Eventy u Elrendaru
:: Elrendar Keep forum :: Elrendar
Strana 4 z 4
Strana 4 z 4 • 
1, 2, 3, 4
Re: Eventy u Elrendaru
pro Anonymní Tue Jan 27, 2015 9:44 pm
Kopí Úsvitu IV - Krystalová mezihra a Hledání u Mok'nathal
Ogatix se narovnal od svého mistrovského díla z kamenů, větviček, použitých tub barvy a nevybuchlých výbušnin, které s sebou tahal snad ještě od Kezanu. Zamnul si ručičky a vyrazil za Veranisem a Engiee, aby jim představil své umělecké dílo. Jeho rozzářenou tvář trochu zchladil pohled na Eloyn Brightshore, kterak stojí s hrncem brambor v rukou uprostřed chodby vedoucí ke kuchyni a vraždí pohledem někoho za rohem.
"Dokončil jsem to! Monument padlým hrdinům!" prohlásil hrdě.
"Komu... co... přesně?" optala se tím tónem "mám vůbec chtít znát odpověď?" a zadívala se na něj, pak se zamračila na Eliendira, který vyšel zpoza rohu a při tom si šeptal cosi s Engiee.
"Pomníček pro družinu pohřešovanou v akci! Jsou pryč už tak dlouho a nejsou o nich zprávy! Je na čase je oplakat a převzít kontrolu nad pevností! Oba kapitáni mrtvi, oba seržanti mrtvi, můj mistr Darksun... mrkev!" vyhrnul si rukávy a prokřupal klouby, pak dramaticky zamáčkl pomyslnou slzu.
Eloyn zavřela a otevřela oči, ale goblin, chystající se ovládnout Elrendar, tam stál dál ve své póze ne nepodobné soše v Booty Bay z dob, kdy ještě mívala obě ruce.
"Nebyl bych tak rychlý s pohřbíváním padlých, už jednou se to neosvědčilo," řekl tiše a klidně Ceroth Sunhand, který se náhle objevil v chodbě za zády Eloyn a věnoval jí i goblinovi zamyšlený pohled smaragdových očí. Na rukou nesl spícího synka, pokývl všem tiše na pozdrav a prošel kolem nich ven z chodby do slunečního svitu. Chvíli hleděli beze slova za jeho vlajícím bílým pláštěm.
"Chci oddíl hraničářů a mága, který je dostane bez meškání do Shattrath. A zavolejte mi Catheryn Teleri," řekl lord venku elfovi na stráži, který jen zasalutoval a okamžitě vyrazil plnit rozkaz.
Ogatix stál dál strnule jako socha, jen v jednom oku mu cukal tik.
"Natož s přebíráním vlády nad pevností, když je lord doma," šeptla Eloyn a rychle se i s hrncem ztratila do kuchyně.
Ogatix měl ještě chvilku zelenější barvu, než obvykle, pak ho z jeho strnulosti zachránila škytavka. Otočil se na patě a utíkal zpět ke svému pomníčku.
- Průběh eventu:
Družina, slabší o oba kapitány, ale doplněná seržantovým bratrancem Thanaelem Sunchaserem, se po krátkém odpočinku v Area 52 rozhodla dokončit misi, než se pokusí spojit v Shattrath s kapitánkou Windsong, od které zatím nebyly zprávy.
Podle map a kompasu, který měli k dispozici, nakonec našli Celestial Ridge, na východ od poničené manaforge Ultris a Stormspire... a již z dálky je překvapilo, že slyší hádku v thalassian, navíc dva povědomé hlasy.
Podařilo se jim mezi trsy magických krystalů přistát na doslech a tak, aby na sebe nepoštvali místní draky, ale museli se párkrát štípnout, aby uvěřili tomu, co vidí: další z mistrů Arcana Elrendar Keep, Isiel Snowdawn, se dohadovala s osobou, jejíž hlas zněl jako Zirael Hawke, ale ona sama ji nepřipomínala ani v nejmenším.
Netherdrak Suraku, urozená elfka a lidský muž, kteří skupinu v provizorním tábořišti doplňovali, sledovali střídavě jednu i druhou hádající se osobu a pomalu si zacpávali uši.
Přítomnost Isiel i Hawke na místě jim byla osvětlena záhy: Zirael Hawke údajně družinu kapitána Brightspear sledovala již od Temného Portálu, stejně tak ty, co jim byli v patách - skupinu elfů v temných kápích, Valendise Kaer'Menan a fel-blood elfy, kteří se na ně přilepili ve Falcon Watch.
Nad Zangarmarshem si pak jejich sledovatelů všiml i kapitán Brightspear, když se trochu zdržel - a zkusil je odlákat od družiny riskantním letem mezi hroty hraničních hor Blade's Edge, kaňonem Zubatého Ostří na severozápad, tedy jiným směrem, než letěli ostatní do Netherstorm.
Podle slov Hawke byl sestřelen zlým kouzlem za letu, což viděla z obrovské dálky, a když i se svým drakem přistála na místě, nenalezla nic - ani stopu po kapitánovi či jeho hippogryfovi, jen krev a těla několika elfů v kápích, které si spojovala s kultem, co šel kdysi pro Eloyn.
Rozhodla se vyžádat si pomoc od Scryerů v Shattrath a ihned poté vyhledat družinu vedenou kapitánkou - ale byla ve městě zastavena Isiel Snowdawn, která se rozhodla ve svém volnu zkoumat zdroje krystalů pro obrany pevnosti na vlastní pěst.
Jakožto vyšší šarže ihned Hawke zaměstnala svým doprovodem a popsáním celé situace... i nalezením zbytku družiny. Když už skončily v Netherstorm, rozhodla se vyjednat na Celestial Ridge možnost odběru vzorků krystalů.
Na seržantce Ryzal tedy bylo rozhodnout, jakým směrem se družina vydá dál: na dohodnuté setkání s kapitánkou Windsong, kterou v Shattrath Isiel ani Hawke nezahlédly, do pevnosti pro posily, nebo po stopách kapitána Brightspear?
A jistě, seržant Dawnspear a Thanael Sunchaser ze všeho nejvíce chtěli najít legendární Kopí Úsvitu, i když každý z trochu jiných pohnutek.
Zatímco pro mágyni byly prioritou krystaly, nabídla jim pomoci s tím, že tuto část mise vezme na sebe včetně jejich dopravy do pevnosti - a pomůže družině portálem do Shattrath, pokud si tak budou přát.
Faelin a Eyra oproti tomu chtěli jako první vyřešit osud kapitána Brightspear... a nejasnosti týkající se nyní i kapitánky Windsong a toho, kam ji mohlo dovést její pátrání po něm.
Jak pochopili, tajemná elfka a její lidský společník toho věděli mnoho nejen o Netherstorm a povaze krystalů na Celestial Ridge - ale i o tom, že o ty samé krystaly má zájem nedaleká skupina ethereálů, která nespolupracuje s Konsorciem, ale s někým jiným, kdo prý pohyby Elrendarských po oblasti velice pozorně sleduje také.
Společně s Isiel pak dokázali rozluštit Thanalovu hádanku - prohlásili, že popis místa i Gorgronda by odpovídal Blade's Edge Mountains, nejlépe nějakému místu, kde se vyskytují, či vyskytovali gronnové - a ne ledajací, přímo sedm synů Gruula, Zabijáka Draků.
Po vyslovení slova gronn přešla Faelina i poslední dobrá nálada a on i seržant Thanalos se dali do hádky, kterou přerušil až útok ethereálů na skupinu i dva tábořící cizince.
Po boji, během nějž byl zraněn jeden z místních draků, ale péče o něj jim získala náklonnost tajemné cizí elfky, rozhodla seržantka, že Isiel Snowdawn dořeší získání a přenos krystalů do pevnosti, zatímco ona a družina se pokusí spojit s kapitánkou Windsong v Shattrath. Sám vděčný zachráněný nether drak daroval seržantce Eyře vlastní dar, o kterém ovšem ostatním nic bližšího neřekla.
Ukončila tak další hádky mezi Thanalem a Faelinem a jako první odešla portálem do Města Světla, který pro ně Isiel otevřela.
Po průchodu do města si konečně všimli, že kohosi postrádají... a že ten kdosi patrně zmizel ještě před útokem ethereálů: Thanael Sunchaser, seržantův bratranec.
Thanalos byl vzteky bez sebe tím, že cestou přes Shattrath ztrácí čas - byl už ochoten uvěřit i tomu, že to byl jeho bratranec, kdo na ně nachystal past ve věži... nebo i tomu, že to byl on, kdo zabil svou vlastní matku, Fliaru Sunchaser, a hodil to na něj.
Být první na místě určeném poslední hádankou viděl jako jedinou možnost, jak ještě očistit své jméno - a zjistit, kdo byl tedy opravdovým vrahem.
Faelin jeho nadšení pro rodinné dědictví a touhu po spravedlnosti nesdílel - podporoval seržantku v tom, aby se dál prioritně řešil osud zmizelých kapitánů.
V Shattrath se tedy rozdělili - zatímco Eyra, Avianna a Faelin se šli ptát a odpočinout si ke Scryerům, Hawke se vydala do Dolního Města, na místo, kde se obvykle vědělo i to, co se vědět nemělo: do taverny Na konci světa.
Po krátkém odpočinku se všichni opět sešli na Terase světel - překvapeni Catheryn Teleri, Kieranem Moonwolfem a skupinou farstriderů v bílých tabardech pevnosti, které prý na vyžádání kapitánky Windsong předchozího dne vyslal na pomoc lord Sunhand.
Do rukou seržantky se také dostal kapitánčin vzkaz.
"Seržantko Eyro,
vracela jsem se po naší stopě až do Zangarmarsh, ale po kapitánovi Brightspear nejsou nikde stopy. Druidé v Zangarmarsh mi ovšem sdělili, že jsme byli sledováni hned několika osobami a kapitán se některé z nich pokusil odlákat do Blade's Edge na druhou stranu, než jsme letěli my. Také jsem od nich dostala vzkaz od Hawke, že se s vámi pokusí spojit a že informovala scryery v Shattrath.
Momentálně jsem "hostem" u kmene Mok'Nathal v Blade's Edge - za doručení tohoto dopisu jsem jim musela zaplatit prací, kterou po mně chtěli. Zdá se ale, že mají informace o kapitánovi, minimálně jsem u nich našla část jeho zbroje - jsou ale velice nesdílní a nevěří mi, dokud nesplním jejich zkoušku.
Jejich velitel Leoroxx (půlogr-půlork s velikým červeným rysem, jaké znáte z Eversong) mi slíbil prozradit více, pokud dokážu, že jsem toho hodna, proto zde podstupuji jejich testy a zároveň při jejich plnění prohledávám možnou trasu, kudy mohl letět kapitán.
Po kapitánově hippogryfovi ani po něm samotném nebyla památka u Alianční základny na západě, ani u orkské pevnosti ve středu území - vše na jihu jsem již prohledala, budu pokračovat na sever od pevnosti Thunderlord.
Žádám vaši pomoc, pokud dostanete tento vzkaz - ve více osobách se hledá lépe. Postarejte se o své zraněné, dokončete misi týkající se krystalů a pošlete mi, koho můžete uvolnit.
Pokud nebudu přímo v osadě Mok'Nathal, měli by o mně mít informace - jejich "testy" se totiž sestávají z lovu silných příšer a zvířat v oblasti. Budou vědět, kam jsem který den vyrazila.
Slunce dej Falanthirovi dost sil a vytrvalosti... a nám naději ho najít.
Kapitánka Aerin Windsong"
Dostali typ na místo, kde je vesnice Mok'Nathal - ale i varování, že tamní společenství je velice uzavřené a k cizincům nedůvěřivé, aby se raději optali na cestu a doporučení jednoho z nich, který spolupracuje s Hordou - Rexxara z pevnosti Thunderlord.
Během rozhovoru s ním pak i ti nejvyšší z nich pocítili, jaké je "připadat si malý". Stejně tak jeho "medvídek" způsobil hned několika z nich mrazení v zádech.
Konečně pak nalezli ukrytou ves Mok'Nathal nad útesem na pokraji prázdnoty Netheru.
Již jejich přílet byl dramatičtější, než čekali - při pohledu na netherdraka, který nesli Hawke a Thanala, začaly hlídky Mok'Nathal střílet. Hawke se ze sedla poroučela první, seržant pak draka navedl stranou mezi stromy a nechal ho se ukrýt. Patrně čirou náhodou pak srazil stranou Faelina, když na cestě u osady za jízlivých poznámek Catheryn sbíral ze země zraněnou farstriderku.
Po chvilce dohadování s hlídkami a objasňování toho, že přichází jako přátelé a s prosbou o radu, byli nakonec do osady vpuštěni... a záhy pochopili, proč ona střelba.
Na kůlu před jednou z budov byla nabodnuta hlava dospělé samice éterického draka, ze které ještě stále kapala krev.
Vyjednávání s Leoroxxem, jehož rys byl snad větší, než kůň, se ujala sama Eyra, zatímco ostatní přijali nabídku Mok'Nathal doplnit si zásoby pitné vody, které bylo v celé hornaté oblasti pramálo.
Leoroxx podle jejich tabardů uznal, že patří k elfce, která jim již dokázala, že si zaslouží jejich pomoc - ulovila pro ně několik silných tvorů, kteří sužovali oblast, i matriarchu přemnožených netherdraků, ale po svém posledním testu se nedostavila vyzvednout si odměnu.
Souhlasil i s tím, že jim odměnu pro ni nechá, včetně příběhu, který k ní patří, i když pochyboval o tom, že zelenáči jako oni dokáží vzkaz ve zdraví doručit.
Tím vzkazem byl jeden z nárameníků, ve kterém poznali část zbroje kapitána Falanthira, i informace o tom, že tyto věci prodávali ethereálové u Bashir's landing. Také vzkaz pro kapitánku Windsong, že i když v ní je duch lovce, ještě zdaleka netuší, co znamená být Mok'Nathal, a pokud přežije, má se někdy vrátit pro další lekci.
Leoroxx poradil i Thanalovi, který přes sílící Catheryniny posměšky poukázal na to, že místo, kde se patrně ukrývá kopí, je cestou ktomu, kde Mok'Nathal získali kapitánovu zbroj.
Seržantka Ryzal, čím dál unavenější z neustálého popichování mezi ním, Catheryn a Faelinem, nakázala odlet k ethereálům.
"Naberte si vodu a utíkejte za vaší velitelkou, štěňata, a buďte opatrní, tam na venku číhá velký svět," odfrknul si Leoroxx. Pak poklekl vedle svého ryse Tethika a začal ho škrabat za ušima. Velká kočka si olízla tesáky a upřela jantarově zářící oči na skupinku elfů, jako by přemýšlela, který z nich je slabší kus.
Catheryn se netvářila spokojeně - opět byli v místě, kde její kapsy plné zlata neznamenaly nic. Faelin kývl, posbíral měchy na vodu a odešel je doplnit i ostatním, zatímco Eyra se otočila na družinu. Moonwolf si připadal jako Gulliver na cestách a neustále se stavěl na špičky a dělal se větší. Skoro u toho zapomněl popíjet rum. Mok'Nathal byli zatraceně vysocí!
"Ještě bych se potřeboval na něco zeptat," ozval se Thanalos Dawnspear směle a přistoupil blíž k obrovi.
"Mok'Nathal si ale povídá jen s lovci. Ne se štěňaty," opáčil Leoroxx a narovnal se v celé své výši.
"Jsem také lovec. Povídal jsi, že nic neprodáváte a nic nemáte, jen čest. A ta moje závisí na tom, jestli najdu ten oltář v hlubinách a syna Gorgoronda. Znáte takové místo? Je to někde tady?"
"Hovoříš rychle a mnoho, jako když prší v Zangarmarsh," Leoroxx se plácl do stehen a dal se do smíchu, "za lovce mluví činy, ne slova."
"Proto nejsem dobrý řečník," usmál se Thanalos a Avianna ho hned podržela:
"On to odděluje, věčně hodně kecá a při lovu pak mlčí."
Catheryn provrátila oči a žalobně se zadívala na Eyru:
"Myslela jsem, že už odcházíme," zavrčela.
Seržantka se zadívala na ni, pak na Thanala, který čekal, ale když kývla, opět se otočil k Leoroxxovi. Catheryn něco si založila ruce na prsou a zasyčela:
"Zdržujeme se zbytečně..."
Faelin se vrátil s měchy plnými vody a rozdělil je družině, pak se zadíval na Leoroxxe a seržanta, který od opasku vytáhl zmačkaný pergamen a ještě zmačkanější mapu.
"Čest deště ze Zangarmarsh je v hrožení?" chechtal se Leoroxx dál, "podívej, pískle: Gorgrond byl obr, z jehož kostí je naše země a jehož krev tavíme do našich zbraní. Kopím je každá skála, kam se podíváš. Co tam máš dál?"
Catheryn začala ostentativně zívat, Hawke na ni jen pohlédla, pak zakroutila hlavou a tiše promluvila:
"Zkusím najít Suraku, počkáme na vás mimo dohled vesnice... a prosím... prosím! Nikdo mu neříkejte, kdo zabil tu matriarchu netherdraků. Nikdy," otočila se k odchodu po krátkém zasalutování seržantce a Catheryn opět sykla:
"Jasně... jdi si..."
Thanalos přelétl očima pergamen, pak se zadíval na seržantku a ta jen mlčky kývla, začal tedy pomalu číst, jako by nenáviděl každé jedno slovo a každou slabiku toho textu:
"Jsem jeden ze sedmi synů, pro jednoho král a pro druhého bůh.
V mých žilách proudí krev Gorgronda,
mé oko se upírá na černého barona se smuteční hřívou.
Chceš-li mne najít, musíš tančit na ostří meče i na hrotu kopí.
I tak rozdrtím tvou duši, pokud zkusíš rušit můj oltář v hlubině,
kterou obývají raptoři se žhnoucíma očima...," dočetl a zadíval se na Leoroxxe, zatímco se Catheryn sama pro sebe zle pochechtávala a Eyra pomalinku zatínala a rozevírala pěsti.
Leoroxx se mračil, ale vydržel celou dobu mlčet, pak jen kývl hlavou:
"Na severozápad od nás je kaňon plný raptorů s očima jako plamen, Daggermaw. Tu roklinu ovládají obři."
"A je tam nějaký oltář?" Thanalos zatajil dech.
"Je jich hned několik, u jednoho z nich ogři uctívali Sculloca, Drtitele duší, jednoho ze sedmi synů Gronna. Ale dlouho jsme o něm neslyšeli."
"Pak budu doufat, že Thanael neměl štěstí, aby hned narazil na ten správný," zavrčel Thanalos a ohlédl se na seržantku.
Leoroxxův hlas ho ještě zastavil v půlce kroku.
"Černému baronovi se vyhněte. Stejně vás ogři rozšlapou, než vůbec narazíte na překupníky z Bashir's Landing. Ale kdybyste náhodou přežili, stavte se pro lekci lovu, štěňata," znovu se dal do smíchu a začal drbat ryse.
Thanalos mu kývl na pozdrav a zadíval se na Eyru:
"Myslím, že každý máme, co jsme chtěli, seržantko."
"Máme? Vidíš tu někde kapitána a kapitánku?" odvětila rozhněvaně a smutně.
"Ne, ale víme, že jsou naživu," namítl, "snad věříme, že by se o sebe dokázali postarat..."
"Bashir's landing!" Eyra zabodla prst do mapy, kterou držel. "A nezkoušej cestou zdržovat s oltářem a Kopím Úsvitu."
Anonymní- Anonymní
Kopí Úsvitu V - Gruulův syn
pro Anonymní Thu Jan 29, 2015 3:59 pm
Kopí Úsvitu V - Gruulův syn
Zirael upírala oči na linii obzoru rýsující se nad ježatými bodci skal, které daly jméno celé okolní krajině. Dračí páteř.
Tam, na sever od nich, někde nahoře na té plošině, mělo být Bashir's Landing a poslední stopa po kapitánovi Brightspear... i kapitánce Windsong.
Zleva ji oslepovalo zapadající slunce, které již bylo téměř za obzorem. Thanalos Dawnspear seděl za ní v sedle Suraku a kontroloval střelku kompasu, nakloněn trochu stranou a dolů... měla zvláštní pocit, že od Netherstorm se ta střelka zasekla na jediném směru, o čemž zapomněl seržantce říci, ale on vždy míval plán. Nebo to tak říkal.
Náhle se natáhl kolem ní, převzal kontrolu nad drakovými otěžemi a ostrým úderem patou do slabin poslal Suraku dolů k zemi, střemhlav do kaňonu, jako by si byl jist, že je dokáže nesetřást a nezabít. Ze rtů jí vyklouzlo sprosté slovo, než jí do úst vlétly vlastní vlasy a zatmělo se jí před očima.
Přistáli měkce a tiše a Thanalos okamžitě seskočil ze sedla, v levé ruce obouručák a naznačil jí, ať je potichu. Zašumělo peří a tu chvíli se přímo před něj na hippogryfovi snesla rozčílená seržantka Eyra, za jeho záda pak Faelinova a Aviannina wyverna, i Catheryn na svém platýzovi, totiž rejnokovi. Moonwolf jediný si nevšiml změny směru a pokračoval někam dál za sluncem, v jedné ruce láhev rumu.
"Seržante?!" Eyra se s přísným pohledem dožadovala vysvětlení a Catheryn jako by byla jejím stínem. Napodobovala její pohyby, výraz i náladu a vraždila očima rusovlasého elfa.
"Oltář," řekl tiše a vážně, "a jsou u něj nějací elfi," kývl hlavou k místu, kde se kaňon stáčel za skálu, a kam odsud nebylo vidět.
Došlo jim to... kolem se válely mrtvoly raptorů Daggermaw i ogrů, popálené ohněm či zkroucené a páchnoucí felem. Černokněžníci?
Eyra sevřela rty a seskočila ze sedla, Faelin ale namítl:
"Ale no tak, prosím, doopravdy budeme ztrácet čas kvůli tomu kopí a dobrému jménu někoho, kdo si ani nezaslouží nosit tabard?"
Thanalos tentokrát kupodivu nevyletěl vzteky, jen na elfa upřel oči.
"Je to zatraceně blízko Bashir's landing. I kdyby neměli kapitána, ať je to kdokoli, nechci je mít v zádech," zadíval se na seržantku a ta kývla:
"A ještě stále tu velím já."
Nechali zvířata v úkrytu a přitiskli se ke skalní stěně, pak co nejtišeji vykročili kaňonem k oltáři.
- Setkání s mrtvou:
Nečekané přistání na dně kaňonu družinu postavilo tváří v tvář pravdě o původci všech potíží týkajících se dědictví Dawnspearů po staré lady Nimoe, kterou někteří možná tušili a předpokládali, jiní jí čelili s bradami až na tabardech.
Přímo u děsivého oltáře v hlubinách se hádali elf a elfka, kteří ale neměli nic společného se zmizením kapitána Brightspear, jak se ukázalo.
Mladý, rusovlasý elf jim byl již dobře znám: byl to farstrider Thanael Sunchaser, seržantův bratranec, který s nimi procestoval část Outlandu a nakonec záhadně zmizel před útokem ethereálů v Netherstorm.
Elfka s černými vlasy se ukázala být dobře zamaskovanou Fliarou Sunchaser, za jejíž smrt byl seržant Dawnspear v Silvermoon původně zadržen.
Chvilku zvažovali, jestli Thanael o jejím podvodu se sehranou smrtí a záhadně zmizelým tělem věděl, ale i na tu dálku začalo být jasné, že ona dáma podfoukla dokonce i vlastního synka... a hodlala v tom pokračovat.
Zdálo se, že Thanaela držela za magickou bariérou, ze které se nedokázal vysvobodit, a nahlas mu nadávala, že se do toho celého neměl plést a nechat ji a Narase, aby získali kopí a ona mohla vládnout rodu Dawnspear a najít mu vhodnější nevěstu, než nějakou služku.
Thanael patrně tušil, kdo je onen Naras, a snažil se matku přesvědčit, že ji jen využívá - ať už byla řeč o komkoli, třetího elfa či jinou osobu zde neviděli.
Zavrhli Aviannin krvežíznivý návrh zastřelit Fliaru Sunchaser ze zálohy a vrátit rytířům jen její mrtvé tělo, seržant totiž potřeboval její svědectví u soudu.
Po potvrzení domněnky, že je dotyčná falešnice schopným černokněžníkem, který ošálil i vyšetřující důstojníky z řad krvavých rytířů, a že je jí zapotřebí zajmout živou a s Thanaelem Sunchaserem promluvit o tom, jaká byla jeho role v celé situaci, seržantka Eyra rozhodla, že zkusí prvně s oběma elfy promluvit, než se vrhnout rovnou do boje.
Jako by vyjednávání s psychopaty kdy mělo smysl...
Vystoupili ze svého úkrytu ve chvíli, kdy Thanael zděšeně obvinil svou matku ze smrti své babičky, lady Nimoe Dawnspear, a dal se do pláče, zatímco ona mu s vítězným úsměvem oznámila, že ten její "Naras" už šel pro Kopí a stará paní že už jí zacláněla dlouho.
Seržantka Ryzal šeptem rozkázala zabíjet jen v nejnutnějším případě, raději brát zajatce a znemožnit Fliaře kouzlení... vyjednávání svěřila Thanalovi, protože se jednalo o jeho záležitost, ale seržant po příchodu k dvojici jen zatnul pěsti a nedokázal ze sebe vydat hlásku, tak se slova ujala Hawke.
Po tradičních urážkách stran seržantovy tety o bastardech a děvkách, je Thanael, obklopený magickou stěnou tvořenou stíny, stačil varovat, že Fliara a Naras něco připravovali, když je u toho vyrušil, a vzápětí ho jeho matka umlčela dalším kouzlem. Thanael dál ukazoval bez hlasu k oltáři za jejich zády, kde se krom rudého magického krystalu začal zvětšovat sférický útvar tvořený snad čistým felem, ale oni se dál soustředili na jeho matku.
Na otázku, kdo je onen záhadný pan Naras a kde by ho našli, se jim podvodnice uráčila odpovědět, že se jedná o jednoho z asistentů Silvermoonské Právní, se kterým má již nějakou dobu poměr.
Skládanka konečně zapadla do sebe.
Pokud právník zradil tajemství umírajícího klienta a jeho závěti a prozradil všechny nápovědy předem své milence, měla dost času nachystat pasti na každého, kdo by se pro Kopí odvážil vydat a uspěl při jejich nalezení... i na vymyšlení plánu se sehráním vlastní smrti, který měl všechny ostatní zdržet na Falconwing a dát jí tak den náskok. Ona a Naras získali dost času umlčet ostatní nositele nápovědy, vyslané do Outlandu, a připravit i magickou léčku ve věži... a od začátku věděla, kde Kopí Úsvitu skutečně je.
Seržant Thanalos se zdál stále neschopný jednat, zíral na Fliaru... a Hawke družinu nenápadně upozornila na fakt, že pokud se proradný Naras pohybuje někde kolem, může jim vpadnout do zad.
Fliara se zdála jistá svým úspěchem a vysvětlila jim, že obehrála i vlastního syna.
Thanael Sunchaser byl totiž příliš po svém nebožtíku otci, aby byl použitelný pro její plány: spravedlivý, odvážný, ale úplně blbý.
Hawke se podivovala jen tomu, zda podvodnici nechají doopravdy dokončit celou její záporáckou řeč, stranou stále sledovala seržantku, jako by čekala povel k akci.
Faelin si poupravil čisté roucho, které získal od scryerských spojenců v Shattrath, a s výrazem profesionálního hráče pokru zaujal postoj naznačující, že jest silným magistrem, odpočatým a nevyčerpaným předchozími bitkami a cestováním, který takovou nějakou černokněžnici zvládne jedním malíčkem.
Tomu umění se říká bluff, děti, a Mistr Darksun v něm prý bude poskytovat soukromé hodiny na vyžádání v pevnosti.
Fliara poznamenala, že byla velká škoda, že nezemřeli již ve věži v Kirin'Var, protože by se tento krásný večer jinak obešel bez dalšího krveprolití, pak ladným pomalým krokem přešla k zvětšujícímu se felovému orbu, aby je seznámila s malým překvapením, které pro ně nachystala jako dobrá hostitelka.
Avianna si právě tento okamžik vybrala na pokus nalákat mladého Thanaela na stranu elrendarských předvedením svého výstřihu, žel elf byl příliš zaujat sledováním své pološílené matky.
Fliara Sunchaser soustředila ve svých rukou magickou energii, vyslala ji k felovému útvaru a během okamžiku otevřela portál do "zvěřince", který pro ně s takovou láskou připravila.
Ačkoli se ji pokusili zasáhnout do rukou a přerušit jí sesílání kouzla, z portálu vyskákala skupina felhoundů, kteří se přikrčili a pomalu blížili - Faelinovi se podařilo omráčit Fliaru ohnivou koulí, kterou nechal explodovat kousek od ní, ale portál to neuzavřelo. Avianna pochopila posunky uvězněného Thanaela a rozbila rudý krystal na oltáři, takže se k nim v nastávajícím boji s démonickými psy mladý hraničář bez váhání přidal.
Faelin, ač u konce sil, byl družinou jako jediný kompetentní opakovaně vyzýván, aby zkusil felový portál nějak uzavřít, pročež aktivoval ohnivý krystal ve svém meči a vrhl se za řady felhoundů přímo k jejich zdroji ve stylu rytířů Jedi.
Na dobro jim zmizel z dohledu, jisté bylo jen to, že když - poslušni výcviku a rad kapitána Brightspear - porazili příliv démonických psů a věřili, že si konečně oddechnou, na místě, kde doufali spatřit Faelina, se objevila další smečka. Sukuby.
Faelin musel být naživu, protože někde za září portálu viděli jeho stínový štít a slyšeli varování před nechtěnou erekcí, mířené na oba mužské členy družiny, bojující se sukubami.
Hawke se boje neúčastnila, s důkladností a zlomyslností sobě vlastní spoutala paní Sunchaser a přímo z Fliařiných punčoch vytvořila roubík, kterým černokněžnici umlčela.
Vábení sukub, aby se napadli navzájem, odolala družina se ctí, jenže ještě nebyl všemu konec. Faelinovi z úsilí uzavřít portál naběhla na čele tepající žilka, portál se sice začal zmenšovat... jenže jím stačilo projít cosi většího, temnějšího a zlověstnějšího.
Faelin na ně zavolal, že bytost stínu není démonem, ale síla světla na ni účinkuje stejně, pak se portál konečně zhroutil sám do sebe a jim zbývalo poslední: porazit obrovského voidwalkera, což nakonec za pomoci Faelinovy magie, zbraní obou seržantů a Catherynina světla dokázali.
Bylo po boji.
Domnělá mrtvola a pachatelka mnoha zla ležela spoutaná pár kroků od nich, její syn se s mnohoznačným výrazem díval střídavě na ni a na svého bratrance, kterého donedávna pokládal za vraha.
Eyra si oddechla a opřela se o oltář, zdálo se, že věci dopadly v jejich prospěch.
Hawke ale nikdy neuměla držet pusu. Když se optala, co udělají s právníkem Narasem, který patrně pobíhá někde kaňonem, Thanael Sunchaser se náhle otočil na patě a rozběhl se do skal někam na jih od nich, jak nejrychleji uměl.
Seržant Thanalos ho zkusil zavolat zpět, pak poznamenal cosi o Fethovi, blbém Kopí a blbé rodině... a vyrazil za ním.
- Kopí Úsvitu:
Eyra sice chvilku vypadala, že za seržantem snad hodí dýku, pak ale nakázala vzít wyverny a naložit paní Sunchaser na Suraku a zkusit ty dva blázny dostihnout.
Avianna pokračovala v krvežíznivých nápadech na to, že by Suraku snad cestou mohl paní Sunchaser odhryznout několik částí nepodstatných pro život, ale drak se vyjádřil tiše na hraničářčinu adresu nějakým sykotem, který Hawke odmítla překládat a Eyra jen pokývala, že také nejí nezdravé jídlo.
Cesta kaňonem na jih byla ještě pochmurnější, než scenérie u Scullocova oltáře: leželi zde Daggermaw raptoři i ogři, roztrhaní na kusy, nabodaní na skalních hrotech, rozdupaní, s utrhanýma končetinama a vyhřezlými střevy... písek na dně kaňonu byl zalit nezaschlou krví a po Thanaelovi ani stopa.
Seržant Thanalos se zůstal stát u zúženého místa uzavřeného skalní branou zdobenou zástavami ogrů a znovu hlasitě zavolal svého bratrance, ať se zastaví... náhle se zarazil a učinil krok zpět, oči stále fixované na cosi daleko vepředu.
Když zaslechl, že za ním přistáli, otočil se, oči široce rozevřené:
"Pryč!" vykřikl a rozmáchl se rukama, až se jejich wyverny a hippogryf vznesly zpět do vzduchu, jen Suraku na něj dál paličatě zíral, v sedle rozčílenou Hawke a spoutanou paní Sunchaser.
"Co prosím? A kde je Thanael?" optala se Zirael s nakrčeným obočím.
"Pryč!" zopakoval a tasil obouručák. "Běží sem gronn!"
Hawke se zadívala dál do hlubin kaňonu přes seržantovo rameno, pak opět na něj, krve by se v ní nedořezal. Pootočila draka a natáhla ruku.
"Pospěš, nasedni, zatraceně!" vykřikla zoufale a seržant ignoroval její ruku a otočil se zpět k jihu.
Suraku znejistěl, jak se země pod jeho drápy začala otřásat a stěny kaňonu k nim blíže nesly ozvěnu gronního řevu.
Kolos se nezadržitelně blížil, své jediné oko podlité krví upřené na cokoli, co se pohnulo - a teď tedy na družinu poletující kolem skalní brány i na dvojici, která stále ještě váhala dole pod ní.
Odhodil proti skalní stěně tělo ve farstriderské uniformě, které držel v tlapě, zrychlil a řval:
"Další ušatí červi! Já zabít! Zničit! Rozdupat!"
"Někde tu je Thanael, nemohu ho tu nechat," pronesl Thanalos tiše a dál pozoroval gronna, "bylo by to, jako bych ho zabil..."
Suraku se vznesl kousek nad zem, jako by seržanta chtěl popadnout drápy sám, Hawke vykřikla a nakláněla se a dál podávala svou ruku.
"Thanale, ty idiote, musíš mít plán, nemůžeš se mu postavit do cesty! Poleť, dokud je čas!" snažila se naklonit a vzít ho za plášť. Gronn za běhu popadl první větší kámen a mrštil ho jejich směrem.
Zatímco Thanalos dokázal letící skále uhnout, Suraku měl složitější manévrování - rána ho srazila stranou k zemi a shodila z něj obě elfky. Seržant se s křikem a taseným mečem vrhl gronnovi naproti, naprosto směšně maličký.
Teprve v tu chvíli se družina probrala z šoku... a pochopila, co způsobilo gronnovu zuřivost.
Z hrbu na zádech mu trčelo modrozlaté starodávné kopí, zaražené dost hluboko na to, aby mu působilo nesnesitelná muka, ale málo na to, aby ho zabilo.
"Odlákejte ho!" křikla Eyra a navedla hippogryfa gronnovi na hlavu, Avianna ji napodobila a Catheryn popadla od sedla své kopí. Faelin s wyvernou utrhl jeden z praporců ze stožáru u brány a pokusil se jím gronna oslepit.
Suraku se převalil z boku, zvedl se na nohy a otřepal se, očima hledal svou paní.
Hawke, pokrytá rudým prachem, vláčela spoutanou Fliaru Sunchaser za jeden z balvanů na kraji kaňonu, kde ji nechala a nakázala drakovi opět se vznést do vzduchu a držet se stranou, pak chvilku popadala dech, než tasila čepele a vyrazila seržantovi na pomoc.
Thanalos proběhl pod gronnovýma nohama a dobře mířenou ranou ho zkusil seknout po vazech pod koleny, ale obrova kůže byla jako kámen.
Gronn máchal prackami kolem své hlavy a zmařil tak oba pokusy ho zaslepit svržením ogřího praporce a srazil Faelina Darksun i s jeho wyvernou stranou proti skále.
Catheryn Teleri po obrovi hodila své kopí, ale gronn ho dokázal odmrštit stranou.
