účastnili: Andarrel, Avianna, Balahen, Ceroth, Corin, Eynor, Eyra, Ewellin, Faelir, Narlen, Nessaa, Raktou, Runiel, Thirra




Cesta na sever - Tajemství rodu Evenstar - byla série eventů, ve kterých se propletly osudy potrestané farstriderky Windsong, která měla do měsíce doručit do Undercity předem daný počet hlav velitelů Pohromy; a zároveň Corina Nightstridera, jehož ztracená schovanka patrně skrývala vícero, než jen jedno rodinné tajemství. Event dosud probíhá - jeho část v Ulduaru byla vlivem zabugovaného ID přesunuta na neurčito.
Soud v Undercity
V zajetí ledu
Ztracená hraničářka
Ztracený rytíř
Ledový rituál
Vědma z Grizzly Hills
Ztraceni a nalezeni
Perla hlubin I a Perla hlubin II
Indule - poklad z jezera I a Indule - poklad z jezera II
Cesta do zapomnění
Lovci hlav
Podivný mnich
Ledový hrob
Železo proti kameni
Lék ze síní kamene
Hra na kočku a na myš. A na slepici.
Síně blesku
Kolos
Bonusová Výchova dívek v Dalaranu
Eventů se zúčastnili: Aerin, Avelion, Ceroth, Corin, Eynor, Falanthir, Kechi, Narlen, Hank O'Brien/Murohy, Valendis a náhodní kolemjdoucí.




Turnaje v Novém Elrendaru
První, pořádaný u příležitosti obnovy a vysvěcení nové pevnosti, proběhl ještě na wotlk datadisku a účastnili se ho: Andarell, Avianna, Corin, Ceroth, Emerald, Gorlack, Lithiri, Nessaa, Thirra, Versen a jako diváci Ashia, Balahen, Elsharin, Eynor, Elther, Runiel. Vítězem se stal warlock Gorlack, kterému bylo  následně zakázáno na místě koonzumovat děti a králíčky.
Druhý proběhl u příležitosti oslav narození a křtin prvorozeného syna lorda Sunhand a lady Sunhand-Astrae, malého Eltira (už na cataclysm datadisku bez spawnů). Utkání v Elrendaru se zúčastnili: Moonwolf, Faelin, Catheryn, Ceroth, Eynor, Orkelt, Eyra, Thanalos, Omnos, Wakarn, Velaria, Eldear, Barog, Taharis a neznámý troll, vítězem a kmotrem malého Eltira se pak stal Orkelt Thunderhorn.




Ztraceno ve snu byla série eventů, ve kterých se uzavřely již dříve načaté potíže, které někteří členové posádky měli při svých nahodilých dobrodružných setkání se zelenou letkou a nočními můrami, a kterými jsme vyplnili přechod z wotlk na cataclysm datadisk.
Během náhodné výpravy za účelem získání zbraní, které kdysi Ceroth Sunhand daroval jedné z Krkavců, se část družiny Elrendarských hraničářů octla uvězněna v Sunken Temple, kde byla svědkem Eranikova marného boje se smaragdovou noční můrou - a vzápětí požádána o pomoc jeho bratrem Ithariem. Přes různá úskalí se pak pokusili poskládat klíč ke snu, jehož úlomky střežili čtyři strážci noční můry, poručíci, kteří místo hlídání světových stromů a portálů do smaragdového snu začali šířit svou korupci do světa bdících. Někteří z těchto čtyř draků byli poraženi a zabiti, jiným se podařilo utéci a povídá se, že jeden z nich se dokonce dokázal zachránit a zbavit vlivu noční můry.
Klíč jim umožnil vstoupit přímo do snu i bez druidského tréninku, ve snu pak odolali mnoha nástrahám, pastem, dobrým duchům maskovaným za zlé a zlým maskovaným za ty dobré, až se dostali k samotnému Eranikovi, který tvrdil, že je uvězněn a potřebuje jejich pomoc. Zkusili ho zachránit a on se vzápětí ve svém šílenství obrátil proti nim a pak unikl z noční můry docela. Podle zpráv z Moonglade byl zastaven a přiměn k rozumu až tam, díky úsilí Cenariova kruhu... později se ale v pasti smaragdové noční můry octla i sama Ysera, jeho paní, a on obětoval svůj život místo jejího.
Mezitím byla pevnost opakovaně pod útoky zelené letky i jejích členů v lidské podobě... a odpovědi leželi i v troskách a popelu staré Elrendar Keep.
Celé série eventů se účastnili:
Aerin, Ashia, Avelion, Eyra, Eynor, Faelin, Kell, Balahen, Moonwolf, Faerin, Nessaa, Vvecky, Khiara, Walan,  Bestoff, Nightblade
Odkaz Krkavců I a Odkaz Krkavců II
Smaragdová noční můra... začíná Úlomek klíče Duskwood
Čtyři svatby a jeden pohřeb - útok zelené letky podruhé
Noční můra Úlomek klíče Ashenvale
Úlomek klíče - Feralas
Úlomek klíče - Hinterlands
Vstup do Snu

Střípky z galerie:

Gorian de Ray byla epická série eventů, kdy se pan de Ray prve nenápadně objevil jako poutník žádající si doprovod přes Duskwood a Stranglethorn, později jako obchodník ve městě a překupník s tajnou základnou nedaleko Scholomance, nakonec jako úhlavní nepřítel toho, v co věří Elrendar.
V průběhu eventů se farstriderka Hawke octla pod jeho mentální kontrolou a postavila se proti své posádce, přátelům i lásce.



Eventy nás vedly od Gorianových konexí a obchodních partnerů v Shattrath, Auchindoun a mezi orky v Terokkar, až po jeho tajné konexe v Blasted Lands a pašeráky pohybující se po celých Východních říších; zatoulali jsme se po narušeném magickém portálu až do Stranglethorn, Duskwood, Deadwind Pass a bojovali o čas i o rozum Hawke v Karazhan; postavili jsme se bratru Valendise Kaer'menan a jednomu z posledních lovců démonů, poslednímu žijícímu, který byl z rodu Krvavých elfů; získali jsme, i když jen na čas, Knihu démonických jmen a ukuli ve výhni pod Blackrock zbraň, kterou jedině šlo eredara z Karazhanu navěky zabít... a nakonec rozluštili záhadu nesmrtelnosti vázanou na magický obraz pana de Ray, malovaný jeho krví.
Setkání Stínů
Labyrint Stínů a Cesta za Světlem
Schůzka ve Firewing Point
Skryté světlo I a Skryté světlo II
Geniální plán
Pppparlay?
Podivný host
Mračna se stahují
Rysův bratr
Fénixova past
Tajemná džungle
Tajemství krypty I a Tajemství krypty II
Loutka
Lovec démonů
Pátrání po Knize Jmen
Bitva o strom
Noc dvojitého úplňku - Gorian de Ray a Noc dvojitého úplňku - Princ Malchezaar
eventů se postupně zúčastnili: Avelion, Balahen, Belion, Ceroth/Nightblade/Valendis (na mnoha altech), Corin, Emerald, Eynor/Hawke (a jiné alty), Faelin, Flairica, Hallin, Kechi, Kell, Lykourgos, McNavarra, Nessaa, Orkelt, Profi



Tréninky u Elrendaru
Probíhají pod vedením kapitána Brightspear či kapitánky Windsong a opakovaně se týkají: nenápadného pohybu divočinou, první pomoci a přepravy zraněných, základů lovu a přežití, stopování, vstupu do nezajištěných budov, základních pastí, jejich nastražení i deaktivace, druhů známých nepřátel, léčivých a jedlých bylin, základů léčení světlem, výroby šípových jedů, strategie urychleného pohybu a boje ve skupinách a podobně.


Svatba lorda Sunhanda a lady Astrae na vrcholku Hyjal se konala 3. 3. 2014 a zúčastnili se jí krom Cerotha a Eynor také Ashia, Avelion/Aeranna, Faelin, Flairica, Kattelyn, Kell, Nessaa, Zaram/Eliendir a vážení svědci Voren'thal, Brann Bronzebeard a Tyrande Whisperwind.



Hodirovo kopí, Kletba nového měsíce a Dlouhá cesta - dozvuky Darkshore - byly eventy, které uzavřely starou chybu, které se kdysi v dobrém úmyslu dopustila družina Elrendarských u Master's Glaive a zapříčinila tak šíření korupce od místa, kde byla narušena pečeť držící na místě sluhu prastarých.  Pro její nahrazení skládali po dlouhou dobu úlomky Hodirova kopí, aby jím odvěkého nepřítele titánů opět navěky uvěznili. Ve chvíli, kdy byl rituál dokončen, byla ale družina, jmenovitě sám lord Sunhand, napaden eredarem, kterého dosud nikdo neznal - ale který měl hrát velkou roli v eventech (tehdy) budoucích. Jednalo se o prince Malchezaara.
Stejně tak na závěru eventu týkajícího se kletby Nového měsíce, dostal Corin do rukou deník, který vedl k sérii dalších dobrodružství v Northrendu.
Eventů se postupně účastnili: Alzerth, Ceroth, Corin, Eynor, Nessaa, Nunn, Kechi, Emerald, Lywelyn
Kletba Nového měsíce
Hodirovo kopí
Arugalův zajatec
Dlouhá cesta


Následuje Faelinova série eventů boje po boku Argent Crusade, kterým byla na obnovu Morových zemí přidělena i jednotka z Elrendaru.
RP se zúčastnili Falanthir, Aerin, Aeira/Faelin, Eyra, Avelion, Ashia, Moonwolf, Balahen, Belion, Kattelyn
Browmanova pila
Noxious Glade
Bitva o Corin's Crossing



Zde je příklad nahodilého mini-eventu v Elrendaru, kdy jsou hráči nuceni hrát s náhle nastalou situací, o které neměli předem tušení.
Vnitřní nepřítel? se týkal otravy pitného zdroje a nutnosti rychlého zásahu posádky; pachatel prý byl dávno odhalen, ale z taktických důvodů se o jeho vině mlčí, je to doopravdy tak?
Účastnili se: Avianna, Balahen, Ceroth, Flairica, Hawke, Lykourgos, Walan


Zločin a trest - po sérii nedorozumění, revolt posádky, hádek v družině a obvinění a pomluv šířených bokem došlo k zatčení Avelion a jejímu obvinění z pokusu o poškození posádky i majetku pevnosti ústy kapitána Garana Balahena a zároveň bylo vyslechnuto i její obvinění jmenovaného kapitána z krádeže a fyzického a sexuálního napadení člena posádky.
Následující soud se odehrával ve dvou oddělených dnech a nakonec skončil duelem na život a na smrt, který měl výsledek překvapivý i nepřekvapivý.
Eventů se zúčastnili, soudili se, hádali i bojovali: Aerin, Avelion, Avianna, Balahen, Ceroth, Eynor, Faelin, Falanthir, Flairica, Hawke, Kechi, Lykourgos, Milfein, Milli, Moonwolf
Zločin a trest
Soudný den



Medvědí mise začala jako běžná mise určená pro výcvik rekrutů a učedníků a jako stížnost farmářů a dřevařů z Morových zemí na divného medvěda, který na ně opakovaně útočil, ale záhy se změnila v boj se skupinou kultistů a černokněžnicí Malicií... a v pátrání po zmizelém členu posádky, Hanku O'Brienovi v tunelech Terrorweb a kolem řeky Thondroril... až vyústila v děsivé finále, ve kterém se oddíl statečných musel postavit samotné personifikaci Strachu a nalezl zlomenou čepel z legend, kterou se od té doby snaží obnovit za pomoci kováře Kiriela.
Série eventů se účastnili: Aerin, Avianna, Balahen, Belkaren, Ceroth, Corin, Hawke, Lykourgos, Murohy, Narlen, v keep pak i Falanthir, Flairica, Moonwolf
Medvědí mise
Nezvěstný
Strach



Vzkaz ze záhrobí po návštěvě jasnovidce Orkelta Thunderhorna proběhlo děsivé pátrání v hrobech v Ghostlands a nemilé setkání se služebníky jednoho tamního pána. Ale nakonec vše dobře dopadlo, že?
Eventu se zúčastnili: Avelion, Ceroth, Flairica, Hallin, Hawke, Moonwolf, Orkelt, Valendis