Thanalos se pokusil vylézt po jeho noze a dosáhnout tak na zabodnuté kopí, ale byl odhozen, dopadl na záda a s vyraženým dechem chvíli sledoval Aviannu, která se ze sedla wyverny vrhla dolů na gronnův hřbet, zůstala viset na Kopí Úsvitu a kopala nožičkami ve vzduchu za šíleného jekotu.
Thanalos se omámeně zvedl do sedu a rozkašlal se:
"To kopí! Hoď mi ho, nebo jsme všichni mrtví!" zařval na hraničářku, ta ale místo pokusu kopí vyrvat spustila litanii o tom, že má co dělat, aby se udržela.
Gronn se pokusil ji setřást i otřít o skalní stěnu, zatímco mu Eyra a Hawke zkoušely dotírat na nohy svými krátkými čepelemi. Prorazit jeho kůži ale bylo zatraceně těžké, nebo dosáhnout na zranitelnější místo.
Obě co chvíli končily odhozené stranou, až se jim zatmělo před očima a kosti praskaly.
Avianna sebrala všechny síly a odvahu a zapřela se nohama o kůži na zádech monstra, zkusila co nejprudčeji škubnout kopím, ale gronn zařval, a její nohy opět podklouzly.
Thanalos odhodil obouručák, tasil dýky a zopakoval svůj pokus vylézt po tělu obra nahoru - tentokrát o dost brutálněji a účelněji.
Catheryn seskočila z rejnoka, našla u skály své kopí a zkusila ho tentokrát zabodnout do nohy obra zblízka.
Hawke se po posledním letu ke skále jen přetočila, rozložila svou malinkou kuši a zatajila dech, když mířila na obrovo oko.
Gronn ji zaregistroval, udeřil pěstmi do země, až se zachvěla a zvedl další kámen, prudce se otočil a Avianna tak odlétla od jeho těla kamsi daleko dozadu a už se nezvedla.
Thanalos konečně dosáhl na kopí ve hřbetě tvora, Hawke vystřelila a drobná střela pronikla do obří bulvy.
Stěny kaňonu se otřásly gronním řevem, jak z jeho masa Thanalos tahal kopí, zapřený nohama o jeho ramena, a na místo, kde před chvilkou ležela Hawke, dopadl obrovský balvan a roztříštil se. Hlas gronna se smísil s výkřikem seržanta, ve kterém zněla směs hněvu a zoufalství.
Catheryn a Eyra tančily mezi obrovýma nohama ve snaze nenechat se zašlápnout a Hawke se vynořila u skalní brány, kam se dokutálela a doklouzala ihned po svém výstřelu.
"Suraku! Zaútoč na hlavu!" máchla jednou čepelí ke gronnovi a očima hledala draka na obloze.
Seržant Thanalos seskočil z gronnových zad se zakrváceným kopím v ruce, gronn, oslepený a již dost vyčerpaný, se po něm malátně ohnal a Eyra se rozeběhla zkontrolovat Aviannu, zda žije a odtáhnout ji stranou z místa boje.
Thanalos a Catheryn znovu současně zaútočili, zatímco se Suraku snesl z oblohy jako blesk a drápy napřed obrovi přistál přímo v obličeji a tím ho převrátil na záda...
Obr padal přesně tam, kde zrovna lapali po dechu Thanalos a Catheryn.
Seržant se jen rozkročil a zvedl proti padající hoře svalů kopí a Hawke zoufale vykřikla ve své obvyklé jadrné orkštině:
"Néé! Ty gronní matko všech ogřích zmr-šmejdů!"
Gronn při svém pádu ještě stačil máchnout drápy tak, že se postavy kolem něj rozlétly jako poražené kuželky či rozbité hračky... pak dopadl a ze stěn kaňonu se uvolnilo několik obrovských balvanů a bodců, které dokonaly jeho zkázu a zasypaly vše tam dole.
Usazující se prach odhalil Eyru a Hawke, jak kolem kolosálního těla hledají padlé, jedna bledá jako smrt, dusící se prachem a s vyděšenýma očima, druhá se stopami slz a krve na tváři a sprostými orkskými nadávkami na rozbitých rtech.
Hawke našla u gronnovy ruky ležícího seržanta, zavaleného oplechovanou Catheryn, nešetrně ji z něj odtlačila a shodila, a pak u obou zkontrolovala tep.
"Seržantko!" vzhlédla přes rozcuchané vlasy a Suraku se zašuměním křídel přistál na mrtvole gronna a chvilku Hawke pozoroval. Kývla na něj a on se vrátil pro spoutanou paní Sunchaser, jako by rozuměl bez jediného vyřčeného slova.
"Orkština?" rozkašlal se Thanalos a Hawke mu s úlevou odhrnula vlasy z tváře a čela a ujistila se, že krom pravděpodobně zlomených žeber a rozbité hlavy snad bude vpořádku.
"Měl bys začít nosit helmu, vážně," oddechla si, rozlámaně vstala a podala mu ruku.
"Ten kompas funguje podivně, že? Mám zatraceně silný pocit, že tohle není Bashir's Landing," dodala pak a rozhlédla se.
"No, to určitě není," zavrčela Eyra, a pak se rozkašlala, zatímco vykročili hledat ostatní.
Aviannu s patrným otřesem mozku dostali na nohy o chvilku později.
Faelina museli vysvobodit zpod těla jeho wyverny - zůstal v bezvědomí a vypadalo to, že má přelámané kosti v ruce.
Catheryn utrpěla hlavně promačkaniny na plátové zbroji, jinak se zdála vpořádku.
U skalní stěny o pár desítek kroků dál na jih nalezli tělo Thanaela Sunchasera, který nevypadal, že by se ještě kdy měl probrat... a pak rozšlapané ostatky elfa v uniformě Silvermoonské Právní, kterého odhadli jako pohřešovaného Narase, milence paní Sunchaser.
Zdálo se, že gronn byl tedy elementem, který do svého plánu ani podvodní spiklenci nezapracovali.
Hawke si rozpomněla, že míjeli základnu expedice Cenarionových druidů, kde by jim snad mohli pomoci - Eyra tedy nařídila všechny přesunout tam.
K jejich překvapení na základně právě napájela hippogryfa kapitánka Windsong, která po shlédnutí jejich stavu převzala velení nad družinou.
Zatímco oběma seržantům i strážci Darksun byl nařízen nucený odpočinek a léčení zlomenin, Avianně byl oproti tomu spánek zakázán a podán povzbudivý prostředek, Catheryn byla pověřena opravou výstroje a doručením poselství do Shattrath a Hawke poslána sledovat nedaleký tábor nějakého kultu, který Aerin objevila při hledání kapitána Brigthspear.
Návratu do pevnosti prozatím bránil zdravotní stav některých z nich, zvláště mladého Thanaela Sunchasera, stejně tak fakt, že dosud nenalezli kapitána Brightspear, ani neměli mága, který by jim otevřel portál přímo do pevnosti a v oblasti se stále vyskytovali ethereálové a elfové v kápích, projevující o ně silný zájem.
Cesta k Temnému Portálu byla příliš dlouhá a nebezpečná.
Sbírali síly a čekali na posily a na zprávy.
Hawke sklouzla ze sedla wyverny a podrbala ji na nose, pak si stáhla kuklu a potřásla hlavou, až se kolem ní rozlétly rudé vlasy jako svatozář. Pleskla wyvernu, aby se odešla napít a sama se vydala také ke zdroji čisté vody, aby ze sebe smyla prach a uhasila žízeň. Uplynul druhý den, který družina trávila v Evergrove, a stále ještě se nikam nepohnuli.
Odkudsi mezi budovami nočních elfů se vynořil Suraku a nadšeně k ní dokulhal, otřel se o ni nozdrami a ona ho musela zastavit.
"Dost, dost, nemám tolik sil, abych ustála tvou radost, příteli. Ale máš smůlu, na výzvědy jsi moc nápadný," pohladila poloprůsvitné šupiny mladého draka, ten zaklapal zuby, očenichal jí vlasy a odbelhal se zpět na místo, kde se dával dohromady z následků boje s gronnem i ethereály.
Ucítila cizí pohled a ohlédla se. Thanalos stál ve dveřích domku, odkud se ty dva dny nehnul, a kde spali jiní zranění, včetně jeho bratrance, jehož osud stále nikomu nebyl znám, jakkoli se druidé snažili se svou nejlepší léčbou... Thanael se stále potácel na hraně smrti.
Pomalu se vydala k seržantovi a kývla přes jeho rameno k spícímu, pak se ohlédla ke kleci, ve které noční elfové hlídali Fliaru Sunchaser. Stačilo jim jedno odpoledne na to, aby jí vrátili pouta i roubík a v osadě opět zavládl klid.
"To je ta rodina, se kterou jsi nechtěl mít nic společného?" optala se ho a usmála se, zatímco on pečlivě studoval, zda je vpořádku. Objal ji a sykl bolestí ze zlomených žeber, ale na tváři se mu zračila úleva.
"On jediný ze všech se mne nepokusil zabít. Měl jsem ho tam nechat?"
"A ona? Než zaútočila... proč jsi váhal? Nedokázal jsi ji ani oslovit."
"Připomněla mi matku, její tvář i hlas... jen měla jiné vlasy a ten zlý výraz v obličeji-" zamračil se, "nemohl jsem se přimět proti ní vztáhnout ruku."
"Nebo to bylo tou výšivkou, ke které se váže příběh staré slepé taunky?" její ruka sklouzla po jeho rameni na složitý ornament na starém plášti.
Stiskl rty a potřásl hlavou.
"Nevěřím na osud."
"A přesto nemáme nikdo ponětí, co nás čeká v Azerothu. Tebe jistě soud s rytíři, kteří si tě mohou vyžádat do města za útěk z vězení a zabití strážného. Tvou tetu obvinění z vražd a připravených pokusů o další, také z korupce a balamucení strážných na Falconwing."
Během jejích slov udělal bolestivou grimasu, když se zhluboka nadechl.
"A Thanaela možná pohřeb místo svatby s tou, pro kterou tolik chtěl získat to kopí," pomalu ji pustil a zadíval se stranou.
"Oni stále neví, jestli přežije?"
Mlčky zakroutil hlavou a zatnul ruku v pěst, pak se na ni opět starostlivě zadíval, zatímco si založila ruce na prsou a zhoupla se na patách.
"Takže jsi možná riskoval život... svůj i ty naše... zbytečně? Proč kvůli němu? Jistě, je milejší, než zbytek tvé šílené rodiny, ale co udělal, krom toho, že se dvakrát přidal na stranu silnějšího a jednou nevlezl do pasti, co vás čekala? Proč jsi ho tam prostě nenechal shnít? I po tom všem ukázal jen to, že mu stále jde pouze o to pitomé kopí!"
"On to kopí chtěl z nejlepšího důvodu ze všech. Chtěl jsem ho zastavit..."
"Protože jsi chtěl to kopí pro sebe?! Důkaz o tvé nevinně ve věci vraždy jsme měli! Zavražděná vstala z mrtvých a pokusila se nás zamordovat!"
"Ale vůbec! Na kopí i na tom, co se s ním spojeno, mi nezáleží," snažil se ji gestem ztišit, ale jako by to jen zhoršil.
"Tak proč by vadilo, že si pro něj utíkal on? Byla to jeho výhra, čest a sláva... nemohl jsi mít tušení, co číhá za rohem rokle, snad krom toho Narase. Vypadalo to, že utíkáš, abys vyhrál to kopí ty, to samé si musel myslet on!"
"Nevím, prostě jsem na něj křičel, abych ho zastavil - myslel jsem, že by mohl také svědčit v můj prospěch... utíkal jsem za ním, abych mu řekl, že to kopí nechci a nebudu se mu plést do cesty, že nemá důvod utíkat...," bezmocně rozhodil rukama, pak zkřivil tvář a přitiskl si jednu dlaň na žebra. Po chvilce se na ni prosebně zadíval.
"A možná jsem si uvědomil, že jsem mu křivdil a on není jako oni," zašeptal.
"Ale to mu můžeš ještě všechno říci, ne? Můžeš mu to podělané kopí klidně darovat, když na něm nezáleží," namítla a položila ruce na dýky na opasku.
"Ano, pokud se ještě kdy probudí," odpověděl smutně.
"Zajímavé," upřeně mu hleděla do tváře a on se vytrhl ze své melancholie.
"Děje se něco?" zvedl jedno obočí a zamračil čelo, jako by tušil potíže.
"Zjistila jsem, že nejsi takový sobecký, mazaný a vypočítavý hajzl, jak se zdálo, když jsi přišel do pevnosti a navezl nás všechny do svého plánu, jak zabít Beriona i jeho pána najednou. Jen jsi úděsně prchlivý, paličatý... a příšerný smolař."
"Fakt? Kadash by měl jiný názor. Pro něj jsem byl hajzl šest dní v týdnu."
"A ten sedmý?"
"Na to se optej jeho," protáhl lakonicky a otočil se zpět k domku, odkud zazněl tlumený hlas prosící o vodu.
"Mileráda navštívím toho nejukecanějšího jednonohého orka na světě, jestli tohle přežijeme a vrátíme se do Azerothu," nakrčila nosík a rozesmála se, pak se rozhlédla za kroky, které zaslechla, a on se chopil její ruky.
"Dostaneme se z toho, slibuji," stiskl její ledové prsty a políbil je, pak se vydal nabrat vodu pro zraněné, zatímco ona vykročila za bílým pláštěm kapitánky Windsong, který zahlédla mezi stíny stromů.
- Credits:
Scénář eventu, paní Fliara Sunchaser a Thanael Sunchaser - Thanalos
GM podpora, spawny, záporáci, scénářový strýc Nael a občas i bratranec Thanael, Alectrae/Fraus, Tyri/Jorad Mace - RpGM Eranon
GM podpora, Gronn - RpGM Exxt
Hádanky, sidetracking, scénářový strýc Thanalor, vedlejší mise - Eynor
Eventu se postupně zůčastnili: Aerin, Avianna, Catheryn, Ceroth, Eyra, Faelin, Falanthir, Hawke, Isiel, Lyanor, Sabra, Veranis, Thanalos, Thanael a okrajově i Nemekire, Valendis
Alba z eventů se screeny od Avelion, Eynor, jsou k nalezení zde, zde, zde a zde.
Z eventu se odvinuly další výpravy a eventy, které budou zveřejněny - Záchrana Falanthira a Boj s Nemekire, následně i Lov na Silvera a Soud v Elrendar.
Všem díky za super RP, skvělé zážitky a vzpomínky
Zdroj neautorských obrázků: www.wowwiki.com, www.wowhead.com, www.wow-gamepedia.com, www.deviantart.com
Anonymní- Anonymní
Re: Eventy u Elrendaru
pro Ceroth Sat Jan 31, 2015 4:08 pm
Hostina u lorda Ravenmoon
Kýl Milosrdné sestry krájel vlny jako horký nůž máslo, posádka se vskutku činila, kdo ví jestli za to mohli vážení cestující, či příslib několika sudů kořalky. Kieran Moonwolf, držíc jednou rukou kormidlo a druhou placatku (s elegantně vystrčeným malíčkem), pátravě pozoroval prostor před lodí a zkušeně vedl svou kocábku do přístavu.
"Loď AHOJ," ozvalo se chraplavým hlasem ze břehu, kostnaté ruce zachytily provazy a jaly se upevňovat loď k molu.
Ceroth a Eynor vystoupili na břeh, následováni několika strážnými v slavnostních uniformách. Vstříc jim vykročil nemrtvý v honosném šatu.
"Lorde Sunhande, lady Sunhand vítejte. Mé jméno je Archibald Ravenmoon, rád vás konečně osobně poznávám..."
Do pevnosti dorazil dopis, zvoucí lorda a lady na hostinu za šlechticem z řad Opuštěných. Brzy po obdržení dopisu se započalo s přípravami na cestu, neboť hostina se měla odehrát v dobytém městě království Gilneas.
Pro doprovod bylo připraveno občerstvení pod dohledem samotného šéfkuchaře, zatímco lord Ravenmoon se osobně staral o lorda a lady.
Vše probíhalo v příjemnm duchu, až do chvíle kdy domkem, ve kterém jedl doprovod, otřásla série výbuchů.
Kuchařovo ujištění, že to jsou jen hromy a blesky všechny upokojilo a pokračovali spokojeně v jídle, až do chvíle kdy se ozvala hotová kakofonie výbuchů. Pak už to některým nedalo a chtěli se porozhlédnout venku, neb takovou bouři ještě neviděli. Jenže klíč od dveří nebyl k nalezení, po vzájemném obviňování, kdo kdy klíč viděl/držel/snědl, nakonec použili k otevření dveří hrubého násilí (neúspěšně), stínové magie (neúspěšně) a všeobecně sprostých výrazů (s nečekaným úspěchem). Po zjištění, že venku nejenomže svítí slunce, ale že lord a lady nejsou k nalezení, se hrdinové ihned pustili do prohledávání okolí. Brzy našli dům, ze kterého byla cítit magie. Zbytky jednosměrného portálu byly jasným důkazem, že na celé věci něco smrdí. Pak už to šlo ráz na ráz. A jako vždy slavila úspěch diplomacie spojená s pořádnou nakládačkou. Po zajetí jednoho ze sluhů Lorda Ravenmoon bylo jasné, že celé pozvání byla past, ihned se vydali k mostu, který spojoval předměstí s centrem města, jen aby zjistili, že ta podivná bouře (pozorný čtenář už tuší, že to byl dynamit) most zničila.
Po několika vlídných slovech a pohlavcích se nakonec nemrtvý sluha odhodlal prozradit Elrendarským, že do města vede tajná chodba z místního hřbitova. Ta se málem stala našim hrdinům osudnou, neboť jen co do ní vlezly ocitli se pod útokem nemrtvých služebníků lorda Ravenmoon z jedné strany a zuřícím požárem ze strany druhé. Nakonec se jim jako zázrakem podařilo vyváznout a všichni poněkud pošramocení a kašlající stanuli ve městě.
Neomylně zamířili do středu města k velké katedrále. Do cesty se jim stavěli další a další přívrženci nemrtvého šlechtice, ale naše družina si s nimi poradila, nakonec vyrazili dveře do katedrály a s tasenými zbraněmi se vrhli na pomoc lordovi a lady....
...jen aby zjistili, že žádnou extra pomoc nepotřebují. Lord je přivítal poněkud sarkasticky: kdeže se to vlastně zdrželi. Pak vydal rozkaz k návratu do pevnosti, jenže sotva vyšli před katedrálu, vyřítil se proti nim sám lord Ravenmoon. Ale ani on neušel spravedlnosti a brzy klesl pod ranami mečů i kouzel.
Zdálo se, že je vyhráno, nikdo netušil, že je to předzvěst mnohem horších událostí, které otřesou samotnými základy Elrendaru...
Eventu se účastnili: Eynor, Ceroth, Narlen, Profi, Urss, Orkelt, Urss, Zulubar, Faelin, Moonwolf, Ygraina
Gm podpora: Salmo a Eranon
Ceroth- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 26. 10. 13 -
Re: Eventy u Elrendaru
pro Ceroth Sun Feb 01, 2015 1:24 pm
Rej masek v Ruins of Lordaeron!
Strašidelné ruiny bývalého hlavního města Lordaeronu přestaly být na chvíli tak pochmurné, veselé ozdoby z vycpaných hlaviček gnomů a zeleně světélkující řetězce střev dodávaly místu slavnostní nádech. Nebylo divu. Toho večera se v rozvalinách konal veliký rej masek!
Dostatek jídla a pití zajistila firma Shnil & syn. Večerem provázel velkolepý Řehoř Dobřezemřel a k tanci a poslechu hráli nepřekonatelní, úžasní L80 ETC!
Co si přát víc?
Také sbírka masek byla vskutku povedená, posuďte sami:
- "Královna Ohně" - Olympie:
- "Ehm jelen" - Eyra:
- "Ledová královna" - Lithiana:
- "Angel & Devil" - Mcnavara a Profi:
- "Chapadlovitá stínová věc, obývající těla mladých elfských pannen" - Ygraina:
- "O zvířátkách pana Krbce" (a Bílá paní - Aerin):
- "Taz'dingo, mon" - Taharis:
- "Paní co si v Lordaeronu přišla na své" - Avianna:
Nejlepší maskou, kterou zvolili samotní účastníci, byla Královna Ohně v podání Olympie. Králem a královnou večera se pak stali Mcnavara a Profi, které si o duše přítomných zahráli poker (jisté zdroje uvádějí, že svlékací...).
A pařilo se dlouho do noci...
Eventu se zúčastnili: Aerin/Elerien, Armani/Marbeni, Avianna, Eyra, Falanthir, Falconny, Lithiana, Mcnavara, Olympie, Profi, Rokentrol, Taharis, Ygraina
Gm podpora: Eranon
Ceroth- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 26. 10. 13 -
Re: Eventy u Elrendaru
pro Anonymní Tue Feb 03, 2015 2:29 pm
Jak (ne)okrást zloděje a Půjčka za oplátku
Evergrove, den 13, druhý den od pádu Gronna, 6:00 AM
"Jste si jist, že zvládnete cestu a případný boj, Faeline?" kapitánka Aerin Windsong si na záda připnula meč, a pak se nedůvěřivě zahleděla na stínového mága a jeho levou ruku v pásce, Mistr Faelin Darksun se ale tvářil dost paličatě.
"Rozhodně přispěji k úspěchu mise za účelem záchrany kapitána Brightspear, madam, budu platnější tam, než zde mezi raněnými. Jen nedokáži zároveň kouzlit a použít zbraň, proto se zdržím u magie."
Aerin na něj s úsměvem pochvalně kývla a zadívala se stranou, kde se Eyra - patrně již zotavená - bila v přátelském duelu s Catheryn, která se vrátila ze Shattrath.
"Seržantko a šermířko, dokončete to a nástup do akce. Kde je Avianna?"
"Druidé jí dali nějaké posilující léky, než přejde otok ze zranění hlavy, aby nespala," poznamenala Catheryn, udýchaně se zastavila a uklidila meč. Seržantka Eyra ji těsně minula dýkou, ale ihned se také postavila do pozoru a otočila se ke kapitánce. Očima ještě chvilku slibovala šermířce strašlivou pomstu, pak se raději zahleděla někam do lesa.
"Naposledy jsem ji viděla, jak si povídá s křovím o něčem hrozně důležitém," kývla Eyra a Faelin ukázal zdravou rukou na strom.
V koruně vysoké pinie se houpala na jedné ze slabších větví Avianna a přetahovala se s veverkou o oříšky.
"Dobrá, o tomhle nebudeme nikde mluvit," poznamenala kapitánka, hodila luk přes rameno a zamířila k hippogryfovi, "patrně s sebou mám tedy všechny schopné pomoci. Velitel Ameer zněl jasně: donést věc podle jeho popisu z tajného překladiště ethereálů pod Auchindoun."
Krypty a chodby pod Auchindoun, den 13, pravé poledne
Pracovní název vojenské operace: MAMA Tombs
Elf v masce se šíleně rozesmál, až se rozškytal. Byl to ten druh smíchu, ze kterého vás mrazí v zádech a zježí se vám i ty chlupy, co nemáte.
I když krvácel po jejich předchozím boji, působil, že má navrch. Možná to bylo způsobeno výbušninou, kterou držel v ruce, nebo emitorem fázového pole, pro který přišli, ale on ho uchvátil první.
"Můžeme se dohodnout? Statické vlastnoti této konstrukce bych nerad testoval trhavinou nebo nepromyšlenými kouzly," navrhl Faelin Darksun co nejklidněji při pohledu na nepříčetnou kapitánku, která si Valendise prohlížela přes napnutý luk a založený šíp. Z té blízkosti by neminula, ani kdyby chtěla.
"S teroristy se nevyjednává," zasyčela Aerin, "mohu ho zastřelit tak, že stihnete chytit tu výbušninu. Už dlouho ho toužím zabít!"
"Co za to chceš, Valendisi? K čemu ti vlastně bude?!" zavolala Catheryn, kopí připravené k hodu proti elfovi.
Eyra toho měla dost. Byli to oni, kdo se probojoval zástupy éterických pašeráků ve snaze najít tenhle přístroj... a on jen šel stíny v jejich patách a nechal je čistit cestu, aby je na poslední chvíli předběhl a emitor jim ukradl před nosem!
Valendis se na chvilku zamyslel, prst na roznětce.
"K čemu mi bude? Je jediný svého druhu, prodám ho nejvyšší nabídce, takže ho mohu prodat i vám. A jakou cenu má pro vás?"
"Ani slovo o Falanthirovi," zašeptala Aerin.
"Dám ti tisíc zlatých v hotovosti, ty to položíš a odejdeš!" zvolala Catehryn svou druhou nejčastější větu, jakou od ní slýchali.
"Tisíc zlatých?" Valendis uznale pískl. "Kde je nosíš?" pochybovačně se zadíval na elfku.
"Můj život za tu kostku, jestli to potěší tvou sadistickou mysl," Aerin sklonila luk.
Valendis se zatvářil otráveně.
"Ale no ták. Nechám vám tu kostku, když... ON," ukázal na Faelina, "políbí... JI," namířil rukou s výbušninou na Catheryn.
Eyra se rozkuckala a Aerin nevěřícně vytřeštila oči.
"Asi mi vážně selže luk, on je doopravdy magor," vydechla kapitánka a sama působila, že je na pokraji příčetnosti, opět napnula luk téměř k prasknutí a zamířila elfovi do obličeje.
"A na světě zavládne láska!" deklamoval Valendis a sepnul ruce s dynamitem jako k modlitbě. Na chvilku obrátil oči k polorozpadlé klenbě kobek, pak se opět rychle zadíval na ně:
"Chci vidět jak se u toho Faelin tváří. A nezkoušejte se přiblížit ani podrazit mě."
Faelin chladně zavrčel:
"Magor to je, ale na druhou stranu ušetříme tisíc zlatých a výbuch pod horou draenejské smuteční architektury."
Catheryn něco zamumlala, volnou rukou sňala z hlavy přilbici a zadívala se na Faelina, pak se uchechtla a ruku s kopím svěsila podél těla.
Valendis si začal broukat melodii dešťů Castamerských a popohnal je:
"Tak šup, začíná mne bolet ruka. Když povolím prsty... bum!"
"Doopravdy budete hrát hry s psychopatem?" ujistila se Aerin přes rameno, oči nespouštěla z Valendise. "Nikdo po vás nemůže chtít vystát ponížení, ani ve jménu nějaké mise."
"Kapitánko, pokud z toho ten chlap dostane erekci, prosím, zastřelte ho a raději vyletíme do vzduchu. Oba víme, že v takovém případě by to pochopil i kapitán Brightspear," prohlásil Faelin a odkašlal si, pak se otočil k elfce s kopím.
"Ty věci, co dělám pro přísahu," povzdechl si, zakroutil hlavou, popadl Catheryn nezraněnou rukou kolem boků, přitáhl si ji k sobě a propletl jazyk s jejím.
V místnosti se rozzářila duha a v neupřesněném bollywoodském filmu právě začala scéna zobrazující tančící tygry a vlnobití.
Valendis stál s blaženým úsměvem a dynamitem v sepnutých rukách a sledoval pár, dokud nezačali lapat po dechu a neodtrhli se od sebe.
Zrudlá Catheryn si upravovala vlasy a urychleně zase nasazovala helmu. Faelin se rozhněvaně ohlédl na Valendise.
"No fuj, když pomyslím na to, že u toho ten mág myslí na Balahena," poznamenal elf v masce škodolibě.
"Nemáš ani ponětí," zamračil se Faelin.
"Ani mít nechci," ujistil ho Valendis.
"Kostku," zopakoval Faelin ledově a Valendis ji nohou přisunul blíž k nim, očima se vrátil ke kapitánčině luku.
Catheryn se sehnula pro kostku a Valendis se zase rozesmál.
"A šiřte mír a lásku světem," dodal a povolil prsty na výbušnině. Ztratil se s posměšnou poklonou za deštěm trosek a prachu ze stropu a ohnivými výbuchy, které rozpoutal.
Kryli se za náhrobky a snažili se dostat pryč co nejrychleji a celí, když odhalili pravdu:
Ten hajzl jim zaminoval cestu ven.
Bashir's landing, den 13 , soumrak, 6:00 PM
Kapitánka měla k technice dost přímočarý přístup, zvláště k té, která ji zklamala.
Na místě, kde se měli sejít s Ameerem, bylo jen jakési promítací zařízení sestávající se z několika tyčí, trubek, obvodů, drátů a sršících fialových krystalů. On ani jeho obraz nikde.
S výkřikem nakopla jeden z kondenzátorů. Přístroj kolem nich se rozzářil, zahučel a před nimi se rozostřil a zaostřil obraz ethereála Ameera.
"Ameere?! A teď nás vidíš?"
"Excelentně provedeno, poslední exemplář emitoru fáze je ve vašich rukou, gratuluji."
"A co teď? A bacha, aby nám ho nevzal," vrčela Catheryn, která již od Auchindoun nesundavala helmu.
Obraz Ameera se znovu rozostřil a zaostřil.
"Ano, získali jsme ten emitor, ale slíbil jste, že nám umožníte cestu do cely, kde drží Falanthira, pokud to nebyla jedna z těch, od kterých jsme získali klíče."
"Je ve fázi. Je to, jako by byl duch pro vás živé... tak, předně: emitor musíte stále držet ve vodorovné poloze... tedy alespoň jeden z vás ho musí držet, šířka pole je nastavitelná až do několikanásobné šířky kvadraciálního perimetru, což znamená..." Obraz velitele Ameera opět na chvilku zmizel.
Aerin se zadívala na levitující krystaly a snažila se nedat najevo, že nerozumí ničemu dál od slova "šířka pole".
Faelin se zatvářil jako Bilbo po pohledu na zkamenění trolů a Eyra poznamenala, že se ztratila už při slově emitor. Jen Catheryn se ve své helmě celou dobu tvářila, že rozumí, a kývala.
"Víc vědět nepotřebujete... vidíte na vršku tu "skládačku"?! Posuňte dva dílky doleva..." Ameerův obraz přešel v nesrozumitelné chrchlání a Aerin posunula dílky na vrcholu přístroje doleva.
"Hlavně, že tentokrát nemusíme nikdo nikoho líbat," poznamenala, a pak před sebou mávla rukou, jak se jí svět rozmlžil.
"Dejte si pozor, ve fázi žijí predátoři, kteří v ní jsou doma. A kartely ji používají jako úložiště zakázaných pašovaných látek," Ameerův obraz kupodivu zjasněl.
"Ale jak se pak vrátíme zpět?" optala se Catheryn.
"Dílky doprava?" poznamenala kapitánka a Ameerův obraz jen kývl.
"Dva dílky zpět do původní polohy. Počet dílků určuje šíři perimetru, možná budete muse-"
Ethereálův obraz se zarazil, když zjistil, že mluví do prázdna. Ti smrtelníci, co měli krevní oběh, byli ták strašně nedočkaví!
"A nesmíte se otáčet!" volal za nimi marně.
"Kapitánko, nejsem si zcela jist," pronesl Faelin o chvilku později, po tom, co několikrát zavřel a otevřel oči. Ta věc tam ale byla stále.
"...ale patrně nás pronásleduje obří veverka..."
Jenže kapitánka upírala oči někam daleko dopředu mezi sférická silová pole z čiré arkány.
"Falanthire?!"
Evergrove, den 14, úsvit, 6:00 AM
"Každý podá hlášení o svém zdravotním stavu a schopnosti cesty. Zajatá Sunchaser a bezvědomý Sunchaser budou do pevnosti dopraveni dodatečně, jakmile to umožní jeho zdravotní stav a naše vlastní bezpečí cestou," Aerin Windsong si překontrolovala chrániče zápěstí a pomalu nasadila přílbici.
"Jen zlámaná žebra, já to přežiji, kapitánko, ale co Avianna?" ozval se seržant Thanalos Dawnspear a postavil se do pozoru po tom, co přivedl Faelina.
"Stejné jako včera. Kouzlit mohu - a budu muset, jiného mága nemáte," Faelin Darksun zasalutoval zdravou rukou a zastavil se s nevolí vedle seržanta.
Catheryn ho zpod své helmy chvilku zaujatě sledovala, pak také zasalutovala, stejně jako Eyra.
"Obě vpořádku," hlásila seržantka Eyra a postavila se vedle Hawke, která se přidala k salute.
Mezi druidími domky se objevil kapitán Brightspear. Trochu napadal na jednu nohu a měl zbroj, co pro něj našli po nějakém štíhlejším draenejovi a vůbec mu neladila k botám, které mu sehnali druidé. Draenejské zbroje totiž bývají v setech bez bot (i po character boost).
I jeho páska přes oko byla pryč a odhalila tak druhou, žlutou a nezářicí duhovku.
"Pane," kapitánka se postavila do pozoru, "jste služebně starší, i když zraněn, přejete si převzít misi?"
"Chci nějaký meč," zabručel Falanthir a rozhlížel se kolem.
Aerin ho chvilku mlčky pozorovala, pak polkla.
Odkudsi z korun stromů se snesla sprostě nadávající wyverna. Její jezdec si vymotal větve a listí z dlouhých černých vlasů se slovy:
"Do týhle zatracený země bez vody jsem cestoval naposledy. Nejprv si mě ztratěj, pak si mě ani nenajdou. Rum tu neved-," Kieran Moonwolf se zarazil a trochu si oddechl, že opět našel tu družinu, která snad trefí do Shattrath, nebo si, na rozdíl od něj, pamatuje, kde tentokrát nechal koráb. Zařadil se i s wyvernou na nástup k ostatním a Aerin udržela tvář nehybnou.
"Dobře tedy, kde je Avianna, Dawnseeker?"
Hawke zvedla obočí a pohled k nedaleké pinii, odkud se ozývaly škrábavé zvuky a tiché vřeštění. Shora začaly pršet větvičky a jehličí, pak spadly dvě naštvané veverky. Po chvilce ze stromu sklouzla Avianna s očima podlitýma krví a čímsi, co si cpala do kapes s výrazem "můj milášek".
"Veverka, totiž Avianna Dawnseeker, se hlásí zpět do služby, kapitánko," zasalutovala.
Aerin pomalu zavřela oči.
"Hawke, hlášení z průzkumu."
"Tábor kultu se sestává z elfí osoby nejspíše ženského pohlaví, která vede zhruba tucet elfů a lidí v temných kápích, jsou tam i nějací scryerští zajatci v klecích a několik mrtvých těl.
Provádí rituál na ostrůvku obklopeném lávou a divnou mlhou. Pokud mají nějaké hlídky nebo obrany, budou magické. Žádné hradby a žádní zvědi.
A... ta osoba, co je vede, nápadně připomíná elfa, se kterým jsme měli problém u Fairbreeze, Elideie Shadowblade."
Aerin kývla.
"Na wyverny. Prioritou je překvapit je ze vzduchu, zachránit zajatce, zabránit kouzlení. Nemusíte je šetřit, jsou to uctívači démonů."
- Spoiler:
Nemekire si jejich příchodu všimla záhy... tři z nich se pokusili upoutat její pozornost, zatímco jiní se jim dostali do zad a bojovali se strážci a akolyty držícími oběti pro další rituál.
Láva a prokletá mlha kolem jí dávaly výhodu a obranu před jejich zbraněmi - jim před její magií ne.
"Konečně bude zábava, Reede!" zasmála se na svého společníka, ale nevěnovala mu jediný pohled. Neodpověděl, možná už ho dostali.
Vyvolala kolem sebe gestem štít ze stínů, ale než se stačil docela uzavřít, ucítila náraz do prsou, který jí vyrazil dech. Následovala bolest.
Náladu jí to nezkazilo, i když padla na kolena, sáhla do krve řinoucí se jí z hrudníku a nakreslila jí před sebe mezi ohnivé runy další, o dost temnější.
Vyvolaný avatar stínu byl jeden z jejích nejpovedenějších, musela pochválit sama sebe, než vydechla naposledy.
"Co teď?" optala se Avianna, oči navrch hlavy.
"Pohřbíme padlé scryery a ty lidské zajatce. Ćernokněžníky se zabývat nebudu," pronesl kapitán Brightspear tvrdě.
Kapitánka Aerin si stejně jako Eyra stáhla tabard a plášť... a dala se do práce. Vykopat hroby ve vyprahlé pustině bylo snadnější, než se zdálo, jakkoli to byl lidský způsob, alespoň tohle pro ty, kteří jim byli původně vysláni na pomoc, udělat museli.
"Tenhle není úplně mrtvý," poznamenal Falanthir, který pomáhal uložit těla, pak jednomu z lidských mužů překotroloval životní funkce.
Člověk, roztřesený strachy, přestal hrát mrtvého a nechal si od nich pomoci na nohy.
Představil se jako Reed Ratspine, poslední ze zajatců kultu určených k obětování... a pomohl jim s kopáním hrobů pro své méně šťastné spoluzajatce.
- Spoiler:
Faelin, Avianna a Eyra se mezitím marně pokusili dostat k tělům na ostrůvku uprostřed lávy, nakonec tak učinili na wyverně - prohledali velitelku kultu, ale nenašli u ní nic zajímavého, tak ji Faelin jen s trochou zlomyslnosti shodil do lávy.
"Vždy je dobré se ujistit, že se nezvednou," zabroukal, a pak se připojil k tiché pietě u čerstvých hrobů.
"Evergrove," řekl kapitán Falanthir, po tom, co se opřel o meč a pronesl nad hroby krátkou modlitbu ke Slunci a Světlu.
"Doplníme zásoby, vyzvedneme zajatce, necháme tam zachráněného a vrátíme se domů. Jistě máte pro lorda spoustu záživných hlášení," řekl a odešel k pronajaté wyverně.
Zachmuřeně a mlčky ho následovali.
- Návrat do Keep:
V potemnělé oblasti Blade´s edgeských hor nastalo ticho.
Jen před několika minutami zmizela z dohledu skupinka složená z elfů a osvobozeného člověka. Byli už příliš daleko na to, aby to slyšeli.
Na malém ostrůvku obklopeném lávou ležela těla akolytů v róbách. Narozdíl od elfů, je se pohřbít neobtěžovali.
Jedno další leželo napůl spálené v té ohnivé řece, která osvětlovala celý výjev zlomyslně rudou září.
Ticho zdejšího hřbitova náhle rozetnul křik. Nebo to, co se z polospáleného krku dokázalo vydrat. Zlatavá magická záře silnější než láva obklopila její tělo, obnovovala je a zároveň mučila v nesnesitelných bolestech znásobených účinkem lávy, ve kteří stále hořela.
Kostlivou, zuhelnatělou rukou se zachytila hlíny na okraji lávy a bylo jí jedno, kolik prstů nebo kostí jí upadne než se vytáhne ven. I tam nesnesitelná bolest pokračovala mučivě dlouhou dobu.
Dlouhou dobu ji záře mučila, ale ještě delší dobu se pak sama smála, když viděla účinek.
Fungovalo to!
Elfka se pomalu zvedla, upravila si dorůstající vlasy a zkoumavým pohledem si prohlížela dýku, která jí odpadla z róby, na jejíž cárech ještě před chvílí visela.
Na dýku, kterou jí kdosi tak nevychovaně hodil rovnou do srdce a zabil ji.
Opatrně zbraň zvedla a usmála se.
"Tak si tedy budeme hrát."
Eventy proběhly krátce po sobě v OL-BE, scénáře byly dílem Cerotha, Eynor, Avelion
účastnili se: Faelin, Catheryn, Eyra, Aerin, Valendis, Falanthir, Avianna, Hawke, Moonwolf, Thanalos, Ceroth, Corin, Sabra, Eynor, Flara (posledně jmenovaní hlášení v pevnosti)
Spawny, podpora a zvláštní efekty: RpGM Eranon
Album se screeny Cerotha, Eynor, Avelion je zde
Autorkou posledního textu z pohledu Nemekire je Avelion.
Anonymní- Anonymní
Re: Eventy u Elrendaru
pro Anonymní Sun Feb 15, 2015 2:10 pm
Exkurze: Scholomance
Úvodní slovo mágyně Isiel Snowdawn:
Dobře tedy, vážení kolegové, studenti, učedníci i rekruti... i vy, vážení hosté. Poprosím si ticho a se svačinou počkat raději po konci exkurze. Ještě mi poděkujete. Na místě nebudeme konzumovat sebelákavější krmě, ani popíjet sebesvůdnější nápoje. Těm, co si nejsou jisti svým sebeovládáním a již nyní cítí hlad, Yaneryn přinesl košík se svačinou od majordoma Dawnstar, který doporučuji použít ihned.
Pro ty, kteří mne neznají, jmenuji se Isiel Snowdawn a pracuji v Elrendar Keep na pozici jednoho z Mistrů Arcana. Narozdíl od slečny Amberdusk se zabývám specializací na ledová kouzla, abjurace a arkánu. Vzhledem k tomu, že Mistr Darksun se zaměřil na teoretickou průpravu našich mágů i zaujatých laiků a Eliendir Dawnsong byl jmenován asistentem pro praktickou magii, kterou jinak vyučuje lady Sunhand, byla jsem pověřena vést studia v terénu.
Nuže, než vstoupíme na půdu campusu, ráda bych předem probrala pravidla naší výpravy a cosi z historie zdejší školy.
Stejně tak zopakujeme základní látku týkající se nekromancie, nemrtvých a věcí souvisejících.
Předně tedy: nacházíme se před ruinami města Caer Darrow, které několik generací spravovala lidská šlechtická rodina Barov.
Samotná škola, která se v ní nachází, se zve Scholomance. Čteme "SKOLOMANS". Nikoli ŠOLOMANCE. Zapište si, děkuji. Koho přistihnu se špatnou výslovností, stráví hodiny s mou berlou Mrazilkou a posléze úklidem laboratoře.
Z historie tohoto místa zatím víme, že byla škola pro prospektivní nekromanty Pohromy založena "mágem na volné noze" jménem Kel'Thuzad zhruba před deseti lety.
Samotná škola se nachází v paláci Barovů a kryptách a kobkách arathorské pevnosti pod ním - tedy ve vyvýšené části Caer Darrow.
Kult Zatracených používal toto místo k tréninku svých smrtelných členů a agentů - a také se zde připravoval k vypuštění Nemrtvého moru na Lordaeron.
Celou dobu zdi školy doslova praskaly ve švech mladými, talentovanými a ambiciózními mágy a adepty... a nikdo v Lordaeronu neměl ani zdání, jaká kouzla se zde učí.
Když vykázaný mág Kel'thuzad sepisoval seznam pro svůj Kult Zatracených, často sliboval za služby Lich Kingovi nesmrtelnost. Rodina Barovů z Alterac podlehla jeho charismatickému vlivu a darovala pevnost i její krypty Pohromě výměnou za "požehnání nesmrtelnosti".
Kultisté pak rodinu Barovů i jejich služebnictvo zabili a proměnili prastaré krypty ve školu pro nekromanty, nyní známou jako Scholomance.
Samotní Barovovi ještě nyní dlí v ruinách svého domova jako nemrtvé stvůry, kterými byli nuceni se stát.
Přestože Kel'thuzad již dávno nesídlí ve zdejších kryptách, jeho oddaní kultisté, instruktoři a učitelé zde nadále zůstávají.
Smrtelný nekromant, Temný Pán Gandling, nyní vede školu jako rektor. Následuje tak Araje Vyvolávače, který byl rektorem po Kel'thuzadovi a byl nedávno zničen včetně svého phylacteria právě při bojích o Andorhal.
Samotný Arcilich Kel'Thuzad podle všech náznaků stále ještě někde existuje, protože jeho phylacterium nebylo při druhém pádu Naxxramas nalezeno.
Můj asistent Yaeneryn Daysong vám nyní rozdá převleky, líčidla a paruky za účelem splynutí s davem nových adeptů Kultu.
Prvním pravidlem našeho pobytu bude nenápadnost i za cenu toho, že budete muset přimhouřit oči a zacpat si nos. Nevyvoláme sporu a přežijeme.
Druhým pravidlem bude pomlčení o světle, Slunci, Bwosamdim a čemkoli dalším, co vám v noci nedá spát.
To poslední je, že v případě prozrazení se pokusíme prchnout na kryté místo, odkud skupinu teleportuji do bezpečí.
Hosté, kteří nepatří mezi členy posádky a Arcana, se budou muset podvolit mému vedení a úsudku, nebo jsou s okamžitou platností z účasti na exkurzi vyloučeni. Nějaké otázky?
- Hlavně nenápadně:
Zatímco odkládali zbroje a oblékali si hábity ukořistěné kultistům ještě za dob ofenzívy v Northrendu, pokračovala kontrola docházky a výklad týkající se nekromancie jako takové.
Přítomnost pana Kechiho na místě potěšila některé jeho staré známé a trochu rozhodila vedoucí exkurze, stejně tak odkudsi se vynořivší pirát Moonwolf a jeho Abuu, který nakonec skončil převlečen nejdokonaleji: od gnoma k nerozeznání, posuďte sami.
To, že se rozhodl přidat i rytíř smrti Vael'thas, který se prohlašoval za bratra mistryně Snowdawn, u některých vyvolalo skřípání zuby, u jiných potěšené kývání.
Následoval přesun přes most směrem ke škole, která najednou celá jako by ožila... a doslova praskala ve švech. Po pádu Lich Kinga by očekávali, že i toto místo upadne, zvláště se snahou Argentů a Cenariů o očistu oblasti a přítomnost základen Opuštěných... Opak se zdál pravdou, na dveřích dokonce našli náborové letáky slibující zájemcům o studium poznání nepoznaného a zakázaného ovoce a všech škol magie bez rozdílu - narozdíl od konkurenčních univerzit svázaných falešnou morálkou. Také zval na týden otevřených dveří, který se právě pomalu chýlil ke konci.
- Zápis:
Studenti stáli frontu k zápisu do studia a pro svou volbu udávali ty nejpodivnější důvody. Někteří členové exkurze si zaujatě četli nabídku kurzů a přednášek, zejména pak kurz "Úvod do Temných Věd" instruktorky Malicie, "Iluzorní magii pro pokročilé" vedenou Jandice Barov, "Reanimaci na sto a jeden způsob" uvádějící Rattlegora a "Nekromancii pro pokročilé" rektora Gandlinga.
Nenápadně se vmísili do davu akolytů a rozhlíželi se, zatímco Isiel Snowdawn je neustále mořila otázkami typu: jak se pozná rozdíl mezi ghůlem a zombie, kdo je to nekromant a jak nakonec skončí, jaké jsou způsoby animování mrtvých těl známé před Morem v Lordaeronu, co vše patří k účinkům nekromancie - krom animace mrtvol, odkdy počítáme začátek "moderní nekromancie", který ze spojenců využívá nekromancii za účelem "obnovy"a vůbec na všivé detaily z života patrně nejznámějšího nekromanta, o kterém se tuší, že "přežil" hned dva Lich Kingy a po své druhé porážce v Naxxramas u sebe neměl své phylacterium, proto se předpokládá, že je to on, kdo stále tajně tahá za nitky Kultu Zatracených...
Trochu vyděšeně si pak všimli, že s sebou Isiel má svůj známkovací notes a činí si během celé doby poznámky u jednotlivých jmen.
Po průchodu branou byli okamžitě zaujati testovacími subjekty v klecích a jeden z místních gnomů se ihned začal družit s Abuu ve snaze dostat ho do svého klubu "šprti to nandají svalovcům".
- Lorekeeper Polkelt:
Po prozkoumání klecí s exotickým chlupatým humanoidem a zkonstatování, že studenti nekromancie se v menze a na nádvoří chovají stejně jako všichni studenti, jen je za neúspěch i úspěch ve studiu čekají poněkud "jiné" kredity a odměny, se octli tváří v... zbytky tváře... jednoho z osobitých důkazů následků nekromancie.
Knihovník a strážce vědomostí Polkelt se zdál být především senilní.
Zadruhé si pak patrně ani nebyl vědom, že je nemrtvý. Rozhodl se jich ujmout jakožto nových akolytů a ukázat jim menzu, knihovnu, latríny a ubikace studentů.
Pak sliboval také předvést"mazlíka" pana rektora, kterému byli servírováni neúspěšní či problematičtí studenti. Kohosi či cosi jménem Ravenian.
Po vyslechnutí rozhovoru dvou profesorů - Marduka Blackpoola a Vectuse - o tom, že by rektora po porážce u Andorhal doopravdy neměl nikdo štvát, se konečně octli v menze.
Odolali a neokusili nic z lákavých pochutin... hlavně po pohledu do klecí na "drůbež", kde se nacházelo několik ještě stále se cukajících zbytků gnomů a lidí.
- Timmy:
Vaelthas neodolal a rozhodl se ostatním předvést právě v jídelně ukázku nekromancie v praxi, kdy z hromady kostí v místnosti vyvolal ghůla, kterého někteří mylně pokládali za příliš družnou večeři a tím spíše si rozmysleli cokoli konzumovat. Ghůl zvaný Timmy pak ostatním neustále podával ruku, minimálně jednou svou vlastní.
- Od menzy a studijního k rektorátu:
Vzhledem k šuškandě, kterou vyslechli v chodbách, že rektor Gandling je po porážce u Andorhal ve velmi mizerné náladě, kterou mu nespravily ani zdařilé pokroky v obnově jeho oblíbeného kostěného golema Rattlegora a jeho nová vylepšení, pochopili, že ho nemají rušit žádostí o autogramy.
I přesto je napadlo nahlédnout do místností rektorátu školy, kam se prý uchýlil i s některými z profesorů, aby naplánoval průběh dalšího semestru a schválil akreditaci vybraných kurzů.
Těm, kteří ještě stále nevěřili, jak se na vás nekromancie časem podepíše, i když si myslíte, že to vy jste ten, kdo kontroluje ji, začala pravda docvakávat při pohledu na studenty závěrečných ročníků. Všichni byli bledí s propadlýma očima, vychrtlí a naprosto nemožně nalíčení. Po poznámce, že by určitě měli úspěch na gothy-party v Undercity, je přešel humor, když sledovali, jak jeden z neúspěšných absolventů skončil coby materiál do laboratoře a dávka krmiva pro Raveniana.
Jiní absolventi, patrně ti úspěšnější, nadšeně rozebírali, jak touží být vmeteni do obětní jámy a zbaveni tělesné schránky, aby mohli sloužit Kultu dál co by nedetekovatelní agenti a zvědové... a konečně se pomstít všem, co jim za života v civilizaci ublížili.
Členové exkurze byli překvapeni tím, kolik nových studentů Scholomance má. Nezdáli se ale být těmi typickými a ambiciózními mágy, jací se ke Kultu přidávali v dobách Pohromy a Třetí války. Působili jako zahořklí a pomstychtiví outsideři a psanci, neúspěšní pomstychtiví skrčkové, od kterých se Azeroth ještě má nač těšit.
Moonwolfa tedy zajímalo jen to, jak je to po "znemrtvění" s "babami", ale jeho otázky zůstávaly bez odpovědi.
- Hlavně nenápadně 2:
- Vše, co jste chtěli vědět o nekromantech, a báli jste se zeptat...:
To, že nemáte své rušit pedagogy v jejich soukromí, ani se tázat, co v něm doopravdy dělají, pochopili, až když strčili nosy do rektorovy kanceláře, kde se on, instruktorka Malicia a Jandice Barov bavili... po svém.
Šok z prohry v Andorhalu bylo patrně nutné zpracovat formou trsacího rituálu.
Po Faelinově poznámce, že je neuvěřitelné, jak moc se i přes rozdíly Scholomance podobá univerzitě, na které kdysi sám studoval, Eloynině zamumlání, že podobný taneční styl viděla u nejmenovaného Mistra Arcana nedávno po večerce, a Ygrainině prosbě, zda se může přidat ke skupinovému tanci, si jich rektor všiml a přerušil zábavu i zpěv songu "v mládí jsem se učil hrobařem", bledý hněvem.
Pan Kechi nakonec zachránil situaci, když se rozhodl předstírat před rektorem, že byli vysláni, aby oznámili změnu večerního menu z důvodu nehody v kuchyni, kterou se rektor okamžitě odebral vyšetřit.
- Taktický ústup a netaktické chyby:
Urychleně vyklidili pozice bočním schodištěm a Kieran Moonwolf se cestou spolu s Abuu pokusil zkonfiskovat několik svícnů a trochu death-metalově vyhlížejících relikvií, což mu bylo skupinou rozmluveno, jeho opičák tedy nadále kradl jen tajně a věci, které byly menší, než on sám.
Po ujištění, že zdejší artefakty a šperky patrně obsahují duše neúspěšných studentů či protivníků Kultu, začal pirát opičku šacovat a nakradené veci jí zabavovat a vracet na místo, což ho trochu zdrželo pozadu.
Dostali se zpět na nádvoří, kde tou dobou skončila akce "Týden otevřených bran" začalo slavnostní zahájení druhého semestru, kdy rektor studentům představoval jednotlivé členy pedagogického sboru a seznamoval je s pravidly získávání kreditů i tresty za propadnutí u zkoušky od ztráty končetiny po ztrátu těla a duše.
Ke své hrůze zjistili, že byla mezitím doopravdy uzavřena hlavní brána, ale vzpomněli si na boční východ k přístavu, ke kterému se za zády řečnícího rektora chtěli proplížit. Jenže ouha, cestou narazili na jednoho z jeho kostěných golemů, který spustil poplach a rozhodl se je rozdupat.
Ačkoli prozrazeni, drželi se instrukcí Isiel Snowdawn - co nejrychleji úprkem vprk na místo v zákrytu, odkud budou teleportováni do bezpečí.
Tedy evakuovali se všichni až na jejího údajného a nemrtvého bratra Vael'thase, který se celou dobu nemohl dočkat chvíle, kdy bude smět do některého z nekromantů zaseknout svou dvouruční sekeru... což začal s gustem činit a vzápětí ho dav studentů docela obklopil.
- Dám dělovou ránu!:
Kieran Moonwolf oproti tomu zmerčil na hradbách kanóny a hromady dělových koulí a rozhodl se mezitím otevřít hlavní branu po svém: výstřelem nad hlavami pedagogického sboru i shromážděných studentů.
Sluncižel bránu zasáhl právě ve chvíli, kdy se v jejím stínu Isiel Snodawn pokusila vyvolat portál a omráčil tak ji i nejbližší členy družiny. Mágyni až tak, že nejevila známky života.
Cesta ven byla volná a jediné, co zbývalo, byl útěk, protože nekromanti, ať zobáci či mazáci, na nádvoří začali povolávat do boje své nejsilnější "milášky".
Vael'thas, kterého původně Isiel nařídila ponechat jeho osudu, se po šarvátce s Eloyn přidal k úprku ostatních - doběhli za most k jízdním zvířatům s kultisty v patách, kterým Moonwolf a Kechi do cesty připravili pár "výbušných" překvapení, struktura mostu je ale přestála bez vážnějších škod. Získali tak ale dost času nasednout, posbírat zraněné a ujíždět zpět do Keep, protože s sebou neměli specialistu na teleportaci.
- Zpět v Elrendar Keep:
Závěry a hlášení kapitánu Falanthirovi Brightspear z výpravy byly tedy přínosné, i když se cena za ně zdála dost vysoká.
Zdálo se, že se Kult po porážce Krále Lichů stáhl z většiny svých působišť v Northrendu a Azerothu a soustředil se nyní do Scholomance samotné, kde se snažil obnovit své řady, jako by... nebyl pod kontrolou toho, který se stal strážcem ledového trůnu a Azerothu proti Pohromě.
Taharis Victus se zdál všemi zjištěními zraněn a rozčílen více, než ostatní - z jeho jednání jasně vyplynulo, že nemrtvé nenávidí z osobních důvodů a proti Scholomance by nejraději zakročil.
Faelin oproti tomu varoval, že se škola kultu může zdát všemocná právě jen ve své baště, kde se snaží udržet iluzi neporazitelnosti a moci, kterou mívali zad dob Krále Lichů... a že v oblasti kolem ní mají své pozice Argenti i Opuštění, kteří jistě hlídají každý jejich pohyb a případný útok do Scholomance by se bez jejich podpory neobešel.
Zranění byli svěřeni svědomité a neúprosné dvojici Ithereal a Kechi v lazaretu, kde se tak kryomancerka Isiel octla na lůžku v těsné blízkosti pyromancerky Flairicy.
Později večer se pak na marodku za Kechim tajně připlížila Eloyn, prý podívat se, co si to píchá do žíly a optat se, zda by jí mohl diskrétně v soukromí vytáhnout... třísku.
Eventu 8. 2. 2015 se účastnili:
Vael'thas, Faelin, Eloyn, Ygraina, Moonwolf, Kechi, Yaeneryn, Isiel, rp v Keep pak i Taharis, Falanthir, Ithereal
Scénář: Eynor
Spawny, hra za profesory a záporáky, morfy a efekty: RpGM Eranon, moc děkujeme!!!
Album z eventu.
Anonymní- Anonymní
Re: Eventy u Elrendaru
pro Ceroth Wed Feb 18, 2015 2:11 pm
Přednáška Arcana: Nemrtví
Ve spolupráci s kapitánem Falanthirem uspořádalo Arcanum Měsíční věže další z přednášek. Tentokrát na téma nemrtví. Mezi rekruty a učedníky zavládlo vzrušení. Prý konečně vyjde najevo, jakéže kostlivce si kapitán schovává ve skříni. Skutečnost však byla mnohem prozaičtější. Mágové vytvořili iluze nemrtvých, a to tak přesně, že někteří doslova mrkali.
První na programu byli kostění nemrtví, různé typy koster, pakoster, kostrčí a kotrčů ve všech možných velikostech. Poutavý výklad mágyně Isiel způsoboval u některých učedníků mrákotné stavy podobné spánku a u jiných neutuchající potřebu hrát piškvorky. Vaelthas konečně projevil nějaké emoce a začal se před Engiee vytahovat a poukázal na to, že když sloužil Pohromě osobně se setkal s několika lichy, kostlivci, kostlivými mágy, golemy a dokonce kdysi pomáhal najít jednu z hlav lorda Marrrowgara, se kterou toho dne hrál Lich King kuželky.
Druhé téma přednášky byli tzv. nehmotní nemrtví - přízraky, smrtonošky, duchové a další.
Následně byli rekruti a učedníci postaveni před přímou konfrontaci s některými druhy nemrtvých a úkolem bylo využít získané informace v jejich porážce. Zatímco někteří tedy mumlavým bezvýrazným hlasem zkoušeli nemrtvé uspat, jiní je zasypali salvou zmuchlaných přeškrtaných pergamenů posetých křížky a kolečky.
Za parádní výklad a připravenost na záludné dotazy moc děkujeme Eynor!
Účastníci: Isiel, Brighshore, Ygraina, Greshi, Larianda, Vaelthas, Moonwolf, Engiee, Katrina (&Lucika) a Falanthir
Spawny: Eranon
Album: ZDE
Ceroth- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 26. 10. 13 -
Re: Eventy u Elrendaru
pro Ceroth Fri Feb 20, 2015 6:28 pm
Kletba elementů
Po neúmyslném rozbití amfor v jeskyni na Ostrovech Ozvěn, byli někteří členové posádky postihnutí kletbou živlů. Avianna přitahovala oheň do té míry, že by z ní po chvíli mohl zůstat malý černý oharek. Rys Jantar začal pomalu tuhnout do kamenné podoby (a s ním každý, kdo se ho dotkl). A Ogatix přitahoval blesky mnohem lépe než jeho "lapač blesků" a občas také zavířil ve větrné piruetě. Nedalo se nic dělat, kletba musela být zrušena a to dřív, než někdo dojde k vážné úhoně. Skupina sestávající se z těch, které kletba postihla, jakož i dobrovolníků se vrátila na místo, kde to všechno začalo - Ostrovy Ozvěn.
Zde dostali audienci u samotného Vol'jina, které jim (s poněkud potměšilým úsměvem) určil průvodce, který jim s kletbou pomůže. Ze schodů rozverně seskála Ken'jun. Její metody vystopování duchů elemntů, kteří stáli za kletbami, se ukázaly poněkud neortodoxní. Trollí šamanka určila, že by nejprve měli vystopovat kámen, sebrala ze země oblázek, položila si jej na dlaň a příkázala ostatním, aby jej pozorně sledovali...
Po půlhodině zírání na kámen, nabyli někteří dojmu, že kámen chce aby se vrátili na pevninu. Teprve když začala Ken kámen házet a chodit za ním, došlo i ostatním, že jako průvodce by se jim spíše osvědčili dřevěné masky na ostrově, už se ale nedalo nic dělat, tak s povzdechme výskající trollku následovali. Její vedení se ale po čase neukázalo tak špatné. Přesto se prvním objeveným živlem stal oheň.
Prosby aby vzal kletbu zpět nepomohly a tak naši hrdinové sáhli po zbraních. S vypětím všech sil ohnivého démona porazili a zlomili kletbu nad Aviannou, bohužel vše mělo svou cenu a kvůli přílišnému užívání magie postoupila kletba u mistryně Isiel natolik, že celá zkameněla. Ogatix si však věděl rady, namířil na mágyni prst, něco zamumlal a během okamžiku...byla mágyně zmenšená na velikost palce, načež si ji Ogatix (za zděšení všech ostatní) vložil do kapsy u kalhot. Kdo by se s ní vláčel v životní velikosti, že?
První části eventu se účastnili: Avianna, Kenjun, Isiel, Moonwolf, Alcille, Olympie, Ogatix, Lyanor, Zulubar, Alejandro
Návrh eventu: Thanalos
Provedení a GM podpora: Eynor, Eranon
Naposledy upravil Ceroth dne Sat Feb 21, 2015 11:39 pm, celkově upraveno 1 krát
Ceroth- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 26. 10. 13 -
Re: Eventy u Elrendaru
pro Ceroth Sat Feb 21, 2015 6:02 pm
Malý velký umělec
(Kletba elementů část druhá)
Největším problém se nadále ukazovala kletba kamene, neboť díky rituálu, který podstoupili při hledání ohně, teď byli postižení všichni. Opírajíc se jeden o druhého, s tuhnoucími údy, se znovu vydali na Ostrovy Ozvěn. Zde jim byla poskytnuta průvodkyně v podobě druidky Sinji.
Cesta je vedla do Ratchetu a odtamtud na hřbetech wyvern dál na jih. Cestu lemovala poněkud morbidní sousoší i jednotlivé sochy - zkamenělá zvířata, stromy a občas i orkové nebo lidé. Jejich cíl se blížil - Bael Modan, trpasličí pevnost a místo vykopávek na jihu Barrenských planin. Tam přímo uprostřed veliké jámy s poloodkrytými artefakty, zaplněné hloučky zkamenělých trpaslíků a taurů se skvěla obrovitánské socha překrásné ženy.
- Kamenná krasavice:
Původní dojem, že to bude ten strašlivý duch Země, který způsobil tu kletbu, se ukázala mylná. Byla to prostě jen socha...a od malíčku na její svůdné nožce se po chvíli ozval pisklavý hlásek: "Uuuž nikdy nebudu sáááám!"
Při bližším pohledu družina objevila maličkatého pidižvíka s ještě menším kladívkem a dlátkem, kterak opracovává nehtík kamenné krásky do vskutku smrtící zbraně. Družina tedy raději schovala zbraně a nepoučena ohněm zkusila znovu vyjednávat...
Kupodivu úspěšně. Maličký Kámen Kámen (jak se pidižvík představil) totiž nebyl nikterak zlý, jen strašlivě osamělý a sochy vytvářel proto, aby nebyl tak sám. Když zjistil, že vlastně svým jednáním ubližuje, strašlivě zesmutněl a souhlasil s tím, že kletbu stáhne a vrátí se do své amforky. Družina, dojatá kamínkovým jednáním mu slíbila, že budou kamarádi a samotná Ken'jun, se vzdala svého kammeného elementála aby maličkému umělci dělal v amfoře společnost.
Druhé části eventu se účastnili: Sinji/Kámen kámen, Ken'jun, Lyanor, Musha, Falconny, Avianna
Návrh eventu: Thanalos
Provedení eventu a Gm podpora: Eynor a Eranon
Ceroth- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 26. 10. 13 -
Re: Eventy u Elrendaru
pro Ceroth Tue Feb 24, 2015 12:38 pm
Přednáška Arcana: Nemrtví č.2
Po představení kostěných a nehmotných typů nemrtvých byla přichystáno dokončení přednášky, představující typy "masových" nemrtvých. Tato největší skupina zahrnující různé typy zombie, ghúlů, sešitých Hnusů či dokonce rytířů smrti byla zatím největší expozicí v pevnosti. Na udržování iluzí nemrtvých byli vybráni mágové i někteří učedníci, zatímco zbytek posádky byl za výkladu mistryně Isiel a kapitána Falanthira proveden kolem těch nejstrašnějších stvůr, které má k dispozici Pohroma.
Při spatření některých zrůd, zejména těch sešitých z různých těl, nebylo nikomu zrovna volno u srdce, zvláštní je, že přestože kapitán Falanthir i mistryně Isiel kolem těchto stvůr procházeli takřka netečně, jejich výraz se změnil, když přišli ke slovu nemrtví nerubiané.
Celá přednáška pak byla zakončena představením nejsmrtonosnějších služebníků Pohromy - Death Knightů a San'layn.
Eventu se účastnili: Isiel, Brightshore, Engiee, Lykourgos, Faelin, Ogatix, Greshi, Ygraina, Daelgar, Vaelthas, Taharis, Falanthir
Návrh eventu: Eynor
Provedení eventu a GM podpora: Eynor, Eranon
Ceroth- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 26. 10. 13 -
Re: Eventy u Elrendaru
pro Anonymní Sat Feb 28, 2015 5:16 pm
MISIA ULDUM PART I : Cesta tam a ešte ďalej
Seržant Thanalos strávil väčšinu dňa tým že sa snažil získať niakeho mága,ktorý by bol ochotný zúčastniť sa výpravy do Uldumu. Bohužiaľ ho tu predchádzala jeho povesť a vzťah k mágii ako takej. Preto nielen, že žiadneho nenašiel dokonca nezohnal mága ani na portál takže keď boli konečne všetci museli sa vydať na vzducholoď do Orgrimmaru. Našťastie že v pevnosti bol po čase opäť strážca Narlen Kel´rease inak by mal rekrútov na krku sám
Z Ogrimmaru sa vydali smerom do Crossroads kde narazili na prvý problém. Veľkú jazvu od preletu Deathwinga. Ktorá rozdeľovala celý Barrens na dve časti. Našťastie existovala ešte jedna cesta cez pohorie Stonetalon ale odtiaľ už dlhšie nedostavali žiadne správy. Žeby za tím niečo bolo?
Cestu im znepríjemňovali len pár Kentaurov a na chvíľku sa objavil aj modrý drak nič špeciálne až na to že vtom zmätku niekde stratili Ygrainu. A to bol problém pretože rekrút nemôže ísť sám bez dovolenia skoro ani ná záchod práve preto aby sa nestratil.Nakoniec bola najdená za pomoci strážcu pri Aliančnom tábore z balistami ,ktorý strážil prechod. To bol dôvod prečo dedina Crossroads nedostávala v poslednom čase žiadne informácie.Jediná zaujímavosť bola nemŕtva ,ktorá si prezerala Elrendarských až hladovo
Zaútočili na tábor na dosť dlhú dobu aby mohli zničiť balisty a potom sa stiahli pred tím než sa Alianci čo len zmohla na protiútok. V žiare bitky si ešte niektorí mohli všimnúť Nemŕtvu ,ktorá sa objavila ktovie kde a kto vie kde aj zmizla ale medzi tím stihla zachrániť seržovi život. Totožnú nemŕtvu videli po svojej ceste ešte viac krát.
V Stonetalon museli okrem prekvapivému útoku čeliť aj neustálej hrozbe vlkov ktorí cítili krvavú stopu . No to nebolo všetko okrem toho narazili na elfských duchov a pri prechode do Desolace uvideli niečo čo v niektorých zanechalo hlboký šrám. Našli zničený horiaci les potom čo po kataklyzme vybuchla neďaleká sopka a ohnivého elementála ospevujúceho svojho pána Ragnarosa.
Ani v Desolace nemali kľud. Po ceste narazili na umierajúceho elfa z jeho Dragonhawkom a hoci sa ho členovia skupiny pokúšali zachrániť Furien umrel. No pred smrťou im dal ešte prsteň ktorý mali odovzdať jeho matke. Nemŕtva ktorá ich sledovala až sem a už si predstavovala ako si na mŕtvole pochutí mala smolu. Pretože jeho dragonhawk ho po smrti spálil a potom odletel.
Na koniec po všetkých strastiach dorazili až k novovytvorenému táboru druidov Cenarion Wildlands Kde stretli Lariandu a ešte niekoho kvôli ktorému si urobili menšiu zachádzku.. Koho ? To sa dozviete až nabudúce.
- Cenarion Wildlands:
- Takže vy chcete počut ako mohla v takejto pustine vzniknút takáto oáza pokoja a harmonie?“ spýtala sa Larianda
„ No dobre tak vám ho teda poviem.“
„ Druidovia hovoria že sama Alexstraza Rudá dračica a Aspekt života sem na toto miesto prišla trúchliť po smrti svojho druha Korialstraza a chcela sama umrieť . A tu ju našiel Thrall. Bývalý náčelník celej hordy teraz však len šaman člen earthen ringu ,ktorý sa zaviazal vrátiť svet do poriadku potom čo ho Deathwing poničil.
Ukázal víziu v ktorej sa jej druh Korialstraz obetoval aby zachránil rudú letku a tým ju dojal k slzám . A z každej jej slzy ,ktorá dopadla na zem vznikol život. Po čase sa sem premiestnili drudi a vytvorili si tu tábor..“
Thanalos len zaškrípal zubami „Prečo vo všetkom musia hrať rolu draci .“ povedal namrzene poprial im dobrú noc a vydal sa spať.
Eventu sa zúčastnili: Brightshore, Profi, Olympie, Narlen, Larianda, Katrina, Walan, Ygraina, Thanalos
Screeny : Ceroth , Thanalos
GM podpora : Eranon
Anonymní- Anonymní
Re: Eventy u Elrendaru
pro Ceroth Sun Mar 08, 2015 1:07 pm
Hour of the Wolves
Skupinu Elrendarských sestavenou ze seržantky Eyry , učedníka Yaena a rekrutů Taharise a Eloyn, vyslal kapitán Falanthir do Ravenholdt, odkud přišla zpráva se žádostí o pomoc. Družina ihned vyrazila na cestu. Málokdo tušil, že pro Eyru je tato výprava skoro jako návrat...domů.
Po příjezdu do pevnosti v horách bylo Elrendarským objasněno, proč byla vyžádána jejich pomoc. Krádeže dobytka v poslední době začaly přerůstat obyvatelům přes hlavu. Nikdy se nenašly žádné stopy zvířat ani lidí a přesto dobytek mizel. Lord Jorach v tom cítil temnou magii a proto poprosil o pomoc Elrendar. Eyra a ostatní se ihned pustili do pátrání i když někteří se necítili nejlíp, pod chladnými pohledy nájemných zabijáků z Ravenholdt. Po prvotním prozkoumání terénu se naši hrdinové sešli v pevnosti, aby probrali další plány, jenže Eyra vypadala, že plánování ji nezajímá, spíše vrhala prazvláštní pohledy po jednom ze zabijáků, elfovi jménem Myrokos.
Na druhý den skupina Elrendarských vyrazila do Hinterlands, k jejich uším se totiž donesly zprávy, že i tamní trpaslíky obtěžují krádeže. U Aerie Peak znovu narazili na žebráky a bezdomovce a tehdy jim to došlo. Uprchlíci ze Southshore. Ti, kteří přišli o všechno. Odkázaní na pomoc ostatních. Podezření sílilo. Zvlášť poté, co vyslechli rozhovor mezi dvěma uprchlíky.
"...Thomasi, prosím nechoď, zůstaň se mnou."
"Cat...tohle je naše šance, chci se o vás postarat, musím se o vás postarat! Nemám na výběr, jdu do lesa a najdu je..."
Elrendarští vyrazili za mužem, jménem Thomas a zpovzdálí jej sledovali, ale štěstí jim nepřálo. Jen co na chvíli muže spustili z očí zmizel.
Když doběhli na místo, kde jej viděli naposled, nemohli věřit vlastním očím. Thomas ležel na zemi bez známek života, z rány na krku odkapávala krev a vsakovala se do mechu.