Mezi jednorázové eventy s loveckou tématikou rozhodně patřilo i Jak neochočit tygra, aneb noční lov v Stranglethorn, kdy se lord Sunhand rozhodl získat a ochočit tamního krále džungle jako jezdecké zvíře pro svou těhotnou manželku a její pohodlí na dlouhých cestách, které spolu podnikají.
Tygr se nakonec ukázal rovnocenným soupeřem se zvláštním smyslem pro humor, ale byl spoután a předveden k výslechu.
RP se účastnili: Avianna, Balahen, Ceroth, Eyra, Hawke



Série eventů týkající se Avelion a kultu, který si ji vyžádal živou a stejně tak se zajímal o artefakty shromážděné v Měsíční věži v pevnosti, pak zahrnovala i epickou Bitvu o Elrendar a RP týkající se oprav pevnosti a příprav na pokračování podobné bitvy.
Bitvy se zúčastnili: Avianna, Balahen, Belkaren, Daethar, Emerald, Flairica, Faelin, Hawke, Helen, Ithereal, Kechi, Kirina, Lykourgos, Murohy, Thanalos



V boji proti kultu jsme se octli i po několikadílném eventu Ztroskotání, kdy musela družina získat zdroje, zásoby, zbraně a dostat se z ne tak zcela opuštěného ostrova do bezpečí civilizace. Cestou byla otestována nejen jejich soudržnost a chrabrost, také obětavost pro ostatní... ale i loajalita a autorita velitele. Různé cesty, kterými se pak vraceli do pevnosti, je opět vystavily přímému střetu se členy kultu a boji o další ze sedmi legendárních mečů.
Ztroskotání
Meč Pravdy



Další ze série eventů týkající se kultistů, kteří pronásledovali Avelion, nyní si říkající již Eloyn Brighsthore, se týkala pátrání v Eversong i Silvermoon, bojem s černokněžníky na cestách i v elfích hvozdech, dovedla nás i do Desolace, Feralas a Azshary a nechala nás bojovat s nimi v Outlandu i po půlce Azerothu za ceny ztrát nejhorších.
RP se zúčastnili: Aiyuki/Eridis, Avianna, Elidei, Eyra, Faelin, Flairica, Lykourgos/Eliendir, Murohy/Hank O'Brien, Thanalos
Zde je odkaz na první z nich: Mission Possimpible (Fairbreeze)


S příchodem nového rekruta do pevnosti, Thanala Dawnspear, se rozvířil prach pomalu usedající kolem některých nedořešených dluhů minulosti. Konfliktní a nekompromisní povaha rekruta, i jeho počáteční manipulace posádky do toho, aby mu pomohla v osobních záležitostech, které nechtěli vyslyšet, dokud nebyl jejím členem, mu nadělala mezi vojáky i veliteli řadu nepřátel.
I přesto se u jeho eventů zabavili mnozí, a to zdaleka nejsme u konce.
V sérii týkající se uneseného rekruta jsme cestovali na daleký sever a stáli před otázkou, kdo je skutečný hrdina a kdo je skutečně zlý... a kde začíná a končí právo na pomstu? Také jsme poodhalili tajemství minulosti našeho milovaného piráta Kierana Moonwolfa... a narazili na trable se Zandalarskými troly.
Série eventů se účastnili: Avianna, Faelin, Flairica, Hawke, Thanalos/Berion, Belion, Engiee, Moonwolf, Narlen, Walan, Sinnister
RP předcházející dobrovolnému únosu
Lišák v pasti
Bastard
Milosrdná sestra
Dračí slzy
Návrat



Dalším jednorázovým eventem byla i zábavná rozlučka seržantky Eyry Ryzal se svobodou, na které nechyběl striptér, bard, starší bratr, sexy oblečení a čokoládový dort!
RP se účastnili: Ashia, Avianna, Eyra, Flairica, Hawke, Saeres, Thanalos/Leonin Sunbird, Valendis
Sbohem, svobodo!

Série eventů, ve které se proplétá Cerothův event Princezna Zandalari a Altashovo hledání své druhé polovice, se odvíjela zatím v těchto eventech:
Volání krve
Trable s troly
Dvě strany jedné mince
Účastnili se jich postupně: Aerin, Eyra, Lykourgos, Murohy, Thanalos, Omnos, Lyanor, Narlen,  Altash, Lykourgos, Avelion, Flairica, Hawke, Kiriel


Event týkající se Zandalari zdaleka neskončil... a můžete se těšit na další

Střípky z galerie:

Potřebuji se s tebou sejít, nutně. Je to poslední věc, o kterou tě kdy požádám. O nic víc neprosím.
Taverna Shattrath, za dva dny.




Nakrčila čelo nad tím podpisem, povzdechla si a zmačkala vzkaz, který našla na své posteli v kasárnách, pak si připnula zbraně k opasku a vykročila po schodech k lordově pracovně. Koneckonců po tom celém si dosud nevyžádala dovolenou, na kterou ji už nějaký ten týden opakovaně posílal.




Položil zlaťák na stůl, ocenil druhým výstřih servírky, a pak významně zpod klobouku pohlédl na barmana. Shaarubo kývl hlavou směrem k zadnímu salónku, tak elf s rukou na široké krempě pomalu došel k místu, kde u netknutého džbánku medoviny seděla ta přitažlivá zrzavá mrcha.
Její obvyklý výraz a nadhled asi také odválo dění poslední doby, možná to samé, které ho stálo kapitánský plášť.
Otupěle zírala před sebe, čepele položené na kraji stolu. Prsty přejel po jejich ostří, v druhé ruce láhev vína a jen jednu sklenku, zatímco ona zvedla oči a zatvářila se trochu nechápavě při pohledu na jeho oděv... šaty?!
Její ruka pod stolem se bleskově chopila jílce dýky, pak jí očima na okamžik prolétla radost, když ho i přes ty hadry poznala, a vzápětí se do nich vrátila únava a smutek.

"Velmi krásné. Ty křivky jsou křehké a smrtící," řekl s očima upřenýma někam mezi její obličej a opasek a prsty se dál dotýkal čepelí. Její napjatý výraz poněkud změkl, vrátila dýku do pouzdra na nohavici a tiše řekla:
"Spletla bych si vás v té róbě s Gorianem, pane."  
Kývl k druhé židli:
"Už ne pane. Smím si přisednout?" počkal na její souhlas a položil na svou stranu stolu kord, pak dodal: "Hmm, Gorian de Ray. Pokud si pamatuji, tenhle kord nese jeho jméno."
Zadívala se na jeho zbraň jako na starého známého, pak na chvilku odvrátila pohled a zavřela oči:
"Mágové jsou poslední dobou velice nevyzpytatelní," řekla hořce.
Posadil se a pohodlně se rozvalil, jak míval ve zvyku, ať už na sobě měl suknici nebo kalhoty a seděl v putyce či u lorda v obýváku, pak si nalil trochu vína do poháru. Ani se neobtěžoval sundavat si klobouk se širokou krempou. Také typické.
Jen dnes měl na sobě róbu, která vypadala, že ji po ránu sebral ve Faelinově šatníku.

"To bych řekl, magické proudy jsou poslední dobou nevyzpytatelné," pobaveně se opřel o židli a zadíval se na ni, pak si prohlédl barvu a jiskru vína proti světlu svíce.
"Není to tak dlouho, co zde mágové převlečení za Scryery zkusili vyklidit bar. V něčem uspěli a v něčem ne," zvedla jeden koutek úst v pokusu o úsměv, "povídá se, že tu modrovlasý elf prostrčil dvě zrzky portálem, a pak utíkal za černovlasou. A od té doby je nikdo neviděl. A vy se zajímáte o jaký obor magie?" naklonila se a podepřela si bradičku o ruku, pak přimhouřila dlouhé řasy.
Sledoval, co ten pohyb poodhalil z jejího výstřihu, pak si odkašlal.
"Zajímám se o něco ztraceného. A o něco zlomeného."
"Takže transmutace, divinace? Hledáte nějaké konkrétní místo nebo věc?"
"Jde o konkrétní místo i věc, jen netuším, kde leží...," upil z poháru s pohledem stále upřeným na její korzet.

Trochu se naklonila a sykla:
"Garane, do háje, tohle je nebezpečné místo, zkus si nehrát! Nebo můžeme jinam, jestli nemůžeš mluvit a jsi sledován. Ale staly se věci, co bys měl vědět-"
"Vážně? Mně to tu celkem vyhovuje," přestal válet víno po jazyku, rozhlédl se a podmračeně sledoval elfy, lidi i dreneje v lokále, "obchod se zbraněmi jde teď dobře, ale mí zájemci mají velmi vytříbený vkus."
"Mág, obchodující se ztracenými zbraněmi? Mohl jsi přijít s lepším krytím! Takže si chceš hrát na hádanky? Pak tedy dobrá, ale, mám pro tebe tři," zavrčela.

"Po prvé: kdo rozčílil jistého elfa natolik, že rozsekal cvičnou figurínu na třísky? Tak, že udeřil ženu, dokonce zástupkyni cizí říše, na veřejnosti? Šaty samé hedvábí a s vlečkou, zlatem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane," raději dala stranou své čepele, aby na ně nedosáhl.
"To první nevím, ale to druhé bude nějaká poběhlice, ne?" zasmál se a pozvedl pohár s vínem: "Tak na štětky a na zdraví!"
"Ta, o které se povídá, že rozdělila Quel'Thalas? Volila bych lépe slova," dodala šeptem a jeho pohled zvážněl a klouby na poháru vína zbělely.
"Elther Venerai konečně složila funkci správkyně a degradovala i generála Nurimu. K moci se škrábe nějaký krvavý rytíř, generál Whatever. Na zdraví, mágu," pozvedla prázdný pohár a on odvětil poněkud zaraženě:
"Na lepší zítřky... takže Regent nemá nového správce?"
Položila pohárek dnem nahoru na stůl, jako by tím chtěla téma ukončit, a zadívala se na něj přísně, zatímco on znovu usrkl vína.

"Obchod se zbraněmi? Řada je na vás, drahý učenče," přestala ho studovat a začala si pečlivě prohlížet ostatní v taverně.
"Zajímají mne čepele magického druhu schopné v sobě uchovávat esenci jistých elementárních vlastností. Vzpomínám si na legendu o meči, který nosil jeden král, tak ctnostný a chrabrý, že mu nebylo rovno."
"Legenda o jednom meči? Já znám jen pohádku o sedmi mečích, poučte mne. Ale já jsem spíše archeolog, ne kovář či obchodník," zabubnovala nehty o dno pohárku a vrátila se očima k "mágovi" naproti sobě.
"Však onen dobrý, chrabrý král jednoho dne narazil na soka, kterému také nebylo rovno. Tehdy kov zařinčel o kov a bylo zlomeno, co zlomeno být nemělo."
"To už se stává se vším, v co jsme měli důvěru, že vydrží. A vy jste se dostal takové rozbité zbrani na dosah?"
"Možná, nejsem si úplně jistý," zabručel a zamračil se na ni.
"Pokud vím, jeden zlomený meč teď ukrývá komnata pod Věží mágů v Elrendar, ale to asi půjde o náhodu, že? Neznám technologii k opravě takové věci, jen tuším, že to bude stát mnoho obětí a peněz. Než seržantka Windsong zmizela, dovedla do Keep někoho, kdo kdysi znovustvořil Cerothův meč z jediného fragmentu. Ta osoba se ale zdá vytržená z reality. Ví, co udělat, ale neví, kde na to vzít materiál."
"Není lehké jej vykout znovu do jeho síly... ale vyjímečný kovář, který je i mágem, by to možná zvládl."
"To neposoudím, já se specializuji na jedy, výbušniny, lži, potíže a podvody. Na lákání nevinných elfů do pasti, jak řekl jeden můj bývalý přítel. Vy jste snad kovář-mág, nebo nějakého takového znáte?" optala se až provokativně, pak se trochu uvolnila, otočila pohárek dnem dolů a nalila do něj medoviny po okraj.

"Řekněme, že znám kováře, co by to zvládl."
"Protože Kiriel je možná kovář, ale hlavně je to blázen. Nemyslím, že ho měli vodit. Slyší hlasy. Některé kultury z takových osob dělají šamany, jiné je upalují... dobře tedy, takže znáte kováře, co tu zbraň opraví? Pokud ano, mohla bych mu říci, co jsem složitě zjišťovala, to jest: jaké rudy sehnat a kde takový meč vůbec kovat."
"Kovářova mysl musí být čistá a srdce naplněné jen jedním účelem..."
"Jako mysl vraha. Nemáte přátele, jen cíle."
"Přesně tak. Vím, že v Azerothu i v Draenoru jsou posvátná místa, kde se tyhle zbraně dají kovat. Pokud někdo vykoval zbraň pod Černou horou, musela sloužit jen k aktu války."
"A k čemu má sloužit ta, co chcete spravit vy? Tedy, hm... váš přítel? Na ozdobu? Pro souboj cti? Nebo bude jen symbolem něčeho?"
"Pokud jsem to pochopil, má být zbraní Odvahy obsahující její esenci, Odvahy hraničící se ztrátou pudu sebezáchovy."

"A kde v Azerothu najdete místo, které je manifestací odvahy, nebo kdy byla prokázána chrabrost, která v jeho historii předčila jiné? To je má druhá hádanka, mágu."
"Zkouším si vzpomenout... hrdinů bylo spousta," poškrábal se na tváři v rašícím vousu.
"Ale hrdinství či zbabělost je věcí názoru toho, kdo vypráví příběh, že? Například znám příběh o elfovi, který zůstal sám vzadu a bránil Pohromě v postupu, aby koupil ostatním ze své jednotky čas. Thalorien Dawnseeker, jehož meč se dědil po generace. Zemřel rukou Arthasových poručíků. A když padl, jeho meč zvedla další z řad elfů, aby Arthase zkusila zastavit alespoň v Northrendu. Lana'thel. I ona je mrtvá a z meče zbyla jen legenda."
"Je to odvaha nebo bláznovství?" znovu se napil a konečně zvedl oči od jejího výstřihu, jako by ji začal brát vážně.
"Pak znám příběh, co mi vyprávěl Mankrik, o dvou přátelích z Draenoru, kteří se postavili Mannorothovi v kaňonu Demon Fall. Byla to odvaha, nebo bláznovství?" sklopila oči a přitiskla pohárek ke rtům.
"Ten příběh znám... na odvahu, která tehdy byla projevena!" Balahen pozvedl víno a obrátil pohár do sebe; i ona se bez váhání napila, aniž by ulila jedinou kapku.
"Na tom místě nechal Thrall postavit pomník Gromovi se srdcem obra. Možná tam najdete vaši odpověď. A pokud hledáte ostatky Thaerise, hádám, že jsou ještě stále tam... na Vlčím ostrově v Lordamere. Omylem jsem o ně zakopla a spustila na nich starou Gorianovu past. Ale opatrně, ten ostrov obývá nový pán, kterému je radno jít z cesty," otřásla se, zatímco Garan pomalu kývl a dolil si pohár.
"Takže, pokud je toto vše, dostaneme se k mé třetí hádance a já odejdu," pomalu odložila pohárek.
Lehce mávl rukou, jako by ji vybízel, ať promluví.

"Kdo rozčílil jednoho elfa tak, že zbil dívku, a přeci ji chránil; ukazoval jí zlou tvář, a přeci ji chtěl vychovat. Měla tváře umouněné od popela, ale kominík nebyla. Prostě cácorka," odsunula se od stolu i se židličkou, jako by na ni náhle dolehla únava plnou vahou, pak pomalu vstala, zatímco on ji sledoval rozšířenýma očima.
"Co se jí stalo?"
"Kouzelný krystal, který nikdo neukradl, a přeci je postrádán; nikdo ho nikdy neschoval, a přece ho jednou někdo nalezne," sebrala ze stolu své čepele a dívala se na něj, jako by ho z něčeho vinila.
"Dobrá hádanka," poznamenal suše a vypil pohár vína naráz, pak si dolil třetí.
"Přítel nebo nepřítel, problém nebo chráněnec, světlo, nebo tma? Eloyn... Avelion je mrtvá, Garane. Včera ji dovezli do pevnosti spolu s umírající Flairicou Amberdusk. Je načase se rozloučit."
Mlčky kývl a zadíval se jí přímo do očí:
"Kdo?"
"A stále budeš tajit vše v sobě a držet tak ty, co tě mají rádi, na vzdálenost meče. Byla jsem pro tebe jen hadr na boty a je mi to už jedno. Ale to pískle ti věřilo," zvedla ruku ke své pokřivené verzi zasalutování a odešla z lokálu, zatímco on zůstal sedět a díval se na láhev vína ve své ruce.

Průběh eventu a jeho předehra:

"Víš, že jsem paličatý," založil si ruce na prsou a postavil se jí do cesty.
"A?" dopnula si meče a dýky, nasadila rukavice a trochu překvapeně vzhlédla k vysokému elfovi, který se vetřel do jejího tajného tábora v horách i bez pozvánky. Slunce se pomalu klonilo za vrcholky rudého hřebenu hor a ještě trochu ozařovalo vodopád.
"Takže neodejdu, dokud mi to nevysvětlíš. Povídali, že hlídáš její hrob. Ten je úplně jinde. Daleko na severu. Další lži, Zirael?!"
Zarytě mlčela a mračila se na něj, tak sejmul rukavici a ukázal na svůj prsten, jehož pomocí ji našel.
"Nehnu se nikam, dokud mi nepovíš pravdu. Kdo je to? Kde ho máš?"
"Ty si vážně myslíš, že se tu s někým scházím?" odfrkla si, sebrala sedlové brašny a uklidila do nich zbytek svých věcí, při čemž kroutila hlavou. Sledoval ji a pomalu zatínal a rozevíral pěst.

"Jenže ty neodcházíš, to já," trochu dotčena jeho drzostí si doopravila opasek.
"To mi došlo. Kam jdeš teď? Hlásila jsi to?!" vyštěkl.
Našpulila rty, pak sykla:
"Někdo po ní šel a něco chtěl. Jdu opět sledovat její hrob a zjistit, co to bylo. A tebe s sebou nepotřebuji, protože neumíš být ani zticha, ani nenápadný."
"Kdo o tomhle ví? Lord? Jdeš tam oficiálně či neoficiálně? Dovolil to?"
"A zrovna ty se najednou budeš starat, jestli mám jeho povolení?! Mám si snad vzít tabard, aby mne kdokoli v noci viděl z dálky?"
"Umím se plížit, nebo jsi mne při tréninku plížení s tím Emeraldem, na kterého jsi stále tolik mrkala, neviděla?"
"Viděla a slyšela, právě proto tě s sebou nevezmu," hořce se zasmála a on rozhodil rukama:
"A já se tak snažil!"

"Poslouchej mne, Thanale. Pamatuješ si na můj starý vzkaz? Vzpomeň na něj, až bude nejhůře."
"Křižák Alteria? To heslo nedává moc smysl. A nelíbí se mi, co děláš, ani jak to děláš! Jak tě mohl lord pustit!"
Jen se natáhla a uhladila mu rudé vlasy za ucho.
"Možná má důvěru v můj úsudek a schopnosti i po tom všem. Najdeš mne pomocí toho prstenu, jako jsi to udělal nyní, i kdyby se mi něco stalo. Vyčítáš mi, že jeho magii chci využít stejně, jako kdysi ty? Já tak ale nečiním z osobní pomsty. Protože nemyslím, že se záhadami kolem Eloyn je konec."
"Nevyčítám, jsem smutný, že nepřemýšlíš nad jinými alternativami!" jeho pohled byl čím dál temnější.
"Například?" unaveně se zastavila a zadívala se na něj.
"Věříš někomu v pevnosti, v posádce?"
"Lordovi, že vždy splní slovo; Flairice, že zkusí zabít každého goblina; Moonymu, že nedokáže nechat láhev rumu stát nedotčenou; Lady, že neublíží mouše; tobě, že mne najdeš-," zamyslela se.
"A komu bys svěřila život?"
"Já? Svým životem nehodlám obtěžovat nikoho."
"Ano, tak komu by jsi svěřila cizí život? Třeba můj? Protože to mohu udělat tak, aby nás kdekoli našli, i kdyby se nám něco stalo. Udělám to, když mi slíbíš, že mne vezmeš s sebou na to, co chystáš. Bojíš se, že něco pokazím, ale já jsem ti v boji rovný."
"V boji ano, ale ne v plížení!"
"Tak plížení nechám na tobě a já se budu jen skrývat! Kdybych byl nemehlo, nepřežil jsem těch dvacet let mimo Quel'Thalas, nemyslíš?"
"Ale já tě nepotřebuji s sebou, chci, abys předal vzkaz, jsi moje pojistka. A ten vzkaz nesvěřím nikomu jinému, jen tobě... a běda, jak ho prozradíš ty."
"Nezůstal jsem zavřený v posádce jen proto, abych tě vídal častěji a nechal ze sebe dělat idiota. Chci ti stát po boku jako někdo, kdo je ti roven - a v boji na blízko jsme vyrovnaní, to jsi sama uznala. Střílím lépe, než ty."

"Víš co? Chceš mi být rovný? Staň se farstriderem," usmála se na něj po chvilce přemýšlení.
"Navrhnu lordovi, aby ho ze mne udělal, jen co ho příště potkám!" vykřikl vášnivě, až ustoupila.
"Ale elitním hraničářem se nestaneš na vlastní žádost... a ani po týdnu bez prohřešku! Musíš prokázat schopnosti, dobrou vůli a morálku, složit zkoušky..."
"Dám lordovi nabídku, kterou neodmítne, ukážu mu něco, co ještě neviděl!"
"No, to jsem na tebe zvědavá. Budu ti držet palce a pokusím se si tu věc nepředstavovat," zadívala se k protějšímu hřebeni kopce a na někoho tam kývla, po chvíli se odtud majestátně snesl až k nim mladý étherický drak.
"Zirael!" natáhl se po ní, ale uskočila a proběhla jeho rukama drakovi vstříc.
"Spoléhám na tebe, že vyřídíš můj vzkaz, kdybych se déle než týden nevracela!" zavolala a vyhoupla se do sedla.

Suraku se ohlédl po ní, pak upřel tázavě pohled na Thanala, který se je snažil zadržet roztaženýma rukama. Varovně rozevřel tlamu a ukázal všechny zuby.
"Víš, jak jsem paličatý!" zastavil se.
"Ne víc, než já," zasmála se a Suraku se vznesl kolmo vzhůru nad elfa.
"Nechtěj, abych zas udělal nějakou pitomost!" zakřičel za ní, ale odpovědí mu byla jen slova zkreslená dálkou.
"Hra teprve začala, Lišáku."
Otočil se a udeřil pěstí do stromu, pak zaklel. Poslední dobou tak končila většina jejich rozhovorů. Něco se stalo, nebo ho osud trestal za všechny levárny, co kdy kde napáchal, a ze kterých vyvázl kvůli svému proklatému štěstí.
"U Fetha!"

---

RP se účastnili: Lyanor/Faelin, Ogatix/Orkelt, Engiee/Eyra, Thea/Avianna, Thanalos, Aerin/Hawke, Balahen, Ceroth/Hank, Larianda, Fyrenir
Za GM podporu, zábavu a akčnost děkujeme RpGM Eranon
Celé album naleznete zde.

seržantova oblíbená literatura:

všichni jsme nevinní:

to takhle stojím připravený k boji, Chayton zpívá píseň krve...:

...a najednou bleška, potvůrka:

Onoho pošmourného večera se na jedné z věží Lordaeronu sešla roztodivná společnost v kostýmech a maskách, někteří dokonce přišli převlečeni za krvavé rytíře a jiní za krysodlaky. Ačkoli počasí v té závratné výši bylo čím dál více napínavé a tísnivé, nakonec byly proneseny čtyři příbehy a jedna óda o obětovaných údech. Z plánovaného hledání soudku v ruinách nakonec sešlo a spřádači příběhů děsivých se v dobrém rozešli, každý se všemi částmi vlastního těla a někteří s lebkou nebo dvěma navíc.