Při ohledání těla si Taharis všiml něčeho zvláštního. Podivného pachu, který z těla vycházel, krom potu také něco jako mokrá srst nějakého zvířete. Ihned se nabízela myšlenka kletby worgenů. Tu ale vyvrátil zničehonic se objevivší Myrokos, Eyřin známý z Ravenholdt. Družina s výjimkou Eyry trochu nedůvěřivě naslouchala vyprávění elfího zabijáka a došlo dokonce i k několika urážkám. Zejména Taharis elfovi nevěřil, poukázal na to, že klidně on mohl člověka zabít. Eyra se pokusila urovnat spor, ale sémě rozkolu už bylo zaseto.
Na druhý den vyrazili Elrendarští, doprovázení Myrokosem, zpět do lesa, aby zkusili najít ty, které hledal mrtvý muž. Při pročesávání lesa na jih od místa, kde našli tělo, objevili jeskyni, která nesla známky obývání. A také v ní čpěl povědomý pach. Pach zvířat. Taharis objevil podivný věnec propletených kostí, ze kterého čpěla magie na sto honů.
Jejich přítomnost však nezůstala nepovšimnuta, rozčilený hlas je volal ven. Několik otrhanců drželo Myrokose a další mu držel na krku zrezavělý nůž. Požadovali, aby jim ihned hodili "kouzlo" jinak se mohou s elfem rozloučit. Po marném vyjednávání Yaeneryn hodil otrhancům věnec kostí ale nakonec se boji nevyhnuli. Výsledkem bylo ztracení věnce a několik mrtvých trhanů, kromě nich také těžce zraněný Myrokos. Eyra vydala rozkaz k pronásledování těch, kteří unikli a sama se starala o zraněného.
Yaen a Taharis se hnali co jim síly stačili, přesto přiběhli pozdě, viděli jen, jak ti, které pronásledovali vběhli do starého trollího města - Shadra'alor. Po opatrném průzkumu konečně přišli na, co se tu děje. Pomocí věnce z kostí, očarovaného jakousi magií, se mohli lidé přeměňovat do podoby vlků. Ve zvrácené představě spravedlnosti chtěli ti, co přišli o všechno, nastolit vládu, kde nebude existovat vrchnost a poddaní. Nastala hodina vlků...
Eventu se účastnili: Eyra, Bightshore, Taharis, Yaeneryn
Gm podpora: Eranon
Galerie: ZDE
Ceroth- Admin
- Poèet pøíspìvkù : 314
Join date : 26. 10. 13 -
Thanalův soud a lov na Silvera
pro Anonymní Fri Jul 17, 2015 5:55 pm
Byl jednou jeden velký les, ve kterém žilo hodně různých zvířátek, mezi nimi i jeden malý lišák. Žil si spokojeně, jak to jen šlo, často lovil a vše, co ulovil, mu sežral starý Havran a za odměnu mu nevykloval oči. Les byl stále zalit sluncem a naštěstí v něm nikdy nebyla zima, takže se dalo říci, že lišák se měl lépe, než zvířátka mimo les. Dokonce měl mezi jinými malými zvířátky spoustu kamarádů.
Jenže jednoho dne měl náš lišáček problém, jak už to tak bývá, jinak by nebylo o čem vyprávět. Jedna malá stříbrná straka mu ukradla jedinou věc, co měl po mamince. A tak se lišák vydal straku hledat a hledal ji po celém lese. Chodil sem a tam a nedokázal straku najít, tak se ptal ostatních zvířátek, ale nikdo nevěděl, kde straka je... až na kocoura v botách.
Ten mu poradil, aby zkusil obhlédnout velký strom se zlatým listím, ve kterém žila rodina černých dračích jestřábů. A tak se tam náš lišáček pomalu vydal cestou necestou. Věděl, že si musí dát pozor, protože kdyby ho nachytali, skončil by zle, tuze zle, a tak se skryl, a pak pomalinku vyšplhal po stromě až do jestřábího hnízda.
Chvíli tam čenichal a nakonec v hnízdě načapal tu mrňavou stříbrnou straku, přecpanou vším možným, co se dalo vzít a šlo to alespoň trochu zpeněžit. Měla kapsy napěchované tak, že nedokázala ani vzlétnout, jen poulila oči a nemohla odejít.
A samozřejmě jediná věc, kterou u sebe straka neměla, byla právě ta památka po mamince, kterou chtěl zpátky lišák. Straka ji prý nechala ve své skrýši. Lišák trval na svém a strkal straku pryč, aby mu ukázala skrýš a vrátila náhrdelník po mamince, když právě tehdy se vrátili do hnízda černí dračí jestřábi z nějakého bálu a oni neměli, kam jinam se schovat, než pod stůl v hlavní jídelně.
Náš lišák by straku nejraději sežral, ale musel být potichu, jinak by je jestřábi našli. Také pochopil, že straka, tak zatížená kořistí, by nikdy neuletěla, a tak zakroutil hlavou a začal jednat. Musel protestující strace ukradené věci brát, i když to bylo proti přesvědčení jich obou. Pomalu a opatrně je vracel na jejich místa tak, aby si toho nikdo nevšiml.
Zlatý náhrdelník. Šperky, drahé kameny. Třpytivé flakónky, exotické parfémy, zlaté mince. Perly, stříbrnou tabatěrku. Zrcátko zdobené diamanty, křišťálové sošky.
Když si vydechl, že je konečně hotovo a mohou odejít, zaslechl jak jeden z dračích jestřábů zavřískl na druhého:
"Kde je ten stříbrný příbor po babičce?! Že ho ukradla ta tvoje fuchtle?"
Lišák jako by zkameněl, čelist mu klesla a pomalu se otočil na svého stračího společníka se smrtí v očích. Straka však jen pokrčil rameny, vyhrnul si košili a ukázal příbory zastrkané za opaskem. Vidličky, nože, lžičky všech velikostí, div, že se tak dokázal vůbec skrčit a ohnout pod stolem, jak se mu zapichovaly do vyhladovělého bříška. Bylo tam vše, celé příborové sady z mithrilu pro tucet osob!
Lišák mu je urychleně vzal i přes jeho tiché protesty... a nenapadlo ho nic jiného, než je rozložit po stole, pod kterým se ukrývali, jako by prostíral k hostině.
Stihl to jen tak tak. S úlevou se zhroutil vedle zamračené straky pod stůl, zatímco dračí jestřábi usedli k večeři a nenažraně hodovali.
Nakonec všechno dobře dopadlo a oni z jejich hnízda utekli živí a zdraví, i když u toho museli vyslechnout mlaskavé jestřábí stolování a mudrování nad tím, jak mohl někdo být tak blbý a dát vidličku na dezert vedle lžičky na čaj a příbor na rybu k polévce.
Nakonec se oba malí dostali ke skrýši stříbrné straky, kde lišák dostal to, co chtěl: svůj kobaltový náhrdelník po mamince. Straka se ale nepoučil, už druhý den zase obletoval jestřábí hnízdo. Bylo to prostě silnější, než on.
- Speech is silver - Mluvit je stříbro:
"Neboj, dostanu se z toho," znělo to, jako by se snažil ujistit spíš sám sebe, než ji. Natáhl ruku, aby ji pohladil po hlavě, ale odstrčila ho, vstala z lavice a zamračeně přešla k oknu. Zadívala se na nádvoří, kde se v přátelském duelu už nějakou hodinu snažila seržantka Eyra celý svět přesvědčit, že toho vydrží víc, než všeználek Catheryn.
"Zabití v sebeobraně není zločin, ale co ti další dva mrtví na střeše a útěk před spravedlností?" optala se a ani se neohlédla, založila ruce na prsou a pozorovala rekruty, kteří kolem dvou soupeřících elfek uzavírali sázky.
"S tím, co se stalo na střeše vězení, nemám nic společného," zatnul pěst a zmačkal tak pergamen s oficiálním obviněním, které po ránu doručil posel se znakem Krvavých rytířů.
"Vím, viděla jsem to, ale svědčit se mi o tom nechce. Byl tam ještě jeden, stříbrovlasý elf, co utekl z vazby s tebou a vypadal, že při pohledu na ty mrtvoly omdlí. Co použít jako svědka jeho?"
"Tys tam byla?!" zvedl se dotčeně od stolu a vykročil za ní. "A nic jsi nemohla říci, naznačit?!"
Pobaveně se otočila od okna.
"A co jsem měla říci? Hej, Thanale, přišla jsem tě dostat z basy, že nevíš, jak?! Tohle vypiješ a já tě ráno vyhrabu z hrobu, pokud tě nezkusí zpopelnit. Protože zpopelnění by ten plán dost narušilo. Navíc to vypadalo, že už ses stačil dostat ven, než jsem dorazila," stiskla rty a chvíli si ho prohlížela.
"Tak, kdo byl ten druhý? Najdeme ho a přimějeme svědčit."
"Silver? Netuším, kde ho chceš hledat, je to největší zloděj široko daleko. Nikdy ho nechytili."
"Tak jakto, že utíkal z basy s tebou?"
"Protože tam byl někdo, kdo věděl o něčem cenném. Kořist, po které teď dozajista jde."
"Žertuješ, že? Jak velký magor musí jeden být, aby se nechal zavřít, kvůli tipu na loupež? A když pak při útěku zemřou dva strážní, nemění to náhodou lupiče ve vraha?"
"On nikdy nikoho nezabil, nemá rád krev a bolest. To byl ten třetí, který seděl s námi a nakonec vykrvácel na střeše. Ten, kterého Silver slíbil dostat ven výměnou za informace o nějaké klenotnici... sejfu. Co já vím."
Nevěřícně kroutila hlavou.
"Vážně. Co tak úžasného by mohl chtít ukrást?"
"Velkého stridera z čistého zlata. V životní velikosti. Obřího zlatého hawkstridera, který je ukryt po částech v trezorech po celém Silvermoon."
"To si děláš... jaký idiot by nechal vyrobit obřího zlatého ptáka, aby ho pak mohl skrývat?"
"Nevím, ale Silver se kvůli tomu nechal zavřít a ten třetí vězeň tvrdil, že ví, kde jsou části toho stridera ukryté."
"Jenže, co teď, když je mrtvý?" nevěřícně se rozesmála.
Obří. Pták. Ze zlata.
To vážně mohl vymyslet jen elf z města.
"Tak bude Silver muset najít toho zlatého hawkstridera sám. Nebo si najde jinou kořist, ale jak ho znám, je dost vytrvalý, když si něco umane. A je příšerný kleptoman."
"Fajn, takže ho z jeho úkrytu vylákám prostě tak, žese budu po městě pohybovat lehkomyslně s hodně drahou věcí vystavenou na odiv. To ale nalákám i tucet dalších lapků a pobertů. Nehledě na to, že si mne jistě všimnou i stráže."
"Já bych ho našel sám, ale nesmím z pevnosti až do soudu," řekl rozmrzele.
Povzdechla si a rozhodila rukama.
"Dobře, když ho dokážu chytit, předpokládám, že po dobrém svědčit nebude. Jak ho chceš přesvědčit, aby ti pomohl?"
"Umím docela dobře přesvědčovat. Prostě ho jen vylákej a chyť, já zařídím zbytek," usmál se na ni a ona při pohledu do jeho tyrkysových očí pomalu roztála.
"O tvých přesvědčovacích schopnostech vím své. Jen doufej, že budeš mít dost, abys jednou splatil všechny své dluhy, seržante," lehce ho políbila, vzala ze stolu zbraně a byla pryč.
S povzdechem svěsil ramena, a pak se zadíval na to, co držel v dlani. Stará stříbrná mince. Vyhodil ji do vzduchu, a pak obratně chytil v letu.
"Však my se nějak domluvíme, Silvere," zamumlal si.
Při hlášení z mise v Outlandu vyšlo najevo, že domnělá oběť vraždy z Falconwing Square, Fliara Sunchaser, je nejen naživu, ale sama se pokusila zabít hned několik osob s právem dědit - některé úspěšně - spolu se svým komplicem z právní kanceláře, která vyřizovala závěť po její matce, seržantově babičce. Jediný další svědek a přeživší z rodiny Dawnspearů byl její syn, momentálně v kritickém stavu na marodce.
Seržant Thanalos Dawnspear byl tedy okamžitě zbaven obvinění z její vraždy, zbývala zde ale záležitost s útěkem z vězení a vyšetřením úmrtí občanů města v Outlandu, která měla být projednána před zástupcem Silvermoon i lordem pevnosti.
Seržant byl dočasně suspendován ze služby a bylo mu zakázáno vzdalovat se z pevnosti, jeho bratranec Thanael zůstával v lazaretu a po několika dnech léčby se díky medikům z Elrendar probral a projevil ochotu o všem svědčit.
Byl stanoven čas slyšení, které mělo rozhodnout o následcích seržantova útěku ze Silvermoonské cely předběžného zadržení. Na získání svědků tedy nezbývalo déle, než jediný den - a hlavní z nich, pověstný kleptoman Silver, byl podle slov krvavých rytířů nepolapitelný.
Plán na jeho dopadení ve městě nevyšel zcela podle jejich představ - hlavně pro Eloyn Brightshore, která jela do města vyzvednout někoho jménem Amenius Sunbreeze a zároveň měla fungovat jako "volavka", to jest dát si cosi do sejfu v bance. Situace v bance se zkomplikovala, když se do celého dění zapletl bard Valendis, a tak jako Eloyn zmizel v hlubinách sejfů pod hlavní budovou banky.
Eloyn byla později nalezena v uzavřeném sejfu s cedulkou značící "sex zdarma zde" a podepsanou napodobeninou podpisu Corina Nighstridera, kterou městská hlídka ihned prohlásila za falsifikát. Vedlejší sejf byl vypáčen a vyloupen. Prý z něj, podle majitele, zmizela obří hawkstrideří hlava z čistého zlata. Tři členové ochranky leželi v bezvědomí před ním a dva další je křísili.
Stráže v chodbě u trezoru byly omámeny šíleně páchnoucí dýmovnicí s čpavkem... v nastalém chaosu a přibíhání nových stráží z ulice pak jistý elf s širákem před tváří nepozorovaně vyklouzl zpět do ulic.
A v průchodu v jedné z tavern na vedlejší ulici došlo ke kolizi prchajícího stříbrovlasého elfa a několika elfek v bílých tabardech, z nichž ho jedna prohlásila za zatoulaného mladšího bratra. Páchnoucího po alkoholu ho odnesla v náruči jako panenku před očima stráží až ke svému oři a odvezla směrem na jih.Z města toho večera kromě "zatoulaného bratra Silvera" přibyl ještě senilní elf Amenius, který posádku nějaký ten večer bavil peprnými historkami z dětství Eloyn.
Zaskřípání mříže u hlavního vchodu do věznice ho přimělo zvednout hlavu a omámeně se zadívat vzhůru ke schodišti, po kterém se blížil někdo s pochodní, doprovázen dvěma strážemi v bílém tabardu.
Hlava mu třeštila, jako by byl po flámu, ale tu postavu, ty rudé vlasy spletené do copu na straně, si nemohl splést. Zavrčel a ustoupil, přitiskl se zády k vlhké stěně cely.
Vysoký elf v zelené zbroji se zastavil za mřížemi a pousmál se na něj. Jako by se na vás usmál žralok.
"Nepřibližuj se ke mně, Lišáku, od chvíle, co jsem tě v té base potkal, se mi lepí smůla na paty!"
"To vidím, Silvere," rusovlasý si významně prohlédl jeho těsnou celu a slamník.
"Něco jsi mi, sakra, slíbil! Mimo jiné to, že už se nebudu muset dívat na tvůj ksicht, když ti pomůžu ven!"
"Slíbil, ale předtím od tebe něco potřebuji."
"A co by to asi mohlo být?"
"Tvou výpověď o tom, jak to tehdy bylo na střeše vězení... i předtím v cele," Lišák zvedl pochodeň a posvítil si na jeho tác s večeří, které se vězeń ani nedotknul.
"Zbláznil jsi se? Ty mi dlužíš a já ti budu ještě dělat službu?"
"No... řekněme, že jsem našel něco, co ti chybí. Asi proto máš tolik smůly," Thanalos otevřel dlaň a ukázal starou a oblýskanou stříbrnou minci.
"Moje mince pro štěstí! Dej mi ji! Ihned mi ji dej, ty zloději!" Silver se přitiskl k mříži a zacloumal kovovými tyčemi. Marně.
Thanalos vyhodil minci do vzduchu, pak ji chytil. Odrazilo se od ní světlo pochodně a elf v cele se chvíli zdál skoro nepříčetný. Lišák se znovu usmál a promluvil skoro medovým hlasem.
"Až po tom soudu a svědectví, Silvere."
"To je vydírání! Vydím tě podruhé za dvacet let a už mne zase vydíráš! Vůbec jsi se nezměnil!
"Ani ty ne. Stále kradeš, co nemáš. Není se čeho bát, prostě jen povíš soudci pravdu o tom, kdo tu noc zabíjel. Ty jsi přeci jen utekl z basy, ne? Za to provaz nebude."
"Víš, kolik elfů z města jsem za ty roky okradl? Podruhé jen tak neuteču."
"Hmm, a co kdybych k tomu přidal tip na jeden bohatý dům plný zlata a šperků? Dům v Eversong, kde se nedávno dědilo po mnoha nafoukaných příbuzných..."
"Zlato... šperky... Eversong?" stříbrovlasý se zasnil a pousmál, jako by v duchu viděl obraz té nejkrásnější nahé ženy.
"Takže?" rusovlasý elf znovu vyhodil minci do vzduchu a Silver polkl naprázdno.
- Silence is golden - Mlčet je zlato:
V den soudu se v soudní síni sešli účastníci mise v Outlandu: veverka Avianna Dawnseeker, seržant Thanalos Dawnspear, Lyanor Silverlight, Catheryn Teleri, seržantka Eyra Ryzal, kapitán Falanthir Brightspear, kapitánka Aerin Windsong a "admirál" Kieran Moonwolf, stejně tak zástupci Krvavých rytířů - Corin Nightsrider a Sabra Firemane, pak několik zvědavců z pevnosti, jako Eliendir Dawnsong a Eloyn Brightshore, také goblin Ogatix. Lord a lady Sunhand donesli k soudu starodávný meč v pochvě z mithrilu a obsidia a vyčkávali již jen na vyslance z města, kterého se přestupky několika zúčastněných týkaly.
Sotva však spolu s pár hraničáři dorazil sám lord regent Theron, Catheryn se sebrala a beze slova opustila soudní síň, posádku i pevnost. Patrně něco tajila.
Lord regent přečetl obvinění vznesená proti seržantu Dawnspear: vražda Fliary Sunchaser, útěk z cely předběžného zadržení... a na útěku zabití dvou strážných a jednoho spoluvězně.
Jak se ukázalo, obviněný byl sice dopadnut nad mrtvým tělem, ale nebyl nad ním sám, navíc zmíněné tělo oběti posléze zmizelo z hlídané márnice a nyní se Fliara v plném zdraví nacházela ve vazbě Elrendar Keep.
Seržanta Dawnspear ihned na počátku přelíčení prohlásil, že na něj zfalšovaná vražda, podplacení strážní i notář a jeho společníci v Outlandu byli předem připraveni jedinou osobou, kterou byla právě oběť údajné vraždy, jeho teta Fliara. Doznal se k zabití jednoho ze strážných v sebeobraně po tom, co jím byl napaden v noci ve vlastní cele.
Jako svědci byli postupně předvedeni zlodějíček Silver, tedy další přeživší účastník onoho útěku z vězení, dále syn údajné oběti - Thanael Sunchaser, vyšetřující rytířka Sabra Firemane a nakonec sama "zavražděná" a řádně vzteklá Fliara Sunchaser, která zkrotla až při pohledu na regenta Therona.
Několik poznatků ze soudního přelíčení.
Zajímavé bylo, že výpovědi svědků se poněkud změnily od chvíle, kdy lady Sunhand obnažila prastarý meč, který přinesla k slyšení. Cokoli vyslovené od té chvíle v místnosti byla pravda... někdy až příliš brutální a bolestná... někteří pak seznali, že je vhodnější mlčet, pokud nedokáží vyslovit lež.
Seržantovým právníkem se stal goblin Ogatix, který si na to vzal opravdu příhodný černý frak a temné brýle. I tak ke svému nepohodlí zjistil, že mluvení "pravdy a nic než pravdy, jak jsem slíbil" se tak nějak vztahuje i na něj. Pravděpodobně seržantovi naúčtuje za své služby přirážku.
Svědek Nothos, zvaný Silver, který o sobě prohlašoval, že byl čirou náhodou úplně nespravedlivě tou samou dobou zadržen ve vedlejší cele, potvrdil, že v noci přišel jeden ze strážných zabít spícího vězně Dawnspeara, ten mu však holýma rukama zlomil vaz. Pak už Thanalos neměl na výběr, než jít se Silverem a třetím vězněm, který mezitím vylomil zámek jejich cely. Měli připravený útěk a ukryté ukradené uniformy na střeše, kam třetí vězeň utíkal napřed, aby zbylé dva nechal za sebou a zmizel sám... uniformy totiž byly jen dvě a on neměl v plánu se dělit.
Jenže byl cestou nahoru napaden druhým členem noční hlídky, který spustil poplach, a navzájem se zabili. Silver a Thanalos pak použili ukryté uniformy a tak se jim podařilo nepozorovaně prchnout z předměstí na svobodu.
Svědek byl po vyslechnutí předán zpět do rukou Krvavým rytířům. A protože si chtivě prohlížel regentův meč i jeho šperky, byla u něj nařízena důkladná osobní prohlídka. Po té byl odvezen do města rytířkou Firemane.
Jako svědek incidentu ovšem vystoupila i Sabra Firemane, shrnula známá fakta, že tělo zavražděné Fliary Sunchaser zmizelo z márnice ještě před útěkem vězňů, jen proto tam přijela ona s adepty záhadu vyšetřovat. A že Krvaví rytíři měli z této strážnice na Falconwing několik anonymních udání poukazujících na korupci strážných. Jednalo se jmenovitě o onu dvojici, která zemřela noc při útěku zadržených.
Na mrtvé se ovšem dá svést cokoli, že.
Svědek Thanael Sunchaser prohlásil, že i když byl na počátku přesvědčen, že jeho bratranec, Thanalos Dawnspear, zabil jeho matku a celou dobu v Outlandu jde jen po dědičném kopí, jehož majitel se měl stát novou hlavou rodu Dawnspear, pochopil velice záhy, že se zmýlil. Po smrti obou strýčků v Netherstorm, kteří soupeřili o dědictví také, opustil Thanalovu družinu a narazil v Blade's Edge na svou matku, doprovázenou jedním ze zástupců Silvermoonské Právní, ke kterému projevovala osobní vztah. Když se na ni rozhněval a chtěl, aby se ke všemu přiznala, označila ho za "idiota po otci" a kouzlem ho uvěznila na místě poslední nápovědy vedoucí k rodinnému dědictví.
Dodal, že podle toho, co viděl, se jeho matka pokusila Thanala Dawnspear úkladně zabít při třech různých příležitostech, a patrně s těmi pokusy jen tak nepřestane.
Též se před ním prořekla ve slabé chvíli, že to ona zabila babičku Nimoe, jejíž dědictví vlastně celou rodinnou válku způsobilo... a kdysi dávno i jeho vlastního otce, který jí nakonec příliš překážel v ambicích na post "Paní domu".
Projevil také přání smět se vrátit za svou snoubenkou, kterou mu jeho matka zakazovala, a konečně ji informovat o všem, co se seběhlo... a oženit se s ní.
Svědkyně Fliara Sunchaser se ke svému vlastnímu překvapení upřímně doznala k tomu, že podplatila strážné, aby zadrženého Thanala Dawnspear zabili v cele. Stejně tak znala veškeré nápovědy hádanky a soutěže, která měla určit nového dědice kopí Dawnspearů, předem, protože jeden ze zaměstnanců notářské společnosti, která je chystala, je jejím milencem.
Frustrovaná ze své pravdomluvnosti pak ukázala své pravé já, když zalitovala, že Thanalos Dawnspear nezemřel kdysi při požáru rodného domu spolu se svou matkou a ostatní že nechcípli v magické věži, jak pro ně plánovala.
Avianna Dawnseeker se pak ještě vyjádřila k situaci, kdy družina zůstala uvězněna v pasti v hořící mágské věži v Kirin Var... i k tomu, že na ně Fliara Sunchaser v Blade's Edge vyvolala řadu démonů a poštvala proti nim samotného gronna.
Jménem lorda Cerotha Sunhanda pak bylo obvinění proti seržantovi Dawnspear zrušeno a doznání Fliary Sunchaser zaznamenáno k dalšímu rozhodnutí jejího regenta. Než se ale Lor'themar THeron stačil k záležitosti vyjádřit a pronést své stanovisko, seržnat Dawnspear projevil lítost nad zabitím vojáka, který ho napadl, a snahu odčinit škodu vzniklou QuUel'Thalas nějakým činem nebo službou městu. Regent-lord jeho nabídku se svolením lorda Elrendaru přijal a seržant se tedy připravil k několikatýdenní službě jako výpomoc přímo na Falconwing Square.
Tou dobou pak uspořádal pro členy posádky pověstný "lov na Fetha", u kterého zjistil, že jeden z jeho dávných společníků z dětského gangu byl zabit tak, aby jeho ostatky našel.
Ale to už je jiný příběh.
Pravdou je, že si do té doby neuvědomil, že se v Quel'Thalas pohybuje osoba, která po něm už několikrát šla, nehledě na svědky.
Fliara Sunchaser byla tedy předána doprovodu lorda Therona, seržant varován, aby na severu nezpychl, a přelíčení bylo ukončeno.
Vzal kopí Dawnspearů od stráží zpět, potěžkal ho v ruce, pak sevřel jeho násadu a vykročil ven ze soudní síně. Zůstal stát na prahu, opřen o zárubeň, ztěžka vydechl. Ohlédl se přes rameno, jako by ještě na něco čekal.
Takže služba ve městě. Měsíc.
Právě tam, kde zabil strážného, kde utekl z vězení a kde ho zatkli za zfalšovanou vraždu.
Spíš doufal, že ho pošlou zabít nějakou bestii... Ale slib je slib a za muže hovoří činy, i kdyby nebyly hrdinské. A on měl sakra dobrý důvod být vděčný za práci, která ho bude stát jen trochu pohodlí a sebeúcty.
Prohlédl si prázdnou soudní síň.
Písařův učeň doskládal poslední stránky pergamenů na hromádku, kterou zvedl do náruče a pospíšil s ní pryč. Ustoupil mu z cesty, aby mohl projít ven.
"Takže první otázka: musím vám dál vykat, když vás zbavili funkce?" ozvalo se před ním pubertálním hlasem, při kterém se většině elfů z posádky otvíral nůž v kapse a jemu se obvykle zježily vlasy vzadu na krku. Stiskl rty, zadíval se před sebe na zrzavou elfku stojící s rukami v bok a vůbec ne po vojensku, jak se slušelo.
"Nezbavili mne hodnosti, byl jsem dočasně postaven mimo službu Elrendar a přeřazen ke službě do města," odvětil a snažil se, aby v tom nezněla ani stopa hněvu, který cítil.
Byla to jen hloupá holka.
Zbytečné mrhat na ni energií a emocemi. A přesto, jako by si dělala živobytí z toho, kolik vojáků přivede k nepříčetnosti svým chováním a dotazy.
"Nesnáším vykání," řekla odrzle a on pokrčil širokými rameny.
Co snášela nebo nesnášela, nebyl jeho problém.
"Druhá otázka: doprovodíte mne do města?" nevzdala to a patrně ani neměla pud sebezáchovy. Nevěřícně na ni upřel pohled a zvažoval možnost, že mu kopí "upadne" směrem, kde stála.
"Ne. Proč bych měl? Vezmi si povolení, dva další rekruty a je to podle pravidel... je to jen cesta do města, tu zvládne i Moonwolfova opice," jenže v tu chvíli mu to došlo.
Město, zatraceně....! Ty útoky u švadleny a u orbu v Tirisfal... Temný Fénix...
"Děje se něco?" všimla si jeho zaváhání.
"Děje se to, že jsem docela zapomněl na vraha, který na mne ve městě dvakrát zaútočil. Ta bílovlasá elfka v černé masce. A teď tam jedu na měsíc sloužit," ironicky se usmál.
"No, to jste asi měl hlásit, než tam nastoupíte do aktivní služby. Zabít někoho dalšího, i kdyby v sebeobraně, je ve výkonu trestu dost kách..."
"Já ji nechci zabít, chci zjistit, proč mne chce zabít ona."
"Nějaké nápady? Stará láska? Někdo, komu jste ublížil? Další naštvaný drak... teda dračice?"
"Hm, co já vím, těch bylo moc..."
"Lásek nebo dračic?"
"Žen a těch, co mne mají plné zuby. Starej se o své, Eloyn," ukázal jí směrem ke kasárnám.
"A připomněla vám ta elfka některou z nich?" ne, nikdy nevěděla, kdy přestat.
"Ne. Odchod," otočil ji za rameno a vyprovodil ji dolů po schodech soudní síně, pak se otočil na patě a vrátil ke skříním s knihami.
Chvíli stál na místě a přemýšlel, pak došel až ke knihovně a vyndal z ní knihu, po ní další a další, až jich měl plnou náruč. Se všemi přešel ke stolu, položil je na něj do sloupku a začal upravovat jednu na druhou a vyměňovat jejich pořadí. Usmál se sám pro sebe, než ustoupil, aby na knihy byl výhled od knihovny...
Knihovna si těžce povzdechla, pak promluvila.
"To nevypadá, že by se seržant konečně dal na čtení, ale spíš, že staví pevnost z knih."
"Vážně?" ustoupil jí z výhledu víc, aby si mohla přečíst hřbety knih, pak se za knihovnami pohnul štíhlý stín, protáhl se a zadíval na jeho knižní věž.
"Já tebe," usmála se vysoká rusovláska napůl smutně a vylezla ven.
"Věděl jsem, že to rozluštíš hned," usmál se na ni zpět, "byla jsi tu celou dobu soudu?"
Smutně kývla a zůstala stát na místě, došel tedy pomalu až k ní.
"Zirael," pohladil ji po tváři, pak ji objal a zabořil se do jejích vlasů, "zvládli jsme to! Kde bych bez tebe byl..."
"Je několik možností: mrtvý v Nexu v Coldaře. Živý a ožralý v Booty Bay. Nebo na útěku před další zhrzenou ženskou," řekla naprosto střízlivě, "...takže? Kdy musíš odjet?"
Stiskl rty. Jasně, slyšela i tuhle část.
"Dnes večer, vlastně odjíždím, jen co si sbalím věci, abych se za úsvitu mohl hlásit do služby na Falcon Wing."
Beze slova na něj zůstala zírat zraněnýma očima, trochu uhnula hlavou, když se natáhl, aby ji pohladil po tváři.
"Návštěvy mi nezakázali. Stav se na Falcon Wing, až budete mít cestu do města. Můžete se zasmát mé uniformě."
"Návštěvy. Budeš mezi ně počítat i tu asasinku v masce, co to už dvakrát zkusila?"
Povzdechl si.
"Vím, vzpomněl jsem si na ty incidenty až při rozhovoru s Eloyn, ale možná by se toho dalo využít. Bude to pro ni perfektní příležitost, stačí být připravený. Neříkají mi Lišák jen tak, ne? A ve městě mám ještě pár přátel... mohl bych jí připravit past..."
"Myslíš přátele jako Silvera, co sedí v base, protože jsi potřeboval jeho svědectví? Nebo pár dalších lidí, co tě tam chce zabít? Promiň, jestli se zdám cynická," pohodila dlouhými vlasy a vymanila se z jeho náruče.
"Bude to vpořádku, zvládl jsem horší věci. Žádná elfka nemůže být horší, než pološílený a naštvaný modrý drak."
"Je vidět, že s většinou elfek z města dosud nemáš příliš zkušeností," poznamenala tiše, ale v očích se jí konečně objevil záblesk smíchu. Neochotně ji pustil a vykročil ke svému bytu pro věci. Pak se zarazil.
"Málem jsem zapomněl. Bratránek nás pozval na svatbu. Je to za tři dny ve Fairbreeze."
"Thanael tě zve na tak důležitou událost? Po tom všem... Pozval... Tebe," opakovala to s dlouhými mezerami, jako by to potřebovala pochopit. "Neslyšel snad tu Kadashovu historku o tom, jak jsi zkazil svatbu v Redridge?"
"Pst," ohlédl se po strážných, "to byla jen blbá náhoda a mohl za to Darog... a trpaslíci se stačili ožrat ve sklípku s otcem nevěsty... trochu jsme pobořili hostinu a slavnostní stany trpasličím tankem a zaběhali si se strážemi... zatraceně, staré dobré časy," zasnil se.
"A tohle vše jsi Thanaelovi řekl, když tě zval? Měl by vědět, do čeho jde," dala se do smíchu.
"Ne. Co by se asi tak mohlo pokazit na nějaké elfí svatbě v Eversong?"
Neodpověděla, jen na něj na chvíli upírala mnohoznačný pohled. Nevydržel to.
"Vážně se budu chovat slušně, slibuji," zazubil se.
"Falconwing. Neznámá elfí útočnice. Bratrancova svatba. Vzkaz od Andiliena, že potřebuje probrat dědictví po mé matce... čekám, co ještě se stane do dalšího úplňku," povzdechla si.
Zamračil se při jméně, které vyslovila.
"Andilien. Dobře, ale slib mi, že za ním nepůjdeš bez doprovodu."
"Slíbit ti to klidně mohu," řekla tak, že by ji nejraději zaškrtil.
"Musím jít," oplatil jí podobným tónem a ona se zachmuřila, pak kývla a ustoupila mu z cesty.
"Al diel shala, Thanale."
Jeden z restů, co mi spí v PC - další už doopravdy tak dlouhé nebudou, ale doplním je. Eynor.
Naposledy upravil Eynor dne Sat Jul 25, 2015 3:56 pm, celkově upraveno 1 krát
Anonymní- Anonymní
Havran a Fénix
pro Anonymní Sun Jul 19, 2015 5:54 pm
Bolestivě se držel v sedle hawkstridera a trochu zimomřivě se halil do pláště. Nemohl se dočkat, až zase zavítá do krajiny věčného jara, jenže ta byla daleko. Elrendarští farstrideři ho doprovodili na hranice Quel'Thalas, ale Zeměmi Duchů už jel sám, na vlastní přání. Po těch týdnech v jejich společnosti musel přemýšlet o samotě a v klidu.
Neuspěl. Nevyhrál... ale přežil.
Výprava s družinou jeho bratrance ho stála ztrátu mnoha iluzí, ztrátu skoro celé rodiny.
Strýčkové ženoucí se za dědictvím se povraždili navzájem.
A jeho vlastní matka...
Zaťal ruku v pěst a škubl tak za otěže, až hawkstrider neklidně zatančil a poskočil, bodavá bolest jeho jezdci pronikla ramenem a krkem až do hlavy, jako by mu lebkou projel dlouhý nůž. Jen malá připomínka jeho neúspěšného boje s gronnem...
Paní Sunchaser, ta, která vždy jen kritizovala všechna jeho rozhodnutí a bránila mu zasnoubit se s "pouhou služkou" Aelyss. Ta, před kterou se celé dětství ukrýval u babičky Nimoe a kvůli které si vybral, že bude farstriderem... a dokonce chtěl žádat o službu v Elrendar, jen aby byla co nejmenší šance, že ji bude vídat.
Ta dokonalá paní Sunchaser. Jeho matka...
Nejen, že sehrála vlastní smrt a svedla ji na Thanala Dawnspear, kterého nikdy nenazvala jinak, než bastardem své sestry, co měl kdysi uhořet i s ní.
Pak se pokusila v Outlandu zabít každého, kdo jí stál v cestě, ať to byl člen rodiny nebo Thanalova oddílu.
Měla na rukou krev právníků a notáře, od začátku znala celou hádanku, o kterou se dědici prali jako smečka hladových psů o kost...
...dokonce měla na rukou krev jeho otce, jak v záchvatu vzteku přiznala. Skoro by vsadil na to, že tetin domek tehdy možná podpálila sama.