Jen pirát Kieran Moonwolf se nechal slyšet, že on... horory nerad. A proč?


Zde najdete příběhy v pořadí, v jakém zazněly:

Hank O'Brien - Velká Zádel:

Thirra Avari - Óda na vítězství:

Orkelt Thunderhorn - Had se smaragdovýma očima:

Faelin Darksun - Hrůza z hlubin:

Poslední příběh večera, O Fethovi, vyprávěl Thanalos Dawnspear, ten ale naleznete pod hlavičkou jiného eventu.

---

Účastníci hororových vyprávěnek:  Hank O'Brien, Thirra  Avari, Orkelt Thunderhorn, Faelin Darksun,  Airimo, Aedan Sin'zaram/Parakeet, Catheryn Teleri, Siri Nightwish/Khiara, Magika von Čáry/Avelion, Wakarn, Kieran Moonwolf, Thanalos Dawnspear, Ashia Quel'Serin,  Eliendir Dawnsong, Sabriel Bloodstorm, Ygraine, Lykourgos

Všem díky za RP a RpGM Eranon za strašidelnou atmošku

Album se screeny od Eynor a Avelion je zde.

Hlavní kouzelný trik večera:

Slyšíte správně, již toto úterý ve 21:00 navážeme na tradici vyprávění příběhů. V tomto eventu se neřeší kde je jaká postava, prostě se sejdeme a budeme si vyprávět. Místo konání: Elrendarská pevnost (Hearthglen)



Pokračování výcviku v Northrendu...a jedná se vlastně ještě vůbec o výcvik? Již tuto středu. Začátek 20:00.



Pátrání po nezvěstné Ken nás zavedlo do roztodivných koutů světa. Že by teď s ukradeným posvátným bubnem přišla Ken za námi? A je vůbec naděje, na dobrý konec?

Z pokoje s křikem vyběhl poslední z trojice elfů, co je sledovala až do opuštěného domu na Fethově ulici. Ani se neodvážil ohlédnout, jak pelášil pryč, až se za ním prášilo. Otrhané a ušmudlané děti ještě chvilku počkaly a tajily smích, ale pak vylezly ze svých skrýší a seskupily se kolem helmy na podlaze. Jejich smích zaplnil opuštěnou budovu.

"Nikdy bych nevěřil, že jsou strážní tak blbí, aby nám skočili na to, že tu straší," ozval se chlapec v červených botách, které vypadaly, že mu ještě pár let budou příliš velké.
Stříbrovlasý chlapec, který stál hned vedle něj, do něj se smíchem drcl a nechal mu ruku na rameni:
"A viděl jsi, jak rychle utíkali, když ta helma spadla?"
"Ty tu nějakou dobu neuvidíme, co říkáš, Lišáku?" otočil se stříbrovlasý na rusovlasého chlapce, ale ten v červených botách se zamračil.




Rusovlasý chlapec se narovnal od helmy, pak odpověděl:
"Co říkám?" usmál se šibalsky, jako by dostal nápad, "že bychom v tom mohli klidně pokračovat, Silvere."
"Pokračovat, Lišáku, proč? Jako vtip to bylo fajn, ale proč bychom v tom měli pokračovat?" ozvalo se děvčátko s dlouhými havraními vlasy a modřinou přes půl obličeje, dívalo se střídavě z jednoho na druhého.
"No... je tu sucho, nefouká sem. Chvilku bych tu zůstal, a kdyby ostatní dál tvrdili, že tu straší, alespoň by nám sem nikdo nelezl."
Ten v červených botách mezitím pomalu došel ke dveřím a vykoukl na chodbu, ale pak se ozval:
"To chceš vystrašit každého, kdo sem přijde, Thanale?"
"A nebude stačit, abychom po ulici rozšířili, že tu po nocích straší netvor? Pak sem nikdo nepoleze, Kocoure."
Kocour ale zamračeně zakroutil hlavou:
"Dělejte si, co chcete, já padám. Jen počkejte, až se o tom dozví Havran," řekl a odešel z místnosti.
Černovláska za ním ještě stihla zavolat:
"Nerisene!"

On se ale ani neohlédl. Smutně se za ním dívala, když se vedle ní zastavil Silver a zahoupal jí před očima tím, co předtím Kocourovi stačil ukrást z vesty:
"Neboj, on se vrátí, hlavně, když mám tohle," zachřestil měšcem. Zdál se dost plný.
"Ty jsi strašný kleptoman," zasmála se a přestala smutnit, pak se obrátila na ryšavého: "a jak se strašidlo bude jmenovat? Každý správný netvor má přece své jméno."
Lišák Thanalos jen pokrčil rameny.
"Tak daleko jsem se ještě nedostal."
Silver si začal pohazovat měšcem a sledoval, jak si Kocour na ulici šacuje kapsy, nadává a otáčí se zpět.
"Což takhle Feth, když jsme přeci na jeho ulici, ne?" mrkl na ostatní děti a vykročil mu naproti.

INTRO:

K pochopení jedné zvláštnosti lovu na bájnou bestii pak rozhodně patřily ještě dva příběhy, které v pevnosti zazněly před lovem na obávaného Fetha.
První z nich se týkal seržantova dětství z dob dávno před Pohromou.

Jak Kocourek k botám přišel:

Druhý příběh vyprávěla záhadná archeoložka, cestovatelka a badatelka Siri Nightwish jednoho podzimního večera v pevnosti, v dobách, kdy už seržant Thanalos za trest sloužil svůj měsíc na Falconwing Square. Prý ta historka byla tou dobou oblíbena v lepší společnosti ve městě jako druh strašení ješitných dcerek boháčů.

Jak Kocourek o boty přišel:

Před samotným lovem pak ještě jednou seržant naladil posádku i hosty vyprávěním původu legendy o Fethovi a pravdy o domě Milenců na Falconwing.

O Fethovi:

Průběh eventu:

Seržant Thanalos Dawnspear nechal do pevnosti vzkázat pro Aviannu Dawnseeker, že ji čeká na domluvený trénink na Falconwing Square a zároveň potřebuje pomoc k prohledání ruin- a ať s sebou vezme i další rekruty. Do její družiny byli tedy povoláni i Veranis Holywood, Lyanor Silverlight, Ogatix, Engiee Rozruch a Pandora Scorchwood.
Veranis byl již předem podělán strachy a vyzýván Aviannou, aby byl trochu chlapem, přesvědčen, že si jdou pro jistou smrt, zatímco Lyanor všechny povzbudil a dodal odvahy. Engiee jen mlčela a stále dokola počítala do desíti a Ogatix se těšil, že konečně pozná elfí "fet",nebo na čem to ti ušáci jedou. Při příchodu bosé elfky v trolí masce nastalo trochu pozdvižení u zjištění, že se jedná o Pandoru, lordovu vnučku, která stále lámanou elfštinou vyprávěla cosi o neklidných duších a špatném juju kolem Falconwing.

(Účastníci výcviku byli uvítáni a požádáni, aby si v reálu zapli zvuk a zhasli světlo. Někteří později litovali.)

Nezoufejte, hrdinové jsou tu!:

Seržant jim hned zpočátku naznačil, že je dobře, že jich přišlo více - čím více, tím lépe... po posledních vraždách na předměstí a v okolí. Někteří byli trochu zmateni tím, že jim seržant popsal Fetha jako osobu, která je podezřelá právě z těchto vražd... tedy označena za jednoho z možných pachatelů. Nebylo to přeci podle legendy tak, že po Fethovi nikdy nikdo nenašel jedinou z jeho obětí?

A máme s sebou i barda!:

Tehdy se k nim přidal místní nadějný magický učedník, který se představil jako Yaeneryn Daysong a spletl si Veranise s ostatními dívkami, kterým se chvilku dvořil.
Seržant jim udělil několik rad:
Nevyslovovat jméno Feth, pokud nechtějí zemřít, protože ho to prý přivolává a nosí smůlu.
Neotáčet se, pokud za sebou zaslechnou dětský smích nebo pláč, funění, nebo škrábání drápů.
Utíkat, pokud něco takového zaslechnou, co nejrychleji na osvětlený prostor před strážnicí, kde bude Feth dopaden, pokud ho nedokáží zastavit sami.
Tento týden prý zatím našli dvě těla: jednoho podříznutého elfa, jednu utopenou elfku... a jdou zvěsti o další rozsápané z Eversong.
Seržant jim popřál mnoho štěstí s tím, že musí vyplnit hlášení, a požádal je, aby legendu o Fethovi prověřili, či vyvrátili, popřípadě ho zabili či zajali.

Ogatix, vyšetřovatel záhad:

Dodal, že doufá, že každý z nich před touto misí vyplnil svou poslední vůli a uzavřel své záležitosti v pevnosti i mimo ni. Také jim slíbil, že kdyby došlo na nejhorší, zařídí pro každého osobně pohřeb s poctami jako pravému hrdinovi z akce.

Rekruti měli ještě několik dotazů k tomu, koho měli ulovit: kde obvykle útočí, jaké má zvyky, co je o něm známo. Na toto téma dostali některé zajímavé odpovědi:
Prý cíl má černé vlasy, je celý zelený a obrovský a obvykle loví na ulici, která se po něm jmenuje... nebo snad on po ní?
Zabíjí holýma rukama či drápy, ne magií. Ale umí unést dítě tak, aby po něm nezbyly stopy.
Jedno tělo bylo nalezeno pod mosem na Sunstrider, ostatní spíše zde u Dawning Lane a na Fethově ulici.
Také dostali radu, aby se optali místních, kteří legendu o něm znají lépe, vzhledem k tomu, že Feth prý v těch místech řádí už pár desítek let a dosud ho nikdo nechytil.

Engiee a Ogatix se během rozhovoru se seržantem zabavili pokusy vylovit z kádě plovoucí jablka, z čehož získal jeden rýmu a mokré vlasy a druhý trochu jiný odstín zelené.

Vyptávání mezi obyvateli přineslo různé výsledky: zatímco kapitán stráží, Aeldon Sunbrand, na ty sprosté báchorky o Fethovi nevěřil a vyrazil je, aby jej nerušili u práce, a ani k vraždám nechtěl nic říci, dokud se nevyšetří, Ogatix se snažil vyslýchat zadrženého wretcheda, což skončilo tím, že ho stráže začaly pokládat za dealera felových krystalů. Vícero úspěchů měl nakonec jen Lyanor se svým zdvořilým vystupováním, kterému se s příběhy o Fethovi svěřila Kyrenna, prodávající na rohu náměstí archívní sýry a víno. Podle Kyrenny se popisy Fetha lišily podle toho, jak moc vystrašený elf je vyprávěl - od trola po bytost s rohy a drápy; společnou měl vždy jen hustou černou hřívu. Své oběti děsil ve dne i v noci a v bezpečí byly jen, pokud navěky opustily Falconwing.

Byla to Kyrenna, která podala Lyanorovi tři svíčky a popsala tři místa ruin, na kterých musí být zapáleny, aby se Feth objevil a jeho "duch mohl dojít klidu". Šlo o tři místa, na kterých vraždil, ve velké budově bývalého poradního sálu, pod mostem, kde prý Feth přebývá... a nakonec v tříposchodním Domě Milenců. Prý každý rok nějaká dobrá duše zapaluje svíce na těch třech místech - a pokud se tak nestane do půlnoci jistého dne, Feth bude volný a bude vraždit celý další rok.
Jaká náhoda, že si je seržant pozval na pomoc právě v den, kdy na náměstí hledali dobrovolníka, který za obyvatele zkusí svíci na nebezpečných místech po soumraku zapálit!

Veranis, nejméně jistý ze všech, byl určen průvodcem, protože byl z nedaleké oblasti Eversong a přiznal se, že se v ruinách trochu vyzná. Se staženým hrdlem i řití tedy vykročil první na Fethovu cestu, následován Yaenem, který se též nabídl jako průvodce, a nad hlavami se jim v tmavnoucím soumraku zvedlo hejno netopýrů, zatímco Engiee dokola opakovala cosi o klidu bez emocí a Ogatix se stále ptal, kde je ten fet.




Po chvilce cesty stmívajícími se ruinami náhle zaslechli výkřik dívky či snad dítěte - Veranis sebou okamžitě trhl a utekl k nejbližším dveřím, které se marně snažil lomcováním otevřít, aby se skryl uvnitř. Výkřik slyšeli všichni, jen Avianna ho chrabře prohlásila za výplod jejich fantazie a doporučila Veranisovi, aby se šel přebalit.
Již chvilku nato je zamrazilo do morku kostí při pohledu na pár bot jen tak osamoceně stojících přede dveřmi, do kterých se Veranis snažil dobýt. V oněch botách totiž dosud trčel pár nohou přeseklý přesně v půli lýtek.
Slabším povahám se udělalo nevolno... ti chytřejší chvilku marně pátrali po zbytku nešťastného chodce... nenalezli nic.
Někdo připomněl krvavou pohádku o Kocourovi v botách, kterou vyprávěla nedávno za bouřlivého večera u svíček Siri Nightwish.

Boty:

Zapalování svíce v radniční budově... tedy v jejích troskách...se neobešlo bez boje s několika wretchedy. Poděšeni tím, že místní bezdomovci také volali Fetha, přemohli je a rychle na místě zapálili rituální svíci. Půlnoc se blížila mílovými kroky a oni byli na samém začátku své mise!

Prvá svíce:

Lyanor, ač služebně mladší než Avianna, se nakonec v nastalém zmatku, kdy mágové pobíhali sem a tam, Veranis omdléval strachy a Pandora sbírala z těl poražených trofeje ve trolím stylu (čti: řezala jim uši), ujal rozhodně vedení a popoháněl skupinu dále. Ogatix pro změnu šacoval každé tělo v naději, že konečně najde ten elfí fet.

Atmosféra houstne:

Zatímco se začaly opět ozývat zoufalé výkřiky odněkud ze stínů mezi troskami, pospíšili dále, aby zapálili svíci pod mostem, kde měl údajně Feth mít brloh - tou dobou již někteří měli pocit, že se jim země chvěje pod nohama a cosi se smrdutým dechem jim dýchá za krk. Kolem se začala rozlévat hnusná, děsivá mlha... Lyanor jim kryl záda a popoháněl je dále a dělal přesně to, co neměl: ohlížel se.





Ač na obloze neviděli mraky, několikrát se zahřmělo a pár blesků udeřilo do země a trosek nebezpečně blízko nich. Navíc Veranis varoval, aby se nerozdělovali, že v příbězích vždy po tom, co si dělá z duchů žerty.





Pod mostem vskutku nalezli nějaké tábořiště - ke všemu nevypadalo opuštěně a ohniště v něm ještě doutnalo. Zapálili u něj svíci za sílícího hřmění a blýskání a někteří pak přísahali, že mezi křovím a troskami zahlédli zlatovlasé elfí dítě v hadrech. Děvčátko zmizelo beze stopy a tráva pod jejich nohama začínala podivně zářit, navíc zaslechli nějaký šílený mužský smích.

Druhá svíce:

Zbýval Dům Milenců, ten, kde se prý Feth poprvé objevil, aby zabil milou, coho odmítla. Prozkoumali přízemí domu, kde našli nějaké prastaré ostatky, a když se chystali zapálit třetí svíci, zaslechli z patra dětský zoufalý výkřik. Bez meškání vyrazili dítěti na pomoc, tedy až na Veranise, který okamžitě vyrazil někam do ruin.

Dům Milenců:

Vyběhli do patra po schodech a cestu jim přehradil obrovský stín s drápy na rukách, ohyzdnou zelenou tváří a černou hřívou... po dítěti, které je proti stvůře nalákalo, nebylo nikde ani stopy. Yaeneryn, který zapálil třetí svíci právě na tomto místě, si bytosti všiml téměř, když už mu sahala pařáty po hrdle.
Připravili se k hrdinnému boji s taktickým ústupem, když se obrovská bytost smíchy zlomila v pase a sňala masku. Když kolem ní i přes to prolétlo pár dýk a šípů, ozval se jim známý elfí hlas s peprným hodnocením situace i jejich reakce.

Aaaaaaaa... ono to mluví!:

Proti nim stál seržant Thanalos Dawnspear a smál se jim, až se za břicho popadal.

Feth není, zabijeme seržanta!:

Po chvilce pochopili, že legenda o Fethovi sice existuje a oni sami ji výtečně přiživili svými neustálými dotazy na něj... ale Feth samotný že nikdy nebyl... a hlavně, že celá mise byla jen kanadský žert, který měl otestovat odvahu rekrutů a učedníků.
Nejdotčenější se hned po Avianně zdála Pandora, která seržanta i nadále chtěla zabít za hanobení trolí masky a ostatní ji od něj museli odtáhnout.
Podivné zvuky, záblesky a křik byly vysvětleny jako triky, které s nimi seržant sehrál.
Jenže... co ty boty, ve kterých vězely useknuté nohy?
Co mlha? Co zářící tráva? Seržant byl vše, jen ne mág...
A co to děcko?
Nebo jen měli halucinace?

Konec srandy, jde do tuha!:

Když začali popisovat krev u jedné z ruin a jisté rudé boty obsahující useknuté nohy, seržant okamžitě zvážněl a nařídil přesun do bezpečí strážnice, aby mohl celou věc prověřit se svým dočasným nadřízeným a jeho kolegy.
Při zmínce o barvě bot mu ztuhla čelist, kázal najít zaběhlého Veranise a urychleně skupinku hnal nejkratší cestou k Falconwingskému náměstí a cestou se díval po malé holčičce, kterou rekruti popisovali.




Jejich trasu ovšem překřížily čerstvé stopy něčeho obrovského s drápy, co prve pokládali za medvěda chodícího po dvou... vedly k domu s napůl zabarikádovaným vchodem, kde to zatraceně páchlo po vlhké srsti, shnilé slámě a moči.
Obyvatel onoho domu byl patrně poutníkem z velké dálky, který se sem musel dostat souhrou nešťastných náhod; lámanou elfštinou a později obecnou řečí lidí jim prozradil některá tajemství ruin - i to, že holčička není tím, za koho ji mají, že Kocour zemřel a na řadě je Lišák.

Pravý Feth?!:

Nejprve s ním chtěli bojovat, ale nakonec se ho ujali a pomocí magie (doslova formou "vlka v rouše beránčím") ho dostali pryč z ruin, kde prý už živořil nějaký ten měsíc. Dodrželi Lyanorovu radu: "Hlavně se nesnažte tvářit normálně. Takových si všímají nejvíce." a nenápadně s ovcí u nohy přepochodovali Falconwing Square. Zraněného poustevníka pak odvedli do pevnosti, kde byl ošetřen, vyslechnut a poslán zpět na svou pouť s přáním štěstí a zdraví.

Vlkova vize?:

V hlavách ovšem měli stále otázky o tom, jakou pomstu a na kom to tedy ono zatoulané dítě hledá...a komu patřily ony ztracené rudé boty... i s nohami, pro které se seržant vrátil spolu s Aviannou.

Hlavně nenápadně!:

Nikdo z nich netušil, že je z temnoty ten večer pozoruje ještě někdo další. Dvě chladné oči. Oči Lovce, který se jako oni vydal tu noc na lov.  
Oči se odvrátily od rusovlasého elfa a hnědovlasé elfky a sklonily k úlovku.
Kovově lesklý dráp začal párat kůži a maso a oči se přimhouřily rozkoší nad představou cizí bolesti, i když to oběť nemohla cítit ani vidět, protože už dávno byla mrtvá.
"Feth si počká... Lišáku."

---

Vřelé díky patří Thanalovi za super připravený event včetně TRP2-sound strašení, za scénář i předchozí historky!

Do celého příběhu o Fethovi se postupně zapojilo mnoho postav, snad na nikoho nezapomenu:
Thanalos, Veranis, Taharis, Ogatix, Engiee, Avianna, Hawke, Yaeneryn, Khiara, posluchači strašidelných historek a v neposlední řadě RpGM Eranon, kterému děkujeme za morphy a efekty!

Album se screeny od Avelion a Eynor je  zde
Autor úvodního a závěrečného flavour textu je Thanalos, stejně tak jsou jeho pohádky o Kocourovi a Fethovi.
Pohádka o tančících botách je volně inspirována sadistickým Hansem Christianem Andersenem, buď mu čest a sláva. V originále se useknou nohy zlé holčičce.

Přecházela po místnosti jako kočka v kleci, zatímco ji frustrovaně sledoval skrze prsty, hlavu opřenou v dlaních a lokty na stole.
"Musíme vzít víc vojáků, uděláme rojnici, obrátíme každý lístek, nenecháme v tom lese netknutý jediný klacík dřeva, prohrábneme i pavoučí kokony, rozsekáme jejich pavučiny, podíváme se na zub každému rysovi...," počítala na prstech.
"Neviděl jsem tě spát tři dny," poznamenal starostlivě, ale jako by ho nevnímala, "měla by sis odpočinout, než půjdeš za kapitánem s žádostí o další misi..."
"Nepotřebuji spánek! Nač spát, je to ztráta času! Hmm... poradní sál, musím tam, kapitán bude určitě tam. Musím se ho optat na to místo, aby mi ho zakreslil do mapy, přeci jen to je rok a půl-"
"Zirael!" zvedl se od stolu a narovnal se proti ní, takže do něj málem vrazila. Přestala počítat na prstech a zvedla k němu zelené oči.
"Ano?" zamrkala

"Eloyn je mrtvá! Proč je tak podstatné pátrat po tom, kdo nebo co ji potřebovalo živou? Začínáš se chovat nesnesitelně. Rozhovory s Aviannou už některým připadají příjemnější, než ty tvoje nálady!"
"Cožpak to, že zemřela, vymazalo ze světa ten démonický kult, seržante?" zeptala se náhle chladně. Zvedl ruce a položil jí je na ramena, pak jen ztěžka vydechl.
"Nikdo na misi nepošle nepříčetného vojáka. Vzpamatuj se."
"Na místě, kde jí kdysi kapitán Brightspear zachránil život, jsou zajisté odpovědi. Nechápu, proč nikdy nikoho nenapadlo ho prohledat. Ani ji samotnou! To ji doopravdy nezajímalo to, nač si nedokázala vzpomenout?"
"Děláš mi starosti...," zakroutil nad ní hlavou.

"Pokud to bude třeba, dojdeme až k Brázdě mrtvých, a pak prohledáme i nemrtvé, co se po ní courají. Hmm... stromy! Nesmíme zapomenout na stromy. Prošacujeme stromy! Obrátíme každý lístek a květ-"
"Jasně. Stromy jsou důležité, ano," vzdal touhu s ní zatřást a pustil ji, pak si založil ruce na prsou, zatímco dál počítala na prstech.
"A ptačí hnízda! Ty malé létající opeřené věci mohly cokoli najít, ukrást a schovat! A dragonhawci nebo netopýři!"
"Samozřejmě, jak říkáš."
"Najdeme důkazy, i kdyby se převlékly za muchomůrku! I kdyby si nalepily moskytí křidélka a odlétly!"
"Důkazy se před tebou neschovají nikde," mechanicky kýval a pozoroval ji. Jedním okem se rozhlédl po něčem, čím by ji co nejšetrněji omráčil, pak se zadíval směrem k lazaretu.
"Prohledáme i gnolly, když to bude třeba. Bude to dokonalá bezchybná mise se spoustou odpovědí, které jsme tak dlouho hledali..."
"Mohou ti utíkat, ale neutečou ti, tak," dál kýval a ona se zarazila.
"Co že jsi to chtěl, Thanale?"
"Nic, nic."
Prudce kývla, usmála se, vzápětí se otočila a vyrazila do poradního sálu hledat kapitána Falanthira.
Thanalos si vklouzl rukama do vlasů.
"U Fetha."

---

Celý event proběhl v sérii dění, které nás vedlo od pátrání v Ghostlands přes Desolace, Feralas, Azsharu, Orgrimmar i samotný Zul'Farrak.