A co bylo nejhorší, byla to ona, kdo nakonec zabil i stařenku Nimoe, aby se rychleji dostal k dědictví. Jeho milovanou babičku Nimoe...
Sevřelo se mu hrdlo smutkem, ale náhle se mezi stíny stromů Ghostlands zablýskly bílé zdi elfí stavby, kterou obklopovalo lešení. Zaplašil bolestnou vzpomínku na babičku i otce a zaostřil očima na panství Andilien, které již nějaký ten měsíc procházelo obnovou, co se jeho quel'doreiský pán vrátil z cest. Snad tam bude moci na okamžik odpočinout...
Možná přecenil své síly, když se vydal na cestu zpět domů sám, ale už se nemohl dočkat, až bude zase s Aelyss. Až ji obejme a políbí, až jí poví, že jejich svatbě už nic nestojí v cestě, ani kdyby se matka ještě někdy dostala z vězení v Silvermoon.
Až jí řekne, že byl Thanalos Dawnspear natolik štědrý, že jim nechal ke spravování a užívání babiččin dům, i když podle práva byl teď jeho pánem on.
Zvláštní elf, ten Thanalos. Tak prchlivý, ješitný... a přeci v něm viděl něco z rodiny, tu zarputilou paličatost.
Na začátku toho všeho si přál jeho popravu... na konci s ním trávil hodiny v rozhovorech o všem. Jako by najednou získal bratra, kterého nikdy neměl.
I když představa, jak tenhle hromotluk přijde jednou k nim na nedělní šálek čaje a pochválí Aelyss její vyšívání a krajkové dečky... musel se pousmát.
Nakonec by mohli být rodina. A jednou, až budou děti, mohl by jim jít za kmotra.
Tedy, jestli ho dnes Aelyss nezavrhne za to, že se nevrací jako vítěz.
Nezískal kopí Dawnspearů, nestal se pánem rodu, neporazil ostatní dědice... Nevyhrál. Jak asi se na něj bude tvářit? Nepřála si odložit svatbu, její list plný vroucích slov a obav o něj ho volal zpět a hřál na prsou pod zbrojí.
Možná je pro ni doopravdy největší výhrou, že se vrací živý a po svých. Nemohl se jí dočkat!
- A nezapomeň, nikde se nezastavuj, s nikým nepromluv a na cestě se ani neohlédni, pak se bezpečně vrátíš domů:
Konečně se octl na rozcestí vedoucímu k Zul'Aman, Thalassian pass a Tranquillienu.
Před uzavřeným domem Andilienů, obklopeným nevrlými strážnými a skupinou zedníků, bylo připraveno pohoštění pro pracující i pro náhodné poutníky. Kousek od plátěné stříšky se v zdobeném postroji vzpínal nádherný dragonhawk s černorudými křídly a postrojem Sunreaverů. Na lavičce u stolu seděla zády k němu černovlasá elfka v zimním kožíšku, vedle sebe brašnu se znakem Relikviáře. Z misky a hrnku stole před ní se kouřilo.
Párkrát ji viděl v jídelně pevnosti, zatímco se zotavoval a čekal na Thanalův a matčin soud, pamatoval si, že v Elrendaru byla dost oblíbená, i když občas vyprávěla děsivé historky.
Zaslechla ho, ohlédla se a zvedla mu s úsměvem na pozdrav hrneček.
Jak jen se jmenovala...?
Sklouzl ze sedla a uvázal hawkstridera kousek vedle jejího dragonhawka, pozdravil lehkou poklonou a byl rád, že se může posadit na lavici naproti ní. Už při pokusu rozpomenout se na její jméno ho rozbolela hlava. A teď jako kdyby se roztočil celý svět. Shrnul si rukou z hlavi teplou kápi a málem z ní tak shodil i obvaz, který pod ní měl.
Elf, který dosud přikládal dřevo do koše na oheň vedle stolu, ho pozdravil jeho jménem a nabídl mu horkou polévku a čaj.
Elfce nad čelem jí seděly letecké brýle. Zdála se rudá horkem od ohně... nebo možná z nápoje, o který si hřála ruce.
"Tu polévku doporučuji, ale čaj si nedávejte. Říznul ho nějakou pálenkou," sklopila oči ke svému kouřícímu hrnku, jako by tím chtěla vysvětlit barvu svých tváří, "zato vy nevypadáte vůbec dobře. Nepamatuji si vás z pevnosti? Jste ten zraněný bratranec seržanta Dawnspear, co i přes svůj stav svědčil u soudu v jeho prospěch, že?"
"Obávám se, že se nemohu zdržet déle, než chvilku, abych nabral trochu sil. A ano, jsem Thanael. Thanael Sunchaser. Musel jsem přeci říci pravdu a očistit jméno nevinného, je jedno, jestli je bratranec, nebo ne," Thanael s kývnutím poděkoval majordomovi, který mu donesl misku horké polévky i onen čaj vonící pálenkou.
"Ale obávám se, že si nepamatuji vaše..."
"Siri Nightwish, pracuji pro Relikviář a v Elrendaru mi nabídli možnost prostudovat jejich archív. Sbírám stopy vzácných artefaktů, které by mohly posílit hrdost našeho lidu. Inspirovat. Kulturní dědictví... hm, moc žvaním, že? A to vám nemohli otevřít portál do města? Nechají zraněného se vracet o samotě... divočinou, na pokraji zimy?" potřásla mu rukou a kývnutím mu popřála dobrou chuť, pak si sama nabrala ze své polévky jednu lžičku a zamyšleně ji snědla.
"Necestuji do města, vracím se za svou snoubenkou do Fairbreeze. Ve městě jsem kdysi žil a nevydržel jsem to a musel jsem odtamtud odejít. Byla to ta nejlepší věc v mém životě... a potkal jsem ji," pustil se opatrně do své polévky, ale jako by se usmíval na nějaký obraz ve své mysli.
"Ah, slyšela jsem, že máte před svatbou. Asi by ji ale nepotěšilo vidět, jak se plahočíte zraněný po cestě. Mohu vás vzít do Fairbreeze na dragonhawkovi, i když mířím na opačnou stranu, než vy. Co říkáte?" na hezkém čele se jí udělala ustaraná kolmá vráska a on zakroutil hlavou.
"Ne, děkuji, projedu se na hawkstriderovi, byl dlouho ve stáji. A svatba bude ve Fairbreeze za dva dny. Nechceme nic velkého... už jsme ji odsunuli kvůli pohřbu babičky, pak kvůli mé cestě do Outlandu," dal se do řeči, zatímco pomalu jedl polévku a do tváře se mu vracela barva. Při vzpomínce na Outland si ale opět přitiskl ruku na obvaz na hlavě.
"Dva dny," odložila lžičku a klesla jí brada, "pak doufám, že budete dost při síle, abyste mohl nevěstu přenést přes práh. A co rozlučka se svobodou, jak ji chcete stihnout?"
"Co se toho týče, teď zrovna se ani na nějaké popíjení necítím, chci být jen doma se svou láskou," dostal ze sebe a vzápětí trochu zčervenal, když mu došlo, co řekl.
"Docela vás chápu, kdysi jsem také někoho milovala. Většinu času jsme se buď snažili zabít nebo nedokázali vylézt z postele," prohnula plné rty v úsměvu a on cítil, že rudne čím dál víc.
Opět sklonila oči, teď pravou rukou pohladila prsten, který nosila na levé, a na okamžik její výraz zestárnul a zesmutněl. Pak mrkla, do očí se jí vrátil dětský úsměv a začala zase jíst, ale levou ruku nechala položenou v klíně mimo jeho výhled.
"Je škoda, že odjíždíte. Chystám se opustit Sever kvůli aukci v Booty Bay, kterou nesmím propásnout. Kapitán Moonwolf mi nabídl odvoz svou lodí přímo tam. Relikviář mne poslal zakoupit předmět, který je kulturním dědictvím Řádu Krvavých rytířů a po dlouhých letech se opět objevil mezi překupníky. Jedná se o schránku legendárního exorcisty Raen'vira Silverfall."
"Booty Bay? To je skoro půlka světa, budete mít hodně dlouhou cestu. A Moonwolf... to je ten pirát, co věčně sedává u brány nebo v jídelně a vypadá, že spí?" zamyšleně se poškrábal na nose.
"Ano, ten. Slíbil, že doplujeme včas, jinak bych k cestě využila svého dragonhawka. Jen jsem chtěla před odjezdem uspořádat takový malý večírek na rozloučenou a doufala jsem, že na něm uvidím i vás a vašeho bratrance. Ale on prý teď slouží ve městě a vy jste právě také na útěku z jihu," povzdechla si. "A to jsem si nechala poradit, jaký druh alkoholu je nejlepší pro drsné muže z posádky," mávla lžičkou ke svému dragonhawkovi, u jehož sedla si teprve teď všiml zhruba půl tuctu měchů.
"Medovina, trpasličí ležák z kontingentu zabaveného pašerákům z Arathi a ohnivá voda z Mulgore. Chtěla jsem názor muže, zda jsem neprohloupila, na mne je to pití moc silné. No a tamhle majordomus mi tvrdí, že jediné, co se z toho dá pít, je to trpasličí pivo. Počkejte okamžik." odložila lžičku, vstala a vykročila k dragonhawkovi, pak od něj vzala polovinu měchů.
"Nechci po vás, abyste ochutnával, když vám není dobře, ale možná byste je mohl ovonět?" došla až k němu a usedla na lavici přímo vedle něj, s měchy na klíně. Trochu nervózně se na ni usmál.
"No, já se v alkoholu také moc nevyznám, až na elfí víno," přiznal, "a neměl bych pít, ale vy jste tak milá, co bych vám nezkusil pomoci?" sledoval ji, jak se celá rozzářila, otevřela uzávěry a postupně mu měchy podala.
Poctivě očichal všechny tři nápoje, zatímco se její ruka téměř nepozorovatelně mihla nad jeho polévkou.
"Hmm, začněte medovinou a to trpasličí pivo si nechte na pozdní večer. A ta taurení ohnivá voda je cítit jako něco na leštění zbroje, byl bych opatrný a raději to vůbec nepil," podal jí měchy zpět, ona je s úsměvem zavřela a poděkovala, pak odešla zpět k sedlu, kde je upevnila.
Zády k němu obrátila levou ruku dlaní k sobě a prohlédla si ji. Nehtem neslyšně zaklapla otevírací kámen prstenu, kterým byl otočen dovnitř, pak potřásla hlavou a vrátila se ke stolu. Thanael právě dojedl zbytek své polévky.
"Byl jste moc laskavý, děkuji. Dovolte, abych se hostiteli odměnila za nás oba a děkuji za rady," nechala vedle svého hrnečku hrst mincí, zvedla ze svého místa kožené rukavice a než si je navlékla, ještě k němu natáhla ruku.
"Hodně štěstí v manželství vám i budoucí paní Sunchaser. A ať vám vyjde počasí na svatbu."
"Děkuji," přijal její ruku a vstal, "a příště vám to pohoštění oplatím."
"Snad bude příležitost," usmála se, pak se rozloučila s majordomem i ostatními elfy, vyhoupla se do sedla dragonhawka a odlétla nad korunami stromů na jih, směrem k Thalassian pass.
Probral se a jeho hlava opět třeštila bolestí. Marně se snažil rozpomenout, kde to je a jak se sem...
Pamatoval si, že byl na dohled Tranquillien, když se mu začal točit svět... lesního trola, který ho sledoval... křik jeho hawkstridera, pak pach trolího pižma, tabáku a krve... zatuchlina, pach plísně a mrtvol... skřípot těžkého kamene a něco jako srpek měsíce nad hlavou, ve kterém se objevila tvář malé dívky s děsivě bílými vlasy, velmi bledé dívky... měla téměř černé oči a dívala se na něj tak zle, že ho ta vzpomínka ještě teď rozechvěla.
Bylo to jen dítě, co by dělalo dítě na takovém místě? Možná to byla halucinace...
Začal tápat rukama kolem sebe a našel hromadu slámy, misku s vodou a kus tvrdého chleba.
Takže byl něčím zajacem... a stěny kolem neměly východ ani okna.
Když se zaklonil a dlouho díval nahoru, poznal, že proti okolní temnotě je doopravdy něco jako srpek měsíce, jen o zlomek světlejší. Byl neskutečně daleko. Jako by ho zavřeli na dně prázdné studny.
Takže tam byla jeho jediná cesta ven...
- Dění v pevnosti po seržantově nástupu trestu ve Falconwing:
Sotva vyrazila družina Elrendarských do Kalimdoru, pátrat v Desolace po táboru kultistů, do pevnosti přibyl nový host - Siri Nightwish, členka Relikviáře, která nabídla své laické znalosti magie a artefaktů výměnou za možnost pracovat v Elrendarských archívech a opsat si možné stopy ztraceného dědictví elfího národa.
Siri byla elfka vytříbeného chování, značných znalostí elfí historie i historie Azerothu, brzy se stala terčem pozornosti hned několika elfů - Veranis a Moonwolf jakoby závodili v tom, kdo jí snese modré z nebe, zatímco Ogatix a Lyanor si často poslechli její historky či legendy. Jedna taková historka o hadrovém králíčkovi, který kradl duše, měla za následek to, že Ogatix trávil noc ve spíži na nejvyšší polici (tam se přeci králíček nedostane). Oproti tomu takový Eliendir se na ni neustále mračil, jako by mu rozbila hračky.
Veranis si od ní přál získat rady, jak získat Aviannu, Ogatix se po vypití jejího mazání na artritidu proměnil na nějaký ten okamžik v sochu. Moonwolf si na několik týdnů přivlastnil její pracovní deník a pozabíjel v pevnosti všechny kompoty. No a nesprávně použitý nápoj lásky, který si u ní objednali, skončil naprostým chaosem v pevnosti, kdy Veranis pronásledoval seržantku Eyru s žádostmi o rande a Ogatix plakal za chladnou Eloyn Brightshore.(příklad vrcholného chaosu ve spíži a okolí po večeru vyprávěnek o hadrovém králíčkovi kradoucím duše)
Siri: Ten středověký portikus by potřeboval opravit, tympanon a pilíře jsou značně zvětralé. Také vás zdejší architektura nutí k pláči?
Ogatix: Ne, já pláču, protože ten králíček je ve spíži... a to ve sklenici jahod!
Moonwolf se goblina vydá chrabře zachránit, zastřelí jahodový kompot, sfoukne kouřící bambitky a otočí se.
Ogatix: Fakt tu musíte střílet, chováte se jako pirát!
Moony: O'rly?
Ogatix S'ovy!
Moony: Savvy? Problém vyřešen. Dá si někdo jahodu? Nebo tu moji?
Veranis: Nebyl to jen kompot?
Siri: Také jsem tam neviděla králíčka... Zabil jste mi jahodový kompot, zbytek vtipu odmítám chápat, pokud se netýká králíčka, nebo mého notesu. Vyzývám vás na duel. Budete se bít sám, nebo mám vyzvat vaši přítelkyni?
Siri ukáže na Abuu.
Moony: Nonono, to je můj opičák, ne přítelkyně!
Siri: Ah, povídali, že ji cvičíte na banány a berete na dlouhé plavby, myslela jsem, že... má omluva!
Ogatix: Klidně tu buďte do rána, protože do denního světla neslezu. Sem nahoru se králík nedostane.
Veranis: A co když bude mít chuť na kompot?
Ogatix: Nejsem blbej, králíci nejí kompot!
Další události v keep byly čím dál pochmurnější - během výcviku, který seržant uspořádal na Falconwing, a kdy se snažil rekruty naučit, že nemají věřit každé historce (viz event Lov na Fetha), byly nalezeny odseknuté a dosud obuté mužské elfí nohy, které byly identifikovány jako nohy tzv. "Kocoura", člena dětského Thanalova gangu. Navíc na místě spatřili v nejnebezpečnější části ruin malinkou a bledou elfí dívenku s úplně černýma očima, které se někteří lekli víc, než připraveného Fetha.
Toho dne se seržant dozvěděl od zdrcené snoubenky svého bratrance, že se Thanael Sunchaser nevrátil domů, i když Elrendar opustil již před týdnem. Farstrideři z jeho oddílu po něm zahájili pátrání podél předpokládané cesty, kterou se měl brát, ale našli jen jeho zraněného hawkstridera na cestě mezi Tranquilien a Andilien Estate, jak bojuje s rysem, který ho zkoušel posvačit.
O pár dní později Moonwolf a Hawke identifikovali záhadnou maskovanou elfku s bílými vlasy, která se seržanta již dvakrát pokusila přímo ve městě a okolí zabít. Moonwolf prohlásil, že to vypadá jako nová image a staré způsoby jeho manželky. A že nedávno chtěla zabít i jeho, že to bude dobrý. Její stará skrýš na břehu Darrowmere vykazovala známky nedávného používání.
Hawke se pak s Eloyn a Veranisem vydala navštívit do města svého "otce", který se k ní celý život nehlásil a tvrdil, že neměl ponětí o její existenci, lorda Lucia Andilien. Ať se na návštěvě odehrálo cokoli, vrátila se z ní jen Eloyn a Veranis. Hawke se k překvapení všech dobrovolně rozhodla zůstat bydlet u svého otce a dokonce mu slíbila, že se vdá podle jeho vůle, pokud splní určité podmínky. Tedy... tak se to vše zdálo na první pohled.
Na první kolo námluv se dostavilo sedm uchazečů a už tam začlo být jasné, že zde něco nehraje. (tento event bude popsán v jiném příspěvku).
Seržant na Falconwing square ukončil svůj měsíční trest a chystal se vrátit do služby v Elrendar, když v jedné hlášené "oběti nehody" poznal Andilienovu komornou, která prý měla donedávna osobně sloužit slečně Zirael Andilien. Další oběť jedné bitvy podsvětních gangů byl elf, kterého znal jako jednoho z poskoků nedávno zabitého "Kocoura".
Navíc dotazování mezi bezdomovci v ruinách naznačilo, že ona bledá "holčička", která tehdy družinu tolik vyděsila, prý vůbec není dítě. A že se jí většina wretchedů bojí.
Některým konečně zpětně došlo, že jeden z příběhů, které kdysi vyprávěla tajemná Siri Nightwish, se týkal elfa jménem Kocour v botách, který se utančil k smrti někde na Falconwing... přesně tam, kde později našli jeho červené boty... i s kusem nohou.
Začínalo to vypadat, že se kolem seržanta stahuje smyčka - někdo zabíjel jeho staré parťáky, zmizel jeho bratranec a kolem se děly divné věci.
- Booty Bay - povídkově dlouhé:
Bylo tak snadné ho číst i oklamat. Stále byl stejný, stejně hezký, lehkomyslný, mladý a průhledný. Pamatovala ho ale i jinak.
Téměř nostalgicky si povzdechla a dala si záležet na každém kroku, který učinila.
Chodil za ní po molu Booty Bay, na tváři šátek a na hlavě klobouk, aby ho nepoznali čtenáři mnoha vývěsek s jeho podobou a odměnou za jakoukoli část jeho těla, vypsanou obchodním kartelem spravujícím přístav na pověstného admirála Krvavých Plachet, Kierana Moonwolfa.
Zatímco dávala pár smluvených znamení někam do stínů přístavních budov, pokaždé je doplnila gestem, kterým si upravila vlasy nebo výstřih. Ničeho než jejího zdánlivého flirtování si samozřejmě nevšiml. Jak jinak.
Minuli klec, ve které se houpal člověk s tetováním pirátů na hrudi. Goblini do něj skrze mříše šťouchali klacky a smáli se, že ho prodají nejvyšší nabídce. Moonwolf si při pohledu na něj stáhl klobouk víc do čela a kráčel rychle dál.
"Starý známý? Nechceš ho koupit? Asi to ale nebude velká ryba, jinak už by visel," poznamenala, když ho dostihla.
"Asi to nebyl až tak dobrej pirát, když ho lapli, savvy? Krom toho mi tenhle šmejd kradl na lodi rum. Merci, ale ne."
"Nebyl až tak dobrej pirát, když ho lapli," dusila se smíchy, "říká ten, kterého podle legendy oženili orkové v Zoram'Gar s gorilou?"
"Pffff," zamračil se na ni přes pirátský šátek.
Poslala mu vzdušný polibek, otočila se a pokračovala směrem k aukci. Zastavila se u Gizzixova stolku, prohlédla si jeho dvě přerostlé gobliní gorily ozbrojené puškami, sladce se usmála a pozdravila ho.
"Ať se sypou chechtáky, Fleme. Jdu ještě včas, abych si stihla přisadit na aukci předmětů, o kterých jsi mne zpravil dopisem?"
"To záleží, jak moc ze svého kouzla tu chceš nechat, kotě," Flem Gizzix si ji prohlédl mlsným pohledem od hlavy k výstřihu a trochu se zašklebil.
"Jsem tu obchodně, ty také. Oba víme, že tahle hra neplatí ani na jednoho z nás," odvětila s úsměvem, odložila svou tornu s věcmi i těžkou truhličku na zem a předklonila se, aby si prohlédla lejstra na stole. Maskovaný společník za jejími zády hlasitě polkl, zaujat novou vyhlídkou.
"Tohle je listina, kam se píší nabídky? Tak ukaž, co tam máš," začetla se, zatímco Gizzix zavrčel na elfa, který se na ni už skoro lepil.
"Jen ta tvoje gorila ať se drží stranou, zapisování cen je jen pro jednoho. Pravidla aukce znáte?"
"Tak hele, nejsem žádná gorila! Jsem tu sám obchodně!" ohradil se elf rozdurděně, zatímco se elfka opírala lokty o stolek a prohlížela si listy s popisy jednotlivých dražených artefaktů.
Bylo jich dobrý tucet a byly ve všech možných řečech, některé doplněny nákresy ampulí, dokumentů, zbraní, šperků a nádob k prodeji. Mávla rukou někam za sebe a odhrnula vlasy za ouško, aby lépe viděla.
"Ano ano, pán v šátku je tu sám za sebe a také platí sám za sebe."
"Podle pravidel aukce smíte nabízet JEN každý zvlášť. Písemně. Výsledek aukce bude znám za tři dny."
"Tři dny je dlouhá doba, Fleme," na okamžik zvedla oči, "nemohu si dovolit čekat, mám nějaké jednání na sev...ehm, jinde. Mohu nabídnuté částky složit zde v bance na účet aukce?" po chvíli oddělila čtyři z listin a dala je stranou.
"A pro případ, že bych aukce vyhrála a nemohla se dostavit k vyzvednutí koupených předmětů, nechám zde adresu k doručení nákupu i poplatky na posla," dodala a goblin si zamnul klouby na rukou.
"Zajímá mne ten starý meč, pak fragment mapy, relikviář Krvavého Rytíře a ten quel'doreiský klenot. Smím je vidět?"
Narovnala se, když goblin postupně nechal donést zapečetěnou truhličku s runami a znakem Řádu na víku, fragment staré mapy a prastarý prorezlý meč v olezlé pochvě. Očarovaně brala věci do rukou a pirát nad tím harampádím jen kroutil hlavou.
Když se dotkla mapy, goblin ji klepl přes prsty.
"Tu mapu nečíst!"
"Nač jsou ty krámy dobré? Mapu chápu. Hezkej šperk taky," kroutil dál Moonwolf hlavou.
"Jsou to legendy... kulturní dědictví. Je jedno, zda mají magickou moc, nebo ne. Není fascinující, že jsou to téměř bezcenné staré věci a přitom mají tak velkou hodnotu a význam?"
"Mají i vysokou cenu a pojistku," zazubil se goblin.
"Hmm, hmm," Moonwolf se zamyšleně tahal za bradku a málem si u toho z obličeje stáhl šátek.
Otevřela ještě malou zdobnou krabičku, ve které se ukrýval nádherný rubínový šperk z dob krále Anasteriana, připomínající fénixe objímajícího slunce.
Trochu se zarazila, věc odložila, a pak se dotkla víka Relikviáře řádu. Zamyšleně přečetla to z run, co nebylo napůl setřeno časem.
"Fyra... nebyla to ta mladá členka Řádu, co se ztratila? O Relikviář měl zájem Mistr Draconiel. Lord Bloodwatcher mne poslal pro ten šperk. Ten meč je tak rezavý, že snad může být i pravým mečem Duhového draka. Chtěla jsem ho jako dárek. No a... mapu chci pro svou vlastní radost.
Má vést k tajemství výroby kamene mudrců, ale zatím mám jen dva fragmenty. Tenhle bude třetí. Nějaký vtipálek ji během Třetí války roztrhal. Nebylo by krásné mít kámen, který při transmutaci usnadňuje proměnu železa ve zlato?"
"Jsi si nějak jistá, že tu aukci vyhraješ. To máš tolik peněz? Promiň, ale tvá nóblhóch aristokratická rodina jimi nikdy neoplývala, taky proto tě provdali za mne," poznamenal Moonwolf suše.
Blýskla po něm očima, pak kopla špičkou vysoké boty do těžké truhličky, kterou předtím odložila. Věc zachrastila přesně jako truhla narvaná mincemi a Moonwolf se poškrábal na nose.
"Hleď si svého. A teď dovol a ustup, jdu psát svou nabídku."
Odstrčila ho a začala psát. Nepomohlo vytahovat se na špičky, aby viděl částky, které by rád přebil a tak ji donutil s ním dál jednat. Ani papoušek Gibbs, kterého vyslal letecky obhlédnout čísla, nezvládl nic, než pustit hovínko, kterým těsně minul aukcionáře Gizzixe.
Dopsala, složila nabídky do obálek, zapečetila je a podala Gizzixovi.
"Dojdu vložit zlato na své nabídky do banky. Díky za spolupráci, Fleme. Těším se na další obchody," opět se sladce usmála, zvedla tornu a truhličku, otočila se, a jak procházela kolem Moonwolfa, otřela se o něj lehce bokem. Z její exotické vůně se mu trochu zatočila hlava.
"Raději si šetři na novou loď, Kierane," zašeptala a on ji místo odpovědi nonšalantně pleskl tak, jak to míval ve zvyku, kdykoli kolem něj prošla ženská.
Pokrčila rameny a vykročila k bance. Moonwolf se nahrnul ke stolku, urychleně naškrábal svou nabídku, zasalutoval Gizzixovi a prohlásil:
"Taky to hodím do banky, adios!"
Goblin se jen zašklebil, pokýval hlavou a zamkl všechny obálky ve své truhličce. Pak si protáhl záda a opět prokřupal klouby na rukou. Pobaveně sledoval, jak elf upaluje po dřevěném molu za černovláskou.
Dohnal ji ve chvíli, kdy odevzdala obálky se zlatem a nadepsanou adresou pro doručení, ale nepřečetl z toho nic.
"Nač jsi nakonec přihazoval?" optala se, když si hodila tornu přes rameno.
"To bys ráda věděla, viď?"
"Budeš to platit až za tři dny, kdy budou známy výsledky?"
"Ne," protáhl lakonicky, zatímco stála na místě a pozorovala ho, "doprovodíš mne na loď?"
"Nemám důvod se tam vracet," pousmála se mírně, "děkuji za cestu ze severu, ale mířím do džungle. A kdo ví, kde budu za tři dny, třeba v nějakém trolím hrnci. Ostatně mého dragonhawka jsi laskavě vzal na palubu, takže dopravní prostředek zde mám," pískla a její Alarion se v širokém kruhu snesl z oblohy, na které poletoval od chvíle, kdy zakotvili v Booty Bay.
"Počkat, počkat, poletím s tebou, savvy?"
Připnula tornu k sedlu zvířete a s jednou rukou na hřbetě jestřába se otočila.
"To asi nepůjde, admirále."
"Netuším, proč by to nešlo, slečno Nightwish," zamračil se na ni.
"Máte tu loď, posádku... a já práci, u které byste mne zdržoval. Pochybuji, že vás zajímají střepy trolí keramiky."
Zašklebil se a tišeji dodal:
"Jak myslíš, když mne nevezmeš s sebou, možná nevyhraješ všechny aukce. V opačném případě bych přemýšlel, zda se na nich nedomluvíme."
"O to bych se nebála, tak úspěšný a movitý pirát zase nejsi. Však jsi teprve nedávno získal zpět svou loď."
"A víš snad, kolik unese Milosrdná Sestra zlata? Nebo kolik ho mám já?" zamával obočím i rukama a ona se musela usmát. Pak se vyhoupla do sedla.
"No... u sebe nemáš žádné, to jsem si před chvilkou zjistila," mrkla na něj. "Takže prozatím přeji příjemnou plavbu a příznivý vítr, admirále. Bylo mi ctí," lehce se v sedle poklonila a on zavrčel.
Pobídla dragonhawka k bráně, aby zaplatila tradiční goblinské mýtné, lázeňský, přímořský i horský poplatek a vše, co bylo dobré jim platit, pokud jste tu nechtěli mít žádné byrokratické potíže.
"Jen počkej, až tě chytnu," vrčel za ní uraženě, pak se ohlédl ke kotvišti Milosrdné Sestry.
Elfka se u brány po zaplacení poplatku ale začala šacovat a náhle nahlas vykřikla:
"Ten muž mi ukradl kouzelný zlatý talisman na detekci pokladů!"
Promnul si oči, ale nezdálo se mu to: ta potvora ukazovala přímo na něj!
Moonwolf se nenápadně rozhlédl. Nemohlo mu uniknout, že vše, co mělo v dosahu ruce a nohy, odhodilo náčiní a korbely a vydalo se k němu. Pomalým krokem za otáčení vlevo a vpravo se (dle svého soudu nenápadně) vydal pryč. Když dav v jeho patách zhoustl a zrychlil, přidržel si na hlavě klobouk a svým typickým čapím během vyrazil úprkem ke své lodi.
Elfka se mu na tu dálku lehce poklonila v sedle, zasalutovala a obrátila dragonhawka nad džungli.
Nemohla tak vidět, jak se admirál na konci mola zapletl nohou do lana a po mohutném elegantním skoku směrem k palubě Milosrdné Sestry se potupně zhoupl zpět hlavou dolů, visíc jak ulovená treska. Zamával rukama a chytil svůj padající klobouk, přitiskl si ho k hrudi.
Když se podruhé zhoupl nad hladinu, z kapsy mu vyklouzl zlatý talisman, zatřpytil se na slunci a žbluňknul do vod přístavu.
Dav vydechl jako jeden muž a někteří jedinci se vzápětí začli vrhat do vln.
Pirát se zhoupl ještě několikrát sem a tam, než byl lapen a prošacován desítkami nenechavých gobliních pracek. Nejhorší na tom bylo, že ani neměli tucha, jak strašlivě je lochtivý.
Trochu doufal, že dostane pěknou klec jako ten druhý pirát na molu.
Místo toho ho zavřeli i s opičkou do cely k ogrovi, který už dlouho chtěl vlastního plyšáka.
- Pokračování dění v pevnosti a okolí:
- Siri Nightwish odcestovala s Moonwolfem do Booty Bay na slíbenou aukci artefaktů, z cest se ale nevrátila. Podle zdrceného Moonwolfa ji sežrali troli. Měl však adresu, na kterou si prý z Booty Bay nechala poslat vydražené předměty včetně Relikviáře Krvavého rytíře pro případ, že by je do týdne po aukci nevyzvedla. Zněla Khiara Moonwolf, t.č.b. taverna Tranquillien, Ghostlands. To vše se dozvěděli ovšem až poté, co Moonwolfa vykoupila v Booty Bay z basy družina Elrendarských na své cestě za záchranou draka Suraku, jehož osud byl klíčem k hádankám kolem nevěsty Zirael Hawke-Andilien. (jiný event)
Když farstrideři neuspěli v pátrání po Thanaelovi, pokusili se i Elrendarští hromadně propátrat oblast kolem místa, kde zmizel. Vedení kapitánkou Windsong prozkoumali i trolí osady pod Zul'Aman, protože existovala domněnka, že elfa zajali trolové. Našli jeho zničený luk a cáry pláště, ale v osadách po něm nebyla stopa - pokud nebyl sežrán jako trolí kebab, mohl být převezen jako zajatec přímo do Zul'Aman, čehož se obávali nejvíce... trolí město poslední dobou zesílilo hradby a obrany. Za jeho zdmi se to doslova hemžilo posilami z kmenů celého kontinentu. (jiný event - Princezna Zandalari)
V jedné ze zřícených staveb v severním Ghostlands tehdy Elrendarští potkali nemrtvého elfa, který se představil jako Vael'thas Snowdawn. Dle svých slov tam jen tábořil cestou do Elrendaru, kam jel navštívit svou sestru Isiel, aby mu pomohla získat vzpomínky, které ztratil ve službě Pohromě a později Ebon Blade. (jiný event - Isielin orb)
Tehdy někteří přísahali, že cestou zpět do pevnosti viděli bledé malé děvčátko, ale ztratilo se ve stínech, než je stačili dohnat.
Kdesi v trolích katakombách...
Tu noc na něj plyn, který obvykle pustili do jeho jámy, když mu nesli vodu a jídlo, měl menší účinek. I tak vše, co slyšel, znělo spíš jako sen. Nebyly to trolí hlasy a zandalarština. Dvě dospělé ženy hovořící thalassian... a jeden z těch hlasů se mu zdál podvědomý. Ale nedokázal ho zařadit.
"Dala jsi mi slib, že se mu nic nestane. Ať tvá pomsta dopadne jakkoli, on se vrátí tam, kde ho čekají."
"Samozřejmě, slib je slib... a sliby jsou přesně to, co sem dohnalo tebe, že? Pokud tohle celé neskončí smrtí Lišáka, ale mojí, jen těžko ho ale někdo dostane ven. Máš mé slovo, že jestli to dopadne takhle, smíš si ho sama zachránit a vrátit jeho nastávající vdově," druhý hlas zněl o dost jedovatěji a měl vyšší tón.
"Nežertuj, protože pokud by se mu něco stalo, musela bych si tě najít, Nymaerie."
"Být tebou, jsem opatrná, Fénixi. Někdo by se mohl rozpomenout na tvé skutečné jméno, když se převlékáš za slušnou holčičku a hraješ si na hodnou elfku z města."
"A někdo by se pak sám octl na výsluní ve středu pozornosti všech," první hlas zněl čím dál chladněji.
"Ale to by bylo tvé slovo proti mému. A kdo by ti uvěřil, že bych byla něčeho takového schopna? Podívej na mé ruce, což mám sílu někomu ublížit? Nebo i jen posunout touhle kamennou deskou? Zlá teta!" vyšší hlas zazněl náhle kňouravěji a úlisně. Druhá žena si odfrkla.
"Jsme tedy vyrovnány? Po tomto je můj dluh vůči tobě smazán?"
"Ah na mou čest zloděje a špeha... a na Havrana, mou jedinou lásku," první hlas se šíleně rozesmál.
Thanael se zkusil vytáhnout po stěně výš, ale neměl už žádné síly. Zanadával, jak se nahoře nad poklopem studny objevilo mihotavé světlo pochodně, ale pak se zase ztratilo, spolu s dvojicí tichých kroků.
Svezl se zpět do slámy a bezmocným vztekem udeřil pěstí do kamene.
- Další dění v pevnosti a okolí:
- Nebohému Thanaelovi se ovšem dostalo společnosti dříve, než mohl čekat a kdo tušit.
Seržantka Eyra vzala Veranise na výcvik zvědů právě do Ghostlands. Tak jako ostatní, spatřili malou bledou dívku pohybující se v okolí Amanských katakomb... děvče jim zmizelo, ale zkusili prozkoumat, jak je možné, že ji mumie z katakomb nechávají být.
Nalezli podle jejích stop falešnou zeď a utajený mechanismus, za kterým byla místnost, která jí musela sloužit jako příbytek. A co víc, Veranisův rys Jantar ucítil něčí pach a dovedl je k napůl zavalené staré studni. Společnými silami dokázali odkrýt víko a zjistili, že na dně té hloubky se nachází pohřešovaný seržantův bratranec Thanael.
Nebyli ale připraveni na takovou operaci - měli lano, které bylo krátké, a tak si pomohli: Veranis držel seržantčiny nohy a zkusili tak zesláblého elfa ze dna vytáhnout za pomoci krátkého lana.
Zaujati svou činností skoro nepostřehli, když Jantara zasáhla malá šipka. Vrhl se sice do boje proti příchozímu vetřelci a zasáhl ho drápy, ale vzápětí omámeně odpadl. Než se stačili bránit, najednou oba padali do hlubin studny... a tělo malého rysa následovalo za nimi.