Ghostlands:

Desolace:

"Fajn, seržo, proč naše výcvikové tábory nevypadají takhle?" optala se Avianna poněkud drze a přelétla očima hromady koster, zbrojí a roztrhaných stanů napůl zavátých šedým pískem.
"Protože my umíme chlastat?" odfrkl si Thanalos a nohou obrátil jedno z těl. Pouštní slunce se odrazilo na zlatém znaku Stormwindu a na chvilku je oslepilo. Stiskl rty a klekl si k němu.
"Takže doopravdy aliance."

Dali se do prohledávání místa a Taharis se po chvilce zaujatě narovnal s malou knihou v ohmataných deskách, kterou vypáčil z jedné kostlivé ruky, které chybělo tělo.
Začal z ní nahlas číst:
"Velitelův deník, den osmý po jarní rovnodennosti roku 627 králova kalendáře. Králi Wrynnovi budiž sláva!
Při sledování orků jsme narazili na dva krvavé elfy prchající před démonickými psy. Démoni byli poraženi a elfové zajati k výslechu: zrzka, která se odmítá představit a neustále na nás cosi vříská, a stařec jménem Amenofus či Aminošlus, který byl zraněn tak vážně, že jsme ho museli odeslat k ošetření na základnu Nijel's Point.
Elfka neustále prohlašuje, že musí prchnout pro naše bezpečí a dobro a odmítá to vysvětlit, byla proto přivázána k jednomu z rekrutů, dokud nám nepodá jasné odpovědi o hrozbě, před kterou prchá. Stále dokola opakuje: Oni pro vás přijdou...," Taharis nakrčil čelo a otočil list.

Thanalos se sklonil a zvedl od jedné z mrtvol hřeben s několika dlouhými zrzavými vlasy.
"Vřískala? Pak to nemohl být nikdo jiný, než Eloyn," poznamenal suše a podal hřeben Engiee, která znalecky osahala vlasy a kývla:
"Elfí kondicionér s mandlovým olejem, pane."
Taharis si odkašlal a pokračoval:
"Velitelův deník, den devátý po jarní rovnodennosti roku 627 králova kalendáře. Králi Wrynnovi budiž sláva!
Zrzka v noci zkusila utéci a křičením plašila koně. Na další noci aplikujeme roubík a pouta.
Na skále nad námi se objevil démonický pes, vyslána jednotka průzkumníků čítající čtyři muže, aby to prověřila... hm.
Dál jsou už jen krvavé fleky," Taharis vzhlédl, pak deník podal ostatním. Zvědavě se nad stránky pocákané zaschlou krví naklonili.

"Nerada vás ruším, ale sleduje nás něco velkého a chlupatého s rohy. Démonický pes to nebude," přerušila je Hawke, která klečela na kraji skály kousek nad nimi. Ukazovala kamsi na jih.
"Dokonce mám pocit, že ho znám..."

Aerin Windsong si poupravila přes rameno řemen luku a došla k zevlující skupince u arény. Zastavila se za zády Catheryn. Avianna i Lyanor jí zasalutovali... Cath to kvitovala potěšeně, než jí došlo, že jí za zády někdo stojí - odkašlala si, otočila se a napodobila vojenský pozdrav.
Aerin je pozdravila stroze zpět a kývla, zatímco si upravovala přezky na rukavici:
"Seržant Dawnspear ještě nevstal?"
"Neviděli jsme ho, madam," odvětil Lyanor a Aerin se otočila, až bílý plášť Elrendaru zavlál.
"Seržant Dawnspear, nástup!" vykřikla tím nejprotivnějším hlasem a vykročila ke skupince gobliní ochranky, které následně ukazovala zhruba výšku a šířku (patrně ramen) hledané osoby. Gestikulaci a tichý hovor zakončila naznačením copánku na levé straně hlavy.
Mezitím se od zahrádky před krčmou objevil velký stín se zrzavými vlasy, vrávoravě se blížil a táhl z něj alkohol na sto honů. Zastavil se u skupinky a usmál se jako sluníčko s dotazem, kdo to tu tak křičí. Krknul si a Lyanor před sebe v obranném gestu zvedl luk a zvolal:
"Kapitánko?!"

Aerin Windsong se v okamžiku ocitla za vrávorajícím seržantem a dloubla do jeho kolen zezadu špičkou boty - její útok ustál a ani nezakolísal, takže zvedla jedno obočí, pak ho popadla beze slova za cop, otočila k sobě a táhla pryč.
"Nenenene! Nejste můj typ!" křičel seržant a chabě se bránil. "Já nechci!"
"Před posádkou. Ve službě," cedila skrze zuby a táhla ho pískem dál.
"Povídala jste... dodržovat pitný režim!" držel se za copánek a snažil se jí ho vykroutit.
Lyanor si při pohledu za dvojicí přetřel dolní část obličeje ve snaze zakrýt úsměv a Avianna se nepokrytě dala do smíchu, hned po ní i Catheryn.
Od mola u východní brány se ozvalo něco jako:
"Ne, NECHCI!" následované hlasitým šplouchnutím.
"Sežeňte jízdní zvířata, co vydrží to horko!" zazněl kapitánčin hlas nesmlouvavě přes hradby a oni se dali do pohybu, jako by nad nimi práskla bičem.
Klekla si na kraj mola a dívala se na něj, jak se v plné polní a se zbraní v ruce snaží šlapat vodu. I když musela ocenit, že tak jako Eyra vyměnil svou zbroj za něco praktičtějšího do pouště.
"Vážně nejste můj typ," vyplivl slanou vodu a zašklebil se na ni.
"Dobrý pokus. Polít se alkoholem a simulovat opilost ve snaze nezúčastnit se mise a dělat cokoli jiného, že? Máte pět minut na to, abyste si sbalil fidlátka a dostavil se k jízdním zvířatům. Pokud tam nebudete, zastřelím vás za dezerci."


O pár okamžiků později přišla s trochu zacákanými botami k družině a suše oznámila:
"Seržantovi se udělalo nevolno, za chvilku je zde," připevnila bagáž k sedlu pronajatého vlka. Vyhoupli se do sedel a čekali, otočení směrem do pouště a zády k městu, vlci měli zježenou srst a tiše vrčeli, jako by cítili ve vzduchu krev. Kapitánka si nechala na kolenou položený luk a vytáhla z toulce jeden šíp.
"Seržante?" řekla kapitánka náhle, aniž by se otočila.
"Ano?" odvětil příchozí čvachtající elf naschvál romanticky a ona se pousmála a pověsila luk zpět přes rameno a uklidila šíp.
"Do sedla. Vypnout ptáka, zapnout mozek. Pokud to nepochopíte, čeká vás ještě před branami Zul'Farak výprask přede všemi," pomalu otočila vlka k němu a zvíře zavětřilo a očenichalo ho. Seržant ze všeho nejvíce připomínal vodníka nebo jeho půvabnou ženu. Z tabardu i vlasů mu crčela slaná voda.
"Dáte mi ho sama?" mrknul na ni jako lev salónů.
"Samozřejmě že takovou čest přenechám Lyanorovi," zašklebila se na oplátku a Lyanor mu s úsměvem zamával a zahýbal svými obratnými prstíky. Thanalos trochu zezelenal v obličeji, cukl sebou, mrkl a pak mlčky vylezl do sedla.
"Dítě dnes nedostalo lízátko, uvidíme, jak dlouho se vydrží vztekat a dupat," pronesla kapitánka a ukázala na severozápad. "Jedeme!"


Smečka vlků s elfy v sedlech vyrazila do pouště, až se za nimi zvedl písek a prach. Na dohled trolího města zastavili a uvázali vlky ve stínu a úkrytu skal, napojili je a vzali si jen to nejnutnější. Tiše se blížili k bráně, seržant velice nasupeně, seržantka Eyra lehce a tiše jako vítr, co nepohne zrnkem písku.

Lyanor a Catheryn dál vedli planou debatu o tom, zda by se při mlácení seržanta rekrut podělil o tu čest, jak řekla Catheryn, "když je seržant takový kus chlapa".
Seržant k tomu jen poznamenal, že tmavovlásky nejsou jeho typ a že to Catheryn již opakovat nebude, což ji rozpálilo téměř doběla, navrhla, aby se k případnému výprasku přidala i Avianna, což hraničářka striktně odmítla. Lyanor pak prohlásil, že takový pravý chlap pozná, že ho fackují, až když ho bijí židlemi, a Catheryn navrhla, aby tedy do trestu zapojili i své jízdní vlky.

Eyra kývla na kapitánku a zmizela napřed v ruinách, kapitánka v tu chvíli zvedla ruku a zastavila všechny za sebou. Když se otočila, netvářila se pobaveně.
"Pokud se hodláte hádat jako goblini na trhu, dopadnete stejně jako ten trh ve chvíli, kdy narazíte na nepřítele. Jako trosky. Měli byste vědět, že vaše tlachání na nás upozornilo jejich stínové lovce.
Debaty o trestu nechte laskavě na mně i proto, že si prozatím dovoluji tvrdit, že je seržant trestem spíš sám pro sebe. Mimo jeho chyby byla jeho pomoc v Azshaře na výbornou a za celou cestu sem se on, Eyra a Avianna jako jediní chovali jako vojáci a ne jako slepice. Až přijde doba trestů, poznáte to dobře sami, věřte mi," velice vážně všem pohlédla do tváře.






Catheryn ohrnula nosík a Thanalos si kousek stranou odfrknul smíchy, pak si připnul meč na záda.
Aerin se otočila i k němu se zúženýma očima:
"Vaše hry mne nebaví, Zlomený meči, viděla jsem jich dost, dokud jsme byli v pevnosti. Také jsem slyšela, že jste dal nějaké sliby. Patrně už tedy nic neváží? Protože, pokud si to přejete, mohu si tabard vzít hned teď a tady a nechat vás s hanbou jít, kam vás srdce táhne. Mnoho elfů v pevnosti věří, že na to nemáte. Mnoho z nich se vsadilo, že nevydržíte. Jen jděte, vyhrajete mi spoustu zlata, když selžete!"
"Já-," napětím zrudl ve tváři a čelil jejímu pohledu.
"Vy. Byste měl vědět, že si upřímnosti cením více, než her. Pokud byl za starostí o farstridera osobní zájem, měl jste to čestně přiznat a ušetřit nás téhle scény a jiných potíží. Protože i pro takové věci se dá... najít pochopení," podvědomě sáhla na červený kámen na svém krku, pak se prudce otočila k ženě v plátové zbroji:
"A vy. Catheryn. Od hodnocení zde rozhodně nejste a upřímně řečeno je mi váš názor cenný asi jako lejno u velbloudí řiti."
"Já jen nechápu, jak se někdo takový mohl stát seržantem!" rozhodila elfka rukama. Po dnech cestování společně a skupinové ponorkové nemoci byla její ach-tak-milá společenská maska nenávratně v trapu.
Aerin se hořce zasmála:
"Zpochybňovat velitele uprostřed mise umí každý. Vést ji? Jen stěží či nikoliv."
Pomalu se otočila k rekrutům:
"Jen vám všem připomínám, že dokud dýchám, budete spolupracovat. Jestli ne, nepřejte si mne po misi. Pokud se na někoho chcete hněvat, hněvejte se na mne. Bude vám to - víte k čemu - platné."
"Jestli je to rozkaz?" optal se seržant a vložil do úst nějakou bylinu, kterou pomalu žvýkal a pozoroval Catheryn s provokativním výrazem.
"Ano, to je rozkaz. Pokud padnu, velení má služebně starší seržantka Ryzal. Konec diskuse na toto téma."
"Rozkaz, kapitánko," zaznělo od zbytku družiny a Catheryn na Thanala udělala nenápadné sprosté gesto.


Ze skály k nim seskočila seržantka Eyra a Aerin se zaměřila i na ni:
"Seržantko, vím, že vy a Ken'jun jste si byly blízké, pokud to jen trochu půjde, zkuste ji oslovit. Pokud dojde na boj, zkuste ji omráčit.
Dříve, než ji budu muset zabít."
Eyra polkla a kývla, pak dodala:
"Stráže u brány jsou mrtvé. A je tam Ogatix a... Moonwolf."
Aerin nevěřícně zakroutila hlavou, pak ostatním ukázala k bráně a sama vykročila napřed:
"Kdo nemusí do první linie, drží se ve stínech... pozor na totemy, jedovaté žáby a brouky. A teď už pohněte zadky, slečny!"

Zul'Farrak:

Pobízela své nohsledy. Možná i oni cítili její vztek. Žhnul a spaloval ji. Přece tu nemohli být předem. Nemohli! Byla první, kdo doběhl k pyramidě – ale buben byl pryč. Pohlédla vzhůru na skupinku Elrendarských, pozvedla ruku, aby trolům všude kolem dala povel je zničit.
"Ken'jun!" vykřikla Eyra a strhla z tváře šátek, zoufale ji sledovala.
"Měli byste utéci, než se začne prolévat krev," doporučila jim tiše, "co začalo, není možné zastavit... těžko zastavíte tunový kámen valící se z kopce a princezna musí poslouchat svého otce. Krále."
"Rozkazy, kapitánko?" optala se Catheryn s nesouhlasným pohledem upřeným na trolku, v ruce zbraň.
"Ale to není ona, bývala jiná! Dosáhli toho pomocí drog, něco na ní zkouší, nevidíte to?" bránila trolku zoufale seržantka Eyra.
"Ano, zkouší, zda dokážu být tím, čím jsem se narodila," Ken'jun stále držela ruku pozdviženou.
"Je to zlá trolka, zradila vás, smiřte se s tím. Měli bychom ji zabít," pronesla polohlasem Catheryn a mračila se dál. Lyanor také vypadal, že čeká jen na povel ke střelbě.
"Nechte ji domluvit," řekla kapitánka tvrdě, "Ceroth se tě ujal jako vlastní dcery, jako mnoha z nás! Tohle je tvůj vděk?!"
"Pamatuji si jen úsměv a slunce... vše odvane čas a zůstávají jen ti nejsilnější," její ruka klesla, a pak vytáhla ze záňadří maličkou panenku se zlatými vlásky. Chvilku vypadala, jako by ji chtěla roztrhat na kousky.
"Opakuji, že není taková, jakou jste ji znali," sykla Catheryn, "tak přeci voodoo panenky..."
"Nikdo z vás mne nezná a nic o mně neví. Sudbu nelze zrušit, tak proč mi lhal?" zadívala se na loutku, a pak ji něžně položila na schody zikkuratu.

"Ken'jun, jsi kamarádka!" vykřikla Eyra a selhal jí hlas.
"Ta věc... má být lord?" ujistila se Avianna vyděšeně a Aerin čekala, jak slíbila.
"Měla jsem to udělat už dávno – vyřešit všechny problémy. Jednou a provždy. Takže i vy slepě posloucháte jeho příkazy, možná prohlédnete, až zjistíte, že vám lhal. Tak jako mně!“ sevřela pěsti a v očích ji zaplálo.
„Přišla jsem pozdě, selhlala jsem v tomto úkolu, ale má pouť nekončí! Naplním osud!" zvolala, pak mávla rukou, otočila se a zmizela v nechápajícím davu, který chvíli váhavě přešlapoval na místě.
"To je naše chvíle. Mizíme," přikázala Aerin a rozeběhla se ze schodů zdánlivě za trolkou, při čemž zvedla malou voodoo loutku.
"Chyťte ji!" volala Avianna a trolové se zmateně rozhlíželi.
"Měli jsme ji zabít, říkala jsem to," vrčela Catheryn těžce dusající ve svých plátech.
"Zabít? A mít na krku celé město?!" odsekl seržant naštvaně. Vypadal, jako by na podobné situace byl zatraceně zvyklý: úprk před rozzuřeným davem.
Moonwolf si nadhodil zlatý poklad a pověsil si kolem krku řetěz z miniaturních zlatých masek... přidal do svého kroku ve stylu Peggy Bundové.
Pak vypukl chaos.

---

credits:
spawny, morfy, záporáci v průběhu celého eventu: RpGM Eranon, děkujeme!
příběhová linka Eloyn, stopy po kultu a kult samotný i kultovní záporáci: Avelion
jednotlivé mikrozápletky a potíže: Eynor, Ceroth, Thanalos
autoři textů (povětšinou uvedených v kurzívě): Eli/Altash, Eynor, Ceroth, Avelion
RP linie se zúčastnili: Avelion (Avianna, Elidei, Lia Firestorm), Lyanor, Taharis, Eliendir, Thanalos, Catheryn, Engiee/Eyra, Viktorie/Moonwolf, Orkelt/Ogatix/Rokentrol, Eynor/Aerin/Hawke, Ceroth/Valendis/Walan/Ithereal

---

Alba z jednotlivých částí eventů:
Ghostlands
Desolace
Feralas
Felwood
Azshara
Tanaris

Po ukončení eventu "Princezna Zandalari" (za pomoc děkujeme všem 9 členům hrdinné výpravy) a částečném dořešení hardcore výcviku zvaného "Arctic Challenge" (čest padlým, sláva vítězům, svačina přeživším), který nechal některé otázky otevřené a stál rekruty mnoho nervů... se vracíme ke klidovějšímu RP.
I když někteří ještě stále doufají, že se "unesená dcera lorda Andiliena" dostane do Winter Veil zpět ke své skutečné rodině. Kdo ví, třeba i tohle přání Father Christmas splní... vrátili jsme mu přeci jeho "uneseného zlatého chlapce" Jimmyho! Na záznamy eventů se můžete těšit




Tímto zvu opět všechny vypravěče na



S sebou doneste dobrou náladu a nějaké to vyprávění, byť kratinké (nemusí jít o legendu, může jít i o zážitky vašeho hordského hrdiny) v tomto roce budou pohádky naposledy, protože příští týden si jistě zažijeme tu osobní u stromečku.
Event je pouze pro hordu, předpokládaný lvl 3+ (abyste si mohli zašeptat o port na místo)




Dále bych vás ráda pozvala na


v Elrendarské pevnosti a okolí.
Pro disciplínu "běh" je vhodný alespoň lvl 35+, abyste utekli liškám, co tu dávají dobrou noc.

Těmhle:

V domku Cerotha Sunhanda se ten předvánoční večer sešla pestrá společnost: taurení jasnovidec Orkelt Thunderhorn, který ve sněhových vločkách potřásal hřívou a sháněl se po hrnku horké čokolády, seržantka Eyra Ryzal ve vánočně vyladěné zbroji, podobně barevná všudyzdejší Ygraina, Olympie, která byla ze všech nejotužilejší a na hlavě měla cosi, co připomínalo klobouk Oblaku Mapiata, a kterou doprovázela rudá liška, Avianna, která popíjela horkou medovinu, Profi hlídající malého Eltirka Sunhanda, protože na ni vyšla řada... a samozřejmě Ceroth a Eynor Sunhandovi, kteří všechny uvítali v teple u svého krbu. Jako poslední dorazil Kieran Moonwolf, společně s mrkví, kterou uloupil sněhulákovi před domem a zakusoval s ní odpolední rumíček.
Pohádky, které ten večer zazněly, následují:



Ceroth Sunhand

O tom, kdo maluje na sklo:

Ceroth Sunhand

Příběh na tři slova:

Ygraina

O Popeláři:

Eynor Sunhand-Astrae

O světluškách a Sluncekráli:

Všem díky za oddechové RP a za super pohádky a smích IC i OOC.

"Přátelé, hosté i vojáci Elrendaru, dovolte mi, abych vás přivítala v nejtemnější večer roku.
Pravdou je, že vojenské hry vždy sloužily pro to, aby připravily muže a ženy do války, pravdou je také to, že někdy se na podobných turnajích vybírají ti neschopnější, kteří snad přežijí přetěžký úkol, jenž je čeká, a uspějí v něm.
Dnešní zápolení má jiný smysl, nehledáme šampióna, který za nás porazí nestvůru. Necvičíme do války.
Chceme být spolu a dokázat, že všichni věříme, že i po dlouhé noci vzejde slunce. Protože je někde v nás i přes naše spory... a slabosti.
Lord Sunhand se dnešního klání nezúčastní jako divák, ani jako váš soupeř. I přesto věřím, že je zde s námi," líbezný smutný hlas drobné efky ve sněhobílé róbě se nesl poradním sálem, zatímco elfové v bílých tabardech stáli tiše podél stěn, či seděli v lavicích.
Její pohled občas sklouzl k taurenovi sedícímu stranou, který ve velkých rukách třímal objemný svazek pergamenů. Nyní se odmlčela a očima vyhledala pomoc bílovlasého elfa v plátové zbroji a s páskou přes oko.
"Alespoň máte také jednou šanci uspět," rozřízl ticho zvučný hlas kapitána Falanthira Brightspeara, "a teď vás seznámím s jednotlivými částmi turnaje!"

---

Hlavní turnajové klání se odehrávalo ve třech disciplínách: běh, střelba, šerm. Nebylo nutné zúčastnit se všech, ale vítěz každé z nich obdržel těžký měšec naditý 5000 zlatými.

Běh za hory za doly...:

Faelin Špelec, Ostrostřelec:

Duely:

---

Eventu se účastnili: Eliendir Altash Dawnsong, Orkelt Thunderhorn, Engiee "Rozruch", Kieran Moonwolf, Faelin Darksun, Thanalos Dawnspear, Eloyn Brightshore, Avianna Dawnseeker, Valaan Starcaller, Ceroth Sunhand, Eynor Sunhand-Astrae, Profi, Allcile, Falanthir Brightspear, Isiel Snowdawn, Urss, Aerin Windsong

album ze zimních radovánek najdete zde.
Za morfy, spawny, kontrolu duelů a závodu v běhu díky RpGM Eranon.
Scénář: má maličkost a dokonalí RP hráči včetně nováčků.
Všem díky za krásný večer

Taharis Victus se sáhl po džbánu chlazeného piva dováženého až z Aerie Peak. S úlevou si natáhl nohy na lavici vedle sebe a trochu promnul zraněné koleno. V tu chvilku se jako náhlá bouře přiřítila Avianna a sedla si tak, že málem převrátila jeho... i lavici. Natáhla se po poháru ovocné šťávy, vypila ho na jeden zátah, a pak si zhluboka oddechla.
Veranis Holywood se pro změnu plížil podél zdi snad ve snaze uniknout pozornosti osob bavících se na schodišti nad jídelnou.
Taharis zkřivil trochu tvář bolestí, pak se optal:
"Kde jste byli? Vypadáte jak byste se vraceli z válečné fronty."
"Ále," Avianna si dolila další pohár a usmála se na něj, "hledali stopy senilního elfa, roznášeli dopisy, hledali seržanta, který je podezřelý z vícenásobné vraždy a útěku z basy, hádali se s krvavými rytíři a kupovali náušnici pro goblina... prostě normální den."
Lyanor Silverlight sestoupil ze schodiště a někomu na něm věnoval trošinku škodolibý úsměv, pak opřel luk o stojan u stěny a usedl naproti Taharisovi, záda rovná jako pravítko.
"Byla to velmi zajímavá a vyčerpávající mise," pronesl vyrovnaně a nalil si pohár čisté vody.
Ze schodů pomalu sestoupil seržant Dawnspear následovaný oběma kapitány. Veranis se zachvěl a pokusil se maskovat svícnem. Kapitánka Windsong ještě chvilku zezadu pohledem vraždila seržanta, pak blýskla očima po ostatních.
"Účastníci zítřejší mise do Outlandu nástup! A Veranis dostal jasný rozkaz od lorda: vyzvednout si tabard," Aerin Windsong se přísně zadívala na kývající se svícen, zpoza kterého se vynořil Veranis zarudlý ve tváři, zachytil ho, aby se nezřítil na osoby u stolu, a pak vycouval pryč z místnosti s rukou zvednutou k salute.
"S dovolením a pomocí lorda Sunhanda byl pro zelenáče v řadách Scryerů připraven na nádvoří krátký výklad o povaze jednotlivých démonů Plamenné legie a způsobů, jak s nimi bojovat," kapitán Brightspear hovořil klidně zvučným hlasem, pak kývl k východu ze síně a sám vykročil první ven.