Pak opět byla tma.
Zmizení seržantky a dalšího zvěda - a informace od Kierana Moonwolfa - nakonec vedly k tomu, že se on a seržant Dawnspear vydali ptát na Tranquillienskou adresu údajně zesnulé "Siri Nightwish" tedy Khiary Moonwolf, zda jí došla pošta.
Nejen, že došla. Dokonce si ji před pár dny osobně vyzvedla.
Kráčal trolími katakombamy a v ruke držal pochodeň. Neprešiel celý Draenor a nebojoval s gronnom, aby tú blbú kopiju nechal niakemu trollovi. Pomaly kráčal dalej a v spomienkach sa vracal do doby, keď tu bol prvý krát spolu s Vlkom...
Thanalos vedel, že je na rade, potom čo jemu aj všetkým ostatním detom z jeho gangu Havran pred očami zabil Sylara tým žeho zhodil z jednej zo Silvermoonských striech. A pritom sa celý čas pozreral priamo na neho. Thanalos vedel, že je zle. Bol to odkaz, že takto skončí ktokolvek, kto bude Havranovi odporovať. Musel újst, ale Havranovi predsa nikdo nikdy neušiel. Každé dieta, ktoré sa o útek pokúsilo, zabil.
Sedel za stolom a hrál spolu s Asorenom a Narashom karty v pororozpadlom podkroví jedného starého domu kdesi v západnom Silvermoone, keď sa zrazu od dverí ozvalo klopanie.
Havran sa len usmial.
Další fagan mu doniesol jeho podiel.
"Dalej!" zavolal a zahodil karty na stôl.
No tentokrát to boli fagani dvaja. Jeden zo striebornými vlasmi a druhý v červených botách.
"Havrane, my-"
"Ticho! Vaše výhovorky ma nezaujímajú. Len dúfam, že máte dosť."
"Ano, Havrane," ozval sa po chvílke ten v červených botách.
Havran sa usmial.
Kto by to povedal, aký vedia byť poslušný. A to stačilo raz začas zabit jedného malého usmrkanca. Nech sa ostatní plahočia po uliciach a kradnú. Havran si žil ako král. Potažkal mešce, ktoré dostal od oboch chlapcov, a hodil ich na stôl kostaním. Neskôr ich prepočíta. ako vždy.
"Povedzte Lišiakovi, že ak sa tu neukáže do večera, tak mu zlomím nos na tej jeho krásnej tváričke."
"Obávam sa, že ten sa tu už neukáže. Ušiel spolu aj z Vlkom," ozvalo sa od dverí a do vnútra vstúpilo malé dievča z bielymi vlasmi a ciernymi ocami. Sojka Nymaeria.
"Kedy si videl Lišiaka naposledy?" oboril sa Havran na prvého z chlapcov, schmatol ho za tuniku a zdvihol do výšky svojích očí.
"Tr... ri... tri dny, Havran," vyklzlo z úst malého Silvera.
"Kam išli?" opýtal sa Havran, ale keď chlapec nič nehovoril, tak ho naštvane hodil stranou a chytil pod krkom toho druhého.
"Kam sakra išli, Nerisene?!"
Chlapec však krútil hlavou, a tak Havran zosílil stisk na jeho hrdle.
"Povedz mi to, inak skončíš ako Sylar, Nerisene!"
"Blackened woods," zašepkal a o okamih dopadol na zem a lapal po dychu, zatial čo Havran sa otočil na Asorena a Narasha, ktorí sa tomu celému prizerali od stola.
"Podte, máme prácu," zavrčal Havran a oni z úsmevom prikývli.
Bol čas lovu.
Museli tu byť. Ten strážnik v Tranquilliene, ktorého podplatili, hovoril práve o týchto starých amanských katakombách.
"Lišiaku, vylez, viem že tu ste!"
"Nič vám neurobím, prisahám!"
"Čo by som robil bez mojich najlepších zlodejov?"
Havranov chraplavý hlas sa ozýval katakombami no odpoved neprichádzala.
"Prehladajte to tu," syknul nakoniec svojím dvom spoločníkom, zatial čo sám začal prezeráť každý výklenok, či sa tam náhodou neschováva niaky malý modrooký smrad.
"Myslíš, že to bude fungovať?" spýtal sa šeptom Thanalos skrývajúci sa spolu z Vlkom za jednou z váz vo vedlajšej miestnosti.
"Bude, Lišiaku, ver mi, je to naša jediná nádej."
Thanalos na to len mlčky prikývol a dalej sa skrýval.
Asoren zrazu uvidel v jednej z amfor na oltári niečo lesklého. Siahol do nej a vytiahol strieborný nahrdelník. Usmial sa a vložil si ho do vrecka. No potom dostal nápad a pozrel sa aj do ostatných nádob. Bol tam ukrytý menši poklad. Zavolal aj Narasha a Havrana. Všetko to začali brať.
Ani si nevšimli ako sa za nimi začali prebúdzať trolie múmie.
Chlapci utekali a za sebou počuli krik, ako sa okolo Havrana a jeho dvoch kumpánov zhlukovalo viac a viac trollov. Pak zrazu krik ustal.
Thanalos si už myslel, že je po všetkom, že sa im nakoniec podarí újst, ako to Vlk naplánoval.
Keď Vlk naráz spadol. Lepšie povedane: niečo ho chytilo za nohu, a preto spadol. A to niečo bola škaredá trolia ruka, ktorá ho tahala do diery v stene. Thanalos sa ešte vrhol za ním, ale bolo neskoro. Posledné, čo videl, bol Vlkov vydesený výraz, ked ho ta ruka stiahla do temnoty, a dalšie trolie ruky vynarájúce sa z temnoty.
Ušiel...
- Havranova sojka:
Seržant nemohl setřást špatné vzpomínky na to místo. Kolem páchla hniloba a v dálce slyšeli šouravé kroky. Někde kapala voda a sem tam se ozývalo mumlání, šeptání a sykot hada.
Jak řekl Moonwolf: páchlo to tam jako měsíc stará treska. Nemohl uvěřit tomu, že by si Khiara vybrala k úkrytu tak nechutné místo...
Zatímco se tak divili a dusili se i přes šátky uvázané kolem úst, pirát zakopl o provázek natažený napříč úzkou chodbou.
Provázek se přetrhl, vzápětí se ozvalo hučení a celý prostor se trochu roztřásl. Zazněl zvuk, jako by se sunula těžká kamenná deska. Otočili se a zjistili, že se vchod za jejich zády uzavírá a před jeho zavřením se proti světlu mihl nějaký malý stín. Pak se octli ve tmě.
Tehdy jim došlo, že si ani jeden nevzal žádné světlo.
Rozběhli se ke vchodu a marně se ho snažili otevřít. Našli připravené nepoužité pochodně a po delším křesání jednu zapálili.
Zvenčí bylo slyšet hádání trolů, kteří jim patrně byli v patách. Dohadovali se, že půjdou hlídat druhý vchod a předem si dělili porce z jejich těl k večeři.
S nadáváním vzali pár dalších pochodní a vydali se hlouběji do katakomb - cestou narazili na skupinu lezoucích trolích mumií, z jejichž smradu se rozkašlal i opičák Abuu. V dalším zúženém místě si Moonwolf pořádně posvítil pod nohy a se slovy:
"Nejsou tu žádné pasti!" vykročil sebejistě dál, Thanalos se držel v jeho stopách.
Jedna z dlaždic v půce chodby cvakla a poklesla pod pirátem níž. Zkřivil tvář a strnul v půlce pohybu, zatímco se jim za zády ozvalo zasvištění a Thanalos zařval, jak ho štíplo vzadu na krku. Vytáhl odtamtud malinkou šipku pokrytou nějakou černou lepkavou hmotou a usoudil, že ho Moony chce zabít. I když měl chuť ho přetrhnout, svět se mu na nějakou dobu úplně rozmazal.
Konečně našli zasypaný vchod a pak další, na kterém objevili rozbitý mechanismus. Zaslechli za ním hádku a poznali Eyřin hlas, proto se dali do práce s uvolněním průchodu a docela zapomněli hlídat chodbu, kterou sem přišli.
Dostali se do místnosti plné mrtvých trolů a Moonwolf z jednoho z nich zamračeně vytáhl rezavý starý meč, který mu připomněl... cosi z Booty Bay.
Našli jámu, na jejímž dně byla seržantka Eyra, Veranis, Thanael a zraněný rys. Jenže v tu chvíli zaslechli hlasy z chodby za sebou. Dva ženské hlasy.
"Nemysli si, že nevím, co děláš. Měly jsme dohodu," řekla Fénix, když se vynořila ze stínů a popadla "dítě" tak, aby se nemohlo ani hnout.
"Ty děvko!" malá zakopala nohama do vzduchu a vůbec nezněla jako dítě.
"Jsi šílená, pokud to použiješ, zemřeš s nimi," zkroutila jí ruce za záda poté, co z jedné vypáčila zeleně zářící ampuli.
"Žiju jen proto, abych umřela s Lišákem a viděla, že ví, jak nikoho nezachrání. Bratrance, seržantku, ani sebe! Čekám na tohle přes třicet let! Tohle je tvůj konec, Fénixi," vzápětí změnila hlas na uplakanou dětskou prosbu, "pomóc! Zlá teta! Auuu!"
Khiara sama pro sebe zanadávala, když se z otvoru v zavaleném vchodu objevil rusovlasý elf. Snažila se malou držet pod krkem jednou rukou a druhou udržet z jejího dosahu flakónek.
"Feth mě vem," zaskřípal zuby při pohledu na prosící dítě a elfku v masce, co ho už dvakrát zkusila zabít. Moonwolf se zatím za pomoci lana snažil ostatní dostat z jámy.
"Ani krok," řekla tiše, "co držím je látka, která z nás všech tady nadělá mumie, stačí ten flakónek upustit na zem."
"Pomóc, zlá teta mi ubližuje," pokračovala malá v naříkání a prolévala krokodýlí slzy.
"Co chceš?" seržant zúžil oči a zamířil na ni kuší, "To tys unesla Thanaela, že?"
"Já? Ne. Jen jsem mu dala do polévky uspávadlo. Nemělo se mu nic stát," odvětila klidným tónem, zatímco se holčička dál cukala a prosila o milost.
"Ani se nehni," doporučil jí naštvaně.
"Ale nemám ráda dlužníky, co se vrací i po prvním splacení dluhu, a žádají ho splatit znovu."
V tu chvíli z otvoru v podlaze vyhlédl zaprášený Moonwolf a vytřeštil na ni oči.
"Ty? Co ty tu? To je tvoje děcko?!" ukázal na malou v elfčině sevření.
"Zdá se, že jsem našel tvůj poklad," poznamenal Thanalos suše.
Elfka v masce jako by na okamžik ztratila svůj ledový klid.
"Mé dítě zemřelo tehdy na Scalawag se mnou. Doopravdy chcete, abych ten flakónek upustila na zem? Vzala jsem ho tady malé princezně."
"Nač by děcku byl takový jed?" zamračil se seržant a prohlédl si malou důkladněji.
"A proč ji chceš vodkráglovat, ukradla ti hračky?" podivil se Moonwolf.
"Protože je poutem s minulostí, tak jako ty," ukončila rozhovor tím, že smýkla rukou, jejímž loktem malou držela pod krkem, a podřízla jí tak hrdlo malou dýkou, kterou v ní skrývala. Děvče se rozkašlalo a padlo na zem, sípělo a dusilo se vlastní krví:
"Měli... střílet..."
"Postarej se o děcko!" křikl Moonwolf a vrhl se za elfkou v masce, která pomalu couvala chodbou pryč, a pak se dala na útěk. Nedostihl ji, jen o kus dál našel flakónek, který držela, uložený na viditelném místě. Uvnitř něj se svíjela odporná zelená záře.
Thanalos upustil kopí a vrhl se dítěti na pomoc, jenže "děcko" se k němu přitisklo a zabořilo mu do těla malou dýku do mezery ve zbroji s posledními slovy: "Za Havrana..."
"Do pekla s Havranem," zkusil si vyrvat dýku ze zbroje. Rána nebyla až tak hluboká, ale když přišli ostatní, pomalu ztrácel cit v rukách, až mu z nich vypadlo kopí.
Nebyl čas divit se nad malou vražedkyní. Naštěstí našli pomoc na základně farstriderů v podobě elfí léčitelky, která seržantovi zachránila život. Za odměnu všechny seřval, že v katakombách nechali jeho kopí. Přiměl pak Veranise, aby se s ním pro něj druhý den vrátil a doprovodil ho jako svědek na duel s lordem Andilien. To už je ale jiný příběh.
Do příběhové linie, která se táhla mezi dvěma dalšími a propojovala je, se postupně zapojili Avianna/Avelion, Ogatix, Eyra, Moonwolf, Khiara/Nymaeria/Pandora/Aerin, Lyanor, Altash/Lykourgos, Profi, Aeritha, Taharis, Thanalos/Thanael/Veranis/Vaelthas a samozřejmě dík Cerothovi/Eranonovi, bez kterého by polovina věcí nebyla možná.
Všem díky za RP!
Anonymní- Anonymní
ARCTIC CHALLENGE
pro Anonymní Sat Jul 25, 2015 7:16 am
Cíl extrémního výcviku:
Otestovat odolnost posádky v nepříznivém prostředí, schopnost spolupráce, improvizace, dovednosti zajišťující přežití.
Účastníci výcviku byli předem varováni a proškoleni v různých způsobech zajištění potravy, vody a úkrytu v Boreanské Tundře. Stejně tak byli seznámeni s místní faunou a flórou (série přednášek v pevnosti).
Druhotným testem je kromě prostředí samotného i nečekaná situace, kterou budou muset řešit. Test povahy, který pomůže odhalit neschopné jedince a předejít tak možným selháním na budoucích misích.
- Deník kapitánky Aerin Windsong, Den první:
- Borean Tundra, poslední den desátého měsíce po pádu KL
Vylodění v zamrzlé zátoce nedaleko Valiance Keep.
Rozdělení skupiny na tým Alfa (pod vedením sgt. Thanala) a tým Bravo (pod vedením Taharise).
Obě skupiny dostaly stejné vybavení: bednu obsahující pokrývky a dvě celty, křesadlo, krumpáč a lopatu. Krom svého základního vybavení a náhradního oblečení si každý směl vzít jen jednu zbraň a za zbraň byla pokládána sekera, luk, meč i rybářský prut. Rozdělili si je tak, aby měli po jednom druhu zbraně v každé skupině.
Jejich prvním úkolem bylo obstarat si nocleh, ulovit/zajistit stravu a vodu. Vítězný tým měl dostat odměnu – zítřejší noc v teple a teplou vydatnou stravu. Sesílání magie bylo zakázáno. Vzhledem k tomu, že soupeřili o jedinou cenu, spolupráce mezi týmy neexistovala.
Zátoka byla pustá, až na několik vodních elementálů na jejím východním vzdáleném konci a tři zasněžené kříže značící hroby na konci západním. Severní stranu zátoky dělí od tundry vysoký útes, nad kterým rostou stromy. Cesta vedoucí kolem útesu do tundry je momentálně zasypaná ledem a sněhem a neprůchodná.
Týmy dostaly své vybavení a přebytečné věci i zbraně jim byly zabaveny a uloženy na ledové kře na půl cesty mezi kotvištěm Milosrdné Sestry a tábořištěm.
Ithereal byl pro silné nachlazení vyloučen z tréninku hned prvního dne a vrátil se i se mnou na palubu lodi. Jako odměnu jsme s lodním kuchařem uvařili silnou ovesnou kaši obohacenou ořechy, rozinkami, sušeným ovocem a rumem, kterou jsem ještě horkou vezla zpět na pláž spolu s pečenou šunkou.
Před soumrakem jsem zjistila následující:
Tým Alfa věnoval čas stavbě igloo, hádkám a lovu králíka, kterého s sebou (nějak!!!) propašovala Pandora z týmu Bravo. Posléze rozdělali v igloo oheň za použití naplaveného dřeva, bedny od vybavení a křížů z hrobů a opekli na něm ryby, které za pomoci luku ulovil Lyanor.
Tým Bravo měl trochu horší pořízení, při pokusu strhnout lanem suchý strom z útesu byli zraněni Engiee i Taharis. Pandora z hřebíků z bedny a provázku udělala provizorní prut, na který ulovila nějaké ryby, které jedli v polosyrovém stavu a ošetřovali zranění.
Tým Alfa dostal svou výhru a slib zítřejší noci v teple.
Byl zadán další úkol, tj. přežít noc v jejich vlastním obydlí a ráno se pokusit zdolat cestu do Tundry, posléze se do večera hlásit v nedaleké osadě kalu’ak, jakkoli si vyjednat najmutí lodi a dostat se do dvou dnů do další tuskarské osady. Tým Alfa se o výhru podělil s týmem Bravo.
Konec záznamu, následující bude proveden při vyhodnocení dne druhého. Po oznámení konečného cíle – získání nehasnoucího ohně z výhně v pevnosti Utgarde – se vracím na Milosrdnou Sestru.A.W.
- Pandořiny deníčky, Den první:
Kapitánku dnes sežrala velká ryba.
Eli je z toho na dně. I když ze dna jsme ho společně vytáhli, jinak by snad sám nevyplaval.
Jedli jsme zmrzlou rybu, říkali tomu sushi a zkusili ulovit mého zajíce.
Na Engiee spadl strom a Taharis zmizel při noční bouři, kdy na pláž zaútočili ledoví a vodní duchové, které jsme museli naštvat.
Říkala jsem jim, že na posvátném místě se nekempuje.
Engiee použila nějakou ochranu proti magii a vypnula Eliho.
Konec záznamu.
- Den druhý:
- Za úsvitu se Eli stále ještě neprobral.
Porušila jsem zákaz a použila magii k vyvolání posla, který se dostal přes vodu na kru, kde byly uskladněné naše zabavené věci a věci týmu Alfa.
Posel byl imp, tak se na mne Engiee dívala dost nesouhlasně. V suchém oblečení, s jídlem a manovými krystaly jsme ale zapomněly na špatné svědomí a konečně se nám podařilo probrat Eliho.
Po Taharisovi stále nikde ani stopy.
Po dlouhé pouti jsme došli do osady tuskarů, kteří nám dali zprávy o týmu Alfa: byli všichni naživu a přidala se k nim elfka se stříbrnými vlasy. Prošli zde téměř den před námi, odjeli lodí na východ do Moa’ki a Kamagua.
Možná je Taharis s nimi?
- Den třetí:
- V Moa’ki jsme strávili noc a další půlden cestou do Kamagua, kde nám goblin řekl, že se skupina, kterou hledáme, skládala ze čtyř elfů a kozy. Eli sice poznamenal, že není hezké tak mluvit o Eloyn, ale nenapadlo nás, kdo s nimi mohl být. Nenechali vzkaz, a tak se Engiee a Eli rozhodli dál po nich pátrat, jen pokud narazíme na přímou stopu, jinak jít přímo k Utgarde Keep.
Varovali nás před potížemi s nemrtvými z New Agamand, kteří prý testují nepovolené látky a ničí přírodu, a před piráty ze Scalawag.
Pak jsme se svezli výtahem. Bylo to super!
Jela jsem dvakrát, a pak mi to Eli zatrhl.
Na rozcestí pak ucítil silnější démony a fel na jihu, proto jsme se rozhodli k Utgarde přijít ze severu a vyhnout se tak vodopádům i zátoce s aliančním přístavem.
- Den čtvrtý:
- Šli jsme celou noc, za úsvitu uviděli fakt velký barák!
Celou dobu jsem myslela, že Utgarda je nějaká baba a ono tohle.
Eli řekl, že jsme sledováni už od Kamagua, ale není třeba se bát. Pak odešel na skok do lesa.
Vrátil se od krve a plakal, Engiee to dost rozrušilo. Engiee se mi přiznala, že se jí Eli líbí.
Ken mne učila, co to znamená použít krvavou magii, abyste doplnili svou ztracenou manu.
Eli byl lovit a po návratu dokázal z many vytvořit svůj kouzelný meč.
U pevnosti nebylo vidět seržanta ani nikoho z jeho družiny… ani žádnou kozu.
Buď šli jižní cestou, která je delší, nebo se někde zdrželi.
Vykročili jsme k pevnosti, když se k nám přidala vysoká ženská v kápi.
Byla tak velká, že se klidně mohla jmenovat Utgarda. Ale byla to Rhaena a rozhodla se nám jako méně vyvinuté rase pomoci.
Bezpečně nás dovedla k samotné Výhni vrykulů – bylo časně ráno a většina z nich dosud spala. Nakonec jediný, kdo dokázal žár jejího ohně unést, byla Engiee.
Eli pak z posledních sil otevřel portál do pevnosti, ale vrykulka jím neprošla. Asi byl moc malý. Zamávala nám a utíkala se pozdravit se svým otcem, velkým válečníkem.
Doufali jsme, že toho dne vrykul vstával správnou nohou napřed.
- Den pátý:
- Po návratu do pevnosti jsme zjistili, že z druhého týmu nedorazil zpět nikdo.
Nedovolili nám je ale oplakat, a tak místo toho čekáme, jestli se přeci jen nevrátí oni, nebo alespoň pár cínových rakví z Howlingu.
Kapitán Brightspear se tváří tajemně jak noční elf. Tvrdí, že nás ještě čeká překvapení a občas se netrpělivě dívá z hradeb k jižnímu přístavu.
Ithereal pracuje v lazaretu, zdá se, že se z podchlazení uzdravil.
Dokonce se mi zdálo, že jsem na chodbě u lazaretu zahlédla zmizelého Taharise, ale léčitel mne hned vyhodil.
Po pevnosti chodí nový nemrtvý elf Vael‘thas, který tvrdí, že ztratil vzpomínky, ale duchové jsou kolem něj divně neklidní.
Stýská se mi po mama Ken.
Elfka zachumlaná až po uši do hustých kožešin opět kýchla. Druhá, sedící naproti ní jen v lehké bleděmodré róbě, bleskově zvedla ruku a obklopila se manovým štítem.
Upřela oči do hromady kožešin, pak na mrožovce, který se přibatolil s hrnkem něčeho kouřícího. Z kožešin se vysunula ruka v chlupatém palčáku a sáhla po hrnku.
„To dastyddutí bi byl čert dlužed,“ ozvalo se spolu s usrknutím.
„Vskutku,“ plavovláska v modré se trochu napřímila a její výraz zpřísněl, „byl to váš plán, který jsem od začátku pokládala za příliš riskantní, kapitánko Windsong. Iluze kosatky, teleport pryč.“
„Byslela jseb, že jseb otužilejší. Každopáddě děkuji za vaši poboc, arcibágydě Sdowdawn… Hapčí!“ horní část hromady kožešin se rozevřela a ukázala tak tvář mladinké elfky s černými vlasy, které se oči leskly horečkou a její nos zářil stejnou červení jako čumák soba Metzena z pohádek pro děti. Znovu se napila z kouřícího hrnku a udělala u toho prazvláštní výraz.
Plavovláska vstala a přešla k východu tuskarské chýše, zadívala se ven na cvrkot v osadě Moa’ki, pak se ohlédla k druhé elfce, která z kožešin vylovila kostkovaný čtverec látky, sám o sobě dost velký, aby jí mohl sloužit jako pokrývka. Hlasitě se do něj vysmrkala, na což mágyně zareagovala poněkud znechuceným úšklebkem.
„Fali bi da cestu půjčil kapesdík,“ řekla kapitánka zamilovaně a tesklivě, pak začala zase smrkat.
„Ithereal je zpět v bezpečí pevnosti. Taharis byl během nočního útoku zraněn natolik, že si nejsou jisti, jestli a kdy se ještě probere, proto jsem ho z paluby Milosrdné Sestry přenesla také do Elrendar. Ta první noc byla horší zkouškou, než jste plánovala, nebo se pletu? A v tomhle stavu je jen těžko budete sledovat z úkrytu, aniž by si vás všimli,“ dál se přísně mračila, zatímco její řeč přerušilo zhruba trojí kýchnutí.
„Jseb boc ráda, že jseb kvůli té rýbě přišla o čich,“ Aerin se naklonila nad hrneček a zalovila v něm jedním prstem, pak z něj vytáhla cosi jako vyluhovanou seschlou sardinku, „tuskarský čaj bde prý postaví do ráda da dohy.“
„Budu doufat. Mám své záležitosti v pevnosti a trávím zde více času, než mi bylo povoleno lady. Vezmu tedy dnešní dohled nad oběma týmy za vás – beztak tráví noc zde v Moa’ki a neví o sobě navzájem. Alespoň se tak vyhnu pozornosti toho krvavého rytíře s bílým vlkem, co právě vystoupil z lodi z východu. A míří sem. Raději se ztratím, kapitánko,“ aniž by počkala na povolení, prostě se rozplynula.
Aerin se vyhrabala z hromady kožešin a zastavila se na prahu chýše.
„Do dazdar, co tu dělá Corid Dightstrider,“ zavrčela tiše.
- Deník seržanta Dawnspear , Den první:
Vzhledem k tragické nehodě kapitánky Windsong přebírám velení severského výcviku a povedu dál její záznamy. Výcvik dokončíme podle jejího plánu po konzultaci s posádkou lodi, která večer opustila zátoku, aby zakotvila v přístavu Moa’ki. Mám k dispozici i kapitánčin plán dalšího výcviku, se kterým jsem seznámil členy obou týmů.
Kapitánčin člun byl při jejím návratu k lodi převrácen jednou z kosatek. I přes zákaz riskovat se pro ni Eliendir za použití nepovolené magie a oběma týmy drženého lana zkusil potopit, nenalezl ale nic než krvavou vodu a posléze byl sám napaden dravou rybou a urychleně vytažen z ledové vody.
Tým Bravo je značně oslaben. Jeho jediný zdravý člen je nyní Pandora.
Poznámka na okraj: obdržena korespondence od kapitánky, doručena její sovou. Zdá se, že věci nejsou tak, jak vypadají. Dál budu jednat podle rozkazů od ní.
- Den druhý:
- Po nočním útoku vodních elementálů na pláž a silné sněhové bouři jsme naprosto ztratili kontakt s týmem Bravo, po kterém jsme nenašli ani stopy.
Během boje s elementály Eloyn používala abjurační magii a kryla nás štíty, Lyanor nás za pomoci lopaty dostal ven z igloo druhou stranou a já držel elementály u vchodu. Igloo i oheň byly v bitvě zničeny a vlivem náhody se nám podařilo zachránit se na útesech nad zátokou, kde jsme v úkrytu stromů vyčkali na úsvit a vydali se směrem k osadě kalu’ak. Útok elementálů ustal ve chvíli, kdy zhasili náš oheň.
Po příchodu do osady zde nebyla ani stopa po slíbeném kontaktu, který nám měl zajistit vyhranou noc v teple. Za pomoc s rybolovem nám ale tuskaři nabídli místa na své obří želvě, směřující do Kamaguy se zastávkou a přestupem v přístavu Moa‘ki.
Cestu s námi absolvovala vznešená elfka, která se i s talbukem objevila v jedné z chýší tuskarrů – dokonce se s námi rozdělila o své zásoby a prostředky. Představila se jako lady Alexiel Coldheart a rekrutka Brigthshore se v její přítomnosti chovala potrhleji, než obvykle.
Naopak ona a Lyanor si nezvykle rozumí… hovoří přesně tím nóbl sladkým urozeným stylem, ze kterého se poctivému elfovi rolují ponožky hnusem.
- Den třetí:
Strávili jsme den cestou na želvě a nocleh v táboře Moa’ki, po kterém jsme za úsvitu pokračovali dál na hřbetě jiné obří želvy.
V Kamagua jsme byli varováni, abychom se vyhnuli New Agamand.
Cestou na východ se Lyanor projevil jako velmi schopný zvěd i lovec, Eloyn jako nemožná přítěž, která ho neváhala následovat i ve chvíli, kdy se snažil plížit a ukrývat, a tak jeho ukrytí prozradila.
Na jih od této základny jsme byli přepadeni skupinou felových elfů a černokněžníků, kteří vypadali, že nás čekali – nachystali past. Zjistili jsme, že mají na svědomí smrt Opuštěného, který zásoboval New Agamand masem.
Když jsme o jeho smrti zkusili velení New Agamand informovat, byli jsme zajati, obviněni z jeho smrti a uvězněni po tom, co nám sebrali většinu viditelných zbraní. Jmenovitě jsem byl označen za „elfa s rohy“, kterého prý hlídka viděla obchodníka napadnout. Patrně si spletli rohy mé helmy s rohy felových elfů.
Ve společné cele očekáváme jejich výslech, podle několika rozbitých rakví a kostí se zdá, že je to hrobka předělaná na vězení. Lady Coldheart se prokázala nějakým prstenem a posléze byla bez dalšího vysvětlení odvedena. Dýky, které u mne nenašli, jsem rozdělil mezi Eloyn a Lyanora, který dobu do úsvitu trávil meditací.
Nemohl jsem spát, protože mne v noci trápil zlý sen.
Ale zdá se, že je slyším, jak si pro mne jdou.
Konec záznamu.
Vystoupila ze stínu a povzdechla si. Dvojice popravčích k ní dovedla seržanta, nechala ho stát za rohem mimo výhled zbytku Nového Agamandu a vzdálila se.
„Takže? Už k sobě budeme navzájem upřímní?“
„Vy víte, že musím jít. Měl jsem se sejít s lordem a hledat ji společně. Zatím to dělá sám a já trávím čas tady. Je to skoro měsíc, co ji Ruul odvlekl.“
„Vím od Isiel, že lord dlí v Outlandu, místo toho, aby byl s rodinou. Dobře tedy, mohl jste být upřímný již na začátku a nemusel jste se výcviku účastnit vůbec. Budu potřebovat všechny vaše věci. Ani Alexiel vás nesmí zahlédnout nebo poznat, takže se budete muset hrbit. Do pevnosti se dostaňte, jak uznáte za vhodné,“ podala mu otrhané oblečení, mezi kterým byla i růžová košile a sukně.
Polkl hněv a hromádku přijal, pak se odešel za budovu převléci.
Měla co dělat, aby se mu nesmála, když se vrátil vyhastrošený jako vzorový Opuštěný na vrcholu senility. Stiskla rty a prohlédla si ho od hlavy k patě.
„Druhý tým dnes v noci putuje severní cestou k Utgarde. Pravděpodobně vyhrají. Nechám tým Alfa odpočinout si v cele do rána a vy mi jděte z očí.“
„S potěšením, kapitánko,“ zasalutoval jí, pak se shrbil, jak nejvíc to šlo, a vydal se do osady.
Kryla se ve stínu a donesla jeho věci spolu s váčkem mincí jednomu z popravčích. Viděla odsud, jak lady Coldheart rozpráví na osvícené terase jedné z budov s vrchním apatykářem Agamandu a jen zaskřípala zuby.
Byla by to tak snadná střela, měla čistý výhled… ale proto tu nebyla. Už se naučila, že osobní msta musí dost často ustoupit jiným věcem, pokud chce přežít a vyjít s ostatními.
Opuštěný na ni kývl a chraplavě se zasmál.
„Takže jsme ho jako popravili. Vždy mne baví spolupráce se spojenci, co mají smysl pro drama.“
„Nechte je vyspat, a pak je nechte jít. Ta urozená nesmí nic vědět.“
„Zbytek je na nás?“ zazubil se Opuštěný děravou čelistí.
Jen kývla a vydala se na místo, kde ukryla pronajatou wyvernu.
- Deník Lyanora Silverlight, Den první:
- Za úsvitu od nás oddělili seržanta, aby mu sdělili rozhodnutí ohledně jeho domnělé viny. O nějakou dobu později nám vrátili jeho věci zacákané od krve, kromě helmy, i naše zbraně.
O chvíli později se vrátila lady Coldheart se slovy, že pro seržanta nemohla nic udělat, a že pro nás bude lepší se déle nezdržovat a dokončit misi.
Zakrvavenou helmu jsme spatřili nabodnutou na palisádách, ale na doporučení Alexiel jsme to nejeli zkoumat blíže.
Vzhledem k tomu, že jsme neměli mnoho dalších možností, rozhodli jsme se prohledat okolí Utgarde a zjistit, zda máme reálnou šanci získat plamen vrykulů, pro který jsme byli vysláni.
Před pevností nás napadla skupina černokněžníků – lidí i elfů – vedených elfkou, která patrně chtěla zajmout Eloyn, a ta ji označila za „Nemekire“.
Díky pomoci lady Coldheart se nám podařilo černokněžníky porazit a elfku zabít, její tělo se ale záhy poté rozplynulo.
Lady Coldheart se pak od nás odpojila se slovy, že má v Utgarde své vlastní jednání, složila od sedla talbuka věci po seržantovi Dawnspear i naši bagáž a odjela po klenutém mostě do horní části Utgarde.
Pokračovali jsme v průzkumu dolní části sklepení a narazili na bílého worga, který se choval bystře a přátelsky. Zavedl nás ke kleci, ve které byla uvězněna vrykulská žena, lovkyně jménem Rhaena.
Prý ji zavrhl její otec, protože pomohla slabší rase – došlo nám, že patrně myslela členy týmu Bravo.
Spolu s vlkem nám pomohla probojovat se k výhni a vzít z ní plamen, pro který jsme byli vysláni.
Eloyn se na místě začala chovat nesnesitelně, trvala na postupu do hlubší části Keep, kde se to jen hemžilo vrykulskými válečníky.
Worg ji zpacifikoval, jako by mi četl myšlenky, a vynesl ji za námi ven v zubech.
- Den druhý:
- Ve Vengeance landing způsobila naše nová obrovská společnice doslova poprask, ale na palubu vzducholodi nás nakonec vzali.
Worg se rozhodl zůstat se mnou, dal jsem mu jméno Duch a začínám se základním výcvikem loveckého zvířete. Ukázal se být velmi schopný.
Na palubě zeppelinu jsme pak narazili i na domněle mrtvou kapitánku Windsong, která nás beze slova vysvětlení doprovodila až k branám Elrendar a svolala na závěrečné hodnocení výcviku, kde jsme potkali i tým Bravo, kromě Taharise a Ithereala, kteří ještě stále pobývali v lazaretu.
Po návratu z výcviku byli jeho účastníci konečně seznámeni s celou pravdou – i když zvítězil tým Bravo, který dosáhl cíle a vrátil se zpět jako první, přestože nepovoleně používal magii, skutečným testem i úspěchem bylo to, jak se všichni vyrovnají s nečekanou situací a krizí.
Zatímco tým Bravo byl pochválen za spolupráci a starost o druhou skupinu, tým Alfa byl pokárán za několik hloupostí. Na doporučení seržanta Dawnspear byl rekrut Silverlight z týmu Alfa povýšen na farstridera.
Vrykulka Rhaena se rozhodla strávit nějakou dobu v pevnosti a chovala se velmi přátelsky k taurenu Orkeltovi.
Za účast (i kdyby chvilkovou) na celé šílenosti děkuji Lyanorovi, Lykourgovi/Altashovi, Taharisovi, Avelion, Thanalovi, Corinovi, Engiee, Elimu, Itherealovi/Cerothovi – tomu zejména i za GM podporu a zahrání Rhaeny a Nemekire. I kosatce Anttiovi za nahlédnutí.
Z mých postav se mihnuly: Aerin/Isiel/Pandora/Alexiel.
Anonymní- Anonymní
Re: Eventy u Elrendaru
pro Anonymní Tue Aug 11, 2015 6:28 pm
Lady Eynor Sunhand-Astrae jménem svého synka Eltira děkuje všem za dárky, poučné a výchovné příběhy i jejich návštěvu v den Eltirových prvních narozenin, 8. 8. 2015.
Stejně tak za statečnost při plenkové katastrofě.
Dále dává na vědomí, že během oslav nebylo ublíženo žádné hračce ani zvířátku, sladkosti byly až od tří let věku a za skvrny od žvýkačkových bublin nesou zodpovědnost jejich původci.
Stejně tak prohlašuje, že všechna taureny rozsednutá medvíďata byla posléze ošetřena nebo zužitkována jako kožešiny, a že veškeré podezřelé hračky (včetně gnómích robotů a králíčka s divným pohledem) byly zaslány do věže Arcana k prostudování.
Na zbytek pohádky o Malíčkovi třeba dojde, až se hrdinně vrátíte z výpravy proti Kultu.
Zúčastnili se: Orkelt, Ygraine, Avianna, Thanalos, Daelgar, Targ (který netušil, která bije), Surmallen (?spelling), Lykourgos, Engiee, Eltirek a Theri coby NPC, Eynor a Fidget.
Anonymní- Anonymní
Lazebník Elrendarský, aneb drby z vrby
pro Anonymní Sun Aug 23, 2015 5:02 pm
Nechci rušit eventovou řadu, tak to výjmečně hodím do eventů, ale jedná se o shrnutí RP dění Enjoy
Aneb, co se doslechnete u kadeřníka v lázních, pokud se rozhodnete zdržet...
EnjoyAneb, co se doslechnete u kadeřníka v lázních, pokud se rozhodnete zdržet...
- Idaris, Veranis a Aramis... nebo to byl Surmallien?:
Povídá se, že do pevnosti nedávno došel pubertální elf převlečený za rytíře smrti. Moc doufal, že svým převlekem vyděsí svého brášku. Další vyšetřování vedlo k odhalení faktu, že se jedná o mladšího bratra zmizelého Veranise Holywooda, který před časem utekl z domu po jisté magické nehodě. Mladý elf byl docela na dně z toho, že je jeho starší bratr již téměř rok nezvěstný. Po prohlášení, že ho vyhodili ze Silvermoonské Akademie i z Dalaranu, si zažádal o přijetí do posádky coby učedník zaměřený na ledovou magii. Mistři se mají s Idarisem Holywood nač těšit, zdá se.
Povídá se také, že nedávno přijatý rekrut Surmallien dosud bojoval jen brkem a břitkými slovy. Několika prvními testy svých schopností neprošel zcela úspěšně - když byl postaven na cvičišti proti dalšímu rekrutovi, zvanému Fel, použil všechny sobě známé zbraně: smrkání, plivání, zaříkání se maminkou i tatínkem, svazování tkaniček, cuchání vlasů, kopání do rozkroku a škrábání obličeje. Nezasáhl ani jednou, hrdě odmítl ošetření a odplazil se ke kašně, kde se dlouho léčil z uražené ješitnosti. Šeptá se, že někteří z pevnosti ho doporučili na post nového písaře, ale Surmallien si trvá na tom, že se chce stát "lamačem kouzel" a jednou zemřít hrdinnou smrtí. Velení posádky z toho viní přemíru brakové literatury, která byla zabavena pod jeho postelí na ubikacích.
- Vrány se slétají:
Povídá se, že do pevnosti dorazil rytíř Corin Nighstrider, aby dál vedl výcvik elfích štítonošů a spolupracoval s jednotkami hraničářů a mágů Elrendaru při obraně jižních cest do Quel'Thalas. Prý po krátkém občerstvení odešel k jednání s lady Sunhand, po kterém se z pevnosti vzdálil patrně magickou cestou.
Krátce na to do pevnosti přibyla i zástupkyně Relikviáře, lady Greywind, údajně za účelem jednání o jakémsi artefaktu. Na svou audienci ovšem ještě stále čeká.
- Nehoda, náhoda...:
Povídá se, že na marodce přibyl velmi malý pacient: Theri (Therisiel Silversun) je po nehodě ve věži mágů v bezvědomí a léčitelka se nehne od jejího lůžka na krok.
- Angesanovy proudy jsou dnes nevyzpytatelné...:
- Také se říká, že v pevnosti vyhledal pomoc elf pronásledovaný vlastními nezvladatelnými magickými větry... ehm. Muž jménem Angesan byl zpacifikován za pomoci kouzla tlumícího tok arkány kolem jeho osoby, vybaven lektvary snižujícími množství many v těle a je držen dále od hořlavých a mrznoucích materiálů. Jak se říká, farstrideři se nemohou dočkat, až se mágové vrátí z cest a něco s tím udělají. Jinak je tu jen možnost obdařit elfa runou, která by navždy utlumila magii v jeho těle... ale to by byla škoda, ne?
Říká se, že rytířku Ygraine nezajímají muži, ale hvězdy a poezie. Nebo co jí to ta omrzlá bezejmenná osoba v plátech neustále nosí z města. Nicméně elfčina zranění ohněm ze Sunsail se zdárně hojí a často ji vídají, kterak počítá hvězdy na obloze.
- Kapitánčin vzkaz:
- Povídá se, že když do pevnosti došlo poslední hlášení kapitánky Windsong, Zirael Hawke se beze slova vysvětlení ztratila i se svým dítětem.
Na její posteli v kasárnách byl nalezen jen její tabard a čepele od Eridena Staršího.
Šeptá se, že ji viděli pevnost opouštět v sedle Suraku, který mířil někam na jih.
Anonymní- Anonymní
Re: Eventy u Elrendaru
pro Anonymní Tue Sep 01, 2015 8:23 am
Básník Severu
Na vědomost se dává, Vážení básníci, bardové, minstrelové i milovníci poezie z lidu prostého či urozeného, že soutěž o nejlepšího básníka Drsného Severu je již na spadnutí.
Zavítejte do Elrendar Keep a zapište se!
Celá sláva propukne příští neděli večer, po západu Slunce!
Dokažte, že Váš brk dokáže předčít pero Vašich kolegů a váš jazyk je hbitý... a tím si získejte obdiv krásných žen či chrabrých mužů (i naopak).
Svaly či postavení nehrají v této soutěži žádnou roli! Jen to, jak se postavíte a jak vám budou tleskat!
Neváhejte a zapisujte se! Zkřížme pera i tužky ve veršotepeckém klání!
Regule klání:
Každý si smí připravit a přednést v prvním kole jakoukoliv báseň.
V druhém kole bude naše Vážená lady losovat z dekády témat na které budou básníci improvizovat a skládat verše na místě.
Mezi prvním a druhým kolem proběhne samozřejmě občerstvení a ukázka připravenosti Elrendarských jednotek. (Vojenská a magická přehlídka pro vaše pobavení. Ukázka výcviku dravců a šelem, stejně tak chovu vzácných ořů. Ohňostroje!)
Seznam témat pro druhé kolo: Fénix, Pomsta, Vlasy, Milování, Magie, Slunce, Vodnice, Divoká noc, Krása, Duel.
Podepsán vyzyvatel Surmallien
- Důležité:
OOC info k soutěži:
Jsou k dispozici i role diváka či vystupujícího mezi dvěma koly (kdy budou poeti mít čas na vymyšlení druhé básně).
Každý divák bude mít po obou kolech možnost hlasovat pro jednoho hráče (takže všichni, kteří nevystupují, tvoří porotu), v případě rovnosti hlasů rozhodne o výherci hlas lady Eynor.
Všichni vystupující budou odměněni RP markami a samozřejmě slávou a potleskem.
Vítěz získá krom RP marek též obnos tisíce zlatých z pokladnice Elrendaru, titul Básníka Severu a korunku označující jeho vítězství.
Začátek: 6.9.2015 po 20h, Elrendar Keep.
Vzhledem k neutralitě pevnosti je možnost se zúčastnit i za alianční rasu (jen poprosím předem nahlásit, abych přemístila NPC.)
RP přihlášky posílejte herní poštou na jméno Eynor, pokud nestíháte, stačí se domluvit po skype, či přihlásit o nějakou roli odpovědí na toto téma.
Návrh témat a soutěže: Surmallien
Anonymní- Anonymní
Zásoby pro klání básníků I.
pro Anonymní Wed Sep 02, 2015 11:27 am
Eskorta cenného exotického zboží pro Elrendarské klání básníků
Včerejší jednání v Silvermoon nakonec vedlo k uzavření dohody s tajemným a lehce dekadentním obchodníkem jménem Tas'adar del Rey.
Požadované zboží je ochoten doručit na smluvené překladiště jinými, než tradičními cestami, a proto pevnost ušetří na cle a daních vybíraných při použití "severní" obchodní cesty přes Quel'Thalas.
Povinností posádky ovšem je cenný náklad ochránit na "jižní" cestě a v bezpečí dovézt do pevnosti Elrendar. Místo překladiště je pečlivě střeženým tajemstvím, které bude odhaleno teprve na počátku cesty karavany.
Začátek: středa 2. 9. 2015 po 20:30h.
Pokud si přejete zahrát scénářovku někoho z Morových zemí, ozvěte se mi do začátku eventu. Lvlově neomezeno, jen si musíte uchránit lowky.
Anonymní- Anonymní
Básník severu, žhavé novinky!
pro Anonymní Sat Sep 05, 2015 11:47 am
Zdá se, že pro slavnostní nedělní klání básníků je vše již připraveno!
Kupci vyložili své zboží, byla otevřena věštírna a nedočkaví fanoušci měli možnost zahlédnout (i zaslechnout) několik členů L70 ETC!
Rozdávaly se podpisy!
S blížícím se večerem slávy je Elrendar Keep čím dál plnější poutníků, trhovců, řemeslníků i umělců!
Již zbývá pouze ulovit dostatek zvěřiny na gril a sláva může propuknout!
Přinášíme nedočkavým fanouškům seznam přihlášených minstrelů kteří již odpověděli na výzvu.
Samozřejmě je možné se přihlásit i na místě.
Surmallien
Ygraine Sunbreeze
Greshi
Eliendir Dawnsong
Iralius Sunleaf
Orkelt Thunderhorn
Ygraine Sunbreeze
Greshi
Eliendir Dawnsong
Iralius Sunleaf
Orkelt Thunderhorn
Díky početnosti umělců dojde ke změně hlasování - proběhne po druhém kole.
Smí se ho zúčastnit i básníci, kteří smí také udělit jeden hlas komukoli z vystupujících (včetně sebe, samozřejmě!)
Vzhledem ke zdravotnímu stavu lady Eynor bude jejím jménem jako rozhodčí hlasování patrně pověřena kapitánka Aerin Windsong, stejně tak k předání odměn vítězi.
Konečně příležitost zastihnout ji oděnou v něčem jiném, než ve farstriderské zbroji!
- OOC důležité info::
Po dobu eventu vás poprosím, abyste si ve WoW ve složce Data nechali jen patch D a očíslované patche od Blizzardu (patch A s Elrendarským údolím dejte, prosím, prozatím pryč - polovina spawnů je s ním pod úrovní terénu). Po skončení eventu si ho zase dejte do složky s Daty. Děkuji za pochopení.Připomínám začátek v neděli 6. 9. 2015 ve 20:00 hodin!
Anonymní- Anonymní
Básník severu - nedělní finále!!!
pro Anonymní Tue Sep 08, 2015 11:01 am
- Bylo, nebylo...:
- Když mu strážný ukázal směr, trochu se tomu podivil.
Kapitánka Windsong uvnitř přednáškové síně věže mágů? Posledních pár dní ji neviděl jinak, než na cvičišti lukostřelby, jak se obouvá do rekrutů i mazáků stále stejným ostrým tónem. Jistě a pak tu byla ta eskorta kapely. Pln očekávání rozrazil dvoukřídlé dveře hlavní síně.
Ať čekal cokoli, pohled na ni předčil i ty nejdivočejší sny.
Patrně vedla válku se svou vlastní sukní, vztekle z ní trhala zlatou výšivku, otočená zády. Pak učinila krok a málem se zabila v rudých střevíčkách. Po tváři se mu rozlil široký úsměv.
Prudce se otočila, jak dveře zapadly, její modrozelené oči ho na okamžik přimrazily na místě.
"Kapitáne Zlomený meči. Potřebujete něco?!" i když se snažila znít úřednicky, cítil v tom frustraci a hněv.
Založil ruce na prsou a kochal se rudými šaty v odvážném sin'doreiském střihu, ze kterých se patrně pokoušela otrhat všechno zlaté zdobení.
"Jen jsem Vám přišel oznámit, že si na večer beru osobní volno. Službu jsem měl od minulé noci dosud. Surmallien je zase na svobodě."
Slyšitelně zaskřípala zuby.
"Volno? Nepřijde vám nefér, že vy dostanete za úkol LOV a já tu šaškárnu s básníky a hosty?! Nevím nic o poezii! Jasně, stejně už to volno máte schválené, tak si jděte!"
Strašně moc se snažil potlačit škodolibý úsměv, ale podle jejího výrazu se to moc nepovedlo.
"Nenávidím róby," zavrčela a uškubla si z rukávu výšivku zlaté růže.
Raději kývl a mlčel. Příliš se bavil, aby to pokazil.
"Nesnáším poezii a proslovy!" vykřikla vášnivě a on znovu chápavě pokýval a dusil se smíchy.
"Nesnáším šaškárny a zvědavé zástupy civilních čumilů!"
"Toto si budu dlouho uchovávat v mysli, kapitánko. Přeji Vám nezapomenutelný večer," věnoval poslední pohled jejímu výstřihu a vyšel ven.
"A vás taky nenávidím!" zaječela za ním, zatímco on se přede dveřmi rozesmál nahlas.
Velevážení diváci!
Na vědomost všem se dává, že Básníkem Severu se stala a své hbité pero široko daleko nejmistrněji ovládá...
šermířka Ygraine Sunbreeze!
Blahopřejeme k zaslouženému vítězství a slávě! Kéž její verše nalézají další a další posluchače a obdivovatele!
(A vraťte jí už někdo to pohřešované mithrilové prádlo.)
Na druhém místě se se ctí umístil Eliendir Dawnsong se eposem na pokračování o své nebožce novomanželce Engiee.
Třetí místo svým hereckým výkonem získal Surmallien, který donutil některé přítomné elfy plakat! Ušima!
Všem básníkům děkujeme za chrabrost a tvořivost, kéž je múzy nikdy neopustí. Jmenovitě krom vítězů ještě Greshimu, Iraliovi Sunleaf, Orkeltu Thunderhornovi!
Za účast děkujeme i nadšenému publiku. Stejně tak to, že nevyužili v nejslabších chvílích Appleboughova stánku a nabídky čerstvých rajčat!
- Perličky z nedělního básnického klání:
Povídá se, že básníkovi Surmallienovi nepatří zbraně do rukou, ani dřevěné atrapy. Také se říká, že by Surmallien byl dobrý herec, kdyby existovala nějaká možnost, že bez úrazu přežije generálku čehokoli, co by nacvičoval.
Povídá se, že divačka Mistryně Flairica se dala na grilování. Jak jinak vysvětlit její zájem o stůl s grilovacím kořením, kolem kterého ji viděli poletovat polovinu večera?
Povídá se, že divák Ogatix usnul u první básně, která byla delší než dva řádky.
Povídá se, že básník Orkelt ochutnal elfí burčák a poté jeho žaludek zněl jako murlok v říji. Možná i to byl důvod, proč pod ním v první půli programu praskla elfí lavička.
Povídá se, že básníka Eliendira na soutěž doprovázel dav fanynek, a že se na druhé kolo rozhodl použít nepovolené zbraně: sexappeal. Nebo co to bylo. Když se začal svlékat, jedno oko nezůstalo suché.
Povídá se, že i když kapitánka Aerin dostala růži a v šatech jí to slušelo, záviděla Flairice a Ygraine helmu.
Povídá se, že divačce Engiee to ale slušelo ze všech nejvíc. Jen jí ještě neodpustili, že nikoho nepozvala na oslavu svatby.
Povídá se, že se divačka Lithiana obávala, že roztaje, pokud bude Eliendir pokračovat ve striptýzu, a že si u druhé Surmallienovy básně přála ohluchnout.
Povídá se, že básnířka Ygraine překvapila nejen směrem, kterým se ubírají její myšlenky, a svým básnickým uměním... ale hlavně nečekaným půvabem, když při převzetí korunky shodila z hlavy kápi.
Povídá se, že vznešený elf Leaseth měl uši celé od vína z korků, které aplikoval během koncertu L70ETC, po kterém prohlásil, že život už nikdy nebude stejný. Hlavně po pohledu na nemrtvého s kytarou.
Povídá se, že divák a host Keyador v zadní řadě podlehl kouzlu gobliní poezie a taureního refrénu ryndy-dá!
Povídá se, že vlk básníka Iralia mu sežral nejen svačinu, ale i všechny poznámky s básněmi, a pak se šel postavit do fronty na grilovaného kance.
Povídá se, že pódium uneslo nejen Hlas náčelníka shu'halo, ale i řádícího Samura z kapely, který se po konci koncertu dožadoval zpět prádla, jež se v noci ztratilo dvěma členům L70ETC.
Ale no tak vážně už! Není vám stydno?!
Povídá se, že ve věštírně bylo narváno a polovina tazatelů nepochopila, proč se mají vyvarovat koupele v Booty Bay, když tam ani neplánují cestu.
Povídá se, že divák Tas'adar mohl na básníkovi Surmallienovi oči nechat, ale jen co ve věštírně zaslechl cosi o "Posledním Soudu", přestala s ním být sranda.
Povídá se, že Greshi mohl na věštecké kouli také oči nechat, i když nebyla širokoúhlá. A že to on mohl za téma losované pro druhé kolo: "krása".
Povídá se, že Angesan byl pro jednou nadměru spokojený v zadní řadě, co nejdál od magických efektů a s výhledem na cizí tajemnou blond elfku v první řadě.
Eventu se zúčastnili: Leaseth, Angesan, Keyador, Orkelt, Ogatix, Iralius/Thanalos, Ygraine, Lithiana, Aerin/Eynor, Greshi, Eli, Engiee, Deathblondie, Surmallien, Leaseth, Flairica, Tas'adar
Spawny a gm podpora: Eynor/GM Astrae
Níže přinášíme záznam děl, která během večera zazněla. A ne dělovou salvou. I když k tomu leckdy nebylo daleko. Samozřejmě písař zaznamenal jen slova, ne herecké a zvukové doprovody a podání. Následně jsme mu zabránili v sebevraždě utopením v inkoustu.
- Surmallien (15+):
- Óda na Greshiho či nářek nad dalším ztraceným kusem prádla
Zvláštní pomyšlení, že jsem Vás již měsíc nespatřil.
Viděl jsem mnoho dní, ale Vás nikoli.
Vídal jsem východ, západ slunce, ale nikoli Vaši krásnou tvář.
Mé zlomené srdce je roztříštěno na malé kousky, jež by neprošly okem jehly.
Chybíte mi, jako slunci chybí květina. Jako slunci, co postrádá květinu uprostřed zimy.
Místo, aby na ni krása zaměřila svou zář, mé srdce tuhne jako mrazivý svět, do něhož mne vyhnala Vaše nepřítomnost.
Vede mě naděje, provází mne dnem a nocí.
A naděje, když jsem Vás ztratil z očí, nebylo to naposledy, co jsem Vás spatřil.Krása
Jsi růže, která svádí můj zrak,
jsí vánek, který hladí můj úd... luk,
jsi zima, která třese mým chtíčem,
jsi sen, co neunese moji žárlivost.
Jsi jediné, o co stojím,
jediné, o co se bojím.
Kdo vlastně jsi?
A čekám vítr, jeho sílu,
co rozfouká ho do všech stran,
pak úsměv vyjde z popela,
jak Fénix žhavé lásky ukován.
Je v ženách krása?
Jejich oči jiskrné jsou.
Mají dlouhá ouška, která tě provedou tmou.
Jejich rty jak pysky jsou.
Mraky plné mléka jejich ňadra jsou.
Jejich úrodné boky, jsou víc než drogy.
Ale to neznamená nic.
Neboť tupou mysl máš
a na jazyku jedovatou mast.
Proto kniha krásnější jest.
Umí pohladit, políbit, potěšit, rozčílit, okrást tě, přiučit...
Prostě kniha dokáže víc, než by někdo dokázal říct!
- Ygraine Sunbreeze:
- Hvězdy
Dívám se vzhůru a soumrak je malba... tak úchvatná a jemná...
Rozsvěcí se světla nebes a kolem je noc temná.
Dívám se vzhůru a noc se stává nekonečnou a tajemnou.
Tak moc chci hvězdy vidět ve dne, zářící modří a přede mnou.
Dívám se vzhůru a sen se krátí, měsíc klesá nízko...
Jak vzdálená jsou ta dvě světla.
Jsou vzdálená a chladná... tak daleko... i blízko.Krása
Hledám krásu, již není vidět... co jiní kolem neznají.
Děsí se právem ti, co chápou... děsí se, neb ji neznají.
Sbírat ty zbylé malé střípky - zapadlé kdesi v temnotě...
Já budu pátrat bez přestání a pod popelem najdu tě.
Naleznu vše, co z tebe zbylo, jen pro svou duši veď mě...
Snad jednou spatřím, čemu věřím.
Ten záblesk krásy ve tmě.
- Greshi:
- Epický příběh o zvířátku
Veverka v noci kalila a výstavně se opila.
Domů jen stěží trefila, jak cesta se jí klikatila,
ještě že hlídka ji nechytila.Krása
Dnes hodnotím Tě známkou pět...
Máš nové šaty - samý květ...
Pevná prsa - modrá stužka...
Štíhla v pase - zlatá muška...
Modré oči - velké řasy...
Rudé rty a dlouhé vlasy.
Proč Ti píšu ale pět?
Když jsi téměř... vzácný květ!
Krásně voníš - jsi mladá dívka...
Ladné křivky a snědá lýtka.
Přesto musím - mínus pět!
Ale proč?
Když pozval jsi mě na oběd?
Hmmm...
Vždyť ještě, než ses posadila,
v kabelce jsi zalovila...
... a poté sis zapálila!
Pět... néééé... mínus pět!
Nevadí mi... Tvé hnědé zuby.
Ale doutník, co Ti trčí... z huby.
- Eliendir Altash Dawnsong:
- Sonet pro Engiee
Hlboke jej oci, krasne jej vlasy,
pod nozkami jej kvety kvitnu.
Teple jej srdce, dlhe jej riasy.
nevymenil by som ju za inu.
Nezny jej dotyk, co roztaje lad,
bystra jej mysel, co spievat sa vie,
srdce jej teple, co zmrazi pohlad,
bozky jej jemne, co krasa v nich bdie.
Hnev jej je strasny, no laska je luka.
Steklivy bosk pritlaci do dlani.
Jej blizkostou tou prekonam vsetky muka,
s jej rukou v mojej nikdo ma nerani.
Jej vona sladka ako divoke ruze.
Pohlad na nu je srdca mojho gong,
rozoznie dusu, pozrite sa tuze.
To je moja zena Engiee Dawnsong.Tajná anglická verze sonetu odhalena!
Sometimes she is blue, sometimes she is bright,
Sometimes she is cheerful sometimes she's wild.
Her laugh is a song, her smile is the sun,
but if you anger her you better run.
Her moves are so gracious a queen would be jealous,
her love is eternal and for me she is zealous.
Even if cold, her heart is warm.
I love her much, also her form.
She is gentle and never does me wrong.
She is my wife, Engiee Dawnsong.Krása
Letný vánok či kvitnuci květ,
vecsej krásy asi niet.
Krása je však pojem umělý,
ktorý názory hlavně rozdělí.
Pre mna krása znamená,
že to nieje zámena.
Krása je dlhý vlasov pramen,
hlboký pohlad, jeden za den.
Ty, ktory si myslia, že poznaju krásu,
neprešli svetom počas jasu,
nestretli reky, nestretli hory,
nevyliezli zo svojej nory.
Ja som presiel svetom celym,
o krasu se s vámi dělim.
Pretože pre mna krásné je,
keď sa Engiee usmeje.
Otrasie sa potom svet,
roztopia ľady, viac ich niet.
- Iralius Sunleaf:
- Stýskání za neznámou dívkou
Stal v Eversongskom lese velký dom,
mladá krásná elfka ráda tancovala v nom.
Teraz však prazdny je a patri jastrabom.
Každy den s nou bral som ako dar,
miloval som, ked vietor pohladil jej krasnu tvar,
jej tanec i jej sladkého usmevu žiar.
Spolu sme zažili toho mnoheho,
však nakoniec ona našla si ineho.
Aj keď bol špinavý a prázdné mal vrecká,
zobrali sa mladí, stále boli děcka.
A ked nám ku dveram sama smrt prišla,
ona s ním radšej na druhy svet išla.
Odišla s ním daleko na rudý svět.
Jediné, čo poslala, bolo pár svojich viet.
Odišla ona, prišiel len kvet.
Bol čierny ako noc, vraj už jej niet.Krása
Povedzte prečo mám tu básnit o kráse?
Ktorá skrývá sa v pečenej klobáse.
Radšej vám poviem o kráse v srdci,
či o takej, čo poznajů vlčí jazdci.
O kráse elfiek, čo majů ten dar,
o kráse elfiek z pevnosti Elrendar.
To ako bežia, to ako bojuju,
to keď sa naježia, keď sa do vás obuju,
to, že su najkrajšie, nemusím hovorit,
voják či lord, prídeš sa poklonit.
Tak krásné sú a tak divoké,
skládám tu básne pre ty kočky zelenooké,
ach tie oči, tie sú tak hlboké.
Spomenul som vám aj to, že sú tak vysoké?
- Orkelt Thunderhorn:
- Song O lovci nemotorovi (doprovázeno zpěvem a dusotem a praskotem a panikou zvukotechnika skrývajícího se pod pódiem)
Kdysi dávno žil lovec nemotora,
i když nemotorný, byl velký jak hora.
Každé chytré zvíře, co trochu slyšelo,
při chvění země rychle uteklo.
Lovec nemotora smutný velmi byl,
kvůli velké váze nikdy nic nechytil.
Šel na to jinak, chytře jak lišák.
Ryn-din dary yóhajá, ryndá ry-dy-dá yóhí!
Šel na to jinak, chytře jak lišák.
Než si někdo mohl všimnout, že vznikla škoda,
ukradl a oblékl si kůži z koda.
Maskovaný za obra vetřel se do stáda,
pro ty, co na to koukali, to byla paráda,
když uviděli druha v kodí kůži,
smáli se tomu děti, ženy i muži.
Jak se tam plazí v té kůži plazí.
Ryn-din dary yóhajá, ryndá ry-dy-dá yóhí!
Jak se tam plazí v té kůži plazí.
Lovec nemotora jim však vytřel zrak,
když předvedl jim podivuhodný zázrak.
Překvapil je všechny v nebývalé míře,
hned jakmile skočil na největší zvíře.
Kodí obr tohleto nečekal,
pročež se právem velice polekal.
To se vám nezdá, začala jízda!
Ryn-din dary yóhajá, ryndá ry-dy-dá yóhí!
To se vám nezdá, začala jízda!
Zírali lovcovi kumpáni,
jak kodo s kodem na zádech uhání.
Rozběhli se na pomoc svému příteli,
který hned spadl a skončil v jeteli.
Při pádu udělal z kodí kůže kouli,
nemluvě ojeho velikánské bouli.
Tak končí můj příběh zvláštní,
jak špatně se loví v kodím plášti.
Ryn-din dary yóhajá, ryndá ry-dy-dá yóhí!Krása
Dovolte mi otázku:
Copak je to krása?
Pro někoho štíhlost v opasku,
pro jiného plná kasa.
Někdo hledá krásu v ženském těle,
jiný zasna stole plném jídla.
Další se kvůli ní zavrtá pod zem směle,
poklady zpod povrchu zdobí svá sídla.
Krása je pro každého jiná,
v tom je její krása,
proto není nikdy divná
a to ošklivým nervy drásá.
Říká se, že krása tkví v duši,
a že se musí vyhrabat.
Já však ji najdu i v pusté buši,
stačí ji jen a pouze poznat.
Není věcí ošklivých,
není tvorů odporných,
je pouze lidí lenivých,
co krásu prostě nevidí.
Anonymní- Anonymní
Uloupená vzpomínka
pro Anonymní Fri Sep 18, 2015 6:57 pm
Nebyla blázen jako ostatní, nehodlala se té věci dotýkat rukou. Dotkla se jí svou myslí.
"Tak, co jsi mi to chtěl ukázat?" zašeptala a soustředila se na temný krystal ve tvaru dokonale hladké sféry, kterým jako by se stáhle hnaly černé páry a mračna.
Její ledově modré oči se rozšířily a pomalu zalily stejnou černí, jaká pulsovala orbem.
S trhnutím narovnala hlavu a přešla si rukou přes oči, které získaly opět svit čiré arkány.
Zadívala se stranou na otevřený zápisník a trochu si srovnala dech.
Takže ten mladý kapitán z města nelhal.
Doopravdy to něco ukazuje.
A ten, kterému říkali Scar, už tu věc nepotřebuje, proč jinak by ji nechal být? Potřeboval je jen proto, aby z orbu odstranili magickou past, se kterou si sám nevěděl rady.
Soustředěně si natáhla černou rukavici a temný orb zvedla, pak jej uložila do malé truhlice. Zavřela ji arkánním zámkem, pak ji vzala a pomalu sestoupila dolů z Měsíční věže, na nádvoří, kde již čekala družina lady Greywind.
S vyrovnanou tváří jí truhličku předala a počkala, než si drobná plavovláska obsah zkontroluje, jak bylo jejím zvykem. Arkánní zámek pro ni nebyl problém, zdálo se.
Výraz v Khiařině tváři ji ujistil o tom, že to celé není jen profesionální zájem.
Měla co dělat, aby se ovládla a nedotkla orbu ihned na místě.
"Kapitán Sunleaf říkal, že to cosi ukazuje. Je to tak?" vzpamatovala se elfka a zvedla oči. "Prý se toho dotkl a..."
"Ano, je to tak, při kontaktu s myslí či holou kůží vysílá ta věc do vaší mysli silné mentální obrazy. Zdá se, že je to uložená vzpomínka, které se někdo chtěl navěky zbavit. Vzpomínka na to, jak si vyřízl srdce... a kam jej pak ukryl," odpověděla svým obvyklým trochu povýšeným tónem, který si rezervovala pro chvíle, kdy nemluvila s mistry magie, ale s... mudly.
Khiara Greywind kývla a zaklapla víko truhličky.
"Otázkou je, komu ta vzpomínka patřila, že?" Alexiel zúžila oči a nedokázala zakrýt své pobavení.
"Scar? Zabezpečil ji tak, že se jí nedokázal zmocnit znovu sám? Nemyslím si."
"To bude vše. Děkuji za vaši ochotu a pomoc, lady Coldheart," Khiara se lehce poklonila s tónem profesionálního diplomata, "zavítejte někdy do budovy Relikviáře, až budete v Silvermoon. A platí má nabídka o spolupráci při lovu toho nathrezima."
Alexiel naklonila hlavu na stranu, pak jen lehce kývla.
"Nevyplatí se vyslovovat jméno jejich druhu nahlas a často, drahá lady. Al diel shala."
"Shorel'aran," Khiara se zamračila, přetáhla v začínajícím dešti přes vlasy širokou kápi a otočila se k čekající družině na hawkstriderech.
Vyhoupla se do sedla a dala povel zamířit do Thalassijského průsmyku.
Malý update k příběhu týkajícího se tajemného Scara, uloupeného temného orbu, malé Therisiel a dalších postav. Tímto děkuji za cca dvouměsíční RP, které se ho týkalo, následujícím postavám: Lykourgos, Engiee, Iralius, Feltalah, Daelgar, Krysa. Odměna vám dojde mailem ve hře
IC známá informace tedy v pevnosti je, že orb obsahoval ukrytou vzpomínku - a byl vrácen Relikviáři a Řádu. Scara od doby, kdy ho pozorovali s krysou, nikdo v pevnosti neviděl.
"Tak, co jsi mi to chtěl ukázat?" zašeptala a soustředila se na temný krystal ve tvaru dokonale hladké sféry, kterým jako by se stáhle hnaly černé páry a mračna.
Její ledově modré oči se rozšířily a pomalu zalily stejnou černí, jaká pulsovala orbem.
- Uloupená vzpomínka:
Byla mladým mužem... nervózně si upravovala slavnostní šat a viděla dost z jeho těla, aby jí to došlo. Věčnězpívající les kolem byl zalitý zlatým světlem a mezi stromy se proháněli dragonhawci a rysové. Ten, jehož očima se dívala, se sklonil, aby natrhal ty nejkrásnější květiny.
S bušícím srdcem vyběhl schody k jejímu domku, aby jí mohl dát kytici a prstýnek. Rusovláska ve dveřích se zdála nějak... povědomá.
Usmála se a rozpačitě vzala květiny, ani ho nepozvala dál...
Světlo střídala tma a slunce střídal jarní déšť, jak seděl v koruně stromu nedaleko jejího domu a číhal, dokud ho nespatřil. Navštěvoval ji jiný elf, se kterým se smála a objímala.
Jiný, který uloupil, co mělo být jeho...
Dýka v ruce byla tak chladná, ale jeho rozum chladnější, dokázal zkrotit touhu po krvi.
Sledoval ho... sledoval stříbrovlasého lovce, jak ráno odchází od jejích dveří a bere dlouhý luk, jak se vydává na patrolu k Zul'Aman.
Stačilo primitivní kouzlo a trolové ho odhalili a dostali. S křikem ho zavlekli do jedné ze svých vsí, pak se rozezněly tamtamy. Nad chýšemi stoupal černý dým.
Slunce střídalo déšť a úsvit střídal soumrak, ale nakonec chodila lesy Eversong s ním a nosila jeho prsten.
V bílém a s bříškem těžkým dítětem jí to tak slušelo, všichni hosté na jejich zaslíbení byli bledí závistí... a pak, náhle... zase ten jeho křik.
Mezi hosty se vpotácel zohavený a zkrvavený stín toho, koho měl za mrtvého.
Vložil své špinavé pracky na ni...!
A ona ho s pláčem objala a zahodila jeho prsten.
Obraz květin a slavnostně prostřených stolů se změnil ve scénu krvavé lázně a hostinu stínů. Křik hostů ale nakonec utichl.
Dlouho... byla tma.
Rozechvělýma rukama vysypal obsah prstenu do křišťálové číše a naplnil ji nejlahodnější vodou z pramene.
Došel k ní... odpočívala, dítě hlásící se na svět si na ní vybíralo svou daň.
Jako jedna z mála svatební masakr přežila... pohladil ji po vlasech a nechal ji napít.
Po chvilce, když vytřeštila oči a chytila se za hrdlo, otočil se a opustil tu louku na věky.
Mříže králova soudního dvora se zavřely za postavou stříbrovlasého lovce, který křičel svou nenávist a svou nevinu, ale nikdo ho neposlouchal.
Na rtech ho hřál zlý vítězný úsměv, když se otočil a opustil Dvoranu Slunce.
Konečně... konečně se za ním zavřely dveře honosného městského sídla a on pomalu přistoupil k zrcadlu, kde již bylo přichystáno vše.
Krystal, nůž, černé svíce, čirý křišťálový orb.
Zastavil se před zrcadlem a shodil z ramen modrostříbrnou róbu.
I jeho vlasy byly stříbrné. I jeho oči byly modré. Byl mladý a krásný, hezčí než ten lovec. Cožpak to neviděla?
Kdyby si vybrala lépe, mohla žít. Všichni mohli žít.
Začal zaříkání, zvedl oběma rukama onyxovou dýku a přiložil ji ke své hrudi.
Bolest byla strašlivá, ale postupně ji nahradil milosrdný chlad. Necítil nic. Žádné bušení krve ve spáncích, žádné návaly horka a chladu, žádný tep v žilách.
Žádnou bolest.
Vložil na místo svého srdce krystal... stůl, tělo, zrcadlo i ruce zbrocené ještě stále teplou krví.
Své tlukoucí srdce pak zavřel do kamenného vejce a to do kouzelné skříňky.
Cesta zatracených... tam dolů... stíny... nechali ho jít, protože byl jedním z nich. V nejhlubší kryptě nakreslil svou krví mocné runy. A pak vše pohřbil, když nechal její klenbu, aby se zhroutila. I křišťálový orb, který mezitím zčernal jako noc.
S trhnutím narovnala hlavu a přešla si rukou přes oči, které získaly opět svit čiré arkány.
Zadívala se stranou na otevřený zápisník a trochu si srovnala dech.
Takže ten mladý kapitán z města nelhal.
Doopravdy to něco ukazuje.
A ten, kterému říkali Scar, už tu věc nepotřebuje, proč jinak by ji nechal být? Potřeboval je jen proto, aby z orbu odstranili magickou past, se kterou si sám nevěděl rady.