---

Průběh eventu

Před samotnou misí proběhl na nádvoří výklad kapitána Brightspear o boji proti démonům, čerpající z jeho bohatých zkušeností z minulých válek v Outlandu, kde sloužil pod zástavou Scryerů.
Mladším elfům, kteří dosud nikdy neprošli Temným Portálem, nebylo úplně nejlépe z faktu, že démona je nutné zneškodnit na dálku, pokud možno, a nepustit si ho k tělu... a před některými prostě samotní nemají šanci, pak zbývá jen útěk a pomoc většího oddílu.
Stejně tak je nepotěšil fakt, který se o nejmocnějších z démonů šeptá, že mají moc se vracet, i když jejich fyzickou podobu zničíte v Azerothu či Outlandu.

Falanthirův průvodce po Twisting Netheru:

Úkolem skupiny bylo získání surovin pro tvorbu magických krystalů na posílení obranného vzdušného štítu nad Elrendarskou pevností a také obran Měsíční věže, měli také přinést vzorky krystalů, úlomků a prachu z Netherstorm a Nagrandu pro další magické výzkumy členů Arcana.
Neposledním úkolem byla snaha očistit jméno a čest seržanta Dawnspear a zabránit tak další zbytečné smrti v jeho rodině, jejíž členové se každý na vlastní pěst pustili do honu za Kopím Úsvitu.

Posledním překvapujícím úkolem, který zmínila kapitánka Windsong až po průchodu Temným Portálem jako svou osobní zkoušku, bylo "zakalení" meče Strážce, který dostala při svém povýšení na Bílý plášť. Čepel byla ukována kovářem Eridenem z dobré oceli podle tajného receptu jeho otce, který padl při obraně staré pevnosti... její vnitřní oheň měl zazářit teprve tehdy, až se napije krve mocného démona... a démoni pak pro vždy měli být jejím úhlavním nepřítelem a cílem, proti kterému měla svého pána posílit.



Vzhledem k tomu, že jako místo první nápovědy pochopili horu, která časem dostala jméno Kil'jaedenův trůn, pobídli wyverny a hippogryfy k ní. Kapitán Brightspear rozhodl, že se družina rozdělí a zkusí pátrat ze sedel wyvern po čemkoli, co by na místo nepatřilo - ať už samotné kopí Úsvitu, které mělo podle legendy být z modrého a zlatého kovu, nebo další z právníkových asistentů s nápovědou, truhlice či vzkaz... cokoli. Očekávali sice, že narazí na elementály a démony, které jako by to místo stále přitahovalo... ale ne na scénu, která se jim nabídla.




Mladý elf, některým známý jako Thanael Sunchaser, seržantův bratranec, se přetahoval o zamčenou truhličku s vysokým bílovlasým rytířem smrti, na zčernalé zemi za nimi leželo tělo cizího elfa, oblečeného do uniformy Silvermoonské právní agentury. Příchod družiny přiměl oba elfy zastavit vzájemný boj i provokace, mladý Thanael se ihned přidal na stranu Elrendarských, které poznal podle jejich tabardů.




Rytíř Thanalor se nejen nehodlal podělit o obsah truhličky, který našel, odmítl obvinění z toho, že má prsty ve smrti své sestry, nakonec se snad i zdálo, že byl zprávou o její vraždě zaskočen... a nebo byl na nemrtvého velice dobrým hercem.
Během potyčky, kterou mezi ním a seržantem Dawnspear nedokázal nikdo zastavit, se jim za zády objevili fel elfové, kteří měli, jak jinak, také zájem o jistou truhličku.
Zatímco Thanael a ostatní odráželi jejich útok, stupňující se ve vlnách od portálu, který si otevřeli nedaleko ve svahu, seržant Thanalos a rytíř Thanalor se dál bili spolu.



Po tom, co se zdáli fel elfové stáhnout své síly, nařkl rytíř Thanalor Elrendarské, že je přivedli oni - což byl samosebou nesmysl.
Po dalších urážkách prostě roztrhal pergamen s nápovědou a odešel portálem do Acheru... nebo kam to ti rytíři bez smyslu pro humor chodívají na noc.
Při sbírání útržků byli Elrendarští opět přepadeni fel elfy - nakonec získali jen jejich část, kterou se pokusili poskládat do smysluplných vět ve Falcon Watch, kde jim kapitán Brightspear zajistil nocleh a ošetření.

Thanael Sunchaser zůstal s nimi - zatímco on toužil získat kopí, aby mohl zajistit spokojený život pro sebe a svou milou, seržant Dawnspear si lámal hlavu s tím, kdo je třetí stranou, která má o kopí zájem. A komu by kopí, pokud by ho získal, nejraději narval... a kam.
Pokud rytíř Thanalor nestál za smrtí Fliary Sunchaser... kdo tedy?

Divili se ale všichni.
Fel elfové? Cožpak nějací ještě přežili pád prince Sunstridera na Quel'Danas?
Byli oni tou záhadnou třetí stranou ve hře?
Nebo kolik hráčů ji vlastně hrálo?
A... byl tu ten divný pocit očí v zádech. Jen jako by to nebyl jediný pár...



Thanael tasil dýku od opasku a rozběhl se proti rytíři smrti, který právě mečem vypáčil truhličku, pro niž sem oba přišli. Rytíř se ledově zasmál, vyjmul z ní pergamen a prázdnou truhličku kopl proti přibíhajícímu elfovi. Zasáhl ho tak do holeně a mladý hraničář zaskučel bolestí a zavrávoral:
"Ne, strýčku! Nesmíš získat to kopí! Potřebuji ho, abych si mohl vzít-"
"Služku, slyšel jsem," rytíř si odfrkl a zadíval se do pergamenu, dvouruční meč již jen v jedné ruce.
"Nezasloužíš si ho!" Thanael zaútočil.
"Patří mi právem! Jsem prvorozený a to Kopí bude moje," aniž by vzhlédl od pergamenu, vykryl jeho úder... pak zmačkal pergamen v kovové rukavici a skryl ho za zbroj.
"Jsi mrtvý-"
"To nepopírám, ale také jsem zde první. Kde máš vůbec matku, štěně? Tohle by bylo poprvé, co ses pustil její sukně, ne? A pokud máš námitky, můžeš mne zkusit zastavit," Thanalor se zadíval mládenci posměšně do tváře a sevřel meč obouruč.
Kolem zašuměla křídla hippogryfů a wyvern a na úbočí hory vedle nich se snesla družina v bílých tabardech a pláštích.
"Dost," křikl jeden z nich a seskočil z wyverny, tasil obouručák a rozeběhl se přímo k nim. Byl to seržant Dawnspear a zdál se hněvem bez sebe.
Thanalor se rozhlédl po nově příchozích a velkopansky jim kývl na pozdrav.
Thanael se ohlédl a rozšířil oči, okamžitě zapomněl na nemrtvého strýce a vrhl se proti svému bratranci:
"Vrahu! Zabil jsi mi matku! Vlastní tetu!"
"Vrah stojí za tebou! To on je tu první, zatímco já trčel v base... já ji nezabil!" Thanalos zaváhal a zůstal stát proti rozzuřenému mladíkovi, zatímco se nemrtvý rytíř snažil pochopit situaci.
"Byl jsi sám s jejím tělem v místnosti, kde nebyl nikdo jiný, jestli tohle není důkaz viny-"
"A stráže jako by čekaly za dveřmi a hned poté se mne pokusily zabít v cele. Trochu velká náhoda, ne?!" Thanalos se přes Thanaelovo rameno zadíval na Thanalora.
"Seržante, skloňte zbraně. A vy...mládenče," kapitán Brightspear seskočil ze sedla bílého hippogryfa, "vězte, že ve smrti vaší matky nemá nikdo z nás nejmenší podíl."
Nemrtvý rytíř stál se skloněným mečem na místě a po jeho tváři se pomalu šířil zlý úsměv.
"Uhni, potřebuji si s naším strýčkem něco vyřídit," zavrčel Thanalos na mladého Thanaela, odstrčil ho stranou a vykročil k rytíři.
"Seržante," zopakoval kapitán varovně, ale Thanalos se nezastavil.
"No to je neuvěřitelné! Bastard bez otce by rád rodové jmění?! Jdeš pozdě!"vytáhl zmačkaný pergamen a furiantsky s ním zamával proti Thanalovi. "Chtěl bys tohle? Proč si pro to nedojdeš?"
"Ano, chci ten pergamen - i s tvojí hlavou!" vykřikl Thanalos. "Hodil jsi na mne vraždu a také jsi zaplatil strážným, aby mne zabili!"
"O čem to u Kel-"
"Zabil jsi tetu a hodil jsi to na mne!"
"Fliara to má dooopravdy za sebou?" rytíř vypadal čím dál pobaveněji, ačkoli na chvilku zaznělo v jeho hlase překvapení.
Seržant Thanalos dál neváhal a zaútočil proti rytíři, ten se ale jeho ráně obratně vyhnul.
Od hippogryfů v ten okamžik zaznělo varovné hvízdnutí kapitánky Windsong a Faelin Darksun, který se marně snažil pochopit, oč tu vlastně jde, ukázal na skupinu fel elfů, která se k nim řítila s tasenými zbraněmi.
"Úúúú, společnost! A jaké mají pěkné rohy!"
"Kryjte se!" kapitán Brightspear svolal své lidi do obranného útvaru, zatímco seržant dál útočil na svého strýce. Ten opět ukryl pergamen a začal mu rány vracet plnou silou a obouruč. Thanael váhal jen okamžik - přidal se na stranu většiny, to jest do skupinky Elrendarských.
"Pozvali jste si na jediného rytíře kamarády?" křikl na ně Thanalor. "Krvaví elfové... přesně vaše praktiky: přesila, démoni, fel... a za tohle jsme umírali, jak nechutné!" rozerval několika vzteklými pohyby pergamen na malé kousky a vyhodil je do vzduchu.
Thanael i Avianna bez dechu sledovali padající útržky, a rytíř se rozmáchl a udeřil mečem proti seržantu Thanalovi, aby ho dostal dál od sebe. Vzápětí vyvolal stínový portál, kterým odešel.
"Ti démoni tu nejsou s námi!" bránila se Avianna a střílela jeden šíp za druhým, zatímco seržant vzýval svého oblíbeného Fetha a vyslovil snad všechny existující nadávky orksky, elfsky i trpaslicky, když promáchl prázdný vzduch v místě, kde dosud stál rytíř Thanalor. Zklidnil se až na kapitánův přímý rozkaz.
Faelin měl škodolibou radost ze seznámení se seržantovou rodinou i z toho, že není sám, komu něco uniká.
Právě v tu chvíli dorazila další vlna fel elfů a jejich vůdkyně k sobě magií stáhla některé části pergamenu, zatímco Avianna a ostatní se pokoušeli posbírat je a zároveň přežít.




"Naeli, můj pane," řekla a z posledních sil mu předala zakrvácenou rukou hrst útržků. Síní jejich základny se táhla krvavá stopa od portálu, kterým přišla, až k jeho křeslu, ze kterého se neobtěžoval vstát.
Upřel své zářivě zelené oči na ni a úzké rty mu prohnul úsměv, když si útržky vzal.
"A to je vše? Zklamala jsi mne," řekl jí, zatímco si ji vzala smrt. Zvedl se a vykročil ke svému pracovnímu stolu, na který rozhodil hrst zakrvácených útržků, a pak zamumlal kouzlo obnovy a divinace. Cestou šlápl na její mrtvé tělo, ale patrně to ani nezaznamenal.
"Štěstěno při mně stůj, nechci vsadit vše na sledování těch idiotů, jako posledně," zamumlal a z krve a útržků se před ním v zelené felové záři zvedla vize listiny psané zeleným světlem do vzduchu. Útržky pergamenu se umístily na svá místa v dokumentu a on začal pomalu číst:




Nael Dawnspear se usmál, nad míru spokojen sám se sebou, pak se otočil. Skupinka číhajících vrahů z Shadowblade stála připravena podél stěn jeho síně a očekávala jeho rozkazy.
"Netherstorm."