Soustředěně si natáhla černou rukavici a temný orb zvedla, pak jej uložila do malé truhlice. Zavřela ji arkánním zámkem, pak ji vzala a pomalu sestoupila dolů z Měsíční věže, na nádvoří, kde již čekala družina lady Greywind.
S vyrovnanou tváří jí truhličku předala a počkala, než si drobná plavovláska obsah zkontroluje, jak bylo jejím zvykem. Arkánní zámek pro ni nebyl problém, zdálo se.
Výraz v Khiařině tváři ji ujistil o tom, že to celé není jen profesionální zájem.
Měla co dělat, aby se ovládla a nedotkla orbu ihned na místě.
"Kapitán Sunleaf říkal, že to cosi ukazuje. Je to tak?" vzpamatovala se elfka a zvedla oči. "Prý se toho dotkl a..."
"Ano, je to tak, při kontaktu s myslí či holou kůží vysílá ta věc do vaší mysli silné mentální obrazy. Zdá se, že je to uložená vzpomínka, které se někdo chtěl navěky zbavit. Vzpomínka na to, jak si vyřízl srdce... a kam jej pak ukryl," odpověděla svým obvyklým trochu povýšeným tónem, který si rezervovala pro chvíle, kdy nemluvila s mistry magie, ale s... mudly.
Khiara Greywind kývla a zaklapla víko truhličky.
"Otázkou je, komu ta vzpomínka patřila, že?" Alexiel zúžila oči a nedokázala zakrýt své pobavení.
"Scar? Zabezpečil ji tak, že se jí nedokázal zmocnit znovu sám? Nemyslím si."
"To bude vše. Děkuji za vaši ochotu a pomoc, lady Coldheart," Khiara se lehce poklonila s tónem profesionálního diplomata, "zavítejte někdy do budovy Relikviáře, až budete v Silvermoon. A platí má nabídka o spolupráci při lovu toho nathrezima."
Alexiel naklonila hlavu na stranu, pak jen lehce kývla.
"Nevyplatí se vyslovovat jméno jejich druhu nahlas a často, drahá lady. Al diel shala."
"Shorel'aran," Khiara se zamračila, přetáhla v začínajícím dešti přes vlasy širokou kápi a otočila se k čekající družině na hawkstriderech.
Vyhoupla se do sedla a dala povel zamířit do Thalassijského průsmyku.
Malý update k příběhu týkajícího se tajemného Scara, uloupeného temného orbu, malé Therisiel a dalších postav. Tímto děkuji za cca dvouměsíční RP, které se ho týkalo, následujícím postavám: Lykourgos, Engiee, Iralius, Feltalah, Daelgar, Krysa. Odměna vám dojde mailem ve hře
IC známá informace tedy v pevnosti je, že orb obsahoval ukrytou vzpomínku - a byl vrácen Relikviáři a Řádu. Scara od doby, kdy ho pozorovali s krysou, nikdo v pevnosti neviděl.
Anonymní- Anonymní
Mise: Scarlet Monastery
pro Anonymní Sun Sep 20, 2015 11:22 am
Když po noční hlídce ze hřbitova s očima na vrch hlavy podivnou chůzí přikráčel další vystrašený rekrut, kapitánka Windsong přerušila výcvik lukostřelby a zkusila mladého elfa zadržet. Šípu střelenému před nohy obratně uskočil.
"Surmalliene? Vysvětlete! Opustil jste stanoviště?!"
"Fakt tam straší!" trval si mladík na svém a domluvy ani mírné plesknutí nedokázaly zastavit jeho třes. Leaseth provrátil oči, jako by si myslel svoje, ale raději mlčel... ze hřbitova se jich vracelo více, ale jen jeden měl mokré kalhoty. Zato kapitán Dawnspear smrděl jako trolí mumie. Po jejím tázavém pohledu jí předal knihu v ohmataných deskách.
"Jen jsme si dávali trénink odvahy a Leaseth uspěl a neopustil hlídku. Surmallien...," Thanalos se zadíval za elfem mizícím v lázních, "svým způsobem také," odkašlal si.
"Tradiční blbá hra na Fetha," poznamenala suše Hawke, která přišla zároveň s nimi, "tentokrát ale vylekal i mne. Ohledně toho ostatního jsme na hřbitově viděli jen velkou krysu a rozrytou hlínu na několika hrobech. To místo je svaté, těžko tam bude někdo či něco strašit."
"Co je to?" Aerin se zadívala na knihu, pak pověsila luk na rameno a vzala ji.
"Přinesla to vrána na jeden z nových hrobů. A smála se! Vskutku se řehtala!" Surmallien rozhodil rukama a Leaseth provrátil oči.
"Ano, všichni bychom měli jít a připravit se na boj s vránou," řekl a jako obvykle dokonale ovládal svůj výraz. To dokonalé ovládání ovšem zmizelo, když zaostřil kamsi za kapitánku k věži mágů. Protřel si oči, pak se na místo zadíval znovu a zbledl jako stěna. Na cosi ukázal.
Aerin knihu otevřela a přelétla očima, pak se zamračila a vzhlédla k ostatním.
"Fajn. Na Daelgarově pohřbu se cosi slíbilo a zdá se, že si to ten Kostěj pamatuje. Nezbývá, než mu splnit poslední přání - padl přeci, aby ochránil nás všechny. A slib... je slib."
Leaseth se na to zatvářil, jako by jedl něco kyselého, ale znovu utekl očima k věži mágů.
"Isiel...?"
"Svolávám válečnou radu do přednáškové síně! A přineste někdo k nahlédnutí i Daelgarovu závěť, ať víme, s čím počítat. Dívali se na ni mágové? Chci mapu Tirisfal a někoho, kdo se vyzná v té sektě, která obývá klášter, kde by měla ta jeho zatracená kost být! A pohyb!"
- Připomenutí závěti Daelgara tar Dream:
Čtenáři, prokletí kletbou života.
Věřte tomu, jestli čtete tento text, tak jsem Vás přelstil a nemusím již řešit odpadávající kousky masa, sklerózu, anorexii a jiné věci. Protože je mi Vás líto, neboť jste sužované dušičky, tak jsem se Vám rozhodl přenechat některý svůj majetek, který Vám může usnadnit problémy Vašeho života.
Ogatixovi, jehož maso není vůbec špatné, zanechávám svojí sbírku zlatých zubů, které jsem nashromáždil od potulných dárců a mrtvol ze hřbitova.
Lady, která má nervy z mlhy, zanechávám své náhradní očně-ušní krystalky, nechť své mindráky ventiluje na své družině i na dálku.
Ygraine věnuji svůj opotřebovaný váleček na nudle. Jestli v něm najdeš nějaké zuby, tak si toho nevšímej, někteří zákazníci se bránili dravěji, než jsem čekal. Vem s tím prvního chlapa po hlavě, který se ti bude líbit, a bude tvůj.
Mágům zanechávám svého švába narozeného v Outlandu, je nadopovovaný magií, kterou i kálí. Smíchával jsem jeho výkaly s lepidlem a používal to jako magické přemostění... co s tím vymyslíte Vy, je na Vás, ale nevím kde teď běhá... naposledy jsem ho potkal v Undercity.
Hawke věnuji své dráty na drátování kostí. Sdrátuj si milého a bude jak laňka.
Thanalovi zanechávám své šicí potřeby, nechť ti intuice řekne, co s tím máš dělat, když tě snoubenka naš...e.
Aerin věnuji svojí kostěnku (kroužkovku). Pečlivě jsem sbíral všechny humanoidní zuby a drátoval je do úhledné zbroje.
Elimu: svojí sbírku masožravých červů, nechť je nechá čas od času proběhnout po své nemrtvé hračce a neucítí zápach tlejícího masa.
Společnici z nočního klubu zanechávám svou měsíční mzdu.
Grešli dávám svůj náhradní sekáček na maso, aby Ti lépe šlo obchodování.
Taharisovi: měch na vodu vyrobený z trolského močového měchýře a svůj prsten zvratků – neolizuj ho.
Engiie: hadřík s leštěnskou na mrtvé potahy.
Kechimu předávám svoji rozptylovací mantru.
Alatheasovi: svoji domácí palečnici.
Veline zanechávám svojí malou truhličku se sbírkou jedů. Dávej si pozor, některé jedy jsou i magického původu či kletby, na které neexistuje lék.
Elyon zanechávám svůj kartáč na vlasy a blechy, já jej již několik let nepotřebuji.
Fel'talahovi zanechávám svoji blond zánovní paruku, at se nebojí ukázat v celé kráse.
To vše Vám zanechávám pod jedinou podmínkou: přeji si být pohřben se svými pravými pozůstatky či alespoň s jedním z nich. Vím že jeden má Šarlatová krusáda v klášteře. Jedná se o pravou holenní kost. Poznáte jí díky magii a slov vyrytých do ní: Bez světla není stínu.
Dále prosím, nekontaktujte mé pozůstalé, neboť by mě zabili.Daelgar tar Dream
- Část Daelgarova deníku:
Třetí měsíc, rok po pádu Ledové Koruny, den třináctý, pátek.
Milý deníčku, dneska Ti napíšu o tom, jak jsem umřel.
Nakonec jsem docestoval do Soutshore, kde jsem si zařídil práci hrobníka a balzamovače. Díky kletbě malomocenství mne zdejší lid neotravoval a bylo zde dostatek mrtvol, zvláště když vypukla nějaká průjmová epidemie v docích... Seznámil jsem se zde s Adelheid, místní léčitelkou. Měla velmi krásnou, huňatou a na dotek příjemnou myšku se kterou jsem si často hrával.
Jednou jsem jí vyrobil prolézačku z lebky, byla více než spokojená, stejně jako ošetřovatelka, i když se jí nelíbila trpasličí lebka v lazaretu. Po jemném obalení kovem dar pro svou myšku přijala.
Čas plynul jako voda a já se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jihu se vyloďovali nemrtví, zatímco ze severu přitáhla armáda Scarletů. Obě strany nebraly zajatce a ničili vše co bylo mezi nimi...
Inu, rozhodl jsem se opustit kraj a hledat nové zážitky jinde. Pašerák, který nás skupinově pašoval z kraje, byl podplacený na obě strany. Jak od, nás tak od scarletů, kteří nás nechtěli zajmout, ale rovnou popravit. Než jsem prokouknul lest, bylo již pozdě. Jak iritující se spolehnout na někoho jiného než na sebe...!
Byli jsme v obklíčení než jsme se nadáli, inu boj byl jediné řešení, co nám zbylo. Měli jsme v řadách dobré bojovníky i nějakého toho mága, nevím jestli dokonce skrytého šlechtice, který si chtěl útěkem zachránit zadek. Ale bylo to zbytečné. Jeden za druhým uprchlíci padali k zemi mrtvi.
Taková nádhera! A já jsem neměl čas je balzamovat a pohřbít, neboť jsem sám musel bojovat. Udělal jsem chybu, když jsem s sebou pryč pašoval tu chundelku myš, vyklouzla mi z oděvu a začala mi utíkat. Místo toho, abych hrál mrtvého, jsem se jí pokusil ochránit před ohněm... a vyšlo to.
Myšák utekl... přežil. Ucítil jsem tak krásný pocit, jako když dav pláče nad smrtí svého lorda. Ale i za dobrý pocit jsem musel zaplatit. Upoutal jsem na sebe pozornost, která měla za následek, že jsem musel použít veškerou svojí moc. A to byla ta chyba, podcenil jsem je. Některým uprchlíkům se podařilo využít situace a utéci za lepšími časy.
Procházel jsem jejich řadami několik okamžiků jako když nůž prochází máslem, když jsem pocítil ve spodní části těla otřes a pálení... Přísahám, že jsem se nedal zadarmo, jejich mágy, paladiny a kněze jsem ohodil natolik svými pozůstatky, že na to určitě nadosmrti nezapomenou... a to nemluvím o tech pěšácích co bojovali se mnou, ale ti již zapomněli.
Tohle jsem ani netušil, ani nečetl, ani otec a ani matka se o ničem takovém nezmínili. Čekal jsem, že se stanu svým vlastním jatečním zvířátkem... a ono nikoliv. Ocitl jsem se paláci, který byl nade všechny mé sny. Mé srdce plesalo, zde bych klidně strávil věčnost. Vše tak pochmurné a přitom dokonalé... ale mýlil jsem se.
Když jsem se opět ohlédl, místnost se změnil a já stál proti té nejkrásnější osobě, kterou jsem kdy viděl. Ty její kosti byly tak dokonalé, tak nádherné a bez chybičky a přesto bych láskyplně každý den smýval z nich veškerou špínu a olejíček nanášel. I kostra si sejmula černou kápí a já se málem roztekl při pohledu na její lícní kosti. Nemohl jsem se hnout, ani promluvit, jak jsem byl její krásou okouzlen. I přistoupila ke mně ta kostěná můza a promluvila:
"Jsem potěšena, vytrvej, získej co ti náleží, ukaž mi, jak získáš si zpět tělo, a vezmu tě do své náruče a nepustím tě dříve, než si to sám budeš přát."
Poté mě políbila na čelo a já se stal svým vlastním jatečním zvířátkem mezi armádou fanatiků...
Zloději! Vzali moji nejmilejší kost.. (myslím tu vlastní). Živil jsem se jak má matka na ulici. Oblézal jsem raněné obíral a je o jejich síly. Bylo to velmi náročné, někoho oslabit a přitom nezabít... nejsem přeci vrah.
Ale i tak jsem měl dobré chvilky, koukat na mrtvé a jak nad nimi truchlí jejich spolubojovníci byl krásný zážitek, ale srdce mi drásalo to, že jsem nemohl o ta těla pečovat, pohladit je, umýt je... Moji koštičku ti fanatici užmuli a vežli do šarlatového klážtera. Naštěstí nejela sama ale v doprovodu válečných invalidů a zraněných... takže jsem měl na čem hodovat. Zjistil jsem, že si nějaká klerička nárokuje moji holenní kost jako svůj majetek. (A to mě ani nepozvala na rande…)
I pokusil jsem se jí dostat do snů… a ať jsem dělal cokoli, nikdy nebyla dostatečně slabá natolik, abych se jí mohl podívat do mysli. Měl jsem alespoň to štěstí, že mě nikdo nezpozoroval do té doby, což považuji za zázrak, ještě že se vyznám v myších chodbičkách, které používám výhradně pro pohyb.
Vyčkával jsem, až do jisté doby… ta ženská se měla vdávat a já ucítil možnost se nepozorován dostat ke svému majetku. Bez fyzické síly nemohu artefakt použít. Měl jsem to promyšlené, nicméně můj plán selhal. Nastala svatební noc a já se myší dírou přikradl pod postel. Inu nevěsta byla vášnivá. Tu vášeň bych přirovnal k trpaslici, která touží vzít dva křemeny a pořádně snima o sebe třísknout. Měl jsem radost, ženich by byl pak dostatečne unavený... a navíc to byl mág. Nicméně ženich si musel odskočit a já si uvědomil, že mi něco nehraje. Já nebyl pod tou postelí sám!!!
Byl tam ukrytý nemrtvý vrah!!!
Vyskočil zpod postele a skočil na nevěstu jinak, než si toužebně představovala.
Ale vrah si to představoval taky trochu jinak, byl opíchán nevěstou, která měla pod peřinou dlouhou dýku... jaká ironie že? Využil jsem situace a skočil jsem do umírajícího vraha, ta klerička mě viděla a v šoku mě vyzvala na souboj duší...
...měl jsem štěstí, že zrádný ženich se vrátil a pokusil se udusit nevěstu polštářem, což ji značne oslabilo.
Vyhrál jsem a zhmotnil se. Ale co teď? Ta klerička měla sakra páru, nikdy jsem neviděl nikoho po prohrané výzvě se probrat v plné síle... až ji. Začala mela. Ženich bojoval s nevěstou... byl to takový kravál, že stráže před jejich ložnicemi uznale přikyvovaly... I vlezl jsem do těla toho vraha a pokusil se o experiment, který mi vyšel, ovládnout jeho tělo. Měl jsem sice znalosti, ale má veškerá síla pominula, všechno jsem vydal na ovládnutí jeho mrtvého těla.
Když jsem se postavil, stal jsem se svědkem, jak se ti dva přetahují o mojí holeň, i nelenil jsem a šáhnul do šuplíků pro svatební dar... váleček na nudle?
Tak jsem s ním vzal nevěstu po hlavě a ženich s mým artefaktem utekl... Inu váleček na nudle není špatná zbran.
Ale co ted? Šaty vraha byly roztrhané a spálené a jeho tělo viditelně mrtvé. Udělal jsem ten nejzoufalejší čin, co jsem mohl udělat. Vysvlékl jsem nevěstě šaty a sám jsem si je oblékl, závojem jsem si zahalil tvář a s válečkem v ruce jsem vyběhl za mágem.
Stráže se jen smály... musely mě mít za ni. Mág při běhu hodil kost strážnému a ten ji hodil dalšímu... když jsem konečně doběhl mága-ženicha a vytloukl z něj díky válečku na nudle informaci, že se spojil s nemrtvými, aby pro ně získal mou starou kost a oslabil Scarlety, došlo mi, že sám ji získat zpět nedokážu. I hnal jsem mága s válečkem daleko před klášter a díval se na kolemjdoucí jak, se jim podlamují kolena smíchy při pohledu na novomanžele. Utekl jsem. Mága jsem nakonec nechal žít, bylo mi jasné, že po něm ta tvrdá ženská půjde.
Nač by byla má kost jedněm a nač druhým? Ale potřebuji ji, abych znovu viděl ji...
Povídá se, že z četby Daelgarova deníku nebyl nikdo moudrý, ale že pokusit se dostat do kláštera pro jeho ostatky silou se rovná sebevraždě. Povídá se, že bude zapotřebí lsti, zdravého rozumu, pohotovosti a... pokory.
Povídá se, že Leaseth proškolil vojáky pevnosti výbornou přednáškou o historii Šarlatové krusády a Stříbrného úsvitu. Také, že za dob minulých navštívil budovy kláštera a pamatoval, kdy tito smrtelníci bývali ještě plni ideálů a dobra. Proto mu prý bylo svěřeno stát se průvodcem skupiny, která se kost pod rouškou magie a intrik pokusí získat.
Povídá se, že záznam z deníku vrhl dost zvláštní světlo na totožnost krysy kradoucí v posádce prádlo a starající se o Daelgarův prázdný hrob. Stejně tak na její schopnosti. Obsah deníku byl tedy prozatím zpřístupněn jen velení pevnosti, zasvěceným přítomným a mágům.
Povídá se, že se v pevnosti začaly dít divné věci... někteří mrtví jsou zpět a živí, jiní se chovají, jako by poslední roky šel čas docela jiným směrem... možná za to může rozbitý artefakt, který nedávno družina dovezla ze severu? Ti, kteří se severské mise zúčastnili, jsou vyděšení a bijí na poplach... a zbytek posádky je má za blázny. Včetně mágyně Isiel, kterou viděli chystat piknik se svým živým bratrem, Vael'thasem... donedávna rytířem smrti!
Kdo kdy vymyslel lék na smrt?!!!
Event "Výprava do Scarlet Monastery" začne dnes (neděle 20.9.2015) po 20h.
Možná jej nestihneme dokončit celý. Zváni jsou členové posádky, i ti, co by si rádi zahráli šarlatového fanatika.
Event bude mít striktní HC RP pravidla - účastí na něm s nimi souhlasíte.
Riskujete v případě neúspěchu nejhorší možné důsledky, včetně smrti postavy, proto je určen hlavně pro vyrovnané a kvalitní RPery se zkušenostmi s improvizací a sebeovládáním. Nejste-li ochotni přijmout přísné podmínky, raději si o místo v družině nežádejte. Družina skýtá maximálně 10 míst (jedno je zabráno GM charem).
Scénář eventu: Daelgar a Eynor/Astrae
autor textu deníku a závěti: Daelgar
Anonymní- Anonymní
Výprava pro kost
pro Anonymní Wed Sep 23, 2015 1:31 pm
"Myslela jsem, že jste chtěli zjistit, zda nemají nějaké tajné heslo či insignie, kterými se prokazují," stříbrovlasá elfka se odvrátila od pohledu na řež, která se strhla na cestě zvedající se z plání Tirisfalu do hor, kde měl stát Šarlatový Klášter. Upřela ledově modré oči na kapitána, pak na jeho rozvášněné lidi.
Družina si patrně povel "získejte informace a focus pro transmutaci" vyložila po svém.
Eskorta skupiny vojáků doprovázejících kněze ve zdobném šatu a popravčího v kápi jim přišla do cesty doslova jako na zavolanou ve chvíli, kdy se dohadovali, kudy a jak by bylo možné klášter infiltrovat.
Vlčice, která je již nějakou dobu se zájmem pozorovala z dálky, teď došla k stříbrovlasé a posadila se jí po boku.
"Řekl jsem zajmout," povzdechl si kapitán Dawnspear nad goblinem, který ještě pro jistotu po nejbližší mrtvole plivl.
"Zaútočili první!" bránil se Ogatix.
Alexiel provrátila oči a sklonila se k jednomu z těl, aby jej prohledala. Po chvilce se zvedla, v ruce prsten se symbolem rudého plamene a tabard.
"Dobře tedy, počítejte s tím, že mapa, kterou mi svěřil můj kontakt z Undercity, nemusí být aktuální. To místo je obrovské, jak řekl Leaseth, největší klášter v Azerothu. Mají za sebou několikero pokusů o infiltraci ze strany Opuštěných a zatraceně dobře si hlídají brány i stoky. Nejsou to hlupáci. Jsou to fanatici a dají se lehce vyprovokovat a manipulovat, ale nepočítejte s tím, že vám prominou jedinou chybu či neúctu. Pokud nemusíte mluvit," zadívala se na goblina, "raději držte zobák."
"Hele, já s nima mám zkušenosti," zavrčel goblin, zatímco elfka poklekla, aby načrtla na zem několik run, pak zamumlala formulku znějící starobyle i na elfštinu a jeho tělo se začalo pomalu natahovat do výšky a měnit.
"Jo, transmutace, to sem mohl zvládnout taky," dodal, ale pak si už jen prohlížel své lidské ruce a tahal se za nové vousy. Nebylo to a dokonalé, protože mu zůstal jeho vysoký pisklavý hlásek. Ygraine si ihned po proměně zkontrolovala objem horních partií a trochu zaklela. Avianna byla v prohlídce svého nového těla o dost důkladnější, než Ygraine, až z toho Surmallien vedle ní byl červenější, než jeho zbroj.
Vlčice neklidně zakňučela a elfka odstoupila od skupiny nyní podobné členům šarlatové eskorty, kterou pobili.
"Nezapomeňte na psy, které používají při stopování nepřátel. Jsou cvičeni na "nelidské" pachy," řekla a podrbala vlčici mezi ušima, "jakékoli další kouzlo ze školy transmutace vás také může zbavit této proměny, proto nepoužívejte portály, ani ty na krátkou vzdálenost. Hodně štěstí a shorel'aran."
"Pohyb," Thanalos si upravil na hlavě helmu zabavenou jednomu z mrtvých a dohlédl, aby byla těla odklizena stranou od cesty. Pak mávl mečem ke klášteru.
- Shrnutí eventu:
Po příchodu do Tirisfal si družina nejdříve obstarala převleky a za pomoci magie upravila své podoby. Povel "zajmout Šarlaty" si ovšem vyložili někteří po svém. Nebo se prostě Šarlati nechtěli nechat chytit zaživa.
Druhým krokem jejich plánu bylo získání hesla, které jim mělo zajistit vstup do kláštera. Tím hůře, že se heslo prý mění každého dne při ranní modlitbě. Po chvilce nedůvěry, kdy se prohlásili za skupinku přeživších ze Stratholme a prokázali pečetními prsteny, odhalili slabost jedné z hlídek: koláčky. Ogatixův manový muffin nakonec naklonil přísnou stráž k milosrdnosti nad ztracenými bratry a sestrami, takže je nejen propustil do chodeb řádu, ale heslo jim pošeptal.
Než se stačili rozkoukat, byli jedním z meditujících mnichů zaměněni za očekávanou eskortu z Hearthglenu, která měla doprovázet mistra exorcistu a nového opata, který měl nahradit toho, jenž byl nedávno úkladně zavražděn Opuštěnými. Okamžitě byli uvedeni do mučírny, kde právě místní kat pracoval na slepém elfovi a dvou nemrtvých. Elf hovořil mnoha jazyky, z nichž jeden zněl jako démonština a další jako nějaká plazí řeč, očividně byl tedy posedlý a kat se z něj pokoušel dostat marně jakékoli informace. Aviannina přesvědčivá role exorcisty nakonec měla za následek to, že jim byl elf v okovech a na řetězu předán, aby jej mohli odvést "do Hearthglen", kde prý mají mnohem vybavenější speciální místnosti.
Vědomi si toho, že mají vzbudit co nejméně pozornosti, a přeci najít místo, kde jsou střeženy Daelgarovy ostatky, zkusili se nenápadně vetřít za několikery zavřené dveře, přičemž jednou unikli žaláři jen za cenu vlastní výmluvnosti a jednou sežrání jen díky tomu, že dokázali včas zhodnotit situaci, velikost psích čelistí a vycouvat.
Již se zdálo, že odejdou nejen s nepořízenou, ale i s oním posedlým zajatým elfem navíc (kterého mimochodem Ygraine několikrát přidusila a při-omráčila, protože se choval naprosto nepřístojně), když v tom vstoupili do knihovny. Studující a tiše debatující členové řádu jako by se na okamžik rozplynuli či rozdvojili - elf cukající se na řetězu upozornil na úkaz v jednom z mnoha výklenků síně. Přesýpací hodiny z bronzu, které se vznášely kousek nad čtecím pultíkem.
Když se znovu zadívali dopředu, stali se svědky scény, kterak z jedné z místností vyběhl šarlatový mág s křikem, hodil jakousi kostí po strážném se slovy: "Jde po mně, chce mně zabít, je to démon, pomoc!"
Pak proběhl přímo skrze družinu, následován nevěstou se zakrváceným závojem a válečkem v ruce. Strážní se rozběhli za dvojicí, jen jeden s kostí se otočil na patě a utíkal směrem na druhou stranu, k velkým zavřeným dveřím. V komnatě, ze které vyběhli, družina spatřila ležící polonahou ženu s dýkou v ruce... když se ji ale zkusili dotknout, ruce jí prošly, jako by tam nebyla. Navíc se někteří netajili tím, že osoba ve svatebních šatech a závoji jim připomněla nemrtvého Daelgara. I ten jeho váleček na nudle.
Jenže Daelgar před několika týdny zemřel...
Vize, či co to bylo, byla ta tam.
Bronzové hodinky jako by vnímali jen oni, šarlatoví mniši ne. Stejně tak, jako by členové řádu celou scénu neviděli, nebo se odehrála v úplně jiné době, dál pokračovali ve svých debatách a studiu. Ygraine tedy hodinky nenápadně vzala a uschovala, zatímco ostatní se zkusili dostat ke dveřím, kterými ve vizi odešel strážný s kostí. Jenže v cestě byl ten největší mužský, jakého kdy viděli.
Herod trval na tom, že cizí bratři a sestry nesmí rušit započaté večerní modlitby v chrámu a dovnitř smí vpustit jen očekávaného opata z Hearthglenu. Kapitánovou pádnou rukou zvolený upovídaný Surmallien tedy sňal helmu a představil se jako opat. Věci pak vzaly rychlejší spád - zatímco za asistence inkvizitorky Whitemane vedl večerní kázání o třech Ctnostech a snažil se vlít do duší posluchačů krom lásky ke Světlu i lásku k bližnímu svému a celému světu (na což valná většina modlících se reagovala brbláním, škrabáním se za uchem a krčením čela), zbytek skupiny se pokusil prohledat boční krypty.
Bez úspěchu.
Když byli členové řádu vyzváni, aby se rozešli k modlitbám do svých cel a přemítali o vyslechnutém, a když se inkvizitorka zdržela v rozhovoru s nejistým opatem, nabídli se falešní šarlati jako dobrovolná úklidová četa chrámu. Konečně pak v nádherné stavbě osaměli, pozhasínali většinu svící a použili uzmutý klíček k otevření posledních dveří - těch od sakristie.
V místnosti určené k přechovávání obřadních rouch, relikvií, knih a předmětů používaných k modlitbám, nalezli i množství artefaktů, ze kterého jim přecházely oči.
I když měli co dělat, aby uhlídali nenechavé ruce elfa s páskou přes oči, který se na slepce náhle pohyboval nezvykle obratně a přesně, věděli jedno: nepřišli sem krást, jen získat Daelgarovy ostatky.
I nalezli je v samotném středu sakristie, obklopené magickou runou a doplněné svitkem s pečetí řádu.
V okamžiku, kdy oba předměty vzali, rozezněl se nad nimi katedrální zvon na poplach.
Urychleně otevřený teleport byl nestabilní pro přítomnost ochranné magie v sakristii... a kvapný průchod na druhou stranu nejen zrušil jejich proměnu... až v pevnosti jim došlo, že s sebou přivedli i onoho divného nahého elfa.
Ygraine jej zpacifikovala a bronzové hodiny předala k uschování do trezoru pevnosti - jak se ale ukázalo, již druhý den ráno byl na jejich místě jen bronzově zbarvený písek.
Daelgarovy ostatky byly až do doby pohřbu svěřeny do péče mágů k prozkoumání, stejně tak svitek, který k nim šarlatoví připojili.
- K rukám Nejvyšší Inkvizitorky Whitemane:
- Nejjasnější Sestro,
zasílám výsledky mé analýzy objektu označovaného jako "lidská holenní kost s runami", katalogizační číslo 13/3:FS-a.
Autorkou run na ostatcích je Biskupka Natalie Seline z Lordaeronu, jejíž studia po První Válce zahrnovala zkoumání praktik orkských nekrolytů, kteří svými kouzly znesvěcovali ostatky svých vlastních padlých a povolávali je do služeb Hordy coby nemrtvé.
Ačkoli byla její práce původně určena k obraně proti těmto temným formám magie a rozšíření povědomí o jejich existenci po Azerothu, její další díla zrcadlí jen její opovrženíhodnou posedlost a hříšnou touhu zjistit, odkud se tyto temné energie berou a proč vůbec existují.
Seline průkazně objevila tok těchto energií ve světě kolem sebe sama jako cosi "přirozeného", co zde existovalo od pradávna, před příchodem Hordy, jen to bylo lidským očím ukryto. Už samo toto kacířské učení není vhodné pro oči a uši dobrých lidí žijících dle Ctností a těšící se milosti Světla.
Nepopiratelným faktem ovšem je, že zde Stín existuje a jeho magie je účinná a protikladná našemu milovanému Světlu.
Zatímco Světlo přináší kladné pocity naděje, odvahy, vřelosti a útěchy, které pramení ze srdce, Stín s sebou nese strach, pochyby, paniku a zoufalství, jako by jeho magie manipulovala samotnou myslí oběti... a aktivovala základní instinkty pro přežití. Pudovou zvířeckost v lidech, která je nečistým orkům tak blízká a které jsme se roky disciplíny a uctívání Světla Svatého tolik vzdálili.
I když se její závěrečná díla soustředí na kázání o nutnosti dodržení rovnováhy mezi Světlem a Stínem, stejně tak nutnosti vyrovnanosti a pevné vůle toho, kdo začne energiemi Stínu manipulovat, zdá se, že sama nedokázala najít správnou hranici ani rovnováhu a stala se tím, po čem tak dlouze bádala.
Protože zahltit se jen pouhým Stínem může znamenat, že v něm osoba najde Temnotu tak hlubokou, že pro již není cesty zpět.
Věřím, že Kel'Thuzad ve svých výzkumech po druhé válce kráčel po stejné cestě jako ona. Všichni víme, kam jej dovedla... a co stála nás všechny.
Sféra stínu je propletena se sférou materiální i sférami elementů, někteří ji známe i jako součást magie pohromy a říši stínů, kde dlí uvězněné duše i přízraky... a stínovou magii lze vystopovat i v mnoha školách arkánní magie.
Jeho uživatel jej nemusí uctívat, stačí mu pouze být si vědom jeho základních vlastností a několika pravidel. Nelze tedy hovořit o tom, že by Stín byl protipólem našeho Svatého Světla, jak někteří kacíři káží, protože Světlo slouží jen tomu, kdo je ho hoden a věří v něj.
Většina zpupných a heretických svazků psaných biskupkou Seline byla po její smrti uzavřena v arkánních trezorech Kirin Tor, ale během Třetí Války se některé z nich dostaly do rukou Pohromy a posléze Opuštěných, když prozkoumávali ruiny Lordaeronu.
Jejich Kult Zapomenutého Stínu, tedy samo jejich náboženství, je z valné většiny založeno právě na studiích a tezích této kacířky.
Kult samotný nyní do svých řad přijímá členy nehledě na frakci a rasu... a dávno již není jen záležitostí hrstky nemrtvých stvůr... stal se nákazou a hnilobou, jejíž šíření ohrožuje i samotnou lidskou rasu. Protože ano, existují v Azerothu lidští zaslepenci, kázající o nutnosti rovnováhy Světla a Stínu!
Nezbývá, než tento nový druh Moru, Mor zasahující duše, vymýtit do základů!
Zde přiložený artefakt tedy prokazatelně patřil Natalii Seline a obsahuje část jejího odkazu vetkanou do magických run.
Rozlišil jsem na něm magii abjurační i evokační, také několik druhů permanentního očarování.
Mohl by se stát relikvií onoho proklatého kultu, ale mohl by být použit i proti němu... ať již propagačně-demonstrativní formou, či jako danajský dar, který po menší "úpravě" pošleme té nemrtvé elfí děvce, která stále ještě svou přítomností špiní náš jediný pravý domov.
Nedoporučuji zničení artefaktu, ale jeho prozatímní konzervaci a hlubší studium kněžími a mágy Řádu. Rozhodnutí je samozřejmě na vás, nejjasnější Sestro.
13. dne 3. měsíce rok po pádu Krále Lichů,Arkanista Doan, v.r.
Eventu podle Daelgarova scénáře se zúčastnili: Ygraine, Avianna, Alexiel, Surmallien, Thanalos, Altash, Ogatix
Screeny: tak různě Avelion, Eynor, Thanalos
Spawny do custom lokace (nepoužitá verze Scarlet Monastery) by Eynor
Sally Whitemane zahrána lore-wise jako přísná a lehce fanatická kněžka světla beze smyslu pro humor (pro rýpaly nope, nezdůraznila jediným slovem svou sexualitu - nemohu za to, jaký má fan-art a jak působí na mužské postavy její herní model, chudinka inkvizitorka za to prostě nemůže... zlo je ve vašich hlavách, pánové...)
Pro případné zájemce o hru a rp mezi těmito Scarlety a v této lokaci - spawn zatím ponechán (převážně dveře, mříže, NPC, smažu jen eventovou sakristii s knihami a artefakty, aby tam byly vidět hrobky); zóna je raid pro 10 osob, do kterého se dostanete jen za pomoci GM portu "oldscarletmon". RaidLeader musí být GM, aby vás k sobě portlo.
K otvírání některých dveří je zapotřebí "Scarlet Key". Padá z Arcanist Doan v SM- Library Wing. Ano, ten co z hostů dělá ovce...
Naspawněná NPC k vám budou přátelská jen po příkazu od GM .aura 53081 (neumožňuje .cast mimo DK startovni zonu, proto rovnou aura) - relogy, blink a podobné skoky vám auru zruší a NPC vás zabijí.
Aura hází custom skin humana v kápi (šarlatový posel) - lze zrušit příkazem .demorph, popřípadě přebít jiným morphem, třeba female skinem.
Tohle kouzlo vůči vám učiní přátelské i scarlety v instancích, Tyr's Hand a Northrendu. Enjoy!
Anonymní- Anonymní
Strana 4 z 4 • 1, 2, 3, 4
Similar topics» Kroniky Elrendaru
» Galerie Elrendaru
» Hřbitov Elrendaru
» Co potřebujete pro RP hraní u Elrendaru
» Obyvatelé a Strážci Elrendaru - Profily RP postav
» Galerie Elrendaru
» Hřbitov Elrendaru
» Co potřebujete pro RP hraní u Elrendaru
» Obyvatelé a Strážci Elrendaru - Profily RP postav
:: Elrendar Keep forum :: Elrendar
Strana 4 z 4
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru